DUBEN 1998 DUCHOVNÍ RÁDCE SKAUTSKÝCH ODDÍLÙ. Milé sestry a milí bratøi,

DUCHOVNÍ RÁDCE SKAUTSKÝCH ODDÍLÙ

70

DUBEN 1998

Z OBSAHU: Vychovávat ale jak? Cesty k Bohu a k víøe VIII. Duchovní odborky Akce: Cihla pro Moravu Skautský zákon pøíbìhy Anketa Rozhovor s ... Scout‘s Duck

Milé sestry a milí bratøi, v jarních mìsících si køesané každoroènì pøipomínají slavné Kristovo vzkøíšení. Slavení této události – vítìzství Krista nad høíchem a nad smrtí, pøedchází pøípravné postní období. Pro nás je to pøipomínka a výzva. Chceme–li vítìzit nad zlem a výraznìji šíøit dobro, musíme pøíjmout køíž sebeovládání a služby, což nebývá vždy pøíjemné a snadné. Ale skaut je pøece odvážný a stateèný a dovede mít rád své bližní. K tomu všemu nás též vybízí patron skautù sv.Jiøí, jehož si také v dubnu pøipomínáme. Kéž nám jeho pøíklad i pøímluva pomáhá zdolávat odvážnì draka zla, pomáhat s chutí druhým a tak si též vysloužit korunu slávy. To pøeje vám i sobì P. Jožka Kopecký, SDB

Odbor duchovní výchovy ... se sešel v pondìlí 6. dubna 1998. První slova byla vìnována (jako obvykle) èasopisu Na dobré stopì. Jiøí Edy Zajíc slíbil, že zpracuje Snìmovní stránku. Po této krátké zprávì usedl mezi nás Aleš Kratochvíl, jednatel Asociace Køesanských sdružení mládeže, aby nám Asociaci pøedstavil a pohovoøil o možné spolupráci s Junákem. Èlenem Asociace je zatím šestice obèanských sdružení z rùzných oblastí ÈR, pracující jako diecézní centra mládeže. Asociace již navázala dobré vztahy s YMCA. Ze strany Junáka byla navrhnuta spolupráce na úrovni jednotlivých sdružení a skautských oddílù a Aleš Kratochvíl jako jednatel Asociace byl pozván na èervnovou schùzku ODV s tím, že by se tato setkání ètvrtletnì opakovala. Jménem Asociace požádal pan Kratochvíl o podporu pøi jednáních se státem. Pøi této pøíležitosti nás Jiøí Edy Zajíc informoval o zámìru ministerstva školství (MŠMT) zøídit v nejbližších mìsících organizaci zastøešující všechny dìtské a mládežnické organizace v ÈR. Tato by pak mìla pøevzít od ministerstva povinnosti, jakými jsou napø. zastupování dìtských a mládežnických organizací v zahranièí, rozdìlování dotací. Zastoupení dílèích organizací by mìlo být pomìrné vzhledem k poètu èlenù. Další sdìlení se týkalo ICCG, jehož žádost o uspoøádání evropského setkání, které probìhne od 28. 12. do 3. 1.1999, v Èeské republice Junák pøijal. Krátký èas jsme vìnovali zprávì Pavla Èesáka a Edyho o duchovních odborkách – byly vìtšinou zaøazeny do tématických skupin – a novì schváleném øádu výchovy èinovníkù. Do prázdnin si každý z nás pøipraví struèný obsah toho bodu zkoušek, jenž si vybral. Na závìr probìhla diskuze nad „Strategií Odboru Duchovní výchovy do roku 2005, 2050, 2500, ...“, kterou pøipravili Pavel Svìt-

luška Budský a Jan Neptun Peèený. Vladislav Kamzík Jech pøipomínal, že do této strategie je tøeba zahrnout i duchovní proudy nekøesanské, skautingu však pøíznivì naklonìné. Slíbil, že nám pošle zamyšlení nad „Strategií“ a vyzval nás, abychom ho sami reflektovali. Debata na téma „Strategie“ bude pokraèovat pøíští schùzku. Do pøíštího setkání se má každý z nás zamyslet také nad náplní práce jednotlivých èlenù ODV. Karbous

Z redakce ...

Minulý mìsíc pøišly dokonce celé tøi pøíspìvky, které jsem si nemusel vyžádat. Nebývalá úroda - ale stejnì mi to vzhledem k poètu ètenáøù pøipadá velice málo. Také chybí zpìtná vazba - nevím tedy, které èlánky jsou nejvíce ètené, které èlánky se nejvíce pøi práci s dìtmi používají. Tak do toho! Svìtluška Po tìžké nemoci povolal Pán 31. bøezna 1998 na vìènost vìrného služebníka

P. Jaroslava Sallera CSsR Narodil se 10.5. 1925 v Sušici. Už jako chlapec vstoupil do juvenátu redemptoristù. Po noviciátì a po maturitì studoval na teologickém uèilišti v Oboøišti u Pøíbrami až do likvidace všech klášterù. Bìhem vojenské služby u PTP byl tajnì vysvìcen na knìze. Po návratu z vojny pracoval jako dìlník. V roce 1956 byl uvìznìn a umístìn do dolù ve Zbùchu u Plznì. Po roce 1957 si našel práci v Sušici a živì se zapojil do skautské èinnosti. Na jaøe roku 1968 nastoupil do duchovní správy v Novém Sedle a pozdìji v Libìšicích u Žatce. Zde po roce 1990 vybudoval na farní zahradì centum pro dìti a mládež, založil církevní školu v Deštnici a do vyuèování náboženství zapojil pøes 150 dìtí z okolí.

Autorita vychovatele

Nedávno jsem psal seminární práci z morální teologie a pøi studiu literatury jsem se v knize Bernharda Häringa Láska je víc než pøikázání setkal s krásným popisem autority pedagoga. Velice mne oslovil, snad proto, že mne již delší èas tato otázka velice zajímá. Ale nyní již dám slovo Berhnardu Häringovi, píše sice o autoritì rodièovské, ale jsem pøesvìdèen že totéž platí i pro pedagogy: „Rodièovská autorita je povolána, aby stále rozšiøovala prostor svobody a iniciativy. Nesmìjí dospívající mládež obklopit pøemírou kontrol. Mají uèit dìti, aby stále více stály na vlastních nohou, i když pøitom nezbytnì musí poèítat s chybami. Nemáme právo plánovat chybné èiny, všichni ale máme právo - nechtìnì a neplánovanì - chyby dìlat. Kdo nechce udìlat žádnou chybu, nikdy se nenauèí cizí øeèi. Ale pšenice nepokvete ani tomu, kdo sice má odvahu dìlat chyby, ale vùbec nemá energii je napravit. Mládež potøebuje oporu a podporu; potøebuje i jistý dohled, ale právì i svobodu dìlat chyby.“

Nìkdo mi možná bude mít za zlé, že nemluvím o vùdcích èi vùdkyních, ale slovo pedagog se mi líbí více. Protože pedagog je ten, kdo doprovází. A naši bráškové a sestøièky v oddílech, mají-li opravdu vyrùst v odpovìdné dospìlé lidi potøebují spíše takové „vychovatele“, kteøí je budou doprovázet, než ty, kteøí je povedou za ruku. Slova Jana Køtitele: „Já se musím menšit, aby on mohl rùst,“ to velice dobøe vystihují. A tak si znovu pøeètìte výše uvedený úryvek z knihy „Láska je víc než pøikázání a pokuste se odpovìdìt na otázky: Jaká je moje autorita v oddíle? Vytváøím v oddílu dostatek prostoru pro rùst svých svìøencù? Jakým zpùsobem je vedu k spoluodpovìdnosti za oddíl? Jsem ochoten riskovat, že udìlají chybu, když svìøím nìco jejich odpovìdnosti? Jak se podílí èlenové oddílu na pøípravì programu? Jaké je postavení rádcù v oddíle? Dávám dostatek prostoru pro to, aby vedle mne mohl vyrùst mùj nástupce ve vedení oddílu? Marek Bárta

