I.
Rozhodování o odvolání proti rozhodnutí rektorky vysoké školy o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělávání a kvalifikace, jež trvá 10 měsíců, je v rozporu s ustanoveními § 6 a § 71 správního řádu, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech i s principy dobré správy (princip včasnosti).
II.
Na žádost o provedení opatření proti nečinnosti dle § 80 správního řádu musí správní orgán reagovat v souladu s procesními předpisy. Pouhý přípis obsahující informaci, že k průtahům podle správního orgánu nedochází, který nadto neobsahuje náležitosti usnesení podle správního řádu, je v rozporu se správním řádem.
V Brně dne 21. listopadu 2012 Sp. zn.: 2796/2011/VOP/OR 2837/2012/VOP/OR 2857/2012/VOP/OR 3541/2012/VOP/OR 5353/2012/VOP/OR
Zpráva o šetření ve věci postupu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy při uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice
A. Obsah podnětu Z podnětů několika občanů se veřejný ochránce práv dozvěděl o liknavém postupu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, odboru vysokých škol, v odvolacích řízeních týkajících se uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice. Dne 23. 5. 2011 se na veřejného ochránce práv obrátil pan L.K. ve věci průtahů v celém procesu uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání. Řízení bylo v jeho případě zahájeno dne 30. 11. 2010 u Západočeské univerzity v Plzni (dále také ZČU). Pan L.K. řádně absolvoval na Zakarpatské státní univerzitě Mezinárodního institutu podnikatelství a práva se sídlem v Užhorodu studijní program „Právo a právní věda“. V rámci řízení u ŽČU byl dne 13. 12. 2010 vyzván k doplnění dokladů. Na to pan L.K. reagoval doplněním a opravou podání dne 5. 1. 2011. Dne 22. 3. 2011 požádal Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy (dále také MŠMT) jako nadřízený orgán o učinění opatření proti nečinnosti dle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád). Současně podal Západočeské univerzitě v Plzni stížnost na nečinnost. Dne 5. 5. 2011 obdržel rozhodnutí rektorky Západočeské univerzity v Plzni ze dne 27. 4. 2011, č.j. PR-P738/10, o zamítnutí žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání. Dne 17. 5. 2011 podal pan L.K. odvolání do rozhodnutí rektorky, a současně také podal rektorce ZČU stížnost podle § 175 správního řádu z důvodu nedostatečného odůvodnění předmětného rozhodnutí. A v této fázi se pan L.K. obrátil také na
veřejného ochránce práv s žádostí, aby došlo k odstranění zbytečných průtahů, a aby došlo k vydání osvědčení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání v ČR, tedy aby ochránce došel k závěru, že srovnávané studijní programy nejsou v podstatných rysech odlišné. Dopisem ze dne 29. 4 2012 se na veřejného ochránce práv obrátila paní B.B.P. se stížností na nečinnost Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v odvolacím řízení. Paní B.B.P. se žádostí domáhala u Západočeské univerzity v Plzni uznání v ČR absolvování studijního programu „Právo a právní věda“ na Zakarpatské státní univerzitě Mezinárodního institutu podnikatelství a práva se sídlem v Užhorodu. Její žádost byla rozhodnutím rektorky Západočeské univerzity v Plzni ze dne 27. 4. 2011, č. j. PR-P 13/11, zamítnuta. Proti zamítnutí žádosti podala paní B.B.P. dne 20. 5. 2011 odvolání k MŠMT prostřednictvím Západočeské univerzity v Plzni, o kterém do dne podání podnětu k veřejnému ochránci práv, tj. 11 měsíců, nebylo rozhodnuto. Dne 2. 5. 2012 se na veřejného ochránce práv obrátil pan A.L. se stížností na nečinnost MŠMT v odvolacím řízení. Pan A.L. se žádostí domáhal u Masarykovy univerzity v Brně uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice. Jeho žádost byla rektorem Masarykovy univerzity v Brně zamítnuta. Proti zamítnutí své žádosti podal pan A.L. odvolání k MŠMT prostřednictvím Masarykovy univerzity v Brně. Dne 9. 3. 2011 oznámila Masarykova univerzita panu A.L. postoupení odvolání MŠMT, odboru vysokých škol, a to pod č. j. MU/16486/2011/RMU. Vydání rozhodnutí pan A.L. v období od 25. 11. 2011 do 22. 3. 2012 telefonicky i prostřednictvím elektronické pošty urgoval u příslušných pracovníků MŠMT, odboru vysokých škol (u RNDr. Pavla Němce a Mgr. Zdeňky Pastorové). Dne 26. 3. 2012 požádal pan A.L. MŠMT (Mgr. Zdeňku Pastorovou) o prošetření věci a vydání rozhodnutí do 30 dnů doporučeným dopisem, na který neobdržel odpověď. Protože MŠMT o odvolání pana A.L. během 14 měsíců nerozhodlo, obrátil se na veřejného ochránce práv. Dne 1. 6. 2012 veřejný ochránce práv obdržel podnět paní M.B., která namítala průtahy v odvolacím řízení MŠMT ve věci uznání zahraničního vzdělání a kvalifikace. Paní M.B. vystudovala studijní program „Právo a právní věda“ na Zakarpatské státní univerzitě Mezinárodního institutu podnikatelství a práva se sídlem v Užhorodu. O nostrifikaci požádala paní M.B. dne 26. 11. 2010 Západočeskou univerzitu v Plzni, která o žádosti rozhodla dne 27. 4. 2011, č.j. PR-P 728/10, zamítnutím. V průběhu řízení byla paní M.B. dne 31. 3. 2011 vyzývána ze strany ZČU k vyjádření k podkladům rozhodnutí ve lhůtě do 22. 4. 2011. Dne 22. 4. 2011 se paní M.B. v souvislosti s nahlížením do spisu vyjádřila také k podkladům řízení. Poté došlo k vydání rozhodnutí a dne 29. 5. 2011 podala paní M.B. odvolání do rozhodnutí ZČU. Dne 26. 3. 2012 se elektronickým podáním paní M.B. dotazuje MŠMT, na adresu Mgr. Zdeňky Pastorové, na stav odvolacího řízení, protože po dobu 10 měsíců neobdržela od MŠMT žádné vyjádření. Další emailové urgence následují v termínech 29. 3. 2012 (na adresu
[email protected]) a 15. 5. 2012 (na adresu
[email protected] k rukám pana ministra). Stěžovatelka uvádí, že dne 29. 3. 2012 dostala příslib, že její žádost bude urychleně vyřízena. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo, požádala paní M.B. o pomoc veřejného ochránce práv. Dne 23. 8. 2012 se do Kanceláře veřejného ochránce práv k podání podnětu dostavila paní I.G. Paní I.G. je občankou Ruské federace a mimo jiné studovala také 2
v roce 1998 až 2001 filologickou fakultu Bělgorodské státní univerzity v Bělgorodě. V ČR požádala o nostrifikaci Karlovu univerzitu. Výsledkem řízení v prvním stupni bylo, že rektor Univerzity Karlovy v Praze rozhodnutím ze dne 30. 11. 2011, č.j. 11143/11/III/Od, č. ev. 3153, rozhodl o vydání osvědčení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v ČR a po posouzení studijních programů udělil paní I.G. titul bakaláře studijního programu „Filologie“, studijního oboru „Východoevropská studia se specializací rusistika“. Proti rozhodnutí rektora Karlovy univerzity se stěžovatelka odvolala (odvolání ze dne 16. 12. 2011 bylo univerzitě doručeno 19. 12. 2011). Odvolání bylo MŠMT postoupeno dne 29. 2. 2012. Univerzita Karlova v Praze sděluje dopisem ze dne 11. 4. 2012, že informace k řízení stěžovatelka zjistí u MŠMT, kterému byla věc postoupena. Paní I.G. u MŠMT urgovala rozhodnutí o odvolání (písemně dne 28. 3. 2012 i telefonicky – zejména s RNDr. Pavlem Němcem). Dne 6. 4. 2012 obdržela paní I.G. od MŠMT vyrozumění, č.j. MSMT-9817/2012-30/37, že odvolací řízení bylo přerušeno pro doplnění posouzení srovnatelnosti studijního oboru na dalších univerzitách v ČR. Do doby podání podnětu (po dobu 4 měsíců) nebylo o věci rozhodnuto. Proto předložila paní I.G., prostřednictvím svého manžela Petra Hartmanna, věc ochránci. Současně ochránce požádala, aby došlo k přehodnocení rozhodnutí univerzity.
