Děti a počítačové hry - jaké jsou současné trendy?

Jabok – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická

Absolventská práce

Petra Koukolová

Děti a počítačové hry jaké jsou současné trendy?

Katedra: Pedagogiky a psychologie Vedoucí: Mgr. Lucie Hubertová Rok: 2015

Prohlášení o samostatném zpracování práce 1. Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci na téma Děti a počítačové hry, zpracovala samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů a literatury. 2. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. 3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok.

24.8.2015

..………………. Petra Koukolová

Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autoraNeužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/cz/ nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA.

Anotace Tato práce se zabývá problematikou dětí a hraní počítačových her. Obsahuje rozdělení dětí do věkových kategorií, kde podle psychomotorického vývoje nabízí doporučení spojené s hraním těchto her. V další části rozděluje počítačové hry do jednotlivých typologií, kde u kaţdé analyzuje moţná rizika spojená s hraním daného konkrétního typu hry. Následuje problematika závislosti, v níţ se analyzují příznaky závislosti. Upozorňuje se na rizikové typy her. V praktické části jsou prezentovány výsledky dotazníkového šetření dětí na prvním stupni základní školy. V teoretické části je shrnutí fyziologických a psychologických procesů v jednotlivých fázích věku, abychom tyto vědomosti mohli aplikovat v přehledu typologií her. V závěru této práce najdeme výsledky dotazníkového šetření a například to, jakým hrám se děti věnují, kolik na počítači stráví času a zda mají na hraní her vymezený čas. Klíčová slova: děti a počítačové hry, typy her, závislost, rizika, prevence

Annotiation This thesis focuses on the children and computer games playing issue and relation. It offers recommendations concerning the computer games playing based on dividing children to different categories. In other part, this thesis informs about the typology of the computer games, and analyses the risks, which can occur while playing specific kind of game. The part about the problematic issue of addiction follows, and analyses the symptoms. The thesis points out the most dangerous types of computer games. The practical part presents the results of the questionnaire research, which was held among the children studying in the 1.-5. classes on the basic school. In the theoretical part of this thesis can be found overview of physiological & psychological processes in different phases of life. These are applied in a typology of games in the practical part of thesis. The final part contains results of questionnaire and examples of games which children play, how much time do they spend playing computer games and if they have special game time.

Key words: children and computer games, types of games, addiction, risks, prevention

Poděkování Děkuji vedoucí práce Mgr. Lucii Hubertové především za ochotu, pomoc a podnětné připomínky při vypracování této práce, cenné rady a poskytnuté materiály.

Obsah ÚVOD ........................................................................................................................................ 1 TEORETICKÁ ČÁST................................................................................................................ 3 1.

Změna ţivotního stylu ........................................................................................................ 3

2. Fyzické a psychologické aspekty zdravého vývoje dítěte s přihlédnutím na moţné dopady hraní počítačových her .................................................................................................. 5

3.

2.1.

Batolecí období ............................................................................................................ 5

2.2.

Děti předškolního věku ................................................................................................ 6

2.3.

Děti mladšího školního věku ....................................................................................... 8

2.4.

Děti školního věku ....................................................................................................... 9

Typy počítačových her ..................................................................................................... 10 3.1.

3.1.1.

Textové hry (adventury) ..................................................................................... 11

3.1.2.

Arkády ................................................................................................................ 12

3.1.3.

RPG .................................................................................................................... 15

3.1.4.

Akční hry ............................................................................................................ 15

3.1.5.

Simulační hry ..................................................................................................... 16

3.1.6.

Strategické hry.................................................................................................... 16

3.2. 4.

5.

Typologie her a moţné psychologické dopady těchto her na dítě ............................. 10

Edukační hry .............................................................................................................. 18

Problematika závislosti .................................................................................................... 18 4.1.

Příznaky závislosti ..................................................................................................... 19

4.2.

Rizikové hry .............................................................................................................. 19

4.3.

Základní preventivní pravidla .................................................................................... 20

Zdravotní rizika ................................................................................................................ 21

PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................................ 22 1.

Dotazníkové šetření .......................................................................................................... 22

MOŢNÉ NÁVRHY ŘEŠENÍ................................................................................................... 38 ZÁVĚR..................................................................................................................................... 40 POUŢITÉ ZDROJE ................................................................................................................. 42 PŘÍLOHY................................................................................................................................. 44

ÚVOD Problematika dětí a počítačových her se objevila teprve nedávno. Nárůst počítačů v rodinách se datuje od konce 80. let, kdy se s vynálezem mikroprocesoru staly počítače dostupnější pro širší veřejnost. Společně s prudkým sniţováním cen počítačů se rychle staly součástí domácností. Aniţ si to lidé uvědomovali, během jedné jediné generace se díky tomuto přístroji razantně změnil způsob ţivota mnoha rodin. Jakmile počítačům rozuměli dospělí, začali ho zpřístupňovat svým dětem. S rozšířením uţivatelsky přívětivých programů se také začaly rozšiřovat počítačové hry, které se staly především pro děti rizikem. Toto riziko je spojené hlavně se sociální izolací, závislostí, zdravotními problémy a minimálním pohybem. Zdravotní pracovníci upozorňují také na jiná rizika, neţ je pouze závislost a s ní spojené problémy. Karel Nešpor, odborník na problematiku závislosti v praţské psychiatrické léčebně v Bohnicích, tvrdí následující: „Existuje mnoho případů, kdy děti na základě nějaké počítačové hry udělaly nějaký násilný čin. Nejnebezpečnější je přitom takový druh násilí, které lze pouţít v běţném ţivotě. Pokud tedy například chystá past na vetřelce v cizí galaxii, je to o něco méně nebezpečné, neţ kdyţ svého virtuálního soupeře mlátí pěstí či do něj píchá noţem. To ohroţuje nejen dospívající, ale následně celou společnost.“1 Avšak ani lékaři nezastávají pouze negativní názor na počítačové hry. Dětský psycholog PhDr. Václav Mertin říká, ţe „hra obecně je pro dítě přínosem, zábavou a radostí. Nemyslím si, ţe by se hraní her na počítači mělo šmahem odsuzovat. Naopak – pokud děti od nich zcela odstřihnete, můţe se stát, ţe si nebudou mít o čem povídat se spoluţáky a budou se cítit vyčleněni, izolováni.“2 V dnešní společnosti se bohuţel často setkáváme se dvěma odlišnými přístupy – existují rodiny, kde rodiče dětem počítačové hry striktně zakazují, kdyţ si děti sednou k počítači, neustále je rodiče hlídají, aby měli přehled o tom, co tam dítě dělá.

1

VYŠÍNOVÁ, Renata, Dlouhé sezení u počítačových her dělá z dětí agresivní hrbáče, [online], Ordinace.cz, 31.8.2013, [cit. 2015-04-16], dostupné z: http://www.ordinace.cz/clanek/pociacove-hry-psychiku-dite-nenarusi/ 2 VYŠÍNOVÁ, Renata, Dlouhé sezení u počítačových her dělá z dětí agresivní hrbáče, [online], Ordinace.cz, 31.8.2013, [cit. 2015-04-16], dostupné z: http://www.ordinace.cz/clanek/pociacove-hry-psychiku-dite-nenarusi/

1

Druhý extrém nastává v případě, kdy se rodiče vůbec nezajímají o volný čas dětí a to, ţe si dítě sedne k počítači a hraje počítačové hry, znamená pro rodiče oddechový čas. Nepřemýšlí nad moţnými riziky, naopak jsou rádi, ţe je dítě zabaveno. Takové děti jsou však zdravotním i psychickým rizikům vystaveni nejvíce. Abychom byli schopni určit, kdy jsou pro děti hry přínosem a kdy je uţ ohroţují, je potřeba nejen sledovat čas, který dítě u počítače denně stráví, ale také sledovat, jaké typy her hraje dítě nejčastěji. Kaţdý typ her totiţ v sobě skrývá jiný přínos i jiná rizika. V této absolventské práci se budeme zabývat právě těmito přínosy i riziky. Primárním cílem práce je odhalit moţné příčiny závislosti na počítačových hrách u dětí. Právě ona závislost je totiţ příčinou sociální izolace i nadváhy, která je spojována s nedostatkem pohybu. Zvláště u dětí je poté nedostatek fyzické aktivity velkým zdravotním rizikem. V teoretické části této práce se v první části zaměříme na jednotlivé typy her, které v tuto chvíli na trhu existují, moţný vztah dítěte k těmto hrám a jednotlivým typologiím v různých věkových obdobích dítěte. V další části budeme analyzovat rizika, která jsou s jednotlivými typy her spojována, a odhalíme příčiny těchto rizik. Zvláštní pozornost budeme věnovat také edukativním (neboli vzdělávacím) hrám, které představují zvláštní kategorii. V praktické části budeme zjišťovat, kolik času skutečně děti tráví u počítačových her, jaké typy počítačových her hrají a co je skutečně k hrám přitahuje. V závěru práce na základě teoretických poznatků a výsledků z dotazníkového šetření navrhneme moţné způsoby prevence rizik. Tato práce by měla být vodítkem pro rodiče, kteří se potýkají s problematikou počítačových her u jejich potomků a sami s počítačovými hrami zkušenosti nemají. Najdou zde ucelený přehled jednotlivých typů her, v následujícím rozboru naleznou informace k moţným rizikům a na základě identifikace rizik moţné způsoby, jak jim předcházet.

2

TEORETICKÁ ČÁST

Příčinou, která se nabízí jako moţná u otázky rychlého vzniku problémů spojených s hraním počítačových her, se nabízí překotná změna ţivotního stylu. O tom, v čem je tato změna zásadní a co je příčinou této změny, se zabýváme v první fázi teoretické části této práce. Pro to, abychom mohli zjistit moţná nebezpečí hraní her v jednotlivých fázích dětského věku, musíme taktéţ shrnout základní poznatky o fyziologickém a psychologickém vývoji dítěte a současně tyto znalosti aplikovat na jednotlivé typy her. Co dítěti v jakém věku pomáhá, co mu naopak můţe ubliţovat. Díky tomu jsme poté lépe schopni stanovit, co je pro dítě aktuálně nebezpečné, čemu věnovat pozornost a jakým způsobem jsme sami schopni tomuto nebezpečí čelit.

1. Změna ţivotního stylu

Evoluce je základním pilířem ţivota. Díky neustálému předávání informací z generaci na generaci se celý svět vyvíjí. Nebýt tohoto předávání informací, celý svět by se zastavil. Nemyslíme tady pouze informace podané ústní či písemnou formou, ale také informace předávané pomocí genu. Spojením všech těchto informací dohromady společně se zkušenostmi získanými během ţivota se veškeré organismy neustále posouvají. Ne jinak probíhá tento proces u lidstva. Také proto docházelo a stále dochází k mezigeneračním problémům – starší generace má zaţité určité postoje, zvyklosti a stereotypy, které sice předala generaci mladší, avšak ta během svého ţivota obohacená o své vlastní zkušenosti svůj ţivotní styl změnila. Nikdy však mezi generacemi nebyl takový rozdíl, jako je v současné době. O společnosti 90. let se mluví jako o „informační společnosti“ a prarodiče dnešních dospělých dětí se v tomto světě naprosto ztrácí. Důvodem, proč tomu tak je, je prudký rozvoj informačních technologií.

