Kultura a technika mluveného projevu

Kultura a technika mluveného projevu

Inovace vzdělávacích programů dle požadavků podnikatelské praxe v rámci procesu stabilizace VOŠE Zlín reg. č. CZ.1.07/2.1.00/32.0038


Ing. Pavel Barbořík

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

2


OBSAH

Úvod .............................................................................................................. 4 1 Aktivní naslouchání ................................................................................. 5 1.1 Způsoby aktivního naslouchání ........................................................ 5 1.2 Obrana proti agresivnímu jednání ..................................................... 6 1.3 Komunikace v praxi .......................................................................... 7 2 Komunikační techniky ........................................................................... 10 2.1 Agresivita ........................................................................................ 10 2.2 Pasivita ............................................................................................ 10 2.3 Asertivita ......................................................................................... 10 2.3.1 Asertivní práva a praxe ......................................................... 11 3 Verbální komunikace ............................................................................. 14 3.1 Předpoklady pro efektivní verbální komunikaci ............................. 14 3.2 Paralingvistika ................................................................................. 15 3.3 Verbální komunikace v praxi .......................................................... 15 3.3.1 Přízvuk .................................................................................. 16 4 Nonverbální komunikace ....................................................................... 18 4.1 Druhy nonverbální komunikace ...................................................... 18 4.2 Nonverbální komunikace v praxi .................................................... 20 5 Jak pracovat s dechem? .......................................................................... 25 6 Příprava projevu ..................................................................................... 27 6.1 Základní otázky při přípravě projevu .............................................. 27 6.2 Cíl projevu ....................................................................................... 28 6.3 Úprava interiéru .............................................................................. 29 6.4 Vystoupení v praxi .......................................................................... 29 6.4.1 Možnosti úvodu projevu ....................................................... 30 6.4.2 Možnosti zakončení projevu................................................. 31 6.5 Chyby řečníků ................................................................................. 31


6.6 Úspěšná prezentace ......................................................................... 32 7 Tréma...................................................................................................... 34 7.1 Projevy trémy .................................................................................. 34 7.2 Tréma jako hnací motor .................................................................. 35 7.3 Boj s trémou .................................................................................... 35 7.3.1 Deset kroků v boji proti trémě .............................................. 35 Závěr ............................................................................................................ 37

3

4


ÚVOD Základním předpokladem úspěchu každého člověka je umění komunikovat. Komunikujeme celý život. Jedná se o nepřetržitý proces, kdy téměř 24 hodin denně vedeme dialog s někým nebo prožíváme vnitřní dialog. Naučit se dobře komunikovat, tzn. reagovat v každé situaci, by mělo být přáním každého z nás. Efektivní

komunikace

totiž

dokáže

usnadnit

působení

v partnerském

i v pracovním životě. Odbornost ani znalosti nejsou uskutečňovány, pokud nejsou komunikovány. Pokud budeme „vyrábět“ absolventy v jakémkoliv oboru, kteří nejsou komunikačně zdatní, nemyslí ekonomicky a nejsou připraveni na rizika, tak při důležitém jednání zákonitě neuspějí. M. Prypoň, generální ředitel Hewlett-Packard

Komunikační schopnosti z části dědíme a z části je osvojujeme již v dětství. Pokud máme doma vzory, které ovládají dobře techniku mluveného projevu, lépe pak v dospělosti zvládáme různé komunikační situace. Pokud v takovém prostředí nevyrůstáme, je třeba se umění komunikace učit. A nemluvíme tady jen o komunikaci verbální, tzn. komunikaci slovní. Ta je obecně velmi přeceňována. Průzkumy ukazují, že verbální projev se na pochopení a úspěchu komunikace podílí překvapivě málo. Řeč těla, tzn. neverbální komunikace, má na nás v běžné řeči mnohem větší vliv než si dokážeme představit. Důležité je tedy sladit své myšlenky a emoce se svým verbálním vyjadřováním. Jenom pak dokáže být komunikace efektivní. Tento studijní materiál by měl být návodem na úspěšnou komunikaci, nicméně nečekejte, že po jeho přečtení budete prvotřídní řečníci. Bez uvědomělého tréninku se efektivní komunikaci nenaučíte.


5

AKTIVNÍ NASLOUCHÁNÍ

1

Klíčová slova aktivní naslouchání, empatie, mimika, gesta, parafráze, agresivní jednání

1.1

ZPŮSOBY AKTIVNÍHO NASLOUCHÁNÍ

Nejlépe se nám komunikuje s těmi, kteří se nám podobají, se kterými máme něco společného. Každý řečník by se měl umět vcítit do role svého publika, ať už se jedná o jedince nebo dav. Základní pravidlo tedy je být empatický. Skoro každého si získáte tím, budete-li ochotni naslouchat. Ale ono naslouchání musí být aktivní a spočívá v neustálém zájmu o to, co řečník říká. Jde o slovní i mimoslovní projevy. Aktivní naslouchání znamená slyšet to, co nám osoba říká, nikoli to, co chceme slyšet. Neverbálním chováním dáváme najevo porozumění a přijetí a podle odborníků na komunikaci (Práško, Prášková, 2007, s. 209) je možno použít těchto způsobů:  očima sledujeme toho, kdo k nám mluví;  necháváme ho domluvit;  dáváme najevo zájem:  mimikou;  gesty;  vstřícným nastavením těla;  přikyvováním hlavou;  tónem hlasu;  použijeme jednoduché slovní ujištění o tom, že nasloucháme:  „Hmm, aha...“;  „Rozumím, chápu vás...“;

6


 „To muselo být těžké, krásné...“;  vcítíme se co nejvíce do partnera – snažíme se pochopit to, co říká a co prožívá;  přeformulujeme nejdůležitější myšlenky a pocity partnera pomoc reflexe;  použijeme otevřených otázek;  zkusíme oceňující výroky;  parafrázujeme, co druhý řekl;  v dobách, kdy se odmlčí, můžeme shrnout smysl jeho výpovědi, použijeme sumarizujících výroků;  vyvarujeme se:  čtení myšlenek mezi řádky;  rad a doporučení;  přerušování partnera.

