Naplnění cílů a úkolů územního plánování u nevyhovující stavby nelze docílit pouhou formální změnou označení účelu jejího užívání, při zachování totožných parametrů a vzhledu stavby. V Brně dne 27. května 2014 Sp. zn.: 6211/2013/VOP/SN
Zpráva o šetření postupu Úřadu městské části Brno-Žebětín a dalších správních úřadů ve věci staveb na pozemcích v k.ú. Žebětín
A - Předmět šetření Podnětem ze dne 26. 9. 2013 (včetně následných doplnění) se na veřejného ochránce práv obrátil pan J.C., proti postupu:
stavebního úřadu Úřadu městské části Brno-Žebětín (dále také „stavební úřad“),
odboru územního a stavebního řízení Magistrátu města Brna (dále také „OÚSŘ magistrátu“),
odboru územního plánování a stavebního řádu Krajského Jihomoravského kraje (dále také „OÚPSŘ krajského úřadu“).
úřadu
Celá záležitost se dále částečně týká postupu odboru vodního a lesního hospodářství a zemědělství Magistrátu města Brna (dále také „OVLHZ magistrátu“), odboru územního plánování a rozvoje Magistrátu města Brna (dále také „OÚPR magistrátu“), odboru životního prostředí Krajského úřadu Jihomoravského kraje (dále „OŽP krajského úřadu“). Podnět je zaměřen na záležitosti: (1)
půdorysné rozšíření zahradních chat na pozemcích parc.č. 1 a 2 v k.ú. Žebětín ve vlastnictví pana J.C.;
(2)
postup stavebního úřadu a dalších příslušných úřadů při projednávání nepovolených staveb paní D.M. na pozemku parc.č. 3 v k.ú. Žebětín, zejména v případě objektu pro individuální rekreaci, se změněným účelem užívání jako stavby půjčovny zahradních potřeb.
Nutno uvést, že v uvedených věcech již jedno šetření veřejného ochránce práv proběhlo pod sp. zn. 3254/2011/VOP/SN. Případ byl vzhledem k tomu, že stěžovatel vzal svůj podnět zpět, uzavřen v dubnu 2013 ve fázi po vydání závěrečného stanoviska tehdejší zástupkyně veřejného ochránce práv RNDr. Jitky Seitlové ze dne 25. 10. 2012. Stěžovatel s ohledem na další vývoj věcí uplatnil podnět nový. Byl založen spis výše uvedené sp. zn. 6211/2013/VOP/SN.
Vyřízení podnětu jsem se na základě pověření veřejné ochránkyně práv Mgr. Anny Šabatové, Ph.D., ujal já, neboť veřejná ochránkyně práv využila své možnosti dané jí ustanovením § 2 odst. 4 zákona o veřejném ochránci práv1 přenést na mě některé oblasti své působnosti, mezi které patří i oblast stavebního řádu a oblast životního prostředí, do nichž podnět spadá.
