DYSGRAFIE porucha psaní
(postihuje grafickou stránku písemného projevu a osvojování tvarů jednotlivých písmen)
Dysgrafie úzce souvisí s dysortografií, velmi často se vyskytují společně. Reedukace je zaměřena na celou osobnost dítěte. Reedukaci dysgrafie nelze v žádném případě omezit na opisování cvičení a přepisování sešitů!
Reedukace dysgrafie: 1. Rozvíjení motoriky - při rozvíjení grafomotoriky se zaměřujeme na motoriku hrubou (pohyby trupu, končetin a hlavy) i jemnou (pohyby rukou a prstů – náročnější na přesnost). Důležité při psaní: – správné držení těla – poloha dolních končetin – vzdálenost hlavy od papíru – držení psacího náčiní – relaxační cvičení mezi jednotlivými činnostmi Účinnější je krátkodobý opakující se nácvik než nárazově prováděná dlouhá cvičení. -
hrubá motorika: před psaním provádíme cvičení paží a uvolnění pletence ramenního; není-li uvolnění dostatečné = křečovitý pohyb a svalové
napětí = dítě tlačí na psací náčiní a křečovitě je svírá = písmo není plynulé, ruka brzy bolí, dítě je unavené a ztrácí zájem o práci; cvičení může být zařazeno i v průběhu psaní. -
Cvičení: pohyby paží – mávání, kroužení (let ptáka, sekání kosou, plavání kraula,…), střídavé upažení a vzpažení, kroužení předloktím (navíjení klubka,…); pohyby dlaní – vpřed, vzad, vpravo, vlevo, kroužení dlaněmi (mávání, kývání), tlačení dlaněmi proti sobě a uvolňování, zavírání dlaní v pěst a otevírání, střídání úderů dlaní a pěstí o podložku,…
-
Jemná motorika: řada cvičení prováděných v rámci jiných předmětů, např. modelování, vytrhávání, skládání z papíru, navlékání korálků, omalovánky; vhodné provádět i při vyučování čtení a psaní )modelování písmen, vytrhávání písmen při čtení,…)
-
Cvičení: provádíme před psaním i v jeho průběhu; pohyby prstů – dotýkání prstů obou rukou (i bez zrakové kontroly), postupně dotýkání palce s dalšími prsty, oddalování a přibližování prstů (nůžky), mávání prstů, kroužení, „hra na klavír“,…
-
Dlaně – dotyk špičkami prstů o sebe (špička lodě), dotyk palců a ukazováčků (brýle), hnízdo z dlaní, …
- Cvičení pohybové paměti – opakování cviků předvedených učitelem,spojování cviků do krátkých sestav, sledování uvolňovacích cviků a jejich nápodoba zpaměti,… - Spojení pohybu s vhodnou motivací a písničkami
2. Držení psacího náčiní !!! Správné držení psacího náčiní je předpokladem plynulého psaní !!! - správné držení: ruka se zlehka dotýká malíčkem papíru, psací náčiní drží dítě ve třech prstech („špetka“), ukazováček vede pohyb dolů, prostředníček nahoru a palec podporuje pohyb vpřed. - !!! nutné začít se správným držením psacího náčiní již v předškolním věku !!! - je-li špatné držení silně zafixované, velmi obtížně se dítě v 1. ročníku naučí správně držet každé psací náčiní - správný návyk je nutné utvářet nejpozději od 1. ročníku
3. Uvolňovací cviky -
uvolňovací cviky (průpravné cviky) předcházejí nácviku psaní, provádíme je nejprve na svislé ploše (protože pohyb směrem dolů je nejsnazší), potom na šikmé ploše a nakonec na vodorovné podložce.