1.2

OBRANA PROTI AGRESIVNÍMU JEDNÁNÍ

Dostaneme-li se do situace, kdy se osoba nebo osoby, se kterými jednáme, začínají uchylovat k agresivním metodám, je nutné zachovat klidnou hlavu. Pokud začne řečník bouchat do stolu, má zdvižený ukazováček nebo pěst, pokud začne být slovně agresivní, odložte argumenty a to i za cenu, že by byla pravda na vaší straně. S člověkem, kterého přemohly emoce, nemá smysl svádět boj, jelikož se bude zřejmě jednat o cholerika nebo neurotika, který ztratil hlavu a není schopen efektivní komunikace. V tomto případě lze použít techniku zrcadlení pocitů. Odbornice Yveta Rychtaříková (2008) radí konstatovat to, co vidíte:  „Vidím, že se zlobíte.“;  „Vidím, že je vám to líto.“;


7

 „Vidím, že jste z toho smutná.“;  „Vidím, že vás to rozčílilo.“ Tuto techniku střídejte s prostou empatií a uvidíte, že se člověk brzy zklidní. Doporučuje se také nastolit pauzu. Pokud mlčíte a necháte druhého se „vyvztekat“, prokážete mu tím službu. Přejde ho to mnohem rychleji než kdyby s vámi vedl dialog, který by se jen prodlužoval a nikam by za těchto okolností nevedl. Nejlépe bude začít pak na jiném místě, než vznikl první konflikt. Psychology je prokázáno, že stejné místo dokáže vyvolat stejné emoce. Je tedy lépe tomu předejít.

1.3

KOMUNIKACE V PRAXI

Snažme se být lidmi, se kterými člověk rád komunikuje a vyvarujme se chyb, kterých se dopouští člověk, se kterým je nám komunikace nepříjemná. S kým tedy rádi komunikujeme? S lidmi, kteří:  pozorně naslouchají druhým a projevují úctu vůči druhým;  nechávají ostatní vyjádřit názory a city;  dávají konstruktivní rady a často se usmívají a zdraví;  upřímně oceňují druhé a váží si druhých i jejich práce;  dělají rozumné kompromisy a umějí vyjednávat;  mluví pozitivně a berou na zřetel potřeby a pocity druhých;  dovedou mluvit o svých potřebách a pocitech;  jednají s druhými jako se sebou rovnými a umějí se kontrolovat;  dělí se o informace a zkušenosti s druhými;  dovedou otevřeně mluvit o nepříjemných věcech;  vyzařují klid místo neustálého spěchu;

8


 nezapomínají vyjádřit souhlas s druhými kdykoliv je to na místě;  dávají přímé otázky, zachovávají tajemství;  dodržují sliby (Efektivní komunikace a zvládání konfliktu, 2011). S kým komunikujeme neradi? S lidmi, kteří:  přerušují hovor a mají trpký, až kyselý výraz tváře;  druhé ponižují a urážejí (verbálně i neverbálně);  snaží se ovládnout konverzaci a dávají najevo nezájem o druhé;  mají tendenci neusmívat se a nezdravit a neustále si stěžují;  dožadují se, aby bylo po jejich, odmítají kompromisy;  mluví s lidmi povýšeně a neustále vyžadují souhlas;  soustavně všechny a všechno kritizují;  často se rozčilují a vyvolávají v druhých pocity viny;  manipulují své okolí a zesměšňují a ztrapňují druhé;  lžou, neradi mluví přímo a často ukazují, jak jsou frustrováni;  mají agresivní požadavky a většinou s ničím nesouhlasí;  nedodržují sliby, neudrží tajemství;  povyšují se nad ostatní, mluví jen o sobě (Efektivní komunikace a zvládání konfliktu, 2011). Vyvarujme se tedy zmíněných negativních projevů, abychom byli v komunikaci dobrým partnerem a obstáli i v nejtěžších komunikačních spirálách. Přemýšlejte o sobě, o tom, co děláte při různých rozhovorech, abyste pomohli vytvořit druhému lepší atmosféru a dali najevo, že posloucháte.


LITERATURA 1. Efektivní komunikace a zvládání konfliktu [online]. Institut EuroSchola, APVS [cit. 2012-10-16]. Dostupné z: http://www.euroschola.cz/Files/File/ Skripta%20Efek. 2. PRAŠKO, Ján a Hana PRAŠKOVÁ. Asertivitou proti stresu: 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1697-8. 3. RYCHTAŘÍKOVÁ, Yveta. Kritikou a pochvalou k vyšší motivaci zaměstnanců. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-6132-9.

9

10

2


KOMUNIKAČNÍ TECHNIKY

Klíčová slova agresivita, pasivita, asertivita, asertivní techniky, asertivní práva

2.1

AGRESIVITA

Agresivní chování je chování, které je ve společnosti nežádoucí. Za agresora se považuje člověk s úmyslem ponížit, ublížit osobě, se kterou komunikuje. Agresivní chování může vyvolat u druhých stejně agresivní chování a hrozí neřešitelný konflikt. Mezi projevy patří fyzické napadání, zvýšená hlasitost, agresivní neverbální gesta, vulgární projev, ironie i zastrašování.

2.2

PASIVITA

Pasivní člověk je osoba, která vystupuje bezhodnotově. Dává najevo svou podřízenost a závislost. Ukazuje nevědomost a nezájem komunikovat. Pasivní člověk se vzdává komunikačního úspěchu předem. Pasivita znamená neschopnost odolat manipulativním trikům. Člověk není schopný reagovat např. na kritiku. Nestojí si za svým a ustoupí. Není to vhodná komunikační technika pro profesní, ani pro osobní konfrontaci.

2.3

ASERTIVITA

Asertivita je takové chování, které končí vítězstvím pro člověka, který jedná pomocí jejích technik. Nejde o to, že vždycky vyhraje, ale i když neuspěje ve výsledku, tak má dobrý pocit, že neprohrál v komunikaci. Nejednal agresivně, pasivně a nenechal se zmanipulovat. Vystupuje upřímně a pravdivě. Člověk jednající asertivně respektuje sebe i druhé, umí přistoupit a vytvořit kompromis.


2.3.1

11

ASERTIVNÍ PRÁVA A PRAXE

Asertivní práva podle Bukovské (2006, s. 24): 1. Mám právo sám posuzovat své vlastní jednání, myšlenky a pocity a být si za ně a jejich důsledky sám zodpovědný. Hodnocení toho, co je nebo není správné, je velice relativní a tak je dobré si to uvědomit. 2. Mám právo nenabízet žádné vysvětlení, výmluvy ani omluvy svého jednání. Podstatou tohoto práva je možnost nepoužívat přehnané vysvětlování a omlouvání svého chování, pokud se tak rozhodneme. Rozhodně nejde o revoluci v základech slušnosti, kdy se omluvíme, strčíme-li do někoho omylem. 3. Mám právo posoudit, zda a nakolik jsem zodpovědný za řešení problémů druhých lidí. Manipulativní pověra – „Vůči některým institucím a lidem máš větší závazky než vůči sobě, máš tedy obětovat své vlastní hodnoty a přizpůsobit se jim.“ 4. Mám právo změnit názor. Manipulativní pověra –„Jakmile sis už jednou udělal určitý názor, nikdy bys ho neměl měnit! Musel by ses omluvit nebo přiznat omyl, což znamená, že jsi nezodpovědný a že jsi neschopný se rozhodovat.“ 5. Mám právo dělat chyby a být za ně zodpovědný. Manipulativní pověra – „Nesmíš dělat chyby, jakmile je děláš, musíš mít pocit viny! Ostatní by v takovém případě měli kontrolovat tvoje rozhodnutí i chování!“ Toto právo souvisí s 2. asertivním právem a pomáhá nám uvědomit si, že není nutné být na sebe příliš přísný, že se po každé chybě nemusíme

