JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra dechových nástrojů Hra na lesní roh
Dvořákovy symfonické básně Vodník, Polednice a Zlatý kolovrat v jevištní inscenaci Severočeského divadla Bakalářská práce
Autor práce: Kateřina Jensenová DiS. Vedoucí práce: Mgr. Jana Michálková Slimáčková Ph.D. Oponent práce: MgA. Martin Novák
Brno 2016
Bibliografický záznam JENSENOVÁ, Kateřina. Dvořákovy symfonické básně Vodník, Polednice a Zlatý kolovrat v jevištní inscenaci Severočeského divadla [Dvořák’s Symphonic Poems the Water Goblin, the Noon Witch and the Golden Spinning Wheel in the Stage Production of the North Bohemian Theatre]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra dechových nástrojů, 2016. 26 s. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Jana Michálková Slimáčková Ph.D.
Anotace Bakalářská práce Dvořákovy symfonické básně Vodník, Polednice a Zlatý kolovrat v jevištní inscenaci Severočeského divadla pojednává o třech baladách ze sbírky Kytice z pověstí národních Karla Jaromíra Erbena, které zhudebnil ve formě symfonických básní Antonín Dvořák a které byly provedeny jako baletní představení v Severočeském divadle s.r.o. v Ústí nad Labem v červnu roku 2014. Libreta, choreografie a reţie celého představení se ujal Pavel Ďumbala. Asistentkou mu byla nynější šéfka baletu Severočeského divadla s.r.o. Margarita Plešková. Doprovázel orchestr Severočeského divadla s.r.o. pod vedením šéfa opery Milana Kaňáka.
Annotation Bachelor thesis Dvořák’s Symphonic Poems the Water Goblin, the Noon Witch and the Golden Spinning Wheel in the Stage Production of the North Bohemian Theatre deals with three legends from the collection A Bouquet of Folk Legends by Karel Jaromír Erben, set to music in the form of symphonic poems by Antonín Dvořák and that have been made as a ballet in the North Bohemian Theatre in Ústí nad Labem in June 2014. The libretto, choreography and directing of the performance was by Pavel Ďumbala. His assistant was a current head of Ballet of North Bohemian Theatre Margarita Plešková. It was accompanied by the orchestra of the North Bohemian Theatre under the button of conductor Milan Kaňák.
Klíčová slova Antonín Dvořák, symfonická báseň, Karel Jaromír Erben, Kytice, Severočeské divadlo, balet, Ústí nad Labem, Milan Kaňák
Keywords Antonín Dvořák, symphonic poem, Karel Jaromír Erben, collection A Bouquet of Folk Legends, the North Bohemian Theatre, ballet, Ústí nad Labem, Milan Kaňák
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a pouţila jen uvedené prameny a literaturu. Brně, dne 10. května 2016
Kateřina Jensenová
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala šéfu opery Severočeského divadla s.r.o. Milanu Kaňákovi, který mi nejen velmi ochotně a s nadšením, ale i na úkor svého volného času poskytl spoustu uţitečných informací a materiálů.
Obsah
PŘEDMLUVA ...................................................................................................................................... 7 1
KAREL JAROMÍR ERBEN ..................................................................................................... 8
2
ANTONÍN DVOŘÁK............................................................................................................... 10
3
SYMFONICKÉ BÁSNĚ VODNÍK, POLEDNICE, ZLATÝ KOLOVRAT ........................ 17 3.1
SYMFONICKÁ BÁSEŇ VODNÍK:................................................................................................ 19
3.1.1 3.2
SYMFONICKÁ BÁSEŇ POLEDNICE ............................................................................................ 20
3.2.1 3.3
Obsah ........................................................................................................................... 21
SYMFONICKÁ BÁSEŇ ZLATÝ KOLOVRAT ................................................................................. 21
3.3.1 4
Obsah ........................................................................................................................... 19
Obsah ........................................................................................................................... 21
PŘEDSTAVENÍ........................................................................................................................ 23
ZÁVĚR................................................................................................................................................ 26
Předmluva Téma bakalářské práce Dvořákovy symfonické básně Vodník, Polednice a Zlatý kolovrat v jevištní inscenaci Severočeského divadla jsem si vybrala proto, ţe jsem jako členka orchestru Severočeského divadla s.r.o. v roce 2014 hrála baletní představení Kytice, které jsem si velice oblíbila. Hudba Antonína Dvořáka je pro mne jako hráče na lesní roh vţdy uměleckým záţitkem a krásnou příleţitostí. V Dvořákových skladbách mají hráči, především dechových nástrojů, vţdy alespoň malé melodické sólo a mohou vyniknout nad celým orchestrem. Právě symfonické básně ze sbírky Kytice jsou plné melodických sól pro lesní rohy, a tím jsou pro hornisty hráčsky zajímavé. Já osobně jsem si představení i předchozí zkoušky vţdy uţila a hrála s chutí. Dalším důvodem je fakt, ţe obdivuji tanečníky baletního souboru, vţdy ráda sleduji, jak tančí, a představení Kytice nebylo výjimkou. Kombinace Dvořákovy hudby a tanečního umění vytvořilo krásné představení, a proto mě napadlo, ţe by bylo zajímavé o něm napsat bakalářskou práci a upozornit tím širší veřejnost na moţnost provedení klasické symfonické hudby s jejím tanečním ztvárněním. Podle mého názoru jsou představení tohoto typu velmi přínosná pro všeobecné vzdělání a snazší pochopení díla, ale také způsob jak přivést děti k zálibě v umění. První část práce věnuji ţivotopisům významných osobností 19. století Karla Jaromíra Erbena a Antonína Dvořáka. V další kapitole se zabývám samotnými symfonickými básněmi Vodník, Polednice a Zlatý kolovrat, kde popisuji, jak se z literárního díla stalo dílo symfonické. Poslední, nejdůleţitější, kapitola je věnována divadelně tanečnímu představení Kytice. Informačním zdrojem této kapitoly je především rozhovor s dirigentem představení a šéfem opery Severočeského divadla s.r.o. Milanem Kaňákem, který je zároveň velkým nadšencem a obdivovatelem Antonína Dvořáka.
7
1 Karel Jaromír Erben Narodil se 7. listopadu 1811 v Miletíně rodičům Janu a Anně Erbenovým jako jedno z dvojčat1. Bratr Jan však jiţ 29. prosince 1811 zemřel. Ani Karel na tom nebyl zdravotně dobře, býval velmi často nemocný a trpěl vadou řeči. Chodil do miletínské školy, kde vyučoval jeho strýc i dědeček. Ti ho vyučovali a postupně rozvíjeli všechna jeho nadání, i hudební, a připravovali ho na další studium. Rodiče si přáli, aby byl také učitelem, Karel ale kvůli vadě řeči později zvolil studium práv. K hudbě měl Erben velmi blízko. Aby měl na svá studia na hradeckém gymnáziu (jeho studentem byl od roku 1825), přivydělával si hraním na klavír. Roku 1831 jiţ v Praze nastoupil na filozofickou fakultu a v letech 1833-1837 zde také studoval práva. Během tohoto studia se Erben začal plně věnovat také historickým a přírodovědeckým zájmům a jiţ přispíval svými básněmi do českých časopisů. Erben byl za svůj ţivot dvakrát ţenatý a dohromady měl celkem šest dětí. Dospělého věku se bohuţel doţily jen dvě dcery z prvního manţelství Bohuslava a Blaţena. Po dokončení studií roku 1837 nastoupil Erben jako praktikant k hrdelnímu soudu v Praze. Vedle této činnosti také pomáhal Františku Palackému, významnému historikovi, spravovat stavovský archiv. Pro tuto práci se ukázal jako velmi schopný a tak byl roku 1842 zvolen Českou učenou společností nauk za aktuára, tedy niţšího úředníka. Pokračoval také v historických studiích a v roce 1841 byl zvolen řádným členem Královské české společnosti nauk a v letech 1852-1853 a 1863-1864 byl jejím předsedou. Roku 1845 byl také jmenován členem jazykové komise při Matici české a mohl se tak podílet na utváření spisovné češtiny. Erben se také pustil do oblasti politiky a roku 1848 byl poslán do Chorvatska, aby tamní obyvatele seznámil s děním v Čechách a opačně. Později téhoţ roku byl jmenován překladatelem u zemské vlády. Jeho nejvýznačnější prací bylo místo archiváře města Prahy, které dostal roku 1851 a které mu konečně přineslo uspokojivé finanční ohodnocení. 1
Údaje o ţivotě a díle K. J. Erbena vycházejí z: Erben, Karel Jaromír [online]. [cit. 2016-05-04].
