Využití pohybové (herecké a taneční) průpravy v inscenaci žáků ZUŠ

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér Divadlo a výchova Studijní obor Divadlo a výchova

Využití pohybové (herecké a taneční) průpravy v inscenaci žáků ZUŠ. (Using the movement (acting and dancing) training for the performance from basic school of arts)

Dokumentace magisterského absolventského projektu

Autor projektu: BcA. Jiří Zajíček Vedoucí projektu: prof. PhDr. Silva Macková Oponent projektu: Mgr. Matěj Růžička Brno 2014 1

Anotace Magisterský absolventský projekt nazvaný Využití pohybové (herecké a taneční) průpravy v inscenaci žáků ZUŠ si kladl za cíl seznámit žáky Literárně-dramatického oboru na ZUŠ v Ústí nad Orlicí se dvěma základními výrazovými složkami divadla. První složkou byla taneční pohybová průprava, druhou byl jevištní pohyb. Tyto složky se poté měly propojit v závěrečné dramatizaci literárního díla (v inscenaci). U žáka mělo posléze dojít k sebeuvědomění a k syntéze pohybových a dramatických prvků v dané inscenaci.

Annotation Master graduation project entitled Utilization of motion (acting and dancing) grounding in the production of art school students aimed to acquaint the students of Literary drama department at the art school in Ústí nad Orlicí two basic components expressive theater. The first component was a dance movement training, the second stage movement. These components will then be the final link in the dramatization of a literary work (in production). U student should eventually lead to self-awareness and synthesis of movement and dramatic elements in the production.

Klíčová slova Inscenace, literárně-dramatický obor, jevištní pohyb, taneční průprava, „Cesta“, žák

Keywords The staging, literary drama department, stage movement, dance training, "Path", student

2

Obsah 1

CÍL ............................................................................................................................................... 1 1.1 1.2

PEDAGOGICKÝ CÍL .................................................................................................................... 1 UMĚLECKÝ CÍL ......................................................................................................................... 1

2

CHARAKTERISTIKA SKUPINY ........................................................................................... 2

3

PROCES TVORBY INSCENACE............................................................................................ 3 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7

1. FÁZE – OSOBNÍ PŘÍPRAVA PROJEKTU ..................................................................................... 3 2. FÁZE – VYTVOŘENÍ SCÉNOSLEDU, ODBORNÁ PŘÍPRAVA ŽÁKŮ .............................................. 4 3. FÁZE – ČTENÉ ZKOUŠKY A HRA S NÁMĚTEM.......................................................................... 5 4. FÁZE – ARANŽOVÁNÍ V PROSTORU ........................................................................................ 6 5. FÁZE – HERECKÉ JEDNÁNÍ ..................................................................................................... 6 6. FÁZE – SCÉNOGRAFIE ............................................................................................................ 7 7. FÁZE – REALIZACE ................................................................................................................ 7

4

ZHODNOCENÍ PRÁCE SKUPINY (ÚČASTNÍKŮ) ............................................................. 8

5

ZHODNOCENÍ VLASTNÍ PRÁCE ......................................................................................... 8

6

ZÁVĚR ........................................................................................................................................ 9

7

VYÚČTOVÁNÍ (ODHAD) ........................................................................................................ 9

8

MÍSTO REALIZACE .............................................................................................................. 10

9

PŘÍLOHY ................................................................................................................................. 11 9.1 9.2 9.3 9.4 9.5 9.6

LITERÁRNÍ PŘEDLOHA (POVÍDKA „CESTA“) ............................................................................ 12 SCÉNÁŘ X SCÉNOSLED ............................................................................................................ 17 PLAKÁTY ................................................................................................................................ 41 PROGRAM (ORIGINÁL BYL TIŠTĚN V JINÉM FORMÁTU) ............................................................ 42 FOTODOKUMENTACE PROJEKTU ............................................................................................. 45 ZÁZNAM PŘEDSTAVENÍ ZE DNE 11.3.2014 .............................................................................. 47

3

1 Cíl 1.1 Pedagogický cíl Hlavním pedagogickým cílem projektu bylo seznámit žáky s pohybovými výrazovými prostředky, které se opírají o jevištní pohyb a taneční průpravu. Měli se seznámit s pohybem, jako se svébytným uměním, na které je pohlíženo jak ze stránky estetické, tak výrazové. Celý projekt dále směřoval ke třem důležitým bodům: prvním bodem bylo sebeuvědomění, směřující k žáku (já v prostoru, já jako postava, já ve vztahu k hudbě…atd.), druhým bodem byla individuální práce a práce ve skupině (se zaměřením na soudržnost, spolupráci…atd.). Třetí bod si kladl za cíl seznámit žáky s rozdílem mezi pohybem jevištním a tanečním.

1.2 Umělecký cíl Hlavním uměleckým cílem projektu bylo vytvořit inscenaci, ve které se projeví veškeré pohybové dovednosti (jak z oblasti tance, tak jevištního pohybu), které v průběhu příprav žáci získali. Projekt si také kladl za cíl potlačit akustický vjem diváka (řeč, mluva) a pokusit se o jeho aktivizaci směrem k motorickému vnímání. Proto měli žáci využívat a vnímat své tělo jako komunikační prvek mezi jevištěm a divákem a hledat v této komunikaci různorodé osobité vyjádření. Jednoduše měla vzniknout inscenace, ve které se měl stát pohyb výrazovým materiálem.

1

2 Charakteristika skupiny Na začátku školního roku 2013/2014 tvořilo skupinu sedm vybraných žáků LDO ve věku 13 – 16 let. Z toho jeden chlapec a šest dívek. Od listopadu se ovšem složení skupiny změnilo. Nikolasi Blahušiakovi byly veškeré volnočasové aktivity z výchovných důvodů zakázány. Proto jsme byli nuceni hledat za tohoto chlapce náhradu. Jeho role se po domluvě ujal Ondřej Štantejský, který je také žákem LDO. Pouze dochází do jiné skupiny. Nikolas Blahušiak

(začátek studia září 2013 – ukončení listopad 2013)

Anna Černohousová

(začátek studia září 2010 – ukončení ???)

Taťána Hrdinová

(začátek studia září 2011 - ukončení ???)

Aneta Lžičařová

(začátek studia září 2013 – ukončení ???)

Barbora Vojtíšková

(začátek studia září 2011 – ukončení ???)

Nela Dostálková

(začátek studia září 2012 – ukončení ???)

Karolína Sedlářová

(začátek studia září 2012 – ukončení ???)

Ondřej Štantejský

(začátek studia září 2008 – ukončení ???)

Skupina byla tedy tvořena ze zkušených žáků nebo z žáků, kteří se částečně již v této době zabývali tancem. Ačkoli skupina začala v tomto složení pracovat prvním rokem, působila na mě od začátku velmi kompaktně. Dobře fungovala skupinová spolupráce a soudržnost. Dokázali rychle reagovat na veškeré podněty, které jim byly mnou zadány, nebo které vyšly ze samotné práce skupiny. Působili také velmi cílevědomě. Během tvorby projektu se charakteristika skupiny nějak zvlášť neproměňovala.

2

3 Proces tvorby inscenace 3.1 1. fáze – osobní příprava projektu Na projektu jsem začal pracovat již v polovině srpna 2013. Potřeboval jsem najít vhodnou literární předlohu, na které by se dala inscenace vystavět. Ale pro mé specifické požadavky jsem vhodnou předlohu nenašel. Rozhodl jsem se, že si menší povídku napíši sám. Tímto začala má osobní příprava projektu. Napsání příběhu mi zabralo několik dní. Musel jsem při psaní myslet na tři důležité faktory. Prvním faktorem byla skupina. Nesměl jsem stále zapomínat na to, že příběh musí vypovídat vlastně o samotných žácích. Nechtěl jsem, aby mi žáci hráli padesátileté vychovatelky, rodiče…atd. Chtěl jsem, aby každá jejich postava byla autentická s jejich vlastní osobou (vlastním já). Aby postavu, kterou budou hrát, tvořili pouze dle svých možností, dovedností, dle jejich osobitého přístupu a dispozic. Druhým faktorem byla srozumitelnost děje. Chtěl jsem, aby děj byl konstruktivní a pro žáky zřetelný. Důležité pro mě bylo držet se jedné linie děje a neodbočovat od něj. Především jsem také musel mít na mysli, že z této povídky budu tvořit scénář. Třetím faktorem byla scénografie, kterou jsem si rozdělil na technickou část a výtvarnou. Věděl jsem, že inscenaci budu tvořit v učebně LDO na ZUŠ v Ústí nad Orlicí. Musel jsem tedy při vytváření příběhu přemýšlet nad výtvarnou stránkou inscenace. Jak by měla inscenace esteticky vypadat. A poté jsem musel přemýšlet nad tím, jak inscenaci technicky (např. prostorově) vytvoříme. Jaké budeme mít při vytváření inscenace technické prostředky. Příběh jsem nakonec dokončil na začátku září.

3

3.2 2. fáze – vytvoření scénosledu, odborná příprava žáků Druhou fázi bych rozdělil na dvě části, ačkoli probíhali simultánně. V průběhu září a října se žáci zabývali odbornou přípravou. Tato příprava byla zaměřena na jednotlivé body, se kterými se při tvorbě inscenace žáci setkají. Uvedu zde alespoň ty zásadní, kterým jsme se věnovali.  herecká postava a jevištní postava  tvorba

charakterů

postav

(využití

citu,

emocí,

vnímání

okolního

prostředí…atd.)  přirozený pohyb (přirozené jednání postav dle jejich charakterových vlastností)  pohybová cvičení zaměřená na individuální a skupinový projev  pohyb a prostor  partneření v pohybových improvizacích  hledání pohybových výrazových prostředků a jejich analýza V průběhu odborné přípravy se žáci seznamovali se svým vlastním, JÁ. Tím je myšleno (já jako herec, já jako postava, já v prostoru, já ve vztahu k hudbě…atd.). Učili se vnímat své tělo jako svébytný prostředek. Učili se pohybem jednat, komunikovat, tvořit. Uvedu zde pro příklad jedno cvičení, které vycházelo z povídky: (…Když psala o vzpomínce na moře a na lodě, které vídávala při procházkách s mámou při pobřeží Wilmingtonu, vzpomněla si, jak jí máma vyprávěla o námořnících. Ti, když se jim na moři stýskalo, napsali vzkaz své milé, vložili ho do lahve a hodili do moře. Celou dobu poté doufali, že vzkaz dopluje k tomu, komu byl určen. Kate si řekla, proč by to také nezkusila.…)1 Žáci vytvořili jednu řadu. Kája (v příběhu Kate) předala lahev prvnímu v řadě. V tomto momentu začala hrát hudba. Žáci měli za úkol si lahev předávat až k poslednímu. Všichni se měli pokusit simulovat moře. Důležitým podnětem byla hudba, kterou se měli pokusit vnímat a reagovat na ni. Zkoušeli si to v různých pořadích, v tvarech…atd. Je důležité podotknout, že v této fázi žáci ještě neznali děj povídky. 1

Výňatek z povídky. + Na záznamu představení můžete najít tuto část ve 27 min 7 vteřině.

4

Zadané cvičení také směřovalo ke skupinové spolupráci. Během této fáze přípravy jsem také pracoval na vytvoření scénáře. V průběhu psaní vněm došlo k několika změnám. Nejzásadnější změnu způsobilo zjištění, že by byl scénář velmi rozsáhlý a že by nás mohl takto v tvorbě svázat. Rozhodl jsem se tedy vytvořit spíše scénosled, kde jsem využil hodně poznámek a remarků pro jeho dotvoření. Takto se mi jevil mnohem flexibilnější a i pro žáky vhodnější.

3.3 3. fáze – čtené zkoušky a hra s námětem Po odborné přípravě následovaly čtené zkoušky, které považuji za velmi důležité. Čtené zkoušky bych rozdělil opět na dvě části: 1. seznámení s povídkou 2. seznámení se scénosledem V úvodu čtených zkoušek jsme se seznámili s povídkou, tudíž s dějem a obsahem příběhu. Proběhla analýza postav, situací, stavby děje…atd. Poté jsme s povídkou pracovali v prostoru. Zkoušeli jsme improvizovat různé situace, žáci se snažili řešit konkrétní problémy, tak jak je sami vnímali…atd. Žáci si zkoušeli navrhovat kostýmy, scénu, prostředí. Po práci s povídkou jsme přistoupili ke čtené zkoušce scénáře (scénosledu). Zde jsme již měli strukturovaný děj. Zkonkrétnily se nám některé situace, které nebyly zcela jasné. Dále se žákům více ujasnily charaktery postav, jejich vývoj, vztahy mezi postavami…atd. Čtená zkouška scénáře probíhala ve dvou rovinách. 1. V rovině technické. Zde jsme si ujasnili řeč (text dramatické postavy), mluvu (modulace hlasu, temporytmus, sílu hlasu), tembr (barva hlasu), výslovnost, artikulaci a hlasové jednání. 2. V rovině obsahové. Jaké jsou významy replik. Vývoj obsahu textu. Kdo to říká, kde, komu, proč…atd.