3

Díky vynálezu mikroprocesoru v roce 1971 se z počítačů, které zabraly celé místnosti a váţily několik desítek tun3, staly přístroje, které začalo vyuţívat stále větší procento obyvatel. Rok od roku byly počítače stále dostupnější pro samotné domácnosti. Málokterý dnešní třicátník zaţil jako dítě doma počítač. Pokud někdo v okolí počítač koupil, scházeli se u něj sousedé, aby se na ten zázrak sami podívali. Obdivovali ho. Rok od roku se tato technika stávala dostupnější pro čím dál širší veřejnost. Počítače začaly pronikat do domácností a rodin, avšak často se jednalo o nejdraţší věc, která v domě byla, a podle toho se k ní lidé také chovali. Počítač byl k dispozici nejčastěji z pracovních důvodů, děti k nim téměř nesměly. S prudkým vývojem technologií byl také spojen rychlý vývoj softwaru a rozšiřování moţností, jak počítač vyuţívat. V této souvislosti se mimo jiné začaly objevovat také první počítačové hry. Díky stále širším moţnostem pouţívání tohoto přístroje k němu usedaly mladší a mladší jedinci. Během jedné jediné generace došlo k výrazné změně v ţivotním stylu. Generace, pro kterou byl počítač téměř posvátný, s ním začala seznamovat své děti. Jelikoţ děti kopírují chování svých rodičů, stali se pro tuto mladší generaci vzorem lidé, kteří trávili u počítače i několik hodin denně, často z pracovních důvodů. Informatizace společnosti se stala natolik úspěšnou, ţe technologie začaly odsouvat zaţité reţimy, lidé začali ze svého ţivota vytěsňovat dřívější aktivity a díky stálému rozvoji stále více času věnovali pasivní formě sezení u počítače. Na tuto rychlou změnu však lidstvo nebylo úplně připraveno. Během několika málo let se ţivotní styl tak neskutečně změnil, ţe se brzy začala probírat témata spojována se závislostí a psychickou labilitou. Objevovaly se rozvody, jejichţ důvodem byla závislost na počítačových hrách. V dnešní době se tato závislost přirovnává ke gamblingu. Problém však nastal také u dětí. S rozvojem počítačových her se vývojové společnosti přizpůsobily trhu a vznikaly hry pro stále mladší věkovou kategorii. V současné době najdeme hry i pro ty nejmenší (ve věku do tří let). Jelikoţ od prvního počítače v domácnosti (80. léta) do dnešní doby uběhlo pouze několik desítek let, stále s tímto fenoménem lidstvo bojuje a teprve se začíná setkávat s následky.

3

CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, 233 s. ISBN 80-246-1037-5, str. 85

4

Po alarmujících zprávách spojených hlavně s psychickým stavem těchto dětí se rodiče upnuli k opačné formě a rozjel se trend zákazu počítačových her pro děti.

2. Fyzické a psychologické aspekty zdravého vývoje dítěte s přihlédnutím na moţné dopady hraní počítačových her

Relativně úspěšně se prosazuje varianta toho, ţe se dítěti počítačové hry úplně nezakazují, ale ani mezi dětmi nepanuje naprostá svoboda, co se týče jejich volného času. Nejčastěji se prosazuje trend časového omezování dětí u počítače.4 Abychom naplno pochopili, v čem jsou počítačové hry nebezpečné, a abychom mohli eliminovat rizika, není řešením zákaz veškerých počítačových her či dokonce zákaz přístupu k počítači. Musíme si uvědomit, ţe pro dnešní generace dětí jsou počítače běţná součást jejich ţivota a zakazovat jim to pro ně můţe znamenat problém v běţném ţivotě. Spíše je vhodné poznat příčinu, rozpoznat, proč jsou jednotlivé typy her pro děti tak lákavé, proč u nich chtějí trávit tolik času a analyzovat u jednotlivých typů her přínosy a rizika. Jen tak můţeme dítěti umoţnit zdravý rozvoj po fyziologické a psychické stránce, kdy se počítačové hry stanou spíše pomůckou neţ problémem.

2.1. Batolecí období V tomto období do tří let věku dítěte představuje fenomén spíše televize neţ počítač. „Špičkoví pediatři dnes tvrdí, ţe dítě do dvou let by vůbec nemělo přicházet do kontaktu s prvky digitálního světa včetně televize. Stejně tak je pravidlem, ţe rodiče tato doporučení naprosto ignorují. Dnes sledují dvouleté děti kaţdý den televizní program v průměru 2,5 hodiny.“5 U sledování televize je všeobecný problém v tom, ţe dítě ztrácí zájem o okolní svět a pomaleji se rozvíjí. Díky dabingu má také jazykový problém, protoţe nedokáţe odezírat ze rtů tak, jako kdyţ na něho mluví lidé naţivo.6

4

ECKERTOVÁ, Lenka, DOČEKAL, Daniel. Bezpečnost dětí na internetu: rádce zodpovědného rodiče. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2013, 224 s. ISBN 978-80-251-3804-5 5 KMVD – Komplexní multirozvojová výchova dětí, Malé děti a digitální svět, [online], [cit. 2015-03-20], dostupné z: http://www.kameveda.com/?p=187 6 tamtéţ

5

Troufáme si tvrdit, ţe v tomto věku počítačové hry nepředstavují závaţný problém. Drtivá většina her vyţaduje soustředěnost, dítě v tomto věku není ještě schopno ovládat počítač samostatně, a tak maximálně sleduje pohybující se obrázky. Počítač můţe být pro dítě zajímavý pouze z toho důvodu, ţe je ve věku napodobování – v případě, ţe vidí zájem o počítač u rodičů, projeví ho také. Pro rodiče se jedná spíše o zábavu a o radost – jakmile dítě pochopí spojení počítačové myši s kurzorem na obrazovce a začne počítačovou myš pouţívat, můţe to v rodičích evokovat myšlenku nadání daného dítěte. V tomto věku je častější, ţe dítě posazují k počítači rodiče. Na počítači však rodiče tráví čas společně s dětmi. Jelikoţ takové dítě zde vydrţí pouhých pár minut, nelze zde počítat s problémem jako takovým. Sebekázeň je zde potřeba udrţet u samotných rodičů, u kterých můţe tato radost vyústit v to, ţe dítě začnou k počítači lákat vyhledáváním vhodných her. Pokud se z tohoto stane pravidlo, bývá příčina této závislosti právě u rodičů. Je důleţité si uvědomit, ţe u dětí do tří let je mnohem důleţitější rozvíjet hrubou, jemnou motoriku a komunikaci.

2.2. Děti předškolního věku Předškolním věkem začíná období, kdy dítě nastupuje do mateřské školy a končí, kdyţ nastupuje do základní školy. Co se týče tělesného vývoje, v oblasti svalstva se vyvíjí především velké svalové skupiny. Dítě nabývá obratnosti rukou, nohou i trupu. Vývoj různých pohybových dovedností je však nestejnoměrný a je zde třeba dbát na správné drţení těla.7 V období od tří do šesti let se pro dítě stává hra dominantní činností dítěte, která významně stimuluje rozvoj dětské osobnosti. Jedná se především o napodobování, hru „na někoho“. Pro tyto děti je taktéţ typické fantastické myšlení a smyšlenky. Dítě bezprostředně sděluje své záţitky, často do těchto sdělení přidává svou vlastní fantazii, kterou příliš nerozlišuje od reality.8 7

JIRSÁKOVÁ, Jitka, Ivana ŠMÍDOVÁ a Edita TRTÍKOVÁ. Biologie dítěte. V Praze: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2014, 132 s. ISBN 978-80-7290-663-5 8 BEDNÁŘOVÁ, Jiřina a Vlasta ŠMARDOVÁ. Školní zralost: co by mělo umět dítě před vstupem do školy. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2010, iii, 100 s. Moderní metodika pro rodiče a učitele. ISBN 978-80-251-2569-4

6

Co se týče řeči, dochází zde k rozsáhlému vývoji, kdy se začíná lépe vyjadřovat, ztrácí se šišlavost, patlavost, smyšlená slova. U dítěte roste zájem o mluvenou řeč. Z jednoduchých vět přechází na souvětí, posléze na podřadná souvětí. 9 Počítačová hra můţe v této chvíli představovat jak přínos, tak zpomalení vývoje. Je potřeba myslet na to, ţe se dítě nachází v období, kdy dochází k rozvíjení svalů, růstu (i kdyţ ještě ne markantnímu), k rozvíjení psychických schopností. Tím, ţe dítě začne trávit čas sezením u počítačových her, můţe dojít nejen k poruše páteře (skolioze), ale hrozí zde riziko zpomalení vývoje v oblasti psychiky. Zejména u hraní nenáročných her, které dítě lákají v tom smyslu, ţe jsou jednoduché, dítě postupuje na další a další úrovně, hra v něm vzbuzuje zvědavost, co bude dále. Tyto hry dítěti nepřinesou ţádný uţitek, svádí však jiţ v tomto věku k tomu, aby dítě trávilo u hraní těchto her i několik hodin denně. Na internetu existuje bezpočet internetových stránek, které nabízí online hry zdarma zaměřené právě na děti předškolního věku. Ve většině případů se jedná o vzdělávací hry, tedy takové, které u dítěte pomáhá rozvíjet určité schopnosti. Jedná se především o paměť, postřeh, rozvoj logického a analytického myšlení. Jako vhodným příkladem mohou být online hry na stránkách Mensy ČR. Pro předškolní děti je zde například pexeso – zde se jedná vůbec o jednu z nejoblíbenějších forem stimulace paměti. Na stránkách jsou k dispozici čtyři sady obrázků (vlajky, auta, sport, počasí), dítě si můţe vybrat ze čtyř úrovní. Další moţností hry je Sudoku pro děti. Je vytvořeno ve dvou základních podobách: číselné (resp. písmenkové) a obrázkové, které je určeno dětem, které ještě neznají čísla. Ze stránek Mensy ČR můţeme také vybrat hru „Cestička pro děti“ – jedná se o pečlivě zpracovanou hru pro předškolní děti a mladší školáky. Úkolem je najít a postavit cestičku mezi dopravním prostředkem či zvířátkem a cílem. Hra rozvíjí schopnost plánování a plošné představivosti.10

9

BEDNÁŘOVÁ, Jiřina a Vlasta ŠMARDOVÁ. Školní zralost: co by mělo umět dítě před vstupem do školy. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2010, iii, 100 s. Moderní metodika pro rodiče a učitele. ISBN 978-80-251-2569-4 10 PROBST, Andrej, Logické hry pro děti, [online], Mensa ČR, [cit. 2015-04-18], dostupné z: http://deti.mensa.cz/index.php?pg=odborne-informace--hry--online&prid=134

7

Na jiných stránkách můţeme najít hry, které učí děti tvary, písmena, základní počítání – připravuje se tak dětem dobrý základ na vstup do školy. Tyto hry jsou např. na tom principu, ţe je na stromě hnízdo s ptáčátkem, ptáčátko vypadne z hnízda na zem a chce zpátky. Dítě tím, ţe se mu podaří vypočítat jednoduchý příklad nebo spočítat počet předmětů v bublině, pomůţe ptáčkovi v tom, ţe na stromě vyroste „schůdek“. Ptáčátko na něj skočí a dítě dostane další příklad. Po správném vyřešení vyroste další „schůdek“. Po vypočítání několika příkladů se ptáčátko dostane zpátky do hnízda.