B - Skutková zjištění V uvedených záležitostech proběhlo šetření dle ustanovení § 14 a násl. zákona o veřejném ochránci práv. V zájmu přesného posouzení celé záležitosti jsem shromáždil potřebný podkladový materiál a informace, a to v součinnosti s výše uvedenými úřady, v neposlední řadě jsem vycházel z písemností předložených stěžovatelem. Vyjádření stavebního úřadu mi předložil starosta městské části Brno-Žebětín. Vyjádření Magistrátu města Brna mi tlumočil vedoucí úseku technického Magistrátu města Brna. Vyjádření Krajského úřadu Jihomoravského kraje mi sdělila jeho ředitelka. Na žádost stěžovatele jsem mu v příloze dopisu ze dne 27. 1. 2014 poskytl kopie všech vyjádření, která mi k uvedeným záležitostem příslušné úřady poskytly. V dalším textu této zprávy uvádím pouze ty závěry plynoucí z předložených vyjádření úřadů, které považuji za podstatné. Protože veškeré dále uvedené stavby a pozemky se nacházejí v katastrálním území Žebětín, nebudu v dalším textu toto k.ú. uvádět. Ze všech získaných podkladů vyplynuly skutečnosti, které popisuji dále. B.1
Záležitost zahradních chat stěžovatele
Stavební úřad rozhodnutím ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. SZ MCZEB/01203/2011, zamítl žádost stěžovatele o dodatečné povolení stavby, ve výroku rozhodnutí označeno jako „přístavba chaty e.č. X na pozemku parc.č. 2, přístavba provedena na pozemku parc.č. 4“ a „přístavba chaty e.č. Y na pozemku parc.č. 1, přístavba provedena na pozemku parc.č. 4“. Ve výroku téhož rozhodnutí stavební úřad stanovil, že stavba v uvedeném rozsahu „se nepovoluje“. Z odůvodnění citovaného rozhodnutí je zřejmé, že stavební úřad vyzýval stěžovatele k doplnění žádosti o dodatečné povolení staveb, podané dne 7. 6. 2011, v rozsahu dále v odůvodnění rozhodnutí uvedeném, tak aby bylo možné stavbu dodatečně povolit. Konkrétně měla být projektová dokumentace staveb upravena o řešení přístavby obou chat tak, aby splňovaly rozměry staveb, které lze povolit v plochách pro individuální rekreaci dle vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území, dále dle obecně závazné vyhlášky statutárního města Brna č. 2/2004, o závazných částech Územního plánu města Brna. Dále je zde uvedeno, že žadatel žádost v požadovaném rozsahu nedoplnil.
1
Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů.
2
Proti citovanému rozhodnutí stavebního řadu se stěžovatel odvolal a stavební úřad s průvodním dopisem ze dne 6. 2. 2014 předal toto odvolání spolu se spisovým materiálem odvolacímu orgánu, tj. OÚSŘ magistrátu. Teprve v tomto průvodním dopisu se stavební úřad podrobněji zabýval celou záležitostí (nikoliv v odůvodnění svého rozhodnutí), a to na základě námitek stěžovatele uvedených v jeho odvolání. Krom jiného stavební úřad uvedl (ještě v návaznosti na závěrečné stanovisko bývalé zástupkyně veřejného ochránce práv ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 3254/2011/VOP/SN, které v této části poukazovalo na nutnost prověřit stav věcí i z hlediska ustanovení § 125 stavebního zákona, tj. zda nemohly být přístavby v minulosti povoleny, aniž se o tom dochovaly doklady),2 že přístavby chat v minulosti nemohly být povoleny ve své současné podobě vzhledem k tomu, že to neumožňovaly ani tehdy platná právní úprava a Územní plán města Brna v tehdejším znění. K aktuálnímu stavu této věci jsem zjistil, že OÚSŘ magistrátu již rozhodl o odvolání stěžovatele proti zamítavému rozhodnutí stavebního úřadu ve věci žádosti stěžovatele o dodatečné povolení předmětných staveb. Svým rozhodnutím ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. OUSR/MMB/0065702/2014/3, OÚSŘ magistrátu zrušil napadené rozhodnutí stavebního úřadu a věc mu vrátil k novému projednání. Jak vyplývá z odůvodnění odvolacího rozhodnutí, k tomuto postupu vedly takové vady posuzovaného rozhodnutí stavebního úřadu jako nedostatečná specifikace předmětu řízení a s tím související nedostatečný rozsah a obsah projektové dokumentace. V neposlední řadě vytkl odvolací orgán nedostatky odůvodnění posuzovaného rozhodnutí, spočívající v absenci popisu skutečností, které vedly stavební úřad k zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby; z toho odvolací orgán dovodil nepřezkoumatelnost téhož rozhodnutí. Na námitku stěžovatele, která navazovala ještě na závěrečné stanovisko tehdejší zástupkyně veřejného ochránce práv ze dne 25. 10. 2012, obsahující doporučení stavebnímu úřadu, aby posoudil otázku dřívějšího možného povolení přístaveb, OÚSŘ magistrátu reagoval pouze konstatováním, že je plně na vůli žadatele, zda podá žádost o dodatečné povolení stavby, a pokud už ji podá, pak stavební úřad musí o této žádosti vést řízení a ve věci rozhodnout. Z tohoto pohledu tedy odvolací orgán v postupu stavebního úřadu chybu neshledal. Pro úplnost ještě dodávám, že podle vyjádření Magistrátu města Brna vydal OVLHZ magistrátu dne 5. 11. 2010 pod sp. zn. OVLHZ/MMB/0393609/2010 stěžovateli souhlas k trvalému odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu (dále také „ZPF“) pro uvedené přístavby. B.2
Stavební činnost paní D.M.