5

3.4 4. fáze – aranžování v prostoru Po technickém a obsahovém zvládnutí textu jsme se pustili do aranžování děje v prostoru. Jde pouze o to, že se ujasní jednání postav v daných prostorech, kde se odehrává děj. Řekneme si, jak bude postupně každá situace probíhat, odkud kdo přijde, kam odejde, jak budou vypadat přestavby, ujasníme si rekvizity a kulisy, které budeme potřebovat…atd.

3.5 5. fáze – herecké jednání Přichází nejdůležitější fáze tvorby. Nyní máme vytvořenou „hrubou kostru inscenace“. Teprve nyní začínáme pracovat na hereckém jednání a na tvorbě choreografií. Začínáme zkoušet tedy inscenaci opět od začátku po jednotlivých obrazech. Zaměřujeme se na herecké jednání, vývoj postav, snažíme se improvizovat v daných situacích. V choreografiích hledáme cesty, jak vyjádřit některé situace, které jsme se rozhodli vytvořit pouze pohybem. Nezapomínáme ovšem také na herní jednání. Žáci přichází na to, jak každý drobný pohyb může změnit obsah vyjádření, a ovlivnit tak celou situaci. Jak je důležité pracovat s mimikou a gestikou. Začínají přicházet na to, co všechno mohou pohybem vyjádřit a jak je samotný pohyb propojený s promluvy postav. Takto si „pohráváme“ s celým scénářem. Měníme texty, některé situace především improvizujeme a mnoho replik také z textu škrtáme. Jediný závažný problém nastal ke konci listopadu, kdy musí ukončit z výchovných důvodů studium LDO Nikolas Blahušiak. Místo něho se role ujímá Ondřej Štantejský. Musíme tedy některé situace tvořit znovu, některé musíme úpně od základu měnit. U Ondry se v průběhu tvorby projevila jeho neúčast při odborné přípravě a tak postupujeme v tvorbě inscenace pomaleji. Musíme mu hodně věcí vysvětlovat, musíme ho učit veškeré choreografie, které jsme již s Nikolasem naaranžovali…atd. Ondra ale prokázal velikou chuť zkoušet a tak si brzy na temporytmus naší práce zvykl.

6

3.6 6. fáze – scénografie Poslední fází bylo doladění scénografie. Protože se v průběhu představení často mění scéna, využívá se hodně rekvizit a kostýmů, museli jsme některé zkoušky zaměřit přímo na scénografii inscenace. Museli jsme řešit technické problémy (kulisy, rekvizity, svícení…atd.). Poté jsme museli řešit výtvarné problémy (neměli jsme vyřešeno ještě mnoho scén a jejich vybavení, museli jsme dořešit kostýmy, doladit je k daným postavám…atd.). Byl jsem velmi rád, že většina žáků se do této fáze zapojila s velikou chutí a vervou. Nebylo jednoduché některé rekvizity a kulisy sehnat (např. volant, kufry, lavici).

3.7 7. fáze – realizace Z časových důvodů mohly proběhnout pouze dvě realizace inscenace. - Premiéra 11. 3. 2014 - Repríza 17. 5. 2014 Za mnohem přínosnější pokládám první realizaci. Během premiéry žáci trpí trémou a jsou nervózní. Proto se jim podařilo udržet napětí a soustředění po celou dobu představení. Především si první realizace vážím více z důvodu kolísání nálady. Žákům se podařilo představení zařadit mezi komedii a tragédii. Nedalo se přesně určit, ve které rovině se představení odehrálo. Kolísavá nálada byla naprosto úžasná. Diváci tím byli plně vtaženi do děje. Chvíli se z publika ozýval smích a chvíli pláč. Nálada byla opravdu naprosto famózní a do této doby jsem si nemyslel, že něčeho takového jsou děti schopny. Těsně po premiéře jsem byl velmi překvapen z reakcí diváků. Já osobně jsem si myslel, že diváci děj, (tak jak jsme inscenaci pojali), nepochopí. Proto jsem i do programu napsal stručný obsah, a před představením jsem diváky upozornil na to, aby si tento obsah přečetli. Především jsem měl obavy, že nestihnou reagovat na rychlé změny situací a na choreografie, které děj jistým způsobem také posouvaly. Ovšem opak byl pravdou. Většina diváků mi řekla, že příběh byl pro ně čitelný celý a že i bez přečtení obsahu, ději plně porozuměli. Repríza již tak povedená nebyla. Žáci k repríze přistoupili velmi vlažně. V průběhu celého představení se nevyvíjel děj ani postavy. Celé představení se odehrávalo v jedné rovině a nic zásadního nepřineslo. Choreografie nebyly dotažené, žákům 7

nešlo rozumět, nebyl dodržen žádný temporytmus inscenace. Vše dělali, jak se říká „napůl“. Bylo to také tím, že žáci již necítili k takovéto obtížné inscenaci žádný respekt. Jednoduše řečeno si přišli pouze zahrát. Diváci ovšem přijali představení velmi pozitivně a kladně. Protože inscenaci neznají, nevšimli si nějakých zvláštních odchylek. Poté, co jsem se s některými diváky bavil, jsem dospěl k názoru, že inscenace na diváky působila vždy velmi emotivně. Také si všimli, že řeší současnou situaci některých dětí. Diváci také ocenili přístup žáků k takové složité práci, především zajímavé provedení jednoduchého příběhu netradičním (alternativním) způsobem.

4

Zhodnocení práce skupiny (účastníků)

Žáky hodnotím v celku kladně. Po celou dobu přistupovali k tvorbě projektu zodpovědně. Během prvních čtyř fází byli velmi aktivní, tvořiví. Zajímali se o vývoj projektu. Toto nadšení začalo kolísat během ledna a února. Zkoušky totiž probíhaly každé pondělí v pravidelné výuce od 17:30 do 19:30. Na žácích byla znát únava, protože se většina z nich připravovala na přijímací zkoušky na střední školy. Také upadala nálada. Žáci většinou pouze opakovali to, co jsme měli nazkoušené, ale již chyběl tvůrčí přístup. Nikam se inscenace neposouvala. Měl jsem již pocit, že inscenace potřebuje diváka. Vše se opět zlepšilo před premiérou, kdy všichni opět začali zkoušet naplno. To vyvrcholilo premiérou, kterou všichni zvládli na jedničku.

5 Zhodnocení vlastní práce Do projektu jsem vložil spoustu energie, která se mi vrátila ve třech zpětných vazbách. Za prvé to byli žáci, kteří (pro sebe) vyhodnotili projekt, jako přínosný. Za druhou zpětnou vazbu považuji ohlasy diváků. Většina diváků také ohodnotila kladně vytvoření a zajímavé provedení inscenace. Třetí zpětná vazba byla pro mě nejpodstatnější. Uvědomil jsem si, že jsou děti schopné pracovat synteticky s mluvou a pohybem a využít toto propojení v divadelní tvorbě. Toto propojení je pro děti velmi složité, ale kontinuální a procesuální prací jsou schopné děti dosáhnout skvělých výsledků. Jsem rád, že jsem si díky projektu mohl takovou práci vyzkoušet. Svoji práci tedy hodnotím pozitivně. 8

6 Závěr Projekt bych v závěru celkově ohodnotil jako přínosný. Žáci se díky němu seznámili s pohybem (jako se svébytným uměním), který je při procesu tvorby inscenace velmi důležitý. Zjistili, že využíváme různé pohybové výrazové prostředky, jak v taneční průpravě, tak v jevištním pohybu, a tyto prostředky při tvorbě inscenace kombinujeme. Také se dozvěděli, že je nutné zaměřit se na herní a jevištní jednání s tím, že musí potlačit slovo, aby k tomuto jednání mohlo dojít. Museli díky projektu více pracovat jako skupina a využívat různé podněty ze vnitř skupiny a okolí. Museli si více uvědomovat a respektovat syntézu divadelní tvorby. Chtěl jsem také poukázat na fakt, že se nesmí zapomínat na celkovou motoriku při procesu tvorby inscenace. Každý pedagog dramatické výchovy, ale také literárnědramatického oboru si musí uvědomit, že jsme nuceni ovládat více divadelních oborů (dramaturgii, scénografii, jevištní technologii, herectví, režii…atd.). Projekt se ve všech směrech pokusil tyto obory zachytit a ukázat tak žákům různorodost LDO, který studují.

7 Vyúčtování (odhad) Poněvadž si žáci většinu věcí pořídili sami z vlastní iniciativy, stál nás projekt odhadem: Plakáty

120 Kč

Programy

100 Kč

Výtvarné potřeby

150 Kč

DVD

100 Kč

Celkem:

470 Kč

9

8 Místo realizace Projekt byl realizován na ZUŠ v Ústí nad Orlicí v minisále LDO.

Obrázek č. 1: Učebna (minisál) LDO - autorem fotografie je Jiří Zajíček Fotografie je vyfocena z pohledu diváka.

10

9 Přílohy Příloha č. 1:

Literární předloha (povídka „Cesta“)

Příloha č. 2:

Scénář x scénosled

Příloha č. 3:

Plakáty

Příloha č. 4:

Program

Příloha č. 5:

Fotodokumentace projektu

Příloha č. 6:

Záznam představení ze dne 11.3.2014

11

9.1 Literární předloha (povídka „Cesta“)

Cesta Jiří Zajíček „Každá báseň chce být lahví s poselstvím, vhozenou do oceánu času i lidí.“ „Nezáleží na tom, kolik jich tam vhodíme, stačí, aby byla vylovena jedna a poselství v ní uložené rozradostnilo třeba jen jediné srdce.“ František Halas. Samotný příběh: Příběh pojednává o životě dívenky jménem Kate. Již od svého narození bydlí u jihovýchodního pobřeží USA ve městě Wilmington. O jejím životě se vůbec nedá mluvit jako o šťastném. Když bylo Kate zhruba pět let, její otec Jim přišel o práci. Bylo to pro něj veliké zklamání. Místo toho, aby si začal ihned hledat novou práci, začal s pitím alkoholu, ten ho postupně začal z hodného a laskavého člověka měnit v bestii. Z Jima se postupně stal egoistický, agresivní a věčně nespokojený alkoholik, který přestal mít zájem o vše, co ho v životě bavilo, běhání, hraní golfu atd.., ale co bylo nejhorší, pomalu přestával mít zájem i o svoji rodinu. Ba co víc, začal být hrubý ke své ženě Lauře, mnohokrát ji i v zápalu hádky uhodil a to vše již tehdy musela malá Katě snášet. Během dalších čtyř let Kate začala navštěvovat různé umělecké kroužky. Zde nacházela lásku, klid, soucit a pochopení. Protože neměla mnoho kamarádů, sama se začala zabývat hrou na kytaru, klavír, začala také se zpěvem a především se začala zabývat tancem. Tanec si Kate tak zamilovala, že měla všude po pokoji nalepené různé obrázky tanečnic, tanečníků a různých pohybových kreací z tanečních představení a filmů, které vycházely v různých časopisech. Tancem začala Kate žít plnými doušky. Ovšem jakákoli činnost, kterou mohla vykonávat mimo domov, byla pro ni vysvobozením a útěchou, protože domácí napětí špatně snášela. Nebylo pro ni jednoduché vidět doma neustále opilého otce a utrápenou mámu, která neustále plakala nad tíživým životem svým a celé rodiny. Takto vše probíhalo do Kateiných devátých narozenin. Tehdy se její otec tak opil, že poprvé uhodil i Kate. To matka nevydržela a Jima vší svou silou vyhodila z bytu. Táhla ho za vlasy, kopala do něho, škrábala ho. Jim si to ovšem nenechal líbit a vše podobným způsobem Lauře vracel, několikrát ji tak uhodil, že měla ještě další tři týdny na obličeji dvě veliké podlitiny. Laura byla ovšem velmi slabé povahy, a proto Jimovi hned po dvou měsících dovolila, aby se k rodině vrátil. Nedělala to kvůli sobě, ale kvůli Kate. Myslela si, že pokud dovolí Jimovi, aby se vrátil, změní se a bude také pro Kate lepším otcem. Ze začátku to vypadalo, že se Katein otec ponaučil. Začal doma uklízet, opravovat rozbité spotřebiče, začal pravidelně nakupovat, ale to vše nemělo dlouhého trvání. Zhruba po týdnu, co se vrátila Laura z denní směny z továrny na výrobu bot, kde pracovala, našla ho v obývacím pokoji opět opilého. Jim se znovu začal k Lauře chovat velice agresivně a opět jí vyhrožoval, že ji zabije. Celou tuto hádku ale z pokoje sledovala také Kate. V momentě, kdy Jim vzal do ruky velikou a těžkou skleněnou vázu a hodil ji po Lauře, se mezi něho a Lauru připletla Kate! Váza ji trefila do kolena takovou silou, že spadla na zem a nemohla vstát. Laura s hrůzou přiběhla ke své dceři a začala ji utěšovat. Jim s překvapeným a bezduchým výrazem v obličeji rychle utekl z bytu. Tupá bolest pronikala Kate do celého kolene. Ačkoli Kate dělala, že se jí nic nestalo a že žádnou bolest necítí, matka neotálela a ihned zavolala sanitku. Ta přijela do 10 minut. Po prohlídce kolene 12