2.3. Děti mladšího školního věku Jedná se o období od vstupu do školy (6 - 7 let) aţ do začátku tělesného a psychického dospívání, tj. asi do jedenácti let. Jedná se o věk, kdy dítě navštěvuje první stupeň základní školy. Pro takové dítě nastává v ţivotě razantní změna v nástupu do školy. Dítě se učí zodpovědnosti a novým povinnostem. Vzniká pro něj nová sociální role – role školáka. S tímto obdobím se spojuje pojem „školní způsobilost“. „Pro zahájení povinné školní docházky je zapotřebí, aby dítě tzv. dozrálo a dosáhlo např. určité úrovně v řeči, myšlenkových operací, pozornosti, soustředěnosti i sociálních dovedností.“11 Co se týče motoriky, u dítěte se v tomto období rozvíjí jak hrubá, tak jemná motorika. Pohyby jsou rychlejší, lépe koordinované a zesiluje svalstvo. Vše však záleţí na tom, jak často se dítě pohybuje a jakým způsobem cvičí motoriku a svaly. Neustále se zkvalitňuje pozornost dítěte, dokáţe se delší dobu soustředit na jednu věc. V tomto období jiţ můţeme mluvit o moţném riziku závislosti právě z toho důvodu, ţe pokud dítě hra zaujme, dokáţe se na ni soustředit a vydrţí tak u ní mnohem déle neţ předškolák. Proto je v tomto věku jiţ důleţité koordinovat čas strávený u počítače. Dítě se v tomto období naučí číst, coţ znamená určitou nezávislost a svobodu, co se týče počítačů a internetu. Nepotřebuje tak jiţ rodiče, kteří mu najdou vhodné hry, ale pomocí vyhledávače je schopno si hry jiţ vybírat samo.

11

PhDr. KROPÁČKOVÁ, Jana, Ph.D., Kdy je dítě zralé a kdy je připravené na vstup do školy?, [online], Pracovní sešity, [cit. 2015-04-18], dostupné z: http://pracovnisesity.raabe.cz/kdy-je-dite-zrale-a-kdy-jepripravene-na-vstup-do-skoly

8

Proto je v tomto období velice důleţité nepovaţovat čas, který dítě u takových her tráví, za příleţitost k vlastním zájmům, ale je potřeba společně s dítětem vybírat hry, které ho jednak budou bavit, jednak mu přinesou určitý uţitek. Je nanejvýš vhodné se vyhýbat takovým hrám, které fungují na principu úspěšnosti v případě, ţe u této hry stráví dítě větší mnoţství času. Příkladem můţe být World of Tanks – jedná se o online hru, ve které se střetává osm hráčů proti osmi hráčům. Kaţdý z hráčů má vlastního tanka a dva osmičlenné týmy spolu svádí bitvu. Z kaţdé bitvy se získávají zkušenosti. Čím více zkušeností hráč má, tím je lepší a ve hře hodnotově v ţebříčku výš. Taktéţ v této hře bývají často akce, které přímo nabádají k celodennímu hraní. Příkladem můţe být například to, ţe kdyţ hráč odehraje za den x bitev, dostane prémiového tanka nebo prémiový účet na den zdarma. Účelem této strategie je udrţet hráče u této hry. Na podobném principu fungují všechny hry, jejichţ základ tvoří „sbírání zkušeností“. Dovolujeme si tvrdit, ţe se jedná o nebezpečný trend a patří vůbec k nejrizikovějším typům her, u kterých se jednoduše tvoří závislost. Protoţe období mladšího školního věku představuje zlom jak v nástupu do školy, tak v samostatnosti, v praktické části jsme se soustředili právě na tyto děti.

2.4. Děti školního věku

Jedná se o zvláštní úsek mezi dětstvím a dospělostí. V tomto období se jiţ hovoří o dokončení tělesného růstu. S nástupem puberty dochází k psychickým změnám, coţ se můţe projevit zvýšenou citlivostí a rebelií. Dítě prochází emočním vývojem, je emočně labilní, projevuje se u něj zvýšená ospalost. Pro pubertu je rovněţ typická nevyzrálost postojů. V tomto věku jiţ rodiče nemají hlavní vliv na názory dítěte, dítě dává přednost názorům vrstevníků. Dochází zde k odsouvání autorit. Dítě se začíná osamostatňovat, projevuje radikálně své názory. Typicky se to můţe projevit kritikou rodičů, kritikou toho, co říkají, navazují se uţší vztahy s vrstevníky, dochází ke slučování skupin (tzv. party). Dítě hledá v ţivotě své postavení, svou ţivotní cestu.

9

Vzhledem k výše uvedenému se v této době zasahuje do volného času dítěte velice těţko. Ve chvíli, kdy se budou rodiče pokoušet nějakým způsobem zakazovat aktivity (v tomto případě hraní počítačových her), je velice pravděpodobné, ţe revolta, která vzniká v souvislosti s emočním vypětím, bude mít za následek to, ţe dítě bude dělat přesný opak toho, co si rodiče přejí. Znamená to pro něj důkaz své vlastní osobnosti, prosazuje si vlastní názory, které bývají zpravidla odlišné od názorů dospělých. Hledají si své vlastní vzory. Proto musí být rodič v tomto období velice opatrný. Pravdou však zůstává, ţe je velice nepravděpodobné, ţe dítě, které bylo do této doby vedeno určitým směrem, které bylo v souladu s jeho vlastním postojem, by zásadně změnilo styl chování a stal se z něj závislý hráč.

3. Typy počítačových her Obecně je počítačových her opravdu velké mnoţství a druhů. Jsou počítačové hry zaměřené na rozvíjení logiky a procvičování mozku, ale existují i hry, které jsou vytvářeny pouze za účelem zábavy a hráče nijak neobohatí. Existují hry, které hraje hráč sám za sebe, existují hry, kde hraje proti počítači, existují hry, kde hraje na síti s reálnými hráči. V následující části popíšeme jednotlivé typy her a uvedu základní principy, ve kterých se odlišují.

3.1. Typologie her a moţné psychologické dopady těchto her na dítě Ne kaţdá hra je pro dítě nebezpečná a ne u kaţdého typu her hrozí závislost či jiné psychické problémy. Nemáme v tuto chvíli na mysli edukační neboli vzdělávací hry, které byly naprogramovány a distribuovány za účelem jednoduššího pochopení určité vyučovací látky nebo obecně za účelem nenásilného vzdělávání dětí právě pomocí počítačových her. V tomto případě se soustředíme na klasické počítačové hry, jejichţ hlavním účelem je zábava a odpočinek. Nelze totiţ souhlasit s tím, ţe kaţdá hra, která byla vytvořena za účelem zábavy, ohroţuje dítě v tom, ţe se na ní můţe stát tento jedinec závislý.

10

V následující části proto rozvedeme jednotlivé typy počítačových her – vysvětlíme základní princip těchto her a provedeme jednoduchou analýzu, v čem mohou být tyto hry nebezpečné nebo právě naopak bezpečné. Zároveň pomocí této typologie lze mírně odvodit historii počítačových her a jejich postupný vývoj.

3.1.1. Textové hry (adventury) Textové hry byly mezi prvními počítačovými hrami, které se objevily na trhu. Principem těchto her bylo vytvoření vlastního příběhu na základě výběru jednotlivých variant. Na začátku hry byl hráč uveden do příběhu společně s úkolem, který by měl během této hry splnit (stát se někým, osvobodit někoho a podobně). Poté následoval výběr varianty, co udělá dále a na základě toho příběh pokračoval. Na tomto principu byl příběh neustále vyvíjen dále aţ do závěru hry, kdy úkol buď splnil, nebo ne. Hlavním znakem této hry je slovní projev. Hráč je veden na základě textu, který čte. Výhodou těchto her je nenáročnost softwaru na hardware (která se liší v závislosti na pouţití grafiky ve hře). Hra můţe být jak výhradně textová, tak můţe být doprovázena grafikou (někdy se uvádí rozdíl mezi „textovou hrou“ a „adventurou“ právě v tom, zda se jedná pouze o text nebo se jedná jiţ o grafickou hru). V případě výhradně textové hry můţe být hra vedena formou hlavní nabídky, ve které se vybírají jednotlivé činnosti, a hráč se podle nich posouvá dále. V případě grafiky hráč rozhoduje o dalším kroku výběrem z moţností a poté sleduje animaci. Co se týče hratelnosti tohoto typu her u dětí, je samozřejmě ovlivněna věkem dítěte a jeho schopnostmi. Dítě, které se teprve učí číst, tato hra ani nezaujme, protoţe je pro něj příliš náročná. V některých případech však můţe motivovat k procvičování čtení. Text však nesmí být příliš dlouhý a musí být jednoduše napsaný.

11

Pravděpodobnost závislosti na těchto hrách je téměř mizivá. Vzhledem k omezeným variantám je hra brzy ohraná. Stává se nezajímavou ve chvíli, kdy se situace ve hře začnou opakovat. Starší dítě navíc brzy odhalí princip (co zvolit, abych vyhrál/a), v té chvíli se hra stává nezajímavou a začne se vyhledávat jiný – zpravidla úplně jiný - typ hry.

3.1.2. Arkády Povaţují se rovněţ za jedny z prvních počítačových her. Jejich základní princip se od adventur liší v tom, ţe je více zaloţen na postřehu neţ na přemýšlení. Skládá se z jednotlivých levelů, kdy následující level je obtíţnější neţ ten předcházející. Zde vzniká pro dítě určité riziko v touze „být nejlepší“. Hra je vyvíjena tak, ţe v hráči vzbuzuje zvědavost, jaký bude následující level, můţe v dítěti vzbuzovat touhu dokončit hru celou. Nemoţnost splnění určitého levelu můţe v dítěti vyvolat místo odpočinku negativní pocity spojené se stále větším vnitřním tlakem na splnění dané obtíţnosti. Ve chvíli, kdy se toto nedaří, často vzbuzuje v dítěti pláč a někdy i agresivní chování, které si dítě vybíjí např. nekontrolovatelnými údery do klávesnice nebo myší o stůl. Avšak zdaleka ne všechny typy arkád mohou vyvolat takové jednání. Existují typy arkád, kde se další postupy liší pouze v obtíţnosti stále stejného úkolu (typické např. pro sportovní hry). Pro úplnost uvádíme jednotlivé typy arkád, se kterými se můţe dítě setkat: - sportovní hry – jak jsme jiţ uvedli výše, jedná se o typy her, jejichţ základním principem není postupování do dalších úrovní. V tomto případě se jedná o určité zdokonalování jednotlivých sportovních výkonů. U sportovních her se můţe jednat o dvojí typ hraní – buď jako jednotlivec (např. lyţování, jízda na kole, jízda na skateboardu,...) nebo hráč proti PC (např. tenis, stolní tenis, bowling,...). Vznik závislosti na této hře je nepravděpodobný. - závodní hry – existují různé typy závodních her. Nejjednodušší hry spočívají ve výběru z několika okruhů či tras, kdy po výběru místa proběhne závod, ve kterém hráč skončí v určitém pořadí podle způsobu své jízdy. Projetím cíle hra končí a poté začíná od začátku. Tyto typy her jsou brzy ohrané a pro dítě nezajímavé. Zajímavější variantou jsou závodní hry, kdy hráč získává za projetí cílem určitý finanční obnos, který můţe později pouţít. 12