12


dlouho kát a mít pocit, že teď proto nemůžeme nic žádat ani chtít, jelikož toho nejsme hodni. 6. Mám právo říct: „Já nevím.“ Kolikrát jsme se dostali do situace, kdy najednou nevíme, co dál říci, co odpovědět. A přitom si stačí jednoduše uvědomit, že máme právo nerozumět všemu, a také ho v tomto smyslu využít, pokud tak chceme. Tím se zároveň nenecháme zahnat do pocitů méněcennosti. 7. Mám právo být nezávislý na dobré vůli jiných lidí. Manipulativní pověra – „Lidé, se kterými přicházíš do styku, by k tobě měli mít kladný vztah. Druhé potřebuješ, nedá se bez nich žít. Je velmi důležité, aby tě všichni měli rádi.“ V této pověře se schovává častá příčina našich potíží, jak říci někomu ne. Přestože všichni víme, že nechceme-li se vystavovat neustálému tlaku chovat se v rozporu s tím, co doopravdy chceme, tak je logické, že se všem lidem prostě nezavděčíme. 8. Mám právo dělat nelogická rozhodnutí. Kdybychom vše dělali jen logicky a rozumně, ztrácela by se tím naše lidskost. Řada věcí v životě, včetně problémů, nejde řešit logicky. Vždy je v lidském konání přítomna touha, chtění a očekávání. 9. Mám právo říct: „Já ti nerozumím.“ Často zažíváme situace, kdy se na nás někdo tzv. tváří, aniž bychom tušili, co se stalo. Není naší povinností mít telepatické schopnosti, a tak je naše nezadatelné právo to druhým sdělit a sami komunikovat jasně a srozumitelně pro druhé, např. „Kdybys mě měl rád, víš přece, jak mi udělat radost!“ A asertivní odpověď: „Nerozumím sice té souvislosti, ale budu rád, když mi řekneš, co by sis přála.“


13

10. Mám právo říci: „Je mi to jedno.“ V tomto právu se ukrývá naše nezpochybnitelná možnost mít na různé věci jiný názor. Nebo také nemít žádný názor. Na řadu podnětů, které od našeho okolí dostáváme, můžeme reagovat dle vlastních preferencí a uvážení rozdílně. Máme přece právo nebýt ve všem perfektní a dokonalí pro každého. Důležité je, jak to cítíme a chceme my. Co může být dokonalé pro jednoho, může se jevit druhému trapně.

LITERATURA 1. BUKOVSKÁ, Lucie. Asertivní komunikace [online]. Vzdělávací institut ochrany dětí v roce, 2006, s. 24 [cit. 2013-08-29]. ISBN 80-86991-73-3.

14

3


VERBÁLNÍ KOMUNIKACE

Klíčová slova Verbální komunikace, komunikační schopnosti, prezentační dovednosti, týmová práce, nonverbální komunikace, fonační ústrojí, paralingvistika

Žijeme v informační společnosti, kdy v rámci kvaliﬁkace vyžadují zaměstnavatelé od svých zaměstnanců nadprůměrné komunikační schopnosti. Vyhledávání nových pracovníků přenechávají firmy personálním agenturám, které mají za úkol tyto komunikační schopnosti v potencionálních pracovnících odhadnout a následně je doporučit či nikoli. Velmi žádané jsou schopnosti efektivní verbální i neverbální komunikace týmové práce, dovednosti prezentační, schopnost produktivně diskutovat, argumentovat a polemizovat. Je třeba dodržet uzavřený komunikační trojúhelník, tzn. kvalitní verbální komunikaci, nonverbální komunikaci a dokonalou celkovou image. Je těžké říci, která složka má na posluchače absolutně největší vliv. Je to velmi individuální, ale je zřejmé, že působivý projev vznikne, pokud jsou všechny tyto jeho složky na vynikající úrovni. Nejdříve se budeme věnovat verbální komunikaci.

3.1

PŘEDPOKLADY PRO EFEKTIVNÍ VERBÁLNÍ KOMUNIKACI

Každý člověk je do života fyziologicky vybaven pro verbální komunikaci. Má fonační ústrojí, které je uloženo v hrtanu. Jeho funkcí je vytvářet lidský hlas. Člověk používá artikulovanou řeč, tvořenou hláskami, slovy a větami. Úzce souvisí s intelektuálními schopnostmi člověka. Člověk vzdělanější si hlídá svůj projev více než člověk méně vzdělaný. Nicméně komunikačním dovednostem je také třeba se učit. Verbální komunikace je na rozdíl od nonverbální komunikace


15

lépe kontrolovatelná. Zatímco tělo za nás může mluvit, aniž bychom si to často uvědomovali, o našem verbálním projevu se to říci nedá. Lehce kontrolujeme, co vypouštíme z úst. K verbální komunikaci patří také psané písmo.

3.2

PARALINGVISTIKA

Paralingvistika zkoumá při verbálním projevu zvuk. Jde o „převaděč“ neverbálního projevu do projevu verbálního. Podle Leška (2008, s. 34) je paralingvistika obalem řeči a charakterizuje do určité míry nositele. V běžném toku řeči můžeme rozpoznat: hlasitost řeči (šepot, hlučnost), rychlost, výšku tónu hlasu (hluboký nebo vysoký hlas), rychlost řeči (pomalá, rychlá), objem řeči (stručný či obsáhlý), plynulost řeči (pomlky), intonace (monotónní projev, poutavý projev), chyby v řeči (přeříkávání), správnost výslovnosti (nedbalá výslovnost, dokonalá výslovnost), kvalitu řeči (strohý projev o holých větách, košatý proslov) a členění řeči (např. přehnané členění).

