SDRUŽENÍ OBCÍ PODJEŠTĚDÍ
PODJEŠTĚDSKÝ MĚSÍČNÍK
eKarolinka Ročník XXI
Číslo 8
Rok 2014
e
Občerstvení před těžkou cestou Zprávy z mikroregionu Senioři mají přeci jenom ve stáří trochu horší život. Tím spíšeto je v dnešní uspěchané době, kdy mladí mají poněkud jiné pracovní nasazení, než za mladých let seniorů. Proto jim také trochu ty rodinné péče schází. Proto se o takové věci starají spolky nebo organizace k tomu ustavené. Jednou takovou , nám známou organisací je i Klub důchodců v Bíle. Ten je ustanoven pro seniory všech částí obce Bílá a má již dlouholetou působnost. Jeho úkolem je starat se o vylepšení seniorského života a hlavně přitažení seniorů do celé společnosti. A to ten spolek opravdu dělá dobře dík svému vedení a podpoře obce. Myslím, že Bělákům je toto možno závidět a nejen okolními obcemi.-kam-
OBCE
2
Čeští skláři a důchodci z Bílé S koncem prázdnin a skoro koncem léta, pořádá bělský Klub důchodců výlet pro své členy. Je to hezká řádka seniorů, kteří této přiležitosti využívají a se svými známými se rádi do světa podívají. Témata a tedy cíle bývají zajímavá, a člověk, který ve stáří již na dovolené nejezdí, se akce účastní. Letos byla vybrána cesta za sklem. Výlet byl totiž pořádán na Novoborsko. To je území položené celkem nedaleko od nás, tedy to nebyl výlet do neznáma, kde bychom zmizeli. Tak, jako obvykle, dostali členové pozvánku na výlet předem, pozvánku která obsahovala důležitá data, která se výletu týkala, ale nebyl by František Váca, aby ji trochu nerozšířil o nějakou tu legrační událost, vysvětlenou jednak zábavným textem, jednak samozřejmě doplněnou patřičným obrazem . Tak se mohly davy důchodců ze zmíněné oblasti dostavit k přistavenému autobusu, tentokrát přepychovému turistickému a rázem hodiny osmé již odjíždět z náměstí ve Vlčetíně směr Český Dub a dál ke svůmu cíli. Bohužel si v Osečné vymyslili na cestující prováděni opravy silnice II. třídy na Stráž pod Ralskem, kterýmžto směrem jsme hodlali cestovat a museli jsme asi 800mi set metrovou dálku objíždět několika kilometry přes Křižany a Žibřidice do Stráže. Dál naše cesta pokračovala na Luhovskou křižovatku, na Brniště a konečně do Lindavy, kde se první cíl naši cestovatelské zjevil v podobě malé sklárny. Celá cesta vedla sice malebným vesnickým (polozapomenutým) krajem, zato byla vyšperkována „pěknými“ dírami na – pro náš autobus- úzkými a také dost krkolomnými komunikacemi III. třídy. -Nejsou tedy na českolipsku na tom se silnicemi o moc lépe.