B.2.1 Stavba rekreačního objektu, nově půjčovna zahradního nářadí Podstatou podnětu je v souvislosti s nepovolenou stavební činností paní D.M. (dále také „stavebník“) stavba objektu pro individuální rekreaci na pozemku parc.č. 3. Tuto stavbu by při jejích rozměrech (cca 50 m2, včetně terasy) nemohl stavební úřad dodatečně povolit z důvodu nedodržení Územního plánu města Brna vzhledem k tomu, že objekty individuální rekreace v daném místě nesmí dle tohoto územního plánu překročit zastavěnou plochu – včetně verand, vstupů a teras – 25 m2. 2
Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů.
3
Stavebník ale vynaložil snahu o dodatečné povolení stavby s jiným účelem, tj. jako půjčovny zahradních potřeb. V té souvislosti a vzhledem k námitce stěžovatele poukazující na obcházení zákona změnou účelu stavby jsem všechny příslušné správní orgány požádal o vyjádření k otázce dodržení územního plánu za situace, kdy stavebník nově označil stavbu původního „objektu individuální rekreace“ (který vzhledem k rozměrům nebylo možno dodatečně povolit právě pro rozpor s vydanou územně-plánovací dokumentací) jako stavbu „půjčovny zahradního nářadí“, ačkoliv dosavadní podklady nasvědčují tomu, že parametrově jde stále o tutéž stavbu. Můj dotaz pak zněl, zda se stavba může stát souladnou s územním plánem pouze změnou účelu (jestliže vzhledově a dispozičně zůstává stejná), resp. zda je tím i nadále naplněn cíl územního plánování v dané oblasti. Z vyjádření stavebního úřadu k tomu vyplynulo především tolik, že stavba půjčovny zahradního nářadí svým umístěním neodporuje Územnímu plánu města Brna ani stavebnímu zákonu. Podle vyjádření OÚPR magistrátu je pak zřejmé, že k posouzení splnění podmínek podmíněně přípustných staveb ve smyslu Územního plánu města Brna je příslušný stavební úřad, nicméně stavbu půjčovny zahradního nářadí na uvedeném pozemku a v daném rozsahu (1. NP – půjčovna, sociální zázemí, sklad, 2. NP – schodiště, 2krát kanceláře a jímky) je možné umístit za splnění podmínek daných územním plánem, pokud lze stavbu označit jako stavbu služeb a veřejného stravování a má doplňkovou funkci, která odpovídá využívání území stávajících chatových a zahrádkářských osad. Samostatně bych dále chtěl citovat část vyjádření ředitelky Krajského úřadu Jihomoravského kraje, obsahující závěry OÚPSŘ krajského úřadu k dané otázce, a to jednak z pohledu oddělení územního plánování, dále pak z hlediska oddělení stavebního řádu. Z těchto závěrů bych dále citoval následující. Za oddělení územního plánování vyplývá z vyjádření zejména toto: „… v průběhu řízení o odstranění stavby došlo změnou žádosti k naprosté změně účelu stavby na stavbu „půjčovny zahradních potřeb“. Podle výkresové dokumentace se jedná o stavbu s parametry původní stavby pro individuální rekreaci, je změněn pouze popis účelu jednotlivých místností. Denní místnost byla změněna na půjčovnu (ve které zůstává kuchyňský kout), zůstává koupelna se záchodem, dvě místnosti v podkroví byly přejmenovány na kanceláře. Požadovaného souladu s Územním plánem města Brna má být dosaženo tím, že stavba ,půjčovny zahradních potřeb‘ bude posuzována