Hra se tak stává téměř nekonečnou. Známou hrou bylo například Gran Turismo – hráč začínal s určitým finančním obnosem a jednoduchými pomalými auty. Čím více závodů měl za sebou a čím úspěšnější závody byly, tím větší finanční obnosy získával na nákup dalších a lepších aut. Kterýkoli závod mohl kdykoli zopakovat. Princip této hry spočíval v tom mít co největší počet co nejlepších aut a dostat se s nimi na prestiţní závody. Zde se jiţ setkáváme s prvním nebezpečným náznakem, kdy můţe být hra pro dítě nebezpečná. Účelem těchto typů her bývá „čím více hraješ, tím více dostaneš“ a motivují hráče k tomu, aby hře věnovali co nejvíce času. Obrovským problémem bývá právě tento princip u online her. - bojové hry – zde stojí nejčastěji hráč proti nepříteli, kterého musí porazit. Na obrazovce mívá výběry zbraní a metod, jak nepřítele skolit. Bývají zde i výběry pro obranu. U tohoto typu her se obvykle jednotlivé levely liší počtem nepřátel, nebo v případě, ţe se jedná o hru „jeden proti jednomu“, v síle nepřítele. Hra začne být nezajímavá ve chvíli, kdy hráč zjistí, jakým způsobem nepřítele zničit. Vzhledem k tomu, ţe se jedná o hru, která nevyţaduje přemýšlení, je vhodná k odpočinku. Pravděpodobnost závislosti je mizivá. Rodiče však můţe vyděsit grafika a vůbec způsob násilí ve hře. Lze se domnívat, ţe dítě poté nebude schopno rozlišovat mezi realitou a hrou. Obavy z toho, ţe bude pak dítě agresivnější a ţe můţe teoreticky zabít spoluţáka, protoţe bude ovlivněn hrou, kde nepřítel opět „oţije“, však ţádná studie nepotvrdila. Odborné články pouze analyzují moţnost zvýšení agresivity dětí hrající bojové hry, avšak tuto spojitost lze jen velmi obtíţně (zda-li vůbec) ověřit. Pravdou však zůstává, ţe dítě zpravidla vyhrává ve chvíli, kdy protivník zemře. Se stále lepší grafikou vypadají bojové scény čím dál reálněji, coţ uţ samo o sobě nemívá pozitivní vliv na vnímání okolního světa. - plošinové hry – jedná se o typ her (ve 2D), kdy hráč překonává na cestě různé překáţky a nepřátele, aby se dostal na konec úrovně, poté pokračuje do další úrovně. Na cestě sbírá různé bonusy (zlaťáky, dočasnou sílu, dočasnou nesmrtelnost, rychlost,...). Princip této hry je opět dosaţení co nejvyššího moţného levelu.

13

Typickou hrou, která strhla velké mnoţství hráčů, je dnes uţ klasický „Mario“. Hra je typická jednoduchým ovládáním, jednoduchou hudbou, hráče motivuje k tomu, ţe ţádná překáţka není nepřekonatelná a hráč se dostává do kolotoče „kdyţ to nevyšlo teď, vyjde to na druhý pokus“. Při nezdařilém pokusu hráč v některých případech padá o úroveň níţe. Opět se jedná o hru emocí. Ve spojení s cílem dosáhnout co nejvyšší úrovně můţe dojít k určité závislosti na hře. Tato závislost je někdy ovlivněna tím, ţe stejnou hru hrají kamarádi ve škole a kaţdý následující den rozebírají, kdo se kam dostal. Dítě chce být zapojeno do kolektivu, chce v kolektivu zároveň něco znamenat – to mohou být momenty, kdy můţe začít hře propadat. Pro rodiče je však nesmírně důleţité, aby odhalili pravou příčinu. Ve chvíli, kdy tuto situaci vyřeší tím, ţe dítěti hru zakáţou, mohou ho dostat nevědomky i do situace, kdy se dítě začne kolektivu vyhýbat. Zvlášť, pokud předtím „závodilo“ s ostatními spoluţáky. Cítí se zahanbeně, nechce přiznat zákaz rodičů, bojí se výsměchu. Dopady na psychiku dítěte mohou být v takovém případě horší, neţ kdyţ rodič nechá dítě hrát jednu konkrétní hru. Nejlepším řešením je však zanalyzovat příčinu (coţ v takového situaci můţe být právě soutěţivost spoluţáků) a nenápadně převést soutěţivost na jiný způsob zábavy. - logické hry – typ her, ve kterých hráč musí zapojit logické myšlení a postupy, aby mohl dosáhnout následující úrovně. Tyto hry lze zařadit mezi tzv. „bezpečné“. Ačkoli se nejedná o edukační (vzdělávací) hry, pomáhají rozvíjet logiku a pro dítě bývají prospěšné. Úkol této hry je většinou stejný. Hráč dostane úkol, který musí vyřešit pomocí logiky. Zástupcem této hry jsou např. Berušky – hra, která běţela v DOSu. Úkol této hry spočíval v tom, ţe hráč má k dispozici několik berušek, se kterými prochází jednotlivými úrovněmi, ve kterých sbírá klíče. S těmito klíčemi se pak musí dostat k východu. Hra má svůj půvab v tom, ţe nenápadně nutí hráče procvičovat mozek a hledat různé alternativy. Podporuje tak i analytické myšlení, které s logickým velice úzce souvisí. Pravděpodobnost závislosti je zde velice mizivá, protoţe ve chvíli, kdy nemá dítě rozvinutou logiku nutnou pro určitou úroveň, přestává ho po určité době hra bavit. Navíc z dřívějších úrovní ví, ţe další úroveň je obtíţnější, coţ je pro něj demotivující – pokud ví, ţe není schopno rozluštit jednu určitou úroveň, můţe předpokládat, ţe další úroveň bude ještě sloţitější neţ ta současná, coţ bývá právě u logických her demotivující a hráč hru odkládá.

14

3.1.3. RPG RPG neboli Role-playing game, přeloţeno do češtiny „hra hrající určitou roli“. „Podstatou RPG je hlavní hrdina, který má určité fyzické, psychické a magické schopnosti, mnoţství peněz, many - jednotky magie, eventuálně jiné síly. Během hry se učí novým dovednostem, získává amulety, zbraně a kouzla a hra se vyvíjí spolu s ním. Svět je zde viděn z horního 3D pohledu.“12 Přestoţe se jedná o princip, který byl vyvinut jiţ dříve, svou popularitu získal aţ s nárůstem informačních technologií a zvyšováním výkonnosti počítačů. Hráč se ztotoţňuje s postavou, zvlášť u dětí můţe docházet k prolínání reálného světa a světa hrdiny ve hře. Je to způsobené empatií, dítě je příliš vnořeno do hry, jelikoţ nechalo postavu „vzniknout“, cítí se za ni zodpovědné, postupně můţe přijímat přezdívku ve hře jako svou reálnou. Zvlášť u online RPG her s více spoluhráči můţe být hra pro dítě nebezpečná. Pokud rodiče ví, ţe dítě takovou hru hraje, je potřeba tuhle situaci řešit.

3.1.4. Akční hry Akční hry mají nejblíţe nejspíš bojovým arkádovým hrám. V principu jde o plnění určitých misí za pomocí bojové techniky. Pokud jde o jednotlivého hráče, který má vejít na určité území, zpravidla začíná noţem nebo jednoduchou bojovou technikou a s mnoţstvím zabitých nepřátel sbírá lepší a lepší zbraně. Po splnění mise následuje krátký příběh, kde mu „boss“ děkuje za úspěšnost mise a posílá ho na další. Ačkoli existují zprávy o tom, ţe akční hry jsou v určitých zemích zakázány kvůli násilí, které je právě účelem hry, drastické záběry ve formě např. leţícího protivníka v krvi odrazují rodiče, aby dítěti podobnou hru dovolili, přesto si dovolíme tvrdit, ţe ačkoli jsou tyto hry nejvíce kritizovány, nelze je povaţovat za nebezpečnější neţ např. RPG hry. Akční hry vypadají nebezpečně na první pohled, kvůli grafice, kvůli hlavnímu účelu hry, který tkví v tom „vše zabít“.

12

VEJLUPKOVÁ, Martina. Vliv počítačových her na děti a mládež. Brno, 2006. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce PhDr. Mgr. Tomáš Čech, Ph.D.

15

Přesto, co se týče psychických dopadů na samotné dítě, tento cíl hry se příliš neliší od dřívějšího hraní si na vojáky. Jiné typy her, např. RPG, jsou nebezpečné skrytými motivy, které drţí hráče u počítače. Akční hry tuto tendenci zpravidla nemají ani se ji nesnaţí v hráči vyvolat.

3.1.5. Simulační hry Simulační hry mají za úkol napodobit reálný svět a přenést ho do světa digitálního. V nejjednodušším slova smyslu se můţe jednat o simulátory ve formě řidiče autobusu, kamionu, o pilota v letadle. Mezi simulační hry se však řadí také simulace ţivota, ţivotního stylu (nejznámější simulační hra v této oblasti je nejspíš Sims – jednotlivým postavám se dávají úkoly, které tyto postavy během dne plní; vyvíjí se u nich vztahy, chodí do práce, utrácí peníze). Simulační hra však můţe být také závodní hra, sportovní zápasy, ale můţe se také jednat o virtuální bojiště, kde bojují dvě armády proti sobě – simulují se tak dřívější bitvy.

3.1.6. Strategické hry Definice strategických her se různě liší dle druhu strategické hry. Obecně lze říct, ţe „strategická hra je hra, kde se hráč snaţí pomocí jím vyvinuté strategie v rámci daných pravidel ovládnout danou herní plochu. K tomu mu slouţí různé skupiny ovládaných objektů (budovy, jednotky, atd.).“13 Strategické hry se dále rozdělují dle anglických názvů na: - 4X strategy (EXplore, EXpand, EXploit, EXterminate) – hra je rozdělená na čtyři fáze: průzkum, rozšíření, vyuţití a zničení. Hlavním cílem hry je vybudování civilizace (impéria), prozkoumat vše okolo a ničit okolní impéria. K tomu vyuţívá všechny dostupné prostředky, které ve hře jsou (některé zdarma, některé zpoplatněné).14

13

SLABOTINSKÝ, Miloš. Simulace, pravidla a mediace: Interface strategických počítačových her [online]. Brno, 2012 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/253632/ff_b/TIM_bakalarska_prace_Milos_Slabotinsky.pdf. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr. Jaroslav Švelch. 14 tamtéţ

16

- real-time strategy (RTS) – jedná se o strategie, které se odehrávají v reálném čase. Ve hře bývá hlavním cílem opět budování, ale veškeré kroky jsou odstupňované časem (po poţadavku na určitou akci je odpočítáván skutečný čas, který nelze urychlit).15 - real-time tactics (RTT) – jedná se více o taktickou, neţ strategickou hru. Od výše uvedených typů strategických her se liší „absencí získávání surovin a důrazem na jednotlivé jednotky. Snaţí se o simulaci komplexních bojových taktik. Často se ţánry real-time strategy a real-time tactics prolínají.“16 - turn-based strategy (TBS) – jedná se o dlouhodobou strategii a tzv. tahovou strategickou hru. Hráč tuto strategii realizuje pomocí tahů. V této hře nebývá hráč tlačen časovým limitem ani nemusí čekat na uplynutí určitého času. Můţe akci naplánovat. Tento typ vychází z deskových her typu šachy.17 - turn-based tactics (TBT) – v tomto typu chybí strategická část a hra je soustředěna pouze na taktiku. Příkladem mohou být „válečné simulace, kde se klade důraz na precizní provedení jednotlivých operací v rámci daného tahu.“18 Tento typ her je na čas asi nejnáročnější. Je určený spíše pro starší děti z toho důvodu, ţe tyto hry bývají těţší na pochopení, mají sloţitější pravidla a obecné náročnost na hraní je větší neţ u ostatních typů her. Stejně tak je tento typ her nejrizikovější v tom, ţe dítě můţe strategickým hrám, právě z důvodu časové náročnosti ve hře, lehce propadnout. V dnešní době se zároveň jedná o vůbec nejrozšířenější typ her, zejména 4X strategie a turn-based taktiky.

