PODJEŠTĚDSKÝ MĚSÍČNÍK
SDRUŽENÍ OBCÍ PODJEŠTĚDÍ
eKarolinka Ročník XX.
Číslo 3
Březen 2014
e
Uprostřed rozkvetlý petrklíč – je sedmého ledna Zprávy z mikroregionu Letošní zima s přechodem do jara je nevyzpytatelná. Takýto průběh snad nepanatuje nikdo – totiž to co letošní zima vyvádí. Co ale budou vyvádět další roční období, to bude pravděpodobně ještě větší oříšek. Stejně tak, jako je počasí nepředvídatelné, je nepředvídatelný i průběh dalších období, co se týče úrody a sklizně. Bude sucho, což je jasné vzhledem k hladině spodní vody a prozatimním množství spadlé vláhy. Tak, jak na fotografii z ledna vypadá stráň na školní zahradě, (proschlá), tak jsou porosty i na ostatním území. Vzhledem k průběhům – náhlé prudké srážky a náhlé rychlé tepltní změny – nás níc moc pěkného , co se týče úrody, asi nečeká. - kam-
MIKROREGION
2
Letošní zima si zahrává Letošnízima si skutečně s námí lidmi zahrává. Myslím, že málokdo si pamatuje,že již v lednu kvetly na louce, nebo stráni petrklíče. Pro vázející snímek je ze 7. ledna, kdy na školní zahradě tyto žluté květinky jsme mohli najít ještě mezi suchým mechem, nebo suchým listím, kteríé sem navál zimní vítr. Sněhu jsme si naštěstí mnnoho neužili, i když celkem dvakrát nás nemile překvapil svým jed orázovým množství, kdy ho bylo třeba odklidit z komunikací, kdy ale zmizel během krátké chvíle. O sáňkování o letošní zimě na naší straně hor celkem nemohla být ani řeč, jen se saně vytáhly, sníh zmizel.Meteorologové nás však na toto připravovali, sice někdy strašili s množstvím sněhu, ale naštěstí v našem kraji se to nevyplnilo. A tak letošní zima začala pomalu vyklízet pole. Něco mých zkušeností však mi říká, že není ještě všem dnům konec a že nám ještě zima ukáže, kdo je tady pánem. Obavy , že to bude v čase, kdy již budeme mít vše připraveno na jarní sázení a začátek sezony ale asi nebudou plané. Proto pilné zahradnice si dejte pozor a svou sadbu rajčat, paprik a jiných zahradních porostů velice dobře připravte na eventuální zabezpečení proti mrazům, které vaši úrodu mohou ohrozit. Že zima skutečně existuje i letos vám dokážou televizní zprávy ze severní Ameriky, tam sněhu a mrazu je dostatek. -kamPrvní fotografie z 2.3.2014 ukazuje stav sněhu na prosečských horách - u Šámalů. Druhá - ze 7.ledna - rozkvetlé petrklíče na školní zahradě na Proseči. -oOoJak je to s Velikonocemi Veelikonoce jsou pro křesťany nejdůležitějším svávtkem roce., připomínají totiž dvě nejdůležitější období v životě Ježiše Krista, totiž jeho ukřižování a potom zmrtvýchvstání. Čas velikonboc se stanový ukončením čtyřicetidenního půstu, který začíná Popeleční středou .