B. Průběh šetření (Skutkové a právní okolnosti případu zjištěné během šetření) Veřejný ochránce práv JUDr. Pavel Varvařovský mě jako svoji zástupkyni pověřil vyřízením podnětů stěžovatelů L.K., B.B.P., A.L., M.B. a I.G., přičemž mám při jeho vyřizování všechna oprávnění, která náleží jemu jako veřejnému ochránci práv. Po posouzení podnětů B.B.P.a A.L. jsem se dne 18. 6. 2012 rozhodla v souladu s ustanovením § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejném ochránci práv“), ve věci zahájit šetření pro nečinnost správního úřadu. Předmětem tohoto šetření se stala pouze skutečnost nečinnosti odvolacího orgánu. Tímto šetřením zůstává proto nedotčena věcná otázka uznání či neuznání zahraničního vysokoškolského vzdělání. V rámci šetření jsem požádala o stanovisko Mgr. Karolínu Gondkovou, ředitelku odboru vysokých škol Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Byly jí předloženy k odpovědi následující otázky: 1) „Kdy bylo MŠMT ČR (Vašemu odboru) doručeno odvolání pana A. L. (čj. MU/16486/2011/RMU) a odvolání B.B.P. (čj. PR-P 13/11)? 2) Proč o shora uvedených odvoláních nebylo MŠMT ČR dosud rozhodnuto? 3) V případě eventuálního přetížení Vašeho odboru řízeními o odvolání sdělte prosím ochránci, kolik odvolacích řízení ve věci žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice v současné době probíhá u Vašeho odboru? 4) Kolik pracovníků Vašeho odboru vyřizuje agendu žádostí o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice, včetně odvolacího řízení?“ 3
Dne 19. 7. 2012 mi bylo doručeno vyjádření ředitelky odboru vysokých škol, č.j. MSMT-28326/2012-30/300, v němž byly zodpovězeny převážně všechny mnou položené dotazy následovně: „Ministerstvo obdrželo odvolací spis vedený Západočeskou univerzitou v Plzni o žádosti podané B.B.P. o uznání zahraničního (ukrajinského) vysokoškolského vzdělání a kvalifikace získaného absolvováním studijního oboru „Právo“ Zakarpatské státní univerzity se sídlem v městě Užhorod na Ukrajině, který byl uskutečňován na území České republiky obchodní společností s názvem „Mezinárodní institut podnikatelství a práva, s.r.o., se sídlem Ohradní 1366/49, Praha 4 – Michle“. Jednalo se o komplikovanou (nestandardní) záležitost, její složitost spočívala především v objasnění, zda byl žadatelkou absolvován skutečně studijní program zahraniční vysoké školy (v rozsahu, v jakém byl akreditován v zahraničí) a co bylo obsahem studia (právní systém ČR, nebo Ukrajiny), a že ministerstvo v krátkém časovém období řešilo vysoký počet odvolání podaných absolventy totožného (ale i bakalářského) studijního programu Zakarpatské státní univerzity (cca 80). Žadatelka u ministerstva neuplatnila opatření proti nečinnosti ve smyslu ustanovení § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Ministerstvo dne 11. července 2012 vydalo rozhodnutí č. j. MSMT-30473/2012 – 30/300, kterým ruší napadené rozhodnutí a věc vrací Západočeské univerzitě v Plzni k novému projednání. Ministerstvu zatím nebyl vrácen doklad o převzetí rozhodnutí žadatelky do vlastních rukou. Po nabytí právní moci bude originál spisu doplněný o pravomocné rozhodnutí ministerstva vrácen Západočeské univerzitě v Plzni k novému projednání. Odvolací spis vedený Masarykovou univerzitou pod č. j. MU/7540/2011/RMU o žádosti podané A.L. o uznání zahraničního (ruského) vysokoškolského vzdělání a kvalifikace získaného v Institutu ekonomiky, práva a přírodních věd se sídlem v městě Krasnodar v Ruské federaci, obdrželo ministerstvo dne 12. března 2011. Ministerstvo ověřovalo postavení absolvované zahraniční vysoké školy a licenci absolvovaného studijního programu. Žadatel se průběžně dotazoval na stav řízení, opatření proti nečinnosti vůči ministerstvu ve smyslu ustanovení § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neuplatnil. Dne 9. července 2011 vydalo ministerstvo rozhodnutí č. j. MSMT-17181/2012 – 37, kterým odvolání vyhovělo. Citované rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. července 2012, kdy bylo žadatelem převzato. Odbor vysokých škol je dlouhodobě přetížen odvolacími řízeními a žádostmi o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání, které je především způsobeno snižováním pracovníků a spojováním agend a současným nárůstem žádostí. Kromě toho v posledních dvou letech došlo k výměně pracovníků vykonávající tuto agendu (celkem 3). V loňském roce ministerstvo vyřizovalo cca 500 odvolání a žádostí o uznání, v letošním roce (do konce června) je to již více než 400 odvolání a žádostí. Agendu uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace vedle dalších agend vykonávají pouze dva pracovníci.“ Abych zjistila obecnější informace o způsobu práce a o možnostech odboru vysokých škol MŠMT, požádal dne 6. 8. 2012 vedoucí oddělení rovného zacházení 4
Kanceláře veřejného ochránce práv Mgr. Petr Polák ředitelku odboru vysokých škol MŠMT o další vyjádření k dalším otázkám: 1.) „Jak dlouho trvá průměrně jedno odvolací řízení na Vašem odboru v agendě uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání? Jak dlouho trvá průměrně jedno řízení o žádosti na Vašem odboru v agendě uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání? 2.) Jaké veškeré právní úkony je třeba udělat k posouzení řízení o odvolání proti zamítnutí žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání? 3.) Jaké další agendy vykonávají dva pracovníci Vašeho odboru pověření vyřizováním odvolacích řízení a žádostí o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání?“ Vyjádření ředitelky odboru vysokých škol MŠMT jsem obdržela dne 19. 7. 2012 (č. j. MSMT-33799/2012-30) a obsahuje následující sdělení: „Průměrnou dobu trvání jednoho odvolacího řízení ve věci uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace nelze jednoznačně určit. Dle zákona o vysokých školách rozhoduje o žádosti v první instanci veřejná vysoká škola uskutečňující stejný nebo obsahově obdobný akreditovaný studijní program. V ČR je v současné době 26 veřejných vysokých škol. Z této skutečnosti vyplývá i různá úroveň jejich rozhodování, zejména úroveň řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí i kvalita vydaných rozhodnutí. Postoupené spisy některých vysokých škol nejsou kompletní, chybí některé jejich součásti a je třeba dožádat si chybějící části spisu. Velmi často chybí stanovisko vysoké školy k odvolání (k námitkám žadatele uvedenými v odvolání) a ve vydaném rozhodnutí pak konkrétní důvody zamítnutí žádosti. Správní řízení ve věci uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání je individuální, posuzuje se konkrétní diplom, konkrétní zahraniční studijní program, konkrétní získaná akademická kvalifikace. Jeli třeba vyžádat nějaká doplnění odvolacího spisu, např. posouzení daného zahraničního programu jinými vysokými školami, které by vzhledem k akreditacím studijních programů, které uskutečňují, byly věcně příslušnými o žádosti rozhodnout, potom lhůta pro vyřízení se prodlužuje – např. se ověřuje postavení zahraniční vysoké školy, na níž studium proběhlo a která vydala diplom, porovnává se obsah studijního programu s akreditovanými studijními programy v ČR, úroveň získané akademické kvalifikace v zemi, kde studium bylo absolvováno, ověření pravosti a platnosti zahraničních dokumentů. Taktéž časová náročnost vypracování rozhodnutí je různá. Vypracování rozhodnutí, kterým se odvolání vyhovuje a rozhodnutí veřejné vysoké školy se mění, je časově méně náročná než rozhodnutí, kterými se odvolání zamítá a napadené rozhodnutí potvrzuje. Časově nejnáročnější jsou rozhodnutí o odvoláních, kterými se napadené rozhodnutí ruší, a věc se vrací vysoké škole k novému projednání. Vypracování takového rozhodnutí může trvat i několik dní (takovými případy jsou rozhodnutí o odvoláních absolventů Zakarpatské státní univerzity). Je-li odvolací spis kompletní a ověřeny všechny skutečnosti rozhodné pro vydání rozhodnutí, zahraniční diplom vystavila zahraniční univerzita, která je známá, a byl absolvován studijní program odpovídající vysokoškolskému studijnímu 5