15

tamtéţ SLABOTINSKÝ, Miloš. Simulace, pravidla a mediace: Interface strategických počítačových her [online]. Brno, 2012 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/253632/ff_b/TIM_bakalarska_prace_Milos_Slabotinsky.pdf. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr. Jaroslav Švelch. 17 tamtéţ 18 tamtéţ 16

17

3.2. Edukační hry Edukační neboli vzdělávací hry se od zábavních her v mnohém liší. Přebírají modely zábavních her, ale narozdíl od nich zde není hlavním cílem zábava, ale naučení něčeho nového. Často se tyto hry objevují na školách v počítačových učebnách jako učební pomůcka. Charakterizovat se dají jako „aplikace vyuţívající charakteristik videoher a počítačových her k vytvoření chytlavé a imerzivní učební zkušenosti za účelem předání určených učebních cílů, výsledků a zkušeností.“19 V prvních fázích se edukační hry vyuţívaly k výuce cizího jazyka, zejména na procvičování slovníčku. Poté se rozšiřovaly dále. V současné době existují edukační počítačové hry i ve formě RPG her, kdy se dítě coby avatar (hrdina) věnuje hře, která ho nenápadně učí pomocí hraní a poznávání učební látku. Tyto hry jsou však velice specifické. Cílem není dítě zabavit, ale něco naučit. Vzhledem k náročnosti hry a k náročnosti na soustředění je riziko závislosti na těchto hrách velice mizivé, ne-li nulové.

4. Problematika závislosti Lidé obvykle mají sklony k závislosti, ať uţ je to závislost na cigaretách, alkoholu, ale také práci či závislost na partnerovi. Objevují se názory, ţe kaţdý člověk musí být na něčem závislý, aby získal pocit jistoty. Tato závislost bývá spojována s určitým typem stereotypu. S nástupem informačních technologií a technologií vůbec se objevil nový typ závislosti – tzv. netolismus. Netolismus se vysvětluje jako „závislost na tzv. virtuálních drogách, mezi které patří internet, počítačové hry, televize, videa apod..“20

19

TOMÁŠEK, Jan. Výuková počítačová hra jako nástroj vzdělávání. Brno, 2011. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr. Jiří Zounek, Ph.D. 20 KROULÍK, Jiří. Netolismus aneb Hraní na počítači může být zdraví škodlivé, [online]. Topzine.cz: 26.7.2010, [cit. 2015-04-21]. Dostupné z: http://www.topzine.cz/netolismus-aneb-hrani-na-pocitaci-muze-byt-zdraviskodlive

18

4.1. Příznaky závislosti Poznat, kdy se jedná o závislost a kdy pouze o krátkodobé zvýšení pozornosti k určité počítačové hře je často obtíţné, zejména proto, ţe se jedná o psychickou, nikoli fyzickou, závislost. Je taktéţ pravdou, ţe u kaţdého se závislost projevuje různě. Někdy se zaměňuje s pouhou touhou dotáhnout věci do konce. Existují však příznaky, které lze u dětí pozorovat ve chvíli, kdy se začíná závislost nápadněji projevovat. V prvé řadě je potřeba zbystřit, kdyţ dítě přestává dodrţovat časové limity pro hraní her. Ve chvíli, kdy na to rodiče upozorní, dítě protestuje, při okamţitém zákazu se vzpírá. Potřebuje stále více a více času potřebného k uspokojení ze hry. Začíná dříve vstávat nebo ponocuje, aby mohlo hrát hry. Zvyšuje se u něj nervozita a neklid, kdyţ delší dobu nemůţe hrát. Přemýšlí o počítači, kdyţ ho zrovna nepouţívá. Dítě začíná zanedbávat učení a zhoršují se výsledky ve škole. Rovněţ doma dokáţe splnit méně povinností neţ dříve. Mívá pocit prázdnoty, kdyţ není u počítače. Postupně se narušují vztahy nejen s rodinou, ale také s kamarády, začíná se postupně projevovat sociální izolace. Opouští dřívější zájmy. V drtivé většině případů lţe o své závislosti.21

4.2. Rizikové hry Největší riziko nastává u online her, proto se o závislosti začalo více hovořit v souvislosti s rozšiřováním a zpřístupňováním internetu. Online hry bývají zadarmo a je jich na internetu nepřeberné mnoţství. Speciální rizikové hry jsou poté masové internetové hry na hrdiny. „Hráč zde hraje s tisícovkami, ne-li miliony ostatních hráčů, kteří sdílejí společný virtuální prostor a sţívají se s novou virtuální rolí.

21

Závislost na počítačích a počítačových hrách, [online], Poradenské centrum, [cit. 2015-04-21], dostupné z: http://www.poradenskecentrum.cz/pocitacova-zavislost.php

19

Hra nikdy nekončí, neboť se stále objevují nové úkoly a je moţné svou postavu neustále rozvíjet. Hrát tyto hry bez přestávky třeba deset hodin není nic výjimečného, proto se naopak objevují obtíţe v běţném ţivotě.“22 V případě, ţe rodič zjistí, ţe si dítě oblíbilo jednu nebo dokonce více takových her, je třeba se mít na pozoru a věnovat tomu zvýšenou pozornost. Taktéţ je dobré mít se na pozoru, jakmile dítě začne mluvit o získávání zkušeností. Jedná se o novodobý způsob hraní, kdy se dítě na základě získaných zkušeností posouvá dál ve hře a díky zkušenostem se zdokonaluje jeho postava nebo získává nové a nové pomůcky v hraní. Pod hladinou soutěţivosti se tak můţe dítě neustále snaţit o dosahování něčeho, co nemá konec (u těchto typů her není cílem získat určité mnoţství zkušeností, zkušenosti jsou v tomto případě neomezené).

4.3. Základní preventivní pravidla Prevencí a upozorňováním na rizika se zabýváme de facto v celé této práci. Pokud však vezmeme v úvahu nejzákladnější pravidla pro hraní počítačových her, tak, abychom eliminovali riziko závislosti, je jako základem korigovaná doba hraní. Odborníci většinou doporučují jako přiměřenou dobu u počítače dvě hodiny denně (záleţí však na věku dítěte). 23 Je také důleţité si všímat, jaký má dítě denní reţim a jako aktivity během dne provozuje. Nejde pouze o školu, ale také o volnočasové aktivity, ať uţ doma nebo venku. Je velice vhodné v případě, ţe rodič získá pocit, ţe dítě inkliminuje hlavně k počítači a ztrácí zájem o dřívější záliby, mu v tomto okamţitě pomoct a nalákat ho k zálibám zpět (třeba i pod záminkou, ţe k počítači potřebuje on sám a musí se tak počítač uvolnit).

22

KROULÍK, Jiří. Netolismus aneb Hraní na počítači může být zdraví škodlivé, [online]. Topzine.cz: 26.7.2010, [cit. 2015-04-21]. Dostupné z: http://www.topzine.cz/netolismus-aneb-hrani-na-pocitaci-muze-byt-zdraviskodlive 23 ŠEDĚNKOVÁ, Jana, Hra jako droga. Závislost na počítačových hrách ohrožuje hlavně děti. [online], Top lékař: 22.5.2013, [cit. 2015-04-22]. Dostupné z: https://www.toplekar.cz/archiv-clanku/hra-jako-droga-zavislostna-pocitacovych.html

20

„Většina odborníků se domnívá, ţe časem se zbaví závislosti hráč sám tím, ţe nalezne jinou ţivotní prioritu. Přesto by měli být rodiče opatrní a nepodceňovat chování svých dětí u počítače.“24

5. Zdravotní rizika Jak jsme jiţ uvedli výše, závislost ohroţuje především psychiku a ţivotní styl jedince. Přesto však musíme upozornit na fakt, ţe pokud se závislost přehlíţí, projeví se časem i po fyzické stránce. Důvodem je neustálé sezení u počítače, hráč, kdyţ je zabaven, nesleduje způsob sezení, navíc při dlouhodobějším hraní často střídá polohy, coţ se můţe jevit jako výhoda, avšak není tomu tak. Poloha, která je vhodná pro sezení, je pouze ta, kdy jsou vyrovnaná záda a nohy se dotýkají země s tím, ţe kolena svírají úhel 90 stupňů. V případě, ţe dítě sedí dlouhodobě u počítače, je ohroţena nejen páteř a hrozí riziko skoliozy, ale také můţe neustálé sledování obrazovky poškodit zrak a díky chybějícímu pohybu nastává časem problém s oběhovým systémem a svalstvem.25

24

ŠEDĚNKOVÁ, Jana, Hra jako droga. Závislost na počítačových hrách ohrožuje hlavně děti. [online], Top lékař: 22.5.2013, [cit. 2015-04-22]. Dostupné z: https://www.toplekar.cz/archiv-clanku/hra-jako-droga-zavislostna-pocitacovych.html 25 ŠEDĚNKOVÁ, Jana, Hra jako droga. Závislost na počítačových hrách ohrožuje hlavně děti. [online], Top lékař: 22.5.2013, [cit. 2015-04-22]. Dostupné z: https://www.toplekar.cz/archiv-clanku/hra-jako-droga-zavislostna-pocitacovych.html

21

PRAKTICKÁ ČÁST 1. Dotazníkové šetření Dotazník byl distribuován dětem v průběhu školního vyučování za souhlasu vyučujícího. Byl předáván dětem na prvním stupni základních škol. Předpoklad pro vyplnění dotazníku byl ten, ţe děti mají doma počítač, který je jim k dispozici, a alespoň čtyřikrát týdně tráví neurčitý čas u hraní počítačových her. Do distribuce bylo předáno 60 dotazníků, vráceno jich bylo 56. Cílem tohoto dotazníku bylo zjistit, kolik času tráví tyto děti u počítačových her. V souvislosti s tímto nás zajímalo, kolik času tráví naopak venku či jinými aktivitami. Důleţitá část dotazníků je věnována také jednotlivým typům počítačových her, abychom zjistili, které hry tyto děti lákají nejvíce. Součástí jsou také otázky vztahu těchto dětí s vrstevníky. V následující části budeme prezentovat výsledky z dotazníkového šetření. 1. otázka: Říkají ti rodiče, kolik času můţeš trávit u počítače? a) ano b) ne Cílem této otázky bylo zjistit, zda je na daném vzorku dětí jejich aktivita u počítačů sledována rodiči. Vycházíme z předpokladu, ţe pokud je dítěti umoţněno trávit u počítače déle neţ tři hodiny denně, rodiče tento čas nijak nekorigují.