Dostupné z: www.spisovatele.cz/karel-jaromir-erben, Erben, Karel Jaromír [online]. [cit. 2016-0504]. Dostupné z: www.antonin-dvorak.cz/erben a také Erben, Karel Jaromír [online]. [cit. 2016-0504]. Dostupné z: www.svet-literatury.wz.cz/autori/erben.htm
8
Erben se podílel i na tvorbě vědeckého a kritického časopisu Obzor a byl jedním ze zakladatelů významného časopisu Právník. Zemřel 21. listopadu 1870 na Starém městě v Praze. Karel Jaromír Erben zaměřil svou pozornost na lidové slovesné umění. Jako bratři Jacob a Wilhelm Grimmové2, se kterými se znal, hledal v ústní lidové slovesnosti staré mýty, které byly časem a lidovým pojetím změněny. Erbenovy básně obsahují především mravní názory situované na obecné lidské ţivotní situace, například vztahy mezi matkou a dítětem, spor viny a trestu, samota. Právě forma balady Erbenovi vyhovovala nejvíce pro nejvýstiţnější zobrazení lidských konfliktů a chyb. Erben se svými básněmi dosti přibliţuje psaní Karla Hynka Máchy, má však mnohem hudebnější, zvukomalebný charakter. Nejvíce se Erben věnoval sbírání lidových písní, nápěvů, říkadel a pohádek (např. dílo Písně národní v Čechách).3 Nejznámější a jedinou sbírkou básní, kterou Erben vydal, je Kytice z pověstí národních (1853),4 jejímţ podkladem jsou staré české lidové báje, pověsti, zastaralé představy a názory na ţivot. Motivem je především boj člověka s přírodou, nadpřirozené síly, mateřská láska, vlastenectví a tradičně dobro se zlem.5 Pro sbírku jsou charakteristické dramatičnost, zvukomalba a vliv lidové slovesnosti. Sbírka obsahuje dvanáct básní, později vyšla i třináctá balada Lilie. Tato sbírka se stala natolik úspěšnou a známou, ţe se o čtyřicet tři let později stala inspirací pro Antonína Dvořáka k zhudebnění čtyř jejích částí.6
2
Jacob Grimm (1785-1863) a Wilhelm Grimm (1786-1859) byli jazykovědci a sběratelé lidových
německých pohádek. 3
Erben, Karel Jaromír [online]. [cit. 2016-05-04]. Dostupné z: www.svet-
literatury.wz.cz/autori/erben.htm 4
První vydání sbírky Kytice vydal v roce 1853 nakladatel Jaroslav Pospíšil. Vydal i druhé vydání
roku 1861 rozšířené o baladu Lilie 5
Zdroj ERBEN, Karel Jaromír. Kytice z pověstí národních. Carpe diem, 2011. ISBN 978-80-87195-
93-2 6
Inspirací byla mimo jiné i pro Jana Nerudu, Zdeňka Fibicha, Bohuslava Martinů i brněnského rodáka
Pavla Blatného.
9
2 Antonín Dvořák Od roku 1818 ţili Dvořákovi prarodiče ve středočeské Nelahozevsi. Tam se 8. září 1841 narodil Anně a Františkovi Dvořákovým syn Antonín Leopold7. Antonínův otec František byl řezníkem, stejně jako jeho otec, a tak se předpokládalo, ţe prvorozený Antonín řemeslo převezme. Hudba ovšem byla u Dvořáků také jedno ze zděděných nadání, ale byla brána jen jako obveselení či moţnost pro malý přivýdělek. Hudebním nadáním však malý Antonín značně vyčníval a proto ho otec svěřil učiteli a hudebníkovi Josefu Spitzovi8, který ho učil hře na housle. Roku 1853 se spolu s celou rodinou přestěhoval do nedalekých Zlonic9, kde se ve svých dvanácti letech dostal pod vedení učitele Antonína Liehmanna10. Mladý Dvořák se u Liehmanna učil hře na housle, klavír a varhany. Liehmannovi se nakonec podařilo přesvědčit Františka Dvořáka, ţe talent jeho syna zasluhuje lepší péči a speciální vzdělání, které mu můţe poskytnout jen odborný hudební ústav. Proto se roku 1857 šestnáctiletý Antonín Dvořák stěhuje do Prahy11. Tam studoval na praţské varhanické škole. Mimo hru na varhany poskytovala škola vzdělání i v oblasti harmonie, kontrapunktu a základy kompozice. Na svém absolventském koncertě hrál kromě Bachova preludia a fugy také dvě vlastní skladby Preludium D dur a Fugu g moll. Dvořákovo první angaţmá bylo místo violisty 7
Dvořák, Antonín [online]. [cit. 2016-05-04]. Dostupné z: www.antonin-dvorak.cz
8
Josef Spitz učitel a hudební skladatel. Narozen v roce 1809 v Zálezlicích, zemřel 11. září 1866
v Minicích. 9
Svou první symfonii „Zlonické zvony“ napsal Dvořák jako vzpomínku na mládí a pobyt ve
Zlonicích. 10
Antonín Liehmann, učitel a hudební skladatel, se narodil 1. listopadu 1808 v Tuboţi a zemřel 22.