jako jednotlivá stavba služeb a veřejného stravování mající doplňkovou funkci, která odpovídá využívání území stávajících chatových a zahrádkářských osad. Vzhledem ke skutečnosti, že ke změně účelu stavby došlo v rámci probíhajícího řízení o dodatečném povolení stavby, je zřejmé, že změna má účelově sloužit k uvedení souladu záměru realizované stavby s územně-plánovací dokumentací. Původně dodatečně povolovaná stavba pro individuální rekreaci byla díky svým parametrům v rozporu s Územním plánem města Brna, změnou účelu stavby měl být totožný objekt posuzován dle Územního plánu města Brna jako jednotlivá stavba služeb a veřejného stravování. Touto změnou účelu se patrně investor snaží obejít regulativ Územního plánu města Brna a dodatečné povolení stavby objektu individuální rekreace (jehož původní parametry nebyly vůbec změněny) se snaží prosadit povolením stavby služeb a veřejného stravování.“ K tomu ještě krajský úřad z pohledu územního plánování dodává, že: „… záměr
4
stavby, půjčovny zahradních potřeb‘ jako stavby služeb s doplňkovou funkcí odpovídající využívání území zahrádkářských osad je v souladu s funkčním využitím území daným územním plánem.“ Z pohledu oddělení stavebního řádu (jinak v zásadě shodného se závěry oddělení územního plánování) se ve vyjádření také uvádí, že: „… v daném případě se jedná o snahu naprosto účelově obejít regulativy platného Územního plánu města Brna i stavebního zákona a dosáhnout dodatečného povolení nepovolené stavby, jejíž odstranění by z důvodu nesouladu s Územním plánem města Brna musel stavební úřad nařídit. Po případném dodatečném povolení výše uvedeného objektu jako ,půjčovny zahradních potřeb‘ by došlo k situaci, kdy by užívání stavby v souladu s povoleným účelem bylo prakticky nevymahatelné. Postačovalo by totiž, aby stavba byla jako půjčovna zahradního nářadí viditelně označena a obsahovala alespoň nějaké zahradní nářadí, což každá stavba pro individuální rekreaci stejně obsahuje. Rovněž ve vybavení místností označených jako kanceláře od místností pro rekreaci nemusí být výrazný rozdíl (nic nebrání tomu, aby v kanceláři byla umístěna pohovka, křesla apod.). Za takového stavu by užívání stavby pro rekreaci, a tedy v rozporu s povoleným účelem, nebylo možno prokázat. Takové účelové obcházení Územního plánu a stavebního zákona je nutno považovat za naprosto neakceptovatelné.“ Tolik vyjádření příslušných úřadů k dané otázce. Jak jsem dále zjistil, stavební úřad na žádost stavebníka vydal dne 10. 2. 2014 pod sp. zn. SZ MCZEB/02494/2012 dodatečné povolení stavby označené jako „stavba půjčovny zahradního nářadí na pozemku parc.č. 3“. Proti citovanému rozhodnutí stavebního úřadu se stěžovatel odvolal a předmětná záležitost není zatím pravomocně ukončena. B.2.2 Stavba opěrné zdi Jednou z dalších staveb zmíněného stavebníka je stavba opěrné zdi na pozemku parc.č. 3 za stavbou výše uvedeného objektu na tomtéž pozemku. Původně stavební úřad tuto stavbu dodatečně povolil rozhodnutím ze dne 18. 3. 2013, čj. MCZEB 00141/2013/REF. Toto rozhodnutí v odvolacím řízení zrušil (a věc stavebnímu úřadu vrátil k novému projednání) OÚSŘ magistrátu svým rozhodnutím ze dne 16. 