I.
Skutečnost, že určité podání je primárně adresováno podnikatelskému subjektu, nikoliv inspektorátu ČOI, nemá žádný vliv na povinnost dozorového orgánu řádně prošetřit podezření ze spáchání správního deliktu v něm obsažená. Jedná-li se totiž o řízení zahajovaná výhradně ex officio, což je i případ řízení o správním deliktu, může správní orgán využít k zahájení daného řízení informace získané z veškerých legálních zdrojů (podání dle ustanovení § 42 správního řádu, jiná podání zaslaná úřadu, informace získané při kontrole či správním řízení vedeném v jiné věci, informace zveřejněné v médiích nebo na internetu atd.). Způsob získání informací má vliv pouze na vyrozumívací povinnost správního orgánu dle ustanovení § 42 správního řádu.
II.
Dotazy a jiná podání, z nichž není zřejmé žádné podezření na spáchání správního deliktu, není třeba postupovat inspektorátu, který by jinak byl příslušný k provedení úkonů. V tomto případě je rozhodně ve prospěch podatele, pokud se mu „operativně“ dostane právní rady nebo usměrnění, které pak může využít při řešení své soukromoprávní záležitosti.
III.
Obsahuje-li podání zaslané místně nepříslušnému inspektorátu podezření na spáchání správního deliktu, může místně nepříslušný inspektorát poskytnout podateli z důvodu plynutí soukromoprávních lhůt právní radu, a zároveň podání postoupit příslušnému inspektorátu k provedení dozorových úkonů. V Brně dne 19. března 2013 Sp. zn.: 5578/2012/VOP/PN
Zpráva o šetření postupu České obchodní inspekce, Inspektorátu pro Jihočeský kraj a Vysočinu a Inspektorátu Středočeského a Hl. m. Praha, při prověřování podnětu manželů H.
A. Obsah podnětu Svým podnětem se na veřejného ochránce práv obrátili dne 5. 9. 2012 manželé B. a J. H. (dále jen „stěžovatelé“), v souvislosti s postupem České obchodní inspekce (dále jen „ČOI“) při prošetřování jejich podání týkajících se jednání společnosti S.N.S., s. r. o., (od 26. 4. 2012 podnikající pod obchodní firmou G. I., s. r. o.). Po ochránci také žádali „posouzení reklamačního řízení.“ JUDr. Pavel Varvařovský mě jako svoji zástupkyni pověřil vyřízením podnětu, přičemž mám při jeho vyřizování všechna oprávnění, která náleží jemu jako veřejnému ochránci práv. Paní H. uzavřela dne 14. 9. 2011 s výše uvedenou společností kupní smlouvu na dodání různého zboží. Prodávající však měl zaslat stěžovatelům nekompletní zásilku (některé z objednaných produktů chyběly), dodané zboží mělo nadto být použité, nekvalitní a znečištěné. Stěžovatelka v dané věci opakovaně komunikovala s prodávajícím, a také se společností C., s. r. o., která poskytla úvěr ke koupi předmětného zboží.