Drak

Drak Draci jsou všude!!! Draka, kterého èlovìk potká doma, v obchodì nebo na pracovišti, toho pozná docela snadno. Jsou to lidé, kteøí otravují a obtìžují všechny okolo. Existuje však ještì vìtší drak - pøedevším ten, který je ve mnì samotném. Drak vlastnì vùbec neexistuje, alespoò ne jako živý tvor. Ale to, co znázoròuje, to èlovìk poøád nachází kolem sebe. S kým že to vlastnì Jiøí bojuje? Drak ohrožuje celé mìsto, celou obec. Požírá nejdøíve ovce a krávy, ale nakonec nièí samotné obyvatele, ba dokonce i jejich budoucnost - mladou dívku, královskou

dceru. Šíøí strach, protože nikdo se k nìmu nedokáže pøiblížit, nikdo s ním neumí zacházet. Také já si tak pøedstavuji draka: odporného, páchnoucího, jedovatého nièitele. Kdo by chtìl mít co dìlat s nìèím takovým? A on se stává stále agresivnìjším, stále chtivìjším. Draci to tedy nemají v životì jednoduché. Pøedevším proto, že jsme jim pøisoudili tyto vlastnosti: ztìlesòují Bohu nepøátelské prasíly, chaos, jenž ohrožuje život a šíøí strach. Tyto síly pøece musí být znièeny nebo ne? Jiøí to vlastnì nedìlá. To znamená, že draka pøemùže, ale nezabije ho ihned. Nìco tomu

podobného uèinil kdosi jiný: svatý František. Když potkal vlka, jenž udržoval obyvatele italského Gubbia ve strachu a zdìšení, nesrazil jej, ale kázal mu. A obyvatele pouèil, jak zacházet s tím, kdo je ohrožoval a dìsil. To je dùležité. Nebo drak mùže být i obrazem mého nitra a sil, které mì nutí zùstávat v hranicích, mnou vytvoøených, obrazem sil, jež mne vrhají zpìt. A jak s nimi budu zacházet? Budu je mír rád a budu jim kázat? Pokoøím je, zahubím je? Tak jednoduché to tedy s draky není: tady je ten dobrý a tady zlý. A pøece jsou všude v životì, ve mnì... Musím se s nimi poprat, o tom není pochyb. Protože ustoupit jim nepomùže, jinak mne sežerou, znièí mi budoucnost. Ale porazit je neznamená popøít je nebo znièit je, nýbrž umìt s nimi zacházet. Jiøí nechá pannu, aby vložila svùj pás na krk nestvùry. Takovéto opasky potøebujeme i my pøi zacházení s drakem. • otázky pro vùdkynì a vùdce: – V každém životì jsou i temné stránky. Dokáži se jim postavit? – Znám sebe sama natolik, že vím, kdy se sám sobì stávám problémem? • denní modlitba è. 4 Dobrý Bože, když jsi stvoøil èlovìka, daroval jsi mu svobodu, dokonce i možnost, postavit se proti tobì. S touhle svobodou nìkdy zacházíme špatnì: vyžadujeme svobodu svou a pøehlížíme svobodu druhých, nenacházíme prostor, v nìmž bychom mohli tuto svobodu prožít, stáváme se sami nièiteli této možnosti, jak žít. Proto Tì prosíme, dej nám sílu, kterou mìl svatý Jiøí, ponechat ostatním jejich svobodu a pøesto vìdìt, kdy máme zasáhnout. Proto Tì prosíme skrze Tvého Syna, který dokonal svobodu Tvého stvoøení. Amen.

• denní modlitba è. 5 Dobrý Bože, èasto je to strach, kdo urèuje nᚠživot. Sráží nás zpìt, bere nám vzduch k dýchání a nenechává nás zalézat mezi zdánlivì tak bezpeèné stìny sebe sama. Avšak tvá cesta vyhlíží jinak. Ježíš pøekonal svùj strach, démona, jenž nás nechává stavìt kolem sebe zdi. Ukázal nám, že my, dùvìøujíce Tobì, dokážeme zvítìzit nad tímto drakem, abychom se osvobodili pro setkání se sebou samými a se svými nejbližšími. Buï pøi nás když nás pøemáhá strach a pro samotné stromy už nevidíme les, buï pøi nás, svou silou, svým svatým duchem. Amen. (z knihy nìm. skautù sv. Jiøí (DPSG) Der heilige Georg - ein Werkbuch, Georgsverlag 1997 pøeložila A. Velichová - Ida)

Vychovávat - ale jak?

í n á d e l H A H O B 8. Mají dìti duši ? Mluvit s našimi dìtmi o Bohu je možné za jednoho pøedpokladu. A již na zaèátku si mùžeme øíct, že tato podmínka je vždycky splnìná. Podmínka zní – naše dìti mají duši. Myslím, že o této skuteènosti nikdo z nás nepochybuje, ale mìli bychom si ji uvìdomit. Mùžeme se zamìøit na konkrétní zpùsoby, jak se o duši starat v každodenním životì. K popsání tohoto procesu si vypùjèeme klíèový výrok z køesanství. Po celá staletí peèovali knìží o duše tìch, kteøí žili uvnitø hranic jejich farností. Tato odpovìdnost stejnì jako práce v prospìch lidských potøeb se nazývá cura animarum, služba duším. Cura znamená službu i péèi. Když tento obraz použijeme na sebe, mùžeme si pøedstavit odpovìdnost, kterou máme za duši svou i duše našich dìtí. Stejnì jako farní knìz byl duši k dispozici v klíèových okamžicích života – nikoli jako doktor nebo léèitel, ale prostì proto, aby duši doprovázel a smìroval ve chvílích narození, nemoci, svatby, krize a smrti – mùžeme i my odpovídat duším našich dìtí, když se vydají na plavbu bludištìm života. Roli peèovatele, jak mu øíkali, bylo poskytnout náboženský kontext nejvìtším životním zmìnám a také pøipomenout citové vazby. Mùžeme být takovými peèovateli duší. Je to myšlenka, která v sobì zahrnuje vnitøní knìžství a osobní náboženství. Abychom se na tuto

cestu mohli pustit, je potøeba dát spiritualitì v našem programu vážnìjší místo. Všimnìme si, že péèe o duši je nìco úplnì jiného, než užití moderních psychologických a psychoterapeutických poznatkù. Netýká se léèení, upevòování, zmìny, pøizpùsobování nebo uzdravování, a nemá také nic spoleèného s pøedstavou dokonalosti nebo zlepšování. Nehledá nìjaký ideál a bezproblémovou existenci v budoucnosti. Snaží se spíše setrvat trpìlivì v pøítomnosti, v blízkostí života, jak se nám den po dni ukazuje, a zároveò pøipomínat øíši náboženství a spirituality. Zde je další velký rozdíl mezi péèí o duši a psychoterapií v bìžném smyslu: psychologie je sekulární vìda, zatímco péèe o duši je posvátným umìním. I když používáme køesanskou terminologii, to, co nabízíme, není specificky køesanské ani svázané se zvláštní náboženskou tradicí, pøesto to však zahrnuje náboženskou citlivost a pochopení pro naši absolutní potøebu duchovního života. V moderním svìtì se od sebe oddìlili náboženství a psychologie, duchovní praxe a terapie. Pokud chceme pùvodní spojení znovu navázat, musíme radikálnì pøestavìt naše pøedstavy o tom, co v psychologii konáme. Psychologii a spiritualitu musíme vidìt jako jedno. Péèe o duše oslovuje touhy, které naši svìøenci pociují, symptomy, které si s nimi bláznivì zahrávají, není ale únikovou cestou ze stínu nebo smrti. Duchovní osobnost je komplikovaní, mnohovrstevná a utváøená bolestí i radostí, úspìchem i selháním. Život prožívaný duchovnì není myslitelný bez okamžikù temnoty a období pošetilostí. Nìkteré klasické výroky popisující péèi o duši se hodí i do našeho moderního svìta. Platon používá výraz „umìní života“. Netýká se jenom mechanických dovedností a nástrojù, ale všech zpùsobù dovedného hospodaøení a peèlivé tvorby. Mùžeme tedy øíci, že péèe o duši vyžaduje zvláštní životní doved-

nost, mistrovskou citlivost k tomu, jakým zpùsobem se vìci dìlají. Duše nevplyne do života automaticky. Potøebuje naši dovednost a pozornost. Pozdní øímský spisovatel Apuleius øíkal, že „každý by mìl vìdìt, že nemùže žít žádným jiným zpùsobem, než cestou péèe o duši“. Péèe také mùže znamenat kultivaci, støežení a úèast, když se semeno duše rozvíjí v charakter nebo osobnost s vlastními dìjinami, komunitou, jazykem a jedineènou mytologií. Kultivace duše v sobì zahrnuje celoživotní hospodaøení se surovým materiálem. Zemìdìlci kultivují svá pole, my mùžeme kultivovat duše. Cílem duševní práce však není pøizpùsobit se uznávaným normám nebo obrazu statisticky zdravého jedince Cílem je spíše bohatì rozvinout život, spojený se spoleèností a pøírodou, vèlenìný do kultury rodiny, národa a planety, Ideou není povrchnì se pøizpùsobit, ale být v srdci hluboce spojen pøedky a žijícími bratry a sestrami. Péèe o duše je inspirující. Setkání s jejich tajemstvími, bez sentimentality nebo pesimismu, povzbuzuje život, aby dále rozkvétal podle svých vlastních návrhù a se svou nepøedpovìditelnou krásou. Péèe o duše neøeší hádanku života, právì naopak, je to ocenìní paradoxních tajemství, která svìtlo a tmu v

sobì mísí ve vznešenosti toho, èím mùže být lidský život a kultura. Lidská duše tu není proto, aby mohla být pochopena. Spíše mùžeme zaujmout uvolnìnou pozici a uvažovat o cestách, na kterých se utváøí jejich život. Nìkterá z hledisek mohou být pøekvapením. Slouèení dùvìrnì známých témat do nových tvarù nìkdy odhalí víc a je nakonec významnìjší než získání nových znalostí a nového poøadí východisek. Èasto, když pøedstavivost utká to, co bylo samozøejmé, do nové køehké podoby, vidíme duši náhle tam, kde byla pøedtím skrytá. Péèe o duše není v první øadì metodou øešení problémù. Jejím smyslem není odstranit ze života problémy, ale dát normálnímu, bìžnému životu hloubku a hodnotu, které jsou plodem duchovnosti. Do jisté míry je to mnohem vìtší výzva než v pøípadì psychoterapie, protože péèe o duši se musí zabývat kultivací výrazovì bohatého a smysluplného života jak doma, v oddíle, ve spoleènosti. Je to tedy výzva, protože vyžaduje od každého z nás pøedstavivost. V péèi o duše jsme to my, kdo pøijímáme úkol a máme pak radost z toho, že mùžeme pomáhat utváøet a uspoøádávat život pro dobro duše. Literatura: T. Moore – Kniha o duši zpracoval: P. Zbynìk Schneider

Cesty k Bohu a k víøe VIII. Poslednì jsme uvažovali o tom, kdo to je Ježíš Kristus a snažili jsme se vyhnout pøíliš krátké a struèné odpovìdi. Došli jsme k tomu, že odpovìï na tuto otázku mùžeme získat tím, že se ho rozhodneme nìjak trvaleji a hloubìji poznávat. Naše cesta k poznání Krista je v jistém smyslu podobná cestì apoštolù, kteøí s ním chodili. A skonèili jsme pøi tom krátkém naznaèení cesty u jednoho dùležitého bodu: že Ježíš Kristus je pravý Bùh a pravý èlovìk a dotkli jsme se i toho, že tato skuteènost se obtížnì chápe.