VELIKONOCE 2014
3
Náboženské zdůvodnění však zná již málokdo, tradice ale drží okolo čtyř pětin národa. Jak tedy vypadá velikonoční týden, jak se jmenují jednotlivé dny v týdnu a jak jsou liturgicky podloženy? A jaké datum tyto dny letos mají? Nezapomeňme, že Velikonoce jsou svátky pohyblivé a jejich výpočet se spojuje s měsíčním úplňkem. Týden tedy začíná dnem: Květná neděle 13.dubna Liturgicky je to den, kdy Kristus přijel do Jeruzaléma. Krajina ho vítala palmovým listíma květy. Podle zvyku i my bychom měli domácnost vyzdobit jarními květy. Modré pondělí 14.dubna Název vcelku jen liturgický, barva je určená podle látky, kterou se v tento den halí oltář. Žluté (někde Šedivé) úterý 15.dubna opět barva látek, kterou se oltář pokrývá. Po oba dyn pilně hospodyňky uklízí domácnost před svátky. Černá (v našem kraji se užívá – Škaredá – středa 16.dubna Liturgicky je to den, kdy Jidáš zradil Krista . Podle tradic se vymetaly tento den komíny, aby se vyhnali zlí duchové. Nemáme se mračit, jinak se budeme mračit po celý rok. Pečou se Jidáše, jíst se ale mají až ve čtvrtek. Zelený čtvrtek 17.dubna Podle liturgie to je den poslední večeře Páně, při které se Ježiš loučil s apoštoly. Naposledy zní zvony, které odlétají do Říma pro požehnání papeže. Protožer je zelený den, má se jíst hodn zelené zeleniny, aby byl člověk po celý rok zdravý. Kromě ní se jedí Jidaše, ktré mají tvar provazu na kterém se Jidáš oběsil Velký pátek 18.dubna Zvony nezvoní, jsou v Římě, na mši se svolává pomoci řehtaček a klapaček se ktyrými před konáním mše obchází obec chlapci. Tento den je pro katolickou církem dnem nejvěšího smutku, na mši nesmí hrát kostelní varhany. Podle tradice se mají ráno lidé omývat studenou vodou – luční rosou, aby byli chráněni proti nemocem. Nesmí se hýbat s půdou, proto se nemá pracovat na polích a zahradách, prádlo se nepere, protože by se namáčelo v krvi Krista. Podle legend vydává země své poklady.
VELIKONOCE – VZPOMÍNKY
4
Protože tento den je půst nemá se jíst alespoň maso. Bílá sobota 19.dubna Bílá se jí říká podle roucha, ve kterém sed přijímá křest.Opět se mohou rozeznít zvony. Zhasíná se stré světlo a rozsvicí se nové, jako symbol nového života. Peče se beránek na další den a také mazanec. Velikonoční neděle – Hod boží velikonoční 20.dubna Je to den vzkříšení Krista Ježiše. Podává se pečený beránek, velikonoční nádivka, skopové nebo jehněčí. Děvčata barví vajíčka na pondělí, chlapci pletou pomlázku. Velikonoční pondělí (Červené pondělí -u nás se název nepoužívá) 21.dubna Chlapci chodí s pomlázkou(která „pomlazuje – omlazuje), přináší úrodu, blhobyt a štěstí – dívka vajíčka malovaná - symbol života. Samozřejmě, velikonoce jsou svátky pophyblivé, tudiž i datum bude příští rok jiný, dny však zůstávají jak s barvou, tak významem stejné.
–
oOo-
Vzpomínky (3.pokračování) Jiřina Kešnerová
Mezi skupinu těchto malých usedlostí patřila i Kučerova- dům číslo 7 . Kučerovi měli malý, dobře udržovaný roubený domek . Vedle něj si postavili nepřiměřeně velkou stodolu. Rodina Kučerova , to byl pan Kučera, kterému se říkalo Jenik , jeho žena Libuše a dva synové . Starší Vláďa a o tři roky mladší Zdeněk. A ještě stará babi Honzejková. To byla Libušina matka. Kučerovi měli dvě krávy , pro které sekali krmení na příkopech. Neboť pan Kučera byl cestář a jako takový měl povinnost udržovat v pořádku nejen silnici, ale i příkopy a měl nárok na trávu z příkopů. Silnice tenkrát nebyla ještě asfaltová a bylo třeba stále pečovat o její povrch. Kučerovi měli i nevelké pole , říkalo se tam Na Peci . Byli to lidé velice šikovní a pracovití. K práci byli vedení i kluci. Z Vládi se stal schopný automechanik a Zdeněk vystudoval průmyslovou školu v Liberci. Rodiče Kučerovi , když svolávali své syny k jídlu či nějaké práci , postavili se na práh domku a zahalekali : „ Zdeňkúú , Vláďóóó , domů ! “ A kluci nechali všeho , ať dělali ,co dělali , a uháněli domů.
