BALET NÁRODNÍHO DIVADLA V PRAZE Současná tvář baletu ND v Praze Balet ND v Praze dostal za posledních sedm let svého vývoje doslova „raketový náboj“, který umožnil souboru prakticky „vystřelit“ do hvězdného nebe špičkových evropských scén. Tento kurs nastavil jeho dosavadní umělecký šéf Petr Zuska, který kolem sebe dokázal soustředit vrcholný tým kreativních osobností, dynamický a spolehlivý management a vskutku ojedinělý ansámbl velmi osobitých umělců. V současné době představuje balet Národního divadla jeden z umělecky nejzajímavějších souborů v České republice, který má pětašedesát tanečníků převážně z České republiky, ale také z Ruska, Slovenska, Austrálie, Velké Británie, Německa, Japonska a Itálie. Soubor je ojediněle vyváženým tělesem, jehož členové jsou vybaveni technicky a herecky zdatným rejstříkem schopností. Tato kapacita je evidentní jak u předních sólistů, tak u začínajících nebo slibně se rozvíjejících řadových členů baletu, kde se projevuje jako cenný potenciál.
Pestrý repertoár baletu ND v Praze oslovuje rovnocenně nejen tradiční a elitní publikum, ale přivádí do hlediště nové diváky, kteří nacházejí v baletním umění nejen atraktivní podívanou tělesných a pohybových proporcí a kvalit, ale také přitažlivé inscenační postupy. Koncepce a „stavba“ repertoáru patřičně respektují tradiční profil souboru Národního divadla a rozšiřují okruh titulů o nové umělecké trendy a jejich dynamičtější koncentraci (a střídání). Tím předkládá, představuje a vyvažuje všechny typy titulových forem – celovečerní představení, složené večery, dějové, abstraktní, tradiční, invenční tituly a „remaky“. Zároveň balet ND pod Zuskovým vedením „splácí dluh“ za omezující období socialistické minulosti a uvádí inscenace, které diváci nemohli poznat dříve.
DEKKA DANCERS O.S. Tomáš Rychetský (tanečník, choreograf),Viktor Konvalinka (tanečník, choreograf) , oba členové baletu Národního divadla a Ondřej Kotrč (produkce) zakládají občanského sdružení “ Dekka dancers ”. Toto sdružení by mělo být podpůrnou produkční jednotkou stejnojmeného volného tanečního uskupení profesionálních tanečníků - “Dekka dancers”, úzce spolupracující s Jiřím Opělou a baletem Národního divadla v Praze.
Jiří Kylián Narozen v Praze. V roce 1967 absolvoval Taneční konzervatoř Praha. Po stipendiu na londýnské Royal Ballet School nastoupil v letech 1969-1975 angažmá ve Stuttgarter Ballett u J.Cranka. Z Německa odešel do Nizozemska, kde byl v Haagu v Nederlands Dans Theater (NDT) v letech 1975-1977 spoluředitelem a choreografem, v letech 1978-1999 uměleckým šéfem a od roku 1999 choreografem. Vedle hlavního ansámblu NDT vybudoval juniorský NDT 2 (1990) a seniorský NDT 3 (1991). V Haagu založil Kyliánovu nadaci 1986 (od roku 1991 její pobočku v pražském Divadelním ústavu). Vytvořil přes 80 choreografií, většinou uvedených v Haagu, velkou část jeho prací zařadilo do repertoáru 40 renomovaných světových ansámblů. Je nositelem řady vyznamenání a ocenění, mj.Carina Ari Medal, Westend Theatre Award (Londýn), Nederlandse Choreografie Prijs (Amsterdam), Hans Christian Andersen Ballet Award (Kodaň), Grand Prix International Vidéo-Danse (Paříž), Sonia Gaskellprijs (Amsterdam), Officier de l´Ordre "Pour les arts et lettres" (Paříž), Price of the Dutch Theatre (Amsterdam), Critics (Ceny holandské kritiky, 1996), Premio Internazionále Gino Tani (Řím), Premio Danza a Danza (Milán), Cena A.Benois pro choreografy (Moskva), Outstanding Achievement of Cultural Merits Award (Tokio), Premio di Teatro di Roma/City of Roma, Decoration of the Royal Dutch order of OranjeNassau/Rytíř řádu Oranje-Nassau (Haag 1995), Angel Award Edinburg International Festival, Joosta-van-den-Vondel Prijs (1997), Honorary Doctor The na Julliard School New York, Zlatá medaile za zásluhy ČR (1997). V roce 2000 získal Cenu Laurence Oliviera, laureátství monacké prestiční Ceny V.Nižinského pro nejlepšího světového choreografa, doktor honoris causa pražské AMU a cenu ministerstva kultury ČR Artis Bohemiae Amicis. Syn Markéty Kyliánové.