ledna 1879 ve Zlonicích. Naučil se hře na housle, klarinet, lesní roh, klavír a varhany od svého bratra Václava Liehmanna. Ve Zlonicích učil od r. 1832 a také zde působil jako varhaník v barokním kostele Nanebevzetí Panny Marie. Měl také vlastní kapelu. Všeobecně je znám především jako učitel Antonína Dvořáka. 11
Dvořák v Praze bydlí v Dominikánské (dnešní Husově) ulici č. 238. Bydlí zde v rodině sestřenice
Marie Plívové
10
v kapele Karla Komzáka12, coţ byl malý orchestr, který hrával především na zábavách a promenádních koncertech. V roce 1862 byla celá Komzákova kapela dosazena jako základ operního orchestru nově otevřeného Prozatímního divadla, jehoţ dirigentem se o čtyři roky později stal Bedřich Smetana13. Mimo divadlo si Antonín Dvořák studoval bezpočet partitur i doma. Praxe v Komzákově kapele byla významná pro rozvoj Dvořákova výjimečného a jedinečného nadání pro instrumentaci. Zároveň se studiem děl velkých mistrů jiţ tvořil hudbu vlastní. Mezi první díla patří Smyčcový kvintet č. 114, Smyčcový kvartet č. 1 A dur15, po nichţ následovala První symfonie c moll s podtitulem Zlonické zvony16. Do tohoto období okolo roku 1865 spadá také okouzlení mladou herečkou Josefínou Čermákovou17. Milostné vzplanutí k herečce se promítlo do cyklu milostných písní nazývaných Cypřiše18. Josefína ale neopětovala jeho city a později se provdala za 12
Karel Komzák (1823-1893) pocházel z Netěchovic u Týna nad Vltavou. Byl kapelníkem a
hudebním skladatelem. Kapelu, ve které v Praze hrál Antonín Dvořák, zaloţil v roce 1854 a několik let působili v Prozatímním divadle. Komzák pocházel z rodu hudebníků a sám napsal více neţ tři stovky skladeb. 13
Bedřich Smetana narozen 2. března 1824 v Litomyšli, zemřel 12. května 1884. Obdobně jako
Antonín Dvořák, jeden z nejvýznamnějších českých skladatelů. 14
Smyčcový kvintet č. 1 a moll, op. 1, číslo v Burghauserově katalogu 7. Vznik červen 1861. Premiéra
byla 15. 12. 1927 v Praze, hráli Josef Hašek, Jan Bruna, Bohumil Klabík, Josef Tesárek a Bedřich Jaroš. Tento kvintet napsal Dvořák ve svých dvaceti letech a oficiálně tím zahájil svoji uměleckou tvorbu. Bohuţel sám skladatel své opus 1 nikdy neslyšel. 15
Smyčcový kvartet č. 1 A dur, op. 2, B8. Vznik březen 1862. Premiéra se uskutečnila 6. ledna 1888
v Praze, solisté Karel Ondříček, Jan Pelikán, Petr Mareš a Alois Neruda. Tento kvartet byl prvním z Dvořákovy řady čtrnácti smyčcových kvartetů. 16
Symfonie č. 1 c moll Zlonické zvony, B9. Vznik jaro 1865. První provedení se uskutečnilo 4. října
1936 v Brně, hrál orchestr Státního divadla pod vedením dirigenta Milana Sachse. Symfonie s podtitulem vzpomínek na mládí a pobyt Dvořáka ve Zlonicích. Podle ţivotopisce Otakara Šourka a muzikologa Jarmila Burghausera (podle něj jsou Dvořákova díla v katalogu) existuje souvislost mezi vznikem první symfonie a Dvořákovou láskou k Josefíně Čermákové. 17
Josefína Čermáková, provdaná Kounicová (1849-1895), herečka Prozatímního divadla a Dvořákova
švagrová. Provdala se za významného politika, hraběte Václava Kounice, kvůli kterému se vzdala herecké kariéry. Dvořáka znala nejen jako kolegu z divadla, ale hlavně jako rodinného učitele klavíru. Dvořák byl do Josefíny vášnivě zamilován (podle některých nadšenců, celý Dvořákův ţivot). 18
Cyklus osmnácti milostných písní Cypřiše, B11. Vznik léto 1865. První provedení bylo 1. května
1983 v Praze. Interprety byly Eva Serning a Radoslav Kvapil. Dvořák se inspiroval texty básnické
11
hraběte Václava Roberta z Kounic. Dvořák se později oţení s její mladší sestrou Annou. Prozatímní divadlo představovalo pro Dvořáka mimořádnou operní inspiraci, coţ jej vedlo k rozhodnutí pokusit se také o vlastní dílo operní. Po prvotině Alfréd19, která se za skladatelova ţivota nikdy nehrála, se pustil do druhé opery Král a uhlíř20, kterou poté nabídl Prozatímnímu divadlu k nastudování. Byl však nucen dílo přepsat, jelikoţ mu první partitura byla vrácena jako nehratelná. Rozhodující vliv na skladatelovo prosazení na domácí půdě však měl aţ úspěch provedení hymnu Dědicové Bílé hory21 na text Vítězslava Hálka. Tento úspěch povzbudil skladatele v práci a začal tvořit jedno dílo za druhým. V této době se Antonín oţení s o třináct let mladší Annou Čermákovou22 a hned v dubnu 1873 se jim narodí první syn Otakar. Jejich finanční situace byla velmi tíţivá, proto se Antonín rozhodl přijmout místo varhaníka v kostele sv. Vojtěcha. Situace se zlepšila aţ počátkem roku 1875, kdy mu bylo přiděleno stipendium pro počínající mladé nemajetné umělce. Toto stipendium mu bylo během dalších let přiděleno celkem pětkrát. V porotě, jeţ rozhodovala o udělení stipendií, zasedal i v tu dobu velice slavný Johannes Brahms23, který jej posléze doporučil berlínskému nakladateli sbírky Gustava Pflegra-Moravského. Cyklus vznikl důsledkem nenaplněného vztahu k herečce Josefíně Čermákové a odraz svých citů našel Dvořák právě ve výše zmíněné básnické sbírce. 19
Opera Alfréd o třech dějstvích, B16, libreto Karl Theodor Körner, originální jazyk němčina. Vznikla
na podzim roku 1870. Prvně byly provedeny ukázky v rozhlase v Praze 6. února 1938. Kompletní jevištní představení v českém překladu proběhlo 10. prosince 1938 v Olomouci, dirigent Adolf Heller a reţie Oskar Linhart. 20
Opera o třech jednáních Král a uhlíř, B21, libreto Bernard Guldener (pod pseudonymem B. J.
Lobeský) Vznikla v roce 1871 a svou premiéru měla 28. května 1929 v Praze. Provedl ji orchestr a sbor Národního divadla pod vedením Otakara Ostrčila. Reţie Ferdinand Pujman. 21
Hymnus Dědicové Bílé hory, op. 30, B27 (102, 134). Vznikl na jaře 1872 a byl ještě dvakrát
revidován (roku 1880 a 1884). Premiéru uskutečnil praţský Hlahol s dirigentem Karlem Bendlem 9. března 1873 přímo v Praze. 22
Anna Dvořáková, roz. Čermáková narozena 17. června 1854, zemřela 14. července 1931. Za
Dvořáka se provdala 17. listopadu 1873 a měli celkem devět dětí. 23
Johaness Brahms (7. května 1833, Hamburk – 3. dubna 1897 Vídeň) skladatel, klavírista a dirigent.
Byl Dvořákovým velkým příznivcem a především přítelem. Zasadil se o Dvořákův průnik do Evropského povědomí. Dvořák mu byl doporučen Eduardem Hanslickem.