- žáci mohou používat křídy, voskové pastely, uhel, tužky s měkkou tuhou, namočené prsty v barvě/vodě,… -
plynulost a rytmus pohybů při psaní mohou být podporovány říkadly, písničkami, hudebním doprovodem nebo pouze slovním spojením
-
slovní doprovod či melodie přispívají i k psychickému uvolnění dítěte, vyhasínání nesprávných návyků při psaní a k motivaci
- uvolňovací cviky i průpravné cviky pro nácvik jednotlivých písmen provádíme vždy několikrát - nezaměřujeme se na přesné obtahování tvarů, ale na plynulost a rychlost pohybu -
jestliže dítě nezvládá písmeno, je nutné vrátit se na začátek a celý postup zopakovat; bude-li se dítě učit psát písmeno pouze stálým opakováním, může si
zafixovat nesprávný postup, který se později velmi obtížně odstraňuje - žáci by měly vědět, jak tvar vzniká; učitel předvádí cvik nejdříve na tabuli a slovně svůj pohyb komentuje; potom žáci obtahují vzor na tabuli nebo ve vzduchu se zavřenýma očima (mentální zvládnutí výkonu, pohybová paměť)
4. Postup při reedukaci - při reedukaci postupujeme tak, jak bylo uvedeno při rozvíjení grafomotoriky. - rozdíl mezi správným nácvikem psaní u běžné populace a u dítěte s dysgrafií spočívá především v tempu, jakým postupujeme. - vracíme se k dříve prováděným cvičením, před psaním i v průběhu reedukace uvolňujeme ruku - přepisování sešitů je neúčinné, na druhé straně nelze tolerovat nedbalost v písemném projevu (velmi obtížně se určuje, kde končí porucha a začíná nedbalost – rozlišení a správný přístup k žákovi předpokládá empatii učitele, jeho pedagogické dovednosti a snahu dítěti pomoci)
- čím je dítě starší, tím je prognóza reedukace dysgrafie horší - v případě těžší poruchy umožníme psát na psacím stroji a psaní neklasifikujeme
Opis, přepis, diktát Přestože všechny tři činnosti znamenají psaní, výrazně se od sebe liší! 1. Opis -
předpokládá zrakové vnímání textu, vštípení si předlohy do paměti a napodobení, při němž je zapojena motorika a prostorová orientace
- ne pro všechny děti je opis nejsnazší - v případě obtíží ve zrakovém vnímání a prostorové orientaci může dítě dělat více chyb v opisu než v diktátu
2. Přepis = přepsání textu z tiskacích písmen do psacích
- kromě zrakového vnímání hlásek a jejich pořadí si musí dítě vybavit tvar psacího písmena, který odpovídá viděnému tiskacímu -
nejdříve si musí text přečíst, uvědomit si jeho obsah, a potom psát po celých slovech (nejde-li o psaní písmen či slabik), napsané slovo zkontrolovat a porovnat s předlohou
- chybou je, když dítě bezmyšlenkovitě napodobuje písmena, píše po písmenech nebo slabikách - pokud mají děti nedostatky ve zrakové percepci a soustředění, chybují (děti s SPU a LMD)
3. Diktát - diktát je náročný písemný projev -
činnosti, které musí dítě vykonávat: nejprve vnímá pozorně hlas učitele; nevšímá si dalších zvuků (mluvení spolužáků, hluk z ulice, …); pamatuje si slova či věty; uniká-li smysl textu, nelze aplikovat gramatická pravidla; dále dítě analyzuje na slabiky či hlásky (podle své vyspělosti); odlišuje slova podobná; vybavuje si spojení hláska – písmeno; píše písmena, přičemž se zaměřuje nejen na jejich tvar, ale i správné pořadí a umístění v prostoru
- pokud není tento proces zautomatizován, je dítě jen obtížně schopno používat gramatická pravidla, i když je zpaměti dobře ovládá - jakmile si dítě zvykne psát bez přemýšlení a posléze škrtat, návyk se zafixuje a diktát se stává nepřekonatelnou překážkou -
je dobré provádět tzv. nácvičné diktáty = dítě se učí, jak psát diktát