3.3

VERBÁLNÍ KOMUNIKACE V PRAXI

Při jakémkoli projevu by člověk neměl mluvit příliš rychle, ani pomalu, znesnadňuje to příjem informací našemu publiku. Posluchač musí vnímat a vstřebávat postupně, co mu říkáme. Je dobré tempo řeči občas změnit, zamezíme tím monotónnosti a náš projev bude poutavější. Není dobré mluvit příliš potichu, aby posluchač neodbíhal myšlenkami od našeho projevu. Navíc tichá řeč značí obavy a malou sebedůvěru. Při volbě hlasitosti musíme vycházet z velikosti prostoru, ve kterém se nacházíme. Nevýhodou je, že barva hlasu je vrozená a přitom má na dobrou kulturu projevu velký vliv. Co si můžeme kontrolovat, to je tónová výška. Nesmí být příliš vysoká. Posluchači upřednostňují hlasy, které jsou posazené níže. Proto je např. v médiích více oblíben mužský, nikoli ženský hlas. Je příjemnější pro lidské ucho. Je vhodné naučit se dobře pracovat s přízvukem, s důrazem (verbálně podtrhnou důležitá sdělení projevu).

16


Zvýraznit slovo se dá také tím, že před ním uděláme pomlku, ve které se nadechneme (např. před číslicemi). Velmi důležitá je správná intonace (odděluje různé myšlenky) a souvisí se smysluplným frázováním. Pokud mluvíme určitým nářečím, hlídáme si, kdy je vhodné jej použít a kdy nikoli. Velmi nepříjemné jsou pro posluchače vycpávkové zvuky jako: hm…, eee a také vycpávková slova typu: takže, vlastně, jako. Značí nepřipravenost projevu, ale může být také znakem trémy. Předejít jim můžeme dobrou přípravou struktury projevu a použitím jedné z technik odstranění nervozity při komunikaci (viz. níže). 3.3.1

PŘÍZVUK

V Českém jazyce je přízvuk na první slabice. PODEJTE PERO. U tříslabičných slov může být přízvuk na třetí slabiku jen v případě, že následuje „příklonka“ k předchozímu slovu a vytváří takt. PODÁVÁ TO. Jednoslabičná slova (HO, TĚ) nebo další tvary slovesa „být“ jsou nepřízvučná a přimykají se jako „příklonky“ k dalším slovům. Ve čtyřslabičných slovech je přízvuk na třetí slabice. NELASKAVÝ. V pětislabičných slovech na třetí nebo čtvrté slabice. Přízvuk klademe na předložku a velmi častou chybou je, pokud někdo pokládá přízvuk po předložce. Úkol Zkuste si vzpomenout na některé přísloví a říci jej různými způsoby (smutně, vesele, nevěřícně, ironicky, zamilovaně, atd.). Zkuste si práci s hlasem (různou intonaci, tempo řeči, atd.).


LITERATURA 1. LEŠKO, Ladislav. Náhled do sociální komunikace. Brno: Librix.eu, 2008. ISBN 8073994666.

17

18

4


NONVERBÁLNÍ KOMUNIKACE

Klíčová slova nonverbální komunikace, posturologie, haptika, chronemika, proxemika, mimika, kinezika, oční kontakt

4.1

DRUHY NONVERBÁLNÍ KOMUNIKACE

Posturologie Podle Vymětala (2008, s. 145) je někdy nazývána také posturika a zabývá se držením těla, napětím či uvolněním, polohou rukou, nohou a směrem natočení. Vychází ze základního poznatku, že lze nemluvit, ale nelze nezaujmout žádnou polohu těla a žádný postoj. Obecně signalizuje emoční stav, stupeň zaujetí, postoj k partnerovi a k jeho sdělení obecně. Ze signálů poměrně snadno poznáme, jak si nás přítomní cení a považují. Haptika Je podle Navarra (2011, s. 34) nauka o tom, jak se dotýkáme věcí a jaký pocit v nás věci na dotek vyvolají. Pomocí dotekové analýzy odborníci poznají, jak zlepšit reakci obrazovky nového mobilního telefonu nebo klávesnice počítače na náš dotek. Patří sem také to, jak se vzájemně dotýkáme. Matčin něžný dotek tváře dítěte je formou haptiky. Z výzkumu vyplývá, že v podnikatelské oblasti dotek navozuje pocit důvěry a empatie. Čím je zde doteků více, tím empatičtější je vzájemná komunikace. Když se servírky v restauraci dotýkají ruky zákazníka, dostanou zpravidla větší spropitné.


19

Chronemika Je podle Mikuláštíka (2010, s. 114) způsob, jakým vyjadřujeme, užíváme a strukturujeme čas ve vztahu k jejím lidem. Jedná se o to, jak člověk komunikuje v časových souvislostech. Zda rád utrácí čas bezúčelným komunikováním, kdy konfrontaci pouze nesmyslně protahuje. Nebo má snahu co nejrychleji sdělit informaci a jít si po svém. Zde dovede čas využívat a je pro něj výhodou. Nebo má spíše strach ze situace, kdy je dost času, takže nebude vědět, jak se má dále chovat. Čas je silným prvkem neverbální komunikace. Mnozí z nás neradi čekají na druhé, pokud se opozdí. Máme pak pocit, že jim na nás nezáleží. Můžeme pak takové chování považovat za nezodpovědné. Proxemika Podle Jiřincové (2010, s. 98) je pojem proxemika spojen s rozmístěním účastníků v prostoru. Každý člověk si vymezuje určitý prostor, v němž se cítí bezpečně. Překročí-li druhý tuto hranici, necítí se dobře. S touto vzdáleností se dá ale pracovat. Můžeme tím vyjádřit souhlas nebo nesouhlas, respekt nebo odmítání. Vzdálenost k druhému nemá absolutní hodnotu, mění se dle situace. Mění se v závislosti na tom, s kým komunikujeme. Kinezika Podle Nelešovské (2005, s. 45) vznikla kinezika z řeckého slova „kinema“, což znamená pohyb. Je to oblast sociální psychologie zabývající se pohyby těla při nonverbální komunikaci. Kinezika zahrnuje každý pohyb. Podle toho, o jaké části těla se jedná, mluvíme o chironomii nebo gestiku. Hlubším rozborem se ukázalo, že různé nálady uvádějí do pohybu různé skupiny svalů. Lidé, kteří mají mimořádný pozorovací talent, dovedou odhadnout, v jaké náladě se onen pozorovaný člověk nachází. Jednotlivé komunikační pohyby těla a jeho částí se

20


třídí do skupin dle jejich druhu, významu a zjišťování příbuznosti v gestice lidí, kteří patří do různých kulturních či etnických oblastí. Mimika Podle Adamczyka (2005, s. 45) při každém setkání více či méně vědomě vnímáme, co se odehrává v obličeji našeho partnera. Měli bychom si proto uvědomovat i průhlednost naší mimiky. Je těžké něco tvrdit, když náš obličej vyjadřuje opak. Na partnerovi vnímáme různé věci. Výraz očí – září nebo jsou matné. Kam směřuje jeho pohled. Vraští čelo? Usmívá se upřímně? Existuje mimika výrazná a mimika úsporná. Lidově se úsporné říká „ tvář hráče pokeru“, což znamená, že z ní nemůžeme vyčíst žádné informace a nemůžeme se podle ní orientovat. Nezapomínejme na třetí složku komunikace. A to je celková image řečníka. Každý řečník by měl být patřičně upraven. Zodpovědně vybíráme dle situace oblečení, jeho střih a barvu. Volíme mezi formálním a neformálním oděvem. Make-up zvolíme jemný nebo sytější dle osvětlení, atd. Ze vzhledu řečníka si o něm publikum udělá obrázek ještě dříve, než začne mluvit, proto je nutné se této stránce plně věnovat.

