Záznam z jednání schůze Spolku pro obnovu venkova ČR (dále jen Spolek), konaného dne v Senátu v Praze

Záznam z jednání schůze Spolku pro obnovu venkova ČR (dále jen Spolek), konaného dne 4. 1. 2011 v Senátu v Praze V úvodu předseda Mgr. Kavala přivítal všechny hosty a přítomné členy Spolku a představil senátorku Juřenčákovou, coby novou členku Spolku, s tím, že je zároveň nominována stálou komisí Senátu pro rozvoj venkova ke spolupráci se Spolkem. Předseda Kavala zároveň vyjádřil naději, že se s ní budou pravidelně setkávat, stejně jako s jejím předchůdcem, panem senátorem Žákem, paní Václavou Domšovou i panem senátorem Zolserem. Mgr. Kavala – víte, že jsme v tomto okamžiku bez místopředsedy, protože pan senátor Žák, poté, co neobhájil své místo v Senátu, ukončil i svou funkci místopředsedy našeho Spolku. Měli bychom prodiskutovat tuto záležitost. Asi víte, kam směřuji, ale to nebude předmětem mého úvodu. K tématu se vrátíme později. Vítám také zástupce ministerstva pro místní rozvoj v čele s panem Vačkářem a zástupce Svazu měst a obcí, kteří jsou dnes mezi námi, abychom mohli diskutovat záležitosti, týkající se soutěže. Vítám také předsedu Sdružení místních samospráv a všechny ostatní. Poté předseda všechny přítomné seznámil s programem jednání: 1. 2. 3. 4. 5.

Kontrola usnesení - Ing. Harnová Soutěž Vesnice roku 2011 – změny – MMR ČR Podpis smlouvy o spolupráci s Asociací soukromého zemědělství ČR Česká pošta Různé

1. Usnesení: Úkol 6/6. 10. 2009 Spolek pověřuje pana senátora Žáka a Ing.arch. Floriana pokračovat ve vyjednávání připomínek k novelizaci Stavebního zákona. T – průběžný Zajistí : senátor Žák, Ing. arch. Florian – úkol zůstává, bylo navrženo jeho přečíslování na úkol č. 1/ 4.1.2011 Úkol 2/2. 2. 2010 Jednat o problematice krajinného plánování s ředitelem odboru péče o krajinu MŽP Mgr. Petrem Birklenem a účastnit se jednání Fóra o krajině. Termín - průběžný Zajistí: Bc. Stanislav Rampas, JUDr. Radan Večerka, Ing. arch. Jan Florian – úkol zůstává bylo navrženo jeho přečíslování na úkol č. 2/ 4.1.2011 Ing. Arch. Florian – není zde nic nového. Pokud vím, tak úmluva o krajině se teď hodlá transformovat, říkal mi alespoň pan Birklen, že ve spolupráci s odborem územního plánu ministerstva chtějí jít spíš přes územní plánování než nějakou samostatnou aktivitou, což Spolek vždycky chtěl.