Kdybychom se vrátili do situace apoštolù, vidìli bychom, že to tam bylo v jistém smyslu zdánlivì snazší, protože oni Krista poznávali postupnì. Poznali v nìm zajímavého a poutavého èlovìka a jak se jím ne-

chávali upoutat, poznávali ho stále dál a dál. Èím dál tím víc chápali, kdo je Kristus a po vzkøíšení v nìm definitivnì poznali toho, který byl oèekáván a který byl poslán. Dále bylo nutno tohle všechno, co oni poznali životní zkušeností a co se z prvotní malé zkušenosti rozrostlo do šíøe, opìt zestruènit, protože bylo tøeba, pøedat to druhým lidem. Tak vznikly rùzné formule vyznání, kde mìlo být krátkým zpùsobem vyjádøeno, jak byl Ježíš vírou poznáván. Vlastnì už evangelium je do urèité míry zestruènìním, nebo je sdìlením víry apoštolù a prvotní církve dalším lidem. A zase ještì nebyl konec. Ještì v Novém zákonì se dá bloudit a všelijakým zpùsobem se mýlit. A to se skuteènì v prvních stoletích církve dìlo. Celých pìt prvních století historie církve je poznaèeno zápasem o dobré pochopení jeho celé osoby. A tak se došlo k proslulé formulaci chalcedonského koncilu (rok 451), která øíká, že Ježíš Kristus je pravý Bùh a pravý èlovìk a božství a lidství je v nìm nesmiøitelnì a nerozdìlitelnì pøítomno. Jde o formulaci velice struènou a jasnou, ale nelze øíci, že touto jedinou vìtou pochopíme, kdo je Kristus pro nás a co nám pøináší. A pokud jste se nìkdy dostali do situace, kdy jste chtìli druhému pøiblížit to, že Kristus je Bùh i èlovìk, tak víte, že je to dost tìžké. Není možné tuto formulaci nìkomu narazit na hlavu a øíci: „Takhle to je“. To nestaèí. Vymezení chalcedonského koncilu je vlastnì vymezením dráhy, ze které èlovìk ve svých úvahách nemá vyboèit. To ale neznamená, že by v tomto pochopení nemohl jít hloubìji a dále. A mnì jde o to, ukázat ve svìtle Nového zákona alespoò jednu pøístupovou cestu, která by vedla k pochopení Kristova lidství a božství v jedné osobì. Ona by byla vùbec zajímavá otázka, zda jste se pozastavili nad tím, že Ježíš Kristus je Bùh a èlovìk v jedné osobì souèasnì.

Možná že ne, možná že to berete od malièka samozøejmì a nikdy jste se nad tím nepozastavili. Možná, se nìkdo dostal ve své víøe tak hluboko, že se nemá nad èím pozastavovat. Pak je ale ještì jedna možnost: že se nebere dostateènì vážnì Kristovo lidství. Byl jeden blud zvaný doketismus, ve kterém se Kristus bral jen jako zdánlivý èlovìk. Vidìli v nìm Božího Syna, a to lidské se bralo jen jako, øekl bych, fasáda. To samozøejmì není správné, jeho lidství nesmí pøijít zkrátka. A jakmile vezmeme vážnì, že Kristus je plnì èlovìk, už je vidìt, že se to s jeho božstvím dává tìžko dohromady (ne že by to bylo nemožné). Jak se k tomu mùžeme pøiblížit? Nový zákon èasto neøíká, kým Kristus je, ale mluví o tom, co dìlal, jak Kristus jednal a jaký má jeho jednání vztah k Bohu. U sv. Jana to najdeme dost èasto. Napøíklad: Ježíš mu odpovìdìl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepøichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 16,4), nebo jinde: „Syn nemùže sám od sebe èinit nic než to, co vidí èinit Otce. Co èiní Otec, stejnì èiní i jeho Syn.“ (Jan 5,19). A pak to proslulé: „Já a Otec jsme jedno“ (Jan 10,30). „Neèiním-li skutky svého Otce, nevìøte mi! Jestliže je však èiním a nevìøíte mi, vìøte tìm skutkùm, abyste jednou provždy pochopili, že Otec je ve mnì a já v Otci“ (Jan 10,37-38) Pøíkladù, které nám ukazují, jaký vztah má Ježíš k Otci a jak vypadá jeho konání, bychom našli v Novém zákonì mnohem více. Èlovìk Boha poznává a více nebo ménì se mu blíží. Více nebo ménì je nám Bùh blízký, èi jej chápeme. Jestliže v nìjaké situaci jednáme dobøe, víme, že to, co dìláme, je doopravdy správné, že jsme tam, kde nás Bùh chce mít, jsme v tu chvíli s ním v souzvuku a v jednotì, pak pochopíme, že vzdálenost mezi námi a Bohem se zmenšila. Že èlovìk, který jedná velice dobøe, který jedná podle Boha a ne podle sebe, má v tu chvíli k Bohu velice blízko, je s ním ve zcela úzkém vztahu.

Kdybychom tenhle postoj dovedli dál, mùžeme se pøiblížit k pochopení Ježíše. A teï to musíme øíci souhrnnì, jak je nám souhrnnì vyprávìn celý obsah evangelií - uvìdomte si, že Pán Ježíš hlásal Boží království, ale sám si nebudouval žádné pozice. Nikde nenajdeme, že to a ono dokázal, aby si v Izraeli vybudoval takové nebo onaké postavení - by k tomu, aby mohl hlásat zvìst o Božím království. Celé jeho postavení vùèi Otci charakterizuje vìta: „Mùj pokrm jest, abych èinil vùli toho, který mì poslal, a dokonal jeho dílo.“ (Jan 4, 34) To byla jeho životní náplò: konat vùli Otcovu, ne vùli svou, protože od Otce pøišel, je Božím Synem od vìènosti, nestal se jím nìjak postupnì. To, co ho vidíme dìlat, je naprosto dobré a není v tom žádné zlo - to za prvé. Za druhé: on je v tom, co dìlá, celý. Nevidíme v nìm žádné rozdìlení, žádnou rozpolcenost. Jde celou svou osobností za uskuteènìním Otcovy vùle, za uskuteènìním Božího plánu. Tohle je v e l i c e struènì a jasnì øeèeno ve známém úryvku listu Filipanùm: „Nech je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Zpùsobem bytí byl roven Bohu, a pøece na své rovnosti nelpìl, nýbrž sám sebe zmaøil, vzal na sebe zpùsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobì èlovìka se ponížil, v poslušnosti podstoupil smrt, a to smrt na køíži. Proto ho Bùh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se pøed jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - a k slávì Boha Otce aby každý jazyk vyznával: Ježíš Kristus je Pán.“ (Fil 2, 5-11).

Ježíš se všeho zøíká jenom proto, aby byl naprosto poslušný Otci. Je možné, aby se nechal Otcem zcela ovládnout a naplnit. A všechno to dìlá jako èlovìk, takže jeho lidství není nic ubráno. Ježíšovo lidství je pro jeho poslušnost, pro jeho lásku a ochotu sloužit naplnìno Bohem, naplnìno božstvím. Protože zde není žádná rozdìlenost, žádná rozdvojenost, mezi tím, co Ježíš dìlá a myslí, mezi tím, co dìlá a kým je, pak je v nìm to božské plnì. Pokud my dìláme nìco dobrého, pak se ještì v našem nitru najde dost pýchy nebo sobectví, prostì kus nìèeho, co není Boží. Tohle u Ježíše není, jeho chování je v naprostém souladu s tím, kým on sám je. Když koná Boží vùli a koná ji celý život, celou svou existencí, Bùh je v nìm. To je jeden pohled. A druhý pohled, který to doplòuje, je jaksi z obrácené strany. Když Bùh chce èlovìku øíci srozumitelnìji, kým je, pak mu to musí øíci na lidské rovinì. A sv. Jan to øekl jedním výrazem „Na poèátku bylo Slovo. To Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bùh.“ (Jan 1,1). Jestliže je Ježíš plnì Bohem a pøitom souèasnì èlovìkem, pak èlovìku pøijatelným zpùsobem ukazuje, kdo je Bùh. Pak se v Ježíši Bùh vyslovuje na lidské rovinì. A opìt se podíváme, jak k nám o Ježíšovi mluví evangelia. Vidíme, že v Ježíši je jasnì a nezkreslenì Bùh u díla, že je to Bùh Abrahamùv, Izákùv, Jákobùv, Bùh, který jedná, který slíbil Vykupitele. A tak dostáváme shodu mezi tím, co v sobì Ježíš pøínáší a mezi tím, co dìlá. Bylo by dobré, kdybyste si vzali ke ètení 2. kapitolu listu Filipanùm (Flp 2, 5-11) a našli si v Janovì evangeliu rùzná místa o Ježíši. Snažte se podle tohoto kostrbatého návodu sami pochopit, jak k nám Bùh v Kristu pøišel. Bez osobní snahy o poznání to nejde. (pokraèování pøíštì)

Duchovní odborky

KØESANSKÁ TRADICE A BOHOSLUŽBA Smyslem této odborky je jednak podchytit zájem o køesanské koøeny naší evropské civilizace a kultury, jednak jim umožnit, aby se s tímto s hlubším porozumìním aktivnì úèastnili bohoslužebného dìní, které je konkrétním vyjádøením této tradice v církevním prostoru. Tato odborka je urèena vìøícím, lze ovšem uvažovat o alternativì pro dìti z necírkevního prostøedí.