programu uskutečňovanému podle zákona o vysokých školách, pak lhůta pro vydání rozhodnutí o odvolání se pohybuje mezi 30 až 60 dny. Obdobná situace je i u stanovení průměrné doby trváni jednoho řízení o žádosti (prvoinstančního). Nelze jednoznačně určit průměrnou dobu. Kompletní a jednoznačné žádosti se vyřizují od 14 do 30 dní. Jiné žádosti, u nichž je třeba dožádat chybějící dokumenty, nebo zaslat k posouzení obsahu a rozsahu studia vysokým školám, se vyřizují v delších lhůtách v závislosti na doručení chybějících dokumentů, nebo získání potřebných informací o postavení zahraniční vysoké školy. Standardními právními úkony prováděnými při posuzování odvolání proti zamítnutí žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání jsou ověření kompletnosti postoupeného odvolacího spisu (případné dožádání si chybějících součástí spisu nebo dokumentů nezbytných pro posouzení skutečností rozhodných pro vydání rozhodnutí o odvolání), a vydání rozhodnutí ve věci. V některých případech jsou dalšími právními úkony prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí zdůvodněné nutností součinnosti jiných orgánů, především vyžádání posouzení daného studijního programu dalšími veřejnými vysokými školami, a dále výzva k doložení předchozího vzdělání a přerušení řízení. Kromě agendy rozhodování o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání (o odvolání, nebo určení věcně příslušné veřejné vysoké školy u žádostí, kdy obsah zahraničního studijního programu se liší od akreditovaných studijních programů vysokých škol v ČR, nebo není jasná úroveň získané zahraniční akademické kvalifikace) a vydávání osvědčení o rovnocennosti zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace podle smluv, kterými je ČR vázána, zajišťují pracovníci též poskytování informací veřejnosti (především absolventům zahraničních vysokých škol), státní orgánům, dalším institucím, zaměstnavatelům a metodickou pomoc veřejným vysokým školám obecně, nebo při řešení konkrétních případů. Dalšími agendami jsou: odnímání státních souhlasů právnickým osobám působit jako soukromá vysoká škola, příprava mezinárodních smluv upravujících mezinárodní smlouvy v oblasti uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání, spolupráce s resorty v této oblasti, zejména s Ministerstvem vnitra (udělování povolení pobytů cizincům za účelem studia), Ministerstvem práce a sociálních věcí (udělování pracovních povolení cizincům), registrace vnitřních předpisů veřejných, soukromých, uměleckých a státních vysokých škol. Další agendou obou zaměstnanců je průběžné zodpovídání dotazů, poskytování informací a zpracování stanovisek k různým materiálům týkajícím se vysokého školství, nebo materiálům ostatních ministerstev zasílaných v rámci vnějších připomínkových řízení před projednáním vládou.“ Z přiložené kopie rozhodnutí jsem dále zjistila, že MŠMT spis B.B.P. obdrželo dne 24. 6. 2011. V záležitosti A.L. lze doplnit, že rozhodnutím odvolacího orgánu došlo dne 9. 7. 2012 k vydání osvědčení o uznání vysokoškolského vzdělání a kvalifikace 6
v České republice (č.j. MSMT-17181/2012-37). MŠMT uznalo vzdělání dosažené studiem ve studijním programu „Právní věda“ uskutečňované Institutem ekonomiky, práva a přírodních věd se sídlem ve městě Krasnodar v Ruské federaci, a potvrdil jeho rovnocennost s vysokoškolským vzděláním získaným v uvedeném studijním programu na vysoké škole v ČR, a současně došlo k uznání diplomu. Pokud jde o případ L.K., než došlo z mé strany k zahájení šetření, L.K. mě dne 23. 1. 2012 informoval o tom, že koncem července 2011 obdržel od MŠMT oznámení o prodloužení lhůty pro rozhodování o odvolání na 60 dnů. Jinou reakci od ministerstva nedostal (což bylo již 8 měsíců od podání odvolání). V září 2011 proto stěžovatel podal správní žalobu, aby byla nečinnost odstraněna (do ledna ještě nebylo nařízeno jednání). Později došlo ke zjištění, že dne 7. 12. 2011 MŠMT rozhodlo o odvolání, č.j. 22 159/2011-30, a zrušilo prvostupňové rozhodnutí rektorky Západočeské univerzity v Plzni a vrátilo věc zpět k novému projednání. Důvodem zrušení dle MŠMT byla nepřezkoumatelnost výroku rozhodnutí pro nesrozumitelnost. Z výroku nebylo zřejmé, o jaké zahraniční vysokoškolské vzdělání se jedná. Současně odvolací orgán shledal nedostatky také v odůvodnění, které považuje za nedostatečné, a tudíž také nepřezkoumatelné. Poukazuje na to, že v odůvodnění zamítavého rozhodnutí musí být prokázáno, že rozdíl mezi kvalifikací, jejíž uznání se žádá, a odpovídající kvalifikací v zemi, v níž se o uznání žádá, je značný a podstatný. MŠMT v odvolacím řízení zjistilo, že v řízení v prvním stupni nebyly dostatečně zjištěny skutkové okolnosti případu, a současně úvahy orgánu I. stupně nejsou podrobné a konkrétní. Rozhodnutí o odvolání nebylo řádně doručeno. Vypraveno bylo sice dne 23. 12. 2011, ale doručováno bylo na špatnou adresu, namísto Prahy uvedlo MŠMT Plzeň, a navíc se chybou pošty nevrátila dodejka. Stěžovateli bylo doručováno dodatečně v souvislosti se správní žalobou na nečinnost. K doručení došlo dne 19. 3. 2012. Když nedošlo zatím k rozhodnutí ZČU, stěžovatel mě v srpnu 2012 informoval, že proti ŽČU podal správní žalobu pro ochranu proti nečinnosti po předchozím uplatnění § 80 správního řádu. Současně mi L.K. sdělil, že podal na MŠMT dne 22. 5. 2012 žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti dle § 80 správního řádu pro nečinnost Západočeské univerzity v Plzni. Po nečinnosti MŠMT podal žalobu na nečinnost proti ZČU (datována 29. 6. 2012), kterou zaslal nejprve omylem na Městský soud v Praze a posléze byla rozhodnutím ze dne 19. 7. 2012 žaloba postoupena Krajskému soudu v Plzni. V souvislosti s podobnými případy B.B.P. a A.L., v nichž jsem již v souladu s ustanovením § 14 zákona o veřejném ochránci práv zahájila šetření průtahů při rozhodování MŠMT, odboru vysokých škol, v odvolacích řízeních, rozhodla jsem se dne 15. 8. 2012 zahájit šetření i ve věci L.K., a to pokud jde o nečinnost MŠMT jak v odvolacím řízení, které již proběhlo, tak v rozhodování o opatření proti nečinnosti. Dopisem ze dne 24. 8. 2012 jsem proto oslovila ředitelku odboru vysokých škol MŠMT Mgr. Karolínu Gondkovou, aby vysvětlila zejména, z jakých důvodů dochází k průtahům, proč nebylo rozhodnuto o návrhu L.K. o opatření proti nečinnosti. Dopisem ze dne 22. 8. 2012, č.j. MSMT-35461/2012-30/300, MŠMT stěžovateli sdělilo, že neshledává důvody pro nařízení opatření proti nečinnosti dle § 80 správního řádu, protože ZČU neměla spis k dispozici. Spis byl vrácen od Městského soudu v Praze na MŠMT dne 15. 8. 2012. Ve své odpovědi ze dne 17. 9. 2012 se ředitelka odboru vysokých škol Mgr. Karolína Gondková vyjádřila, že: 7