VZPOMÍNKY
5
Nejbližšími sousedy Kučerových byli Stejskalovi dům číslo 8 .Říkalo se tam u Maxů nebo u Armoráčků a taky u Truhlářů. Kde se vzaly ty přislípky , bůh suď . Starý Armoráček měl pověst jakéhosi ranhojiče . To si snad přinesl ještě z vojny, první světové . A když moje kamarádka Jarča si poranila dost ošklivě nohu na holenní kosti , byla léčba svěřena Armoráčkovi. Ten zacházel s Jarčou jako s nejotrlejším starým vysloužilcem. Trpěla jsem se svou ubohou kamarádkou. Ještě dnes vidím, jak jí jedním trhnutím seškubává z živé rány přilepený obvaz. Brrr. Ten dům tam už není . Vyhořel. Byl to veliký oheň . Hořelo v noci . Hasiči se snažili zachránit před ohněm především Kučerův domek . Dřevěná lomenice Kučerova baráku byla docela blizoučko. Dívala jsem se tenkrát na tu spoušť ohnivou malým okénkem z naší půdy . Ze Stejskalova zděného domu zůstalo jen ošklivé spáleniště , které hodně dlouhou dobu neztrácelo svůj odporný pach . Stejskalovi se odstěhovali do Modlitbohova a pak , už jako by nebyli V sousedství Stejskalových byl maličký domek Vanerův- dům číslo 32 . Tam se říkalo u Náveskejch. Josef a Božena . Pan Vaner byl chytrý přemýšlivý pán , tak trochu filosof s vyhraněně levicovým smýšlením. Když na samém konci války v květnu se javorničtí muži rozhodli jít pomoct Liberci při jeho osvobozování , on jediný se nevrátil domů s ostatními „bojovníky “ včas. Celá vesnice žila tenkrát ve strachu , co se s ním stalo.Dorazil domů až s pozdním večerem . Živ a zdráv , ale s prožitky, které se mu ani nechtělo sdělovat. U Vanerů mého dětství byly dvě děti. Starší Vlasta a mladší Pepa . V malinkaté sedničce u Vanerů jsme se , my děti , rády scházívaly. Hrály jsme tady karty nebo člověče nezlob se . Vlasta odebírala časopis Punťa s moc hezkými kreslenými pohádkami. Ty O třech prasátkách , a O Sněhurce a trpaslících jsem měla nejraději. Zvlášť moje sestra Vlasta , velká čtenářka, si ráda ty časopisy půjčovala. Dokonce jí tam jednou otiskli říkanku , kterou složila na mou počest. Jiřinka dnes trucuje, trucuje a pláče. Cítí ještě na zádech tíhu karabáče. Dostala dnes výplatu, ač sobota není Ze poslouchat neumí , ani hodná není. Strašně jsem se na svou o pět let starší sestru zlobila. A to ona měla docela ráda, když se vztekám. Vlastička Vanerová měla souchotiny. Zemřela patnáctiletá. To byl moc smutný zážitek , i pro nás děti. I Vanerovi po válce se snažili najít štěstí někde jinde. Po delším hledání si vybrali domek po Němcích na Dlouhém Mostě u Liberce. Ukázalo se , že nejsou schopni překročit svůj stín. Jejich nový domov nebyl žádný komfort. Rozhodli se pro domek ve stráni. Patřilo k němu malé hospodářství s jednou kravkou a kouskem pole. Nejstarší syn Pepa ale měl alespoň blízko do libereckého gymnázia . Na
VZPOMÍNKY
6