1. stupeò • Zná struènì Ježíšùv pøíbìh a dovede jej svým vrstevníkùm v oddíle vyprávìt. • Ví, jak s Ježíšem souvisí slavení vánoc, velikonoc a nedìle (soboty). • Vykonává alespoò obèas nìjakou službu, která souvisí s bohoslužbou (ministruje, ète z Písma, pomáhá s úklidem kostela, stará se o kvìtiny, zpívá, pomáhá starším úèastníkùm bohoslužeb ap.).

2. stupeò • Zná základní souvislost mezi spoleèenstvím církve a Ježíšovým pùsobením (je „tìlem Kristovým“ – pokraèováním Ježíšova pùsobení po vzkøíšení). • Zná souvislost hlavních období církevního roku (advent, vánoce, postní doba, velikonoce, svatodušní doba) s Ježíšovým životem a svým vrstevníkùm o tom podá struèný výklad. • Zná základní smysl køesanské bohoslužby (úèastnit se spoleèenství se vzkøíšeným Ježíšem a ostatními vìøícími, spojeni Duchem svatým obrátit se k Otci) a hlavní formy, kterými je tento smysl naplòován (modlitba, naslouchání Písmu, svátostná služba); pro své vrstevníky o tom pøipraví struèný výklad.

• Vysvìtlí, jakou funkci má v køesanské bohoslužbì Bible. • Vysvìtlí smysl a pùvod nìkterého køesanského symbolu (køíž, kalich, beránek, ryba, bílá sobota ap.). • Vysvìtlí smysl slov „Amen“, „Kyrie eleison“, „Hosana“. • Vykonává pravidelnì nìjakou službu, která souvisí s bohoslužbou (ministruje, ète z Písma, pomáhá s úklidem kostela, stará se o kvìtiny, zpívá, pomáhá starším úèastníkùm bohoslužeb ap.).

3. stupeò • Zná základní souvislost mezi Církví a Ježíšovým pùsobením (je „tìlem Kristovým“ – pokraèováním Ježíšova pùsobení po vzkøíšení) a pomocí pøíslušných biblických odkazù (Skutky a epištoly) o tom pøipraví výklad pro své vrstevníky. • Zná souvislost hlavních období církevního roku (advent, vánoce, postní doba, velikonoce, svatodušní doba) s Ježíšovým životem, jejich symboliku a svým vrstevníkùm o tom podá výklad. • Zná základní smysl køesanské bohoslužby (úèastnit se spoleèenství se vzkøíšeným Ježíšem a ostatními vìøícími, spojeni Duchem svatým obrátit se k Otci) a hlavní formy, kterými je tento smysl naplòován (modlitba, naslouchání Písmu, svátostná služba) a ví, jak v hlavních rysech vypadá dnes typická øímsko–katolická, evangelická a pravoslavná sváteèní bohoslužba; pro své vrstevníky o tom pøipraví struèný výklad. • Vysvìtlí, jakou funkci má v køesanské bohoslužbì Bible. • Vysvìtlí smysl a pùvod alespoò tøí køesanských symbolù (køíž, kalich, beránek,

ryba, bílá sobota, alfa a omega, svíce, loï ap.). • Vysvìtlí smysl slov „Amen“, „Kyrie eleison“, „Hosana“, „Hospodin“, „Epištola“, „Eucharistie“, „Liturgie“. • Vykonává pravidelnì nìjakou službu, která souvisí s bohoslužbou (ministruje, ète z Písma, pomáhá s úklidem kostela, stará se o kvìtiny, zpívá, pomáhá starším úèastníkùm bohoslužeb ap.).

4. stupeò

• Dovede podrobnì vysvìtlit souvislost Ježíšova života a života církve v chápání katolické, pravoslavné a reformaèní tradice (podstatné shody i dílèí odlišnosti). • Zná dùvody odlišnosti biblického kánonu v katolické, pravoslavné a reformaèní tradici a rovnìž dùvody odlišnosti v chápání svátostné služby církve v tìchto tradicích i jak se to konkrétnì promítá do bohoslužebné praxe a svým vrstevníkùm o tom pøipraví výklad. • Na pøíkladu velikonoc a vánoc ukáže, jak køesanství pøijímá pùvodnì cizí prvky jiných duchovních tradic a postupnì je „pokøesanšuje“. • Dovede vysvìtlit, jak s køesanským pojetím skuteènosti (svìta) souvisí vznik evropské vìdy a kultury; svým vrstevníkùm o tom pøipraví výklad. • Pøipraví pásmo o význaèných køesanských památkách v kraji. • Pøipravuje nìkoho mladšího na plnìní této odborky nižšího stupnì. • Vykonává pravidelnì nìjakou službu, která souvisí s bohoslužbou (ministruje, ète z Písma, pomáhá s úklidem kostela, stará se o kvìtiny, zpívá, pomáhá starším úèastníkùm bohoslužeb, podílí se na hudebním doprovodu ap.).

5. stupeò

• Totéž co 4. stupeò, +: • Zná významné køesanské, pøípadnì

køesanstvím inspirované kulturní památky (architektura, literatura, sochaøství, dramatická tvorba, hudba, malíøství) v naší zemi i ve svìtì a uspoøádá o nich pro své vrstevníky alespoò pìtidílný seriál s ukázkami (napø. pøednášky, umìlecké pásmo, èlánky, výpravy). • Pøeèetl knihy Vlastimila Vondrušky „Církevní rok a lidové obyèeje“ a Jaroslava Studeného „Køesanské symboly“ a pøipraví na základì nich pro své vrstevníky alespoò ètyødílný cyklus. pøipraví pøednášku (nebo èlánek) o historii komunity v Taizé. • Má pøehled o základní struktuøe viditelné èásti Církve, význaèných pøedstavitelích, poètu, složení a rozmístìní hlavních èástí ve svìtì i u nás a pøipraví o tom pro své vrstevníky výklad s použitím map.

Apollónova smrt aneb Vzpoura Múz – tak se jmenovalo naše divadelní pásmo... èèè

Akce: Cihla pro Moravu Výtìžek druhého kola akce „Cihla pro Moravu“ bude vìnován Oblastní charitì v Blansku. O tom, k èemu naše pomoc bude použita, pøinášíme rozhovor s její øeditelkou paní Janou Sedlákovou: Jaká je nyní (na jaøe) situace v postižených oblastech na Blanensku? Jak jsme oèekávali, je nutné po zimním období znovu zmapovat terén, zjistit v jakém stavu jsou obydlí, jestli je dostaèující vybavení domácností. Nesmí se zapomínat na psychické problémy i na stavy úzkosti z ohrožení, pocity marnosti a zbyteènosti jakékoli èinnosti. Na co konkrétnì mùže být finanèní pomoc skautù použita? Pomoc starým osamìlým lidem. Dùchod jim nestaèí na opravu bydlení a nové vybavení domácností. Nejvìtší problémy jsou v malých obcích. Starý èlovìk vìtšinou o pomoc nežádá. Bojí se obtìžovat, je tøeba osobní návštìvy. Popovídat si, získat dùvìru, projevit lidskou úèast a probrat možnosti konkrétní pomoci. Jak se získávají informace o potøebných obèanech? Tuto formu pomoci nelze uskuteèòovat bez konkrétních adres. Vyhledávání potøebných obèanù provádíme ve spolupráci s obecními úøady. Výjezdy za konkrétními klienty provádí naši terénní sociální pracovníci. Obèané s možností telefonu využívají naší Charitní linku dùvìry. Zde se shromažïují také nabídky pomoci od spoluobèanù. Myslím si, že osamìlému starému èlovìku by udìlala obrovskou radost návštìva mladých lidí, kteøí by pøišli možná s dárkem do domácnosti, ale pøedevším vìnovali svùj volný èas a projevili zájem. Za rozhovor podìkovala Lucie Málková – Luisa (Senetáøov)