doktor nařídil převoz do nemocnice a následný rentgen. V nemocnici zjistili, že koleno je velmi pohmožděné a že se v něm vytváří voda. Když to Kate a její matce oznámili, Kate začala znovu hodně plakat. Její vidina profesionální tanečnice se rozplynula. Bála se, že už si nikdy nezatančí své oblíbené tance, že už nikdy nevstoupí na taneční parket a že si nikdy nesplní veliký sen, zatančit si někde v Evropě. Doktoři s matkou se ji snažili ujistit, že léčba kolene může trvat spoustu let, ale přesto jí to nemusí bránit v tom, aby se pokusila být profesionální tanečnicí. Ačkoli se i Laura snažila své dceři dodat plno optimismu, nevěřila tomu, že by se takovýto sen mohl její dceři vyplnit. Čas plynul a léčba Kateiného kolena pokračovala celkem zdárně, ale pomalu. I náklady na léčbu rostly a Laura měla co dělat, aby platby za léčbu zaplatila. Jednoho dne se Laura nevrátila z ranní směny. Když se Kate vrátila z hodiny klavíru a doma mámu nenašla, začala o ni mít strach. Sedla si do křesla v obývacím pokoji a upřeně sledovala vstupní dveře. Čekala, že se otevřou a máma do nich vstoupí, jenomže ona stále nepřicházela. Najednou se ozvalo klepání na dveře. Kate se bála otevřít, ale nakonec šla a dveře trochu pootevřela. Za nimi stála pomenší dáma v černém kostýmku, na hlavě měla drdol a červeně namalované rty. Sklonila se ke Kate a pravila. „Ty si Kate, že?“ A Kate slabým hlasem a potichu odpověděla „Ano, jsem.“ „Jmenuji se Georga.“ Řekla paní a pak nastala chvíle ticha.“ Tvoje máma mě pro tebe poslala, abych tě za ní dovezla.“ Kate to bylo podezřelé a tak se zeptala: „A kam?“ „Nedaleko, do takového malebného městečka. Budeš tam bydlet v takovém malém, roztomilém domku. A tvoje máma tam už na tebe čeká…a také mi řekla, že ti mám pomoci s věcmi a prý si také můžeš vzít i toho plyšového medvídka, kterého máš tak ráda.“ Ačkoli Kate George nevěřila, sbalila si věci a společně z bytu odešly. Georga měla částečně pravdu. Kate jela opravdu nedaleko do malebného městečka zvaného Swansboro, ale ne za svou matkou. Byla zde úřady umístěna do domova dětí. Kate z toho byla celá zmatená. Nikdo ji neřekl, co se stalo s její mámou. Byla vystrašená, bála se, co se s ní bude dít. Během jednoho dne byla odtržena ode všeho, co měla ráda. Od mámy, a především také od svých oblíbených kroužků, které ji držely nad vodou. V domově dětí si zvykala velmi těžce. Celé dny sedávala sama na zápraží domova a rozhlížela se. V ruce držela svého plyšového medvídka a neustále očekávala, zda se u brány neobjeví její máma. V dalších dnech se jí jedinou útěchou stal deník, který si začala po týdnu pobytu ve Swansborou psát. Deník se jí stal nejlepším kamarádem, zapisovala si do něho úplně všechno. Vzpomínky, pocity, myšlenky a také, co by si přála v životě zažít. Když psala o vzpomínce na moře a na lodě, které vídávala při procházkách s mámou při pobřeží Wilmingtonu, vzpomněla si, jak jí máma vyprávěla o námořnících. Ti, když se jim na moři stýskalo, napsali vzkaz své milé, vložili ho do lahve a hodili do moře. Celou dobu poté doufali, že vzkaz dopluje k tomu, komu byl určen. Kate si řekla, proč by to také nezkusila. Ihned usedla k papíru, vzala si pero a začala psát. Napsala dva dopisy. První byl určen mámě. V něm si přála, aby se k ní co nejdříve vrátila. Druhý dopis byl určen pro kohokoli, kdo by lahev s dopisem z moře vyzvedl. Zmiňovala se v něm o tom, kdo je, kde bydlí; zanechala v dopise i adresu domova dětí, kam by ji měli případní nálezci lahve odepsat. Napsala tam také něco o sobě, o svém životě a o tom co ráda dělá, především se v něm zmiňovala o tanci, který jí v domově tak chyběl. Navečer, kdy začala pro všechny děti večerka, se tajně proplížila ven z domova, přeskočila plot a rychle utíkala k pláži. Vběhla na malé přístavní molo, každou lahev políbila pro štěstí a hodila do moře. Poté se rychle vrátila do domova, aby ji někdo nezačal hledat.

13

Každý den pak čekala na odpověď. Během čekání na odpověď: U jihozápadního pobřeží Francie, blízko městečka Préfaillés, se koupala rodina Sorelů. Táta Luis, máma Viole a jejich dcera Elí. Oproti rodině Kate, byla tato rodina úplně jiná. Tatínek Luis podnikal v oblasti cestovního ruchu, matka Viole byla zdravotní sestřička v blízké nemocnici. Elí byla jedenáctiletá školačka, která se ve škole dobře učila, sportovala, jezdila na koni a tančila. Rodiče ji milovali více, jak všechno zlato na světě. Říkali jí, že je to jejich karamelové sluníčko. Společně žila rodina Sorelů v domku s velikou zahradou ve městě Saint-Nazaire. Všichni lidé o nich říkali, že jsou počestná a velmi přátelská rodina, která ještě nikomu neodmítla pomoci v nouzi. Ve městě byli i poměrně známí, protože oba rodiče Elí se věnovali ochotnickému divadlu. Zrovna když si rodina vyjela na výlet, trochu se ve vedrech, které zrovna ve Francii panovala, ochladit. Narazila Elí při koupání na zvláštní předmět, který ji uhodil ve vodě do ruky. Byla to skleněná lahev. Elí ji vynesla z vody a okamžitě běžela předat rodičům. Když ji otevřeli, nevěřili vlastním očím. Dopis, který se v lahvi ukrýval, byl napsán v angličtině a od data napsání dopisu uplynuly zhruba tři měsíce. Protože na tom byl s angličtinou nejlépe tatínek, přeložil jim dopis, který skoro všem vnesl smutek do tváře. Elí si v tu chvíli řekla, že to tak nemůže nechat. Hned večer sedla k papíru a napsala také něco o sobě, o své rodině, o tom, co ráda dělá…atd. Tatínek jí pomohl s překladem do angličtiny a druhý den ráno, po cestě do školy, vhodila dopis do schránky. A těšila se, co se bude v následujících týdnech či měsících dít. Tři měsíce od odeslání dopisu: Kate opět seděla na zápraží s plyšovým medvídkem v ruce, pomalu se chýlilo k večeru. Kate už ani nedoufala, že by mohla nějaká odpověď přijít, když se k ní najednou zezadu přiblížila Kate nějaká postava. Byla to paní Whodeová, vychovatelka. „Kate, něco ti mám předat od paní Palmerové.“ Paní Palmerová byla hlavní vychovatelkou domova dětí. Kate se k paní Whodeové pootočila a s mírným neklidem řekla. „A co mi máte, paní Whodeová předat? „No tak se podívej, došel ti nějaký dopis, až z Francie.“ Kate okamžitě po dopisu skočila, začala se smát, tančit, poskakovat, křičela radostí. Smála se tak, až se i ostatní děti dívaly z okna, co se venku děje. Kate rychle přispěchala ke svému stolku a dopis otevřela. Když si ho přečetla, tak nevěděla, jestli se má smát, nebo plakat. Nedalo jí to a rychle psala své nové kamarádce odpověď. Tak si dopisovaly 2 roky až do doby, kdy přišel dopis s červeným lemováním, který byl ale určen pro hlavní vychovatelku paní Palmerovou. Kate tomu nerozuměla. Proč by takovýto dopis někdo z Francie paní Palmerové posílal? Paní Palmerová si posléze Kate zavolala do kanceláře, kde jí oznámila, že se bude stěhovat. Kate se upřeně dívala na paní Palmerovou a nerozuměla tomu, co jí právě sdělila. Paní Palmerová Kate vysvětlila, že se odstěhuje do Francie, protože si ji rodina Sorelů adoptovala. Kate nevěřila vlastním uším. Opět se začala radovat, objala paní Palmerovou a ihned se běžela balit. Na nic v tu chvíli nemyslela, ani na to, že někde je ještě její máma, která ji už asi nikdy neuvidí. Paní Palmerová přišla za Kate do pokoje a řekla jí, ať se ještě nebalí, protože se ještě musí vyřídit nějaké formality, a že loď by jí měla jet až za týden, takže si ještě chvíli počká. Trochu zklamaná Kate se tedy znovu vybalila. Ten týden čekání byl pro Kate přímo nesnesitelný. Pořád jí kolovalo v hlavě, jaká bude nová rodina, jaká bude Elí, jak bude vypadat město, v hlavě jí probíhalo tolik myšlenek, že si vůbec neuvědomovala, kam vůbec odjíždí, jak je to od její domoviny daleko, a že případný návrat je skoro nemožný. 14

O týden později odvezl zřízenec domova Kate na trajekt, který ji měl přepravit do Francie. Když nastupovala na trajekt, přece jen se trochu bála. Všechno to nadšení v tu ránu opadlo. Otočila se směrem k pevnině a přemýšlela, zda dělá dobře. Hlavou jí proletěl celý život. Dělá správně, že odjíždí? Vzpomínala na matku, vzpomněla si na vše, co prožila. Řekla si ovšem, že ji snad za oceánem čeká jiný život a snad i lepší, než ten, co prožívala v posledních letech. Cesta trajektem byla pro Kate poněkud zdlouhavá, především proto, že si neměla na lodi s kým povídat. Celou cestu jen chodila po různých palubách, pozorovala ostatní cestující, dívala se po moři a v hlavě jí neustále kolovala myšlenka, jak bude vypadat její setkání s novou rodinou. Nevěděla ani jak budou vypadat, protože si za celé dva roky neposlali ani jedinou fotografii. O čem si budou vyprávět, co vůbec bude v nové zemi, o které ví jenom několik informací z knížek, dělat…atd. Především si začala na lodi uvědomovat, že se nezávratně vzdaluje od své mámy, kterou již tři roky neviděla. Trápilo ji, že vůbec neví, co se s ní před dvěma roky vůbec stalo, a že ji od ní za celou tu dobu nepřišla žádná zpráva, která by ji alespoň trochu uklidnila a ozřejmila, co se vůbec stalo. Po čtyřech dnech připlul trajekt do svého cíle. V přístavu v Bolérvillu již čekala Elí se svými rodiči na příjezd Kate. Byli stejně nedočkaví, jako Kate. Všichni prožívali totéž. Nejvíce nedočkavá byla Elí, velmi ji zajímalo, jak bude její nová sestřička vypadat, zajímalo ji, jestli Kate pozná na první pohled, nebo Kate ji. V jednu chvíli, již začali vystupovat lidé z trajektu, brali si své kufry, pomalu odcházeli a hlavní dok přístavu se začal vylidňovat. Elí s rodiči již měli strach, zda se Kate něco nestalo. Dívali a rozhlíželi se všude kolem sebe, aby jim někudy neprošla. Když už byl přístav skoro prázdný, Luis si všiml drobného děvčete, které sedělo na malém kufru přímo vedle východu z hlavního doku v přístavu. Skoro desetiletá holčička s hnědýma očima se kolem sebe nejistě rozhlížela. Měla na hlavě dva copánky, zkřížené nohy a ruce v dlaních. Vypadala, jako by měla strach, že zbude v doku poslední a že si ji zde nikdo nevyzvedne. Rodina Sorelů se tedy vydala k dívence. Když k ní pomalu přišli a Kate si jich všimla, nastalo hrobové ticho. Nikdo nevěděl, jak začít. Kate si pomalu a nejistě stoupla. Nyní stáli nehnutě proti sobě a jenom se pozorovali. Jako první se osmělila Elí. Přece jen byla oproti Kate starší, a tak si řekla, že by to ticho měla asi přerušit jako první. Přistoupila ke Kate, podala jí ruku a řekla jí, že se jmenuje Elí a že ji vítá ve Francii. To vše řekla skoro plynulou angličtinou, protože za dva roky se ji ve škole naučila celkem dobře. Z Kateiného srdce v tu chvíli spadl obrovský kámen, který ji tížil, a tak se také představila. Ihned se také představila Luisovi a Viole. Chvíli ticha vystřídala usměvavá a pohodová nálada. Luis vzal Kate kufr a celá rodina se i s novým přírůstkem vydala domů. Od příjezdu Kate začal čas neúprosně plynout. Kate začala v Saint- Nazaire navštěvovat tamní školu, začala se učit francouzsky a společně s Elí začala navštěvovat různé kroužky. Čemu ale věnovala nejvíce času, to byl především její oblíbený tanec. Jediné co Kate trápilo, byla neustálá bolest v koleně, které měla před třemi roky zraněné. Sorelovi jí ale Kate zařídili různé terapie, aby se jí koleno uzdravilo. Pro Kate začal zcela nový život. Nikdy si ho před tím tak neužívala, jako nyní. Na rodinu Sorelů si brzy zvykla. Společně jezdili na výlety, např. vzali Kate do Paříže, společně sportovali, grilovali, žili jako opravdová rodina a Kate se u nich cítila jako opravdová dcera. Když Kate dosáhla patnácti let, přišla její veliká chvíle, o které si myslela, že už nikdy nenastane. K výročí města Saint-Nazaire připravila taneční škola, kterou Kate navštěvovala, veliké vystoupení, na které byla pozvána řada hostů z řad politiků, umělců i sportovců. Mezi hlavními tanečníky byla i Kate. Byla z výstupu velmi 15