4.2

NONVERBÁLNÍ KOMUNIKACE V PRAXI

Oční kontakt Navázat oční kontakt je velmi důležité, jelikož to značí sebejistotu vystupování a pomůže nám to se zorientovat v prostoru. Seznámíme se tak s naším publikem a víme, ke komu budeme promlouvat. Jde o první důležitý prvek projevu. Pokud to neuděláme, znamená to nezájem o posluchače nebo stud, který nepatří na pódium. Při řeči se tedy nedívejte z okna, na zem nebo do prázdna, ale na své posluchače. Důležité proto je, aby si řečník připravil prvních pár vět zpaměti.


21

Úkol Předstupte před větší skupinu lidí, proneste delší větu a snažte se navázat oční kontakt s co nejvíce posluchači. Sebejistý pohyb Sebejistotu projevu vzbudí pevný postoj. Vzpřímeně přijdeme před publikum, postavíme se tak, aby páteř byla vyrovnaná, hruď není zapadlá, kosterní svalstvo je povolené, ať vypadá přirozené. Nohy mírně od sebe. Jedna může být pokrčená, nesmíme však přešlapovat. Používáme pouze účelovou chůzi. Vždy si všechny pomůcky při projevu nachystáme tak, abychom se nikdy k divákovi netočili zády. Zkřížené nohy jsou známkou odmítavého postoje. Úkol Stoupněte si před zrcadlo a improvizujte (proneste jakýkoli sváteční projev, např. proslov na narozeninách, na svatbě, atd.). Sledujte, jaký máte postoj. Gestikulace Velmi důležitá jsou nepřehnaná a nežádoucí gesta. Není vhodné máchat rukama, hrát si s vlasy, s knoflíkem, atd. Odvádí to pozornost a značí naši nepohodu. Bezpečná zóna rukou je v úrovni pasu. Pokud máte trému, vezměte si do ruky propisku, ukazovátko, papír. Otevřená gesta jsou taková gesta, kdy ukazujeme posluchačům dlaně a jsou vhodnější než gesta uzavřená. Nezapomeňte, že vystupování bez gest je monotónní, nepřesvědčivé, nezáživné. Podání ruky Je jedno z nejdůležitějších gest, jelikož je na začátku jakékoli komunikace a každý si může dle pevnosti a délce stisku udělat obrázek o druhém člověku. Kdo tlačí při stisku ruku směrem dolů, je dominantnější. Délka stisku vypovídá

22


o hloubce vztahu. Jedno potřesení je vztah pracovní (distancované, spíše formální vztahy), dvě až tři potřesení naznačuje kamarádství a více potřesení je nejsrdečnější a svědčí o vřelé radosti obou stran. Rady: Když si budete mnout ruce, zatímco budete něco nabízet zákazníkovi, bude mít pocit, že myslíte jen na svůj zisk. Semknuté ruce působí nejistě, nervózně. Otevřené dlaně vzhůru značí otevřenost, upřímnost v komunikaci. Doporučuji také jednu ruku položit na druhou (dlaně vždy dolů), značí ve vás a v druhém vyvolají klid, vyrovnanost, důvěru, jistotu. Úkol Zamyslete se nad tím, jak můžete celkově dle výše uvedených informací kultivovat svou nonverbální komunikaci. Udělejte si test podle Vojtěcha Černého (2012, s. 36): Jak jste vnímaví k řeči těla? Ohodnoťte každé prohlášení počtem bodů od 0 do 5. 0 = ani souhlas, ani nesouhlas, 2 = souhlasím z malé části, 3 = souhlasím napůl, 4 = souhlasím z větší části a 5 = souhlasím zcela. 1. Když jsem představen(a) někomu novému, dokážu odhadnout, jestli jsem mu sympatická nebo ne. Správně určím, jestli mě daný člověk bude v budoucnu kontaktovat (ať už se jedná o pracovní či soukromý vztah). 2. Když vidím ve společnosti někoho osamělého, pozoruji ho. Z jeho neverbální komunikace vyčtu, jak se cítí a proč stojí stranou.


23

3. Rád(a) všechno živě prodiskutuji s přítelem (přítelkyní), při mluvení zapojuji, jak se lidové říká, ruce i nohy. 4. Když někdo s druhým komunikuje skrytou agresivitou, vstupuji do debaty. Oba upozorním na slovní spirálu, do které se dostali. 5. Když se někdo v mém okolí směje, automaticky mi naskočí úsměv na tváři. Když někdo pláče, také se rozlítostním. 6. Když sleduji film, velmi se vžívám do děje. 7. Na pracovní schůzce si všímám stisku podané ruky. 8. Když jsem v místnosti s malým batoletem, vždy podle posunků poznám, co chce. Počet bodů 0–15: Zdá se, že jste na druhých značně nezávislý, jste člověk, který nemá rád citové výjevy a raději své city pevně ovládá. To vám však znesnadňuje číst přesně signály řeči těla jiných lidí. Při setkáních vás pravděpodobně více zaměstnává dojem, kterým působíte vy, než jak druhá osoba působí na vás. Nedokážete rozeznat, co se druhému honí hlavou, nebo nechcete rozeznat. Pro efektivní komunikaci je to ale nezbytné. 16–29: Vaše afiliační tendence (to znamená snaha a schopnost vycházet s druhými) jsou na střední úrovni a vaše schopnost vcítit se do druhých je dostatečná. Přesto však se zdá, že nyní poněkud méně usilujete využít své dříve získané dovednosti ve čtení řeči těla. Spoléháte se na interpretaci běžně známých výrazů nálady a větší pozornost věnujete spíše verbálním než neverbálním sdělením. 30–40: Bud’ již máte, nebo byste mohli snadno dosáhnout vysokou úroveň ve schopnosti interpretace řeči těla. Počet bodů, který jste dosáhli, ukazuje, že se velmi zajímáte o jiné lidi a máte schopnosti vcítit se do jejich myšlení, což je základní kvalifikace pro úspěšné porozumění řeči těla.