OBCE
3
Okolo deváté hodiny jsme zaparkovali na parkovišti malého podniku, sklářského podniku, který nás hned svojí práci přivítal. Viděli jsme skleněný strom, na jiném místě skleněný vodotrysk i jiné sklářské výtvory. Jak jsme se později dověděli , byly to výtvory z loňského „sletu“ sklářských výtvarníků a opravdu zajímavých. Chvíli jsme museli počkat v podnikové sklářské hospodě, kde byla ukázka sklářské pece a pak konečné úpravy sklářských výrobků. Samotný provoz nebyl nijak velký, po vystoupání asi do druhého patra schodiště, jsme se dostali na ochoz ve sklářské hale o dvacetkrát dvacet metrů velikosti, z kterého jsme mohli přihlížet na práci „foukačů“ skla s jejich píšťalami a s hejnem pomocníků, kteří pomáhali tvarovat tu hodně těžkou kapku horkého skla. Uprostřed haly byla hlavní pec, která se nikdy ( přeci jen alespoň jednou v roce) neodstavuje. Okolo potom jsou jednotlivé malé pece, které mají k dispozici foukači, aby své opracované kusy mohli podle potřeby přihřívat. V té době se pracovalo na výrobě světel – lamp- a to dost velkých rozměrů a tedy i velké váhy. Bylo zajímavé vidět, jak se kulička o průměru asi 20 cm mění na půlmetrový balon, který se po ohřáti různými tvarovátky zešišatí a nakonec se k němu přisklí další skleněný válec a tento slepenec pak putuje do pece k sousedovi, který pokračuje „ na zvětšování váhy“ prvotního kusu. Naše cesta pokračovala do malé dílny (vchod byl na ochoze), kde se výrobky rozbrušovaly, obrušovaly a leštily – prostě dokončovaly
OBCE
4
do montážní podoby a šly do expedice. V poslední místnosti jsme potom viděli jednotlivé výrobky (z dřívější doby) které se zde vyráběly a kterými se tato malá sklářská firma se zajímavým jménem „ Ajeto“ mohla pyšnit. Protože jsme po prohlídce měli ještě trochu času, mohli jsme se po areálu firmy trochu porozhlédnout. Vzhledem k tomu, že je firma na prohlídkové skupiny také zaměřena – jde přeci o propagaci sklářství, které se pomalinku zpamatovává z pomoci našich státních ekonomů a politiků – mohli jsme vidět i historické stroje a to i ze zemědělství, nebo jiných řemesel. Celkem to dělalo dojem malé rodinné firmy s pohodovým režimem a náplní. naše cesta potom pokračovala do České Kamenice, do sklářského muzea. Muzeum ukazovalo postupný růst sklářství u nás, výsledek obrození sklářství v poslední době, kdy se na trh vrátila výtečná práce našich sklářů a byla nahrazena učednická práce států, které trh obsadily po zásahu našich politiků, kteří k úpadu sklářství pomohli prodejem privatizovaných firem a jejich následné rušení a převedení technologie . Náš výlet potom pokračoval na nedaleký kopec, kde se nachází státem chráněná památka a také velice krásný kamenný útvar , který známe pod jménem „Varhany“, a který skutečně jako varhany vypadá, protože je jako hříčka přirody vytvořen z vertikálně postavených pětihraných čedičových kmenů. Je to výsledek tlaků působících na chladnoucí vyvřelou lávu. Skálu podle všeho všichni čtenáři znají ze záběru z pohádky filmované v šedesátých letech – se známým jménem „Pyšná
OBCE
5
princezna“ . Těžba zde byla v době socializmu naštěstí zastavena a skála zachráněna coby státem chráněný skalní útvar. Nyní je zde také velke parkoviště, vybudované v posledních pěti letech. Po této zastávce naše cesta pokračovala již domu, do Vlčetina, kde měl být oběd a další program. Cestou přes Stráž jsme si nemohli odpustit zastávku v tamní cukrárně, která je známá prodejem a výrobou asi sta druhů zmrzlin. Můžete si zde koupit zmrzlinu paprikovou, hořčicovou, nebo třeba čabajkovou. Samozřejmě také jahodovou nebo čokoládovou. Po příjezdu do Vlčetína jsme nejprve poobědvali a potom byla druhá část programu, vystoupilo trio dam z Rychnova, které odpoledne doplnilo hudbou a zpěvem. A ta část se velice líbila, protože jsme mohli si s nimi písničky i zazpívat podle chuti. Bylo to opravdu velice hezké zakončení celého výletního dne, který končil asi po půl sedmé. -kam-
Podještědský měsíčník Karolinka vydáva Sdružení obcí Podještědí, 463 43 Proseč pod Ještědem 89. Měsíčník vychází pouze v elektronické podobě a získat ho můžete na stránkách WWW.ppj.cz, WWW.OU-Bila.cz, povoleno MKČR