Dlouhém Mostě už měla rodina děti tři. Samé kluky. Pepu , Karla a Jaromíra. První dva se narodili ještě v Javorníku , Jaromír už v novém domově. Našimi sousedy - téměř na podání ruky - byli také Kotkovi. Dům číslo 9. Říkalo se tam u Miňáků. On Josef, ona Anna . Pochopitelně, že i s nimi jsme byli spříznění. Otcové byli bratranci.U Kotků měli samé kluky . Tři. Nejstarší Míla byl vyučený holič, Vlastík pekař a Jarka asi o tři roky starší než já, ani nevím , čím byl , snad zámečník. I Kotkovi po válce z Javorníka odešli. Takzvaně zabrali si něco po Němcích. Přestěhovali se do domku s malým hospodářstvím v Hánychově u Liberce. U těchhle Kotků jsem mockrát nebyla, i když bydleli tak blízko . Před jejich dvorkem byla veřejná studna, kam jsme chodili s kbelíkem pro vodu.V zimě v létě. Dalšími našimi sousedy byli Havlíkovi. Dům číslo - ?? Říkalo se tam u Jandíků . Manželé Karel a Božena . Byli to taky naši vzdálení příbuzní . Ale tihle Havlíkovi žili v jakési podivné izolaci , vyloučeni z vesnické pospolitosti. Bydlel u nich starej děda Kotek , Boženin otec . A právě tenhle děda Kotek byl jakýmsi jablkem sváru mezi jeho javornickými příbuznými. Havlíkovi byli spřízněni přes Boženu i s Kučerovými a Kotkovými –Miňákovými a mnohými dalšími ve vsi. Ale vztahy mezi těmito příbuznými byly podivně narušené a vyznat se v tom by asi nebylo jednoduché . Pan Havlík pocházel z Proseče a z téhleté vesnice si zřejmě přinesl svůj socialisticky laděný světový názor. I to ho poněkud izolovalo od ostatní vesnice. Jejich dcera Věrka se kamarádila s naší Vlastou a s Jarkou jsem byla stejně stará já . Havlíkovi měli malé políčko, ve chlévě jednu krávu a kozu a slepice a králíky. Karel Havlík, podobně jako většina mužských z malých domků, chodil za prací „ přes kopec “ . Nebyl však zedník , jímž byla většina mužů ve vsi, ale pracoval ve tkalcovně . Možná , že i to byl jeden z důvodů, proč nebyl vesnickou společností mužskou spontánně přijatý. Zedničina , to byl nejčastější způsob obživy mužů , domkářů v této vsi. Domkáři zpravidla neměli buď žádné pole nebo jen docela malé políčko. To aby mohli mít několik slepic a jednu nebo dvě kozy a králíky. Tak tomu bylo i u nás. Na podzim k tomuhle zvířectvu přibyly i husy . Ty maminka dokrmovala šiškami a před Vánocemi , když byly husy dost vykrmené, se nejdřív oškubaly a pak zabily . Jednu husu jsme snědli sami a ostatní , pěkně vykrmené se odnesly do Liberce. Obchodování s Libercem byl vůbec významný fenomén pro náš kraj. Myslím tím oblast českých vesnic v Podještědí. Byly to Hoření a Dolení Paseky, Hodky , Rozstáň ,Světlá, Jiříčkov, Javorník,Modlitbohov, Sobákov, Starý Dub , Proseč, Domoslavice a Vlčetín,
VZPOMÍNKY
7