Hana Turečková demisólistka baletu Národního divadlaNarodila se v Opavě. Svá studia začala na Taneční konzervatoři v Brně a od roku 1997 pokračovala na Taneční konzervatoři v Praze, kde v roce 1999 absolvovala. V témže roce nastoupila angažmá do Národního divadla v Brně, jako členka baletního souboru. Tančila Myrthu v Giselle, Pas de trois a Španělský tanec v Labutím jezeře a sólový part v Žalmové symfonii. V sezoně 2000–2001 se stala členkou baletu Národního divadla v Praze a v roce 2007 byla jmenována demisólistkou. K nejvýznamnějším rolím jejího repertoáru patří Šeříková víla ve Spící krasavici, Henrietta a Španělský tanec v Raymondě, Zajatkyně v Poloveckých tancích, Nevěsta a Pas de trois v Labutím jezeře, Vážka v Dítěti a kouzlech, Virginie v Through Nana´s Eyes, Zlo IV v Lucrezii Borgia, Pas de six ve Zkrocení zlé ženy, Vločka ve valčíku v Louskáčkovi, Myrtha v Giselle, Umírající labuť a Grand pas de quatre v rámci představení Baletománie. Diváci ji dále mohli vidět v představeních Oněgin, Romeo a Julie, Zlatovláska nebo La Sylphide. V moderním repertoáru tančí v choreografiích Petra Zusky Ways 03, Mezi horami, IBBUR aneb Pražské mystérium, Requiem, D.M.J. 1953–1977 a BREL – VYSOTSKIJ – KRYL / Sólo pro tři, Jiřího Kyliána Sinfonietta nebo Itzika Galiliho Through Nana´s Eyes. Vedle interpretační práce se věnuje také choreografii: Quien passara?, Public Intimity, Tanec životy, Jsou..., Jako překročit svítání. V roce 2007 spolupracovala s
Komorním orchestrem Berg na představení Čtyři temperamenty na hudbu P. Hindemitha. V roce 1999 se zúčastnila soutěže CONTEST ve Vídni, kde získala první místo, v roce 2000 obdržela druhé místo na Soutěžní přehlídce tanečních umělců ČR a SR v Brně a v roce 2006 se zúčastnila tanečního festivalu Zóna v Ostravě. V roce 2007 získala Cenu za osobitost na 1. mezinárodní choreografické soutěži v Plzni. V současné době studuje Taneční katedru HAMU obor choreografie pod vedením Daniela Wiesnera.
Sylva Nečasová Narodila se ve Zlíně. Tanec studovala od roku 1994 na konzervatoři v Brně a poté na pražské Taneční konzervatoři. V letech 2000–2002 pokračovala ve studiích na Écoleatelier Rudra Béjart Lausanne. V říjnu 2001 vystoupila v inscenaci Lumiére s Béjart Ballet Lausanne a v letech 2002–2003 působila v souboru Compagnie M - Maurice Béjarta v Lausanne. S choreografií Maurice Béjarta – Mére Teresa et les enfants du monde – absolvovala sérii představení v Evropě, Libanonu, Egyptě, Argentině a Brazílii. V roce 2004–2005 působila jako sólistka Pražského komorního baletu Státní Opery Praha, kde tančila například titulní roli v baletu Pavla Šmoka a Pavla Ďumbaly Popelka nebo v Sinfoniettě Pavla Šmoka. Tančila také v choreografiích Jana Kodeta Povídání s Fridou (role Fridy) a (e)motions pure. Od roku 2005 působí v souboru baletu Národního divadla v Praze, kde tančí v představeních Louskáček Vánoční příběh, Oněgin, Romeo a Julie, Zlatovláska, La Sylphide a Labutí jezero. V moderním repertoáru tančí v choreografiích Petra Zusky – Requiem, Ibbur aneb Pražské mystérium, BREL-VYSOTSKIJ – KRYL / Sólo pro tři, D.M.J. 1953–1977, Tomáše Rychetského Nevyřčené ticho a Nedokončený kus. V baletu světoznámého choreografa Matse Eka Carmen ztvátnila titulní roli. Vedle interpretační práce se věnuje také choreografii: Cumbia, Simple symphony for three, Fuga, Zinin, Ciacona, Záměna. V současné době studuje pátým rokem choreografii na pražské HAMU. V roce 2004 získala 2. cenu v seniorské kategorii na Mezinárodní taneční soutěži Premio Roma v Itálii a v roce 2007 prémii pro nejlepšího choreografa na Mezinárodní choreografické soutěži v Plzni.