1

Úkol 3/6. 4. 2010 Vypracovat ve spolupráci s Českou komorou architektů podmínky a formulář přihlášky soutěže Zlatá cihla T - do konce prosince 2010 Zajistí - Bc. Stanislav Rampas, Ing. arch Jan Florian a Jan Kruml - úkol zůstává Bc. Rampas – pan architekt Kruml je mimo republiku a my jsme se dohodli, že jakmile se vrátí, tak ve spolupráci s panem Florianem dáme dohromady nástin. Měl by být koncem ledna nebo v průběhu února. Ing. Arch. Florian – ono je to důležité částečně i na dnešní schůzi, protože my jsme se o tom bavili a řekli jsme, že se k tomu na přelomu roku vrátíme. Taková soutěž se uskutečnila vloni v Plzeňském kraji. Stálo by za to říct tady nějaké zkušenosti. Já si pořád myslím, že by stálo za to oživit to. Ne v představě kdovíjaké široké soutěže, ale jako vyhledávání tipů vhodných ke zveřejnění, což souvisí s tím, co jsem dělal s novou publikací. Kdybychom chtěli podobnou vydat letos, tak je teď třeba se ve Spolku rozhodnout, jestli do podobné aktivity půjdeme. Mohla by se vzít jedna dotace, do které by se asi roční přehlídka vešla. A stálo by za to – že by se při objíždění vesnic při SVR hledaly tipy, čili nebyla by to další soutěž v soutěži, ale členové poroty by podle mých představ řekli vhodné tipy. Mohli bychom sbírat i tipy přímo od starostů a z těch tipů by se sestavila publikace. Žádnou větší aktivitu bych nedělal, ale i to je dost vděčné téma. Já bych rád, kdyby se to úplně neodložilo a abychom se společně rozhodli, že Spolek do takové aktivity půjde, protože 30 procent z dotovaných 200 tisíc dělá nějakou částku a ta by se měla tak nějak předslíbit, aby se dal projekt na MMR ČR podat. Protože termín je 20. 2., takže je potřeba začít chystat, pokud se chce Spolek touto cestou vydat. Komoru architektů na to nepotřebujeme, ale nepředpokládám tam nějaký zvláštní odpor, spíš vstřícnost, protože v nové publikaci jsem se osobně setkal s předsedou komory, kterému se kniha líbila. Pokud chceme něco takového zopakovat, tak by se mělo rozhodnout, že ano a pak se jen říct podmínky, kterak tam nominovat lidi. Úkol 6/6. 4. 2010 Dopracovat a upřesnit rozsah činností spojených s novým webovým vstupem ČKA na našem webu. T – leden 2011 Zajistí – Ing. arch Florian, paní Jílková – úkol zůstává Ing. Arch. Florian – pořád trvá to, že je jenom skryta jakási forma možnosti dávat architektonické věci na web. Já jsem měl představu, že je tam bude dávat paní Jílková víceméně sama, ale to souvisí s komorou. Já bych to teď neuměl uzavřít. Mgr. Kavala – já osobně s tím nemám problém, ale faktem je, že tady trošku přešlapujeme na místě. Mě se líbí ten tvůj předchozí námět. Kdyby na to ministerstvo slyšelo, že bychom se touto cestou vydali, vrátili bychom se trošku ke kořenům, kdy Spolek začínal a kdy mezi jeho členy byla řada architektů a ta snaha o osvětu byla poměrně značná. Pak vše velmi ochablo a někteří si nechali na dědinách nastavět věžičky, když to trochu zbagatelizuju a dneska se zase jakoby divíme a ptáme se, jak z toho ven. Vzhledem k tomu, že je to dvacet roků poté, tak každý už se cítí být velkým odborníkem na všechno. Možná tyhle souhrny úspěšných realizací, by mohly k tomu zase trošku přivést a mohly by k tomu vést třeba diskuzi architektů, kteří by řekli: dobře, ta kniha by byla dobrá, kdyby byla ještě trošku jinak. Pak bychom se dostali k tomu, co chceme. Protože já si dost dobře nedovedu představit, jak se bude vždycky vytrhávat něco dobrého a diskutovat o tom. Paní Jílková říkala, že to bude částečně přebírat z jejich tiskovin a jejich prezentací, což je v tom objemu tak nesnadný úkol,

2

že je to tak pro tým a ne pro jednoho člověka, aby vybrala zrovna to pravé ořechové, co by něco někam mělo posunout. Vraťme se k tomu v diskuzi, že by se ty dvě věci daly hodně propojit a navázat potom nenásilnou formou na Komoru architektů, kde dveře nebyly zavřeny z naší strany. Bylo tam takové jakési nepochopení, možná i mé osobní, ale byla by to možná cesta kupředu. Ten úkol tedy není uzavřen, ale může doznat modifikace. Úkol 1/1. 6. 2010 Spolek schvaluje spolupráci na projektu „Diverzifikace zemědělských i nezemědělských činností na venkově jako faktor stabilizace venkovského osídlení: multifunkční venkov jako cesta stabilizace osídlení a rozvoje pracovního trhu“ s Karlovou univerzitou. T – 2.11.2010 - info Zajistí – JUDr. Večerka – neoficielně sděleno – projekt nebyl úspěšný Úkol 1/5. 10. 2010 Zajistit platbu firmě Seal s.r.o. za instalaci schránky „Fórum architektury venkova“ T – do 30.10.2010 Zajistí – Mgr. Kavala, Ing. Harnová - splněno Úkol 2/5. 10. 2010 Zajistit sepsání DPP na úhradu režijních nákladů paní Jílkové, která s Českou komorou architektů připravovala vznik a doplňování schránky „Fórum architektury venkova“ ve výši 4000 Kč za měsíc květen 2010. T – do 30.10.2010 Zajistí – Mgr. Kavala, Ing. Harnová, p. Jílková - splněno Úkol 3 /5. 10. 2010 Zajistit administraci povodňových příspěvků a darovacích smluv T - do 2.11.2010 Zajistí: Mgr. Kavala, Ing. Harnová – krajské organizace Ústeckého a Libereckého kraje po projednání zaslaly doporučené obce postižené povodní, jsou zpracovány a odeslány darovací smlouvy. Naše mimořádné členské příspěvky na podporu obcím, postiženým povodní v srpnu, skončily s finanční bilancí příjmů na straně příjmové 264.900 Kč a na straně výdajové 264.900 Kč. Poslední dar na základě rozhodnutí krajské organizace Libereckého kraje byl poskytnut obci Nová Ves ve výši 26.500 Kč. Součástí záznamu je seznam dárců i obdarovaných, které jsou umístěny na náš web splněno Úkol 4 /5. 10. 2010 Zpracovat ve spolupráci s MAS Podlipansko žádost o osvětlení problematiky RWE. Získat oficiální informaci o připravovaném záměru. T – 26.10. Zajistí : Mgr. Kavala, Ing. Harnová Úkol 5 /5. 10. 2010 Zpracovat protest Spolku na MŽP ČR k připravované investici na zemědělském půdním fondu. T – 26.10. Zajistí : Mgr. Kavala, Ing. Harnová