9. 2013, čj. MCZEB/00141/2013/Vo, vzhledem k tomu, že stavební úřad použil jako podklad pro vydání rozhodnutí souhlas příslušného orgánu státní správy na úseku ochrany ZPF (OVLHZ magistrátu), který se netýkal předmětu řízení (toto bude dále ještě drobněji uvedeno). Aktuálně stavební úřad v řízení o dodatečném povolení stavby opěrné zdi pokračuje od 5. 2. 2014 (se svoláním ústního jednání spojeného s ohledáním na místě na 4. 3. 2014). Toto řízení zatím není pravomocně ukončeno. B.2.3 Záležitost vynětí pozemku ze ZPF K této záležitosti mi podal podrobné vysvětlení Magistrát města Brna v rámci shora uvedeného vyjádření. Podle téhož OVLHZ magistrátu vydal dne 1. 3. 2006 pod čj. VLHZ-sp. zn. 326/06-čj. 1044/6-Men-4 na základě žádosti stavebníka souhlas k trvalému odnětí zemědělské půdy ze ZPF, části pozemku parc.č. 3 – orná půda, o výměře 25 m2, pro stavbu zahrádkářské chaty. Tento souhlas byl podkladem pro stavební povolení, které na stavbu objektu individuální rekreace vydal stavební úřad dne 26. 6. 2006 (v právní moci dne 26. 7. 2006).
5
Stavebník posléze nepovoleně rozšířil rozestavěnou stavbu o dalších 25 m2 a požádal OVLHZ magistrátu o vydání souhlasu k trvalému odnětí zemědělské půdy ze ZPF – jednak pro rozšíření samotné stavby (již ve spojení se změnou účelu na půjčovnu zahradního nářadí), dále pro stavbu zpevněných ploch a konečně i pro plochy k parkování, o celkové výměře 108 m2. Poté, co OVLHZ magistrátu opakovaně vyzval stavebníka k doplnění žádosti (především o důkazy souladu stavebního záměru se schválenou územně-plánovací dokumentací, protože takto již byl požadován souhlas o vynětí půdy ze ZPF pro stavbu v daném území jen podmíněně přípustnou), vydal pro uvedené plochy souhlas s vynětím ze ZPF dne 11. 5. 2012 pod sp. zn. OVLHZ/MMB/0318688/2011. Toto stanovisko posléze použil stavební úřad pro dodatečné povolení ze dne 18. 3. 2013, čj. MCZEB 00141/2013/REF, zcela jiné stavby, než pro kterou byl souhlas určen, tj. stavby opěrné zdi za stavbou objektu pro individuální rekreaci (nově označeného jako půjčovna zahradního nářadí). Poté, co stěžovatel v rámci svého odvolání proti dodatečnému povolení stavby opěrné zdi napadl také uvedený souhlas k odnětí půdy ze ZPF, zabýval se věcí OŽP krajského úřadu, který rozhodnutím ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. S–JMK 64699/2013 OŽP/Kre, souhlas OVLHZ magistrátu ze dne 11. 5. 2012 zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Proti zrušujícímu rozhodnutí OŽP krajského úřadu se odvolal stavebník a následně Ministerstvo životního prostředí svým rozhodnutím ze dne 10. 10. 2013, čj. 1686/560/13,65973/ENV/13, napadené rozhodnutí OŽP krajského úřadu zrušilo a řízení zastavilo. Důvodem byl především fakt, že pro účely řízení stavebního úřadu o dodatečném povolení opěrné zdi se zmíněný souhlas neváže k totožnému předmětu rozhodování, a nemohl tedy být ani závaznou součástí rozhodnutí stavebního úřadu. Ve věci stavby opěrné zdi stavebník podal dne 25. 9. 2013 k OVLHZ magistrátu samostatnou žádost o vydání souhlasu k trvalému odnětí zemědělské půdy ze ZPF v rozsahu 40 m2. Podle vyjádření úřadu – se stavebníkem proběhlo několik osobních jednání a stavebník měl být vyzván také k doplnění žádosti. Jak je dále zřejmé z odůvodnění nepravomocného rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném povolení stavby „půjčovny zahradního nářadí“ ze dne 10. 2. 2014, stavebník doložil nový souhlas OVLHZ magistrátu k odnětí půdy ze ZPF pro uvedenou stavbu ze dne 4. 12. 2013, čj. MMB/0438155/2013. C - Hodnocení věci zástupcem ochránce C.1