„V případě p. L.K. jsou důvody pro vydání rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí Západočeské univerzity v Plzni (č.j. PR-P 738/2010) o zamítnutí žádosti po lhůtě stanovené pro vydání správního rozhodnutí jiné, než v případě p. M.B., p. A.L., p. B.B.P. a p. I.G. P. L.K. ve stejné věci [uznání zahraničního (ukrajinského) vzdělání a kvalifikace získaného absolvováním studijního programu „Právo“ na Zakarpatské státní univerzitě se sídlem v Užhorodě na Ukrajině] podal žádost nejen Západočeské univerzitě v Plzni (dne 30. listopadu 2010), ale též ve stejný den (5. dubna 2012) Masarykově univerzitě, Univerzitě Palackého v Olomouci a Univerzitě Karlově v Praze. Tzn. že probíhala současně čtyři správní řízení a bylo třeba posoudit, které správní řízení bylo zahájeno nejdříve, a které je tudíž překážkou řízení ve smyslu ustanovení § 48 odst. 1 správního řádu (tzv. překážka litispendence). O této skutečnosti se ministerstvo dozvědělo prostřednictvím žádosti p. L.K. o přijetí opatření proti nečinnosti Západočeské univerzity v Plzni doručené dne 23. 3. 2011, na níž ministerstvo reagovalo výzvou Západočeské univerzitě v Plzni, č.j. 9677/2011-30, ze dne 6. dubna 2011, o vydání rozhodnutí do 30 dní od doručení. Odvolání p. L.K. proti rozhodnutí Západočeské univerzity v Plzni, č.j. PR-P 738/2010, ministerstvo obdrželo dne 24. června 2011. Rozhodnutí o odvolání č.j. 22 159/2011-30 nebylo žadateli doručeno z důvodu uvedení nesprávné adresy (došlo k písařské chybě, kdy město Praha bylo zaměněno za město Plzeň). Vypravení rozhodnutí s chybnou adresou lze doložit spisem. Teprve na základě správní žaloby na nečinnost Ministerstva podané p. L.K. u Městského soudu v Praze bylo Ministerstvo seznámeno s tím, že p. L.K. doposud rozhodnutí o odvolání nepřevzal. Jelikož rozhodnutí s nesprávnou adresou nebylo Ministerstvu vráceno, zaslalo Ministerstvo rozhodnutí o odvolání žadateli opětovně dne 15. března 2012, který jej převzal dne 19. března 2012. Mezitím, před opakovaným doručením rozhodnutí p. L.K., obdrželo Ministerstvo správní žalobu žadatele na nečinnost Ministerstva, a s tím i požadavek Městského soudu v Praze 1, aby zaslalo originál správního spisu a o stanovisko k žalobě. Originál spisu vrátil Městský soud v Praze 1 až dne 15. srpna 2012. Teprve po vrácení spisu (po ukončení soudního řízení) je možno spis vrátit Západočeské univerzitě v Plzni. MŠMT obdrželo od p. L.K. žádost o přijetí opatření na nečinnost Západočeské univerzity v Plzni, na níž reagovalo přípisem č. j. MSMT-35461/2012-30 ze dne 22. srpna 2012 s vysvětlením, že Západočeská univerzita v Plzni o jeho žádosti v novém řízení rozhodnout nemohla, neboť neměla k dispozici správní spis. O vrácení spisu Ministerstvu musel být p. L.K. informován Městským soudem v Praze 1. V průběhu měsíce srpna obdrželo Ministerstvo od soudu další žaloby p. L.K. na nečinnost v řízeních zahájených na Masarykově univerzitě, Univerzitě Palackého v Olomouci a Univerzitě Karlově v Praze. Poslední žaloba byla podána proti 8
rozhodnutí Ministerstva o odvoláních podaných p. L.K. proti rozhodnutí Masarykovy univerzity a Univerzity Palackého v Olomouci. Vyřizování žádosti o opatření proti nečinnosti adresované ministrovi školství, mládeže a tělovýchovy je svěřena odbornému útvaru, do jehož správní agendy odvolací řízení náleží. Vyřizováním žalob na nečinnost je pověřen útvar legislativní ministerstva, který ministerstvo zastupuje u soudních jednání. Útvar legislativní si vyžádá od odborného útvaru stanovisko a správní spis v dané věci a vypracuje stanovisko k žalobě a poskytne správní spis soudu. O podání správní žaloby na nečinnost Západočeské univerzity v Plzni nebylo ministerstvo obeznámeno. Ministerstvo není účastníkem tohoto řízení. Jak již bylo vysvětleno v bodě 2, Západočeská univerzita v Plzni nečinná není. Na základě shora uvedeného jsme toho názoru, že nejsou důvody pro přijetí opatření proti nečinnosti Západočeské univerzity v Plzni.“ Dále jsem se k případu L.K. dozvěděla, že od 9. 8. 2012 je spis ZČU u Krajského soudu v Plzni, který bude rozhodovat o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Věc je vedena pod sp. zn.: 30A 45/2012 a zatím bez úkonu. Dne 2. 10. 2012 podal L.K. stížnost na průtahy v soudním řízení u Krajského soudu v Plzni. Dne 18. 10. 2012 odpověděl (dopisem sp. zn.: St 28/2012) na tuto stížnost předseda soudu JUDr. Zdeněk Jaroš a shledal stížnost částečně důvodnou. Doba řízení u soudu byla ovlivněna řešením podjatosti jednoho člena senátu, který tento důvod u sebe shledal sám, a dále řešením stěžovatelem podaného návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vyloučení soudce pro podjatost. Dne 10. 10. 2012 soud vyzval L.K. k uhrazení soudního poplatku, což poté stěžovatel uhradil. Pan L.K. má za to, že v současnosti je nečinná ZČU, pokud jde o rozhodování o nostrifikaci jeho vzdělání a kvalifikace, dále MŠMT, pokud jde o rozhodování o opatření proti nečinnosti dle § 80 správního řádu, a také i Krajský soud v Plzni. Stěžovatel se vyjádřil, že celý liknavý postup mu způsobuje újmu, protože bez nostrifikace nemůže být zapsán do seznamu advokátních koncipientů a nemůže pracovat v advokacii. Řízení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace má pro něj velký význam. Dokud nebude rozhodnuto, neví, na čem je, tedy kde může pracovat a jakým směrem má směrovat svůj život (pozn. narozen 1985). Kvůli nečinnosti správních orgánů mu také uchází vyšší plat. V současné době začal proto raději znovu studovat opět to, co už jednou vystudoval, tedy obor právo a právní věda, tentokrát na Univerzitě Karlově. Skloubit prezenční studium s prací mu způsobuje nemalé potíže. Ve věci M.B. a I.G. jsem zahájila šetření dne 7. 9. 2012 a oba případy byly předmětem místního šetření pověřených pracovníků Kanceláře veřejného ochránce práv na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy dne 19. 9. 2012. Dne 24. 7. 2012 vydalo MŠMT rozhodnutí týkající se M.B., č.j. MSMT-32135/2012-30/300, kterým rozhodnutí rektorky ZČU ruší a vrací k novému projednání. Rozhodnutí bylo vypraveno dne 26. 7. 2012. O odvolání I.G. rozhodlo MŠMT dne 4. 9. 2012, č.j. 9817/2012-30/300, tak, že odvolání zamítá a rozhodnutí orgánu 1. stupně potvrzuje. Své rozhodnutí MŠMT 9
odůvodňuje především tím, že délka studia na ruské univerzitě trvala 3 roky, proto bylo studium rektorem Univerzity Karlovy v Praze uznáno jako bakalářské studium, nikoliv magisterské. Dne 19. 9. 2012 mě manžel stěžovatelky informoval, že manželka je v zahraničí a dne 6. 9. 2012 obdržela přípis z MŠMT. Jelikož na obálce dopisu bylo uvedeno předchozí jméno stěžovatelky z dob studií, požádal její manžel poštu, aby dopis vrátila zpět s poznámkou o nesprávném příjmení. Současně podal k rukám ministra školství žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti MŠMT v nostrifikačním řízení. Dne 20. 9. a 8. 11. 2012 manžel I.G. sdělil, že již byl pracovníky MŠMT kontaktován telefonicky a upřesnil jméno své manželky, na jaké má být zasláno správní rozhodnutí. Doručováno bylo také na příjmení v oddacím listě, nakonec se podařilo doručit správně dle příjmení v cestovním pasu. Reakci na žádost o nařízení opatření proti nečinnosti I.G. neobdržela.