3

Ing. Harnová – dopis panu mgr. Birklenovi, podepsaný naším panem předsedou, byl odeslán 18. 11. s žádostí o osvětlení. Doposud jsme nedostali odpověď. Mgr. Kavala – já nevím, jestli pro ně neplatí termíny, když pro nás všechny platí. Uděláme urgenci. Je to takové divné. Mohli aspoň napsat, ať do toho nestrkáme nos, ale nenapsali ani to. Do plnění úkolu se zapojila paní senátorka Juřenčáková. Úkol 6 /5. 10. 2010 Účast na jednání Evropa a zemědělství – panelová diskuse T – 7.10.2010 Zajistí : Mgr. Kavala - splněno Úkol 7 /5. 10. 2010 Účast na jednání NS MAS ČR T – 12.10.2010 Zajistí : Ing. Harnová - splněno Úkol 8 /5. 10. 2010 Účast na semináři – Péče o krajinu v ČR T – 6.10.2010 Zajistí : Ing. arch. Florian, Bc. Rampas – informace bude předána na valné hromadě Ing. Arch. Florian – setkání v Praze bylo na úrovni náměstků a ministrů. Bylo koncipováno tak, že tam byla nějaká emisařka z Rady Evropy a v podstatě si všichni pěli chválu, jak ta krajina je záležitostí všech, kdybych to zjednodušil. Takže se víceméně citovaly takové důležitosti, že o krajinu se musí starat všichni a všichni z ministerstva i ta paní z Rady Evropy říkali, jak je dobře, že se tolik náměstků sešlo. K tomu bych neuměl říct nic víc, než že jsem tam prostě byl a vyposlechl to. Je nálada krajinu brát vážně. Inklinuje se k tomu, že se o to má starat MŽP ve spolupráci s MMR. Ing. Harnová – Ještě mám pro vás informaci z účtování Vesnice roku. Na straně příjmové byla částka 478.042 Kč a na straně výdajové 460.616,80 Kč. Celý přehled bude zaslán na MMR ČR a bude také zaslán všem předsedům hodnotitelských komisí, jak jsme na začátku roku slíbili. Bilance je ve své podstatě pozitivní. Spolek tím, že má necelých 18 tisíc v plusu, nebude platit žádné daně. Vychází to tak, že uvedených necelých 18 tisíc bude použito na prospěšné akce v návaznosti na soutěž Vesnice roku, které máme prakticky celoročně. Úkol 9 /5. 10. 2010 Prodiskutovat Petici o zachování České pošty v Radkově T – do 2.11.2010 Zajistí :Mgr. Kavala – projednáno na pracovní schůzce České pošty se SMO ČR. Česká pošta se spojí s obcí a bude záležitost řešit - splněno Úkol 10 /5. 10. 2010 Prodiskutovat na MŽP ČR možnost změny pravidel podpory pro ČOV pro obce do 500 obyvatel. T – do 2.11.2010 Zajistí : JUDr. Večerka – jednal s paní náměstkyní Bízkovou - o problematice se nyní diskutuje Vystoupení MMR ČR:

