I.
V případě fotovoltaické elektrárny se za výrobnu elektřiny ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) bodu 18 energetického zákona považují pouze ty věci, jejichž prostřednictvím dochází k samotné výrobě elektřiny (solární panel), resp. jsou nezbytně potřebné k provozování výroby (např. měniče). Z uvedeného důvodu může Energetický regulační úřad v řízení o udělení licence zkoumat existenci vlastnického či užívacího práva žadatele o licenci pouze ve vztahu k takto definovanému energetickému zařízení, nikoliv však k nemovitosti či těm částem nemovitosti, na nichž je výrobna umístěna, jelikož příslušné části nemovitosti nepředstavují součást energetického zařízení.
II.
Je-li fotovoltaická elektrárna pouze výrobnou dodávající veškerou elektřinu do rozvodné sítě, je k jejímu umístění zapotřebí povolení stavebního úřadu k umístění takové stavby, resp. zařízení. K povolení postačuje územní souhlas, není-li možné splnit podmínky pro jeho vydání, je nutné vést územní řízení a vydat územní rozhodnutí.
III.
Má-li fotovoltaická elektrárna v první řadě sloužit pokrytí energetické spotřeby budovy, jedná se z hlediska stavebního práva o změnu, resp. stavební úpravu budovy. V Brně dne 11. června 2013 Sp. zn.: 7265/2012/VOP/PN
Zpráva o šetření postupu Energetického regulačního úřadu při zkoumání souhlasu spoluvlastníků nemovitosti s umístěním fotovoltaické elektrárny
A. Obsah podnětu Svým podnětem podaným osobně v sídle Kanceláře veřejného ochránce práv dne 14. listopadu 2012 se na ochránce obrátil Ing. J. K., místopředseda výboru společenství vlastníků jednotek bytového domu (dále jen „stěžovatel“), v souvislosti s postupem Energetického regulačního úřadu (dále také jen „ERÚ“) v řízení o udělení licence k provozování fotovoltaické elektrárny Ing. J. H. Stěžovatel z titulu své funkce ve společenství vlastníků jednotek věděl o záměru Ing. H., a proto se dne 30. července 2012 obrátil na ERÚ se žádostí o kontrolu žádosti Ing. H. zejména s důrazem na to, zda předložil souhlas potřebné většiny spoluvlastníků stavební části výrobny elektřiny. Poukázal na ustanovení § 11 odst. 5 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, které upravuje potřebné většiny pro přijetí usnesení o úpravách bytového domu, resp. jeho
společných částí. Stěžovatel dále uvedl, že žádost Ing. H. dané náležitosti nesplňuje, a proto „by měla být [licence] udělena až po splnění této podmínky.“ Stěžovateli odpověděla e-mailovou zprávou ze dne 2. listopadu 2012 Ing. Bc. Ilona Florianová, zaměstnankyně odboru licencí ERÚ. V daném dopisu je uvedeno, že „podle § 5 odst. 3 EZ musí žadatel o licenci doložit vlastnické nebo užívací právo k energetickému zařízení, které má sloužit k výkonu licencované činnosti. […] Ze stávající právní úpravy proto nelze dovodit, že je žadatel o udělení licence v případě výroby z FVE povinen prokazovat vlastnické nebo užívací právo k nemovitosti, na které je výrobna elektřiny umístěna. Nemovitost, na které je FVE umístěna, nelze vzhledem k definici výrobny podle § 2 odst. 2 písm. a) bod 20 energetického zákona považovat za energetické zařízení nebo jeho součást […]. Jelikož energetický zákon problematiku prokázání legálního umístění výrobny, např. na střeše bytového domu ve spoluvlastnictví více osob jako podmínku udělení licence neupravuje, je záležitostí žadatele o udělení licence, zda může výrobnu na střechu umístit a po určitou dobu tam provozovat. Pokud takové právo pozbude, musí výrobnu odstranit bez ohledu na udělenou licenci.“ Podnět stěžovatele obsahoval všechny náležitosti s výjimkou dokladu o tom, že úřad, jehož se podnět týká, byl neúspěšně vyzván k nápravě.1 Přesto se ochránce po posouzení podnětu rozhodl v souladu s ustanovením § 9 písm. a) a § 14 zákona o veřejném ochránci práv zahájit ve věci šetření. Soustředil se na otázku, zda je postup Energetického regulačního úřadu, kdy nevyžaduje doložení souhlasu spoluvlastníků společných částí domu, resp. společenství vlastníků jednotek, jako jednu z podmínek pro udělení licence k provozování fotovoltaické elektrárny na střeše bytového domu, v souladu se zákonem.