12
hudebních děl Fritzi Simrockovi24. Dvořák s Brahmsem zůstal v přátelském vztahu aţ do jeho smrti roku 1897. Období, které následovalo, znamenalo pro Dvořákovu kariéru strmý vzestup. Státní stipendium totiţ umoţňovalo Dvořákovi, aby se mohl věnovat tvorbě a navíc práce pro vydavatele Simrocka představovala důleţitý záchytný bod na cestě k zahraničním kontaktům. I přes velký počet hudebních děl byl Dvořák pro širokou veřejnost neznámým autorem, coţ změnily výrazněji aţ Moravské dvojzpěvy25, které zaujaly kritiky zejména v německy mluvících zemích. V této době vznikly mimo jiné oblíbené, Serenáda E dur pro smyčcový orchestr26, Pátá symfonie F dur27 či Klavírní kvartet D dur28. Po tomto úspěšném tvůrčím období, kdy Dvořák velmi intenzivně skládal, přišla pro jeho rodinu velká rána. Dva dny po svém narození zemřela Dvořákova dcera Josefa29, po ní nečekaně a za tragických okolností v srpnu 1877 zemřela také dcera Růţena30 a o měsíc později i tři a půl letý syn Otakar31 na neštovice. Dvořákovým se během dalších deseti let narodilo šest dětí32, které se doţili dospělého věku. Nejstarší dcera Otýlie33 nejvíce projevovala zděděný hudební talent a dodnes je dochováno několik jejích drobných klavírních skladeb. Další, kdo se 24
Fritz Simrock (1837- 1901) byl významný berlínský hudební nakladatel. Jako první vydal
Dvořákovy Moravské dvojzpěvy a 1. řadu Slovanských tanců. S Dvořákem udrţovali přátelský vztah, aţ na pár neshod ohledně honorářů. Stal se Dvořákovým hlavním nakladatelem. 25
Moravské dvojzpěvy, op. 20, B50. Vznikaly postupně v letech 1875- 1876. První provedení bylo
soukromé v Praze na jaře 1875. Byly to první čtyři části na lidový text. 26
Serenáda pro smyčcové nástroje E dur, op. 22, B52, vznikla v květnu roku 1875. První provedení se
uskutečnilo v Praze 10. prosince 1876 a hrála Filharmonie pod vedením dirigenta Adolfa Čecha. 27
Symfonie č. 5 F dur, op. 76, B54, vznikla v létě roku 1875. Premiéry se zhostila Filharmonie a
dirigent Adolf Čech 25. března 1879. Pro zajímavost Fritz Simrock přečísloval symfonii na První. 28
Klavírní kvartet č. 1 D dur, op. 23, B53, vznikl na počátku léta roku 1875. První provedení hráli
Václav Kopta, Petr Mareš, Alois Neruda a Karel Slavkovský 16. prosince 1880 v Praze. 29
Josefa Dvořáková, narozena 19. srpna 1875 – zemřela 21. srpna 1875
30
Růţena Dvořáková, narozena 18. září 1876 – zemřela 13. srpna 1877 údajně na otravu fosforem.
31
Otakar Dvořák, narozen 4. dubna 1874 – zemřel 8. září 1877.
32
Otýlie, Anna (13. ledna 1880-10. září 1923), Magdalena, Antonín (7. března 1883-20. června 1956),
Otakar, Aloisie (4. dubna 1888- 28. dubna 1967) 33
Otýlie Dvořáková narozena 6. června 1878 – zemřela 5. července 1905. Roku 1898 se provdala za
Josefa Suka (Dvořákova ţáka). Jejich vnuk Josef Suk (1929- 2011) byl významným českým houslistou.
13
zaměřil na hudbu, byla dcera Magdalena34, která byla pěvkyní. O zachování dlouhé řady vzpomínek na otce se zaslouţil syn Otakar35. Úmrtí prvního dítěte, dvoudenní dcery Josefy, přivedlo Dvořáka k napsání klavírní verze později nejproslulejšího oratoria Stabat mater. Po smrti dalších dvou dětí se Dvořák k oratoriu vrací a dává jí definitivní orchestrální podobu. Oratorium Stabat mater36 na text středověké latinské sekvence o utrpení Panny Marie, které ukřiţovali syna, bylo pro Dvořáka později klíčové k světové slávě. Tragické události jeho rodiny přiměly Dvořákovi k přestěhování do Ţitné ulice, kde zůstali natrvalo. Nastávající Dvořákova tvorba je dnes označována jako slovanské období vyznačující se výrazným příklonem ke kořenům slovanské lidové hudby. Toto období je zároveň Dvořákovo nejplodnější. Během krátké doby vzniklo velké mnoţství skladeb. Například další soubor Moravských dvojzpěvů37, tři Slovanské rapsodie38, řada klavírních skladeb, a první soubor Slovanských tanců39. Počátkem 80. let Dvořákova hudba naplno zvítězila i v tehdy nejvýznamnějším hudebním centru, v Anglii40. Od dob Georga Friedricha Händela byla Anglie zaměřená na provádění oratorií a kantátových děl a ve chvíli, kdy se londýnské publikum seznámilo s Dvořákovým Stabat mater, byl Antonín pozván do Londýna, coţ pro něj a jeho kariéru bylo klíčové. Zájem o jeho hudbu rostl a jeho skladby si instituce přímo objednávali. Proto velké mnoţství jeho děl mělo premiéru přímo v Londýně a dalších významných městech Anglie. Byli to například Sedmá 34
Magdalena Dvořáková, narozena 17. srpna 1881 – zemřela 25. března 1952.
35
Otakar Dvořák, narozen 9. února 1885 – zemřel 15. září 1961. V roce 1960 sepsal knihu vzpomínek
na otce. 36
Oratorium Stabat mater, op. 58, B71. Premiéra proběhla v Praze 23. prosince 1880, hráli orchestr a
sbor Prozatímního divadla pod vedením dirigenta Adolfa Čecha. Autorem textu je údajně františkánský mnich Jacopone da Todi. Kvůli lepšímu prodeji bylo na Simrockovu ţádost změněno opusové číslo z 28 na 58. 37
Moravské dvojzpěvy, op. 32, B62. Vznikly v létě 1876. Texty jsou lidové z Moravy. Celkem devět
částí. Zkomponované na popud mecenáše Jana Neffa. Byly prvním Dvořákovým dílem, které vydal nakladatel Fritz Simrock. 38
Slovanské rapsodie, op. 45, B86. Vznikaly postupně v roce 1878. První dvě (D dur a g moll)
provedl sám Dvořák 17. listopadu 1878 v Praze s orchestrem Prozatímního divadla. 39
Slovanské tance 1. řada pro čtyřruční klavír op. 46, B78. Aţ Fritz Simrock navrhl, aby to Antonín
upravil pro celý symfonický orchestr. 40
Anglie byla tehdy tradiční zemí hostitelů významných hudebníků.
14
symfonie d moll41, oratorium Svatá Ludmila42 a Requiem43. Vrcholem jeho působení v Anglii bylo udělení čestného doktorátu univerzitou v Cambridgi v červnu roku 1891. Roku 1891 přišla nabídka, která byla pro Dvořákův ţivot i tvorbu zásadní. Byl pozván do Spojených států amerických. Prezidentka Národní hudební konzervatoře Jeanette Thurberová44 mu nabídla místo ředitele této instituce. Po dlouhém rozmýšlení Dvořák souhlasil a podepsal smlouvu vést tento ústav a vyučovat zde skladbu. To vše za honorář třicetkrát vyšší, neţ by nabídla praţská konzervatoř. V Americe strávil dva a půl roku a důsledně zde plnil své povinnosti. Své pocity a stesk po domově vloţil roku 1893 do světoznámého díla Devátá symfonie e moll Z nového světa45. Letní pobyt ve státě Iowa46 Dvořáka inspiroval k napsání Smyčcového kvartetu č. 12 F dur47, zvaný téţ Americký. Premiéra Novosvětské se odehrála 16. prosince 1893 v newyorské Carnegie Hall. V březnu roku 1894 vzniklo Dvořákovo nejintimnější dílo, Biblické písně48 na texty ze starozákonní Knihy ţalmů. V posledním roce Dvořákova pobytu ve Spojených státech vznikl slavný Koncert pro violoncello h moll49, který ovšem byl dokončen aţ v Čechách. 41
Symfonie č. 7 d moll, op.70, B 141. Premiéra 22. dubna 1885 v Londýně, vedl sám Antonín Dvořák.