4

Ing. Vačkář – vstup na téma dotací pro Spolek. Letos se vyměnilo vedení, takže už to bylo projednáno. Dotaci jste dostali. Dotace pro venkov - bude tam, přestože se rozpočet průběžně snižoval, kolem 40 milionů plus navíc. Zvýšili jsme dotaci a sjednotili jsme je na úroveň 400 tisíc. Bylo to tam rozházeno podle tipů, tak jsme vše urovnali. Tam je šance, že do venkova půjde o pár milionů víc. Není to nic zázračného, ale každá koruna dobrá. Pokud se týká soutěže, minule jsme ty věci diskutovali. Mám zprávy ze včerejška, že se pan ministr chce ještě v této věci s námi sejít. S panem náměstkem Janebou, se mnou a s Mirkou Tichou a máme ještě vše diskutovat. Dnes jsme to tedy odvolali, protože je potřeba, aby k tomu pan ministr zaujal stanovisko. Já si myslím, že se to dostane do trochu rozumnější polohy, abychom s těmi věcmi vyšli. Nemám nic proti tomu, aby se některé věci inovovaly. Na druhé straně je však rozumné udržet to v rozumné pozici, abychom zase nedělali revoluci za každou cenu. Diskutujme o tom, ale berme to tak, že vše bude procházet určitým vývojem. Výhoda je v tom jedna, že letos máme vyhlášení posunuto na začátek března, kdy se bude podepisovat dohoda, což znamená, že na to bude relativně více času než v jiné roky. Zvolna je potřeba začít diskutovat evropské otázky příštího plánovacího období, protože tak, jak se situace vyvíjí, je zřejmé, že peněz bude asi méně než v současném období. A víte, že z těch 1500 diskuzí, které jsme vedli, jsme se nakonec dostali na těch 500 a myslím si, že to bylo jediné štěstí, protože v zemědělském programu peníze nejsou a bude jich tam určitě ještě míň. Logicky, jestliže se jim budou snižovat peníze, tak bude větší tlak na to, aby šly do zemědělských priorit a míň do těch ostatních. Je třeba se tím začít fakt vážně zabývat, abychom byli připraveni a neudělali nějakou zásadní chybu, protože nerovnováha mezi těmi, kdo berou z ROPu, kde mají započteno DPH, kde jsou peníze třeba na územní plány, kde je celá řada různých věcí a těch malých prcků, kteří jsou potrestáni prakticky dvakrát. Jednak je to málo peněz a jednak jsou to všechny ty nepříjemnosti, které to s sebou nese. Pokud nedojde ke změně a nesjednotí se to, tak s tím DPH budou problémy nadále, protože ty zemědělské peníze – všichni platí DPH a jim je to prostě jedno, kdežto obce to neplatí a je s tím do určité míry potíž. Je potřeba se o těchto věcech začít bavit a je třeba si ujednotit naše vyjednávací podmínky, kam chceme jít. Bylo by dobré dát to na papír a začít diskutovat. Protože pokud začneme diskutovat o tom, co koho zrovna napadne, tak to podle toho vypadá a nemá to ten správný směr. Mgr. Kavala – chci poděkovat za vstřícnost k činnosti Spolku, co se týká dotace. Po řadě let jsme vlastně tady toto vybojovali, pak to bylo trošku složité. Na ministerstvu se dělaly reorganizace, spíš vnitřní, ne že by nám někdo peníze ubíral. A věřím, že o těch problémech, o kterých jsi tady mluvil, je potřeba diskutovat a jedno z těch míst, kde se dá diskutovat a prostor na to je, je Regiontour. Já vás z tohoto místa, nejen tebe Jiří, zástupce ministerstva, ale i paní senátorku a kolegy zvu do Brna. Jednak nás přijďte podpořit, jsme společně jako už několik let s Folklorním sdružením ČR a myslím si, že vedle toho, že si můžete vzít folklorní kalendář, tak tam také můžete posedět v příjemné atmosféře. Ale Jiří, říct, že bychom měli nebo neměli, je skoro zbytečné. My pro tuto věc máme s vaším ministerstvem uzavřenou smlouvu a byli bychom rádi, kdyby se dal s panem náměstkem Janebou otevřít problém, jako to, kde se dostat do vyjednávacího týmu. Protože jak my se dostaneme k hotové věci, pak se nedá už dělat vůbec nic. U zemědělství jsme, tam nic převratného nezvrátíme, ale jsme u toho a ty věci můžeme nasát. Já si vzpomínám na to nerovné vyjednávání a takového to hýbání s hranicemi, tisíc, patnáct set, dva tisíce atd., to už je v koncích. Pokud by naše názory měly nezapadnout, musíme se dostat k tomu začátku a potom ať to úředníci učešou, s tím problém nemáme. Jestli toto můžete udělat, budeme velmi rádi, protože pak už je pozdě. Teď jsem z vyjádření pana Vlasáka pochopil, že je to v podstatě dobře, protože teď se bude konečně myslet na města. Ale nechci to komentovat. Ing. Vačkář – Na města se myslelo vždycky.