B. Skutková zjištění V zájmu získání dalších informací o případu a o postupu ERÚ v předmětné záležitosti se ochránce dne 3. prosince 2012 prostřednictvím vedoucí oddělení justice, migrace a financí Mgr. Petry Janouškové obrátil na Ing. Richarda Wielucha, místopředsedu Energetického regulačního úřadu. Na uvedenou výzvu odpověděl dopisem doručeným dne 4. ledna 2013 Ing. Mgr. Jaroslav Vítek, ředitel odboru licencí ERÚ (č. j. 19021-2/2012-ERÚ) a poskytl mi kopii spisu ve věci žádosti Ing. H., č. j. 09293/2012-ERU. Ředitel odboru licencí v první řadě uvedl, že „licence podle energetického zákona se vydává pro podnikání – tj. nijak se netýká povolení výstavby“. Dále s odkazem na ustanovení § 5, § 7 a § 98a odst. 2 písm. a) energetického zákona2 a na ustanovení § 7 vyhlášky o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích3 uvedl, že „z žádného ustanovení energetického zákona 1
Viz ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. 2 Viz zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (v textu jen „energetický zákon“). 3 Viz vyhlášku Energetického regulačního úřadu č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích, ve znění pozdějších předpisů (v textu jen „vyhláška o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích“).
2
ani z prováděcí vyhlášky nevyplývá povinnost ani právo ERÚ požadovat předložení stanoviska majitele nemovitosti ohledně možnosti s danou výrobnou podnikat, případně stanoviska danou výrobnu zhotovit, resp. žadatel o udělení licence v případě výroby elektřiny z FVE není povinen prokazovat vlastnické nebo užívací právo k nemovitosti, na které je výrobna elektřiny umístěna. Nemovitost, na které je FVE umístěna, nelze vzhledem k definici výrobny podle energetického zákona považovat za energetické zařízení nebo jeho součást, ke kterému se povinnost prokazování vlastnického nebo užívacího práva v řízení o udělení licence vztahuje.“ Dle ředitele odboru licencí tedy energetický zákon neupravuje „problematiku prokázání legálního umístění výrobny, např. na střeše bytového domu ve spoluvlastnictví více osob jako podmínku udělení licence,“ je proto záležitostí žadatele o licenci si tyto záležitosti ošetřit. Pokud provozovatel fotovoltaické elektrárny „takové právo pozbude, musí výrobnu odstranit bez ohledu na udělenou licenci.“ Je-li tedy majitel výrobny odlišný od majitele nemovitosti, na níž je výrobna umístěna, není dle názoru Ing. Mgr. Vítka „Energetický regulační úřad povinen ani vyžadovat souhlas vlastníka této nemovitosti. Pokud by Energetický regulační úřad z důvodu nesouhlasu vlastníka nemovitosti licenci na výrobu elektřiny neudělil a žádost zamítnul, nemělo by takové rozhodnutí oporu v zákoně.“ Ze správního spisu vyplynulo, že Energetický regulační úřad dopisem ze dne 17. září 2012 vyzval Ing. H. k doložení souhlasu spoluvlastníků stavební části energetického zařízení s jeho použitím nejméně po dobu, na kterou má být licence udělena. Ing. H. ve své odpovědi ze dne 25. září 2012 uvedl argumenty, dle nichž pro platné udělení souhlasu spoluvlastníků postačuje jejich nadpoloviční většina, nikoliv až tři čtvrtiny dle ustanovení § 11 odst. 5 zákona o vlastnictví bytů. Následně ERÚ dne 10. října 2012 vydal Ing. H. rozhodnutí o udělení licence č. 111221289 k provozování fotovoltaické elektrárny. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. října 2012. S ohledem na zřejmou diskrepanci mezi obecným vyjádřením a postupem ERÚ se pověřený zaměstnanec Kanceláře veřejného ochránce práv JUDr. Peter Nagy dne 29. ledna 2013 telefonicky obrátil na ředitele odboru licencí se žádostí o vysvětlení. Ing. Mgr. Vítek uvedl, že v průběhu října 2012 došlo u ERÚ ke změně výkladu příslušných ustanovení energetického zákona do podoby, která se i nyní uplatňuje. Předmětná výzva byla zaslána před uvedenou změnou, a proto není v souladu se stávajícím názorem zastávaným ERÚ. Ředitel odboru licencí také poskytl kopii stručné právní analýzy ze dne 10. října 2012, jejíž podstatné části jsou parafrázovány i v písemném vyjádření doručeném dne 4. ledna 2013.