24


Úkol Přemýšlejte o někom, jehož řeč obdivujete. Jaké jsou předpoklady jeho úspěšné řeči, jaké má jeho řeč vlastnosti? Existují nějaké vlastnosti řečníků, které nemáte rádi? Vypište je. Pak si v hlavě vybavte velmi špatného řečníka. Jaká je jeho charakteristika? Na závěr si představte sami sebe jako řečníka a sestavte seznam svých řečnických kvalit.

LITERATURA 1. ADAMCZYK, Gregor. Řeč těla: jak neverbálně působit na druhé a rozumět řeči těla. Praha: Grada, 2005. ISBN 978-80-247-1313-7. 2. ČERNÝ, Vojtěch. Řeč těla: Neverbální komunikace pro obchodníky i pro běžný život. 2. vyd. Edika, 2012, s. 296. ISBN 978-80-226-0124. 3. JIŘINCOVÁ, Božena. Efektivní komunikace pro manažery. Praha: Grada, 2010, s. 144. ISBN 978-80-247-1708-1. 4. MIKULÁŠTÍK, Milan. Komunikační dovednosti v praxi: 2., doplněné a přepracované vydání. Druhé. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2339-G6. 5. NAVARRO, Joe. Jak prokouknout kolegy i obchodní partnery: Příručka bývalého experta FBI. První. Praha: Grada Publishing, 2011, s. 208. ISBN 978-80-247- 3712-6. 6. NELEŠOVSKÁ, Alena. Pedagogická komunikace v teorii a praxi. Praha: Grada Publishing, 2005. ISBN 978-80-7182-238-7. 7. VYMĚTAL, Jan. Průvodce úspěšnou komunikací – efektivní komunikace v praxi. Praha: Grada Publishing, 2008, s. 322. ISBN 8024726149.


5

25

JAK PRACOVAT S DECHEM?

Klíčová slova řečové dýchání, brániční dýchání, hrudní dýchání, hrudní koš

Rozlišujeme tři druhy dýchání. Brániční, hrudní a kombinované. Každé dýchání používáme podle toho, v jaké situaci se nacházíme. Jinak dýcháme při fyzické a psychické zátěži, jinak v klidovém režimu a jinak při mluvení či při spánku. Při dýchání hrudním se nadechujeme do hrudního koše. Cítíme pohyb žeber do stran, hrudní koš se roztáhne tím, jak je naplněný vzduchem. Množství vzduchu stačí na dýchání v klidovém režimu, nikoli na dýchání při mluvení. Proto pokud dýcháme právě tímto způsobem, musíme se nadechovat při mluvení častěji. Je to ale velmi namáhavé pro organismus (nízká zásoba kyslíku). Hrudní dýchání je typické pro ženy. Brániční dýchání využívá pohybů bránice. Nádech je hluboký, zvedá se nám při něm břicho, které se vyklene. Je méně náročné na organismus než dýchání hrudní. Je typické pro muže. Je hluboké, pomalé. Nádech je zpravidla nosem a výdech ústy. Ve spánku člověk používá automaticky dýchání bráničního. Kombinované dýchání kombinuje předešlé dva druhy. Řečové dýchání v praxi Dbejte neustále na správné pohyby při dýchání: dle Waltrauda (2008, s. 45) při výdechu dochází k vyklenutí břišní stěny, rozšíření dolní části hrudního koše, klidové poloze ramenního pletence. Při správném nádechu množství dechu pro řeč stačí. Proto se před začátkem projevu nikdy nenadechujte úmyslně zhluboka.

26


Před začátkem řeči nelapejte po vzduchu. Smysluplnější je uvolněný výdech. Pocit nedostatku vzduchu většinou nepramení ze špatného nádechu, nýbrž z nedostatečného výdechu. Vyhraďte si dostatek času na nádech a výdech, smysluplné pauzy v řeči také podporují řečové dýchání. Řečové dýchání je kombinované dýchání ústy a nosem. Během delších pauz v řeči by se člověk měl nadechovat nosem. Při dýchání nosem se vzduch čistí, ohřívá a zvlhčuje. Cesta od nesprávného dýchání k fyziologicky správnému řečovému dýchání vede pouze přes systematický trénink.

LITERATURA 1. WALTRAUD, Allhoff. Rétorika a komunikace. 2008: Grada Publishing. ISBN 8024722836.


6

27

PŘÍPRAVA PROJEVU

Klíčová slova projev, publikum, věcné zadání, formální a neformální projev, cíl projevu, úprava interiéru

6.1

ZÁKLADNÍ OTÁZKY PŘI PŘÍPRAVĚ PROJEVU

Dostaneme-li za úkol připravit si projev pro danou událost, musíme si položit základní otázky, které nám pomohou se na projev náležitě připravit. Zajímáme se o to KDO bude tvořit publikum, CO bude náplní projevu, KDE bude akce probíhat, KDY vystoupení proběhne. Důležitá je také otázka PROČ já a co se ode mě čeká? Zjistíme, KDO bude tvořit publikum. Podle věku, počtu, druhu posluchačů se rozhodneme, jaký budeme používat jazyk. Převažují-li děti, nemůžeme používat cizí slova, převažují-li posluchači na vyšší intelektuální úrovni, můžeme si dovolit hovořit “jejich jazykem“, tedy používat odbornou terminologii. Pro dobrý projev je potřeba kompletní věcné zadání. Od zadavatele si vyžádáme dostatek materiálů ke zpracování celého textu. Zjistíme možnosti použití audiovizuálních pomůcek a technického vybavení. Zadavatel projevu nám sdělí svou představu formálního či neformálního projevu. Je třeba mít dostatek času na prostudování dat, proto nás také zajímá otázka KDY a JAK dlouho bude vystoupení trvat. Projev je nutno strukturovat do osnovy.

28


Pokud budeme přednášet ve známém prostředí, je to pro nás určitou výhodou. Pokud nám prostředí není dobře známé, pohovoříme se zadavatelem projevu o prostorovém uspořádání místnosti, ve které bude vystoupení probíhat. K zamyšlení: Je nutné vždy hovořit spisovným jazykem? Kdy ano a kdy ne? Jak je to s nářečím – kdy si jej mohu dovolit použít? Jsou povolené při projevu vulgarismy? Co je to servilita?