5

Mgr. Kavala – Ale z toho vyjádření jsem pochopil, že se na ně nemyslelo a vždycky, když je hromádka menší, tak se musí myslet na úkor někoho jiného. Není možné si myslet, že zemědělská politika se bude dělat od zítřka jinak, to tady asi přítomní zemědělci potvrdí, že by to bylo razantně úplně jinak, ale pak už je tam jen malá hromádka, ten klínek a to jsme my. Jen o to teď běží. Ing. Vačkář – Já jdu teď na poradu, bude tam pan Braun, ten je přes evropské věci. Já mu tam řeknu, že by bylo dobré, aby vás přizvali ke konzultaci. Mgr. Kavala – My rozhodně nemůžeme být těmi směrodatnými, ale když se to dozvíme jako o hotově věci, tak je to zbytečné. 2. Soutěž Vesnice roku 2011 – změny – MMR ČR Mgr. Kavala – Děkujeme těm, kteří reagovali na vlastní návrh pana Dvořáka. Ty reakce se shodují v jedné věci. Nikdo neřekl, že by se bránil diskuzi, nicméně většina se pozastavovala nad razantní změnou a vyvedení do nějaké úplně extra společnosti, která by se jmenovala snad Vesnice roku. Protože hlavní problém spatřují všichni v tomto: Jedna rovina je, že se to odtrhne od venkova, od konkrétních, v daném čase aktuálních politiků a stane se vše finančně náročnějším, což v daném okamžiku nikdo není schopen říct, jakou formou se to přestřeší. Víte, že doby se pořád hýbou a kdyby se to teď v tomto okamžiku prosadilo a nedej bože kdyby pak přišlo nové vedení ministerstva a řeklo, že je to samostatný subjekt, se kterým nemáme nic společného, tak jsme úplně mimo. Ona soutěž je samofinancovatelná, ale bez těch nádstaveb, které tam jsou v tom projektu navrženy, to si řekněme na rovinu. To celé funguje, ale když k tomu přilepíme ples, oslavu, porotce a další aktivity, tak to bude vyžadovat poměrně velký balík peněz a v podstatě nám nikdo neřekne, že nám to na deset let garantuje. To bych dejme tomu ještě bral, že na to máme deset let, co bude potom, ale když nám to nikdo není schopen dát černé na bílém, tak bych z toho měl velkou obavu a proto bych byl rád, aby dnešní diskuze byla vedena k tomu, že příští týden na komoře obcí bychom vyslechli její názory a odpoledne zůstali na ministerstvu na jednání s tiskovým mluvčím. Ing. Tichá i Ing. Vačkář už budou po diskuzi u pana ministra a musíme se posunout dál, protože za chvíli je březen a musí se podepsat nová pravidla. Prosím vás, ale netvořme něco nového, na to by asi prostor nebyl. Všechno se nám to zase dostává do té klasické šablony, kterou bychom měli všichni vylepšit. MUDr. Salcmanová – My jsme to projednali a v podstatě jsme došli k tomu, že žádné výrazné změny nechceme podporovat, protože nikdy nebyly žádné problémy s organizací soutěže v Plzeňském kraji. A naopak bychom si přáli, aby do soutěže byla vkomponována soutěž o zlatou cihlu, kterou jsme jako pokusný ročník provedli v roce 2010 v rámci soutěže Vesnice roku v Plzeňském kraji. Mgr. Kavala – Já ale vidím velkou nutnost, že se tomu bude muset dát do příštího týdne příslušná forma, aby to nakonec nebyla samostatná soutěž. Ing. Arch. Florian – Touto schůzí prošel návrh na nějaký typ vkomponování. Nikdo ho nerozporoval, ale pak se to odložilo, že už je to příliš složité. Bylo by dobré, kdyby paní kolegyně mohla říct, jak to věcně fungovalo a pro všechny připomenout pravidla a jak je aplikovat. Buď se to bude všem líbit a pak se to tam celostátně zakomponuje a nebo se to nebude líbit. Já jen cítím, že s tou cihlou byla řada starostů docela spokojena a že by to byl dobrý zdroj pro tu knihu například. MUDr. Salcmanová – Já bych jen připomněla, jak to u nás probíhalo. V podstatě vždycky, než začne pracovat krajská hodnotitelská komise, tak máme školení, které pořádá předsednictvo krajského spolku. A na tom jsme se shodli, že soutěž o zlatou cihlu zkusíme, protože předseda, pan kolega Rampas, je jedním z tvůrců pravidel soutěže Zlatá cihla, tak to tam zopakoval. A my jsme se potom při výjezdech jako hodnotitelská komise všichni zaměřili na dvě kategorie. Na kategorii novostaveb a na kategorii rekonstrukce kulturních památek.