C. Právní hodnocení Zákon o veřejném ochránci práv ochránci ukládá povinnost působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně práv a svobod. 3
Na základě pověření veřejného ochránce práv JUDr. Pavla Varvařovského jsem se dalších kroků ve věci ujal já, neboť ochránce využil své možnosti dané mu ustanovením § 2 odst. 4 zákona o veřejném ochránci práv přenést na mě některé oblasti své působnosti, včetně té, do níž spadá tento případ. V této části zprávy o šetření proto zhodnotím postup správního orgánu v šetřeném případě z hlediska dodržení právních předpisů a principů dobré správy. C.1. Právní rámec Před samotnou analýzou postupu Energetického regulačního úřadu je třeba uvést relevantní ustanovení právních předpisů, která na daný případ dopadají. Dle ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) bodu 18 energetického zákona je „výrobnou elektřiny energetické zařízení pro přeměnu různých forem energie na elektřinu, zahrnující všechna nezbytná zařízení“. Dle ustanovení § 5 odst. 3 energetického zákona „Fyzická nebo právnická osoba, která žádá o udělení licence, musí prokázat, že má finanční a technické předpoklady k zajištění výkonu licencované činnosti. Fyzická nebo právnická osoba žádající o udělení licence je povinna doložit vlastnické nebo užívací právo k energetickému zařízení, které má sloužit k výkonu licencované činnosti. Není-li žadatel o licence vlastníkem energetického zařízení, je povinen doložit i souhlas vlastníka energetického zařízení s jeho použitím k účelům vymezeným tímto zákonem, a to nejméně po dobu, na kterou má být licence udělena.“ Poslední věta ustanovení § 5 odst. 7 energetického zákona dále uvádí, že „Pokud je energetické zařízení stavbou, musí žadatel o udělení licence rovněž prokázat, že je oprávněn stavbu užívat nebo jinak provozovat.“ Ustanovení § 7 odst. 1 a 2 vyhlášky o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích stanovuje způsob prokazování vlastnického, resp. užívacího práva k energetickému zařízení.4 Ustanovení § 9 odst. 5 uvedené
4
„(1) Vlastnické právo k energetickému zařízení žadatel prokazuje a) výpisem z katastru nemovitostí, zapisuje-li se vlastnické právo do katastru nemovitostí podle zvláštního právního předpisu, odpovídající stavu zápisů v katastru nemovitostí ke dni předložení výpisu Úřadu; výpis z katastru nemovitostí může žadatel nahradit uvedením čísla listu vlastnictví a katastrálního území, kde je energetické zařízení umístěno, b) smlouvou, na základě které dochází k převodu nemovitosti, pokud vlastnické právo k nemovitosti není předmětem zápisu do katastru nemovitostí, c) smlouvou, na základě které dochází k převodu vlastnického práva k movitému energetickému zařízení, d) smlouvou, ze které je zřejmé, že žadatel je vlastníkem daného movitého energetického zařízení, e) originálem nebo ověřenou kopií rozhodnutí soudu nebo správního orgánu, pokud žadatel nabyl vlastnické právo k energetickému zařízení na základě rozhodnutí soudu nebo správního orgánu nebo je jeho vlastnické právo takovým rozhodnutím potvrzeno, nebo f) potvrzením o nabytí vlastnictví, bylo-li energetické zařízení předmětem veřejné dražby. (2) Užívací právo k energetickému zařízení žadatel prokazuje a) výpisem z katastru nemovitostí, vyplývá-li právo užívat nemovitost z práva odpovídajícího věcnému břemeni zapisovaného do katastru nemovitostí podle zvláštního právního předpisu4), odpovídající stavu zápisů v katastru nemovitostí ke dni předložení výpisu Úřadu; výpis z katastru nemovitostí může žadatel nahradit uvedením čísla listu vlastnictví a katastrálního území, kde je energetické zařízení umístěno, b) nájemní smlouvou, smlouvou o výpůjčce nebo jinou smlouvou, na základě které žadateli vzniká právo užívat dané energetické zařízení,
4
