Zahrady u rodinných domů, užívané fakticky k rekreaci, jsou z hlediska zákona o ochraně veřejného zdraví chráněným venkovním prostorem, a to bez ohledu na to, jak jsou vedeny v katastru nemovitostí. V Brně dne 20. listopadu 2012 Sp. zn.: 5792/2011/VOP/KČ
Zpráva o šetření postupu Ministerstva zdravotnictví a dalších úřadů ve věci hluku a jiných negativních účinků provozu na silnici II/306 v obci Prosetín A - Obsah podnětu Na veřejného ochránce práv se obrátila paní M.D. s žádostí o zásah ve věci obtěžování hlukem z dopravy, a to jednak z výstražné signalizace na železničním přejezdu v blízkosti jejího domu (dokončena v lednu 2009) a jednak z provozu nákladních automobilů z kamenolomu na dlážděné krajské silnici II/306 (nárůst dopravy taktéž zhruba od roku 2009). Kromě toho sdělila, že se připravuje u jejího domu další pozemní komunikace (údajně sjezd na krajskou silnici), a to bez jakéhokoliv povolení. Ve věci se obracela na řadu úřadů. Zásadní překážkou řešení je podle ní postoj Krajské hygienické stanice Pardubického kraje (dále také „KHS“). Ta nechala sice provést dvě měření hluku a vibrací z provozu na silnici, v prvním případě však byla nákladní doprava po upozornění podnikatelů z lomu odkloněna a ve druhém případě se z lomu nevyváželo, neboť se v něm budoval ochranný val. Stížnost paní D. na tento postup vyhodnotila KHS jako neoprávněnou. Na základě těchto informací jsem se rozhodla zahájit ve věci šetření. B - Skutková zjištění Po prostudování podnětu objasnila pověřená zaměstnankyně Kanceláře veřejného ochránce práv paní D., že šetření se bude týkat zejména měření hluku z provozu na silnici II/306 a vybudování nové pozemní komunikace pro nákladní dopravu v blízkosti domu manželů D. Předmětem šetření naopak nebyla otázka hluku z drážní signalizace na přejezdu, neboť zde není prostor pro zásah úřadů. Podle nařízení vlády, které stanovuje hygienické limity pro hluk a vibrace, se tyto limity nevztahují na výstražné signály.1 Správa železniční dopravní cesty uvádí v dopisu ze dne 13. 8. 2010, že vypínat signalizaci po spuštění závor podle předpisů nelze a že úroveň hlasitosti je nastavena při dolní hranici rozpětí, které předpisy stanovují. Úvahy o tom, zda nebylo možno provést přejezd stavebně technicky tak, 1
Ustanovení § 1 odst. 2 nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací.
aby postačovala kratší perioda zapnutí signalizace, jsou dnes již bezpředmětné, neboť od vydání příslušných povolení uplynul více než jeden rok, přezkoumat a zrušit je tedy již nelze. Z uvedených důvodů byla tato část podnětu odložena. V ostatních otázkách komunikovala Kancelář veřejného ochránce práv zejména s Ministerstvem zdravotnictví (dále také „ministerstvo“) jako orgánem ochrany veřejného zdraví a Městským úřadem Skuteč jako příslušným obecným stavebním úřadem. Pověřený zaměstnanec Kanceláře veřejného ochránce práv provedl také dne 5. 4. 2012 šetření na místě (situaci přehledně vystihuje mapka, která je přílohou této zprávy). Z šetření vyplynuly následující skutečnosti. Hluk ze silniční dopravy Krajská silnice č. II/306 je v celé obci, tedy i v místě, kde prochází kolem domu manželů D., dlážděna žulovými kostkami. Za domem manželů D. je železniční přejezd a dále již tatáž silnice pokračuje mimo obec, a to s asfaltovým povrchem. Celková dopravní zátěž se vzhledem k třídě komunikace nejeví jako mimořádná. To vyplývá jednak ze subjektivního hodnocení pověřeného zaměstnance Kanceláře veřejného ochránce práv (místní šetření proběhlo ve čtvrtek od 9:30 do 11:45 hod., nákladních aut projelo za tuto dobu zhruba 15), tak z objektivních údajů o sčítání dopravy zaslaných Správou a údržbou silnic Pardubického kraje. Z nich vyplývá, že těžkých motorových vozidel projelo denně v roce 2000 celkem 366, v roce 2005 celkem 455, v roce 2010 celkem 276. Osobních vozidel a dodávek projelo denně v roce 2000 celkem 1 161, v roce 2005 celkem 1 614, v roce 2010 celkem 1 464. Z toho vyplývá, že nelze doložit žádný výrazný nárůst dopravy kolem roku 2009, naopak ve srovnání s rokem 2005 došlo v roce 2010 k poklesu. Pokud jde o hluk, subjektivně jej pověřený zaměstnanec Kanceláře veřejného ochránce práv hodnotil při místním šetření tak, že uvnitř domu při zavřených oknech byl hluk jen málo slyšitelný. Naopak na zahradě domu byl hluk z přejezdů jednotlivých automobilů velmi výrazný, což platilo i pro osobní auta. U těžších aut měl dokonce hluk povahu citelného „rázu“ či „tlaku“. Příčinou byl zjevně fakt, že silnice je dlážděná kostkami, nikoliv provedená s hladkým asfaltovým povrchem. Objektivně byl hluk hodnocen měřením, avšak pouze uvnitř domu. Krajská hygienická stanice Pardubického kraje objednala v domě manželů D. celkem dvě měření, která proběhla ve dnech 19. 