C. Právní hodnocení Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, mi ukládá povinnost působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejichž nečinností, a tím přispívat k ochraně práv a svobod. Předmětem této části zprávy proto bude posouzení a hodnocení postupu MŠMT podle měřítek práva, principů demokratického právního státu a dobré správy. Vzhledem k tomu, že šetření byla zahájená z důvodů ochrany před nečinností a průtahů v postupu MŠMT, nebude předmětem mého hodnocení věcná stránka případů, tj. otázka uznání či neuznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, přestože to je hlavním důvodem veškerých postupů, ani otázka průtahů v řízení před orgánem prvního stupně. K zahájení šetření jen v tomto rozsahu jsem se rozhodla proto, že to vyplývalo z aktuálních potřeb stěžovatelů. Již v rámci šetření se ukázalo, že pouhé zahájení šetření z mé strany přispělo ve většině případů k odstranění průtahů. Není vyloučeno, že bych se tématikou uznávání zahraničního vzdělávání a kvalifikace zabývala v budoucnu také věcně z hlediska dodržení procesních podmínek nostrifikace, zejména pokud jde o hledisko dostatečně zjištěného skutkového stavu a aplikace přiměřených procesních opatření tak, aby na jedné straně došlo k uznání skutečně kvalitativně srovnatelného vzdělání a kvalifikace, které obstojí i při zkoumání přísných podmínek, a současně na straně druhé, aby byl dodržen spravedlivý proces včetně doby trvání. C.1. Právní úprava a judikatura V Listině základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., jako součást ústavního pořádku České republiky, je v čl. 2 uvedeno, že státní moc lze uplatňovat způsobem, který stanoví zákon. Dále v hlavě páté „Právo na soudní a jinou právní ochranu“ je v čl. 36 stanoveno, že: „kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon 10
jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy, nebo nesprávným úředním postupem. Podmínky a podrobnosti upravuje zákon.“ Podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů. Podobně zakotvuje čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech (podle Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb.) právo na spravedlivý proces. Úmluva deklaruje, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě a v přiměřené lhůtě projednána. Stěžejním smyslem požadavku „přiměřené lhůty“ (angl. a reasonable time, fr. un délai raisonnable) podle citovaného článku Úmluvy je, aby byl učiněn konec právní nejistotě, v níž se konkrétní osoba nachází.1 Ústavní soud ČR opakovaně judikoval, že průtahy v řízení nelze ospravedlnit ani obecně známou přetížeností orgánu státu, jenž o věci rozhoduje, jelikož je věcí státu, aby došlo k takové organizaci, aby principy zakotvené v Listině základních práv a svobod a Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod byly respektovány, a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době. Ústavní soud ČR uvedl, že „ústavní garanci práva každého, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů (respektive v přiměřené lhůtě), odporuje, dochází-li v konkrétním případě u správního úřadu k nedůvodným průtahům v řízení.“2 Dále v rozhodnutí I. ÚS 600/03 pak Ústavní soud ČR konstatoval, že „pro posuzování zbytečných průtahů v řízení a nepřiměřené délky řízení není rozhodující, zda jsou případné průtahy způsobovány subjektivním faktorem stojícím na straně obecného soudu (tedy především jednání rozhodujícího soudce), či objektivním faktorem spočívajícím v množství napadlých věcí, v právní úpravě organizace soudnictví, či v nedostatečném administrativním a technickém zázemí obecných soudů. Je to státní moc jako celek bez ohledu na její dělení do jednotlivých složek, která má jednotlivci garantovat ochranu jeho práv, přičemž nezbytným atributem takové ochrany je také její včasnost.“3 Tyto závěry Ústavní soud ČR potvrdil rovněž rozhodnutím ze dne 26. 5. 2005, II. ÚS 1/05, v němž vyslovil, že: „Při posuzování průtahů v řízení a nepřiměřené délky řízení není rozhodující, zda jsou tyto způsobovány subjektivním faktorem stojícím na straně obecného soudu, resp. rozhodujícího soudce, nebo objektivním faktorem, jenž zahrnuje celkovou úpravu organizace soudnictví. Okolnost, že po výzvě soudu učiněné v řízení dle § 174a zákona o soudech a soudcích k podání vyjádření soud, u něhož došlo k průtahům v řízení, provede úkon, jehož provedení se účastník řízení domáhal, bez dalšího neznamená, že průtahy v řízení byly ukončeny.“ V našem případě lze aplikovat úvahu Ústavního soudu ČR také na správní orgán Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. 1
Více k výkladu pojmu „přiměřená lhůta“ Čapek, J. Právnický slovník evropské ochrany lidských práv. 2. vyd. Praha: Orac, str. 275 − 278. 2 Nález Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 13. listopadu 2003, sp. zn.: III. ÚS 696/02. Viz www.nalus.usoud.cz. 3 Nález Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 16. ledna 2004, sp. zn.: I. ÚS 600/03. Viz www.nalus.usoud.cz.
11
Za zcela zásadní pak považuji přístup Evropského soudu pro lidská práva (dále jen ESLP) ke zkoumání dodržovaní plynulosti řízení a respektování požadavku přiměřené lhůty. V této souvislosti ESLP zvažuje na straně jedné zájem stěžovatele na rychlém vyřízení věci, na straně druhé obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti.4 Z toho mimo jiné vyplývá, že neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázka přiměřenosti délky řízení je ESLP tradičně zkoumána ve světle konkrétních okolností daného případu charakterizujících složitost věci, chování stěžovatele a státních orgánů a význam řízení pro stěžovatele.5 ESLP v prvé řadě vychází z premisy, že státům Úmluvy přísluší organizovat své právní systémy takovým způsobem, aby jejich soudy mohly garantovat právo každého na konečné rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Z hlediska postavení jednotlivce proto není rozhodující, jaké příčiny vedly ke stavu, kdy o jeho věci není rozhodováno dostatečně rychle. Pro účely posuzování průtahů v řízení je nicméně klíčovým faktorem skutečnost, zda průtahy spočívají toliko na straně soudu, nebo jsou vyvolávány také jednáním účastníků řízení. Z tohoto úhlu pohledu průtahy posuzuje i ESPL, který rozlišuje důvody zapříčiněné postupem státu a postupem účastníků řízení.6 Pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty.7 Podle správního řádu, dle § 6 odstavce 1 správní orgán vyřizuje věci bez zbytečných průtahů. Nečiní-li správní orgán úkony v zákonem stanovené lhůtě nebo ve lhůtě přiměřené, není-li zákonná lhůta stanovena, použije se ke zjednání nápravy ustanovení o ochraně před nečinností (§ 80). Prostředkem ochrany před nečinností podle správního řádu je zejména ustanovení § 80, podle kterého nevydá-li správní orgán rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nadřízený správní orgán učiní z moci úřední opatření proti nečinnosti, jakmile se o tom dozví. Opatření proti nečinnosti učiní nadřízený správní orgán i tehdy, nezahájí-li příslušný správní orgán řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících zahájení řízení z moci úřední. Opatření proti nečinnosti může nadřízený správní orgán učinit i v případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní orgán nedodrží lhůtu stanovenou pro vydání rozhodnutí o žádosti, nebo zahájit řízení z moci úřední, anebo v řízení řádně pokračovat. Po uplynutí lhůt pro vydání rozhodnutí může žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podat účastník. Nadřízený správní orgán může: a) přikázat nečinnému správnímu orgánu, aby ve stanovené lhůtě učinil potřebná opatření ke zjednání nápravy, nebo vydal rozhodnutí, b) usnesením převzít věc a rozhodnout namísto nečinného správního orgánu, c) usnesením pověřit jiný správní orgán ve svém správním obvodu vedením řízení, nebo d) usnesením přiměřeně prodloužit zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí, lzeli důvodně předpokládat, že správní orgán v prodloužené lhůtě vydá rozhodnutí ve věci, a je-li takový postup pro účastníky výhodnější; přitom přihlíží ke lhůtám
4
Viz rozsudek ESLP Debbasch proti Francii ze dne 3. prosince 2002 (bod 43). Všechna rozhodnutí ESLP jsou dostupná na www.echr.coe.int. 5 Viz rozsudek ESLP Philis proti Řecku ze dne 27. července 1997 (bod 35). 6 Například rozhodnutí ve věcech Zimmermann a Steiner vs. Švýcarsko, Guincho vs. Portugalsko, Erkner a Hofauer vs. Rakousko). 7 Viz např. rozsudek ESLP Gergouil proti Francii ze dne 19. března 2000 (bod 19).