vyhlášky pak určuje způsoby prokázání splnění technických předpokladů energetického zařízení, je-li energetické zařízení stavbou.5 Z hlediska posuzovaného případu lze považovat za nejpodstatnější definici energetického zařízení, resp. výrobny elektřiny. Z výkladu ERÚ totiž vyplývá, že za výrobnu, potažmo za energetické zařízení považuje pouze samotný solární panel a navazující zařízení (např. měniče), nikoliv však nemovitost, na které je fotovoltaická elektrárna umístěna. Je nepochybné, že samotný solární panel je věcí movitou. 6 Tato movitá věc však nemůže plnit svůj účel bez pevného a dlouhodobého spojení s věcí nemovitou a bez provedení nutných (stavebních) úprav této věci nemovité (instalace solárního panelu na nemovitosti, změna rozvodů, napojení měničů atd.) Fotovoltaická elektrárna se však nutně nemusí stát součástí nemovitosti. To platí zejména v případech, kdy fotovoltaická elektrárna neslouží primárně k uspokojení energetické spotřeby nemovitosti, ale je výrobnou, která elektřinu dodává výhradně do sítě. Případnou demontáží takové fotovoltaické elektrárny nenastane funkční újma, která by bránila tomu, aby nemovitost (věc hlavní) mohla nadále sloužit svému původnímu účelu.7 Jedná se tedy o samostatné věci v právním smyslu. Ke svému řádnému fungování fotovoltaická elektrárna nepochybně vyžaduje úpravy elektrického vedení v dané nemovitosti a instalaci jiných zařízení umožňujících bezpečný přenos vyrobené elektřiny ze solárních panelů c) originálem nebo ověřenou kopií rozhodnutí soudu nebo správního orgánu, pokud žadateli vzniklo právo užívat energetické zařízení na základě rozhodnutí soudu nebo správního orgánu nebo je jeho právo takovým rozhodnutím potvrzeno, nebo d) ověřenou kopií zřizovací listiny, dokládá-li žadatel jako příspěvková organizace územního samosprávného celku předání energetického zařízení v majetku zřizovatele do její správy.“ 5 „(5) Je-li energetické zařízení stavbou podle stavebního zákona, prokazuje žadatel splnění technických předpokladů energetického zařízení dále a) u předčasně užívaného energetického zařízení povolením stavebního úřadu k předčasnému užívání stavby před jeho úplným dokončením, b) u energetického zařízení ve zkušebním provozu 1. stavebním povolením, pokud provedení zkušebního provozu uložil stavební úřad ve stavebním povolení, 2. rozhodnutím stavebního úřadu, podle kterého lze kolaudační souhlas vydat jen po provedení zkušebního provozu, c) u ostatních energetických zařízení nově uváděných do provozu 1. územním rozhodnutím, pokud se jedná o stavbu nebo zařízení, které nevyžadují stavební povolení ani ohlášení, 2. územním souhlasem, pokud se jedná o stavbu nebo zařízení, které nevyžadují stavební povolení ani ohlášení, 3. veřejnoprávní smlouvou, pokud se jedná o stavbu nebo zařízení, které nevyžadují stavební povolení ani ohlášení, 4. regulačním plánem, pokud se jedná o stavbu nebo zařízení, které nevyžadují stavební povolení ani ohlášení, 5. oznámením záměru započít s užíváním stavby stavebnímu úřadu a současně prohlášením žadatele, že stavební úřad užívání stavby nezakázal, 6. kolaudačním souhlasem, d) u již provozovaného energetického zařízení 1. územním rozhodnutím, pokud v něm stavební úřad stanovil, že k provedení stavby nebo zařízení nebude vyžadovat ohlášení anebo stavební povolení, 2. územním souhlasem, pokud se jedná o stavbu nebo zařízení, které nevyžadují stavební povolení ani ohlášení, 3. oznámením záměru započít s užíváním stavby stavebnímu úřadu a současně prohlášením žadatele, že stavební úřad užívání stavby nezakázal, 4. kolaudačním rozhodnutím nebo kolaudačním souhlasem uděleným podle stavebního zákona, popřípadě dokumentací skutečného provedení stavby nebo zjednodušenou dokumentací. 5. jiným stanoviskem příslušného stavebního úřadu nebo jiným věrohodným způsobem dokládajícím splnění podmínek pro užívání nebo provozování stavby podle stavebního zákona5).“ 6 K definici nemovitých a movitých věcí viz ustanovení § 119 odst. 2 občanského zákoníku. 7 Viz Jiří ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, s. 659.