Záležitost zahradních chat stěžovatele
Shoduji se plně s názorem odvolacího orgánu, OÚSŘ magistrátu, vysloveným v jeho rozhodnutí ze dne 26. 2. 2014, dle něhož rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 15. 1. 2014 o zamítnutí žádosti stěžovatele o dodatečné povolení přístaveb chat je pro nedostatky svého odůvodnění obsahově nepřezkoumatelné. Zcela zásadní vadou předmětného rozhodnutí stavebního úřadu je dále nejasné vymezení předmětu řízení o dodatečném povolení stavby. V tom směru nemám, co bych k odůvodnění odvolacího rozhodnutí dodal. V čem nejsem se závěrem odvolacího orgánu zcela ve shodě, je jeho konstatování týkající se námitky stěžovatele, dle níž stavební úřad nezkoumal otázku možnosti dřívějšího povolení přístaveb (v návaznosti na výše již citované závěrečné stanovisko bývalé zástupkyně veřejného ochránce práv ze dne 25. 10. 2012).
6
Mám za to, že posouzení uvedené otázky důvodnosti postupu dle ustanovení § 125 stavebního zákona, jímž je upraven postup v případě staveb v minulosti sice povolených, ale bez dochovaných dokladů, ještě nebrání okolnost, že stěžovatel podal žádost o dodatečné povolení předmětných změn staveb zahradních chat. Stěžovatel tak nepochybně učinil na základě předchozího poučení stavebního úřadu a také s vědomím nanejvýš pravděpodobného nařízení odstranění těchto přístaveb, pokud by žádost nepodal. Navíc otázka, jestli byla stavba v minulosti povolena, nebo nikoliv, není otázkou závislou na rozhodnutí stavebníka, ale na objektivně daných skutečnostech, jejichž posouzení přísluší stavebnímu úřadu. Kroky dle ustanovení § 125 stavebního zákona činí stavební úřad v případě zjištění důvodů k takovému postupu z úřední moci. Pro výsledek řízení o dodatečném povolení stavby je tedy, podle mého názoru, důležité, aby stavební úřad posoudil (ať již s pozitivním, nebo negativním výsledkem), zda existují, či nikoliv, důvody pro využití ustanovení § 125 stavebního zákona. Bylo by také namístě, aby svůj závěr uvedl také v odůvodnění rozhodnutí o žádosti o dodatečné povolení stavby. Uvedené zde konstatuji s vědomím toho, že mi nepřísluší, abych uvedenou otázku řešil po věcné stránce namísto stavebního úřadu, který má nadále pokračovat v řízení o dodatečném povolení stavby, k němuž mu věc vrátil odvolací orgán. Je to primárně vždy stavební úřad, kdo výhradně může posoudit, zda má proběhnout proces dle ustanovení § 125 stavebního zákona, nebo ne. Pokud by stavební úřad jednoznačně dovodil, že stavba nemohla být v minulosti povolena a svůj závěr by přijatelně zdůvodnil, pak by bylo povinností stavebního úřadu takovou stavbu projednat v režimu řízení o odstranění stavby. C.2
Stavby paní D.M.