Vidíte tedy, že s naší pomocí se opravdu poèítá. A jaké jsou ohlasy za poslední mìsíc? Z Havlíèkova Brodu: Rozhodli jsme se, že sehrajeme divadlo. Kluci vyrobili plakáty (kreslené i na poèítaèi), ty jsme pak namnožili a umísovali do skautských vývìsních skøínìk, do vývìsních skøínìk v kostele a – po dohodì s majiteli – do výloh obchodù, èekáren lékaøských ordinací, úøadù. Sadu plakátù obdržela ORJ a rovnìž obì brodská støediska. Požádali jsme duchovní správu, aby se akce ohlašovala v kostele. Z vlastní iniciativy nás dokonce kontaktovaly Noviny Vysoèiny a pøedstavení po øadu dní avizovaly v kulturní rubrice. Apollónova smrt aneb Vzpoura Múz – tak se jmenovalo naše divadelní pásmo, v nìmž se jeho autor Stanislav Dan Bárta zamìøil na klasická, všeobecnì známá dramata a vtiskl jim netradièní podobu. V nedìli 22. února ve tøi hodiny odpoledne koneènì nastala ta dlouho oèekávaná chvíle. Tìlocvièna sice ve švech nepraskala, ale podpoøit naše moravské spoluobèany a také se trochu na nìco podívat pøišlo dobrých 100 divákù. Každý dostal tištìný prográmek a mohl se zapsat do pamìtní knihy. U vchodu vedle pokladny visela nástìnka s informacemi o akci Cihla pro Moravu a s fotografiemi ze života našeho oddílu. Pásmo se skládalo z pìti èástí. „Apollónova smrt“ bylo krátké requiem pojednávající o posledním rozlouèení vìrných Múz s øeckým bohem umìní Apollónem. „Vražda Julia Caesara“ vzbudila v øadách obecenstva nebývalý ohlas. Tøetím výstupem – „Povìstí o Hnátovi“ – jsme se na sedm minut pøenesli do starého Brodu. Pøedposledním výstupem jsme se rozhodli potìšit i mladší diváky. Strhující dobrodružství odvážné dívky pøekonávající nástrahy temného lesa na pouti

ke své babièce se jmenovalo „Èervená Karkulka“. Obecenstvo se netajilo svým nadšením z této pohádky, až na pár skalních pøívržencù ústní lidové slovesnosti, kteøí nemohli pochopit, kde se v pøíbìhu vzal mladý princ èi sedm trpaslíkù. Na samý konec našeho pøedstavení jsme si nechali skuteèný bonbónek, hráli jsme „Romea a Julii“. Po skonèení posledního výstupu následoval až neèekanì bouølivý aplaus. Na pomoc lidem postiženým loòskými povodnìmi jsme vybrali 2.400 Kè, což už na nìjakou tu cihlu pro nový dùm rozhodnì vystaèí. Šovík a Rod Z Tøebíèe: Zasílám 1.000 Kè na akci „Cihla pro Moravu“. Nejvíce nasbírali ti nejmenší, vlèata, díky soutìži – z pìtikorunových cihel stavìli dùm. Josef Bublan Ze Senetáøova: Naše povodòová mise dopadla dobøe. V charitì jsme za tìch zhruba 8.000 korun nakoupili koèárky, stavebnice, panenky a s tímto hraèkáøstvím odjeli spolu s nìkolika dìvèaty našeho oddílu smìr Olomouc. Charita nám dodala adresy nìkolika mateøských školek, kde byli z našich dárkù hodnì nadšení. Dìtí tam bylo jako smetí, ale vybavení velice skromné (naše pomoc mi pøipadala jako plivnutí do moøe). Odjíždìli jsme však s dobrým pocitem, že jsme nìkomu mohli udìlat opravdovou radost. Pro skautky to byla také dobrá zkušenost a snad i pochopily, že smyslem skautingu je SLUŽBA. Lucie Málková – Luisa Pro vysvìtlení: Šlo o akci ještì v rámci zimního kola Cihly pro Moravu. Aktuální stav konta je 5.550 Kè, tedy poøád ještì hluboko pod výsledkem kola prvního (20.000 Kè). Uzávìrka druhého kola je 30. kvìtna. Kdypak se pøipojíš ty ??? Svìtluška

Bude ...

Kvìtinový den – 13. kvìtna 1998 Akce má sloužit ke zdravotní osvìtì, zlepšení života onkologických pacientù a boji proti rakovinì. Dvojice dobrovolníkù vybavené letáèky s desaterem o prevenci rakoviny, kvìtinkami a pokladnièkou procházejí mìstem a s touto akcí seznamují obèany. Za bankovku mùže každý èlovìk získat kvìtinu. Jménem odboru pro výchovu roverù velice dìkuje za vaši pomoc Petra Šamšulová. ○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

Jarní sbírka obleèení a obuvi pro organizaci Živá rodina ve mìstì Buèaè na západní Ukrajinì bude v pátek 15. kvìtna 14.00 18.00 a v sobotu 16. kvìtna 8.00 - 14.00 na vlakovém nádraží Praha - Dejvice (stanice metra Hradèanská). Pøijímají se èisté vìci v pevných krabicích, nejlépe od banánù. Uvítáme dobrovolníky, kteøí pomohou pøi nakládání - šance pro skauty (hlaste se na tel. 24230956 pí. Koronthályová). ○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

Setkání vedoucích oddílù s køesanskou výchovou z Prahy a okolí bude v úterý 26. kvìtna od 19.00 v klubovnì ORJ Prahy 2 (Bìlehradská 51, Praha 2). Téma: Modlitba, bohoslužba a jiné formy duchovního života na táboøe - výmìna zkušeností. ○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

Kalendáø akcí Ekumenické lesní školy: Roverský lesní kurs SURSUM 14. - 23.8., Slatiòany u Chrudimi Vùdcovská lesní škola 14. - 23.8., Onšov (okr. Pelhøimov) Ekumenická lesní škola 14. - 23.8., Lukavec (okr. Pelhøimov) Kurs Sursum a Vùdcovská lesní škola jsou už obsazené, na Ekumenické lesní škole je ještì pár míst volných. Kdo døív pøijde ... Pøihlášky zasílejte na adresu: M.Blažek, Panuškova 9, 140 00 Praha 4.

○

Skautský zákon - pøíbìhy Také pøi výkladu skautského zákona èasto používáte rùzné pøíbìhy? Také vám nìkdy dìlá potíž najít pøíbìh „jako šitý na míru“? Nuže, snad vám tedy pomùže následující cyklus, ve kterém se budeme snažit zveøejòovat krátké pøíbìhy pøímo k jednotlivým bodùm skautského zákona. Dnes: Skaut je zdvoøilý Lepší metoda Slavný klaun Grock dostal jednou dopis, který pøímo pøekypoval urážkami. Pøátelé mu radili, aby autora dopisu žaloval. Zdvoøilost má pøece svoje meze. Grock to ale odmítl. Mìl lepší metodu. Poslal dopis zpìt odesílateli s douškou: „Vèera mi byl doruèen pøiložený dopis. Zasílám Vám jej, abyste jako vážený obèan vìdìl, že nìjaký nestoudný darebák Vaším jménem posílá urážlivé dopisy. Se srdeèným pozdravem. Grock.“ - co asi øíkal autor dopisu na odpovìï od klauna Grocka? - je správné se vždy chovat podle lidového „na hrubý pytel hrubá záplata“? Trapas! Trapas! Slavný gereèka a zpìvaèka Wilhelmine Schroderová už mìla po období rozkvìtu. Jednou na cestì z Hamburku do Frankfurtu v oddìlení první tøídy se rozhovor stoèil na ni. Jedna dáma se vyjádøila, že ji selhává hlas a její herecká hvìzda pohasíná. Ztloustla prý jako vykrmená husa. Pán, který tuto kritiku také zaslechl, se škodolibì zasmál: „Pak to mùžete té ´zpívající hereèce´ øíci sama. Sedí totiž náhodou zrovna proti vám!“ Dáma zbledla a zaèala ze sebe vykoktávat jakési omluvy. Koneènì našla spásnou vytáèku: „Madam,“ øekla hereèce, „za mé hloupé žvanìní mùže ten žurnalista z veèerníku. Èlovìk se prostì nechá ovlivnit jeho jedo-

vatými divadelními zprávami. Ten žurnalista je prostì hrozný.“ Hereèka se smíchem odpovìdìla: „Nechcete mu to øíct sama ... Sedí právì vedle vás.“ - nezdvoøák se nìkdy vytrestá sám - vyplatí se nìkdy nezdvoøilé chování ? Tøi zrcátka Výjezd z parkovištì ve dvou proudech, pøed závorou se slévají. Na milimetr pøesná práce tvrdých chlapù v ocelových oøích: kdo zareaguje rychleji, kdo døív zasune pøedek kapoty do škvíry, ten vítìzí. A nikdo nechce být druhý, nikdo nechce s hanbou ustoupit, by v sázce není málo, v sázce je blatník. Pøichází na mì øada, a jakkoli stupidní a dìtinská mi ta hra pøipadá, i já si budu muset zahrát na agresivního vládce èeských silnic. Bože, jak dlouho bude trvat, než tenhle národ vybøedne z puberty a nauèí se „dìkuju“ a „prosím“, a nauèí se dát pøednost, která nic nestojí, a nauèí se pøátelským úsmìvùm a pøátelským gestùm, rovnìž zadarmo? Zkouším to pohledem na toho zleva, ale vidím, že nevidí. Sklenìné oèi bojovníka za každou korunu a za každou vteøinu. Pohlédnu doprava, tam zoufalá žena v beznadìjnì zapikolovaném malém autíèku. Pokud teï necouvnu, do veèera nevyjede. Couvnu. Bum! Tak to se mi povedlo: auto má tøi zrcátka, já se nepodíval ani do jednoho. Teï do nich dìlám omluvné gesto, ale marnì. Na pohled dáma, na poslech cosi jiného. „Co to dìláte, èlovìèe,“ jeèí øidièka vozu, do nìhož jsem uknul. „Madam, já se vám upøímnì omlouvám, opravdu jsem nedal pozor,“ øíkám co nejpokornìji. „Vy nevíte, že to auto má tøi zrcátka?!“