5
do elektrizační soustavy. Je však zřejmé, že dané úpravy se nepodílejí na výrobě elektřiny, a proto je nelze považovat za součást energetického zařízení, stejně jako trafostanice u uhelné elektrárny nebo pozemek, na níž je postavena, rovněž nebude součástí energetického zařízení. Na základě uvedených úvah se tedy domnívám, že za výrobnu elektřiny – fotovoltaickou elektrárnu je třeba považovat pouze ty věci, jejichž prostřednictvím dochází k samotné výrobě elektřiny (solární panel), resp. jsou nezbytně potřebné k provozování výroby (např. měniče). Z uvedeného důvodu může Energetický regulační úřad v řízení o udělení licence zkoumat existenci vlastnického či užívacího práva žadatele o licenci pouze ve vztahu k takto definovanému energetickému zařízení, nikoliv však k nemovitosti či těm částem nemovitosti, na nichž je výrobna v tomto smyslu umístěna a pevně s nimi spojena, jelikož příslušné části nemovitosti nepředstavují součást energetického zařízení. Nadto není zřejmé, jakému právně relevantnímu účelu – s ohledem na působnost ERÚ – by mohlo sloužit zkoumání existence souhlasu potřebné většiny spoluvlastníků nemovitosti, na které je fotovoltaická elektrárna umístěna. Je sice nepochybné, že k umístění fotovoltaické elektrárny na střeše bytového domu je třeba získat souhlas spoluvlastníků společných částí domu, přičemž režim získání tohoto souhlasu, jakož i potřebná většina vyplývá z příslušných ustanovení zákona o vlastnictví bytů, jedná-li se o bytový dům, v dalších případech pak z občanského zákoníku.8 Nezíská-li žadatel o licenci potřebný souhlas dle soukromoprávních předpisů, nemůže provozovat licencovanou činnost, i když mu byla příslušná licence udělena. V případě instalace fotovoltaické elektrárny bez uděleného souhlasu pak je patrně třeba se domáhat příslušných nároků v občanském soudním řízení žádostí k ochraně pokojného stavu9 nebo svépomocí.10 Není sice žádoucí, aby docházelo k vydávání licencí pro činnost, která z důvodu soukromoprávního sporu nebude moci být zahájena. Na druhé straně se však domnívám, že řízení, jehož účelem je v první řadě ověření technické či odborné způsobilosti k provozování licencované činnosti, nemá suplovat řešení neshod, které svou povahou náleží do rozhodovací činnosti civilních soudů. Existence soukromoprávního oprávnění instalovat na střechu bytového domu fotovoltaickou elektrárnu by ovšem měla být zjišťována v rámci případných řízení o povolení umístění a výstavby elektrárny podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Je proto potřebné zodpovědět otázku, která povolení dle stavebního zákona umístění fotovoltaické elektrárny na střechu budovy vyžaduje. Neslouží-li fotovoltaická elektrárna k zásobování domu, na němž je umístěna, elektřinou, a je-li pouze výrobnou dodávající veškerou elektřinu do rozvodné sítě, je dle mého soudu k jejímu umístění zapotřebí povolení stavebního úřadu k umístění
8
Není předmětem této zprávy právní analýza otázka, jaká většina je pro udělení daného souhlasu potřebná. Viz ustanovení § 5 občanského zákoníku. 10 Viz ustanovení § 6 občanského zákoníku. 9
6