42
Oratorium Svatá Ludmila, op. 71, B 144. Premiéra 15. října 1886 v Leedsu, dirigoval Antonín
Dvořák. 43
Requiem, op. 89, B165. Vzniklo v roce 1890 a prvně bylo provedeno 9. října 1891 v Birminghamu.
Dirigoval Antonín Dvořák. 44
Jeanette Thurber (1850 – 1946). Významná osobnost Spojených států amerických, která díky
manţelství s milionářem Francisem Thurbrem mohla finančně podporovat své aktivity a hudební instituce. 45
Symfonie č. 9 e moll Z nového světa, op. 95, B178. Premiéra 16. prosince 1893 v New Yorku.
Dirigoval Anton Seidl. 46
Ve městě Spillville, státě Iowa, stojí muzeum s expozicí Antonína Dvořáka Muzeum (Bily Clocks
Museum). 47
Smyčcový kvartet č. 12 F dur Americký, op. 96, B179. Vznikl v červnu roku 1893. První provedení
bylo 1. ledna 1894 v Bostonu. Hrálo Kneiselovo kvarteto. 48
Biblické písně, op. 99, B185. Vznikly v březnu roku 1894.
49
Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104, B191. Premiéru měl 19. března 1896
v Londýně. Na violoncello hrál Leo Stern, orchestr Philharmonic Society, dirigent Antonín Dvořák.
15
Kdyţ se definitivně vrátil do Čech, začal opět učit na praţské konzervatoři a navrátil se ke svým ţákům, mezi něţ patřili budoucí přední čeští skladatelé Oskar Nedbal, Rudolf Piskáček, Franz Lehár, Vítězslav Nezval a Josef Suk, který se později oţenil s Dvořákovou dcerou Otýlií. Významným se stal rok 1896, kdy vzniklo nové hudební těleso, které se stalo nejproslulejším domácím orchestrem, Česká filharmonie. Jako nejvýznamnější český skladatel byl Dvořák poţádán, aby vedl jako dirigent první zahajující koncert sloţen z jeho vlastních děl. V závěrečné období Dvořákovy tvorby, označované také jako programní, skladatel tíhnul k lidové moudrosti, říši bájí a pohádek. Nejprve Dvořák zkomponoval čtyři symfonické básně na texty ze sbírky Kytice z pověstí národních Karla Jaromíra Erbena. Dvořák si ze sbírky vybral čtyři Vodníka, Polednici, Zlatý kolovrat a Holoubek. Skladatelovu tvorbu uzavírají tři jevištní díla. Komická, Dvořákova nejoriginálnější opera Čert a Káča50, dále světově známá lyrická Rusalka51, jejíţ premiéra v roce 1901 byla pro skladatele velkým triumfem a uznáním i na poli operní tvorby (do té doby byl Dvořák brán především jako autor symfonické hudby). Dvořákovo poslední dílo byla exotická opera Armida52 s námětem z prostředí Orientu. Její premiéra v březnu roku 1904 nedopadla podle autorových představ a k tomu se Dvořákovy přidaly zdravotní potíţe, tudíţ byl nucen během představení divadlo opustit. Antonín Dvořák zemřel po delší nemoci, kdy mu lékař na chřipku a ledvinovou koliku předepsal klid na lůţku a skladatel se po delší době zvedl k nedělnímu obědu a postihla ho plicní embolie (podle předpokladů dnešní moderní medicíny).
50
Opera Čert a Káča, op. 112, B201. Vznikla v letech 1898 – 1899. První představení se uskutečnilo
23. listopadu 1899 v praţském Národním divadle. Dirigent Adolf Čech. Reţie F. A. Šubert. 51
Opera Rusalka, op. 114, B203. Vznikla v roce 1900 a o rok později, 31. března 1901, měla svou
premiéru v Praze v Národním divadle. Dirigoval Karel Kovařovic. Reţie Robert Polák. Autorem textu byl Jaroslav Kvapil. 52
Opera Armida, op. 115, B206. Vznikla na přelomu roků 1902 – 1903. Prvně byla provedena 25.
března 1904 v Praze v Národním divadle. Dirigent František Picka, reţie Robert Polák. Libreto napsal Jaroslav Vrchlický.
16
3 Symfonické básně VODNÍK, POLEDNICE a ZLATÝ KOLOVRAT Antonín Dvořák zhudebnil roku 1896 čtyři básně z Erbenovy sbírky balad Kytice z pověstí národních. Byly to Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat a Holoubek, které odstartovaly Dvořákovo závěrečné tvůrčí období. V tomto období se Dvořák zaměřuje na operní a programní tvorbu a volí si pro svá díla převáţně pohádkové náměty. Nad zhudebněním Erbenova díla přemýšlel Dvořák dlouho předtím, neţ svůj záměr uskutečnil. Ještě před cestou do Spojených států chtěl Dvořák zhudebnit Zlatý kolovrat jako kantátu. Během svého pobytu v Americe dokonce vytvořil několik náčrtů, ale nakonec ţádný z nich nepouţil. O Erbenovo dílo se zajímal dlouhodobě a povaţoval ho pro české básnictví za stěţejní. Nejprve se tedy pustil roku 1871 do zhudebnění Erbenovi básně Sirotkovo lůžko a dále se postupně více seznamoval s básnickou sbírkou Kytice z pověstí národních. Jeho nápady ohledně Erbenovy Kytice vykrystalizovaly aţ k rozhodnutí vytvořit z několika balad symfonické básně. Ze sbírky si Dvořák vybral Vodníka, Polednici, Zlatý kolovrat a Holoubka. Vše nasvědčovalo tomu, ţe zhudebněných básní bude více, nejen, ţe první tři napsal téměř najednou, ale také je původně označil za první sérii. Také se dopisem zmínil několika přátelům. Nakonec však Dvořák zhudebnil pouze výše zmíněné Vodníka, Polednici, Zlatý kolovrat a Holoubka. Důvody, které Dvořáka zastavily od zhudebnění více básní nejsou známy.53První tři symfonické básně vydal roku 1896 u nakladatelství Simrock, Holoubek vyšel aţ roku 1899. Všechny roku 1900 získaly první cenu České akademie věd a umění. Dvořákovi na básních velmi záleţelo a jejich přijetí pro něj bylo důleţité. Také důsledně trval na uvedení Erbena jako autora básní a to i v německém jazyce. Dvořák toto psal před vydáním nakladateli Simrockovi ve svých dopisech. Zvuková a melodická opojnost dokonale rozvinutá byla typická pro všechny Dvořákovy symfonické básně. Bylo to především tím, ţe u Dvořáka nešlo jen o výrazově chudou baladu, ale o barvitou pohádku. Také například u Zlatého kolovratu 53
Vodník [online]. [cit. 2016-05-04]. Dostupné z: www.antonin-dvorak.cz/vodnik
17
na rozdíl od Erbena, který svou baladu končí ještě roztrháním vraţednic vlkům, Dvořák má závěr veselý a končící opomenutím drastického osudu vraţednic. Končí šťastným shledáním Dorničky a krále.54 Na rozdíl od písně Sirotek a kantáty Svatební košile, kde jsou Erbenovy verše součástí skladby, v symfonických básních se Dvořák musel obejít bez opory slov. Zřejmě právě proto skladatel část témat sloţil na rytmickém základě Erbenových veršů, takţe mnoho míst v těchto skladbách lze přímo podloţit textem. Dvořák se tím zcela odlišuje od svých současníků a principů programní hudby.55 Další výjimečností Dvořákových symfonických básní je jejich drobnokresba. Na rozdíl, od obvyklého principu, kde je symfonická báseň vystavěna na základní náladě či obecné ideji, Dvořák své básně vytváří se všemi podrobnostmi Erbenova textu. Tento princip bývá někdy povaţován za narušitele formy, který celek příliš rozdrobuje. Nejvíce je to znát v básni Zlatý kolovrat, kde Dvořák několikrát opakuje stejný dějový motiv (a to kdyţ jsou jednotlivé části těla vyměňovány za části kolovratu), který není hudebně důleţitý, jen v rámci příběhu. Nejcelistvější je z celé tetralogie symfonická báseň Holoubek. Zde Dvořák vyuţívá jen jediný motiv pro všechny nálady. Třetí důleţitý znak Dvořákova umu spočívá v přesné charakteristice nálad kaţdého dějového momentu, od tragických aţ po veselé. Zde vynikají nejen vhodně vybrané motivy, ale především skladatelova mistrovská instrumentace. Přestoţe vyuţívá tradiční obsazení orchestru, maximálně doplněný harfou, zvony či trianglem, zvuk některých míst je skutečně ohromující. Dosud se Dvořák mohl povaţovat za ctitele beethovenovsko-brahmsové tradice, ovšem s těmito symfonickými básněmi se dostal aţ k francouzskému impresionismu. První neveřejné provedení těchto symfonických básní proběhlo 3. června 1896 v praţském Rudolfinu. Odehrál ho symfonický orchestr praţské konzervatoře pod vedením Antonína Bennewitze. Oficiální veřejná premiéra se uskutečnila v Londýně 14. listopadu 1896, orchestr řídil Henry J. Wood. O měsíc později byly básně provedeny Vídeňskými filharmoniky 20. prosince 1896 za řízení Hanse 54
Čerpáno z DVOŘÁK, Antonín. Zlatý kolovrat op. 109. První vydání. Praha: Státní nakladatelství
krásné literatury, hudby a umění, 1958. 55
Zdrojem rozhovor s Milanem Kaňákem.