12
uvedeným v § 71 odst. 3. Postup uvedený za b) a c) nelze použít vůči orgánům územních samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti. Usnesení, kterým se činí opatření proti nečinnosti (a-d) se oznamuje správním orgánům uvedeným v § 80 odstavci 4 písm. b) až d) a účastníkům uvedeným v § 27 odst. 1 správního řádu; ostatní účastníci se o něm vyrozumí veřejnou vyhláškou. Usnesení nadřízený správní orgán vydá i v případě, že žádosti účastníka nevyhoví; toto usnesení se oznamuje pouze tomuto účastníkovi; proti tomuto usnesení se nelze odvolat. Vzhledem k tomu, že usnesení je rozhodnutím ve smyslu § 67 správního řádu, uplatní se pro rozhodnutí o opatření proti nečinnosti také § 71 správního řádu o lhůtách pro vydání rozhodnutí. Podle tohoto ustanovení je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba: a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést, nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3 správního řádu, ke zpracování znaleckého posudku, nebo k doručení písemnosti do ciziny. Nedodržení lhůt se nemůže dovolávat ten účastník, který je způsobil. Aplikace správního řádu vyplývá z ustanovení § 104 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění dalších právních předpisů. Věcné a procesní podmínky rozhodování o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace jsou dány zejména ustanovením § 89, § 90 a § 87 písm. k), l) a n) zákona o vysokých školách. Nostrifikační řízení je podle zákona o vysokých školách výkonem státní správy. Ministerstvu je uloženo řídit vysoké školy při výkonu státní správy, tedy také v řízeních o uznání zahraničního vzdělání a kvalifikace. Ministerstvo je ve správním řízení nadřízeným správním orgánem vysokých škol. C.2. Právní hodnocení zástupkyně veřejného ochránce práv Jak rozhodnutí veřejné vysoké školy, tak rozhodnutí MŠMT jakožto odvolacího orgánu, o žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace je podle zákona o vysokých školách výkonem státní správy a rozhodnutím ve správním řízení, na které se aplikuje správní řád. Proto řízení podléhají lhůtám stanoveným v ustanovení § 71 správního řádu. To znamená, že má být ve věci vždy rozhodnuto bez zbytečného odkladu. Nelze-li rozhodnout bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí do 30 dnů od zahájení řízení (ve složitějších případech do 60 dnů). Přerušení řízení má za následek, že lhůty neběží (ustanovení § 65 odst. 1 správního řádu). Současně platí, že přerušit řízení lze na dobu nezbytně nutnou (§ 64 odst. 4 správního řádu). Jestliže lhůty nejsou dodrženy, trpí řízení průtahy, které lze odstranit institutem „ochrany před nečinností“ dle § 80 správního řádu. O nařízení opatření proti nečinnosti správního orgánu rozhoduje nadřízený orgán, a to z vlastní moci, nebo na návrh. Z formulace 13
§ 80 odst. 1 správního řádu, že „nadřízený správní orgán učiní z moci úřední opatření proti nečinnosti, jakmile se o tom dozví“, plyne, že je to povinností úřadu rozhodovat o tom, zda nařídí nebo nenařídí opatření, jakmile se o tom dozví. Mám za to, že s ohledem na základní zásadu činnosti správního orgánu deklarovanou v § 6 odst. 1 správního řádu, „vyřizovat věci bez zbytečných průtahů“, lze požadovat po nadřízeném správním orgánu vlastní iniciativu k zjišťování průtahů a k činění kroků, jež by průtahy účinně odstraňovaly, zvláště pokud v dané situaci nadřízený orgán vede odvolací řízení a je seznámen také s postupem prvostupňového správního orgánu. Obligatornost rozhodování o opatření o nečinnosti lze rovněž dovodit z dialektické povahy práv a povinností, kdy v daných případech stojí na straně jedné právo jednotlivců na spravedlivý proces a projednání věci bez zbytečných průtahů, a na straně druhé povinnost státu (resp. jeho orgánů) jednat plynule a včas. Nařízení opatření podle § 80 správního řádu a stejně tak nenařízení má formu procesního rozhodnutí - usnesení. To vyplývá zejména z § 80 odst. 6 správního řádu (kde jsou určena pravidla pro oznamování usnesení), a dále také z jeho povahy (tímto aktem dochází k úpravě procesu). Proto se nabízí otázka, zda stačí neformální vyjádření úřadu, že nenařídí opatření proti nečinnosti s uvedením důvodů. Vzhledem k tomu, že podle § 67 odst. 2 správního řádu, který v sobě odráží zásadu písemnosti ve správním řízení, se pro určité stanovené případy písemně rozhodnutí nevyhotovuje a jsou zde přesto vymezeny nutné náležitosti, jež se zaznamenávají do spisu, lze tyto náležitosti považovat za minimální náležitosti také pro usnesení podle § 80 správního řádu. Vyplývá to také z ustanovení § 76 odstavce 1-3 a § 67 odst. 2 správního řádu, které se vztahují také k § 80 správního řádu. Podle § 67 odst. 2 správního řádu takový záznam obsahuje: výrokovou část, odůvodnění, datum vydání, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Mám-li posoudit, zda vyjádření úřadu splňuje takové náležitosti, považuji za vhodné ještě poukázat na další aspekt této otázky, a to je ochrana dobré víry účastníků, kterou nutno předpokládat ve vztazích jednotlivce s vrchností. Zde se projevuje tak, že účastníci řízení důvěřují správnímu orgánu, že jeho postup je formálně správný, že jeho přípis, který má náležitosti rozhodnutí, je rozhodnutím, a také naopak, že přípis, který se jeví jako tzv. dobré zdání od úřadu, není rozhodnutím. Jinými slovy, správní orgán by neměl svými postupy po formální stránce účastníka řízení zbytečně mást. V daném případě naštěstí již § 80 správního řádu neumožňuje odvolání do takového rozhodnutí. Obecně takový postup, kromě toho, že nevyhovuje požadavkům správního řádu, není transparentní, nepřispívá k právní jistotě a není v souladu s principy dobré správy. Ve vyjádření MSMT-35461/2012-30/300, ze dne 22. 8. 2012, ve věci návrhu na opatření proti nečinnosti v kauze pana L.K., chybí přinejmenším (pomineme-li strukturu písemnosti, která není zákonnou podmínkou) otisk úředního razítka a není zde rozlišen datum vydání a vyhotovení. Z toho důvodu lze mít za to, že toto vyjádření není rozhodnutím ve smyslu § 80 správního řádu, a že je proto MŠMT nadále nečinné, pokud jde o rozhodnutí o opatření proti nečinnosti. Má-li být současně hodnocena doba nečinnosti MŠMT při rozhodování o opatření proti nečinnosti, nutno vzít v potaz již dobu, od kdy se MŠMT dozvědělo o nečinnosti ŽČU. Nemusí být rozhodující až moment podání žádosti stěžovatele.
14
V případu I.G. bylo MŠMT také nečinné a nereagovalo na žádost o nařízení opatření proti nečinnosti. Domnívám se, že ukončení řízení je důvodem pro vydání negativního usnesení podle § 80 správního řádu, nikoliv pro absolutní nečinnost. I zde je namístě vydat usnesení o tom, že MŠMT nebude nařizovat opatření proti nečinnosti, protože řízení již bylo ukončeno rozhodnutím o odmítnutí odvolání. Než se vyjádřím k posouzení průtahů v odvolacích řízeních u MŠMT, ráda bych vyjádřila svůj souhlasný postoj ke shora uvedené judikatuře Ústavního soudu ČR a k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva. Neběží-li řízení v přiměřené době, je tím snižována kvalita řízení. Mám-li zhodnotit průtahy v odvolacích řízeních u MŠMT, použiji proto kritéria, jež se vžila v rozhodovací praxi ESLP a také v našich podmínkách. Mám-li se vyjádřit k době odvolacích řízení, nutno ještě poukázat na skutečnost, že již doba řízení v prvním stupni přesahovala často lhůtu pro vyřízení věci podle správního řádu. Tuto skutečnost by MŠMT mělo účinně řešit jak v konkrétních správních řízeních, kdy samo aktivně využije například opatření proti nečinnosti, tak obecně v rámci svěřené kompetence řídit vysoké školy při výkonu státní správy podle § 87 písm. k) zákona o vysokých školách. Usměrňovat výkon státní správy vysokých škol by MŠMT mělo nejen v otázkách průtahů v řízení, ale rovněž pokud jde o kvalitu zpracovávání podkladů ve správním řízení. Jak ukazuje mé šetření, zejména tyto aspekty správního řízení shledávám v rozporu s právními předpisy a zásadou dobré správy (průtahy, nedostatečně zjištěný skutkový stav, nezvládnutá argumentace a další jevy, které vedou nakonec ke zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, protože je výrok rozhodnutí nepřezkoumatelný a nesrozumitelný). Jako ústřední orgán státní správy má MŠMT nejen oprávnění, ale také povinnost metodicky vést vysoké školy při výkonu státní správy. Této kompetence musí MŠMT efektivně využívat, aby závadné jednání státu nešlo k újmě jednotlivců. Účinným metodickým řízením může dojít k odstranění vad řízení paušálně a nebudou již tyto nedostatky více protahovat konkrétní správní řízení. Věřím, že se MŠMT podaří napravit své nedostatky v činnosti, a současně se zaktivuje také na poli řízení, protože zákonné předpoklady pro to má. Předmětem tohoto mého šetření jsou pouze průtahy v odvolacím řízení u MŠMT. Doba odvolacích řízení byla v jednotlivých případech následující. U pana L.K. trvalo MŠMT vydání rozhodnutí sedm měsíců (od 17. 