takové stavby, resp. zařízení.11 K povolení postačuje územní souhlas,12 není-li možné splnit podmínky pro jeho vydání,13 je nutné vést územní řízení a vydat územní rozhodnutí. Jak k žádosti o vydání územního souhlasu, tak k žádosti o vydání územního rozhodnutí přitom musí stavebník doložit doklad prokazující jeho vlastnické právo, smlouvu nebo doklad o právu provést stavbu k pozemkům nebo stavbám, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn, pokud existenci takového práva nelze zjistit nahlédnutím do katastru nemovitostí.14 Stavební úřad při vydávání územního souhlasu nebo územního rozhodnutí tedy ověřuje i soukromoprávní oprávnění stavebníka. Jiná je situace v případě, že zamýšlená fotovoltaická elektrárna má v prvé řadě pokrýt energetickou spotřebu budovy (a teprve případné přebytky dodávat do sítě). Pak se nebude jednat o umístění samostatné stavby či zařízení na budovu, ale o změnu budovy (z pohledu stavebního práva bude fotovoltaická elektrárna technickým zařízením stavby, z hlediska občanského práva se stane součástí budovy). Nebude tedy vyžadovat umístění jako samostatná stavba, ale bude se jednat o stavební úpravu budovy. Na tomto místě považuji za nutné dále poznamenat, že instalace fotovoltaické elektrárny může mít podstatné stavebně právní, požárně bezpečnostní a další implikace na nemovitost, na níž je umístěna. V takových případech by měl stavební úřad postupovat nejspíše podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) a posuzovat zejména, zda se provedenou stavební úpravou nezasahuje do nosných konstrukcí stavby, nemění se vzhled stavby, zda umístění elektrárny nemůže negativně ovlivnit požární bezpečnost stavby a zda není umisťována na stavbě, která je kulturní památkou. Naopak nepovažuji za vhodné postupovat podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) bod 9 stavebního zákona, ve znění novely zavedené zákonem č. 350/2012 Sb., s účinností k 1. 1. 2013, dle kterého se nevyžaduje pro stavby pro výrobu energie s celkovým instalovaným výkonem do 20 kW s výjimkou stavby vodního díla ani ohlášení ani stavební povolení. C. 2. Udělení licence č. 111221289 Z výše uvedených úvah vyplývá, že ERÚ nedisponoval a nedisponuje potřebným zákonným podkladem pro to, aby mohl po Ing. H. požadovat předložení souhlasu spoluvlastníků společných částí bytového domu, které byly dotčeny instalací fotovoltaické elektrárny a jsou nezbytné k jejímu provozu. Nelze proto shledat pochybení v tom, že ERÚ danou otázku neposuzoval. ERÚ sice svojí výzvou ze dne 17. září 2012 požádal Ing. H. o doložení potřebného souhlasu, následně však došlo k interní změně výkladu pojmu energetického zařízení a ze spisu není zřejmé, 11
V tomto závěru se liším od názoru Ministerstva pro místní rozvoj uvedeného v publikaci FOTOVOLTAIKA; metodická pomůcka Ministerstva pro místní rozvoj k umisťování, povolování a užívání fotovoltaických staveb a zařízení z listopadu 2009, dostupná na http://www.mmr.cz/getmedia/fb24933c-905c-4c59-9c3d7c52c42d53a9/FVE-verze-26-11-09 12 Viz ustanovení § 96 odst. 2 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů 13 Viz ustanovení § 96 stavebního zákona. 14 Viz ustanovení § 96 odst. 3 písm. a), resp. ustanovení § 86 odst. 2 písm. a) stavebního zákona.
7
zda se ERÚ vypořádával s argumentací žadatele obsaženou v podání ze dne 25. září 2012.
D. Závěr Své dosavadní šetření končím dle ustanovení § 17 zákona o veřejném ochránci práv se závěrem, že jsem v posuzovaném postupu Energetického regulačního úřadu neshledal pochybení. Zprávu o šetření zasílám také stěžovateli.
JUDr. Stanislav K ř e č e k zástupce veřejného ochránce práv
8