C.2.1 Stavba rekreačního objektu, nově půjčovna zahradních potřeb Zde bych rád uvedl, že se zcela bez výhrad shoduji s hodnocením věci, které mi v rámci svého vyjádření sdělil Krajský úřad Jihomoravského kraje. Mám za to, že citované vyjádření Krajského úřadu Jihomoravského kraje nikterak nepřekračuje meze instanční příslušnosti téhož úřadu a nevylučuje tento správní úřad z případného budoucího rozhodování ve věci, např. z titulu přezkumného správního orgánu. Vyjádření Krajského úřadu Jihomoravského kraje nikterak nenahrazuje rozhodování či správní úvahy příslušných správních orgánů (stavebního úřadu, odvolacího orgánu), konstatuje pouze fakta, která jednoznačně vyplynula z poznatků krajského úřadu o celé záležitosti v době, kdy koncipoval své vyjádření. Ani já sám si touto zprávou o šetření nekladu za cíl zasahovat věcně do pravomocně neuzavřené věci, nyní ve fázi odvolacího řízení o odvolání pana J.C. proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 10. 2. 2014 o dodatečném povolení stavby půjčovny zahradního nářadí. Považuji ale za nutné, aby byly jak stavební úřad, tak i OÚSŘ magistrátu jako příslušný odvolací orgán obeznámeny s názorem, který na celou záležitost zastávám. Osobně tedy (ze všech výše již uvedených důvodů plynoucích z vyjádření Krajského úřadu Jihomoravského kraj, které akceptuji) považuji změnu účelu užívání předmětné stavby za precedens k účelovému obcházení Územního plánu města Brna, a tím i stavebního zákona. Naplnění cílů a úkolů územního plánování, resp. souladu s Územním plánem města Brna, ve smyslu § 90 písm. a), b) stavebního zákona u dosud nevyhovující stavby nelze, podle mého názoru, docílit
7
pouhou formální změnou účelu jejího užívání při zachování totožných parametrů a vzhledu stavby. K vyvrácení tohoto mnou vysloveného názoru nepřispívá ani odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném povolení stavby. K otázce naplnění cílů a úkolů územního plánování stavební úřad uvedl především obecný popis toho, co tyto pojmy znamenají, s tím, že uskutečněním záměru stěžovatele došlo k jejich naplnění (zejména udržení soudržnosti společenství obyvatel území, uspokojení potřeb současné generace bez ohrožení podmínek života generací budoucích), a dále doplnil, že dodržení požadavků nezhoršování kvality prostředí a hodnoty území vyplývá v daném případě z předložených podkladů (včetně stanovisek dotčených orgánů státní správy). Nejen vyjádření stavebního úřadu k mojí předchozí výzvě, ale ani odůvodnění jeho rozhodnutí ve věci neskýtá odpověď na otázku, kterou jsem už dříve položil, a to, jak přistoupit ke zcela logicky podané námitce účastníka řízení obcházení zákona vzhledem k okolnosti změny účelu stavby. Stavební úřad nikde konkrétně neuvedl, jak se vyrovnává s otázkou dodržení územního plánu za situace, kdy pouze stavebník označil stavbu původního „objektu individuální rekreace“ jako stavbu „půjčovny zahradních potřeb“, ale dosavadní podklady nasvědčují tomu, že parametrově jde stále o tutéž stavbu. Za takových okolností je postup stavebního úřadu precedentní i pro případné další stavebníky v dané oblasti. Nebylo by možné se divit ani stěžovateli, pokud by rovněž v zájmu případného dodatečného povolení přístaveb svých rekreačních objektů celkově změnil účel jejich užívání tak, aby se (pokud stavební úřad neuzná, že přístavby byly v minulosti povoleny) rovněž mohly „vtěsnat“ do požadavků regulativů Územního plánu města Brna, a tím i požadavků stavebního zákona a jeho prováděcích vyhlášek kladených na soulad staveb s veřejným zájmem. S ohledem na obecnou zásadu předvídatelnosti (jinými slovy též legitimního očekávání) rozhodnutí, ale též chování orgánu veřejné moci, by měl mít za stejných podmínek stejnou šanci jako každý jiný vlastník stavby v dané lokalitě. C.2.2 Stavba opěrné zdi K záležitosti této stavby mohu dodat pouze tolik, že zatím jde o záležitost pravomocně neuzavřenou. Dosavadní podklady neskýtají důkaz o tom, že se jedná o stavbu s jiným účelem než zabezpečení stability pozemku parc.č. 3. Vzhledem k tomu nyní neshledávám právní důvod do této záležitosti zasahovat. C.2.3 Záležitost vynětí pozemku ze ZPF V postupu správního orgánu ochrany ZPF jsem neshledal závady, které by vyžadovaly opatření dle zákona o veřejném ochránci práv. OVLHZ magistrátu v jednotlivých záležitostech postupoval v souladu s ustanovením § 3 správního řádu, resp. snažil se zjistit všechny okolnosti významné pro vydání souhlasu. K tomu doplňuji, že orgán ochrany ZPF není příslušný k posouzení souladu záměru (pro který případně vydává souhlas vynětí půdy ze ZPF) s územním plánem; to přísluší výhradně stavebnímu úřadu. Orgán ochrany ZPF může pouze vycházet ze závěrů, které v takové věci přijme stavební úřad.