Zdá se, že opravdu ne dáma, ale nedám se vyvést z míry. Úsmìv ještì zdvoøilejší, ještì pokornìjší, ještì jednou se omlouvám a dodávám, že se nic nestalo, nárazníky konaly svou povinnost. „Vy to nevíte, že to auto má tøi zrcátka?! Popojeïte!“ Asi tak tøicet let vím, že to auto má tøi zrcátka, zrovna tak dobøe vím, že èlovìk je tvor chybující. Stane se nerado, ale stane se. Hlavnì, že se nic nestalo ... Koneckoncù, lidé by se mìli umìt domluvit, i kdyby se stalo. Podle rozkazu popojíždím, žena v sukních za mnou vystupuje a obhlíží nulovou škodu. Omlouvám se potøetí, tentokrát s úsmìvem vstøícným: „Vidíte, nic se nestalo ...“ „Vy nevíte, že to auto má tøi zrcátka?!“ „Vím ...“ A nedoøekl jsem. Laskavý strejda u závory si vzal devìt korun a pøidal vtip. Pane Bože, ty víš, že tenhle národ koneckoncù není tak špatný, možná už pøíští generace hokynáøù bude zase dávat dìtem zdarma bonbóny, aby k nim maminky chodily rády nakupovat, možná už za pár desetiletí se lidé zase nauèí „dìkuju“ a „prosím“ a taky omlouvat se a pøijímat omluvu. Zase chyba! - a už ji nenapravím. Vždy já té krávì ani neøek´ „na shledanou“. - „Proto vás prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, dìlali èest svým životem, vždy skromní , tiší a trpìliví. Snášejte se navzájem v lásce a usilovnì hleïte zachovávat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje.“ (Ef 4, 1-3) Nedìlní obìd Z kuchynì jako obvykle žena volá: „Obìd!“ V tu chvíli si manžel ète noviny a obì dìti sledují televizní poøad s hlasitou hudbou. Všichni tøi jdou hluènì ke stolu. Netrpìlivì se vrtí na svých místech. Žena pøichází. Ale místo obvyklého voòavého jídla klade doprostøed stolu hromádku sena.

„Co ... co to je?“ vydechnou ti tøi. „Ty ses zbláznila!“ „Vùbec ne. Jen jsem hledala zpùsob, abyste si nìèeho všimli. Vaøím pro vás dvacet let a za celou tu dobu jsem neslyšela ani slovo o tom, že právì nežvýkáte seno.“ - vytrácí se i ze slovníku skautù „prosím“ a „dìkuji“? Tøi dýmky Jeden moudrý starý Indián dával vznìtlivým mladíkùm svého kmene tuto radu: „Když jsi na nìkoho, kdo tì smrtelnì urazil, tak rozzlovìný, že ho toužíš zabít, napøed se posaï, nacpi si dobøe dýmku tabákem a vykuø ji. Až vykouøíš ´první dýmku´, zjistíš, že když se to tak vezme, smrt je pøíliš tìžký trest za zpùsobenou køivdu. Napadne tì, že pùjdeš provinilci udìlit poøádný výprask holí. Než mu pùjdeš napráskat, sedni se, nacpi tabákem ´druhou dýmku´a celou ji vykuø. Až skonèíš, pomyslíš si, že místo poøádného výprasku by staèily vlastnì barvité urážky lpìknì od plic. Výbornì! Když už si to chceš jít s tím darebákem vyøíkat, usedni, nacpi si ´tøetí dýmku´, vykuø ji, a až skonèíš, budeš mít už jen cu se s tím dotyèným usmíøit.“ - „Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpìlivost, laskavost, dobrota, vìrnost, tichost a sebeovládání.“ (Gal 4, 22) Churchill a lady Astorová První žena, která pronikla do britského parlamentu, byla lady Astorová. Mìla ostrý jazyk, ale na Churchilla nestaèila. K tehdejšímu ministrovi namoønictví zlovyslnì pronesla: „Kdybych byla vaše žena, mr. Churchill, otrávila bych vaši kávu!“ Nato Churchill: „A kdybych byl skuteènì vᚠmuž, lady Astorová, okamžitì bych tu kávu vypil.“ - Co mohu dìlat s èlovìkem, který mi nesedí? Mohu se za nìj èasto modlit.

Anketa

Jaký je podle tebe cíl duchovní výchovy ve skautingu? Jindøich Vymìtalík – Šovík (39 let, Pražmo) Øekl bych, že cílem duchovní výchovy je dovést nebo dokonce dotlaèit svìøené skauty a skautky k tomu, aby si zaèali uvìdomovat obsah slibu, který kdysi dali a aby se snažili podle nìho žít. Jiøí Kvièera – Kvik (45 let, Praha) Formování èlovìka, který celý život (!), nejen v dìtství (!) bude znát a ve svém životì se nepøestane snažit øídit skautským zákonem, být slibu dál vìrný, i když to vždy “nìco stojí” (èasto obì!). Ostatnì ne nadarmo se øíká: “Co nic nestojí, za nic nestojí!” Skauti mají bratry (opravdové) po celém svìtì. A ti, kteøí takovýhle (výše uvedené zkušenosti z vlastního skautského a roverského života) skauting (ne “Pionýra” a tábor– “nièení”) zažili, prožili, si opravdu nesou životem ve svém srdci vìdomí, že: “SKAUTEM JEDNOU – SKAUTEM PROVŽDY!” Jaroslav Jièínský – Netopýr (24 let, Pardubice) Bezprostøední reakce: morálnì a eticky vyzrálý obèan. Jiøí Ondráèek – Tygón (31 let, Kovalovice) Za cíl považuji, že skauting vychovává každého skauta, každou skautku tak, aby se z nich stali mravnì vyspìlí jedinci, kteøí budou oporou a zároveò garancí, že nᚠsvìt se bude projevovat správným smìrem.

Anonymní odpovìï ze semináøe ELŠ Ve skautingu obecnì – vyzrálá osobnost, základní mravní principy. Tøi základní principy skautingu. Jan Zderadièka – Tichošlápek (Praha 7) Mno, to je nelehká otázka, kterou jsem si pokládal mnohokrát. Sám se považuji za nevìøícího, ale jsem v oddílu, kde je 98 % vìøících vèetnì vedoucích, a tak tyto záležitosti vidím urèitì z jiného pohledu než jako vedoucí oddílu, kde jsou samí nevìøící. Ale nechci to takhle škatulkovat. Když jsem se s tím setkal poprvé, øíkal jsem si: „To teda asi znamená být køesanem.“ Èetl jsem rozhovory s B.P. a ten na pøímou otázku odpovìdìl, že skaut musí mít víru (dokonce myslím, že tam bylo pøímo øeèeno vìøit v Boha) – vzpomeòme analogii skautského desatera s køesanským desaterem. Velice se mi líbilo vysvìtlení nejvyšší Pravdy a Lásky od, myslím že, Špalka, který psal o tom, že skauting je v mnoha zemích, kde mají rùzná náboženství. A skauti hledali nìjakého spoleèného ducha, který nás spojuje, nìkdo nebo nìco, pøed kým (èím) máme všichni pokoru, která nás vede k úctì k tomu okolo, a už to je zemì, pøíroda a také ostatní lidé – nìco, co všechny dohromady svazuje. A skoro každý jazyk má jedno slùvko, které pøibližnì odpovídá slovu Bùh. Skaut, který je nevìøícím, vidìno z pohledu vìøícího, nemá tak silnou oporu v tìchto úvahách jako vìøící a vidí pouze to, co je následkem Boží vùle, nechápe samotného Boha. Pøesto ale mùže hledat Nejvyšší Pravdu a Lásku v dobrých vìcech, v pomoci, v úctì k pøírodì, zemi, lidem atd. i když v tom sám nespatøuje Boha. A právì tomuto hledání mùže napomoci duchovní výchova ve skautingu.