nervózní. Nikdy nevystupovala před tolika lidmi. Také ji znervózňovalo, že se na ni mají přijet podívat její adoptivní rodiče i s Elí a ještě k tomu se má oslav zúčastnit taková řada známých osobností. Ten osudný večer, vstoupila Kate na jeviště. Celé obecenstvo utichlo údivem, jakým elegantním, průzračným a osobitým krokem vstoupila Kate na jeviště. Když začala hrát hudba a Kate začala tančit, lidé nevěřili vlastním očím. To co viděli, se nedalo ani popsat slovy. Lidé pečlivě sledovali každý pohyb. Neviděli na jevišti tanec, ale životní příběh mladé dívky, její životní výpověď, její pocity. Lidé samotní s ní ten tanec prožívali. Ona tancem komunikovala, a když zazněl poslední tón a Kate dokončila malíčkem levé ruky svoji choreografii, lidé začali ihned ve stoje aplaudovat mladé tanečnici. Kate byla potleskem naprosto unesena, nevěřila vlastním očím a uším, nevěřila tomu, co prožívá. Nejvíce ji z hlediště aplaudovali její adoptivní rodiče s Elí. Byl to velmi emotivní zážitek, ale to největší překvapení mělo ještě přijít. Když se po vystoupení začala Kate v šatně převlékat, uslyšela jemné otevření dveří. Nejprve tomu nevěnovala pozornost, až do chvíle, než se ozval slabý, ale za to známý hlas. „Ahoj…Kate…“ Kate se zastavilo srdce, nevěřila vlastním uším. Otočila se k osobě, která na ni před chvílí promluvila. V hnědém a trochu zašlém kabátě s malým elegantním kloboučkem na hlavě tu stála její máma. Dívala se na Kate s úsměvem a po obličeji jí stékaly slzy. Kate se k ní rozeběhla a ihned jí skočila do náruče. „Mami, mami…tak ráda tě vidím!“ Máma ji tiskla v náručí pevně, jak to jen šlo. „Já tebe také, holčičko moje.“ V tom vstoupili do šatny také Sorelovi i s Elí. Kate se mámy pustila a odstoupila. V tu chvíli nevěděla, jak se má zachovat, co je správné. Nechtěla nikomu ublížit. Viole přistoupila ke Kate, pohladila ji po vlasech a pravila: „Neboj se Kate, to my jsme tvoji mámu přivezli z přístavu. Před měsícem nám došel z domova dětí dopis, že tě tvá pravá máma hledá. V dopise byla případná adresa, kam odepsat, pokud bychom chtěli, aby k setkání došlo. Přišlo nám s Luisem, že bys byla ráda, kdybys svoji mámu mohla znovu spatřit.“ Na to hned Laura Viole odpověděla: „A já vám za to mnohokrát děkuji.“ V ten moment ihned Kate objala Viole, Luise i Elí a mnohokrát jim děkovala s radostným pláčem i úsměvem ve tváři. Všichni odjeli k Sorelům domů a tam si o všem povyprávěli. Kate se od své matky konečně dozvěděla, co se tehdy stalo, když pro Kate přišla paní Georga. Dluhy za Kateinu léčbu kolene se vyšplhaly tak vysoko, až přivedly Lauru na mizinu. Protože již neměla žádné finance, rozhodla se ke svému nejtěžšímu životnímu rozhodnutí. Tehdy po ranní směně zašla na sociální úřad, nahlásila tam, že již nemá žádné finance na placení dluhů za léčbu a ani na obživu své dcery. Úřad tehdy okamžitě rozhodl o okamžitém odebrání dítěte a ji za nezaplacení dluhů soud v rychlém soudním řízení nechal zavřít na pět let k odpykání trestu. Byla to tehdy jediná možnost, jak z dluhů ven. K tomu Laura dodala. „Nejvíce mě ale tehdy mrzelo, že jsem ti nemohla zavolat, napsat dopis, dát vůbec vědět, co se se mnou děje. To si budu vyčítat až do konce svého života.“ Kate matku objala, pohladila ji po tváři a řekla jí, ať se tím již netrápí, je to už všechno jenom minulost a kdyby se to takto nestalo, nedostala by se do Francie, nepoznala by Sorelovi a nikdy by se jí nesplnil sen, zatancovat si někde v Evropě. Za dva dny po vystoupení na slavnostech města přišel dopis, který byl odeslán z francouzské taneční konzervatoře Sant Michell. Kate ho otevřela před celou svou rodinou. Před Viole, Luisem, Elí i před Laurou. V dopise stálo, že se její taneční výkon, který předvedla na slavnostech města, velice líbil panu Augustu Tierrovi. Tanečnímu mistru pařížského královského baletu a řediteli taneční konzervatoře v San Michell. Ten by chtěl Kate nabídnout od příštího školního roku studium tance 16

na konzervatoři pro její veliký talent, kterým ho na vystoupení oslovila. Kate vykřikla a začala běhat po celém domě, vřískala, pištěla a zároveň plakala radostí. Postupně v obývacím pokoji plakali všichni. V ten moment se splnil Katein veliký sen, stát se profesionální tanečnicí. Kvůli končícímu vízu musela Laura na konci týdne odcestovat zpět do Ameriky. Celá rodina Sorelů i s Kate ji doprovodili až k trajektu. Kate matce slíbila, že jí bude psát a pokud to bude možné, tak i volat, ale do Ameriky se s matkou nevypravila. Řekla jí, že nyní má domov ve Francii a k tomu, že ji čeká studium v Paříži. Laura Kate popřála mnoho štěstí a úspěchů. Slíbila jí, že pokud to bude možné, přijede se za ni podívat na Vánoce. Laura se rozloučila i se Sorelovými, poděkovala jim za všechno, co pro Kate udělali a stále dělají. Poté nastoupila na trajekt a odplula. Kate se po velkých prázdninách vydala do Paříže studovat tanec, odjela tam společně s Elí, která tam již čtvrtým rokem studuje biologii. Luis a Viole se nadále věnovali své práci. V dopise, který poslala Laura na konci velkých prázdnin Sorelům, líčila, že si našla lepší práci v jednom velkoobchodě a také, že si našla lepší byt, který má i terasu s vyhlídkou. Také psala, že si našla i přítele, který se k ní chová velice pěkně. Vypadá to, že se konečně celé rodině bude dařit tak, jak se jim ještě nikdy nedařilo, a to šťastně.

9.2 Scénář x scénosled Scénář x Scénosled Cesta Jiří Zajíček Osoby: Jim Laura Kate Luis Viole Elí Vypravěč 1, 2, 3 Postavy 1 – 5 Děti 1 – 5 Žena Pí Georga – (vychovatelka domova dětí) Pí Whodeová – (vychovatelka domova dětí) Pí Palmerová – (ředitelka domova dětí) Pes Bany Učitelka Moderátor Emílie (kamarádka Kate) Jůd (kamarádka Kate) K sehrání stačí sedm herců. (Na začátku se na scéně objevuje houslista. Hraje pomalou skladbu. Svítí na něho jediný reflektor. Bylo by dobré, kdyby to byl boďák z vrchu. Po chvíli před něho předstupuje vypravěč – dívka, hoch, který seznámí diváky s úvodem) 17

Vypravěč 1

Náš příběh pojednává o životě dívenky jménem Kate. (V průběhu úvodu se všichni staví do prvního obrazu, který následuje po prvním vypravěči. Jim a Žena. Také se připraví postavy. Postavy mají různé saka…atd.) Již od svého narození bydlí u jihovýchodního pobřeží USA ve městě Wilmington. O jejím životě se vůbec nedá mluvit jako o šťastném. Když bylo Kate zhruba pět let, její otec Jim přišel o práci. Bylo to pro něj veliké zklamání. (Houslista přestává hrát, zůstává ve štronzu)

(V obraze se vyskytuje Jim a žena, která předává Jimovi odstupné) Žena

Tak…když se vám to sečte,…jo a skříňku už jste platil?

Jim

Jakou skříňku?

Žena

Takže neplatil…tak to máme…(vyndává peníze) 300 dolarů.

Jim

To si snad děláte legraci. Tohle, že má být odstupné, taková směšná almužna!

Žena

Buďte rád, že jste dostal alespoň nějakou almužnu. Nemuseli jsme vám také dát nic. A teď už jděte. Nemám čas se tady s vámi jen tak vybavovat. Já mám totiž nějakou práci. (S úšklebkem odchází a imaginárně zavírá dveře)

Jim

Počkejte, vždyť mám rodinu. Jak máme z těch peněz vyjít? Mám hypotéku na byt, splátky. Tohle nám nepokryje ani polovinu nákladů na živobytí.

(Houslista pokračuje s hraním, vypravěč odchází od houslisty někam do prostoru. Jim prochází kolem houslisty. Chce mu dát do klobouku nějaké drobné, vytáhne peněženku, ale v ní nic nemá. Hodí mu tam tedy něco z peněz, které dostal jako odstupné. Houslista se ušklíbne nad sumou, kterou mu dal, bere klobouk a odchází. Jim dále pokračuje po ulici. Kolem Jima začínají procházet postavy, které ho osočují) Postava 1

Kam koukáš!

Postava 2

Dívej se pod nohy!

Postava 3

Dávej pozor, ty nekňubo!

Postava 4

Uhni!

Postava 5

Nepil si něco člověče?

Postava 1

Co do mě strkáš?

Postava 2

Ještě jedno slovo a uvidíš! 18

Postava 3

Jseš normální!

Postava 4

Co děláš pako!

Postava 5

Nedělej, že neslyšíš!

(Opakuje se první část, posléze několikrát dokola a jdou do ticha.) Postava 1

Kam koukáš!

Postava 2

Dívej se pod nohy!

Postava 3

Dávej pozor, ty pako!

Postava 4

Uhni!

Postava 5

Nejseš vadnej?

(Scéna jde do tmy. Možná se trochu přisvítí do pološera. Naprosté ticho. Hlasy postav se změní na hlasy postav rodiny. Ty potichu promlouvají, posléze se zrychlují a opakují se stále dokola. Vše působí jako špatný sen.) Laura

Jsi neschopný, Jime.

Kate

(Drží panenku v ruce) Tati, máš mě vůbec rád?

Laura

Nedokážeš se ani postarat o rodinu.

Kate

Proč mi to nechceš koupit?

Laura

Nemáš o nás vůbec zájem!

Kate

Mám žízeň,…tati. Mám hlad…

(Laura a Kate stupňují na intenzitě replik. Zrychlují tempo i hlas. Vše již říkají před sebe. Jim se pohybuje, jakoby nevěděl jak z tohoto zlého snu utéct. Začíná hrát hudba) TANEC – tanec by měl popsat, jak se Jim dostane k alkoholu. Každá dívka má lahev a chce ji předat Jimovi, ten je ale odmítá. Tanec se mění ve veliký rej přemlouvání. Půjde o taneční dialogy. Tanec končí tak, že se chytne lahve – následuje tma. Vypravěč

Jim začal s pitím alkoholu, a ten ho postupně začal z hodného a laskavého člověka měnit v bestii. Z Jima se postupně stal egoistický, agresivní a věčně nespokojený člověk, který přestal mít zájem o vše, co ho v životě bavilo, běhání, hraní golfu atd.., ale co bylo nejhorší, pomalu přestával mít zájem i o svoji rodinu. Ba co víc, začal být hrubý ke své ženě…k Lauře.