18
Richtera, dále v Brně a v Praze, kde je 24. dubna 1897 veřejnosti předvedla Česká filharmonie pod taktovkou Adolfa Čecha.56
3.1 Symfonická báseň Vodník op. 107 Tato symfonická báseň je vystavěna na půdorysu volného ronda. Jeho hlavní díl (A) představující postavu vodníka a jeho příznačný motiv na základě veršů „Sviť, měsíčku, sviť, ať mi šije niť“57. Vedlejší díly (B a C) představují scény s matkou, dcerou a dítětem. Téma dílu B je odvozeno z veršů „Ráno raníčko panna vstala, prádlo si v uzel zavázala, půjdu matičko k jezeru, šátečky sobě vyperu“. Díl C vychází z veršů „Nevesely, truchlivy jsou ty vodní kraje“ a vodníkovo „Co to zpíváš, ţeno má? Nechci toho zpěvu!“. Schéma by pak vypadalo takto: A – vodník nad jezerem – B – matka zrazuje dceru od vycházky k jezeru – A – vodník stahuje dívku pod vodu – C – dívka pod vodou zpívá dítěti a touţí po domově – A – vodník svoluje, aby dcera navštívila matku – B – návrat dcery k matce, strach z večera – A – vodníkova msta – Coda – epilog Dvořák na rozdíl od Erbena, který baladu zakončuje vraţdou dítěte, přidává na závěr epilog, který tragický příběh sugestivně dotvrzuje prostřednictvím stále se opakujícího vodníkova motivu a závěrečným h moll akordem v hluboké poloze fagotu, pozounu a tuby.58
3.1.1 Obsah Při měsíčku sedí vodník u jezera a šije si kabát a boty na svatbu, na kterou se chystá. Druhý den se k jezeru vydává dívka, přestoţe matka dívku varuje, aby k vodě nechodila, protoţe měla zlý sen o velkém neštěstí. Hned, co se dívka nakloní nad hladinu, vodník ji stáhne pod vodu do hlubin jezera. Ve vodníkově říši je dívka 56
Čerpáno z DVOŘÁK, Antonín. Polednice op. 108. První vydání. Praha: Státní nakladatelství krásné
literatury, hudby a umění, 1958. 57
Citováno z To nejlepší z české poezie 19. století: K. H. Mácha - Máj, K. J. Erben - Kytice. Praha:
Levné knihy, 2006. ISBN 978-80-7309-419-5. 58
Dalším zdrojem Philharmonia partituren: Antonín Dvořák, Symfonické skladby. Wien: Wiener
philharmonischer Verlag a. g., 1925.
19
nešťastná, vzpomíná na lidský svět a jedinou útěchou je jí dítě, které zplodila s vodníkem. Prosí vodníka, aby ji alespoň na chvíli pustil na zem za svojí matkou, a vodník po dlouhém přemlouvání svolí. Má ale dvě podmínky: má na to jen jeden den, před klekáním se musí vrátit a dítě musí zůstat u vodníka. Dívka se radostně shledává s matkou, a kdyţ uplyne jejich čas, matka se rozhodne s dcerou zamknout v chalupě a dceru vodníkovi nevydat. Po setmění se vodník objeví před chalupou a třikrát připomene dívce její slib. Matka ovšem stále dceru odmítá vydat. Přiţene se bouře a za zvuku hromů se vodník vrací i s dítětem. Před dveřmi mu utrhne hlavu a pohodí na práh.59
3.2 Symfonická báseň Polednice op. 108 Tato báseň je z celé tetralogie nejkratší, a to díky rychlému spádu děje Erbenovy balady. Dvořák ovšem nechtěl být příliš stručný, a proto si domýšlí úvod, který má představovat domácí idylu a scénu konfliktu mezi matkou a dítětem opakuje. Děsivý příchod Polednice navozují sordinované smyčce a basklarinet. Podle Leoše Janáčka je Dvořákova zvuková fantazie zhudebněna tak pravdivě, ţe by se ten děsivý stín dal nahmatat a to díky nezvyklých a netušených krocích harmonie60. Pasáţ s motivem Polednice je jakási plocha groteskního scherza, jakoby zlověstný tanec matky. Závěrečný motiv zobrazuje otce, který se vrací domů a nalézá mrtvé dítě. V kodě se spojuje motiv matky s motivem vítězné Polednice. S trochou fantazie je moţné symfonickou báseň vnímat jako tradiční čtyřvětou symfonickou strukturu v jednom. 1. věta Allegro – matka s dítětem, 2. věta Andante sostenuto – příchod Polednice, 3. věta Scherzo – tanec Polednice, 4. věta Andante – návrat otce a závěr61
59
Citováno z Vodník [online]. [cit. 2016-05-04]. Dostupné z: www.antonin-dvorak.cz/vodnik
60
Citováno z Polednice [online]. [cit. 2016-05-04]. Dostupné z: www.antonin-dvorak.cz/polednice
61
Viz Předmluva z DVOŘÁK, Antonín. Polednice op. 108. První vydání. Praha: Státní nakladatelství
krásné literatury, hudby a umění, 1958.