Zdenìk Mojžíšek – Šnek (43 let,Kamenice u Prahy) Cílem je ovlivnit žebøíèek hodnot, který si každý bìhem dìtství a dospívání vytváøí. Jde o to, aby vedle materiálních hodnot byly vzaty v úvahu i jiné hodnoty „nemateriální povahy“. Duchovní výchova má ukázat, že nìco takového existuje, pøedložit (nejen) dìtem pøíklady a vzory, a objasnit dùležitost tìchto hodnot. V dospívání i pozdìji to každému usnadní jeho orientaci – nìkteré vìci nemusí pracnì objevovat (za cenu omylù), ale považuje je za samozøejmost, nebo je má už rozhodnuté. Je pøedpoklad, že bude øešit problémy s lepšími výsledky. Není podstatné, jestli výsledkem duchovní výchovy je víra v Boha a pøijmutí nìjakého náboženství, nebo „jen“ nìjaká filozofie. Ivan Hudec (32 let,Brno) Já si myslím, že duchovní dimenze byla skautingu dána do vínku a bez ní nemùže existovat. Bez ní se stane jen organizací na vyplòování volného èasu dìtí. A takových je tady urèitì dost a dost. Možná si trochu nerozumíme, co se týèe významu slova „duchovní“. Já neomezuji tento pojem jen na výuku katechismu nebo na vyznávání víry v konkrétní náboženství. A proto si myslím, že tedy není moc co diskutovat jestli duchovní výchova ano nebo ne, správnìjší snad mùže být diskuze nad cílem pøípadnì prostøedky, kterými tohoto cíle dosáhnout. A teï trochu konkrétnìji. Cíl duchovní výchovy – snaha o smìøování èlovìka k hlubším otázkám bytí. Aby se nauèil pøemýšlet nejen o tom, jakou znaèku auta si koupí nebo kde vydìlá víc penìz. Aby se nauèil pøemýšlet nad svým konáním a nad dùsledky, které to bude mít pro druhé, na prostøedí, ve kterém žije, na pøírodu. Motivovat èlovìka k ohleduplnosti k druhým a k zodpovìdnosti za své èiny. To je dle mne v kostce cíl této výchovy.

Pak pøichází na øadu prostøedky, jak tohoto cíle dosáhnout. Myslím, že trochu snazší to bude u dìtí z rodin, kde jsou vedeni k tomu, že je nìco vyššího, co pøesahuje lidský život. U dìtí, kteøí toto zázemí z domu nemají je pak tøeba najít takové vzory, které tuto vertikálu lidského života nahradí. Jakožto vìøící si myslím, že je to dost tìžké. Aleš Mikula (Pozoøice) Myslím, že cílem duchovní výchovy ve skautingu je neustálé prohlubování duchovního života jednotlivcù a tedy jejich stálý duchovní rùst. A pokud nìkdo soustavnì duchovnì roste, dají se pøedpokládat také konkrétní plody tohoto duchovního rùstu. P. Josef Tichý – Jestøáb (Hradec Králové) V praxi je pojímaný velice rozmanitì. Mnohde v oddílech se neuplatòuje žádná idea. Mìl by: v jednotlivcích zakotvit pøesvìdèení. Nejvyšší Øád a Soulad = Pravda a Láska, dává poznat nejen zákony pøírodní, ale zvl. mravní. Jejich uplatòování je nejlepší vodítko k pohodì – lidsk. nitra i v rùz. spoleèenstvích. Daniel Vychodil (24 let,Slatiòany) Snažit se probudit duchovní sílu ukrytou nìkde v každém èlovìku tak, aby se stala jedním z urèujících faktorù v jeho dalším vývoji, v jeho další cestì. Docílit toho, aby èlovìk získal hlubší než pouze materialistický èi technokratický vhled do skuteènosti, aby pochopil, že není vrcholem pyramidy, nýbrž že je nìco nad ním. Pavel a Vìra Šablaturovi – Šabes a Veverka (Kopøivnice) Návrat z dnešního pøetechnizovaného svìta, kde jsou stále více v popøedí jen materiální hodnoty (honba za co nejvìtšími zisky, vysedávání u televizorù, videa, poèítaèù, ...) k citlivému chápání a vidìní všeho kolem nás (pøíroda, obnovení mezilidských vztahù na úrovni èestnosti, pravdivosti

a ohleduplnosti mezi sebou navzájem, nebýt zahkedìný sám do sebe, ale vidìt, že mùj pøítel potøebuje pomoc, nelitovat se a nadávat (?) na problémy dnešní doby, ale vnášet do dnešního svìta optimismus a radost ze života). Hanka (Kelè) A vìøící nebo nevìøící vede k morálním hodnotám. Duchovní výchova vede k tomu, že alespoò naše schùzky nejsou jen zábavou, ale i dialogem a poznáním v oblastech víry, ducha a poznávání. Martina Vašková – Váška (19 rokov, Spišská Nová Ves) Za ciel považujem, aby bol èlovek – skaut schopný nájs seba v tomto svete, nájs svoje miesto na Zemi, nájs Boha. Ladislav Marek (40 let, Kutná Hora) Duchovní hodnoty v nìjaké míøe každý èlovìk potøebuje, protože pokud je nemá, pak snadno podléhá vytváøením tìlesných hodnot z televizních filmù nevalné hodnoty. To v lepším pøípadì, v horším hledá náhražku v ommamných prostøedcích èi snadno podléhá vùdcùm náboženských sekt èi jiných seskupení. Naše materiálnì spotøební spoleènost tyto duchovní hodnoty vìtšinou neposkytuje a procento lidí, kteøí vìøí v Boha a úèastní se duchovního života v církvi je velice malé. Alespoò u nás ve støedoèeském kraji. Proto by skauting mìl duchovní hodnotu dìtem pøedávat, by tøeba formou

vyprávìním pøíbìhù. Skauti a zvláštì vlèata jsou vdìèní posluchaèi. J. Vermach – Simba (71 let, Sedlèany) Myslím, že otázka není správnì vyslovena. Skauting – jako takový – by mìl být formou života. Jeho výchovné prky jen prostøedky k dosažení vrcholného cíle – náležitého pochopení Kristovy zvìsti. Jejím uplatòováním v praktickém životì. František Cigánek – Albatros (Pøerov) Vedle tradièního skautského hesla “BUÏ PØIPRAVEN!” – mají oldskauté své “SLOUŽÍM !” – V duchovní dimenzi se obì hesla prolínají: pro všechny kmeny a generace junákù a skautek ÈR s náboženskou orientací, zvl. pro vedoucí a vùdce všech vìkových stupòù – by prioritním úkolem v rámci duchovní výchovy svìøených duší – mìlo být usilovné a systematické HLEDÁNÍ SPRÁVNÉ CESTY K NAŠEMU SPOLEÈNÉMU PÁNU skrze Jeho Božskou M(m?)áti – Pannu Marii. Není jistì snadné najít ty nejvhodnìjší prostøedky a zpùsoby k nalezení základního principu smyslu lidského bytí a jeho cíle – návratu ke svému Stvoøiteli – k BOHU. V úsilí pøi hledání této CESTY využijme všech stupòù Duchovních odborek, a to individuálním pøístupem; každý z nás má zakódován ve své duši jinou tóninu v škále “pozitivních duševních reakcí” – zùstává umìním vhodnì a v pravý èas ji “vystopovat”... ○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

Pøíštì: Má liliový køíž obsahovat pouze podmínky kvality vlastního života (tj. souèasná verze liliového køíže) nebo také znalosti základù víry? Své odpovìdi pište na adresu redakce: P. Budský, Thákurova 3, 160 00 Praha 6 Za každou odpovìï velký dík!!!

Rozhovor s ... ... JUDr. Ing. Jiøím Karasem – poslancem Parlamentu ÈR za KDU–ÈSL a pøedsedou podkomise mládeže pøi Výboru pro vìdu, vzdìlání, kulturu, mládež a tìlovýchovu PS PÈR Vy patøíte, pane doktore, k té hrstce politikù, kteøí se v Poslanecké snìmovnì soustavnì snaží dìlat nìco pozitivního pro dìti v naší republice. Co Vás k tomu vede? Já pozoruji už velmi dlouhou dobu, že dìti jsou u nás tím nebo oním zpùsobem odsouvány mimo veøejný zájem. To není jen záležitost polistopadové doby. To minimálnì trvá už páté desetiletí. To považuji za velmi nešastné – a snažím se tomu jako èlovìk odpovìdný za vìci veøejné nìjak èelit. Vy jste ovšem jako právník a souèasnì technicky vzdìlaný vysokoškolák mohl svou aktivitu napøít po Listopadu, když jste pøestal být státu nepohodlnou osobou, i do jiných oblastí. Pøesto jste dal pøednost dìtem. Proè? Já jsem mìl moc krásné dìtství. Tedy zejména do takových šesti let. Mìl jsem tu nejlepší maminku na svìtì, tatínka, na kterého jsem se mohl spolehnout, staršího bratra, který mi hodnì pomáhal. A také jsem mìl dost starších pøátel, kteøí mì v dobì, kdy komunisté zavøeli mé rodièe, velice podporovali. Myslím, že je to vdìènost k tìm všem lidem, která mì teï vede k tomu, abych se pokusil podle svých sil nìco z toho vrátit tìm, kteøí to potøebují dnes – dìtem. Ve spoleènosti, která ovšem hodnotí èlovìka hlavnì podle výkonu, se starost o dìti pøíliš nevyplácí. Ten, kdo se vìnuje dìtem, ztrácí èasto možnost kariéry, rodiny s dìtmi jsou na tom materiálnì podstatnì hùø, než ostatní, dokonce ani politik jako Vy, který se snaží hájit zájmy dìtí, tím nezískává žádný „politický kapitál“. Nemyslíte?