BALET NÁRODNÍHO DIVADLA V BRNĚ Baletní soubor Národního divadla v Brně je druhým největším a nejprestižnějším baletním ansámblem v České republice s bohatou uměleckou historií i současností. Vysoká profesionální úroveň baletního sboru i sólistů dává možnost uvádět bohatý repertoár obsahující jak baletní klasiku, tak i díla současné choreografie. Osnovou repertoáru brněnského souboru jsou klasické tituly jako Čajkovského Labutí jezero nebo Louskáček, Minkusova La Bayadère, Glazunovova Raymonda a Adamův Korzár. Jsou zde inscenovány také původní balety domácích autorů, velké dramatické tituly a jednoaktové balety moderních a současných choreografů. Sólisté baletu ND v Brně jsou držitelé řady uměleckých ocenění – Philip Morris Ballet Flower Award nebo Cen Thálie – nejprestižnějšího ocenění divadelních umělců v České republice.
Brněnský balet nesklízí úspěchy jen na domácím poli, ale své kvality prokázal již na mnoha uměleckých turné v zahraničí – v Německu, Rakousku, Belgii, Lucembursku, Francii, Dánsku, Španělsku, Švýcarsku nebo jako dosud jediný český baletní soubor v Japonsku. ULADZIMIR IVANOU
je absolvent Baletní akademie v běloruské Koledži
(2004). V roce 2005 nastoupil angažmá v Národním divadle Moravskoslezském v Ostravě, od ledna 2009 je členem baletu ND Brno. Ve svém repertoáru má již role jako Tybalt v Romeovi a Julii, Macbeth, Rotbart v Labutím jezeře, Princ ve Sněhurce a sedmi trpaslících a další. V NDB tančí pas de trois v Labutím jezeře, Elegána v Coppélii z Montmartru, Sólo v Silence, Ruský tanec v Louskáčkovi aj. ANDREA SMEJKALOVÁ je absolventkou Taneční konzervatoře v Brně (2002).Do baletního souboru Národního divadla Brno nastoupila ihned po ukončeni studia a již v první sezoně svého působeni v brněnském baletu dostala několik sólových příležitostí:Trio v Bajadéře, Nevěsta a Pas de trois v Labutím jezeře, Sólo v Etudách pro smyčcový orchestr. Talent a píle ji záhy přivedly k velkým rolím baletního repertoáru – Klára v Louskáčkovi, Gamzatti a Nikie v Bajadéře, Myrtha v Giselle, Medora v Korzárovi, Odetta-Odilie v Labutím jezeře, Frýgie ve Spartakovi, Raymonda a Bíla dáma v Raymondě, Julie v Romeovi a Julii, sólo v Mariině snu. Sólistkou souboru je od sezony 2005/6. Zúčastnila se Soutěžní přehlídky tanečních umělců ČR a SR Brno 2000 a Mezinárodní baletní soutěže v St. Poltenu (2002). Na I. Mezinárodní baletní soutěži Brno 2003 získala III. cenu, na II. Mezinárodní baletní soutěži Brno 2006 získala I. cenu. V roce 2006 obdržela prestižní Cenu Philip Morris „Poupě baletu“. RICCARDO DE NIGRIS (*1987) Své taneční vzdělání završil na milánské baletní škole La Scala,kde také nastoupil své první angažmá. V době studií vystupoval v představeních, zájezdech a gala koncertech školy. Získal stipendium na tanečním festivalu ve španělském Bennicasimu GIANVITTO ATTIMONELLI (*1989)
Studium na baletní škole při milánské La Scale završil v roce 2007. Během studia vystupoval ve školních představeních – Napoli, Raymonda, Paquita, Spící krasavice a Coppélie a také baletech souboru La Scaly – Excelsior, Louskáček, Figarova svatba. V ND Brno tančí sólo ve fragmentu Le Conservatoire, Čínský tanec v Louskáčkovi, Číšníka v Coppélii z Montmartru, Zlatého bůžka v Bajadéře.
REBECCA RODWELL V roce 2008 absolvovala baletní akademii při milánské La Scale. V rámci studia vystupovala ve školních představeních i repertoáru divadla. V baletním souboru Národního divadla Brno je v angažmá od sezony 2009 / 2010.