10. 2010 a 11. 5. 2011. Žádné z nich nezjistilo překročení hygienických limitů pro hluk v chráněném vnitřním prostoru stavby. Paní D. ve svém podnětu uvedla, že v dané době nebyl v provozu lom Zárubka, z něhož pochází velká část dopravní zátěže nákladní dopravou, a proto měření nebyla objektivní. Z dopisu KHS ze dne 7. 6. 2011 nicméně vyplývá, že při obou měřeních probíhalo sčítání dopravy a po stížnosti paní D. pak KHS realizovala ještě jedno kontrolní sčítání dopravy (dne 24. 5. 2011). Zjištěné hodnoty hustoty a skladby dopravy byly navzájem dosti podobné. Pokud jde o zahradu, kde hluk dosud měřen nebyl, ta je z větší části umístěna před domem směrem k trati a silnici. Je určena k rekreaci - dříve zde býval bazén a ohniště, jejichž zbytky jsou stále patrné. Manželé D. je zrušili právě kvůli hluku. 2
Měření hluku na zahradě domu manželů D. KHS nezadala, protože je vedena v katastru nemovitostí jako orná půda, přičemž zemědělské pozemky podle zákona o ochraně veřejného zdraví nejsou chráněným venkovním prostorem. Překračování nejvyšší povolené rychlosti Protože podle informace od paní D. došlo asi 3 týdny před místním šetřením Kanceláře veřejného ochránce práv u železničního přejezdu k dopravní nehodě (rychlost auta, které narazilo do stromu, byla údajně zjištěna cca 80 km/hod.), doporučil pověřený zaměstnanec Kanceláře veřejného ochránce práv při místním šetření manželům D., aby se obrátili na odbor dopravy Městského úřadu Chrudim s žádostí o změnu dopravního značení (např. rychlost 30 km/hod.), případně též na dopravní inspektorát Policie ČR s žádostí o častější kontrolu rychlosti v daném úseku. Paní D. se na Městský úřad Chrudim obrátila e-mailem dne 11. 6. 2012. V něm podrobně vylíčila dopravní situaci v místě (dosavadní dopravní nehody, nedodržování rychlosti 50 km/hod., předjíždění se automobilů navzájem, ohrožování chodců vzhledem k chybějícímu chodníku apod.). Navrhla zřízení dopravního zařízení (příčný práh, dělící ostrůvek), dopravního značení (omezení rychlosti, zákaz předjíždění, plná dělicí čára) a iniciování dalších opatření (kontroly rychlosti policií, instalace měřícího radaru). Městský úřad Chrudim jí sdělil, že její podněty postoupil Správě a údržbě silnic Pardubického kraje a obci Prosetín, neboť pouze ty mohou řešit dopravní situaci v obci. Paní D. dále uvedla, že se obracela e-mailem i na Policii ČR - Krajské ředitelství Pardubického kraje ve věci měření rychlosti v daném úseku, které si podle jejích informací nepřeje starosta Obecního úřadu Prosetín. Její podnět však zůstal bez odpovědi. Nová cesta kolem trati Cesta, vedoucí nyní k areálu (bývalého lomu) společnosti SČ, s. r. o. (dále také „společnost“), jde po trase bývalé železniční vlečky. Po ní se původně (podle paní D. před cca 50 lety) odvážel v nákladních vagonech kámen z lomu. Následně v tomto lomu probíhalo pouze zušlechťování a broušení kamene, vlečka byla zrušena, koleje odstraněny a zůstalo jen zpevnění. Vlečka postupně zarůstala náletovými dřevinami. Materiál se dovážel a výrobky odvážely nákladními automobily po ulici procházející mezi rodinnými domy (viz mapa, která je přílohou této zprávy). Když se zvýšila frekvence průjezdů, obyvatelé těchto domů si začali stěžovat. Proto společnost ohlásila stavebnímu úřadu provedení nového sjezdu ze svých pozemků na krajskou silnici II/306. K tomuto novému napojení se rozhodla využít stávajícího tělesa bývalé železniční vlečky. Stavební úřad vyjádřil svůj souhlas s ohlášenou stavbou písemně v listopadu 20112 s podmínkou, že pozemek bývalé vlečky nebude nijak stavebně upravován (je již zpevněn železničním spodkem). Naopak sjezd z krajské silnice měl být vydlážděn v délce cca 20 m žulovými kostkami kvůli snížení prašnosti a omezení vjezdu do provozovny má být provedeno 2
Souhlas Městského úřadu Skuteč, stavebního úřadu, má čj. SÚ/412/11/Ká, byl vydán dne 16. 11. 2011.