6

Podnětů jsme našli celou řadu a když jsme dělali vyhodnocení krajského kola, tak jsme to všechno prodiskutovali, shrnuli a došli jsme potom k jednoznačnému závěru. Všichni členové komise se shodli na tom, že v kategorii novostaveb udělíme novostavbě rozhledny v obci Chanovice a v kat. rekonstrukce památek jsme udělili zlatou cihlu soukromé osobě a sice Mgr. Princovi z Kolince za zdařilou rekonstrukci venkovského šlechtického sídla v části Kolince, který se jmenuje Ujčín. Všechno jsem to popsala do článku, který vyšel ve Zpravodaji v elektronické podobě v listopadovém čísle, je tam i fotodokumentace. Ty ceny byly symbolické, byly to keramické ceny, které udělal jeden plzeňský výtvarník, a diplom, ale přesto jsem měla pocit, že i ti ocenění byli velmi spokojení a při tom vyhlašování to byla i inspirace pro ostatní obce, aby to bylo motivem při rekonstrukci starých nebo výstavbě nových objektů. Ta cena byla udělena za Spolek. Ing. arch. Florian – teoreticky by to šlo udělat tak, že tipy od vás, které ale šly výhradně od obcí, co se přihlásily, že to není do plochy. Ale nic by to nevadilo, když si představím dva nebo třikrát deset krajů, co máme, tak to by bylo třicet, čtyřicet věcí a z toho by se dala udělat brožura. Ta třešnička na dortě by pak byla, že ty dvě stavby pak budou popsány v té knížce. Mgr. Kavala – Já mám stále za uchem, že jsme se dohodli, že soutěž rozšiřovat nebudeme. Nicméně je tady zkušenost z kraje a na té krajské úrovni. Mě se naopak líbí to, že aby to nepropadlo jakoby roštem, tak by ta podpora mohla být v podobě vydání knihy, která bude výsledkem Zlaté cihly. A to, zda se v tom daném kraji rozhodne komise to vyhodnotit nebo nevyhodnotit, protože je to pro ni několik hodin práce navíc – stejně tam jedou a mají to za uchem, tak jestli budou hodnotit náves, protierozní opatření apod., tak si z toho můžou toto vypíchnout a rozhodnou se k tomu – a může to vyústit v tohle. Teď je otázka, jestli je to pro pana Krumla, co by tvůrce, takto akceptovatelné. Jan Kruml – Já jsem si vědom toho, že soutěž od svého počátku nabobtnává. Těch ocenění je hodně a do jisté míry mě mrzí, že jsem tuto myšlenku neprosazoval podstatně dřív. Všichni ale víme, že venkovská zástavba je v soutěži začleněna a je hodnocena. Takže jde jen o určité zvýraznění. Mgr. Kavala – Pokud jsme schopni se na tomhle shodnout, tak si myslím, že to není proti ničemu a může ten výsledek být ten, že budeme mít zase v ruce to, co se pak pracně dělá třeba po deseti letech, jako se dělalo teď to CD. Že vlastně hledáme pozitivní i negativní věci a přitom vlastně diskutujeme o architektuře na venkově. Bc. Rampas – Vloni jsme připravili pravidla, která měla být dána k diskuzi, kde jsme jasně řekli, že bychom rádi udělali zkouškové kolo na úrovni krajů. Kde jsme si jasně povídali o tom, že by to mělo být součástí soutěže, tzn. účastníci by byli ti účastníci soutěže, nicméně soutěž by to nijak výrazně zatížit nemělo. V Plzeňském kraji se potvrdilo, že to tak je a lze to tak dělat. V každém případě, když navštívíte jakoukoliv obec, tak valná většina se právě chlubí těmi novými věcmi a tím, co se jim podařilo. Komise tedy stejně ty věci vidí a je s nimi seznámena. Samozřejmě, pokud se jí něco výrazně zalíbí nebo ji něco výrazně zaujme, tak může jít do větší hloubky a získat pro to ještě hlubší podklady. Já si myslím, že ty základní pravidla, jak byly stanoveny, chtějí jen doupravit a to jsem právě myslel, že ještě uděláme s panem arch. Krumlem a Floriánem a dá se podle toho v podstatě bez větších nákladů zcela dobře realizovat soutěž včetně získání podkladů pro brožuru. Mgr. Kavala – Od loňského roku máme oficiální spolupráci s asociací krajů. To znamená, že vyhlásit to na úrovni kraje nečiní nikomu vůbec žádný problém, ba právě naopak. S panem tajemníkem asociace se musíme sejít, abychom si dohodli. Pokud se jedná o to, že chceme vytahovat pozitivní a negativní příklady a ukazovat, kudy, tak tato úroveň ničemu nebrání. A jde o to, aby se pak potkali lidé, kteří byli oceněni a měli na toto téma seminář, diskutovalo se o trendech a dobrých i špatných zkušenostech. To vůbec není od věci. Docela si dovedu představit, že by to bylo opačně, aby to nebylo z centrální úrovně. Tzn., že pokud to bude na krajské úrovni, tak se toho někdo ujme a udělá jednodenní seminář, aby se tyto věci shrnuly,