BOHEMIA BALET Soubor Taneční konzervatoře hlavního města Prahy Soubor je tvořen studenty a absolventy školy, kteří jsou pověřováni uměleckými úkoly připravovanými v rámci mimoškolní umělecké činnosti. Ke spolupráci jsou zváni mladí i renomovaní domácí a zahraniční choreografové. K úspěšnějším představení patří např. Ravelovo „Bolero“, vytvořené pro studenty školy v roce 2003 uměleckým šéfem baletu ND v Praze Petrem Zuskou a označené několika odbornými kritiky za nejlepší inscenaci roku, dále inscenace „Poloveckých tanců“ A.Borodina, Čajkovského „Louskáčka“, „Šťastná sedma“ na hudbu M.Vacka a v choreografii absolventů školy Tomáše Rychetského a Davida Stránského nebo „Povídání s Fridou“, balet podle životopisného filmu o mexické malířce Fridě Kahlo, který vytvořil Jan Kodet. V lednu 2005 se konala na scéně Stavovského divadla ve spolupráci s ND v Praze premiéra Čajkovského baletu „Šípková Růženka“ v choreografii Jaroslava Slavického. Inscenace se setkala s velkým úspěchem u malých i velkých diváků a byla zaznamenána ČT. Soubor uvedl v české premiéře slavné „Trójské hry“ významného evropského choreografa Roberta Northa a také „Indigo Rose“ a „Večerní písně“ světoznámého choreografa Jiřího Kyliána, které uvádí jako jediný soubor v ČR. Repertoár souboru je velmi široký, zahrnuje jak velké celky klasického baletního odkazu, tak současné choreografické kompozice i lidové tance z Čech, Moravy a Slovenska.
BALET DIVADLA J. K. TYLA PLZEŇ Profil baletu Začátky historie plzeňského baletu sahají do poloviny 60. let 19. století a Plzeň tak patří k divadlům s dlouhou baletní tradicí. Činnost ansámblu byla až do roku 1945 skromná a repertoár nepočetný, balet často plnil služební povinnost k operám a operetám. Plzeň však byla vždy divadlem kde vyrůstaly osobnosti českého profesionálního tance, které se převážně uplatnily později v Národním divadle v Praze. Od sezóny 1997/98 se stal šéfem baletu Pavel Ďumbala, který nástupem na plzeňský šéfovský post ukončil sólistickou kariéru (Košice, Pražský komorní balet, ND Praha). Barevnou paletu jeho dramaturgie tvoří převážně hostující choreografové, jejichž prostřednictvím se souboru i divákům dostává různorodý pohybový slovník a inscenační styly. Ve složené premiéře nazvané Večer plný lásky představil Šmokovu choreografii I. Zeljenky Musica slovaca, ve Vaculíkově choreografii Oči plné slz se na scénu dostaly Wesendok-Lieder R. Wagnera a dalšími Vaculíkovými tituly byly koláže Etcetera a Stmíváníčko (1997) a první český taneční muzikál P. Maláska Edith - Vrabčák z předměstí (2000). J. Blažek nastudoval tradiční verzi Giselle Ch. A. Adama (1998), Ján Ďurovčík tanečně provedl operu W. A. Mozarta Kouzelná flétna (1999). P. Ďumbala debutoval také jako choreograf nastudováním tradiční choreografie M. Petipy v baletu Don Quijote L. Minkuse (1999) a připravil na vlastní libreto Marnou opatrnost F. Hérolda /J. Lanchberyho/S. Poluektova-Onsoffa (2002).
Bronislav Roznos, bývalý sólista Pražského komorního baletu a nyní šéf baletu v německém Zwickau, představil (2001) divákům fyzicky náročnou, módním a moderním trendům vyhovující inscenaci Time of Pain - Čas bolesti s doprovodem hudební koláže (skupina Dead can Dance, Philip Glass, Ondekoza, Claus Nomi, Les Tambours du Bronx).