3
uzamykatelnou závorou. Pověřený zaměstnanec Kanceláře veřejného ochránce práv při místním šetření ověřil, že takto je skutečně stavba sjezdu provedena. Stavební úřad k tomu ve svém vyjádření doplnil, že územní rozhodnutí v daném případě nevydával, neboť nedošlo k umístění nové stavby; zpevněné těleso železniční vlečky zde existuje historicky. Původní pozemní komunikace byla podle stavebního úřadu nevyhovující (domy zasahující do průjezdního profilu komunikace, poškozování plotů, hluk přímo pod okny rodinných domů apod.). Navíc nákladní automobily i v tomto případě projížděly kolem domu stěžovatelky, a to po krajské silnici směrem na Skuteč. Dle sdělení zástupce společnosti projíždí po nově zřízeném sjezdu průměrně 6 nákladních aut týdně. Postoj samosprávy Stěžovatelé dále v podnětu uvedli, že ve věci dosud komunikovali zejména se starostou obce. Ten ale podle nich věc odmítá řešit, např. v minulosti jim přislíbil instalovat radar měřící rychlost vozidel, ale poté slib zrušil. Stejně tak kraj se podle stěžovatelů věcí odmítá zabývat, neboť zaměstnanec odboru majetkového přislíbil ústně na jednání nahrazení kostek asfaltem, ale poté slib odvolal. Protože však tyto kroky jsou záležitostí místní samosprávy, nikoliv otázkou úřední, nemohla jsem postupy obce a kraje v samostatné působnosti (kam patří i nakládání s majetkem a rozhodování o budoucích investicích) nijak hodnotit. Uvádím tyto informace ve své zprávě jen pro úplnost. C - Právní hodnocení Tento případ s sebou přinesl několik otázek z oblasti ochrany veřejného zdraví před hlukem, regulace silničního provozu a práva stavebního, na něž se v této části pokusím odpovědět. Ochrana před hlukem V průběhu šetření jsem nejprve ověřovala, zda je správné, že KHS aplikovala na hluk z provozu na krajské silnici mírnější hygienické limity určené pro tzv. starou hlukovou zátěž. Pokud by se potvrdily údaje stěžovatelů, že v roce 2009 došlo k výraznému nárůstu provozu nákladních aut na této pozemní komunikaci, byl by takový postup nepřípustný. Jestliže totiž došlo k významné změně skladby a intenzity dopravního proudu po roce 2001, jedná se již o novou zátěž a na hluk z takové pozemní komunikace je třeba uplatnit obecně platné (přísnější) hygienické limity. 3 To bylo důvodem, proč jsem si vyžádala od Správy a údržby silnic Pardubického kraje sčítání dopravy před rokem 2009 v úseku mezi Prosetínem a Skutčí. Na jejich základě jsem dospěla k závěru, že současný stav se od stavu zjištěného při sčítání v roce 2000 neliší natolik významně, že by bylo namístě přestat danou pozemní komunikaci považovat za tzv. starou hlukovou zátěž. V tomto bodě jsem tedy pochybení na straně orgánů ochran veřejného zdraví neshledala.