8
D - Závěry Okolnost, že povolení stavby v minulosti odporovalo tehdy platným právním předpisům, automaticky neznamená, že jde o stavbu nepovolenou, a nelze pro ni uplatnit proces pasportizace dle § 125 stavebního zákona. Souladu stavby s vydanou územně-plánovací dokumentací nelze docílit formální změnou účelu užívání stavby při zachování parametrů a vzhledu stavby. Vzhledem k tomu, že jak správní řízení týkající se staveb pana J.C., tak i správní řízení týkající se staveb paní D.M., nejsou pravomocně ukončena a aktuálně v nich nedochází k průtahům, nemám zatím, v této fázi věci, právní důvod k přijetí opatření dle zákona o veřejném ochránci práv. Dostatečná opatření k nápravě by mělo přinést rozhodování odvolacího orgánu – zde tedy OÚSŘ magistrátu v uvedených záležitostech. V případě přístaveb zahradních chat pana J.C. by k nápravě měla vést již okolnost, že zamítavé rozhodnutí stavebního úřadu odvolací orgán zrušil a věc stavebnímu úřadu vrátil k novému projednání. Stavební úřad je vázán právním názorem odvolacího orgánu. I když převážnou část odůvodnění rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne 26. 2. 2014 akceptuji, nemohu bez výhrad přijmout závěr, že pokud stěžovatel požádal o dodatečné povolení přístaveb, není již důvod k posouzení možného povolení přístaveb v minulosti. S touto otázkou by se stavební úřad naopak vypořádat měl. V případě stavby „půjčovny zahradního nářadí“ paní M. je věc ve fázi, kdy ještě odvolací orgán nerozhodl o odvolání pana C. proti rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném povolení této stavby. Výsledek odvolacího řízení nemohu předjímat, nicméně nevidím žádnou překážku k tomu, abych v rámci této zprávy vyslovil již nyní svůj názor na celou záležitost a seznámil s ním stavební úřad i OÚSŘ magistrátu jako příslušný odvolací orgán. Přestože tedy obě uvedené záležitosti jsou ve fázi pravomocně neukončených správních řízení, rozhodl jsem se, vzhledem k závažnosti svých výhrad, požádat o vyjádření ke svým zjištěním starostu městské části Brno-Žebětín a primátora města Brna dle ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv. Z informativních důvodů, s možností podání vyjádření, předkládám tuto zprávu dále OVLHZ magistrátu a OÚPR magistrátu (prostřednictvím primátora města Brna), OÚPSŘ krajského úřadu a OŽP krajského úřadu (v obou případech prostřednictvím ředitelky Krajského úřadu Jihomoravského kraje). O svých zjištěních a závěrech informuji touto zprávou rovněž stěžovatele.
JUDr. Stanislav K ř e č e k v. r. zástupce veřejné ochránkyně práv (zpráva je opatřena elektronickým podpisem) Magistrát města Brna jako odvolací orgán zrušil v souladu s názorem zástupce ochránkyně rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném povolení předmětné stavby a věc mu vrátil k novému projednání.
9