Jiří Pokorný
Studia: 1982 - 1990 - Státní taneční konzervatoř v Praze •
1988, 1992, 1993 - Tanzakademie v Kolíně nad Rýnem
angažmá: • •
1992 - 2003 - Národní divadlo Praha - sólista baletu 2003 - DJKT v Plzni - šéf baletu
TV pořady: • • • •
televizní inscenace baletu Stabat Mater televizní inscenace baletu Čajkovský (Kníže) spoluautor TV dokumentu o Johnu Neumeierovi hostem TV pořadů: Sauna, Zlatíčka
ocenění: • • • • • •
1990 - 3. místo na Celostátní baletní soutěži (ČR a SR) 1993 - interpretační účast na Mezinárodní choreografické soutěži v Tokiu 1993 - Cena Českého literárního fondu za roli Johannese Friedemanna v baletu Malý pan Friedemann (choreografie L. Vaculík) 1994 - Cena Philip Morris Ballet Flower Award za nejlepšího klasického tanečního umělce roku 1996 - nominace na Cenu Thálie (Mauglí) 1997 - nominace na Cenu Thálie (Don José v baletu Carmen)
• • •
1998 - Cena Thálie (Sergej Jesenin v baletu Isadora Duncan - Příběh slavné tanečnice) 2000 - Cena Thálie (Norman Bates v baletu Psycho) 2001 - nominace na Cenu Thálie (Smrt v baletu Podzimní karneval) Div. F. X. Šaldy v Liberci
role: • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •
Labutí jezero - Princ, Pas de trois, Šašek Šípková Růženka - Princ, Modrý pták, Kavalír Louskáček - Princ Giselle - Albert, Svatební pár Don Quijote - Basil Broučci - Brouček Catulli Carmina - Eros Sylvie - Amor Malý pan Friedemann - Johannes Friedemann Psycho - Norman Bates Někdo to rád … - Jerry Čajkovský - Kníže Popelka - Šašek Coppélie - Franz Mauglí - Mauglí Carmen - Don José Romeo a Julie - Merkucio Isadora Duncan - Sergej Jesenin Oněgin - Lenskij Amerikána - Who Carres?, Tarantela, choreografie G. Balanchine The River - choreografie A. Ailey, Sphinx - Anubis - choreografie G. Tetley Zkrocení zlé ženy - Lucentio, choreografie J. Crango, Jardi Tancat choreografie N. Duato Choreografie J. Kyliána: Polní mše, Sinfonietta, Návrat do neznámé země, Dítě a kouzla Choreografie P. Šmoka: Americký kvartet Choreografie L. Vaculíka: Amarus, Stmíváníčko, Et cetera, Oči plné slz, Edith vrabčák z předměstí Choreografie P. Zusky: Ven z hlubiny, Adagietto, Mezi horami
hostování: • • • •
Japonsko, Taiwan, Německo, Švýcarsko, Itálie, Francie, Nizozemí, Rakousko, Finsko, Egypt ND v Brně, Div. J. K. Tyla v Plzni, Div. F. X. Šaldy v Liberci, Městské divadlo v Ústí n. Labem 2002 hostování v Alvin Ailey American Dance Theater v New Yorku Křižíkova fontána – Labutí jezero (Princ)
produkce: • • • • • • • • • • • • • • • •
2003 - Někdo to horké rád (DJKT nastudování) 2004 - Gazdina roba (DJKT pohybová spolupráce) 2004 - Malý pan Friedemann - Psycho (DJKT nastudování) 2005 - Macbeth (DJKT choreografie) 2005 - Obsluhoval jsem anglického krále (DJKT pohybová spolupráce) 2006 - Její pastorkyňa (ND Brno choreografie) 2006 - Zpívání v dešti (DJKT choreografie) 2006 - Královna Margot (DJKT choreografie) 2006 - Boris Godunov (DJKT choreografie) 2006 - Rose-Mary (DJKT choreografie) 2007 - Manon Lescaut (DJKT pohybová spolupráce) 2007 - Orfeus v podsvětí (DJKT choreografie) 2007 - Nabucco (DJKT pohybová spolupráce) 2007 - Coppélia (choreografie a režie) 2008 – Carousel (choreografie) 2008 – Labutí jezero, Romeo a Julie, Carmen (Křižíkova fontána – choreografie a režie)
2008 – Faust (choreografie a režie)
BALETNÍ SOUBOR NÁRODNÍHO DIVADLA MORAVSKOSLEZSKÉHO V OSTRAVĚ Baletní soubor Národního divadla moravskoslezského v Ostravě patří svou historií a velikostí spolu se soubory Národního divadla v Praze (vznikl roku 1883), Brně (1891( mezi naše velké ansámbly s dlouhou tradicí. Kontury profesionálního uměleckého standardu ostravského baletu byly od počátků existence (1919) až po současnost vždy jasné a přehledné. Období hledání a uměleckých nejistot a poklesů byla krátká, kryla se většinou s provizorií , kdy se střídali šéfové, a v těchto epizodách nebyl ohrožen chod souboru ani kontinuita vzájemně prospěšné symbiózy s ostatními žánry. Současnost V letech 1989-1999 se ostravský balet nacházel na přelomu a přerodu plném hodnotných změn pod vlivem politického systému. Po odchodu Alberta Janíčka do důchodu nastoupil v letech 1990-92 do vedení baletního souboru Petr Koželuh. V sezóně 1992-93 byl pověřen vedením tohoto tělesa sólista baletu Ivan Hurych, v roce 1993-95 se ujímá vedení Libuše Králová. Po velmi krátké době se opakuje konkurz na místo šéfa baletu, na kterém svou koncepcí zaujal Igor Vejsada.