Stěžovatelé připojili ke svému podání také dopis ČOI, Inspektorátu pro Jihočeský kraj a Vysočinu, ze dne 11. 11. 2011, č. j.: ČOI 118422/11/2000, který se týká „sporu o vrácení zaplacené klubové karty a souvisejícímu podezření ze spáchání podvodu.“ ČOI uvedla, že není oprávněna k rozhodování soukromoprávních sporů, ani k prošetřování, zda došlo ke spáchání trestního činu a sdělila, že „obsah podání bude dozorovým orgánem využit při plánování kontrolní činnosti.“ Jelikož příslušné podání adresované České obchodní inspekci nebylo k podnětu přiloženo, byli stěžovatele dopisem ze dne 27. 9. 2012 požádáni o doplnění potřebných podkladů. Stěžovatelé následně dne 9. 10. 2012 zaslali kopii svých dopisů ze dne 23. 11. 2011, 28. 11. 2011 a 23. 1. (nebo 2.) 2012, adresovaných prodávajícímu, resp. společnosti C., s. r. o., a zaslaných České obchodní inspekci, Inspektorátu pro Jihočeský kraj a Vysočinu, na vědomí. Tyto dopisy se týkají nedodání kompletního zboží, a obsahují dále výtky vůči kvalitě dodaného zboží. Uvedené dopisy z povahy věci neobsahují žádost o zaslání vyrozumění podle ustanovení § 42 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Stěžovatelé uvedli, že na tyto dopisy nedostali od ČOI žádnou odpověď. Ačkoliv je z podání stěžovatelů zřejmé, že se jedná primárně o soukromoprávní věc (nedodání zboží, dodání nekvalitního zboží a navazující nároky), která je řešitelná podáním žaloby u soudu, dané dopisy obsahují i informace poukazující na možné spáchání několika správních deliktů (jedná se o možné porušení ustanovení § 3 písm. a) a b)1 a § 15 odst. 1 2zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, jakož i ustanovení daného zákona vztahující se k vyřizování reklamací). Podnět stěžovatelů obsahuje všechny náležitosti s výjimkou dokladu o tom, že úřad, jehož se podnět týká, byl neúspěšně vyzván k nápravě.3 Přesto jsem se po posouzení podnětu z hlediska věcné působnosti rozhodla v souladu s ustanovením § 9 písm. a) a § 14 zákona o veřejném ochránci práv zahájit ve věci šetření, jehož cílem je posouzení, zda se příslušný inspektorát ČOI dopustil pochybení při prošetřování podání stěžovatelů.
B. Skutková zjištění V zájmu získání dalších informací o případu, jakož i postupu dotčeného správního úřadu, se pověřený zaměstnanec Kanceláře veřejného ochránce práv JUDr. Peter Nagy dne 26. 10. 2012 telefonicky obrátil na zaměstnance Inspektorátu pro Jihočeský kraj a Vysočinu Mgr. H., vyřizujícího podání stěžovatelky. Mgr. H. 1
„Prodávající je povinen: a) prodávat výrobky ve správné hmotnosti, míře nebo množství a umožnit spotřebiteli překontrolovat si správnost těchto údajů, b) prodávat výrobky a poskytovat služby v předepsané nebo schválené jakosti, pokud je závazně stanovena nebo pokud to vyplývá ze zvláštních předpisů anebo v jakosti jím uváděné; není-li jakost předepsána, schválena nebo uváděna, v jakosti obvyklé.“ 2 „Umožňuje-li to povaha výrobku, je prodávající povinen na žádost spotřebitele výrobek předvést.“ 3 Viz ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejném ochránci práv“).
2
uvedl, že ČOI považovala danou záležitost za vyřízenou svým dopisem ze dne 11. 11. 2011, a proto v návaznosti na podání stěžovatelky ze dne 28. 11. 2011 a 23. 1. (nebo 2.) 2012 neučinila další úkony a nezaslala stěžovatelce vyrozumění. Dne 23. 11. 2012 jsem se pak prostřednictvím vedoucí oddělení justice, migrace a financí Mgr. Petry Janouškové obrátila na ředitele Inspektorátu pro Jihočeský kraj a Vysočinu se žádostí, aby postoupil dokumentaci týkající se případu stěžovatelů místně příslušnému inspektorátu k provedení úkonů dozoru. Dotazovala jsem se dále, z jakého důvodu bylo podání stěžovatelů vyřizováno daným inspektorátem, vezmeme-li v úvahu, že dle sídla společnosti by byl k učinění jakýchkoliv úkonů místně příslušný jiný inspektorát. Na uvedenou výzvu odpověděl MVDr. Daniel Adamec, ředitel Inspektorátu pro Jihočeský kraj a Vysočinu, dopisem ze dne 27. 12. 