6.2

CÍL PROJEVU

Když nemáte cíl, podle Špačkové (2009, s. 100), možná mluvíte plynule a smysluplně, ale po skončení prezentace si třeba uvědomíte, že ani v těch dvaceti minutách jste neřekl to, co měl váš posluchač slyšet především. Jinými slovy, váš projev „vlaje ve větru“. Jen pevný cíl vám zajistí a dovolí:  určit body osnovy;  vybrat přesvědčivé detaily a vyloučit ty liché;  posoudit kvalitu promluvy (jestliže jste dosáhli cíle, vystoupení se zdařilo). Při určování bodů osnovy a výběru detailů si připomínejte krutou pravdu mluvené řeči: „Co cíli nepomáhá, naopak mu škodí“. Tato skutečnost věc znehodnocuje, rozmělňuje a odvádí pozornost. Napište si na papírek název přednášky, prezentace nebo projevu a noste jej neustále u sebe. Vždycky, když dostanete nápad (při cestě autobusem, na kole…) a utkví vám v hlavě jakákoli myšlenka (zajímavý řečnický obrat, příklad pro vysvětlení sdělení, nápad jaké audiovizuální prostředky použít atd.), napište to na kartičku, abyste to nezapomněli a mohli to později aplikovat v praxi.


6.3

29

ÚPRAVA INTERIÉRU

Není možné vkročit do místnosti nebo na pódium až ve chvíli vystoupení. V tu chvíli by tak na nás byla poznat nejistota (očima bychom hledali, kde je umístěný mikrofon, kde je ovladač od audiovizuálního vybavení, atd.). Je nutné se s prostředím, ve kterém vystupujeme, seznámit předem. Ve chvíli, kdy je místnost prázdná, tak si nacvičíme příchod. Je-li možné ovlivnit rozmístění sedadel, uspořádáme je do půlkruhu. Právě to je nejlepší uspořádání pro dobrý kontakt s posluchačem. Vhodné je otevřít okna, jelikož čerstvý vzduch osvěží jak řečníka, tak publikum. Vyhněte se průvanu. Dbejte na správné osvětlení. Je nutné, abyste si stoupli do správného světla, aby na vás bylo dobře vidět. Je vhodné se domluvit a sladit s osvětlovači. Se zvukaři se domluvíme na technickém vybavení. Ujistíme se, že mikrofon funguje a nechytá tzv. vazby. Nastavíme správnou hlasitost a ověříme, že baterie jsou dostatečně nabité.

6.4

VYSTOUPENÍ V PRAXI

Zákon intenzity vnímání nám říká, že důležité je říci něco zajímavého na začátku a na konci. Právě toto si posluchač podle psychologů zapamatuje. Nevytahujeme tedy všechna esa z rukávu při startu projevu, ba naopak stejnou porci originality musíme přinést i na konci. Pokud se nám to podaří, o našem projevu se bude mluvit jako o „dobrém“ projevu. Už slavný rétor Cicero kdysi pronesl myšlenku, že se musí řečník postarat o začátek a konec a prostředek se o sebe postará sám. Je to jistě nadsazené a musíme se dobře připravit na celý projev, ale chtěl pozvednout důležitost kvalitního začátku a konce projevu.

30

6.4.1


MOŽNOSTI ÚVODU PROJEVU

Ice break (prolomení ledů mezi posluchačem a moderátorem) – není vhodné vždy začínat slovy: „Vážené dámy, vážení pánové…“, případně jinými formalitami a frázemi. Tímto si nezískáme posluchače a neuklidníme auditorium. Vhodnější je začít originálněji, aby publikum zbystřilo. Například při moderování veletrhu čokolády můžeme začít slovy: „Je tu někdo, kdo nikdy neochutnal čokoládu“? Nebo „Nedávno jsme s kolegou mluvili o tom, kdo letos vyhraje…“ Další možnosti, jak začít projev jsou následující. Představením akce, moderátora, nastolením tématu a hlavních myšlenek, což je bezpečná cesta k zahájení. Pro udržení pozornosti je možné použít teasing, upozornit a nalákat na něco, co bude následovat. Často řečníci vkládají na úvod řečnickou otázku, která souvisí s tématem, které se bude probírat. Velmi vhodné je začít anekdotou nebo citátem známe osobnosti. Je to nenásilná forma, jak začít hovořit a přitom se vyhnout nežádoucím frázím. Na tenký led vstoupíme, pokud se rozhodneme zvolit na začátek humornou příhodu. Hrozí znemožnění. Nikdy nesmíte riskovat, že vtip nebude pochopen nebo přijat v dobrém. Nejpoužívanějším způsobem, jak začít projev, je „trik národní barvy“. Často jej používají umělci, kteří začínají vystoupení slovy “Tady u vás ve Zlíně je nejlepší publikum... Vždycky, když jsem ve vašem krásném městě...“ Můžeme zvolit také statistické údaje a fakta. Samozřejmě je nutné uvést zdroj, ale nesmíme posluchače zásobovat suchými čísly bez vypovídající informační hodnoty.


31

Pro zajímavost američtí moderátoři mají v oblibě začínat šokem. Např. “Tím, že sedíte teď tady přicházíte o tisíce korun...“ Po té posluchačům vysvětlíme, jak snadno si můžou vydělat peníze. 6.4.2

MOŽNOSTI ZAKONČENÍ PROJEVU

Nezapomeneme na zákon intenzity vnímání a také závěr jakéhokoli vystoupení si pečlivě připravíme, ať jde o projev ve škole před spolužáky, v práci před kolegy nebo na pracovní schůzce s klienty. Můžeme skončit výzvou korespondující s probíraným tématem. Často je vhodné shrnout vše důležité, sumarizovat a bilancovat. Velmi chytré je skončit otázkou vztahující se k danému tématu, která bude zodpovězena na další přednášce. Tím je přilákáme na další setkání. Jako vhodný způsob zakončení projevu je uvedení příběhu, který ilustruje vyřčené věci v praxi. Nic nepokazí také související citát a hlavně úsměv.

6.5

CHYBY ŘEČNÍKŮ

 absence očního kontaktu  chybějící reakce na publikum  nedostatek prostoru pro posluchače  otáčení se k publiku zády  přednes bez pauz  monotónní projev  vycpávková slova, tzn. slovní vata  špatná artikulace

32


 sucho v ústech a chrapot  překročení daného časového limitu  vyslovení všeho důležitého předčasně  vyplňování zbylého času nevhodným způsobem

6.6

ÚSPĚŠNÁ PREZENTACE

PowerPoint je v současné době velmi oblíbený vizuální prostředek komunikace. Jakýkoli psaný text má pro diváky velký význam, jelikož si pamatujeme:  70 % zrakem;  15 % sluchem;  15 % čichem, chutí a hmatem. Při sestavování prezentace v aplikaci PowerPoint musíme dbát pravidla 5 na 5, tzn. pět slov na řádek a pět řádků na snímek. Nikdy nevypisujeme celé věty, pouze body, které pomohou vám i divákům plynule přecházet k dalším bodům a spojovat si je s ostatními. Není možné snímek přeplnit obrázky či slovy, jelikož tím strhnete pozornost na prezentaci a vás nebude vnímat nikdo. Mezi další zásady, jak psát správně prezentaci patří:  přiměřeně velké písmo (min. 28), je nutné, aby snímky přečetli i diváci v posledních řadách;  hlídejte si dobré osvětlení v místnosti, aby diváky nebolely oči (pozor i na přesvícení);  nezvýrazňujte nikdy podtrháváním (použijte tučné písmo);  používejte pouze jeden styl písma;  využívejte animační efekty, zaujmou posluchače;  při zobrazení nového snímku se na chvíli odmlčte, aby se s ním diváci seznámili;


33

 nepřehánějte to s grafy a tabulkami, které odvedou pozornost publika;  použijte dobrou barvu podkladu a písma (vhodný je tmavý podklad a světlé písmo).