Igor Vejsada (* 2.7.1956 Brno), absolvent brněnské konzervatoře (1975), moskevské stáže (1975-76) a Bratislavské VŠMU (1995), sólista Národního divadla v Brně. Z rolí např.: Benvolio a Merkutio v Romeovi a Julii, Armen v Gajané, Podivuhodný mandarín, Pták Ohnivák, Pan v Pan a Sýrinx, Šaman ve Svěcení jara, Puk ve Snu noci svatojánské, Šašek v Labutím jezeře a Popelce, účastník domácích a mezinárodních soutěží (Brno, Košice, Jackson) a poté v pětiletém angažmá v Györu u I. Markó. Po návratu do Brna zakládá uvnitř brněnského baletu ambulatorní skupinu New Ballet Brno (1990-91), kde realizuje většinou nedějové, atmosférou a výtvarně pocitové obrazy Sen (R. Strauss, Rhapsody in Blue – G. Gershwin, Ulity – L. Janáček). V roce 1992 odchází do Izraele, do Kibbutz Dance Company a po dvou letech do Mannheimu k P. Talardovi. Hostoval téměř po celé Evropě, např. u J. Kyliána v Haagu a M. Eka ve Švédsku, účastnil se festivalů v USA a v Austrálii. Igor Vejsada, tanečník a choreograf, který prošel konvenční školou i praxí kamenného divadla s klasickým repertoárem, se obohatil zkušenostmi v ambulatorních světových souborech a Maďarsku a Izraeli, kde získal interpretační, choreografické i manažerské schopnosti. Rozšířil si taneční optiku a získal řadu kontaktů, které přinesl do Ostravy i se svým tvůrčím potenciálem, jenž je evidentní např. v dramaturgickém zlomu. První inscenací Vejsadovy dramaturgie byl Z. Pololáníkův Pierot (25.5.1996) v nastudování hostujícího D. Wiesnera ve verzi, kterou uvedl v Brně v r. 1982, kde se hlavní postava kolínského rodáka, slavného mima Jeana Gasparda Debureaua, stala jednou z životních rolí I. Vejsady.Striktním dramaturgickým zlomem byla v Ostravě premiéra (1.12.1996) večera sestaveného ze dvou baletů – Krátkých příběhů na hudbu bratrů C. a V. Stiefelů, v choreografii hostujícího amaričana D.Williamse a taneční fantazii The Beatles, kterou podle originálních nahrávek The Beatles režijně a choreograficky nastudoval Igor Vejsada. Choreografie: Tance Rudolfa II., Time of Dance (Bílé sny, The Doors), Coppélia, Eva a zatím poslední Requiem-A.Dvořák Operní choreografie: Kníže Igor, Sedlák kavalír, Nápoj lásky, Traviata, Její pastorkyňa, Dimitrij atd. Mezinárodní aktivity:„Monaco Dance Forum“- člen mezinárodní poroty za Českou republiku; „First job audition Monaco“-člen mezinárodní poroty; „Festival Carmiel Israel 2003“ – host na Galla Carmiel; Turné: Japonsko (Baletní koncert se sólisty baletu NDM – Dny česko-japonské kultury), Canada – Montreal (Divadelní festival – balet NDM – čestný host)
Hudba: Clarinet Factory (Jinřich Pavliš, Luděk Boura, Vojtěch Nýdl, Petr Valášek) a Alan Vitouš, V představení jsou citována nebo parafrázována díla Johanna Sebastiana Bacha a
Jeana - Phillippa Rameaua
Pár slov k hudbě v baletu Spor : Kvartet Clarinet Factory, který se věnuje současné klarinetové hudbě bez omezení žánrových hranic, si na své konto připsal další tvůrčí úspěch: spolu s perkusionistou Alanem Vitoušem napsali jeho členové hudbu k nejnovějšímu baletně-tanečnímu představení „Spor aneb dotyky a spojení“ v Národním divadle Moravskoslezském v Ostravě. Zároveň ji tito špičkoví hudebníci živě na jevišti interpretují. „Využili jsme motivů a citací barokních skladatelů Jean-Philippa Rameaua a Johanna Sebastiana Bacha, nicméně z osmdesáti procent se jedná o naši vlastní tvorbu,“ uvádí jeden ze členů kvarteta Jindřich Pavliš. Stejně jako v choreografii Igora Vejsady, která je založena na kontrastu mezi klasickým baletem a současným pohybovým divadlem, lze zde v hudbě Clarinet Factory vystopovat ambient, minimalismus, prvky jazzu, etna, elektronické taneční scény, ale i soudobé klasické hudby. „To je pro nás typické již od vzniku našeho souboru,“ podotýká Pavliš. Představení na scéně Divadla Jiřího Myrona s živou hudbou Clarinet Factory mělo premiéru 25. dubna 2009 a bude zde uváděno po celý rok 2009.