K našemu Javorníku ještě patřily některé osady . Za lesem pod Prosečí při silnici to byly Domoslavice a pak Bláto a Padouchov . Tyhle dvě osady, Bláto a Padouchov , se táhly od úpatí hor až na samý jejich hřeben. Dole byly vlastně jen dvě chalupy , to bylo Bláto . Tady hospodařili bratři Jáčovi. A pak podél strmé cesty vzhůru až na Vápenici to byl Padouchov. Majitelé domků tady měli svá pole a políčka na příkrých svazích a stráních. Tady pěstovali tihle stateční hospodáři oves , brambory, řepu ... Svahy hor byly krásně obdělané, nikde žádná divočina. A co se nedalo obdělat, spásly krávy. Za války čas od času byl školou vyslán některý z žáků s červenou zaplombovanou kasičkou vybírat na Winterhilfe. Ani obyvatelé těchto Bohem zapomenutých končin nebyli opominuti. Když pan učitel získával dobrovolníky, kteří do oněch vzdálených výšin polezou, zájem býval veliký. Byl to výlet na celý vyučovací den. Vrátím se k obchodování s Libercem. Liberec byl město převážně německé a průmyslové. O ovoce , drůbež a další produkty z našich vesnic byl tady odedávna velký zájem. A tak tenhle drobný obchod kvetl. Od jara do jara bylo co prodávat. Máslo, tvaroh, na podzim ovoce, a před Vánocemi vykrmené husy a kachny . Zboží se narovnalo do koše (krůsny ) a ty nemalé náklady se nosily na zádech „ přes kopec “ do Liberce . Říkalo se do Liberka. To znamenalo jít přes Pláně do Hanychova. Tudy chodili muži a ještě víc ženy se svým břemenem ze všech podještědských vesnic. V Hanychově pěší cesta končila . Tam už se sedlo na tramvaj . Jednou přeplněná tramvaj v Hanychově vykolejila . Svůj život tam skončila jedna z našich příbuzných , teta Vajsejtlová. Moje maminka vzpomínala , že když sloužila jako docela mladá čtrnáctiletá dívka v Hodkách , řekla občas její paní hospodyně: „Žofo, ty máš mladý nohy, pojď mi vynýst ten koš aspoň na Pláně . “ A nakonec došla milá Žofka až do Hánychova. Tímhle drobným obchodováním se živil i můj tatínek Můj otec, narozený v roce 1900 , byl vyučený řezník, ale tuhle práci neměl rád a nehleděl si jí . Když v době první republiky nebylo snadné sehnat práci , živil se všelijak. Sadařil , zedničil a taky chodil prodávat přes kopec . Především máslo. Do Liberce a na Jablonecko a někdy také až k Varnsdorfu a do Rumburka . To máslo bylo takzvaně „pajcované“ . Znamená to , že poctivé máslo od sedláků se smíchalo s margarínem , ve formičce se mu dal ten správný seriózní tvar , a tak se máslo úspěšně prodávalo. Tatínek vzpomínal , jak mu jednou ve vlaku do Varnsdorfu pohraniční četníci koš plný másla zabavili. A bylo to . Zničený , nešťastný a příšerně naštvaný se vrátil z téhle nezdařené výpravy domů. Ještě jen dodám. Horáci , to byli pro nás, Javorničáky obyvatelé těch vesnic, které byly blíž Ještědu. ti tenhle obchod rozvinuli do větší šíře. Muži přihnali odněkud z kraje hejno hus , ty se před
VZPOMÍNKY
8
Vánocemi vykrmily a potom „ za kopcem “ prodávaly. Myslím, že na horách mnoho rodin na obchodování s Libercem docela zbohatlo a postavilo si své domky. Domek u Eisenbartu, Nynější domek libereckých chalupářů, Cesta ke „Klempířom“ se školou v pozadí, Drápákovo a v pozadí Jirkovo. Pokračování příště. Podještědský měsíčník Karolinka vydáva Sdružení obcí Podještědí, 463 43 Proseč pod Ještědem 89. Měsíčník vychází pouze v elektronické podobě a získat ho můžete na stránkách WWW.ppj.cz, WWW.OU-Bila.cz, povoleno MKČR