19

HUDBA – Do hudby zní krátká hádka Jima a Laury. Oba se nachází za paravánem. Jdou vidět pouze jejich stíny a gesta. Kate sedí a divá se směrem k paravánu. Opět má v ruce panenku. Kate po chvíli odchází. Jim

Já přece za to nemůžu, že v tomhle zapadákově žádná práce není.

Laura

Ale je tady práce. Je jenom potřeba si ji umět najít, víš…Jime!

Jim

Jak to jako myslíš?

Laura

Kdyby si pořád neseděl u televize a nechlamtal to pivo, dávno sis nějakou práci mohl najít.

Jim

Tak ty chceš říct, že…jako…nic nedělám. (Stupňuje se napětí) Ty chceš…jako…říct, že jsem pouhej opilec…(zakřičí) že jsem ožrala.

Laura

Já jsem nic takového neřekla, to sis domyslel sám.

Jim

Hlavně, že ty se nadřeš! Doma není uklizeno, neuvaříš, a když uvaříš, tak se to stejně nedá ani…

Laura

…dávej pozor na pusu, ať toho jednou nelituješ.

Jim

Dávej si pozor ty, aby si jednou nelitovala. (Zvuk facky již do tmy, facka nejde vidět)

(Tma za paravánem. Světlo se rozsvítí v hledišti.) Vypravěč

Mnohokrát ji i v zápalu hádky uhodil a to vše již tehdy musela malá Katě snášet. Během dalších čtyř let Kate začala navštěvovat různé umělecké kroužky.

HUDBA - zní veselá hudba. Na scéně jsou všechny děti. Hrají hry, tančí, hází si míčem. Ze scény by měla na diváky působit pohoda. Dítě 1

Zde nacházela…

Dítě 2

…lásku…

Dítě 3

…klid…

Dítě 4

…soucit a…

Dítě 5

pochopení.

Dítě 1

(Štronzo skupiny) Protože neměla mnoho kamarádů, sama se začala zabývat hrou na kytaru, klavír, začala také se zpěvem a především se začala zabývat tancem. (Hra skupiny)

20

Dítě 2

(Štronzo skupiny) Tanec si Kate tak zamilovala, že měla všude po pokoji nalepené různé obrázky tanečnic, tanečníků a různých pohybových kreací z tanečních představení a filmů, které vycházely v různých časopisech. (Hra skupiny)

Dítě 3

Tancem začala Kate žít plnými doušky.(možná zde bude letkis.)

Tanec – děti začnou tančit bláznivý, veselý tanec. Jakmile hudba skončí, všichni zůstanou ve štronzu. Při další replice se postupně veselé štronzu hroutí. Jakoby se rozpadala socha. Dítě 4

Ovšem jakákoli činnost, kterou mohla vykonávat mimo domov, byla pro ni vysvobozením a útěchou, protože domácí napětí špatně snášela.

Dítě 5

Nebylo pro ni jednoduché vidět doma neustále opilého otce, utrápenou mámu, která neustále plakala nad tíživým životem svým a celé rodiny. Takto vše probíhalo do Kateiných devátých narozenin.

Jevištní pohyb – opět se prosvítí paraván ze zadu. Divák vidí stín Jima, který stojí zády ke Kate. Jim

A ty se do toho nepleť. (V daný moment se otočí a náznakem ukáže, že ji uhodil. To vše vidí Laura, přibíhá a je vidět hádka mezi nimi.)

Celou tuto akci podkresluje velmi hlasitá a rytmická hudba.(Hudba z představení TD Diagnóza) Laura

(Strčí do Jima) Co si to udělal?

Jim

Kdyby si do mě pořád nešila, tak bych to nikdy neudělal.

Laura

Okamžitě, vypadni z našeho bytu.

Jim

Nikam nepůjdu.

Laur

Vypadni

Jim

Ty by si měla vypadnout…i s tím malým…

Laura

…no s čím, jen to řekni…ŘEKNI TO! (Opět strčí do Jima)

Jim

Nešahej na mě, nebo ti taky jednu flágnu!…

Laura

…No tak mě uhoď.

Kate

…Mami!…

Laura

…Uhoď mě, ty srabe…ty se totiž na nic jiného nezmůžeš…

Jim

(Jde vidět, že si bere lahev) Nech mě na pokoji a starej se o sebe. 21

Laura

No takhle to teda nenechám… (Končí tak, že Laura vystrká Jima před paraván, jde již tedy vidět. Zpoza paravánu mu hodí bundu. Na zemi sedí Laura. Přibíhá k ní Kate, naznačí objetí. Tma)

Vypravěč 1

Laura byla ovšem velmi slabé povahy, a proto Jimovi hned po dvou měsících dovolila, aby se k rodině vrátil. Nedělala to kvůli sobě, ale kvůli Kate. Myslela si, že pokud dovolí Jimovi, aby se vrátil, změní se a bude také pro Kate lepším otcem. Ze začátku to vypadalo, že se Katein otec ponaučil.

Hudba + tanec – veselá hudba, celá scéna je silně osvětlena. Jim uklízí celý byt. Zametá, luxuje, utírá prach. Tanec se smetákem. Posléze opět rychlá změna nálady. Scéna jde do pološera. Vypravěč 1

Zhruba po týdnu, co se vrátila Laura z denní směny z továrny na výrobu bot, kde pracovala, (zpoza paravánu se vyhrnou lahve od alkoholu) našla ho v obývacím pokoji opět opilého. Jim se znovu začal k Lauře chovat velice agresivně a opět jí vyhrožoval, že ji zabije.

Hudba + tanec – NEJTĚŽŠÍ SCÉNA PRO ZTVÁRNĚNÍ. Hudba stejná jako při předchozí hádce. Možná se opakuje i stejná choreografie hádky, jako před tím, ale tentokrát před lidmi. Kate poslouchá za paravánem – jako za dveřmi. V daný moment Jim naznačí, že hází vázu. V tomto momentu vybíhá Kate a staví se před Lauru. Tma a ticho. Posléze světlo. Kate sedí na zemi, drží se za koleno a pláče. Jim bere všechny své věci a odchází. Jim

Já…jsem…promiň. (Odchází)

Laura

Co tě bolí Kate?

Kate

Ale nic mami. (Stále pláče)

Laura

Nelži, co tě bolí?

Kate

Ale opravdu nic.

Laura

Tak dobře,…když myslíš. Pomohu ti vstát.

Kate

(Ucítí tupou bolest v koleni) Auuuuuu.

Laura

Tak vidíš. Co tě bolí? Koleno? Seď klidně a já zavolám doktora.

Kate

Ale to opravdu není potřeba. (Volá za mámou) Mami opravdu, nikoho volat nemusíš.

Vypravěč 2

Po prohlídce kolene doktor nařídil převoz do nemocnice a následný rentgen. (V průběhu vyprávění se objevuje nemocniční pokoj a v něm 22

se odehrává celá situace z vyprávění). V nemocnici zjistili, že koleno je velmi pohmožděné a že se v něm vytváří voda. Když to Kate a její matce oznámili, začala znovu hodně plakat. Její vidina profesionální tanečnice se rozplynula. Bála se, že si už nikdy nezatančí své oblíbené tance, že už nikdy nevstoupí na taneční parket a že si nikdy nesplní veliký sen…zatančit si někde v Evropě. Vypravěč 3

Doktoři s matkou se ji snažili ujistit, že léčba kolene může trvat spoustu let, ale přesto jí to nemusí bránit v tom, aby se pokusila být profesionální tanečnicí. Ačkoli se i Laura snažila své dceři dodat plno optimismu, nevěřila tomu, že by se takovýto sen mohl její dceři vyplnit.

(Laura odchází z pokoje, vypravěči ji chytnou a dělají, že ji také utěšují. Končí pasáž předchozích vypravěčů. Zavírá za sebou dveře od bytu a odchází.)

Laura

Čas plynul a léčba Kateiného kolena pokračovala celkem zdárně, ale pomalu. (Po chvíli) Sbohem Kate. Sbohem. (Odchází z jeviště)

(Po chvíli se na scéně objevuje Kate. Přichází ze školy, vstupuje do bytu a odhazuje věci) Kate

(Volá) Mami…mamí dostala jsem dneska z matiky jedničku…mami, ozvi se…mamí kde jsi? (Prochází celé jeviště)

Hudba – střídání scén. Toto střídání se mění světlem a tmou. Po prvé – obědvá, po druhé – dělá úkoly, po třetí – uklízí nádobí: přitom neustále pozoruje dveře. Po čtvrté sedí v křesle a stále pozoruje dveře, vypadá velmi smutně, má strach. Najednou zaklepání. Kate

Kdo je? (Nikdo se neozývá, opět pouze zaklepání. Kate otevře dveře. Za nimi stojí pomenší dáma v černém kostýmku, na hlavě má drdol a červeně namalované rty.)

Georga

Ty jsi Kate, že?

Kate

(Slabým a tichým hlasem) Ano, jsem.

Georga

Jmenuji se Georga…teta Georga. (Chvíle ticha) Tvoje máma mě pro tebe poslala, abych tě vyzvedla.

Kate

(Podezřele) A proč? Kde je?

Geroga

No…ona jenom chce…

Kate

Co je? Co se jí stalo? 23

Georga

Ale nic, neboj se. Máma je v pořádku. Jenom mě pověřila, abych tě tady vyzvedla a zavezla za ní.

Kate

A kam?

Georga

Nedaleko, do takového malebného městečka. Budeš tam bydlet v takovém malém, roztomilém domku. Tvoje máma tam už na tebe čeká…a také mi řekla, že ti mám pomoci s věcmi a prý si také můžeš vzít i toho plyšového medvídka, kterého máš tak ráda.

Kate

A co tam máma dělá?

Georga

Máte to tady moc pěkný. (Kate si jde pomalu balit, po chvíli ji pomůže i Georga)

Kate

To se vám asi zdá?

Georga

Ne, ne, ne. Takový podobný byteček jsem si vždycky přála, ale osud mi ho nedopřál.

Kate

To chce věřit, paní…

Georga

…říkej mi teto. Teto Georgo.…Víš, děvenko, někdy ani ta víra nestačí.

Kate

…to mi povídej…teto Georgo.

Georga

No vidíš, že ti to jde. Tohle je asi ten medvídek, co?

Kate

Ano, říkám mu Lucky, je to totiž takové moje štístko.

Georga

Tak to je pěkné. Ještě si nezapomeň vzít nějaké přezůvky. Tohle je kdo? (Ukazuje na rámeček z fotografií rodiny)

Kate

Tohle jsem já a tohle máma.

Georga

A proč je tady to místo zaškrtána černou fixou.

Kate

(Zarazí se a po chvíli se balí dále) To byl můj táta.

Georga

Aha…promiň, já jsem nevěděla, že tvůj tatínek…

Kate

…ne tak to není, táta od nás odešel.

Georga

Tak to je mi líto.

Kate

Mě ani ne. Byl na nás zlý…neměla jsem ho zrovna v lásce. Tak mám sbaleno.

24

Georga

Dobře, tak půjdeme. Máš tedy všechno? (Kate pouze přikývne) trochu si musíme pospíšit, čeká na nás dole auto.

Kate

(Radostně) My pojedeme autem?

Georga

Ano. Bude to pekelná jízda. (Snaží se zlepšit atmosféru)

(Tma. Na scéně se objevují čtyři židle - znázorňují auto ze zadu. Obě nastoupí. Kate se dívá dozadu a Georga dopředu. Nastartuje se auto a odjíždí. Změna světla židle se otočí – vidíme auto z boku, Kate se rozhlíží. Ostatní herci se kolem auta pohybují, aby vytvořili pro diváka iluzi, že je v pohybu. Auto zastaví opět ve stejné poloze, ve kterém odjíždělo. Kate a Georga vystupují, na Katě již jde znát, že není něco v pořádku – i na vystupování z auta.) Kate

Co je to za dům? (Georga neodpoví, jenom se na ni podívá a opět odvrátí pohled)

Georga

Tak pojď, jdeme.

Kate

Co je to za hluk? (Zachází do zákulisí)

(Tma, posléze světlo. Na scéně jsou děti, které hrají na honěnou, hrají si s hračkami…atd. Při příchodu vypravěče; štronzo.) Vypravěč 2

Georga měla částečně pravdu. Kate jela opravdu nedaleko do malebného městečka zvaného Swansboro, ale ne za svou matkou. Byla zde úřady umístěna do domova dětí. Kate z toho byla celá zmatená. Nikdo ji neřekl, co se stalo s její mámou. Byla vystrašená, bála se, co se s ní bude dít. Během jednoho dne byla odtržena ode všeho, co měla ráda. Od mámy, a především také od svých oblíbených kroužků, které ji držely nad vodou. V domově dětí si zvykala velmi těžce. Celé dny sedávala sama na zápraží domova a rozhlížela se.

(Před paravánem se objevuje lavička. Na ni sedí Kate. Má v ruce plyšovou hračku, kterou si mohla vzít. Sedí a dívá se smutně do dálky. Po chvíli vytahuje deník a začíná si do něho něco kreslit. Přichází k ní pí Whodeová) Whodeová

Copak tady zase sedíš jako pecka? Proč si nehraješ s ostatními dětmi.