CLARINET FACTORY: Jindřich Pavliš, Luděk Boura, Vojtěch Nýdl a Petr „Pepino“ Valášek založili České klarinetové kvarteto před více než deseti lety, ještě jako studenti AMU; časem změnili název na Clarinet Factory. „Nechceme být jen interprety a klarinetisty,“ přibližuje filozofii souboru Jindra Pavliš, „v klasice nebo jazzu jsme interprety, v improvizacích a nových mezižánrových projektech i tvůrci. Dříve jsme hráli na klarinety a aranžovali, teď víc improvizujeme, komponujeme, hrajeme i na jiné nástroje a zpíváme. Chceme být souborem, který má co sdělit. Ne muzeem!" Clarinet Factory se dokáže dotýkat jazzu, crossoveru, etnických inspirací, minimalismu, elektroniky i multimediálních projektů se světelnou, vizuální a prostorovou složkou. S elektronickou skladbou Orlík (z CD Ozvěny z kamene) kvartet zvítězil v soutěži International Songwriting Competition v americkém Nashvillu v kategorii Instrumental (za zmínku stojí, že porotu tvořily osobnosti jako Tom Waits, Jerry Lee Lewis nebo Robert Smith z The Cure). Nebojí se experimentovat, hledat neprobádané oblasti a být invenční v duchu
celosvětového trendu propojování žánrů. Spolupracoval se zpěvačkou Janou Koubkovou či skladatelem Zbyňkem Matějů, stálým spolupracovníkem Clarinet Factory je perkusista Alan Vitouš. K nejčerstvějším radostem a úspěchům Clarinet Factory patří společné improvizované vystoupení s vokální legendou Bobbym McFerrinem před vyprodaným velkým sálem pražského Kongresového centra v květnu 2008 na koncertě v cyklu Strings of O2. V současné době chystá soubor nové album vlastních kompozic a písní, hudbu k filmu a spolupracuje na mezinárodním poli v projektu Czechobalt, zahrnujícím fúzi kvarteta, symfonického orchestru a DJaye.
ALAN VITOUŠ Český perkusionista a multižánrový umělec Alan Vitouš vystudoval Konzervatoř v Praze, obor bicí nástroje.V letech 1962-1965 působil v nejslibnější české jazzové kapele všech dob JUNIOR TRIO s bratrem Miroslavem Vitoušem a Janem Hammerem. Začátkem osmdesátých let s spolupracoval Jiřím Stivínem a r.1985 založil vlastní soubor VITOUŠ TRIO s Janou Koubkovou a Vojtěchem Havlem. Na přelomu 90. let vystupuje s japonským tanečníkem Min Tanakou (Praha, Tokyo) a navrací se ke spolupráci s Miroslavem Vitoušem (CD Alan Vitouš featuring Miroslav Vitouš 1990, turné po Evropě a Japonsku 1990, Struny podzimu, Praha 2003) V letech 1992-1994 koncertoval a nahrával s francouzským hudebníkem Miquelem Montanarem v rámci projektu "Východní vítr". Společný projekt s čínskou pěvkyní Song Feng Jün získal druhou cenu na prestižní hudební soutěži v Šanghaji v roce 1995. Od roku 1989 spolupracuje Alan Vitouš s hercem Jaroslavem Duškem (divadlo Vizita) a v současné době je rovněž kmenovým členem projektu Slet bubeníků. Jednorázové projekty: Má Vlast 2002, Druming Bach 2005 (uvedeno v rámci festivalu Struny podzimu).Hudba k filmu a dokumentárním snímkům Viktora Polesného, Majky Šandové, Pavla Kouteckého, Jany Ševčíkové a dalších
Mário Radačovský
Riaditeľ Baletu SND; choreograf, tanečník a pedagóg Po skončení štúdia na Tanečnom konzervatóriu Evy Jaczovej v Bratislave nastúpil v roku 1989 do Baletu SND, kde po krátkom čase získal zmluvu ako sólista a stvárnil viacero hlavných postáv v klasických baletoch i súčasných dielach (Rómeo a Júlia, Carmen, Giselle, Dáma s kaméliami a ďalšie). Upozornil na seba výrazným talentom spájať brilantnú techniku s prirodzeným hereckým nadaním a mužným prejavom. Nesporným dôkazom jeho výnimočného talentu bolo aj víťazstvo Československej baletnej súťaže v kategórii A v roku 1990.