2012, č. j.: ČOI 372/13/2000. MVDr. Adamec v první řadě uvedl, že každé podání se posuzuje dle svého obsahu, přičemž „výsledkem posouzení může být jeho zařazení mezi podněty k šetření v působnosti České obchodní inspekce nebo, pokud není shledána působnost nebo dozorové pravomoci jmenovaného orgánu veřejné moci, je na podání odpovězeno v rámci poskytování poradensko informační služby v souladu s ustanovením § 13 odst. 2 písm. b) zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci.“ Jedná-li se o podání nespadající do působnosti Inspektorátu pro Jihočeský kraj a Vysočinu, „postupuje je bezodkladně věcně a místně příslušnému orgánu veřejné moci a zároveň toto dává na vědomí podateli. Pokud se jedná o podání, které, obdobně jako v projednávaném případě, jednoznačně směřuje do oblasti soukromoprávní, je podateli v tomto směru zajištěna odpovídající poradensko informační činnost.“ V těchto případech pak Inspektorát pro Jihočeský kraj a Vysočinu „odpovídá podatelům přímo, a to primárně z důvodu realizace včasnosti reakce na obdržené podání v souladu s pojetím veřejné správy a jejího výkonu jako služby veřejnosti ve snaze vyjít vstříc podateli. Tímto způsobem je v mnoha případech podatelům v postavení kupujících zachována šance na řádné uplatnění svých nároků, a to především s ohledem na možné marné plynutí lhůt v soukromoprávní rovině.“ O úkonech provedených k prověření informací obsažených v podáních stěžovatelů zaslaných na vědomí ČOI mě pak dopisem ze dne 13. 2. 2013, č. j.: P159542/12/1000 informoval ředitel Inspektorátu Středočeského a Hl. m. Praha Ing. Jan Štěpánek. Ing. Štěpánek uvedl, že po obdržení kopie kupní smlouvy a korespondence stěžovatelů s prodávajícím bylo u společnosti G. I., s. r. o., zahájeno šetření. Na adrese uvedené v kupní smlouvě však společnost není zastižitelná, jelikož „provozovna byla zrušena. V sídle společnosti rovněž nic nenasvědčovalo tomu, že by se zde sídlo společnosti nacházelo. Z výše uvedených důvodů bylo společnosti zasláno dne 21. 1. 2013 Oznámení o zahájení kontroly, které bylo doručeno fikcí, neboť se příjemce do 10 dnů nepřihlásil do datové schránky. Totožné Oznámení o zahájení kontroly bylo zasláno také na adresu bydliště jednatele, dopis se však vrátil zpět nedoručený s tím, že se jednatel odstěhoval.“ Z uvedených důvodů kontrola nemohla fakticky proběhnout a nebylo možno zkontrolovat skutečnosti obsažené v podáních stěžovatelů.
3
Ing. Štěpánek dále uvedl, že „s jednatelem společnosti bude zahájeno správní řízení a uložena pořádková pokuta dle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole za nesplněné opatření.“ Česká obchodní inspekce dále oznámila příslušnému rejstříkovému soudu, že „údaje zapsané v obchodním rejstříku nekorespondují se skutečností,“ což může být podkladem pro uplatnění postupu dle ustanovení § 29 odst. 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.4
C. Právní hodnocení Zákon o veřejném ochránci práv mi ukládá povinnost působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně práv a svobod. V této části zprávy o šetření proto zhodnotím postup správních orgánů v šetřeném případě z hlediska dodržení právních předpisů a principů dobré správy. 1. Povaha právního vztahu stěžovatelky a podnikatelského subjektu Stěžovatelka uzavřela s podnikatelským subjektem S. N. S., s. r. o. (v současné době G. I., s. r. o.), kupní smlouvu. Jedná se tedy o soukromoprávní vztah, v rámci něhož jsou práva a povinnosti smluvních stran upraveny příslušnými ustanoveními občanského zákoníku.5 V zájmu ochrany spotřebitele, jakožto slabší a zranitelnější strany smluvního vztahu, jsou však zejména v zákoně o ochraně spotřebitele zakotveny veřejnoprávní povinnosti prodávajícího, které mají předně zajistit, aby spotřebitel nevstoupil do transakce, která by byla pro něj zřejmě nevýhodná. Uvedená veřejnoprávní ochrana samozřejmě nezbavuje spotřebitele potřeby obezřetného a rozumného jednání opakovaně zdůrazňovaného i v judikatuře Soudního dvora Evropské