Kate

Nemám na to náladu.

Whodeová

A nechceš si zahrát třeba nějako hru?

Kate

(Zabraná do deníku) Nechci.

Whodeová

Copak to děláš?

Kate

Kreslím si. 25

Whodeová

A co si kreslíš? Mohu se podívat?

Kate

(Ukáže jí kresbu) Kreslím si moře.

Whodeová

Moře? A co je tohle?

Kate

To je lahev.

Whodeová

Víš, že ale sklo do moře nepatří. (Pousměje se, ale s Kate to nic neudělá)

Kate

Ale to není obyčejná lahev. Když jsem chodila s mámou na procházky do přístavu, vyprávěla mi o námořnících. Ti, když se jim na moři stýskalo, napsali vzkaz své milé, vložili ho do lahve a hodili do moře. Celou dobu poté doufali, že vzkaz dopluje k tomu, komu byl určen. A tahle lahev je právě pro ni. (Sklopila hlavu. Whodeová ji pohladila a odešla. Po chvíli Kate něco napadlo. Rychle si posbírala všechny věci a vběhla do domova. Přiběhla ke stolu, vytáhla dva papíry a začala něco psát.)

Vypravěč 3

Kate ihned usedla k papíru, vzala si pero a začala psát. Napsala dva dopisy. První byl určen mámě. V něm si přála, aby se k ní co nejdříve vrátila. Druhý dopis byl určen pro kohokoli, kdo by lahev s dopisem z moře vyzvedl.

Vypravěč 2

Zmínila se v něm o tom, kdo je, kde bydlí; zanechala v dopise i adresu domova dětí, kam by ji měli případní nálezci lahve odepsat. Napsala tam také něco o sobě, o svém životě a o tom co ráda dělá, především se v něm zmiňovala o tanci, který jí v domově tak chyběl.

(Pološero – Kate s baterkou utíká z domova, scéna se mění na pobřeží. Vytahuje dva dopisy a dává je do lahví. Potichu opět odchází. Tanec + hudba – tanec putování lahve. Po tanci změna hudby. Musí být zřejmé, že doputovala do Francie. Scéna je opět jako pobřeží, ale obráceně. Na scéně se koupe rodina Sorelů. Luis a Viole leží na pláži. Elí se jde koupat.) Vypravěč

U jihozápadního pobřeží Francie, blízko městečka Préfaillés, se koupala rodina Sorelů. Táta Luis, máma Viole a jejich dcera Elí. Oproti Kateiné rodině, byla tato úplně jiná. Tatínek Luis podnikal v oblasti cestovního ruchu, matka Viole byla zdravotní sestřička v blízké nemocnici. Elí byla jedenáctiletá školačka, která se ve škole dobře učila, sportovala, jezdila na koni a tančila.

Vypravěč 1

Rodiče ji milovali více, jak všechno zlato na světě. Říkali jí, že je to jejich karamelové sluníčko. Společně žila rodina Sorelů v domku s velikou zahradou ve městě Saint-Nazaire. Všichni lidé o nich říkali, že jsou počestná a velmi přátelská rodina.

Elí

(Volá) Mamííí…Tatí…podívejte, jak umím plavat. (Dělá, že plave) 26

Viole

Perfektní, zlatíčko.

Elí

(Volá) Tatíííí…nespí…

Luis

Ale vždyť já nespím, přemýšlím.

Elí Luis neměl.)

Tati pozor, máš na břiše vosu. (Lekne se. Všichni se tomu začnou smát, protože tam žádnou vosu No to jsem vám zase skočil na špek.

Elí

(Pokračuje v koupání) Au…co to je? (Vytáhne z vody lahev) Mamko, Taťko. Podívejte se, něco jsem našla v moři.

Viole

Ukaž. (Elí podává mámě lahev, ta se ji pokouší otevřít) Nemohu to otevřít.

Luis

Podej mi to, zkusím to otevřít. (Vyndá korek jako pirát) No a je to.

Viole

Teda táto, hotovej pirát. (Smějí se)

Elí

(Ihned sáhne po lahvi) Je v ní nějaká zpráva. (Otevře ruličku s dopisem) Je to napsané anglicky, to nepřečtu.

Luis

Já vám to přečtu.

Viole

Vidíš, táto, konečně se nám ta tvoje angličtina může hodit.

Luis

(Začne číst) Ahoj, nevím, kdo jsi, a ty asi nevíš, kdo jsem já. (Svými slovy) Hm…duchaplné.

Viole

(Vyčítavě) No tak …

Luis

…No jo, no jo…(Opět čte) Jmenuji se Kate. Pocházím z městečka, které se jmenuje Wilmington. Je mi 9 let………(Začíná znít hudba, tatínkova slova jdou to ticha, po chvíli opět utichá hudba a tatínkovi jde opět rozumět) …nyní bydlím v dětském domově v městečku zvaném Swansborou. Přikládám k dopisu také adresu domova, pokud by si mně chtěl napsat. Budu moc ráda, když mi napíšeš, prosím napiš, moc se tu nudím. Ahoj Kate

Viole

Chudák holka. Měli bychom ji napsat.

Luis

To bychom měli. Podívej se, mámo na datum. Psala to před třemi měsíci. Určitě netrpělivě čeká na odpověď.

Elí

Jak přijedeme domů, tak ji hned odepíšu. Napíšu ji, kdo jsme, co děláme, kde bydlíme a já o sobě napíšu, kolik je mi roků, do které

27

chodím třídy, jaké mám záliby. (Zarazí se) Ale jak ji to mohu napsat, když neumím anglicky. Luis

Tak ty ten dopis napíšeš a já ti ho přeložím. A jak půjdeš zítra do školy, tak ho můžeš vhodit rovnou do schránky. (Tatínek opět ulehá na deku.)

Elí

Jupí…Jo a mami, co kdybychom jeli domů už teď. Ať mám na to psaní dost času.

Viole

Mě to neříkej. (Ukazuje na tatínka, který v polospánku leží na dece) Tatííí… co kdybychom jeli domů už teď. Ať mám na to psaní dost času.

Luis

Ach jo…co máme s tebou dělat? (Elí začne ihned balit všechny věci, odchází jako první ze scény)

(Hudba – pološero (přestavba) Opět se před paravánem objevuje lavička. Na ni sedí Kate. Má v ruce plyšovou hračku, kterou si mohla vzít. Sedí a dívá se smutně do dálky. Na druhé straně místnosti se objevuje Katein pokoj.) Whodeová

Ahoj Kate.

Kate

Dobrý den

Whodeová

Copak děláš.

Kate

Čekám.

Whodeová

Na co čekáš?

Kate

Tomu byste nerozuměla paní Whodeová.

Whodeová

Když myslíš. (Po chvíli) Něco ti mám předat od paní Palmerové.

Kate

(Neklidně) A co mi máte předat?

Whodeová

Nějaký dopis, až z Francie. Ty tam máš nějaké příbuzné?

(Beze slov vytrhla dopis z ruky, na tváři se jí začal rodit úsměv. Paní Whodeové dala pusu na tvář a odběhla do domova.) Whodeová

To jsem z toho jelen, nebo laň?

(Pouze pološero pro změnu prostředí. Kate vbíhá do pokoje, rozbaluje dopis a čte si ho. Hlas dopisu je reprodukovaný.) 28

Elí

Ahoj Kate. Jmenuji se Elí Sorelová a je mi jedenáct let. Bydlím ve Francii ve městě Saint Nazare. Našla jsem s rodiči v moři tvoji lahev a dopis, který si napsala. Když jsme si ho s maminkou a tatínkem přečetli, byli jsme z něho všichni smutní. Hlavně z toho, že nevíš, kde máš svoji maminku. Rozhodla jsem se ti ihned napsat, abych tě trochu rozveselila. Bydlím tedy v Saint Nazare. Kdyby si nevěděla kde to je, tak je to blízko města Nantes. Je to jedno z největších měst ve Francii. Bydlím v domě s maminkou Viole a tatínkem Luisem. Maminka a tatínek hrají ochotnické divadlo. Jednou jsem s něma hrála opičku, celkem mě to šlo. Máme také psa. Jmenuje se Bany. Pořád mi kouše boty. Máme ho na zahradě. Jednou nám také prokousl nafukovací bazén. Zrovna když se táta koupal, tatínek nakonec skončil až u plotu, jak ho odnesla voda. Moc jsme se s mámou nasmáli. Jinak chodím do 6 třídy. Máme tady celkem velkou školu. I hodnou paní učitelku. My ji říkáme paní Bobrová, protože má velké přední zuby. Učím se jinak dobře. Už jsem ale měla i jednu pětku z Přírodopisu. Mám stejně jako ty mnoho koníčků. Chodím na atletiku, ráda jezdím na koni a stejně jako ty ráda tančím, ale ty asi budeš lepší. Já jsem na tanec kopyto. Je škoda, že se teď nemůžeš svým koníčkům věnovat, ale neboj se toho, jednou určitě budeš moct. S rodiči jinak rádi jezdíme na výlety a rádi grilujeme. Nejraději mám grilované kuře. MLASK. Potom se mohu utlouct. Jaké je tvoje oblíbené jídlo? Určitě Hamburdr a nebo jak tomu říkáte? Jinak neumím anglicky, ale začínám se učit. S dopisem mi pomohl tatínek. Už musím jít spát. Ráno vstávám do školy. Tak ahoj Kate. Také k dopisu přikládám naši adresu, určitě mi napiš. Budu se těšit. Ahoj Elí

(Po přečtení dopisu sedá Kate ihned na stůl a píše odpověď – následuje hudba a tma. Scéna se nemění. Po rozsvícení sedí Kate opět na lavičce a maluje si. Paní Whodeová pronese kolem Kate dopis s červeným lemováním. Nedá ho Kate, která po něm sahá, ale odnese ho paní Palmerové – hlavní vychovatelce.) Kate

Paní Whodeová. Není ten dopis pro mě?

Whodeová

Není Kate.

Kate

Ale vždyť je na něm nějaký francouzský nápis.

Whodeová No to máš pravdu, ale pro tebe určen není. Je určen pro paní Palmerovou, hlavní vychovatelku.

29

Kate

Ale vždyť…(nestačí už ni říci, protože paní Whodeová pospíchá. Kate si sedne opět na lavičku a přemýšlí – možná hraje hudba. Po chvíli přichází paní Whodeová.)

Whodeová

Kate, neseď tady jako pecka, vezmi si všechny věci a utíkej za paní Palmerovou?

Kate

Proč?

Whodeová

Nevím, asi je to něco důležitého.

Kate

Doufám, že jsem nic neprovedla?

Whodeová

Ne, neboj.

(Stůl v pokoji Kate nyní slouží jako kancelář. Paní Palmerová sedí za stolem a něco zapisuje. Ozve se zaklepání.) Palmerová

Dále.

Kate

Dobrý den.

Palmerová

Á…to jsi ty Kate. Pojď dál a sedni si. Jenom tady něco dopíši. (Kate se rozhlíží po místnosti) Tak, jak se ti daří Kate?

Kate

(Nechápavě) Dobře. Proč jste mě zavolala?

Palmerová

Půjdeme rovnou k věci. Dnes dopoledne jsem dostala tento úřední dopis. Asi si ho už zahlédla. No a v tom dopise byly dvě rozhodnutí. První rozhodnutí je o adopci a druhé rozhodnutí se týká povolení stálého pobytu ve Francii.

Kate

Já vám nějak nerozumím.

Palmerová

Rodina co si s ní dopisuješ už dva roky. Jak že se jmenují?

Kate

Sorelovi.

Palmerová

Tak ti si tě adoptovali. A pokud s tím budeš souhlasit, přestěhuješ se do Francie a budeš tam s nimi žít, v podstatě jako jejich dcera.

(Kate bez rozmyšlení ihned objala radostí paní Palmerovou, začala se radovat, smát se…atd. Poděkovala paní Palmerové a utíkala si balit do svého pokoje – pološero a z kanceláře se stává opět pokoj.) Kate

(Jakoby si prozpěvovala) Já pojedu do Francie, já pojedu do Francie, já pojedu do Francie, já pojedu do Francie…

Palmerová

Kate,…počkej. To nebude tak rychle. Naše úřady musí vyřídit ještě nějaké formality. Pojedeš lodí někdy v průběhu příštího týdne, ale to 30

se ještě neví kdy přesně. (Kate smutně přestane balit věci) Neboj se, vždyť se dočkáš. Hudba – pološero. Vypravěč 3

Ten týden čekání byl pro Kate přímo nesnesitelný. Pořád jí kolovalo v hlavě, jaká bude nová rodina, jaká bude Elí, jak bude vypadat město, v hlavě jí probíhalo tolik myšlenek, že si vůbec neuvědomovala, kam vůbec odjíždí, jak je to od její domoviny daleko, a že případný návrat je skoro nemožný.

