DVOUPRVKOVÉ SLOUČENINY jsou složeny z atomů 2 prvků.
Patří sem: Halogenidy – sloučeniny halogenů s dalším prvkem Oxidy – sloučeniny kyslíku s dalším prvkem Sulfidy – sloučeniny síry s dalším prvkem
HALOGENIDY jsou dvouprvkové sloučeniny F, Cl, Br nebo I s jiným prvkem.
KI CaF2
FeCl3 PBr5
KI-I
jodid
CaF2-I
fluorid
FeCl3-I chlorid PBr5-I
bromid
KII-I
jodid draselný
CaIIF2-I fluorid vápenatý
FeIIICl3-I
chlorid železitý
PVBr5-I bromid fosforečný
KII-I
jodid draselný
CaIIF2-I fluorid vápenatý
FeIIICl3-I
chlorid železitý
PVBr5-I bromid fosforečný
Název halogenidů = podstatné jméno a přídavné jméno odvozené od názvu druhého prvku. Zakončení přídavného jména souvisí s důležitou charakteristikou atomů prvků – oxidačním číslem. Oxidační číslo – relativní atomový náboj, který by měl atom, kdyby elektrony z každé vazby, která z něj vychází, připadli prvku s větší elektronegativitou.
Oxidační číslo může být kladné, záporné i nulové. Kladné oxidační číslo má atom prvku s menší elektronegativitou, záporné ox. č. má atom prvku s větší elektronegativitou. Součet hodnot oxidačních čísel atomů prvků ve vzorci sloučeniny je vždy = 0. Oxidační čísla se zapisují římskou číslicí vpravo nahoře u značky prvku. Např. CIVO2-II nebo NaICl-I Ve všech halogenidech mají atomy halogenu oxidační číslo –I. Atomy druhého prvku mohou mít oxidační číslo +I - +VIII.
Ve všech halogenidech mají atomy halogenu oxidační číslo –I. Atomy druhého prvku mohou mít oxidační číslo +I - +VIII.
Názvy a vzorce halogenidů
Ox. č. atomu prvku
Koncovka příd. jména
Poměr počtu atomů
I
-ný
II
Příklad halogenidu Název
Vzorec
1:1
jodid draselný
KI
-natý
1:2
fluorid vápenatý
CaF2
III
-itý
1:3
chlorid železitý
FeCl3
IV
-ičitý
1:4
chlorid uhličitý
CCl4
V
-ečný, -ičný
1:5
bromid fosforečný
PBr5
VI
-ový
1:6
fluorid sírový
SF6
VII
-istý
1:7
fluorid jodistý
IF7
VIII
-ičelý
1:8
fluorid osmičelý
OsF8
Tvorba názvu ze vzorce: doplníme oxidační čísla určíme o jaký halogenid se jedná (podst. jm.) vytvoříme přídavné jméno s odpovídající koncovkou z názvu druhého prvku
Tvorba vzorce z názvu: zapíšeme prvky v opačném pořadí doplníme oxidační čísla užijeme křížové pravidlo
Významné halogenidy
Chlorid sodný (NaCl) bezbarvá krystalická látka, rozpustná ve vodě nerost = halit kuchyňská sůl se získává odpařováním mořské vody, nebo těžbou ložisek v zemi užití: výroba Cl, hydroxidu sodného, mýdel, složka potravy, konzervace potravin, odstraňování sněhu a ledu z vozovek
Kationty Na+ a anionty Cl- jsou v pevném chloridu sodném pravidelně uspořádány a vzájemně poutány, proto pevný NaCl nevede el. proud. Při rozpouštění se jednotlivé částice od sebe oddělují, v roztoku se volně pohybují a tento pohyb umožňuje vedení el. proudu roztokem. Pravidelné uspořádání se naruší také změnou skupenství a proto proud vede i tavenina NaCl. Nedostatek Na+ v krvi způsobuje křeče svalů, bezvědomí a smrt.
Chlorid draselný (KCl) bílá krystalická látka hnojivo výroba KOH a K
Fluorid vápenatý (CaF2) bílá krystalická látka v přírodě jako zelenomodrý nebo fialový minerál kazivec (fluorit) výroba kyseliny fluorovodíkové HF
Bromid stříbrný (AgBr) nažloutlá pevná látka k výrobě fotografických materiálů (filmů…)
Chlorid amonný (NH4Cl) používá se pod názvem salmiak při pájení důležitá součást galvanických článků (baterií)
OXIDY jsou dvouprvkové sloučeniny kyslíku s jiným prvkem.
Název = podstatné jméno oxid a přídavné jméno odvozené od názvu druhého prvku s koncovkou vyjadřující oxidační číslo tohoto prvku. Ve všech oxidech mají atomy kyslíku ox. číslo –II. Součet hodnot ox. č. atomů tvořících sloučeninu se vždy rovná 0.