20
3.2.1 Obsah Matka chystá oběd, ale dítě ji ruší svým křikem. Nepomáhají hračky a tak se matka rozhodne postrašit dítě historkou o Polednici, která si bere zlobivé děti. V tom se z kostela ozývá zvon ohlašující poledne a ve dveřích se zjeví Polednice. Belhá se světnicí a natahuje se po dítěti. Matka strachem bere dítě do náručí a hrůzou omdlí. Otec se vrací domů a na zemi nachází matku s dítětem v náručí. Matka přijde k vědomí, dítě je ale jiţ mrtvé.62
3.3 Symfonická báseň Zlatý kolovrat op. 109 Z hlediska formy je Zlatý kolovrat nejsloţitější. Je to díky textové předloze, která přináší bohatý děj, mnoho podrobností a to vše ve velké časové šíři. Dvořák se zde nesnaţí ani tak důsledně dodrţovat běţně uţívané hudební formy, ale spíše se soustředí na děj tak, jak jej podává Erben. Toto Dvořákovo specifikum bylo povaţováno za nedostatek díla, proto se jej skladatelův ţák a zeť Josef Suk pomocí škrtů snaţil předělat. Odstranil trojí opakování scény s výměnou částí těla za kolovrat a další pasáţe, které svou absencí dílo spíše ochuzovaly (například melodicky neobyčejná svatební scéna). Klíčovou úlohu hraje motiv příjezdu krále (sólo lesních rohů), na místo, kde se setkává s Dorničkou. Melodie je odvozena z veršů: „Okolo lesa pole lán, hoj jede, jede z lesa pán, na vraném bujném jede koni, vesele podkovičky zvoní, jede sám a sám“.63
3.3.1 Obsah Mladý král si vyjede na koni do lesa a setkává se tam s krásnou dívkou, Dorničkou. Zamiluje se do ní a chce, aby se stala jeho ţenou. Poţádá její nevlastní matku, aby Dorničku vypravila na zámek. Zlá nevlastní matka mu nabízí vlastní 62
Citováno z Polednice [online]. [cit. 2016-05-04]. Dostupné z: www.antonin-dvorak.cz/polednice
To nejlepší z české poezie 19. století: K. H. Mácha - Máj, K. J. Erben - Kytice. Praha: Levné knihy, 2006. ISBN 978-80-7309-419-5. 63
Citováno z DVOŘÁK, Antonín. Zlatý kolovrat op. 109. První vydání. Praha: státní nakladatelství
krásné literatury, hudby a umění, 1958. Další zdroj - To nejlepší z české poezie 19. století: K. H. Mácha- Máj, K. J. Erben - Kytice. Praha: Levné knihy, 2006. ISBN 978-80-7309-419-5.
21
dceru. Král však odmítá a vrací se na zámek. Macecha s dcerou v lese Dorničce usekají ruce a nohy a vyloupnou jí oči. Na zámek pak odjíţdí místo Dorničky její nevlastní sestra. Král nic nepozná a koná se svatba. Po svatbě král odjíţdí do války. Dorniččino tělo najde v lese kouzelný stařík a třikrát posílá vnuka na zámek, aby od macechy výměnou za části zlatého kolovrátku dostal části Dorniččina těla. Chlapec pokaţdé uspěje a stařík pomocí ţivé vody Dorničku oţiví. Král se vrací z bitvy a ţena se mu chlubí zlatým kolovratem. Král ţádá, aby mu upředla zlatou nit. Jen co se kolovrátek začne otáčet, spustí písničku, ve které králi všechno prozradí. Král hned vyţene macechu i s dcerou a vydá se hledat Dorničku, kterou si poté vezme. Macechu s dcerou v lese rozsápají vlci.64 64
Citováno z Zlatý kolovrat [online]. [cit. 2016-05-04]. Dostupné z: www.antonin-dvorak.cz/zlaty-
kolovrat
22
4 Představení Baletní představení pod názvem Antonín Dvořák, Karel Jaromír Erben: Kytice mělo premiéru 20. června 2014 v Severočeském divadle s.r.o. v Ústí nad Labem. Premiérový večer byl věnován památce zesnulého šéfa baletního souboru Severočeského divadla s.r.o. Vladimíru Nečasovi. Dirigentem byl Milan Kaňák. Reţie, libreto a choreografie Pavel Ďumbala. Výtvarníkem scény a kostýmů Viktorie Ďumbalová. Představení měla původně reţírovat šéfka libereckého baletního souboru Alena Pešková, která měla vizi rozkouskování Dvořákovy hudby a pouţití elektronického doprovodu, přičemţ orchestr by některé originální části hrál a zbytek by byl vyplněn elektronickou hudbou.65 S touto verzí ovšem dirigent představení Milan Kaňák nesouhlasil, a proto vznikla spolupráce s choreografem a tanečníkem Pavlem Ďumbalou, který se ujal reţie, libreta i choreografie celého představení. Prvotní myšlenku na částečné zpracování Erbenovy sbírky Kytice měl původní šéf baletního souboru Vladimír Nečas. Vedení divadla se jeho myšlenkou začalo zabývat, aţ rozhodlo pro uskutečnění inscenace v divadelní sezoně 2013/2014. Jak bylo jiţ zmíněno, reţie a choreografie celého představení se ujal Pavel Ďumbala66, který nejdříve chtěl provést básně Vodník, Polednice a Holoubek. Časově by tyto básně plně vyhovovaly poţadavkům představení, ovšem po dramaturgické stránce se šéfu opery nezamlouvala myšlenka tří tragicky končících básní za sebou. Na tomto faktu se oba umělci shodli, a proto na závěr představení zařadili báseň Zlatý kolovrat. Zlatý kolovrat jiţ podle Dvořáka končí vesele a tragický konec je zcela vynechán. Podle dirigenta Milana Kaňáka byla spolupráce s Pavlem Ďumbalou velmi dlouhá a usilovná, leč vţdy si vyšli vzájemným poţadavkům vstříc. Po hudební stránce chtěl dirigent zachovat především Dvořákovu hudební myšlenku, a proto si pro zkrácení některých částí básní vybíral v partituře zapsané škrty, které jiţ dříve vytvořil Josef 65
Takto tvořené představení mělo úspěch v inscenaci Severočeského divadla s.r.o. - F. Mendelssohn
Bartholdy : Sen noci svatojánské. Představení doprovází nahrávka a vsuvky elektronické hudby a efektů. 66
Pavel Ďumbala narozen 21. listopadu 1958 v Liptovském Mikuláši, tanečník, choreograf a od roku
2003 šéf baletního souboru Státní opery Praha.