(Před domovem. Stojí tam všichni herci a loučí se s Kate. I Georga, paní Whodeová a paní Palmerová. Na scéně je opět vytvořeno auto, tak jak při příjezdu Kate do domova.) Georga

Měj se pěkně Kate a ať se ti daří.

Kate

Děkuji Georgo.

Whodeová

Hlavu vzhůru a někdy nám napiš. Jo? (Dá ji pusu na čelo.)

Kate

Napíšu, nebojte se.

Palmerová

Tak ať se ti tedy v novém životě daří. Budeme na tebe vzpomínat s láskou. Měj se, holčičko a ničeho se neboj. Jsi šikovná a určitě všechno zvládneš.

Kate

Děkuji, paní Palmerová. (Všichni Kate obejmou. Ta nasedá do auta, mává zadním okýnkem na ostatní a ti mávají za ní. Scéna jde do tmy hudba)

(Změna scény. V průběhu hudby se auto otáčí bokem k divákům. Na druhé straně jeviště se staví výstup na loď. Budou stačit pouze dřevěné rámy a provázek. Končí hudba a světlo. -

Kate vystoupí z auta, zřízenec jí pomáhá s kufry. Poté nastupuje na loď. Před vstupem na loď se zastaví a otočí.)

TANEC + JEVIŠTNÍ POHYB – Herci by měli zahrát, zatančit útržky ze života Kate. Měly by to být vzpomínky, výjevy ze životních situací…atd. Klidně se může něco zopakovat. Jakmile útržky končí, Kate nastupuje na loď a následuje tma. V průběhu tmy mizí auto. Z výstupu na loď se stává zábradlí.

Vypravěč 3

(Mluví na mikrofon. V průběhu vyprávění se odehrává plavba. Kate chodí po palubě a pozoruje cestující, ostatní lidé si jen tak povídají, děti si hrají na palubě) 31

Cesta trajektem byla pro Kate poněkud zdlouhavá, především proto, že si neměla na lodi s kým povídat. Celou cestu jen chodila po různých palubách, pozorovala ostatní cestující, dívala se po moři a v hlavě jí neustále kolovala myšlenka, jak bude vypadat její setkání s novou rodinou. Nevěděla ani jak budou vypadat, protože si za celé dva roky neposlali ani jedinou fotografii. O čem si budou vyprávět, co vůbec bude v nové zemi, o které ví jenom několik informací z knížek, dělat…atd. - Především si začala na lodi uvědomovat, že se nenávratně vzdaluje od své mámy, kterou již dva roky neviděla. Trápilo ji, že vůbec neví, co se s ní před dvěma roky stalo, a že ji od ní za celou tu dobu nepřišla žádná zpráva, která by ji alespoň trochu uklidnila a ozřejmila, co se vůbec stalo. Po čtyřech dnech připlul trajekt do svého cíle. (Tma – výstup na loď mizí. Zůstává prázdná scéna. Rodina Sorelů čeká na Kate. Ostatní herci vytváří cestující z lodě, kteří vystupují. Kate nikde není. Posléze zůstávají na jednom místě. Dívají se na hodinky, vykládají si, ptají se na cestu. Za ně si nenápadně sedá Kate.) Elí

Mami a jak ji vůbec poznáme?

Viole

To nevím. Musíme se dívat po menší holčičce, která vypadá tak na 11 let. A určitě bude mít u sebe nějaký kufr, nebo cestovní tašku.

Luis

Musíme se hlavně dívat, aby nám někudy neproklouzla. Ve městě bychom ji těžko hledali.

Elí

(Po chvíli) Mami…není támhle to ona?

Viole

To asi nebude ona. Tamta holčička má kolem 13 let.

Luis

Rozhlížejte se pořádně. Někde tady určitě musí být.

(Cestující pomalu odchází a za nimi se objevuje Kate.) Elí

Mami…dívej…támhle. Nebude to ona?

Viole

Asi ano.

Luis

Tak pojďme. Půjdeme za ní.

(Při příchodu Sorelů ke Kate nastává hrobové ticho. Nikdo neví jak začít. Stojí před sebou skoro nehybně. Jako první se osmělí Elí. Přistoupí k ní a podá jí ruku.) Elí

Ahoj…jsem Elí…vítám tě ve Francii.

Kate

Ahoj…Kate.

Viole

Ráda tě poznávám Kate. Já jsem Viole a jsem Elíina máma.

32

Kate

Já vás také ráda poznávám.

Luis

No a mě těší taktéž. Jmenuji se Luis a jsem Elíin otec.

Kate

(Již s úsměvem) Kate.

Viole

(Nikdo neví, co má dál dělat) Nebudeme tady přece jenom tak stát. Luisi, vezmi kufr a půjdeme.

Elí

Musím ti toho spoustu ukázat.

(Na scénu vbíhá pes. Skáče přímo na Kate, povalí ji na zem.) Luis

No tak Bany, nech ji, slez z ní.

Viole

Není ti nic. Kate.

Kate

Ne jsem v pohodě.

Elí

Tohle je Bany. Kříženec vlčáka s pudlem.

Kate

Takovou rasu jsem nikdy neviděla.

Elí

Je to vzácný pes.

Viole

Tak pojďte holky, můžete si popovídat v autě.

Elí

Dobře mami. Ty Kate a ty si měla u vás doma také psa?

Kate

Neměla, my jsme bydleli s mámou v bytě. (Kate se trochu zarazí)

Elí

Promiň, já jsem tě nechtěla…

Kate

Ne, to je dobrý. Já…jenom…vůbec nevím, co se s mámou stalo.

Viole

(Vše slyšela) Holky a co kdybychom si dali něco dobrého. Tady naproti je taková malá cukrárna.

Elí + Kate

Jupí…

(Odchází ze scény) Vypravěč 2

Od příjezdu Kate začal čas neúprosně plynout. Začala v Saint- Nazaire navštěvovat tamní školu, začala se učit francouzsky a společně s Elí začala navštěvovat různé kroužky. Čemu ale věnovala nejvíce času, to byl především její oblíbený tanec.

33

(Scéna zůstává nezměněna. Herci představují taneční žáky, jeden z nich vytváří učitelku. Všichni tančí jako skupina. V popředí je Kate. Všichni tančí do doby, kdy učitelka zatleská.) Učitelka

Tak to by pro dnešek stačilo. Nezapomeňte, že příště tančíme v Bercherově sále.

Dítě 4

Kde paní učitelko?

Učitelka

V Bercherově2 sále. Dole, pod náměstím.

Dítě

Jo…už vím. Nashledanou.

Učitelka

Nashledanou

Všichni

Nashledanou.

Dítě 3

(Vrátí se před diváky) Když Kate dosáhla patnácti let, přišla její veliká chvíle, o které si myslela, že už nikdy nenastane.

Učitelka

Kate. Počkej ještě chvíli. (Kate se vrací)

Kate

Co se děje, paní učitelko?

Učitelka

V celku nic. Posaď se. Co dělá koleno.

Kate

Jo, už je to celkem dobré.

Učitelka

Ještě tě bolí?

Kate

Občas. Viole s Luisem mi domluvili rehabilitace, které mi hodně pomáhaj.

Učitelka

A ke komu chodíš?

Kate

K paní Leklérkové.

Učitelka

Tak to je výborná fyzioterapeutka.…Ale teď k tomu, co jsem ti chtěla říct. Jak asi víš, za 5 měsíců bude naše město slavit sedmisté výročí od první písemné zmínky. A naši školu město požádalo o nějaký taneční program a napadlo mě, jestli by sis tam nechtěla střihnout sólo? Co?

Kate

Já nevím.(Chvíli přemýšlí) Myslíte si, že na to mám?

Učitelka

Podívej se. Máš pět měsíců na přípravu. Když se budeš pilně věnovat zkoušení, tak to určitě zvládneš.

2

Čte se v (Beržerově)

34

Kate

Já i tak nevím, bude to hodně náročně, i časově. A co když mě zase začne zlobit to koleno.

Učitelka

Kate, tohle vystoupení ti dává velikou šanci se předvést. Máš veliký talent, který by si neměla za žádnou cenu promarnit.

Kate

Když myslíte, tak…já to teda zkusím.

Učitelka

Výborně…A určitě se toho neboj. Jsi velmi nadaná a šikovná tanečnice. Určitě ti to půjde. A já ti pomohu, když budeš potřebovat.

Kate

Tak dobře. Nashledanou a děkuju. (Odchází, ještě než odejde, se zastaví a vrátí) Paní učitelko.

Učitelka

No, co pak?

Kate

A mohla bych zkoušet tady na sále?

Učitelka

To víš, že mohla.

Kate

A sama?

Učitelka

Pokud zde nebudeš dělat nějaké vylomeniny, tak můžeš.

Kate

Tak děkuju. Mějte se…

(Přichází herec, který hraje moderátora městských slavností.) Moderátor

Dámy a pánové, nyní jste mohli vidět taneční výstup s názvem Labutí život, který si připravila naše městská taneční škola Le – févr. A nyní vás čeká (dalo by se říci), zlaté vyvrcholení výstupu této taneční školy. Představí se vám jedna z žákyň, která získala již řadu ocenění na mnoha tanečních soutěžích. Tato dívka pochází ze Spojených Států Amerických a v našem městě žije již čtyři roky. Dnes se vám představí ve svém autorském tanci nazvaném „Cíl mého pocitu“. Dámy a pánové, přivítejte slečnu Kate Sorel.

TANEC – Kate odtančí celý svůj výstup. Ostatní herci si sedají k divákům. Jakmile končí tanec, odchází z jeviště. Hudba zní dál a scéna se mění v pološeru na šatnu. Jakmile je postavena šatna, scéna jde do plného světla. Do šatny vbíhá Kate. Začíná se převlékat. Do šatny vrazí Emílie a Jůd. Emílie

Kate!

Jůd

Kate!

Emílie

Byla si prostě… 35

Jůd

…úžasná.

Emílie

To je slabé slovo, byla si fantastická.

Kate

Děkuji

Jůd

Kdybych uměla tančit alespoň z půli tak jako ty.

Emílie

To mi povídej. Jednou s tebe bude hvězda.

Kate

(Stydlivě) Ale holky, jděte…

Emílie

Jo a bavili se o tobě skoro všichni kluci…

Jůd

No má recht, představ si i Vill.

Emílie

(Hraje Kate) Ó, Ville já jsem se ti líbila?

Jůd

(Hraje Villa) Jo, byla si fantastická, ty pohyby, asi tě žeru.

Emílie

(Hraje Kate) Ách…asi tě taky žeru, polib mě.

Jůd

(Hraje Villa) Dám ti polibek, na který do smrti nezapomeneš. Muc. (Všechny holky se smějí)

Emílie

Jůd jdeme, nebo otravovat naši stááárrrr…

Jůd

Počkáme na tebe před divadlem. Jo?

Emílie

Tak nazdárek.

Jůd

Čao

Kate

(Radostně) Dobře holky. A ne že řeknete Villovi nějakou hloupost.

Jůd

Neboj se.

Emílie

(Volá) Villí…Villí.

Kate pokračuje v převlékání. Je zády ke dveřím. Najednou se ozve otevírání dveří a kroky. Do místnosti vstoupí Laura (Kateina pravá máma). Kate si mámy vůbec nevšimne. Převléká se dál. Kate

(Zaslechne kroky, ani se neotočí, protože si myslí, že jsou to holky) Holky, dejte mi ještě chvilku.

Laura

Ahoj…Kate.

36

Kate

(Pomalu se otočí k Lauře) Mami? (Rozběhne se k Lauře a obejme ji) Mami…tak ráda tě vidím.

Laura

Já tebe také, holčičko moje.

Kate

Mami, kde ses tu vzala?

Laura

Přijela jsem před chvílí…

(Do místnosti vejde Viole, Luis a Elí. Jakmile je Kate spatří Sorelovi, pustí se mámy. Neví, jak se má zachovat. Neví co je správné.) Viole

(Přistoupí ke Kate a pohladí ji po vlasech) Neboj se Kate, to my jsme tvoji mámu přivezli z přístavu. Před měsícem nám došel z domova dětí dopis, že tě tvá pravá máma hledá. V dopise byla případná adresa, kam odepsat, pokud bychom chtěli, aby k setkání došlo. Přišlo nám s Luisem, že bys byla ráda, kdybys svoji mámu mohla znovu spatřit. (Kate objala Viole, Luise i Elí)

Laura

A já vám za to také mnohokrát děkuji.

Kate

(Po objetí se podívá na Lauru) Mami…kde jsi byla celou tu dobu? Proč si mi nikdy do domova alespoň nenapsala?