22

ano ne Celkem

Výsledky absolutní relativní četnost četnost 45 80% 11 20% 56 100%

Tabulka č. 1: Počet dětí, jejichž čas je či není korigován rodiči

Říkají ti rodiče, kolik času můžeš trávit u počítače? ne 20%

ano 80%

Graf č. 1: Počet dětí, jejichž čas je či není korigován rodiči

Výsledky na tomto vzorku nám potvrdily, ţe rodiče se v drtivé většině zajímají o čas dětí strávených na počítači a snaţí se ho určitým způsobem regulovat. Znamená to, ţe v 80% případů nemají děti neomezený přístup k počítači. Výsledky však také ukazují, ţe kaţdé páté dítě má v tomto ohledu naprostou volnost a to, jak dlouho budou sedět u počítače, záleţí pouze na nich. U takových dětí však nelze s jistotou předpokládat, ţe rodiče, kteří nekorigují čas dětí u počítače, mají přehled, co děti v tomto čase na počítači přesně dělají. 2. otázka: Pokud ano, dokáţeš napsat, kolik hodin denně můţeš hrát? a) méně neţ hodinu b) hodinu aţ dvě c) tři hodiny a více

23

Cílem této otázky bylo zjistit, kolik rodiče, kteří korigují čas dětí u počítače, povolují dětem hodin denně. Jednak nás zajímalo, zda se korigovaný čas pohybuje spíše v kratších intervalech neţ v hodinách, jednak jsme předpokládaly, ţe děti mohou napsat, ţe jim rodiče čas korigují uţ jen z toho důvodu, ţe na něm nemohou být po celý den. To však nemusí znamenat, ţe se rodiče zabývají volným časem dítěte. Jak jsme jiţ výše uvedly, pokud dítě napíše, ţe jim rodiče čas hlídají, ale následně potvrdí moţnost, ţe mohou hrát počítačové hry tři hodiny a více, nelze to povaţovat za korigování času v pravém slova smyslu.

Výsledky absolutní relativní četnost četnost méně než hodinu 5 11% hodinu až dvě 28 62% tři a více 9 20% nezodpovězeno 3 7% Celkem

45

100%

Tabulka č. 2: Korigovaný čas dětí rodiči

Kolik hodin denně můžeš hrát? nezodpovězeno 7%

méně než hodinu 11%

tři a více 20%

hodinu až dvě 62% Graf č. 2: Korigovaný čas dětí rodiči

Z výsledků vyplývá, ţe více neţ polovina dětí má povolenou hodinu aţ dvě hodiny denně hraní. Znepokojující je zde ale fakt, ţe 20% z dotazovaných dětí můţe hrát tři hodiny a více. Kdyţ si uvědomíme, ţe dítě tráví většinu času ve škole, kde k hraní počítačových her nemá přístup, zbývá pár hodin denně, kdy je dítě doma. Tato doba se rozděluje mezi plněním domácích úkolů a jiných povinností, odpočinek a zábavu.

24

Tento fakt je znepokojující o to víc, ţe kaţdé další páté dítě přiznalo, ţe jim rodiče čas nekorigují vůbec. 3. otázka: Hrají rodiče počítačové hry s tebou? a) ano b) ne c) někdy

Výsledky absolutní relativní četnost četnost ano 5 9% ne 26 46% někdy 25 45% nezodpovězeno 0 0% Celkem

56

100%

Tabulka č. 3: Otázka, zda rodiče hrají počítačové hry s dětmi.

Hrají rodiče PC hry s tebou?

ano 9%

někdy 45% ne 46%

Graf č. 3: Otázka, zda rodiče hrají počítačové hry s dětmi.

Z výsledného grafu vyplývá, ţe víc neţ polovina rodičů hraje počítačové hry alespoň někdy společně s dětmi. Tento výsledek můţeme povaţovat za pozitivní, protoţe rodiče, ačkoli dětem hraní her povolují, mají alespoň částečnou představu o tom, jaké hry jejich potomek hraje.

25

Zároveň toto spojení můţe fungovat jako společně strávený čas, pokud hrají společně. Jedná se například o situaci, kdy dítě hraje proti někomu nebo ve spojenectví a ten protihráč nebo spoluhráč je rodič. V takovém případě mají rodiče nejen pod kontrolou to, co dítě hraje, ale taktéţ se tímto způsobem upevňuje vztah dítě-rodič. 4. otázka: Napiš sem první slovo nebo větu, která tě napadne, kdyţ se řekne „počítačová hra“. Zde se jednalo o otázku, která měla psychologický podtext – cílem bylo zjistit, s čím má dítě počítačové hry spojené. Zajímalo nás, jaký pocit v dětech toto sousloví vzbudí. Z výsledků se nám však nepodařilo zjistit nic konkrétního. 24 dotázaných nechalo otázku bez odpovědi, 9 dotázaných odpovědělo „zábava či hraní“, ostatní odpovědi byly roztroušeny na konkrétní počítačové hry a 7 odpovědí na sociální síť Facebook. Zde je otázkou, zda byl Facebook sám o sobě myšlen jako hra nebo zda se jedná o počítačové hry, které se hrají prostřednictvím této sociální sítě. Tento dotaz nám nepřinesl výsledky, které jsme očekávali, protoţe nesplnil cíl této otázky. 5. otázka: Kromě počítačových her – trávíš čas na počítači i jinak? (můţeš zaškrtnout více moţností) a) ano – dělám na něm domácí úkoly, učím se b) ano – píšu si s kamarády c) ano – dívám se na filmy, pohádky, poslouchám písničky d) ano – mám rád/a surfování na internetu e) ano – dělám tam i jiné věci f) ne Tato otázka měla za cíl vysledovat, jakou jinou aktivitou tráví děti u počítače svůj čas – zda je počítač pouze prostředek pro zábavu a hraní her, nebo zda zde tráví i další čas. Výsledky přinášíme v následující tabulce.

26

Výsledky ano - dělám na něm domácí úkoly ano - píšu si s kamarády ano - dívám se na filmy, pohádky, písničky ano - mám rád/a surfování na internetu ano - dělám tam i jiné věci ne nezodpovězeno

3 40 51 30 29 1 0

Tabulka č. 4: Aktivita dětí na počítači mimo her

Zde se nám potvrdilo to, ţe se počítač skutečně stává výsadním členem rodin. Pouze jedno dítě zaškrtlo moţnost, ţe se na počítači věnuje pouze počítačovým hrám. Při bliţším zkoumání jsme zjistili, ţe toto dítě má povoleno méně neţ jednu hodinu hraní na počítači denně. Největšímu počtu dotázaných nahrazuje počítač svým způsobem televizi. Pouţívají ho coby přehrávač videí, pohádek, písniček a podobně.

Další série otázek měla za úkol zjistit konkrétně, jaké hry děti lákají nejvíce a kterým věnují nejvíce času. Na základě těchto výsledků lze objektivněji posoudit nejpravděpodobnější rizika, na která je potřeba si dávat pozor. 6. otázka: Hraješ hry po internetu? a) ano b) ne c) nemáme doma internet Cílem této a následující otázky bylo zjistit souvislost mezi připojením k internetu a hraní online/offline her.

27

Výsledky

ano ne nemáme internet nezodpovězeno

absolutní relativní četnost četnost 49 87% 2 4% 5 9% 0 0%

Celkem

56

100%

Tabulka č. 5: Počet dětí, které hrají hry na internetu.

Hraješ hry po internetu? nemáme internet 9% ne 4%

ano 87%

Graf č. 4: Počet dětí, které hrají hry na internetu.

7. otázka: Pokud ano, hraješ i hry, které jsou u tebe na počítači a nehrají se přes internet? a) ano b) ne

Výsledky absolutní relativní četnost četnost ano 10 18% ne 39 70% nezodpovězeno 7 13% Celkem

56

100%

Tabulka č. 6: Zjištění souvislosti, zda dítě připojené na internet hraje i offline hry.

28

Hraješ i hry přímo v počítači (ne na internetu)? nezodpovězeno 12% ano 18%

ne 70%

Graf č. 5: Zjištění souvislosti, zda dítě připojené na internet hraje i offline hry.

Jak lze jasně vidět z tabulky i z grafu, celých 87% dětí hraje počítavé hry online po internetu. Zároveň lze vidět, ţe připojení k internetu nemá pouhých 5 dětí z 56, tedy 9%. Pokud dítě připojení k internetu má, vyuţívá ho k hraní her. Dětí s připojením na internet vyuţívajících her nainstalovaných přímo v počítači je 18 %. Z tohoto vyplývá, ţe čtyři z pěti dětí hraje pouze online hry, pětina dětí hraje hry online i nainstalované přímo v PC. Tyto výsledky velice jasně ukazují na oblíbenost online her. 8. otázka: Jaký typ her se ti líbí a hraješ je? (můţeš vybrat více moţností) a) sportovní b) závodní c) bojové d) strategické e) akční f) logické g) online hry h) jiné Výsledky ukazuje následující graf. 29

Jaký typ her se ti líbí a hraješ je? Počet hráčů 49

46

41 30

20

15

11 1

sportovní

závodní

bojové strategické

akční

logické

online hry

jiné

Graf č. 6: Oblíbenost jednotlivých typů her

Jak můţeme vyčíst z grafu, největší zastoupení mají strategické hry, následují závodní hry a poté bojové. Jak jiţ bylo zřejmé z dřívějších výsledků, drtivá většina her se hraje online. Nejméně děti hrají logické a sportovní hry. Strategické hry mají výhodu v rozvíjení analytického myšlení, je však potřeba upozornit na vyšší riziko vzniku závislosti. Závislost hrozí především ze dvou důvodů: - strategické hry na bázi „budování“. Dítě staví město, zoologickou zahradu, zábavní park a podobně. Zpravidla je hra koncipována tak, ţe se dítě rozhodne postavit určitou budovu nebo osídlit určité místo – toto však zabere čas, který je „nutný“ k vybudování daného úkolu. Čím více dítě hraje a čím více se hře věnuje, tím rychleji má vybudované to, co potřebuje, a získává tak náskok oproti těm, kteří se k této hře nedostávají tak často a nemají pro ni tolik času. - strategické hry na principu „získávání zkušeností“. Tento typ strategické hry existuje poměrně nedlouho, ale bohuţel si získal rychlou popularitu, která neustále stoupá. Princip těchto her spočívá v tom, ţe dítě vysílá svou postavu, tzv. avatar, do různých bojů, řídí to, co daná postavička bude dělat. Ve chvíli, kdy avatar úkol splní (např. jde do boje), získá zkušenosti. Za tyto zkušenosti potom hráč můţe vybírat různé pomůcky, pomocí kterých rychleji stoupá ve hře. Zpravidla je moţnost si zkušenosti také koupit za finanční prostředky.

30

Hru lze tehdy hrát zdarma, ale hráč si brzy uvědomí, ţe čas je zde skutečně drahý a pozná, ţe kdyţ si určité zkušenosti zaplatí, ušetří pár hodin denně času navíc. Je však pravdou, ţe existuje nemálo hráčů, kteří chtějí zkušenosti získávat standardní cestou „zdarma“. V tomto případě se jedná vůbec o nejnebezpečnější hraní. 9. otázka: Vzpomeneš si na název hry (nebo i her), které hraješ nejraději? Tuto otázku jsme vybrali z toho důvodu, abychom dokázali určit, zda existují konkrétní hry, které děti hrají nejčastěji. Důvodem bylo zaměření na konkrétní analýzu. Odpovědi na tuto otázku však odráţely odpovědi z otázky předchozí. Největší zastoupení (celkem 12 dětí) má oblíbenou hru World of Tanks (zde jsou připočítány i odpovědi, kde byly uvedeny „tanky“), následuje 10 dětí, které hrají TrainStation – The Game on Rails (zde jsou připočítány i odpovědi, kde byly uvedeny „vlaky“ nebo „trains“), ostatní odpovědi byly buď neurčité (např. auta, válku, lodě,...) nebo se jednalo o názvy her po jednom aţ dvou zastoupeních. Opět se zde potvrdily jiţ odpovědi z předchozích otázek, a to, ţe nejvíce hrají děti strategické hry.