23
Suk, zeť a ţák Antonína Dvořáka. Tyto skoky se týkaly především básně Zlatý kolovrat, kde reţisér potřeboval obsáhnout celý baletní soubor, ale členů bylo pro choreografii málo, museli tedy některé opakující se motivy vyškrtnout. Představení je charakteristické především tím, ţe první dvě básně Vodník a Polednice jsou zcela podle Dvořáka i Erbena zachovány jak choreografií, kostýmy a reţií, tak i pohádkovou atmosférou. K tomu přispívá i fakt, ţe většina členů souboru jsou nejen výbornými tanečníky, ale i skvělými herci. Naopak zcela atypické bylo Ďumbalovo pojetí Zlatého kolovratu, v němţ je celá báseň přenesena do dnešní doby, avšak děj zůstává zcela zachován. Choreografie všech básní naprosto korespondovala s partiturou, coţ pro dirigenta Milana Kaňáka bylo velkou vzácností.67 Představení zahájila báseň Vodník s tematickými flétnami pro motiv vodníka na začátku. Ztvárnění vodníka je zde typické, přes dlouhé zelenošedé vlasy počínaje aţ po vysoké červené boty konče. Dále vesnická dívka s matkou v malé chaloupce a dítě v dřevěné kolébce. Zpracování básně je řešeno prostřihy, v nichţ za pomocí projekce a světelných efektů se mění obraz vodníka v jezeře a chalupy matky s dcerou u jezera. Veškeré emotivní projevy jsou choreograficky v souladu s rytmem hudby. Divák je zde ušetřen morbidností, které jsou vţdy efektivně schovány, přesto není ochuzen děj. Báseň Polednice je oproti Vodníkovi soustředěna jen na jediný obraz, a to scénu světničky, kde matka vaří, zároveň pere a do toho jí neustále pláče dítě, které zobrazuje maňásek a které si nechce samo hrát. Matka je ze všeho vystresovaná a přichází postava Polednice. Zde hraje velkou roli stínohra a celá báseň je zaloţena na postavě matky. Polednice je zobrazena jako postava bez tváře, čímţ navozuje ještě větší pocit strachu. Tato báseň je provedena lehce humorně, coţ je způsobeno především hrou s maňáskem jako dítětem. Představení zakončuje báseň Zlatý kolovrat, pojatý moderně, do dnešní doby. Hned na začátku přiběhne na jeviště japonská turistka s fotoaparátem, která se ukazuje během celé básně a představuje Erbenova stařečka. Prostředí je z tábora roztleskávaček, které navštíví oddíl vojáků v maskáčích. Představitelka Dorničky se má vdát za velitele vojáků, který jí věnuje panenku, avšak závistivá nevlastní sestra 67
Například při představení Labutí jezero P. I. Čajkovského se nezřídka skáče i o několik čísel zpět či
dopředu.
24
s macechou ji otráví a panence symbolicky oddělí končetiny od tělíčka (jako v originále Erbenovy básně). Nevlastní sestra se za Dorničku převlékne a vdává se místo ní. Oddíl vojáků je odvolán ze svatby (při představení skutečně zazvoní telefon) a vojáci odcházejí. Japonská turistka najde části panenky a dává je dohromady. Také nafotí a natočí vše, co nevlastní sestra s matkou Dorničce udělaly a ukáţe to veliteli vojáků. Sestra s matkou jsou zatčeny a Dorničku přivedou k ţivotu ţivou vodou. Koná se opravdová svatba, kde jako svatební dar dostanou právě zlatý kolovrat. Tato báseň je také provázena projekcemi a světelnými efekty. Moderně je pojata tak, aby odlehčila Erbenovy tragické balady. Tato inscenace se dočkala jak kladných, tak negativních ohlasů. Dle dirigenta Milana Kaňáka se toto pojetí více zalíbilo starším generacím. Mladší generace by prý spíše ocenila představení v duchu prvních dvou básní.68 Z programových materiálů: „ Srdečně vás zveme na toto napínavé, dramatické, tanečně pohybové divadlo, ve kterém se prolíná dojetí i špetka humoru. V posledním příběhu Zlatý kolovrat není tvůrce pouze „ilustrátor“, i kdyţ zachovává původní příběh, děj zasazuje do přítomnosti a plně tak vyuţívá moţnosti celého ansámblu. Reţijně je poslední báseň pojata tak, aby byl divák ušetřen morbidnosti a hrůzostrašnosti celého příběhu.“69
68
Zdrojem této kapitoly jsou především vlastní zkušenosti a rozhovor s dirigentem představení
Milanem Kaňákem 69
Citováno z Severočeské divadlo s.r.o. [online]. [cit. 2016-05-04]. Dostupné z:
www.operabalet.cz/archiv
25
Závěr Ve své bakalářské práci jsem stručně nastínila ţivotopisy významných českých osobností 19. století Karla Jaromíra Erbena a Antonína Dvořáka. Tito dva čeští velikáni měli mnoho společného. Oba měli blízko k přírodě, lidové slovesnosti a pohádkám. Společnou měli i lásku k vlasti. Svým nadáním významně přispěli do pokladnice českých uměleckých klenotů a byli vzorem pro mnohé další hudební i literární umělce. V představení Severočeského divadla s.r.o. Kytice spojením Erbenových básní a Dvořákovy hudby vzniklo jedinečné umělecké dílo, které kaţdého milovníka umění pohladí po duši i přes chmurný obsah Erbenových veršů. Myšlenka scénického pojetí těchto básní je dle mého názoru jedinečná a pro dnešního posluchače či diváka velmi atraktivní. Dnešní mladší generace jiţ bohuţel vůbec nejsou vedeny k hudbě a umění a na všeobecném vzdělání je to znát. Tanečně divadelní představení Kytice je proto celkem snadným způsobem, jak opět probudit zájem mladších generací a především dětí k hudbě a umění. Myslím si, ţe je mnohem snazší pochopit jak dílo Erbena, tak Dvořáka, kdyţ k tomu dopomůţe právě vizuální představa. Samotné představení Kytice se setkalo s velkým úspěchem i přes občasné nepochopení moderního pojetí poslední básně. Já osobně jsem si také musela chvíli zvyknout, neţ jsem pochopila reţisérův záměr. V dnešní době jsou tato představení čím dál oblíbenější, já jsem za to velmi ráda a sama si představení vţdy uţívám. Jak s oblibou s kolegy říkáme, ţe to není dlouhé představení, ale zato „výţivné.“
26
Použité informační zdroje
Literatura: To nejlepší z české poezie 19. století: K. H. Mácha - Máj, K. J. Erben - Kytice. První vydání. Praha: Levné knihy, 2006. ISBN 978-80-7309-419-5. ŠOUREK, Otakar. Život a dílo Antonína Dvořáka: Část prvá 1841-1877. Druhé vydání. Praha: Hudební matice umělecké besedy, 1922. ŠOUREK, Otakar. Život a dílo Antonína Dvořáka: Část druhá 1878-1890. Druhé vydání. Praha: Hudební matice umělecké besedy, 1928. ŠOUREK, Otakar. Život a dílo Antonína Dvořáka: Část třetí 1891-1896. První vydání. Praha: Hudební matice umělecké besedy, 1930. DVOŘÁK, Antonín. Symfonické skladby. První vydání. Wien: Wiener Philharmonischer Verlag a. g., 1925. DVOŘÁK, Antonín. Polednice op. 108. První vydání. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1958. DVOŘÁK, Antonín. Zlatý kolovrat op. 109. První vydání. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1958. ERBEN, Karel Jaromír. Kytice. První vydání. Carpe diem, 2011. ISBN 978-8087195-93-2. Internetové stránky: Severočeské divadlo s.r.o. [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné z: www.operabalet.cz
27
Antonín Dvořák [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné z: www.antonin-dvorak.cz Kytice [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné z: www.rozbor-dila.cz/kytice-rozbordila-k-maturite-4/ Karel Jaromír Erben [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné z: www.spisovatele.cz/karel-jaromir-erben Karel Jaromír Erben [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné z: www.svetliteratury.wz.cz/autori/erben.htm Národní divadlo [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné z: www.narodni-divadlo.cz KRAUSOVÁ-SUDOVÁ, Martina. O Karlu Komzákovi [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné z: www.zuskomzaka.cz/zajimavosti/o-karlu-komzakovi/ Další prameny a materiály: Záznam představení Kytice Severočeského divadla s.r.o. na CD a DVD ze soukromého archivu Milana Kaňáka KAŇÁK, Milan. Osobní rozhovor. Ústí nad Labem, 14. dubna 2016.
28
29