7

lidé se potkali a vědělo se o tom. Bylo by velmi pozitivní, pokud by se ještě podařilo vydat knihu. To by byl přesně ten směr. MUDr.Salcmanová – Kdyby někdo namítal, jestli hodnotitelská komise byla dostatečně kompetentní, tak co se týče třeba rekonstrukce těch historických objektů, tak tam byl zástupce ministerstva kultury a byl to pracovník Státního ústavu pro památkovou péči. Proto si myslím, že i po této stránce to bylo odborně ošetřeno. Mgr. Kavala – Tady je otázka taky ta, aby ti lidé, kteří u toho budou, aby se pak sami na sebe podívali, že tam neplácali. Přece každý starosta nemůže být odborníkem na zeleň a na další věci. Každý přece nemůže mít na všechno diplom. Ing. arch. Florian – Takže by tedy stálo za to nechat pravidla tak, jak byly. Jen by to chtělo umazat poslední patro, tím bychom si nedělali žádné násilí, že bychom si už na výběr na celostátní úrovni ani nehráli. Že by to byl jen zdroj do publikace. Mgr. Kavala – Vyústěme v setkání těch lidí, přizvěme k tomu lidi, kteří jsou těmi odborníky a diskutujme o tom. Ing. arch. Florian – Ukončit to knížkou a diskuzí. A už bychom si nehráli na to, že ministr bude vyhlašovat Cihlu roku. To by se odehrálo v krajích. Mgr. Kavala – Pak já za sebe říkám, že to je akceptovatelné a uchopitelné hned. A je to posun, proti soutěži loňské. A je to nový prvek, který by neměl být ani početně, personálně, ani finančně náročný. A ještě bych ho nastavil na dobrovolnosti, protože ta zkušenost tady byla dobrovolná a bylo to chytlavé. Tak, jako byla od počátku chytlavá celá soutěž, tak toto je chytlavé téma. Dr. Peša – Diskutujeme na téma Pravidla soutěže Vesnice roku 2011 a bavíme se o tom, co už tady pan architekt říkal. Že ve skutečnosti ve vlastních pravidlech už celá léta máme jedno z hodnotících kritérií péči o venkovskou zástavbu. Plzeňský kraj šel trošku dál, ale myslím si, že velice správně, protože když to nebudu nazývat soutěž Zlatá cihla a pojmu tuto záležitost jako příklad správné praxe v oblasti novostaveb a rekonstrukce kulturních památek, tak se dá tato záležitost bez problému implementovat do stávajících pravidel. Nechť si každá ta obec připraví takovéto příklady a tu hodnotící komisi pak přivede a podobným způsobem, jako dáváme diplomy za knihovnu a podobné záležitosti, tak může být tato věc oceněna. Pan Bezdíček – Já bych se ztotožnil s návrhem pana Peši, protože je pro Svaz a pro komoru velice sympatický, protože si myslím, že soutěž právě v této oblasti probíhá, jen je potřeba ji dopilovat. Budeme to projednávat, na tom jsme se domluvili s předsedou Spolku, na společném jednání našich předsednictev. Ale ten návrh, jak tady je, jak už z Plzeňského kraje, tak teď o od pana Krumla, tak si myslím, že je velice dobrý a určitě najde podporu i v komoře obcí. Já bych nevyhlašoval soutěž jako takovou. Protože bychom se přesoutěžili. To zaznělo i na komoře obcí. Spíš se vrátit k těm tradicích. K tomu začátku, kdy jsme soutěž připravovali a spíš obohatit trošičku soutěž o tyto další návrhy. Pan Kruml – Udělal jsem už takový předpracovní návrh, jak upravit stávající pravidla a je to velice jednoduché. Myslím si, že už bychom to mohli z jedné vody načisto navrhnout. Jen jednu takovou zajímavou věc. My musíme počítat s tím, že se přihlásí obce samy specielně na tuto věc. Musí tam ta svoje díla, která budou oceněna, představit. Musí o nich říct základní údaje a doložit k nim fotografie. A také bychom do těch pravidel uvedli, že tato část soutěže je nepovinná, abychom nedrtili ostatní, kteří takové stavby nemají, aby se nepřihlašovali do soutěže. To se musí. Bc. Rampas – Myslím si, že zásadní je říct ano – ne. Protože jistý nástin pravidel, ty detaily, jak se teď o nich mluví, bych nechal na přípravě, protože se to teď nedá projednat. Mgr. Kavala – Musí se jen stanovit, aby se komise na to dívala nebo nedívala. To už je detail. Nic nerozšiřujeme. A je to v rámci toho, jak se dělá školení, třeba v Modré, tak aby se lidé na různých školeních poučili, aby ti soutěžící věděli, do čeho jdou.