3
To vyplývá mimo jiné i ze stanoviska Národní referenční laboratoře pro hluk ze dne 16. září 2003.
4
Druhou významnou právní otázkou pak bylo to, zda KHS postupovala správně, když odmítla nechat měřit hluk na zahradě paní D. s odůvodněním, že daný pozemek je veden v katastru nemovitostí jako orná půda, a tudíž nejde o chráněný venkovní prostor.4 Tento postup následně potvrdilo i Ministerstvo zdravotnictví v dopisu stěžovatelce ze dne 21. 6. 2011, čj. 60375/2010/OVZ. Uvedený názor vychází z přípisu hlavního hygienika ČR ze dne 22. 3. 2006 sp. zn. OVZ-32.1.6-25.1.06/4562. Z něj vyplývá, že pro hodnocení, zda se jedná, o chráněný venkovní prostor, není podstatné faktické hledisko (tedy k čemu je pozemek určen a užíván), ale hledisko formální (jak je evidován v katastru nemovitostí). Tento náhled nemohu přijmout. V souladu s odbornou literaturou5 jsem přesvědčena, že vymezení chráněného venkovního prostoru je třeba vykládat podle účelu, tedy že chráněny mají být ty pozemky, které se k účelům vymezeným v zákoně skutečně užívají (pochopitelně, děje-li se tak v souladu se zákonem), a že evidence pozemku v katastru nemovitostí nemůže být rozhodná. Sdělila jsem proto v průběhu šetření ministrovi zdravotnictví, že bych uvítala, kdyby se rozhodl výše citovaný přípis hlavního hygienika ČR do budoucna přehodnotit a nahradit jej novým metodickým pokynem, který by definici chráněného venkovního prostoru vykládal výše naznačeným způsobem, tak aby zahrady rodinných domů byly chráněny před hlukem. Ministr zdravotnictví mi odpověděl, že jsem mu nesdělila žádné právní důvody pro změnu právního názoru ministerstva. Naznačený výklad vyloučil s tím, že by představoval uplatnění subjektivního úsudku ohledně účelu užívání konkrétního pozemku, což je při výkonu státní kontroly vyloučeno. Postoj ministerstva považuji za chybný. Vycházím z toho, že sama definice chráněného venkovního prostoru v zákoně o ochraně veřejného zdraví staví v prvé řadě na faktickém způsobu užívání posuzovaného pozemku (srov. „které jsou užívány k rekreaci, sportu, léčení a výuce“). Z této definice je třeba vycházet i při výkladu výjimek z takto postaveného základního pravidla. Obě výjimky (lesní a zemědělské pozemky, venkovní pracoviště) vyžadují proto posouzení konkrétní situace na místě správním orgánem, přičemž nejde o žádnou libovůli, jak naznačil ve svém vyjádření ministr zdravotnictví, ale o hodnocení důkazů a vyvození závěrů o tom, zda byl naplněn pojem chráněného venkovního prostoru, tak jak je v zákoně definován. Je nerozhodné, že poznámka pod čarou u sousloví „lesní a zemědělské pozemky“ odkazuje na katastrální předpisy. Poznámky pod čarou nemají podle ustálené judikatury právní závaznost. Navíc v tomto případě by hodnocení čistě jen dle katastrální evidence vedlo k nerovnosti při aplikaci práva. Zahrady u rodinných domů, užívané fakticky k rekreaci obyvatel daného domu, jsou v katastru nemovitostí poměrně často evidovány pod tím druhem pozemku, z něhož byly na zahradu v minulosti přeměněny (typicky jako orná půda, trvalý travní porost, příp. ostatní plocha). Tento stav je pochopitelně nežádoucí jak z hlediska katastrálních předpisů,6 tak i z hlediska stavebního zákona.7 Je ovšem 4
Ustanovení § 30 odst. 3 zákona o ochraně veřejného zdraví charakterizuje chráněný venkovní prostor jako „nezastavěné pozemky, které jsou užívány k rekreaci, sportu, léčení a výuce, s výjimkou lesních a zemědělských pozemků a venkovních pracovišť“. 5 Bernard, M., Doucha, P.: Právní ochrana před hlukem, Linde Praha, 2008. 6 Viz ustanovení § 10 odst. 1 písm. d) katastrálního zákona.