Tady je tøeba jednak podívat se zpátky o tìch pìt desítek let. Na dítì se tehdy pohlíželo jako na „požehnání“. Jistì, že také ve výhledu tøeba pøedstavovalo pracovní sílu pro hospodáøství, ale hlavnì bylo jasným znamením Boží pøíznì. Máte pravdu, že v dnešní dobì, kdy se u nás i po listopadu dále prosazuje materialistické konzumní smýšlení, zanmená dítì vlastnì ohrožení blahobytu. To není jenom nᚠproblém. To samé vidíme v sousedním Nìmecku, v Anglii i v katolickém Španìlsku. Všude klesá ochota mít dìti. Nejen my, ale prakticky celá bohatá západní Evropa zaèíná vymírat. To je ovšem alarmující. Vidíte u nás nìjaké možnosti tomuto znièujícímu trendu èelit?

Vzdìlanost, péèe o veøejné záležitosti a poctivý vztah k Bohu – to jsou tøi pilíøe, na kterých musí spoèívat jakákoli spoleènost, která chce být spoleèností harmonickou. Jediná úèinná obrana musí tady zaèínat v rodinách : ve zmìnì hodnotové orientace a následného životního stylu. A tady vidím veliký úkol nás, køesanù. Když øíkám „køesanù“, myslím tím ovšem ty, ktaøí berou své køesanství naprosto vážnì, ne jenom formální, povrchní „køesany“, kteøí nám jenom dìlají ostudu. To, že povrchní víra je nìkdy horší než žádná, jsme mohli zažít v nacistickém Nìmecku. Vìtšina tìch, kteøí nakonec dokázali poslat na smrt i pùl milionu židovských dìtí, vyrùstali v rodinách, kde na

stìnách byl Lutherùv obraz a pravidelnì se chodilo na bohoslužby. A totéž platí pro všechna køesanská vyznání – katolíky v souèasném Irsku, stejnì jako pravoslavné v Rusku nebo Srbsku. Èili je tøeba skuteèné víry, která zasahuje srdce. A mohl byste teï konkrétnìji vyjádøit, jak by taková rodina mìla žít, co by dìtem mìla pøinášet, aby byla prostorem bezpeèí a souèasnì nevychovávala slabochy? Ano. Rodina musí být pøedevším domovem. To se sotva podaøí tam, kde není na dìti èas. Maminky musí zkrátka mít na své dìti èas. Bez toho se nic nepodaøí. Když je totiž dítì ponecháno samo sobì, tak se z nìj rychle stane pasivní konzument povrchní zábavy (televize, video, poèítaèové hry). Tato pasivita ho pak vede k tomu, že se nudí a neumí si najít smysluplný a souèasnì zajímavý program. Mnohdy tento stav v pozdìjším vìku vede dítì k agresi nebo k vyloženì únikovému jednání – drogy a jiné závislosti. Jestliže jsem zdùraznil, že by se rodièe mìli svým dìtem skuteènì vìnovat, rozhodnì to ovšem neznamená, že by jim mìli „odklízet z cesty“ všechny problémy. Daleko dùležitìjší je, aby postupnì své dìti uèili, jak se s problémy správnì „poprat“. Domov nemá být prostorem, kam se èlovìk schovává pøed „syrovostí“ svìta. Má být zázemím, ze kterého èlovìk – tedy i dítì – bere sílu, aby øešil úkoly, které pøed nìj „svìt“ – my mùžeme docela dobøe také øíci „Bùh“ – klade. To považuji za nesmírnì dùležité. O úloze rodiny bychom jistì mohli hovoøit mnohem déle. Mnì jako skauta ovšem zajímá, co si myslíte o úloze takových organizací, jako je Junák, YMCA, Orel. Co od nich oèekáváte? Tyto organizace jsou velice potøebné, protože alespoò èást dìtí uchrání od toho, aby propadli nudì – která (jak už jsem øekl) je døíve nebo pozdìji svede na zcestí. To není jenom tím, že by tyto organizace nabízely

hodnotnou zábavu, ale ony zprostøedkovávají hodnoty i životní styl, který nudì úspìšnì èelí. Proto jsem se také od zaèátku svého pùsobení v našem Parlamentu snažil tìmto organizacím pomáhat. Bohužel jsem u svých kolegù z jiných vládních stran (zejména z ODS) žádné velké pochopení nenašel. Ale nevzdám se. Podstatnou roli v životì dìtí hraje i škola. Co byste od ní dnes požadoval? Já bych v tomto smìru byl dost skromný. Mnì by pro zaèátek staèilo, kdyby škola nelámala dìtem charaktery. Já sám jsem ještì krátce pøed listopadem 89 slyšel o psychickém teroru, kterému byli ze strany uèitelù i spolužákù vystaveni zvláštì na menších mìstech èi vesnicích dìti jenom kvùli své víøe. To bylo kruté lámání a køivení charakterù dìtí, ale i jejich rodièù a samozøejmì i tìch uèitelù. Málokdo z nich to pøeci dìlal ze skuteèného pøesvìdèení. V pozitivním smìru bych byl rád, kdyby škola zprostøedkovávala dìtem pozitivní životní vzory jednotlivcù i spoleèenství. Kdyby tohle škola dokázala, to by bylo podle mého soudu maximum. A jaký odkaz na závìr byste z toho našeho setkání nad situací dìtí a rodiny v dnešní èeské spoleènosti vyvodil? Jednak je to výzva pro køesanské rodiny – aby byly kvasem, dobrým kvasem té naší spoleènosti. A pak si vypomùžu Janem Amosem Komenským. On už v 17. století hledal lék na zmatek v lidech, ve vìcech i ve svìtì. A recept vyslovil takto: lékem je vzdìlání, politika a náboženství. Vzdìláním upraví èlovìk svùj vztah k vìcem, politikou k lidem a náboženstvím k Bohu. Vzdìlanost, péèe o veøejné záležitosti a poctivý vztah k Bohu – to jsou tøi pilíøe, na kterých musí spoèívat jakákoli spoleènost, která chce být spoleèností harmonickou, nebo se k tomuto ideálu alespoò chce blížit. Za rozhovor podìkoval Jiøí Edy Zajíc

Scout´s Duck – Sektáøi mezi elitou Již delší èas, bylo možno tušit, že, øeèeno s klasikem, je cosi shnilého v táboøe lesoškoláckém. Ale po zasedání Ústøední lesní školy v bøeznu tohoto roku je koneènì jasno. Mezi našimi lesoškoláky již delší dobu pùsobí sekta „Uctívaèi šedého šátku“. O jejich existenci bychom mohli mít ještì dlouho matné tušení, kdyby v rámci nové koncepce vzdìlávání èinovníkù nevznikl návrh na vznik tzv. vùdcovských lesních škol. Myšlenka, že by pøedmìt jejich kultické úcty – šedý šátek – mohli nosit ti, kteøí neprošli náležitým procesem formace, se hluboce dotkla základù jejich náboženského pøesvìdèení. Bezohledná kampaò proti vùdcovským lesním školám, která se pod heslem „My jsme elita, žádná jelita“ šíøí celým naším skautským hnutím, je toho dokladem. „Je to typická ukázka jak reaguje sekta zahnaná do kouta,“ soudí nᚠpøední odborník na soudobá sektáøská hnutí Dr. Adalbertek. „Sekta v okamžiku, kdy jsou ohroženy základy její víry, reaguje znaènì nepøedvídatelnì. Jsou známy pøípady fyzického i psychického teroru proti tìm, kteøí údajnì ohrozili náboženskou identitu sekty. Nìkteré sektáøské kulty dokonce pro takové pøípady školí vlastní tajnou policii.“ Poslední události dosvìdèují, že Dr. Adalbertek mìl pravdu. Vìtšina navrhovatelù nové výchovné koncepce se shoduje v tom, že již nìjaký èas mají pocit, že jsou sledováni. „Nìkolikrát jsem mìl pocit, že ten stín v prùjezdu mìl šedý šátek,“ øíká potichu jeden bratr, který si nepøeje být jmenován ani pseudonymem. „Bojím se teï hlavnì o manželku a dìti, ale to tam nepište, nebo mne obviní z toho, že jsem psychopat trpící stihomamem,“ dodává a zamyšlenì proèítá hromádku došlých anonymních dopisù. K fyzickému napadení zatím nedošlo, ale to je dle Dr. Adalbertka jen otázka èasu. V každém pøípadì však tuto zajímavou kauzu budeme sledovat a našim ètenáøùm pøíštì pøineseme horké informace. Kemar Atráb Poznámka redakce: S politováním musíme oznámit, že nᚠredaktor Kemar Atráb utrpìl bìhem výkonu novináøského povolání vážný úraz. Pøi pádu do výkopu s vodou si zlomil obì holení kosti a kvìtináè vypadnuvší z balkonu blízkého domu mu zpùsobil tìžký otøes mozku. Po prožitém šoku neustále opakuje dvì slova: „šedý šátek“. Agentura Scout Duck

NA DOBRÉ STOPÌ - vydává ústøední tým Odboru duchovní výchovy Junáka

http://www.ktf.cuni.cz/~krampl/stopa/stopa.htm

Místo pro nalepení adresy

Redakce a administrace: Pavel Budský - Svìtluška, Thákurova 3, 160 00 Praha 6 Pøedplatné: 110 Kè. Náklad 350 výtiskù. NOVINOVÁ ZÁSILKA - podávání novinových zásilek povolila Èeská pošta s.p. Odštìpný závod Praha è.j. nov 6154/97 ze dne 3. 1. 1997. Výplatné hrazeno v hotovosti.