Tvorba názvu ze vzorce: doplníme oxidační číslo kyslíku z poměru atomů určíme ox. č. druhého prvku vytvoříme přídavné jméno s odpovídající koncovkou z názvu druhého prvku Tvorba vzorce z názvu: zapíšeme prvky v opačném pořadí doplníme oxidační čísla užijeme křížové pravidlo a upravíme počet atomů tak, aby součet ox. č. = 0 případně vykrátíme
Příklad oxidu
Ox. č. atomu prvku
Koncovka příd. jména názvu oxidu
Poměr počtu atomů
Název
Vzorec
I
-ný
2:1
oxid dusný
N2O
II
-natý
1:1
oxid vápenatý
CaO
III
-itý
2:3
oxid železitý
Fe2O3
IV
-ičitý
1:2
oxid uhličitý
CO2
V
-ečný, -ičný
2:5
oxid dusičný
N2O5
VI
-ový
1:3
oxid sírový
SO3
VII
-istý
2:7
oxid manganistý
Mn2O7
VIII
-ičelý
1:4
oxid osmičelý
OsO4
Významné oxidy
Oxid sířičitý (SO2) je bezbarvý plyn, štiplavě páchnoucí a dráždící ke kašli. Je zhoubný pro různé mikroorganismy (plísně, bakterie aj.). Toho využívají vinaři nebo včelaři při desinfekci sudů a úlů. Bohužel způsobuje i problémy. Hnědé uhlí totiž obsahuje síru a při jeho spalování vzniká oxid siřičitý. Ten nejenom způsobuje dýchací potíže, ale především reaguje se vzdušným kyslíkem a vlhkostí a dochází ke vzniku kyseliny sírové. Ta dopadá spolu se srážkami na zemský povrch a způsobuje jednak okyselování půd a také poškozování staveb. V průmyslu se SO2 využívá při výrobě celulosy a papíru, při bělení vlny a bavlny, k desinfekci a výrobě kyseliny sírové.
Oxid dusnatý (NO) je bezbarvý a oxid dusičitý (NO2) hnědočervený plyn. Oba jsou zdraví škodlivé a dráždí dýchací cesty. Vznikají při různých výrobách a činností spalovacích motorů. V přírodě vznikají při bouřkách ze vzdušného dusíku a kyslíku podél dráhy blesku. Podílí se na vzniku kyselých dešťů a tvorbě smogu. Proto se v ohrožených oblastech sleduje jejich množství ve vzduchu (stejně jako SO2) a při zvýšení jejich množství nad stanovenou mez se podnikají ochranná opatření.
Oxid uhelnatý (CO) je bezbarvý, vysoce jedovatý plyn bez barvy a zápachu. Vzniká špatným spalováním uhlíkatých paliv. V organismu se váže na hemoglobin a znemožňuje přenos kyslíku krví. Otrava tímto plynem je nevratná a jediná možná pomoc je okamžité dodání kyslíku a přivolání lékaře.
Oxid uhličitý (CO2) je nedýchatelný plyn, těžší než vzduch. Vzniká dýcháním organismů a při spalování uhlíkatých látek. Je nezbytný pro průběh fotosyntézy. Používá se v chladících zařízeních, při přípravě perlivých nápojů, jako náplň hasicích přístrojů. Je také hlavním plynem podílejícím se na tzv. skleníkovém efektu. Vytváří totiž v atmosféře vrstvu, která propouští sluneční světelné záření, ale je nepropustná pro záření tepelné, které vzniká přeměnou slunečního záření na zemském povrchu. Tento efekt je důležitý pro život na Zemi: bez něj by byla průměrná teplota povrchu Země -15° C. Jeli skutečná průměrná teplota +18° C, způsobuje skleníkový efekt teplotní rozdíl 33°C. To o čem se často hovoří není tedy skleníkový efekt, ale teplotní zvýšení skleníkového efektu .
Oxid vápenatý (CaO) je bílá práškovitá látka. Vyrábí se tepelným rozkladem vápence jako tzv. pálené vápno. Používá se ve stavebnictví, jako přísada při výrobě skla a některých kovů a také k vápnění půdy v zemědělství.
Oxid křemičitý (SiO2) je pevná, těžko tavitelná a chemicky stálá látka. V přírodě se vyskytuje jako minerál křemen a jeho odrůdy (ametyst, záhněda, citrín, růženín, křišťál). Používá se ve stavebnictví jako písek, ve sklářství je křemenný písek základní surovinou.
SULFIDY jsou dvouprvkové sloučeniny síry s kovovým prvkem.
Název = podstatné jméno sulfid a přídavné jméno odvozené od názvu kovového prvku s koncovkou vyjadřující oxidační číslo tohoto prvku. Ve všech sulfidech mají atomy síry ox. číslo –II. Součet hodnot ox. č. atomů tvořících sloučeninu se vždy rovná 0.
V přírodě se vyskytuje: Pbs – nerost galenit, šedý s velkou hustotou, surovina pro výrobu Pb ZnS – nerost sfalerit, surovina pro výrobu Zn FeS - pyrit