5
skutečností, že ani katastrální ani stavební úřady nepodnikají aktivní kroky, aby veřejnost přinutily k masivní nápravě tohoto stavu nebo alespoň v rámci osvěty rozšířily veřejné povědomí o povinnostech osob při zřízení nové zahrady v souvislosti se stavbou rodinného domu. Ať již je na vině nedostatečná personální kapacita příslušných úřadů, či pragmatická úvaha o nepatrné společenské škodlivosti popsaného jevu, skutečností je, že je v současnosti zcela běžné, že získá-li někdo potřebná úřední povolení k vybudování rodinného domu na pozemku, jenž dosud sloužil např. jako orná půda, zřídí následně po vybudování stavby na zbytku pozemku zahradu, aniž by k tomu získal samostatné rozhodnutí o změně využití území vydané stavebním úřadem. Může tedy dojít k tomu, že zatímco zahrada jednoho domu, která vznikla demolicí původní zpevněné plochy dvora a vysázením trávy (a je proto v katastru evidována stále jako zastavěná plocha a nádvoří, příp. ostatní plocha) bude z hlediska ochrany před hlukem považována za chráněný venkovní prostor, zatímco zahrada sousedního domu, s obdobnými parametry i způsobem využití, za chráněný venkovní prostor považována nebude. Důvodem přitom bude jen to, že tato druhá zahrada vznikla přeměnou a zatravněním pole, a je tedy nadále evidována v katastru nemovitostí jako orná půda. Přitom vlastníci obou těchto zahrad porušili své povinnosti dle katastrálního a stavebního zákona, když zanedbali nutnost získat pro změnu využití pozemku územní rozhodnutí a nahlásit provedenou změnu druhu pozemku katastrálnímu úřadu. Takovýto stav, kdy je porušen ústavní princip rovnosti, považuji za nežádoucí. Výklad ministerstva vede k tomu, že ochrana veřejného zdraví není zajištěna na určitých pozemcích fakticky užívaných k rekreaci, přičemž jejich výběr není založen na žádném racionálním zdůvodnění a opírá se o výklad právního předpisu založený pouze na textu poznámky pod čarou. Uzavírám tedy, že Ministerstvo zdravotnictví se dopustilo pochybení, když metodicky vede podřízené orgány ochrany veřejného zdraví k tomu, aby nepovažovaly za chráněný venkovní prostor z hlediska ochrany před hlukem ty zahrady rodinných domů, které jsou v katastru nemovitostí vedeny jako orná půda bez ohledu na to, jak jsou fakticky užívány. Dopravní značení a měření rychlosti Stavební opatření na pozemní komunikaci (např. příčný práh, dělící ostrůvek) jsou skutečně v dispozici vlastníka, příp. správce, dané komunikace, kterým je v tomto případě Pardubický kraj, resp. Správa a údržba silnic Pardubického kraje. Stejně tak vybudování chodníku a instalace měřícího radaru závisí na rozhodnutí obce Prosetín. Jelikož se jedná v obou případech o investiční činnost, spadá takovéto rozhodování do výkonu samosprávy - jde tedy o otázku politického rozhodnutí o vynaložení veřejných prostředků, kterou veřejný ochránce práv nemůže nijak hodnotit. Naopak zřízení dopravního zařízení (omezení rychlosti, zákaz předjíždění, plná dělicí čára) na silnici II. třídy je otázkou výkonu státní správy a spadá do přenesené působnosti Městského úřadu Chrudim. Tento úřad tedy po obdržení podnětu paní D. měl sám ověřit, zda v místě dochází ke zvýšenému množství 7
Viz ustanovení § 80 odst. 2 písm. e) stavebního zákona.