Další série otázek byla zaměřena na sociální vazby a pohybové aktivity. 10. otázka: Znáš kamarády, se kterými hraješ hry na internetu, i osobně? a) ano b) ne c) některé ano d) nehraju hry s nikým

31

Cílem této otázky bylo zjistit, zda je pro dítě hráčská komunita známá z běţného ţivota, tzn. zda je hraní těchto her pouze doplňkové k jiným hrám s těmito dětmi, nebo zda si dítě v hráčské komunitě hledá své virtuální přátele na úkor klasických přátel.

Výsledky

ano ne některé ano nehraju hry s nikým nezodpovězeno

absolutní relativní četnost četnost 16 29% 13 23% 20 36% 7 13% 0 0%

Celkem

56

100%

Tabulka č. 7: Znají děti kamarády z hráčské komunity osobně?

Znáš kamarády z internetu osobně? nehraju hry s nikým 12% ano 29%

některé ano 36% ne 23%

Graf č. 7: Znají děti kamarády z hráčské komunity osobně?

Výsledek není aţ tak tristní, jak by se mohlo očekávat. 65% dětí se v online hrách stýká alespoň s některými přáteli, které zná osobně. Dalších 12% tyto hry nehraje. Vyplývá tak z toho, ţe zhruba kaţdé páté dítě nezná své spoluhráče a protihráče z internetu osobně. Je však potřeba poznamenat, ţe toto číslo neznamená, ţe kaţdé páté dítě je sociálně izolované. Je zde určitá pravděpodobnost, ţe se v běţném ţivotě stýká s dětmi, které tyto hry jednoduše nehrají.

32

11. otázka: Máš ve svém okolí kamarády, kteří s Tebou tráví čas venku? a) ano, vídáme se téměř kaţdý den nebo kaţdý den b) ano, někdy c) ne Tato otázka navazovala na předchozí. Měla za úkol ujasnit předchozí výsledek, aby bylo jasné, v jakém rozsahu se u dětí rozvíjí sociální izolace, a zda-li vůbec. Výsledky jsou následující:

Výsledky absolutní relativní četnost četnost 16 29% 25 45% 13 23% 2 4%

ano ano, někdy ne nezodpovězeno Celkem

56

100%

Tabulka č. 8: Otázka kamarádství – má je ve svém okolí, hraje si s nimi?

Máš ve svém okolí kamarády, se kterými trávíš volný čas? nezodpovězeno 3% ne 23%

ano 29%

ano, někdy 45%

Graf č. 8: Otázka kamarádství – má je ve svém okolí, hraje si s nimi?

33

Výsledky této otázky mírně kopírují výsledky předchozí. Přesto zde stojí za úvahu psychické pochopení otázky u těchto dětí. V otázce nebylo jasně stanoveno časové období, ve kterém dítě tráví s kamarády volný čas. Tudíţ i kdyţ 45% dětí odpovídalo „ano, někdy“, nelze přesně určit, co si dítě představuje pod pojmem „někdy“. Lze z toho však vyvodit závěr, ţe 23% dětí, kteří hrají počítačové hry, se s kamarády mimo školu nestýká. U těchto třinácti dětí jsme se podívali na výsledky znovu a porovnali je s otázkou ohledně toho, zda virtuální hráče znají osobně. 4 uvedli, ţe ano nebo některé ano. Dalších 9 dětí netráví čas s kamarády venku ani nezná hráče z hráčské komunity osobně. Byla zde rovněţ nalezena souvislost mezi dobou hraní a sociální izolací – ţádné z těchto dětí se počítačovým hrám nevěnuje méně neţ dvě hodiny denně. 12. otázka: Kolik krouţků týdně navštěvuješ? a) jeden týdně b) dva týdně c) tři týdně d) čtyři týdně a více e) ţádný

Kolik kroužků týdně navštěvuješ? Počet odpovědí 26 18 12

jeden týdně

dva týdně

0

0

tři týdně

čtyři týdně a víc

žádný

Graf č. 9: Počet kroužků, které dítě navštěvuje

34

Procentuální vyjádření v grafu žádný 21%

jeden týdně 32%

dva týdně 47%

Graf č. 10: Počet kroužků, které dítě navštěvuje (procentuální vyjádření)

Z těchto odpovědí jasně vyplývá, ţe ţádné dítě nemá více neţ dva krouţky za týden. 21% dětí nenavštěvuje dokonce ţádný krouţek nad rámec výuky. 13. otázka: Navštěvuješ krouţek nebo aktivitu, ve které hraješ kolektivní hry nebo který vyţaduje fyzickou aktivitu? a) ano b) ne Cílem této otázky bylo zjistit, bez ohledu na čas strávený u počítače a bez ohledu na další otázky, jak moc jsou děti aktivní v pohybu.

Výsledky absolutní relativní četnost četnost ano 34 61% ne 17 30% nezodpovězeno 5 9% Celkem

56

100%

Tabulka č. 9: Otázka, zda dítě absolvuje kroužek s fyzickou aktivitou

35

Navštěvuješ kroužek, který vyžaduje fyzickou aktivitu? nezodpovězeno 9%

ne 30%

ano 61%

Graf č. 11: Otázka, zda dítě absolvuje kroužek s fyzickou aktivitou

14. otázka: Zkus se zamyslet a napsat, co tě hraní počítačových her naučilo. Na tuto otázku 8 dětí neodpovědělo vůbec a nechalo ji prázdnou. 25 dětí odpovědělo, ţe je počítačové hry nenaučily nic, 17 dětí napsalo, ţe neví. 6 odpovědí bylo ve smyslu „naučil jsem se stavět ... (města, osady, ostrovy,...)“. Chyběly odpovědi typu trpělivost, logika či cílevědomost. Děti se zaměřovaly konkrétně na určité hry a hledaly odpověď na to, co ho naučila daná hra za činnost, nikoli schopnost. Toto lze však vysvětlit ještě nízkým věkem dotázaných dětí. 15. otázka: Jsem a) chlapec b) dívka

chlapec dívka Celkem

Výsledky absolutní četnost 39 17 56

relativní četnost 70% 30% 100%

36

Tabulka č. 10: Pohlaví dítěte

Pohlaví dítěte dívka 30% chlapec 70% Graf č. 12: Pohlaví dítěte

Z daného vyplývá, ţe počítačovým hrám se věnují mnohem více chlapci neţ dívky.

37

MOŢNÉ NÁVRHY ŘEŠENÍ Hlavním pilířem, co se týče moţných rizik, je kaţdopádně snaha uchránit dítě před závislostí nad počítačovými hrami. Nelze to však podchytit jednorázově, jedná se o dlouhodobou záleţitost, se kterou musíme coby nová generace počítat. Nevýhodou dnešních rodičů je bohuţel chybějící vzor z výchovy, jelikoţ rodiče dnešních malých dětí v době, kdy oni sami byli dětmi, se s počítači téměř nesetkali. Jejich dětství bylo zcela odlišné a v současné době musí být na moţná rizika mnohem citlivější a opatrnější, neţ byli jejich rodiče. Přesto to však neznamená, ţe nejsou schopni své děti dostatečně ochránit. Zde se nabízí dvě moţná východiska, dle kterých lze určitým způsobem korigovat vztah dítěte k počítačovým hrám, aniţ bychom mu hry přímo zakazovali. Prvním hlediskem je vyuţití znalostí fyziologického a psychického vývoje dítěte. Je potřeba myslet na to, ţe ve chvíli, kdy se povede výchova ve stylu, ţe počítač je určen pouze pro dospělé a děti na něm být nesmí, lze povaţovat za extrém, který s velkou pravděpodobností povede nejen k nevýhodě v oblasti chybějících znalostí práce s počítačem, ale také se pro dítě stane počítač velkým lákadlem a hlavně v období puberty zde přichází velké riziko zlomu a vzniku závislosti právě z důvodu dlouholetého zákazu. Z fyziologického hlediska je skutečně nutné sledovat čas, který dítě u počítače stráví (především z důvodu správného drţení těla). Vhodnou moţností je seznamovat dítě s počítačem takovým způsobem, abychom ten čas určení počítačovým hrám strávili společně s dítětem. Kdyţ je dítě malé (do šesti let), je to výborný způsob, jak ho postupně učit základy práce s počítačem, a jak vybírat hry vhodné pro tento věk. Pokud se nám v tomto období podaří vytvořit vztah dítě-rodič-počítačová hra, je potom korigování počítačových her mnohem jednodušší. U dítěte, které navštěvuje první stupeň základní školy, je poté vhodné projevovat zájem o počítačové hry, ale stejný zájem je potřeba projevovat i k jiným aktivitám. Takto dítě nebude mít pocit, ţe má něco zakázané nebo ţe je mu to odpíráno. Toto řešení přináší výhodu i do budoucna, kdy se dítě dostává do puberty a stává se kritickým k zásadám, které mu byly vštěpovány. Čím méně věcí mu je zakázáno a místo toho mu jsou vysvětleny a zpřístupněny, tím lze předpokládat klidnější průběh náctiletého období. 38

Kromě času stráveného u počítačových her je však potřeba, aby byly pro hru vybírány takové počítačové hry, které jsou vhodné pro jeho věk a které mu přinesou uţitek. Takto se mohou stát výborným pomocníkem při učení a při rozvíjení schopností dítěte. V batolecím období dítě více neţ samotné hry zajímají spíše pohádky nebo písničky. V předškolním věku lze ale dítěti jiţ ukazovat hry na principu učení barev, přiřazování tvarů, poznávání čísel, jednoduché počítání, ale také puzzle či hry vytvořené na procvičování paměti. U starších předškolních dětí je také moţné zapojovat logické hry pro rozvíjení logiky a myšlení. V mladším školním věku si uţ dítě díky schopnosti číst začíná vybírat hry převáţně samo. Je vhodné u něho v tuto chvíli být a lákat ho na hry, které předpokládáme, ţe jsou pro něho vhodné. Je moţné v tomto věku zapojit i strategickou hru, aby pro něj tento typ her nebyl tajemstvím, avšak zde je potřeba mít zvýšenou opatrnost. Nabízí se zde i taková moţnost zaloţení vlastního účtu pro rodiče, kdy potom rodiče hrají strategickou hru společně s dítětem. Toto je výhodou ve chvíli, kdy chce sice dítě na počítač, ale pokud rodiče v tu chvíli nemohou hrát s ním, nemůţe hrát taky (například z důvodu spoluhráčství, stejné úrovně či pouze jen toho pocitu, ţe ho to nebaví hrát samo). U dětí starších deseti let jiţ rodiče mohou zpravidla pouze z dálky pozorovat, zda způsob a korigování her způsobem, který si sami zvolili, byl pro jejich dítě vhodný či nikoli. Pokud dítěti nejsou hry zakazovány, pokud je zvládnutá prevence závislosti a pokud dítěti bylo vysvětlováno, k čemu jsou hry dobré a v čem mu naopak ubliţují, můţe se z dítěte vychovat „střízlivá“ osobnost, která si hry zahraje, ale kromě nich věnuje svůj čas také dalším záleţitostem.