LITERATURA 1. ŠPAČKOVÁ, Alena. Moderní rétorika: poradce pro praxi. Publisher, Grada Publishing, 2009. ISBN, 8024729652.

34

7


TRÉMA

Klíčová slova tréma, sympatikus, parasympatikus, kognitivní reakce, emocionální reakce, fyziologické symptomy

Žijeme v době, kdy musíme každý den podávat ty nejlepší výkony, na jejichž základě jsme pak odměňováni. Obchodní zástupci, manažeři, prodavači. Na každého jsou kladeny vysoké nároky a zároveň jsou žádány důkazy o jeho schopnostech. Tento nátlak k vysokým výsledků ale vede přirozeně k výskytu stresu a stres z výkonu souvisí právě s trémou. Je to běžná věc, která se vyskytuje u přijímacího řízení na školu, do zaměstnání, při projevu na formální či neformální schůzce, při obchodním jednání, v osobním životě při důležitém setkání. Někdo má trému i při vyřizování banálních záležitostí na úřadech. Trému může mít člověk i v telefonu. Co je to tréma? Tremo-ere je latinsky třást se, chvět se, být zachvácen hrůzou nad něčím. Tréma je psychický stav charakterizovaný zvýšenou mírou vzrušení, napětí, strachu. Souvisí s očekáváním vlastního neúspěchu v subjektivně náročných a důležitých situacích.

7.1

PROJEVY TRÉMY

Někteří lidé se vlivem trémy rozmluví a nejsou k zastavení. Jiné tréma ochromí a nejsou schopni slova. Mezi fyziologické symptomy trémy patří bušení srdce a hluboké dýchání, vysychání v krku, problémy s polykáním, svalové napětí, pocení (kůže se potí, aby ochladila pracující svaly), nevolnost (žaludek a střeva se uzavřou, aby se energie dostala ke svalům), třes, studené ruce, podrážděnost (játra uvolňují uloženou energii), nutkání jít na záchod a další. Mezi


35

emocionální projevy trémy patří obavy z chyby, výpadku paměti, strach z trestu při neúspěchu, dezorientace.

7.2

TRÉMA JAKO HNACÍ MOTOR

Jak uvádí Medlíková (2009, s. 90) tréma díky mobilizaci sil vyvolá tzv. katecholaminovou reakci. Hormony jako adrenalin, kortizol a další zajistí organismu člověka příliv energie. Někoho tento příliv okamžitě nakopne k aktivitě, u někoho způsobí téměř paralýzu. Jenže až ona paralýza pomine, je tento „ztuhlý“ člověk schopen v návalu pozdní energie uběhnout maraton v rekordním čase. Mobilizace se koná u každého v jiném čase. Díky trémě pozná každý člověk své hranice.

7.3

BOJ S TRÉMOU

Někomu stačí si při trémě představit diváky v pyžamu a hned se cítí lépe. Jiný si dá menší dávku alkoholu, se kterou se to ale nesmí přehnat. Každý zná své tělo nejlépe a musí vyzkoušet, čím se dokáže osvobodit od svazujících projevů trémy. 7.3.1

DESET KROKŮ V BOJI PROTI TRÉMĚ

1. Precizní příprava na vystoupení. 2. V ruce tahák, osnova, hlavní opěrné body, fonetická výslovnost cizích slov. 3. Generální zkouška před samotným vystoupením. 4. Dokonalé seznámení s prostředím projevu. 5. Testování reprodukční a jiné techniky, zkouška audiovizuálních pomůcek. 6. Nácvik relaxace – uvolňujících cvičení a jejich používání, dýchací rozcvička.

36


7. Uvolnění mluvidel pomocí jazykolamů. 8. Nepít sladké, mléčné nápoje a džusy, které zahleňují, pít pouze čistou vodu. 9. Kvůli možnému vysychání v krku žvýkat žvýkačku pro zvýšenou tvorbu slin, kterou samozřejmě vyhodíme před vystoupením. 10. Při katastrofických myšlenkách použít „STOP TECHNIKU“. Nahlas řeknu stop a sugestivně se myšlenky ztratí.

LITERATURA 1. MEDLÍKOVÁ, Olga. Přesvědčivá prezentace: špičkové rady, tipy a příklady. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 136 s. ISBN 978-80-247-2278.


37

ZÁVĚR Mluvený projev byl výsadou inteligentních lidí již ve starém Řecku. Každý víme, že jedním z předpokladů úspěchu jsou odborné znalosti a dovednosti. Avšak druhým, neméně důležitějším předpokladem, je umění jednat s lidmi. Uspět u přijímacího pohovoru nebo prosadit nápady na poradě v práci či doma u rodinného krbu se lépe daří těm, kteří jsou jazykově zdatní a mají profesionální vystupování. V této publikaci jsme si představili druhy komunikace, vysvětlili důležitost kvalitního verbálního i neverbálního projevu a naučili se sestavit krůček po krůčku kvalitní projev od prvotního sběru informací potřebných k vystoupení, přes příchod na jeviště až po odstranění trémy, kterou musíme brát jako pozitivní psychický stav, který nás vždy mobilizuje k lepšímu výsledku. Dobře vystupovat, argumentovat, využívat asertivní práva vás nenaučí pouhé čtení podobných publikací, ale praktický nácvik komunikačních technik v praxi. Čtěte každý den minimálně dvě stránky nebulvárního textu (např. noviny, knihy) pro rozvinutí slovní zásoby. Sledujte denně vystupování známých osobností v televizi, na veřejnosti a přemýšlejte nad tím, co vás na nich „baví“, co vás na nich „zajímá“ a co vás naopak „odrazuje“. Před každým vaším projevem si zopakujte pravidla přípravy a strukturu projevu, přemýšlejte nad volbou vhodných audiovizuálních pomůcek a naučte se pracovat s trémou. Natáčejte se na diktafon nebo videokameru a při sledování záznamu požádejte kohokoli o zpětnou vazbu. Nejlepším učitelem je praxe.

Kultura a technika mluveného projevu

Recommend Documents