6
dopravních nehod, a podle toho případně upravit dopravní značení. Městský úřad totiž není při stanovování dopravního značení na silnicích II. třídy vázán návrhem vlastníka pozemní komunikace, tím méně je nucen vyčkávat na jeho návrh (na rozdíl od dopravního značení na komunikacích účelových). Naopak, toto řízení se zahajuje z moci úřední.8 Městský úřad Chrudim tedy pochybil, když podnět paní D. pouze postoupil k vyřízení správci komunikace a obci, aniž by se sám zabýval otázkou, zda není namístě stanovit z moci úřední změnu dopravního značení na daném úseku předmětné silnice. Podobná situace je v případě kontroly rychlosti Policií ČR. Také zde se jedná o výkon státní správy, kde však policie nevystupuje jako orgán činný v trestním řízení, proto se ochránce může činností policie v této věci zabývat. Mám za to, že policie měla podnět paní D. vyhodnotit (navzdory tomu, že šlo o pouhé elektronické podání bez zaručeného elektronického podpisu), a buď na jeho základě provést na daném úseku předmětné silnice měření rychlosti projíždějících automobilů, nebo vyrozumět paní D. o tom, z jakého důvodu neshledalo její podnět důvodným. To, že Policie ČR - Krajského ředitelství Pardubického kraje na podnět paní D. vůbec nereagovala, považuji za pochybení. Její nečinnost je v rozporu s principy dobré správy, zejména s principem vstřícnosti.9 Využití bývalé železniční vlečky z hlediska stavebního práva Obecně platí, že zřizování sjezdů z pozemních komunikací na soukromé pozemky nevyžaduje rozhodnutí o umístění stavby10 a že postačuje jejich ohlášení stavebnímu úřadu.11 Zvažovala jsem v této souvislosti, zda v tomto konkrétním případě nebylo namístě, aby stavební úřad požadoval rozhodnutí o využití území, neboť těleso bývalé železniční vlečky nebylo nikdy určeno k jízdě automobilů, a po dlouhá léta dokonce nebylo využíváno vůbec. V územním řízení by manželé D. jako vlastníci dotčených nemovitostí byli pochopitelně účastníky řízení, mohli by podat námitky a stavební úřad by byl povinen je vyhodnotit. Stavební zákon však výslovně uvádí, že sjezdy z pozemních komunikací na soukromé pozemky nevyžadují ani rozhodnutí o změně využití území.12 Z toho důvodu mám za to, že Městský úřad Skuteč jako stavební úřad se pochybení v tomto případě nedopustil a že mohl vybudování sjezdu ze soukromých pozemků společnosti (která vlastní podle katastru nemovitostí i pozemek s tělesem bývalé železniční vlečky) odsouhlasit na základě pouhého ohlášení. Upozorňuji však, že pokud se frekvence průjezdů nákladních aut výrazně zvýšila oproti současnému uváděnému stavu cca 6 vozidel týdně (např. v souvislosti s rozšířením výroby v lomu společnosti), bylo by možno uvažovat o tom, že takováto změna v užívání stavby by vyžadovala rozhodnutí o změně vlivu stavby na využití území.13 8
Srov. text ustanovení § 77 zákona o silničním provozu. Viz Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2006, str. 113, www.ochrance.cz. K principu vstřícnosti se zde uvádí: „Úředník všem sdělením věnuje náležitou pozornost a na všechna podání řádně odpovídá, s výjimkou podání anonymních a opakujících se. V rámci svých možností se snaží osobě pomoci dosáhnout cíle, který sleduje svým podáním.“ 10 Ustanovení § 79 odst. 3 písm. n) stavebního zákona. 11 Ustanovení § 104 odst. 2 písm. o) stavebního zákona. 12 Ustanovení § 80 odst. 2 stavebního zákona. 13 Ustanovení § 81 odst. 2 písm. c) stavebního zákona. 9
7
D - Závěr Veřejný ochránce práv působí ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod. Výsledky mého šetření ukazují, že došlo k pochybení na straně Ministerstva zdravotnictví, které metodicky vede podřízené orgány ochrany veřejného zdraví k tomu, aby nepovažovaly za chráněný venkovní prostor z hlediska ochrany před hlukem ty zahrady rodinných domů, které jsou v katastru nemovitostí vedeny jako orná půda, bez ohledu na to, jak jsou fakticky užívány. Dále jsem shledala pochybení u Městského úřadu Chrudim, který podnět paní D., týkající se dopravní situace na úseku silnice II/306, pouze postoupil k vyřízení správci komunikace a obci, aniž by se sám zabýval otázkou, zda není namístě stanovit z moci úřední změnu dopravního značení na daném úseku předmětné silnice. Konečně, podle mého názoru, pochybila též Policie ČR - Krajské ředitelství Pardubického kraje, která na obdobný podnět paní D. vůbec nereagovala. Naopak jsem neshledala pochybení na straně Městského úřadu Skuteč v otázce povolení sjezdu ze silnice II/306 na soukromé pozemky společnosti. Tato zpráva shrnuje poznatky z šetření, které budou po vyjádření dotčených úřadů podkladem pro moje závěrečné stanovisko ve věci. Žádám tímto úřady, u nichž jsem zjistila pochybení, o přijetí opatření k nápravě.
RNDr. Jitka S e i t l o v á zástupkyně veřejného ochránce práv
8
Příloha k zprávě o šetření sp.zn. 5792/2011/VOP/KČ:
9