5. 2011 do 7. 12. 2011) s tím faktem, že doručeno bylo stěžovateli až 19. 3. 2012, to je deset měsíců od podání odvolání. Pro dokreslení uvádím, že od doby podání žádosti o nostrifikaci čeká pan L.K. na rozhodnutí ke dni vypracování této zprávy již od 23. 5. 2011 přibližně rok a půl. Paní B.B.P. podávala odvolání dne 20. 5. 2011 a o odvolání MŠMT rozhodlo po zahájení mého šetření dne 11. 7. 2012, tedy ve lhůtě přibližně čtrnáct měsíců. Odvolání pana A.L. společně se spisovou dokumentací MŠMT obdrželo dne 12. 3. 2011 a rozhodlo o něm po zahájení mého šetření dne 9. 7. 2012, to je ve lhůtě šestnácti měsíců. Paní M.B. podala odvolání dne 29. 5. 2011 a MŠMT o něm rozhodlo dne 24. 7. 2012, tedy po čtrnácti měsících. Paní M.B. mimochodem požádala o nostrifikaci již dne 26. 10. 2010. To znamená, že vyřízení uznání vzdělání a kvalifikace již v jejím případě trvá přes dva roky. O odvolání I.G. ze dne 16. 12. 2011 rozhodlo MŠMT dne 4. 9. 2012, ve lhůtě přibližně deseti měsíců. Z uvedeného plyne, že lhůta deset, čtrnáct a šestnáct měsíců pro rozhodování o odvolání ve správním řízení překračuje lhůtu uvedenou pro rozhodování ve 15
správním řádu a je v rozporu se zásadou rychlosti a plynulosti vyřizování věci. Aby bylo možné odpovědět, zda došlo takovou prodlevou k porušení práva na vyřízení věci bez zbytečných průtahů, je nezbytné ještě zkoumat, zda tato delší doba vyřizování věci má opodstatnění, zda byly prodlevy nutné, nebo zbytečné. Pro posouzení této otázky použiji k hodnocení kritéria významu řízení pro stěžovatele/stěžovatelku, složitost věci, aktivita státu – resp. MŠMT a aktivita stěžovatele/stěžovatelky. Jako první bych zmínila kritérium významu řízení pro stěžovatele a ráda bych to poněkud zdůraznila i ve vztahu k případnému řešení satisfakce. Nostrifikační rozhodnutí, kterým je v ČR uznáno zahraniční vzdělání a kvalifikace, je často předpokladem pro výkon určitého povolání. Je to přiznání určité kvality na trhu práce a mnohdy také kvality osobní. Jedná se o situace, kdy jsou žadatelé většinou mladí lidé, kteří stojí ve svém životě teprve na startu a rozhodují se, kam směrovat svůj život. Když neuspěli v řízení na prvním stupni, odvolávají se a možná již v některých případech tuší, že škola, na kterou vsadili, nebyla seriózní možností. Průtahy v odvolacím řízení pak ještě zesilují negativní účinek zamítavého prvostupňového rozhodnutí, kdy účastníci řízení setrvávají o to déle v nejistotě a neví, zda mají zahájit nové studium v ČR, nebo doufat ve změnu v odvolacím řízení. Někteří jsou čeští občané, kteří absolvovali studijní program v zahraničí, jiní jsou cizinci, kteří v zahraničí také vystudovali a přestěhovali se do České republiky, kde si hledají práci a usazují se. Pro obě skupiny je nostrifikace vzdělání a kvalifikace důležitá, aby si mohli najít práci či povolání, a aby se v ČR mohli cizinci adaptovat a usazovat s minimálními limity ze strany státu (aby mohlo být jejich usazování svobodné). Proto zde považuji kritérium významu pro stěžovatele za primární. Dalším hlediskem zkoumání průtahů v řízení je složitost věci. Složitost rozhodování o uznání zahraničního vzdělání a kvalifikace je podmíněna zákonnými podmínkami, zejména §§ 89 a 90 zákona o vysokých školách. Zkoumá se úroveň zahraniční vysoké školy a rozsah znalostí a dovedností osvědčených vysokoškolskou kvalifikací. Vychází se především z dokladu diplomu a doplňujících informací o instituci (zahraniční univerzitě apod.) a o náplni studia (dochází zpravidla ke srovnávání studijních programů). Přičemž není opomíjena také otázka oprávnění instituce poskytovat vzdělání a vlastní právní subjektivity. Rozhodování vyžaduje práci s normami na mezinárodní úrovni. Mohu souhlasit s MŠMT, že v konkrétním případě posuzování průtahů a složitosti věci v odvolacím řízení také záleží, jak kvalitně jsou již zpracovány podklady od prvostupňového orgánu. Jak jsem již uvedla výše, to by mělo MŠMT zajistit metodickým vedením veřejných vysokých škol. Z hlediska hodnocení průtahů v celém postupu je to však nutno přičíst k tíži státu. Protože nedostatečně zpracované podklady a rozhodnutí jsou právě příčinou odvolacího řízení samého a nepříznivě přispívají k průtahům. Příčinou nečinnosti je pak nekvalifikovaná činnost. V dané věci není předmětem mého šetření rozhodnutí rektorů vysokých škol, kteří o uznávání rozhodovali v prvním stupni. Nostrifikační řízení lze s odkazem na shora uvedené obecně považovat za náročnější. V daných kauzách vnímám složitější případy, kdy vysokoškolské vzdělání poskytovala Zakarpatské státní univerzita Mezinárodního institutu podnikatelství a práva se sídlem v Užhorodu. V případech užhorodského studia vnímám potřebu zjistit skutkový stav s ohledem na vzniklé pochybnosti o podmínkách a kvalitě poskytovaného vzdělání o to naléhavěji. Fakt, že aktuálně prošetřuji průtahy v řízení, by neměl být na úkor kvality řízení a samotného rozhodnutí ve věci samé. Naopak považuji za žádoucí uznat jen takové zahraniční vzdělání a kvalifikaci, které jsou 16
skutečně srovnatelné se vzděláním a kvalifikací poskytovanými veřejnými vysokými školami v České republice. Přesto vzniklé pochybnosti musí být řádně procesně ošetřeny (například přerušením řízení a předložení dalším univerzitám), aby nedocházelo ke zbytečným průtahům, což se zde stalo. Pokud jde o kritérium aktivity státu, souvisí toto kritérium s předchozím uvedeným, se složitostí nostrifikačních řízení. Odvolací orgán musí dostatečně zjistit skutkový stav, a proto to v jednom z případů vyžadovalo přerušení řízení. V jiném případě zase docházelo k řešení otázky litispendence. Nicméně z provedeného šetření na místě samém a ani z vyjádření odvolacího orgánu nevyplývají skutečnosti, jež by průtahy ospravedlňovaly. Fakt, že argumentace MŠMT obsahuje především informace o nedostatečném personálním obsazení odboru vysokých škol ve vztahu k vysokému nápadu věcí, do jisté míry přiznává, že řízení nebyla vedena plynule a rychle, jak správní řád předpokládá, a že průtahy neodůvodňuje ani procesní postup odvolacího orgánu – jinými slovy, že aktivita odvolacího orgánu byla menší. Průtahy v odvolacím řízení do jisté míry zapříčinil rovněž prvostupňový orgán (ZČU), jehož v daném případě nekvalitní rozhodnutí musela být rušena a vracena k opětnému projednání. Ne každá aktivita státu vede k odstranění průtahů. Jedná se o zbytečné průtahy celé věci způsobené absurdně činností orgánů státní správy. Nemá-li aktivita státu zákonem požadovanou kvalitu, nelze ji považovat z hlediska hodnocení průtahů za činnost, která vede k rychlému a plynulému projednání věci. Na to navazuje kritérium aktivity stěžovatelů. Jestliže totiž nebylo rozhodnuto ve lhůtě, využívali stěžovatelé možnosti neformálních urgencí, případně ve dvou případech byla podána žádost o učinění opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu, a v jednom případě stěžovatel předložil věc správnímu soudu pro ochranu proti nečinnosti správního orgánu. V průběhu mého šetření nebylo prokázáno, že by stěžovatelé neposkytovali odvolacímu orgánu součinnost. Rovněž nemám za to, že by docházelo k nadužívání procesních prostředků ochrany, protože pokaždé k jejich využití došlo ze strany stěžovatelů v případě, kdy bezvýsledně minula lhůta pro rozhodnutí. Mám-li učinit shrnutí a posouzení doby řízení, jsem toho názoru, že předmětná odvolací řízení trvala nepřiměřeně dlouho. Dobu vyřizování věci (v rozmezí od 10 do 16 měsíců) neopodstatňuje žádný oprávněný důvod. Ačkoliv jde o řízení složitá, stěžovatelé nenarušovali svou aktivitou průběh řízení, a proto jde nepřiměřená doba řízení k tíži státu. Neobstojí ani argument tzv. objektivních důvodů průtahů (nedostatek personálu ve vztahu k vysokému nápadu), protože je věcí státu, aby zajistil právo na spravedlivý proces, což je proces bez zbytečných průtahů. Průtahy, které jsem zde zjistila, považuji za zbytečné. Dokonce, když jeden ze stěžovatelů, J.K., využil žádosti dle § 80 správního řádu, aby došlo k odstranění nečinnosti, zůstalo MŠMT nečinné a nerozhodlo o něm dosud. Pominu-li fakt, že vyjádření MŠMT postrádá všechny náležitosti usnesení podle správního řádu, mělo MŠMT o opatření rozhodnout, a dokonce mohlo rozhodnout pozitivně a opatření nařídit. Procesní aktivity účastníků řízení sice způsobují, že dochází ke zvýšené manipulaci se spisem, ale ani to není překážkou, pokud se využijí jiné možnosti (vyžádání spisu, nebo opatření kopie spisového materiálu, nahlížení do spisu, dotazování se na stav řízení apod.). Nesouhlasím proto s vyjádřením MŠMT k žádosti pana L.K. o nařízení opatření proti nečinnosti, a to jak z důvodu procesních vad tohoto vyjádření, tak také po stránce obsahové. 17