Laura

(Smutně si sedne na židli) Léčba tvého kolene byla tehdy dost nákladná a já už jsem neměla žádné finanční prostředky, jak tvoji léčbu hradit. Začali mi tehdy narůstat dluhy a dospělo to tak daleko, že jsem se dostala na mizinu. Nemohla bych tě uživit. Tehdy jsem udělala to nejtěžší životní rozhodnutí. Jednou po ranní směně jsem zašla na sociální úřad a vše jsem jim pověděla. Ještě ten den soud v rychlém soudním řízení rozhodl o tvém odebrání z mé péče a já jsem kvůli nezaplaceným poplatkům musela do vězení. Nejvíce mě ale tehdy mrzelo, že jsem ti nemohla zavolat, napsat dopis, dát vůbec vědět, co se se mnou děje. To si budu vyčítat až do konce svého života.

Kate

(Kate přistoupí k Lauře a obejme ji) Už se netrap mami. Vždyť je to všechno přece jen minulost. Kdyby se všechny ty věci nestaly, nikdy bych nepoznala Sorelovi…nikdy bych se nedostala do Francie…a nikdy bych se možná nedočkala takového vystoupení jako dnes. (Lauře se objeví na rtech úsměv)

Laura

Jsi hodná, holčičko.

Viole

Pojďte, Lauro, počkáme na Kate před divadlem.

Laura

Dobrá

Luis

Nezapomeň si vzít všechny věci.

37

Elí

(Rychle a nenápadně) Byla si skvělá. Blahopřeji.

Kate

(Oddychne si) Díky.

(Začne hrát hudba – pološero. Scéna se mění na obývací pokoj rodiny Sorelů. Scéna jde do plného světla. Celá rodina Sorelů i s Laurou a Kate sedí na gauči a vyprávějí si.) Laura

Byla si úžasná Kate. Když si tančila, úplně se mi zastavilo srdce.

Viole

Máte pravdu. Uběhl už týden a já mám pocit, že si to vystoupení měla dnes. (Všichni se smějí)

Elí

Co budete zkoušet dalšího.

Kate

Ještě nevím, uvidím na další hodině, co nám řekne učitelka.

Luis

A jaké si měla další ohlasy na to vaše vystoupení.

Kate

Jenom dobré. Holky říkaly, že všichni byly nadšení, dokonce i Gujárdovi a těm se málo co líbí. Prý i Villovi se to líbilo.

(Ozve se zvonek) Luis

Půjdu otevřít.

Viole

(Po chvíli) A kdy jste to říkala, že máte v plánu odjet? Luis slíbil, že přijede dřív z práce a že vás odveze k přístavu autem.

Laura

To budete hodní. Musím jet pozítří, protože mi končí vízum. Loď mi odplouvá kolem půl páté.

Kate

A nemůžeš tady ještě nějaký čas zůstat.

Laura

Nemohu, Kate. Ráda bych, ale nejde to. Musím uklidit byt, najít si nějakou práci…

Viole

Dáme vám na cestu také nějaké peníze, jídlo a nějaké teplé oblečení. Na moři už bude pěkná zima.

Laura

Jste moc laskaví, ale to nemohu přijmout.

Viole

Ale můžete, vždyť je to maličkost.

Vchází Luis. Luis

Kate, přišel ti nějaký dopis?

Kate

Mě? Od koho?

38

Luis

Nevím. Musíš se podívat.

Kate

(Otevírá dopis. Všichni napjatě očekávají, od koho dopis je? Čte) Milá slečno Sorelová. Jmenuji se Augosto Tiere a jsem tanečním mistrem pařížského královského baletu a ředitelem taneční konzervatoře v San Michell. Zúčastnil jsem se jako host slavností vašeho města k sedmistému výročí první písemné zmínky. Při této příležitosti jsem měl možnost shlédnout váš taneční výstup nazvaný „Cíl mého pocitu“. Byl jsem z vašeho výstupu naprosto uchvácen ba přímo nadšen. Takto provedený tanec jsem neviděl již řadu let. Bezpochyby v sobě máte nevšední talent, kterého by byla škoda nevyužít. Dovoluji si vám prostřednictvím tohoto dopisu nabídnout služby naší školy. Oficiálně vás, bez přijímacího řízení, zvu ke studiu tance na naší škole. K dopisu přikládám své telefonní číslo a adresu pro případnou odpověď. Na rozmyšlenou vám dávám týden od přijetí dopisu. Bližší informace bych vám předal až osobně. S pozdravem a přáním mnoha dalších tanečních úspěchů Mistr Augusto Tiere.

Kate

(Začne se radovat, smát se, běhat po místnosti, všechny začne objímat) To je super…to je pecka…já jsem tak ráda mami… Viole…Luisi.

Laura

No to je skvělé.

Elí

Tak se ti nakonec splnil ten tvůj velkej sen.

Viole

Ano stát se světoznámou tanečnicí.

Elí

(Objímá Kate) Moc ti to přeji.

Kate

Díky, to je perfektní. To jsem vůbec nečekala. (Zarazí se) Jdu mu hned odepsat. (Utíká pryč ze scény, jako do pokoje) Já budu tančit…Já budu tančit. (Všichni mají velikou radost)

(Hudba – scéna do pološera. Přestaví se z obývacího pokoje na výstup na loď. Výstup je vytvořen stejně jako při odjezdu Kate z USA. Laura vystupuje na trajekt, doprovází ji Kate. Rodina Sorelů čeká na pevnině.) Laura

(Položí kufry) Tak se tady měj pěkně Kate.

Kate

Měj se mami. A nezlobíš se, že tady zůstávám?

Laura

Ne. Proč bych se měla zlobit. Vždyť si doma vlastně tady a Sorelovi tě mají rádi, starají se o tebe moc pěkně. Jsem jim také moc vděčná, že z tebe vychovali takové skvělé děvče.

Kate

Děkuji.

Laura

Pokud budu mít dostatek financí, přijela bych se za tebou o Vánocích podívat. Už jsem se ptala i Sorelů, jestli jim to nebude vadit a řekli mi, že se za tebou mohu přijet podívat kdykoli budu chtít. 39

Kate

Jsou hodní. (Otočí se za nimi. Ti na ni pokynou.) A piš mi. Ať vím, že jsi v pořádku.

Laura

Neboj, to víš, že ti budu psát. (Zvuk parníku) Už musím jít. Tak pa. (Políbí jí a pohladí ji po vlasech.) No tak neplač. Vždyť neodjíždím napořád. Akorát budeme od sebe trochu dál. Přeji ti mnoho štěstí a úspěchů ve škole. Bude z tebe skvělá tanečnice. Pa

Kate

Ahoj mami a ať se ti daří. A pozdravuj paní Collinovou.

Laura

Určitě ji budu od tebe pozdravovat.

(Hudba – máma odchází na loď. Scéna se noří do tmy. Přichází houslista. Opět vstupuje do jediného svítícího reflektoru (boďáku). Před houslistu, si jdou sednout vypravěč 1 a 2.) Vypravěč 1

Poté nastoupila na trajekt a odplula. Kate se po velkých prázdninách vydala do Paříže studovat tanec, odjela tam společně s Elí, která tam již čtvrtým rokem studuje biologii. Luis a Viole se nadále věnovali své práci.

Vypravěč 2

V dopise, který poslala Laura na konci velkých prázdnin Sorelům, líčila, že si našla lepší práci v jednom velkoobchodě a také, že si našla lepší byt, který má i terasu s vyhlídkou. Také psala, že si našla i přítele, který se k ní chová velice pěkně. Vypadá to, že se konečně celé rodině bude dařit tak, jak se jim ještě nikdy nedařilo, a to šťastně.

(Vypravěči odchází. Zůstává pouze houslista. Ten se poté otáčí zády k divákům a odchází ze scény. Postupně se boďák zhasíná.) Konec

40

9.3 Plakáty

41

9.4 Program (originál byl tištěn v jiném formátu) Základní umělecká škola Jaroslava Kociana Smetanova 1500 Ústí nad Orlicí 562 01 Literárně dramatický obor

42

Cesta Osoby a obsazení Kate Karolína Sedlářová Jim Ondřej Štantejský Laura Nela Dostálková Luis Ondřej Štantejský Viole Barbora Vojtíšková Elí Aneta Lžíčařová Vypravěč Anna Černohousová, Barbora Vojtíšková, Taťána Hrdinová Účetní Barbora Vojtíšková Pí Georga (vychovatelka domova dětí) Barbora Vojtíšková Pí Whodeová (vychovatelka domova dětí) Aneta Lžíčařová Pí Palmerová (ředitelka domova dětí) Nela Dostálková Pes Bany Anna Černohousová Učitelka Nela Dostálková Moderátor Ondřej Štantejský Emílie (kamarádka Kate) Anna Černohousová Jůd (kamarádka Kate) Taťána Hrdinová Pedagogické vedení - Jiří Zajíček Violový doprovod – Jakub Cach (ze třídy p.uč. Barvínkové)

Příprava a realizace inscenace Na realizaci inscenace se začalo pracovat zhruba od listopadu. Než jsme ovšem k této realizaci dospěli, museli žáci projít odbornou přípravou, která byla nezbytná. V té se zabývali přirozeným pohybovým jednáním postav, tvorbou charakterů, tvorbou jevištní a posléze herecké postavy…atd. Celá tato příprava měla žákům poukázat klíč k tvorbě inscenace. Inscenace vznikla především ze dvou důvodů. Prvním důvodem bylo, aby si žáci vyzkoušeli spojit v jeden celistvý divadelní tvar tři základní divadelní složky; tanečně - pohybovou průpravu, jevištní pohyb a verbální projev. Druhý důvod byl ten, aby se žáci zaměřili na sebeuvědomění (já v prostoru, já jako postava, já ve vztahu k hudbě, já ve vztahu k partnerům…atd.), na skupinovou koordinaci, kooperaci a kohezi, a také aby se především seznámili s výukou pohybu tanečního (pro žáky LDO) a syntézou pohybových a dramatických prvků v inscenaci. Jednoduše řečeno nám šlo o vytvoření inscenace, kde bude zřejmé propojení pohybu (přirozeného, tanečního, divadelního) a slova (dialogy). Proto je např. inscenace hodně propojena hudební složkou, má rychlý spád, časté změny scén a působí jako výpravný příběh. V průběhu realizace se objevil veliký problém, který jsme museli řešit. Na konci listopadu musel z této skupiny odejít žák (jediný chlapec), čím se rapidně narušilo zkoušení. Roli narychlo přijal Ondřej Štantejský, který se musel „poprat“ s nelehkým úkolem. Zvládnout bez jakékoli přípravy veškeré již nazkoušené obrazy i choreografické části inscenace. Protože přistoupil k inscenování zodpovědně, zvládli jsme nazkoušet inscenaci v termínu. Proto mu za jeho přístup patří veliký dík.

43

Děj Příběh pojednává o životě dívenky jménem Kate. Narodila se u jihovýchodního pobřeží USA ve městě Wilmington. V jejím brzkém věku přišel její otec Jim o práci. Začal s pitím alkoholu a vše vyvrcholilo tím, že napadl nejen svoji ženu Lauru, ale i Kate. Poranil jí vázou koleno. Protože i Jim pochopil, co se s ním děje, rozhodl se rodinu raději opustit. Všechny náklady na léčbu tedy musela hradit Laura. Kateina vidina profesionální tanečnice se v jednom momentu rozplynula. Tím ovšem starosti neskončily. Jednoho dne se také domů nevrátila ani Laura. Kate nevěděla, co se s její mámou stalo. Proto se Kate dostává do dětského domova, kde se ovšem necítí vůbec dobře. Vzpomene si na příběh, který ji máma vyprávěla, o námořnících, kteří posílali svým nejbližším lahve s dopisy. Celou dobu poté doufali, že vzkaz dopluje k tomu, komu byl určen. Proto se tajně vykrade z dětského domova a takovéto dvě lahve pošle. U jihozápadního pobřeží Francie, blízko městečka Préfaillés, najde lahev rodina Sorelů. Jejich dcera Elí se rozhodne, že Kate na dopis odpoví. Z pouhých dopisů vznikne mezi oběma veliké pouto, které trvá zhruba dva roky. Po dvou letech a po složitých vyjednáváních si Kate rodina Sorelů adoptuje. Kate tedy začíná zcela nový život. Jediné co ji ovšem trápí, že doposud nezjistila, co se stalo s její mámou. Kate začne v Saint-Nazaire navštěvovat různé kroužky, především tanec, kterému se chtěla tolik věnovat. V patnácti letech přišla její veliká chvíle. Město slavilo sedmisté výročí od první písemné zmínky a Kate taneční škola nabídla, aby si na slavnostech zatančila sólo. Kate po vystoupení slavila ohromný úspěch, který oslovil nejenom její adoptivní rodiče, ale také někoho jiného…to se ovšem již nechte překvapit, jak může skončit cesta jedné dívky.

44

9.5 Fotodokumentace projektu

45

46

9.6 Záznam představení ze dne 11. 3. 2014 Viz DVD – doporučuji spouštět v programu VLC media player (avi), Windows media player

47