unie.6 Obezřetně jednající a dobře informovaný spotřebitel je totiž nejlépe schopen chránit svá práva a zájmy. Rozdíl ve způsobu soukromoprávní a veřejnoprávní ochrany je patrný na první pohled. Následky nedodržení donucujících ustanovení občanského zákoníku na ochranu spotřebitele jsou soukromoprávního charakteru, tj. ovlivňují právní vztah spotřebitele a dodavatele (např. vznikem delší lhůty pro odstoupení od smlouvy, nedodrží-li podnikatel své informační povinnosti). Naproti tomu směřuje veřejnoprávní úprava na jednání podnikatele, a proto může příslušný dozorový orgán hodnotit pouze jednání tohoto subjektu, aniž by výsledek daného posouzení měl přímý a automatický dopad na právní vztah spotřebitele s tímto podnikatelem. Ze skutkových okolností posuzovaného případu vyplývá, že jádro problému (nedodání zboží v souladu s kupní smlouvou) náleží do sféry soukromého práva, přičemž prostřednictvím případného postihu podnikatele za nedodržení některých 4
Uvedené ustanovení zní: „Jestliže obsah zápisu v obchodním rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona a nelze dosáhnout nápravy jinak, rejstříkový soud vyzve podnikatele ke zjednání nápravy. Jde-li o právnickou osobu a tato osoba ve stanovené lhůtě nezjedná nápravu, může soud i bez návrhu, je-li takový postup v zájmu ochrany třetích osob, rozhodnout o jejím zrušení s likvidací.“ 5 Viz zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 6 Viz judikaturu citovanou v TWIGG-FLESNER, C., HOWELLS, G., PARRY, D., NORDHAUSEN, A., An Analysis of the Application and Scope of the Unfair Commercial Practices Directive, s. 15 – 27. On-line zdroj dostupný z: http://www.bis.gov.uk/files/file32095.pdf.
4
veřejnoprávních povinností nelze zjednat nápravu, tj. přikázat podnikateli splnění svých smluvních povinností, nařídit mu určitý způsob vyřízení reklamace, či dokonce prohlásit smlouvu za neplatnou. Uvedená problematika je totiž zcela otázkou horizontálního vztahu mezi spotřebitelem a podnikatelem, do něhož správním orgánům (ani veřejnému ochránci práv) nepřísluší vrchnostensky zasahovat. Dovoluji si na tomto místě korigovat i představu stěžovatelů o poslání dozorových orgánů. Uvedené orgány jsou příslušnými zákony určeny k ochraně veřejných zájmů a dodržování povinností stanovených předpisy veřejného práva, nikoliv rozhodování soukromoprávních sporů. Tyto orgány rovněž nemají suplovat procesní aktivitu spotřebitele, který by se měl svých práv domáhat v civilním soudním řízení. 2. Posouzení postupu Inspektorátu pro Jihočeský kraj a Vysočinu v návaznosti na podání stěžovatelů Stěžovatelé se na Inspektorát pro Jihočeský kraj a Vysočinu obraceli opakovaně, inspektorát jim pak zaslal vyrozumění ze dne 11. 11. 2011 ve věci týkající se sporu o vrácení klubové karty, přičemž na další dopisy již nereagoval. V první řadě uvádím, že dopis stěžovatelů, který předcházel vypracování a zaslání výše uvedeného vyjádření ČOI ze dne 11. 11. 2011, nemám k dispozici, nemohu proto posoudit správnost jeho vyřízení z věcného hlediska. Proto se budu zabývat pouze pozdějšími dopisy, jejichž kopie mi stěžovatelé poskytli. Z obsahu těchto dopisů přitom vyplývá, že se netýkají v žádném ohledu sporu o vrácení klubové karty, nýbrž jiných otázek relevantních z hlediska dozorového orgánu ochrany spotřebitele (možného porušení ustanovení § 3 písm. a) a b) a § 15 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, jakož i ustanovení vztahující se k vyřizování reklamací), proto měla být daná podezření prošetřena. Jelikož Inspektorát pro Jihočeský kraj a Vysočinu není k provedení daného šetření (a případně k následnému provedení kontroly či správního řízení) místně příslušný, měl podání stěžovatelů postoupit příslušnému inspektorátu. Skutečnost, že dopisy stěžovatelů byly primárně adresovány podnikatelským subjektům, nikoliv inspektorátu ČOI, nemá na uvedený postup žádný vliv. Jedná-li se totiž o řízení zahajovaná výhradně ex officio, což je i případ řízení o