Vyjádření by mělo mít formu usnesení, což vyplývá zejména z ustanovení § 80 odst. 6 správního řádu. Další postup orgánu prvního stupně nepovažuji po podání správní žaloby na ochranu před nečinností za vyloučený. A to jednak z důvodů, jak uvádím, že není vyloučeno jiným způsobem pracovat s podklady v rámci řízení (kopie spisu pro sebe, případně pro soud, dotazování atd.), jednak z důvodů možného uspokojení účastníka soudního řízení správním orgánem. Podle § 47 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, se soudní řízení zastaví, prohlásí-li navrhovatel, že byl po podání návrhu postupem správního orgánu plně uspokojen. Podle § 62 soudního řádu správního může odpůrce (nečinný správní orgán) vydat opatření, popřípadě provést jiný úkon, jímž by uspokojil navrhovatele. Svůj záměr správní orgán oznámí soudu a vyžádá si správní spisy, pokud je již soudu předložil. Opatření nebo úkon nabývá právní moci nebo obdobných právních účinků dnem právní moci rozhodnutí soudu o zastavení řízení. Domnívám se proto, že nic nebrání MŠMT, aby ve věci p. L.K. rozhodlo o opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu, a stejně tak nemusí otálet ani prvostupňový správní orgán a může postupovat ve smyslu § 62 soudního řádu správního. Podobně nerozhodlo MŠMT o žádosti o nařízení opatření proti nečinnosti ve věci paní I.G. Zde by mělo dojít také k vydání usnesení, byť s negativním závěrem, že opatření nebude nařízeno, protože již bylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí odvoláním, kterým je řízení skončeno. C.3. K přiměřenému zadostiučinění za nesprávný úřední postup (průtahy) Trpělo-li řízení zbytečnými průtahy, jedná se o nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů. Zbytečné průtahy lze považovat za příčinu případné škody a odůvodňují rovněž požadavek na náhradu nemajetkové újmy jakožto morální zadostiučinění. Vyplývá to z ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb., podle kterého stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb. dále stanoví, že bez ohledu na to, zda byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména 18
k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, k postupu orgánů veřejné moci během řízení a k významu předmětu řízení pro poškozeného. Promlčecí doba nároku je upravena v § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 19. května 2010, sp. zn.: II. ÚS 862/10, odkazuje na judikaturu ESLP: „ESLP uvedl, že pokud jde o morální újmu, východiskem může být pevná, byť vyvratitelná domněnka, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu. Tomuto závěru ostatně odpovídá i důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb. Nemajetková újma se neprokazuje, vzniká samotným porušením základních práv a svobod, a specificky v případě nepřiměřených délek řízení se jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích.“ 8 O těchto možnostech již byli stěžovatelé ze strany pracovníků Kanceláře veřejného ochránce práv poučeni a doporučuji jim uplatnit u MŠMT nárok na přiměřené zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem. Uvádím to proto, aby ze strany MŠMT došlo ke vstřícnému postoji vůči stěžovatelům, neboť se domnívám, že to je namístě. Ústavní soud ČR ve svých rozhodnutích uvedl, že ústavněprávní základ nároku jednotlivce na náhradu škody je třeba hledat nejen v ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, ale v obecné rovině především v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, tedy v principech materiálního právního státu. Má-li být Česká republika skutečně považována za materiální právní stát, musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů, kterým státní orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Nelze totiž přehlédnout, že stát nemá svobodnou vůli, nýbrž je povinen striktně dodržovat právo v jeho ideální (škodu nepůsobící) interpretaci.9 Výše uvedené pravidlo lze vztáhnout nejen k interpretaci práva, ale nepochybně i k jeho samotné aplikaci v praxi.
D. Závěr Své šetření uzavírám podle ustanovení § 18 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, s tím závěrem, že jsem v postupu správního úřadu, tj. odboru vysokých škol Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, shledala pochybení v podobě nepřiměřených a zbytečných průtahů v odvolacích řízeních a v rozhodování o opatření proti nečinnosti dle § 80 správního řádu. Byla bych ráda, kdyby ve věcech, které byly vráceny k opětnému projednání správním orgánem prvního stupně, zůstalo MŠMT jako nadřízený orgán, pokud jde o možné další průtahy, nebo snad i jiné vady řízení, bdělé, aby již nedocházelo k porušování práva na spravedlivý proces. Domnívám se, že MŠMT by mělo více a účinněji využívat své kompetence metodicky vést veřejné vysoké školy při výkonu 8
Rovněž cituje a komentuje Varvařovský, P.: Náhrada za nemajetkovou újmu způsobenou průtahy v soudním řízení, Právní fórum, 2010/7, str. 360 a násl. 9 Srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 17. 6. 2008, č. j.: II.ÚS 590/08. Dostupné na http://nalus.usoud.cz. Přestože se uvedený judikát vztahuje na problematiku trestního stíhání, lze jeho právní větu aplikovat mutatis mutandis i na jiné zásahy do základních práv a svobod (právo na spravedlivý proces).
19
státní správy, aby jejich podklady byly kvalitní a neprotahovaly vyřizování věci. Rovněž je s podivem, že MŠMT ani nevyužilo všech řádných procesních možností ke zjištění skutkového stavu ve věcech užgorodského studia práva, aby tyto postupy byly přiměřené s ohledem na dobu trvání řízení. Dále očekávám, že dojde ze strany MŠMT k nápravě při rozhodování o opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu, a to jak po stránce formální, tak věcné. Uvítala bych také vstřícný postoj k možnému odškodnění nehmotné újmy, která stěžovatelům vznikla v důsledku průtahů. Toto šetření se nedotýká otázky uznání či neuznání zahraničního vzdělání a kvalifikace. V neposlední řadě zůstává ještě problém odstranění jedné z příčin průtahů, která má organizační povahu, na MŠMT. Jedná se o nedostatečné, nebo také nestabilní personální zajištění odboru vysokých škol, které zjevně nestačí zpracovávat včas a plynule agendu nostrifikačních řízení. Šetření ve věci uzavírám touto zprávou, jež shrnuje mé dosavadní poznatky. Tato zpráva bude po vyjádření ministra školství, mládeže a tělovýchovy podkladem pro mé závěrečné stanovisko ve věci. Podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, jsem požádala ministra školství, mládeže a tělovýchovy, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení této zprávy k mým zjištěním vyjádřil a informoval mě, jaké přijal kroky ke zjednání nápravy. Zprávu o šetření zasílám na vědomí také stěžovatelům.
RNDr. Jitka S e i t l o v á zástupkyně veřejného ochránce práv
V důsledku šetření ministerstvo vyzvalo Západočeskou univerzitu v Plzni k odstranění nečinnosti a přislíbilo, že dále bude na průběh dosud neskončeného řízení dohlížet. Přislíbilo aktivněji využívat procesních možností správního řádu. Rovněž vydá pro vysoké školy metodiku pro oblast uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělávání. Došlo také k zásadním personálním změnám, neboť byl přijat do odboru vysokých škol další právník a Středisko pro ekvivalenci dokladů o vzdělání bylo organizačně převedeno pod ministerstvo, aby bylo možné jeho činnost více usměrňovat a vést, a rovněž tak státní správu vysokých škol.
20