V roku 1992 dostal ponuku tancovať v Nederlands Dans Theater Jiřího Kyliána v Haagu. Počas siedmich rokov pôsobenia v tomto súbore mal možnosť spolupracovať s najvýznamnejšími svetovými choreografmi: Jiřím Kyliánom, Matsom Ekom, Nachom Duatom, Ohadom Naharinom, Wiliamom Forsythom, Édouardom Lockom, Hans van Manenom, Paulom Lightfootom, Johanom Ingerom, Paulom Ribeirom. Počas svojho pôsobenia v Nederlands Dans Theater vystupoval spolu s týmto súborom na javiskách Parížskej opery, Veľkého divadla v Moskve, na scénach v New Yorku, San Franciscu, Melbourne a mnohých ďalších
Medzi ďalšie osobnosti tanečného a choreografického sveta, ktoré ovplyvnili Radačovského profesný rast patria: Gideon Obarzanek, Itzik Galili, James Kudelka, John Alaine, Christopher Weeldon, Stein Celis, Fernand Nault, Libor Vaculík, Ondrej Šoth a mnohí ďalší.
V roku 1999 prijal ďalšiu ponuku zo zahraniča a stal sa hlavným sólistom (principal dancer) súboru Les Grand Ballets Canadiens v Montreale. Obdiv a uznanie publika i odbornej kritiky si získal stvárnením hlavných postáv z baletov Giselle, Luskáčik, Labutie jazero, Poľná omša, Concerto Barocco, Piková dáma a ďalšie.
Je pravidelným účastníkom prestížnych baletných gala predstavení Gala des étoiles v
Montreali (2000 - 2006), Gala Stars v Toronte (2003), Gala Stars v Budapešti (2005, 2007) a Gala setkání v Prahe (2003 - 2006).
O svojom tanečnom umení presvedčil divákov ako hosť v takých významných divadelných domoch ako sú Royal Winnpeg Ballet (2005), Ballet British Columbia (2004, 2006), Toronto (2005), Jaccobs Pillow (2007). V rokoch 2003 - 2007 dokonca pôsobil ako pedagóg tanca na Festivale umenia v Saint Sauveur.
Do Baletu SND sa po prvý raz vrátil v roku 2000, aby sa predstavil v úlohe Alberta z baletu Giselle. V roku 2005 sa v Balete SND predstavil ako choreograf dielom Zmena. Od 17. októbra 2006 nastúpil do funkcie riaditeľa Baletu SND. V sezóne 2006/2007 priniesol do repertoáru Baletu SND dielo inšpirované menom a tvorbou amerického výtvarníka so slovenskými koreňmi Andyho Warhola – WARHOL.
Medzi ďalšie choreografické diela Mária Radačovského patria: Stretnutie s labuťou, Soufflé des oiseaux (2007), Balansoire (2006), Shadows and Lights (2005), Bolero (2004), Valse, Inspiration (2003), Passage à l'eau trouble, The Letter (2002). V máji 2008 predstavil v spolupráci s Jiřím Kyliánom a Lukášom Timulákom tretí premiérový večer Baletu SND v sezóne 2007/2008, na ktorom uvediol svoju novú choreografiu s námetom korešpondujúcim so štyridsiatym výročím udalostí z roku 1968.
V apríli 2009 mala premiéru jeho choreografia Večera, ktorú uviedol súbor Magyar Balett Színház v Budapešti. V súčasnosti pripravuje dva tituly - tanečnú miniatúru Ulricht pre Národné divadlo v Brne a druhý celovečerný balet - Everest s hudbou Pavla Hammela, ktorý bude mať premiéru v Slovenskom národnom divadle v novembri 2009.