správním deliktu, může správní orgán využít k zahájení daného řízení informace získané z veškerých legálních zdrojů (podání dle ustanovení § 42 správního řádu, jiná podání zaslaná úřadu, informace získané při kontrole či správním řízení vedeném v jiné věci, informace zveřejněné v médiích nebo na internetu atd.). Povaha způsobu získání informací (např. z dopisu zaslaného inspektorátu pouze na vědomí) má vliv pouze na vyrozumívací povinnost správního orgánu dle ustanovení § 42 správního řádu, nikoliv na povinnost prošetřit vzniklé podezření. Na základě výše uvedeného jsem dospěla k závěru, dle něhož se Česká obchodní inspekce, Inspektorát pro Jihočeský kraj a Vysočinu dopustil pochybení spočívajícím v nepostoupení dopisů stěžovatelů ze dne 28. 11. 2011 a 23. 1. (nebo 2.) 2012 místně příslušnému inspektorátu ČOI k prošetření. Pro úplnost dodávám, že dotazy a jiná podání, z nichž není zřejmé žádné podezření na spáchání správního deliktu, není třeba postupovat inspektorátu, který 5
by jinak byl příslušný k provedení úkonů. V tomto případě je rozhodně ve prospěch podatele, pokud se mu „operativně“ dostane právní rady nebo usměrnění, které pak může využít při řešení své soukromoprávní záležitosti. Je rovněž myslitelná situace, že místně nepříslušný inspektorát poskytne stěžovatelům z důvodu plynutí soukromoprávních lhůt právní radu, a zároveň podání postoupí příslušnému inspektorátu k provedení dozorových úkonů. V prošetřovaném případě však Inspektorát pro Jihočeský kraj a Vysočinu neposkytl ani právní radu stěžovatelům, ani jejich podání nepostoupil příslušnému inspektorátu. 3. Posouzení postupu Inspektorátu Středočeského a Hl. m. Praha v návaznosti na podání stěžovatelů Z vyjádření ředitele Inspektorátu Středočeského a Hl. m. Praha naproti tomu vyplývá, že uvedený inspektorát po získání předmětných informací učinil veškeré úkony v zájmu zjištění skutkového stavu. Postup ke shromáždění dalších podkladů, tj. provedení kontroly, však nemohl být úspěšně proveden, protože společnost G. I., s. r. o., není na adrese své provozovny, uvedené v kupní smlouvě předložené stěžovateli, ani na adrese svého sídla, zastižitelná. Jedná se tedy zřejmě o tzv. schránkovou firmu. Inspektorát se správně snažil kontaktovat i jednatele společnosti, který však rovněž neposkytl součinnost. Za dané situace, kdy fakticky došlo ke zmaření kontroly, je vhodným postupem zahájení řízení o uložení pořádkové pokuty dle ustanovení § 19 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. Považuji rovněž za příklad správné praxe, že v případě zjištění nesouladu zápisu v obchodním rejstříku se skutečností podá dozorový orgán rejstříkovému soudu podnět k provedení potřebných úkonů dle obchodního zákoníku. S ohledem na dosavadní kroky České obchodní inspekce, Inspektorátu Středočeského a Hl. m. Prahy, vůči společnosti G. I., s. r. o., učiněné v návaznosti na podání stěžovatelů, nemám proti jeho postupu žádných výtek.
D. Závěr Své dosavadní šetření končím dle ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv s tím závěrem, že jsem v postupu České obchodní inspekce, Inspektorátu pro Jihočeský kraj a Vysočinu, shledala pochybení, které je popsáno v předcházející části této zprávy. Žádám proto ředitele uvedeného inspektorátu, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení této zprávy k mým zjištěním vyjádřil a informoval mě, jaké kroky učinil ke zjednání nápravy. V postupu České obchodní inspekce, Inspektorátu Středočeského a Hl. m. Prahy, jsem naproti tomu neshledala žádné pochybení, a proto své šetření vůči uvedenému orgánu státní správy končím v souladu s ustanovením § 17 zákona o veřejném ochránci práv. Zprávu o šetření zasílám na vědomí rovněž stěžovatelům. 6
Tato zpráva shrnuje mé dosavadní poznatky, které budou po vyjádření dotčeného orgánu státní správy podkladem pro můj další postup ve věci.
RNDr. Jitka S e i t l o v á v. r. zástupkyně veřejného ochránce práv (zpráva je opatřena elektronickým podpisem)
7