39

ZÁVĚR Abychom ochránili děti před nebezpečím spojeným s hraním počítačových her, není řešením absolutní zákaz těchto her. Stejně tak není řešením dovolit dítěti jednu aţ dvě hodiny hraní denně s tím, ţe rodič neví, co tam vlastně dítě dělá. S rozvojem informačních technologií pronikají počítače také do škol. Vyučuje se výpočetní technika, informatika, děti doma na počítačích řeší úkoly do školy, učí se rozumět programování. V těchto případech se stává učební pomůckou samotný počítač nebo notebook. To, aby se z počítače nestala místo pomůcky do školy věc, na kterou je dané dítě závislé, záleţí především na přístupu samotných rodičů. V této práci jsme usilovali o to zjistit, jaký přístup převaţuje v současné době. Problematika dětí a počítačových her je velice obsáhlá a tato absolventská práce zdaleka nepostačuje pro dostatečný rozbor jednak jednotlivých typů her, jejich rizik a přínosů, ale také návrhů řešení. Jedná se vesměs o základní přehled, který je vhodný jako prevence pro rodiče dětí, kteří ještě s počítačovými hrami nemají zkušenosti nebo teprve s hraním počítačových her začínají. V teoretické části jsme shrnuli fyziologické a psychologické procesy v jednotlivých fázích věku z toho důvodu, abychom tyto poznatky mohli aplikovat v pozdějším přehledu typologií her. Pokud totiţ rodiče znají teoretický vývoj jedince a současně znají podstatu jednotlivých typů her, mohou jednodušeji spojit vhodný typ hry s aktuálním věkem. V této práci jsme představili základní principy těchto kombinací, aby měli rodiče vhodné vodítko pro to, co hledat v jednotlivých typech přínosného a v čem být opatrní. V praktické části jsme zjistili, ţe problematika počítačových her se v řadě rodin řeší a nejedná se ze strany rodičů o téma, kterému by se nevěnovali a do kterého by nějakým způsobem nezasahovali. 80% rodičů koriguje čas dětí strávený u počítačových her (z toho přibliţně polovina dotazovaných dětí nehraje hry sama, ale hrají je s nimi rodiče). Většina dětí se jim můţe věnovat hodinu aţ dvě denně, coţ lze povaţovat za dobrý výsledek. Děti na počítači netráví čas pouze hraním her, ale jedná se částečně o náhradu za televizi (přehrávání videí, pohádek, písniček, filmů,...), a také o dodatečnou komunikaci s kamarády na internetu.

40

Zjišťovali jsme také to, jakým hrám se děti věnují. Téměř 90% dětí dává přednost online hrám, tedy hrám na internetu. Z těch 90% dětí pouze 30% dětí hraje kromě online her také hry uloţené přímo v PC (tedy v offline reţimu). Drtivá většina her je tedy hrána po síti, z toho více neţ 50% zná spoluhráče v hráčské komunitě také osobně. Dá se tedy předpokládat, ţe se zde aplikuje způsob, kdy se děti ve škole domlouvají na určitém čase na určitou hru a doma se potom u této hry setkají na dálku. Jedná se o výrazně lepší variantu neţ tu, kdy dítě hráče na internetu nezná. V případě, ţe se jedná o kamarády ze školy nebo z okolí svého bydliště, lze předpokládat určité korigování i mezi nimi. Ve chvíli, kdy začnou kamarádi odcházet za plněním povinností, není uţ hra přitaţlivá natolik, jako kdyţ se ve hře střídají jednotlivé přezdívky neznámých hráčů. Jak bylo zřejmé z výsledků, největší zastoupení v oblíbenosti a hratelnosti mezi dotazovanými mají strategické hry, následují závodní hry a poté bojové. Nejméně děti hrají logické a sportovní hry. Potvrzuje se tak stále větší oblíbenost strategických her, které jsou však, jak jsme uvedli jiţ výše, nejrizikovější. V této práci jsme se také snaţili zjistit aktuální souvislost mezi počítačovými hrami a sociální izolací. Výsledky byly ucházející – téměř 80% dětí nezavrhuje kamarády z okolí, ale tráví s nimi čas i mimo školu, stejný procentuální podíl dětí navštěvuje jeden aţ dva krouţky týdně nad rámec školy, a přes 60% dětí navštěvuje přímo krouţek, jehoţ základem je fyzická aktivita. Z celkových výsledků je znát, ţe rodiče nejsou k této problematice laxní. Zveřejnění těchto výsledků můţe být pro rodiče pomůckou v tom, aby věděli, na co se zaměřit, aby si třeba i sami s dítětem daný dotazník prošli a dále se podle výsledků zařídili.

41

POUŢITÉ ZDROJE BEDNÁŘOVÁ, Jiřina a Vlasta ŠMARDOVÁ. Školní zralost: co by mělo umět dítě před vstupem do školy. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2010, iii, 100 s. Moderní metodika pro rodiče a učitele. ISBN 978-80-251-2569-4 CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, 233 s. ISBN 80-246-1037-5, str. 85 ECKERTOVÁ, Lenka, DOČEKAL, Daniel. Bezpečnost dětí na internetu: rádce zodpovědného rodiče. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2013, 224 s. ISBN 978-80-251-3804-5 JIRSÁKOVÁ, Jitka, Ivana ŠMÍDOVÁ a Edita TRTÍKOVÁ. Biologie dítěte. V Praze: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2014, 132 s. ISBN 978-80-7290-663-5 KMVD – Komplexní multirozvojová výchova dětí, Malé děti a digitální svět, [online], [cit. 2015-03-20], dostupné z: http://www.kameveda.com/?p=187 KROULÍK, Jiří. Netolismus aneb Hraní na počítači může být zdraví škodlivé, [online]. Topzine.cz: 26.7.2010, [cit. 2015-04-21]. Dostupné z: http://www.topzine.cz/netolismusaneb-hrani-na-pocitaci-muze-byt-zdravi-skodlive SLABOTINSKÝ, Miloš. Simulace, pravidla a mediace: Interface strategických počítačových her

[online].

Brno,

2012

[cit.

2015-04-20].

Dostupné

http://is.muni.cz/th/253632/ff_b/TIM_bakalarska_prace_Milos_Slabotinsky.pdf.

z:

Bakalářská

práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr. Jaroslav Švelch. ŠEDĚNKOVÁ, Jana, Hra jako droga. Závislost na počítačových hrách ohrožuje hlavně děti. [online], Top lékař: 22.5.2013, [cit. 2015-04-22]. Dostupné z: https://www.toplekar.cz/archivclanku/hra-jako-droga-zavislost-na-pocitacovych.html TOMÁŠEK, Jan. Výuková počítačová hra jako nástroj vzdělávání. Brno, 2011. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr. Jiří Zounek, Ph.D.

42

VEJLUPKOVÁ, Martina. Vliv počítačových her na děti a mládež. Brno, 2006. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce PhDr. Mgr. Tomáš Čech, Ph.D. VYŠÍNOVÁ, Renata, [online],

Dlouhé sezení u počítačových her dělá z dětí agresivní hrbáče,

Ordinace.cz,

31.8.2013,

[cit.

2015-04-16],

dostupné

z:

http://www.ordinace.cz/clanek/pociacove-hry-psychiku-dite-nenarusi/ Závislost na počítačích a počítačových hrách, [online], Poradenské centrum, [cit. 2015-0421], dostupné z: http://www.poradenskecentrum.cz/pocitacova-zavislost.php

43

PŘÍLOHY DOTAZNÍK 2) Říkají ti rodiče, kolik času můţeš trávit u počítače? a) ano b) ne 3) Pokud ano, dokáţeš napsat, kolik hodin denně můţeš hrát? a) méně neţ hodinu b) hodinu aţ dvě c) tři hodiny a více 4) Hrají rodiče počítačové hry s tebou? a) ano b) ne c) někdy 5) Napiš sem první slovo nebo větu, která tě napadne, kdyţ se řekne „počítačová hra“: ............................................................................................................................................. 6) Kromě počítačových her – trávíš čas na počítači i jinak? (můţeš zaškrtnout více moţností) a) ano – dělám na něm domácí úkoly, učím se b) ano – píšu si s kamarády c) ano – dívám se na filmy, pohádky, poslouchám písničky d) ano – mám rád/a surfování na internetu e) ano – dělám tam i jiné věci f) ne 7) Hraješ hry po internetu? a) ano b) ne c) nemáme doma internet

44

8) Pokud ano, hraješ i hry, které jsou u tebe na počítači a nehrají se přes internet? a) ano b) ne 9) Jaký typ her se ti líbí a hraješ je? (můţeš vybrat více moţností) a) sportovní b) závodní c) bojové d) strategické e) akční f) logické g) online hry h) jiné 10) Vzpomeneš si na název hry (nebo i her), které hraješ nejraději? ..................................................................................................................................... 11) Znáš kamarády, se kterými hraješ hry na internetu, i osobně? a) ano b) ne c) některé ano d) nehraju hry s nikým 12) Máš ve svém okolí kamarády, kteří s Tebou tráví čas venku? a) ano, vídáme se téměř kaţdý den nebo kaţdý den b) ano, někdy c) ne 13) Kolik krouţků týdně navštěvuješ? a) jeden týdně b) dva týdně c) tři týdně d) čtyři týdně a více e) ţádný 45

14) Navštěvuješ krouţek nebo aktivitu, ve které hraješ kolektivní hry nebo který vyţaduje fyzickou aktivitu? a) ano b) ne 15) Zkus se zamyslet a napsat, co tě hraní počítačových her naučilo. ..................................................................................................................................... 16) Jsem a) chlapec b) dívka

46

Seznam tabulek a grafů Tabulky: Tabulka č. 1: Počet dětí, jejichţ čas je či není korigován rodiči Tabulka č. 2: Korigovaný čas dětí rodiči Tabulka č. 3: Otázka, zda rodiče hrají počítačové hry s dětmi. Tabulka č. 4: Aktivita dětí na počítači mimo her Tabulka č. 5: Počet dětí, které hrají hry na internetu. Tabulka č. 6: Zjištění souvislosti, zda dítě připojené na internet hraje i offline hry. Tabulka č. 7: Znají děti kamarády z hráčské komunity osobně? Tabulka č. 8: Otázka kamarádství – má je ve svém okolí, hraje si s nimi? Tabulka č. 9: Otázka, zda dítě absolvuje krouţek s fyzickou aktivitou Tabulka č. 10: Pohlaví dítěte

Grafy: Graf č. 1: Počet dětí, jejichţ čas je či není korigován rodiči Graf č. 2: Korigovaný čas dětí rodiči Graf č. 3: Otázka, zda rodiče hrají počítačové hry s dětmi. Graf č. 4: Počet dětí, které hrají hry na internetu. Graf č. 5: Zjištění souvislosti, zda dítě připojené na internet hraje i offline hry. Graf č. 6: Oblíbenost jednotlivých typů her Graf č. 7: Znají děti kamarády z hráčské komunity osobně? Graf č. 8: Otázka kamarádství – má je ve svém okolí, hraje si s nimi? Graf č. 9: Počet krouţků, které dítě navštěvuje Graf č. 10: Počet krouţků, které dítě navštěvuje (procentuální vyjádření) Graf č. 11: Otázka, zda dítě absolvuje krouţek s fyzickou aktivitou Graf č. 12: Pohlaví dítěte

47