8

Pan Škarpich – Tak jestliže jsme řekli Zlatá cihla ano, tak teď jen dopilujeme, jak? Je to přesně na začátku těch pravidel uvedeno. Je součástí té stávající soutěže. Není samostatná. Mgr. Kavala – My jsme vedli i diskuze, jestli vzít ještě nějakého spoluvyhlašovatele. A dohodli jsme se na stop stavu. Stále dodržujeme tu stávající linii. Pan Škarpich – Z praxe a zkušeností Plzeňského kraje nám nic nenabobtná. Ještě bych se ale vrátil k tomu podstatnému a to je změna pravidel soutěže. Mgr. Kavala – Je někdo proti tomu, abychom v příštím týdnu diskutovali o této záležitosti na ministerstvu? Pak by se už mohlo jednat i s asociací, jestli to podpoří nebo nepodpoří. To už jsou technické věci. Pan Škarpich – Je potřeba, ale zohlednit, pokud se budou přihlašovat fyzické osoby, právní stránku. Před pěti lety jsme to řešili ve Zlínském kraji samostatnou soutěží a tam ten souhlas „vlastníka“ by měl být, pokud přijede komise a řekne: toto je pěkný objekt, navržený k ocenění, tak aby na to ten vlastník mohl nějakým způsobem zareagovat. Mgr. Kavala – Musíme se ale dostat k tomu, co máme předloženo panem Dvořákem. Prosil bych, jestli má Bc. Rampas k těmto bodům návrh na vylepšení soutěže v rovině těch tří milníků. Bc. Rampas – Já jsem si to velice pozorně přečetl. Vidím to jednak jako velmi nebezpečné, vzhledem k té případné příspěvkové organizaci. Je tam zaseta docela nebezpečná možnost, jak s tou soutěží zacházet a udělat z ní až byznys a privatizovanou záležitost a jak z toho zcela vymizí to nejzajímavější a to je – jak o tom neustále hovoříme – občanská společnost. Jak se to stane čistou úředničinou a čistou záležitostí, která z toho zcela odebere základní princip, který jsme nastavili: aby se to týkalo těch, kteří to dělají. Kteří s tím přímo zachází. Já to vidím jako velmi nebezpečné a všechny na to upozorňuji. Přečtěte si to pořádně. Je to nebezpečný trend, který zcela změní účast té veřejnosti, která to sama provádí. Budou tam zcela jiné pohledy a nesouvisející pohledy. Druhá věc je, mě celou dobu, co žiji v tomto státě, čili od narození, překvapuje, jak vždycky musíme to, co funguje, musíme nějakým způsobem překroutit, pokroutit a změnit. A nerozumím tomu. Jenom v touze po inovacích a za každou cenu, protože bychom nebyli dostatečně pokrokoví. Ona nemůže existovat žádná tradice. Jak budeme inovovat všechny věci, které tady třeba 16 let jsou a ony jsou špatně? Já to říkám schválně emotivně, aby si to všichni tady uvědomili. Detaily se můžou upravit a změnit, proti tomu nejsem, ale v zásadě nemůžu souhlasit s tím návrhem jako celkem, který končí úplně v jiných prostorech, než jak je soutěž myšlena. Mgr. Kavala – To je zajímavé, že v této zemi nikdo nemění tak emotivně věci, které nefungují na to, aby fungovaly. Kdyby se tak dělo, tak jsme už dneska za horizontem. Máme tady shrnutí návrhu. Je otázka. Vyhlášení soutěže únor-březen v rámci Dnů malých obcí v Praze, s tím asi nikdo problém nemá, kdybychom to brali tak pragmaticky. Tisková konference potom, aby se to dostalo do médií, s tím asi taky nemá nikdo žádný problém. Čím více to bude medializováno, tím lépe. Představení cen, harmonogramu a záštit, s tím problém není, to je v rámci prezentace. Druhý milník tady píše: vyhlášení krajských vítězů, finalistů. Druhý týden v červenci, po dvojici státních svátků, ve vítězné obci předcházejícího ročníku. Tam jsme už zakopli úřady těch přispěvatelů vlastně k této soutěži a já můžu říct, že odpověď na to: dělat něco v obci předcházejícího ročníku,je zamítavá. Tento nápad se jevil průřezem jako nereálný, protože někdo, kdo byl před rokem vítěz, aby byl porotcem… MUDr. Salcmanová – Jednoznačně také s tím nesouhlasíme, aby se to dělalo v obci, která zvítězila v předchozím ročníku a zrovna tak s tím časovým určením. Protože si myslíme, že v podstatě je to svátek té vítězné obce. Čili ten termín by si měla stanovit ta vítězná obec, aby i ona se stačila připravit, aby jí vyhovoval, protože ta je v tom nejdůležitějším hráčem. Mgr. Kavala – V tom se shodneme. My jsme jenom roky usilovali o to, aby se to dalo obsáhnout z hlediska vedení spolku. Aby to nebylo třeba tři ne jeden den, pak to totiž nešlo. A teď si musím vzít pana Čunka v tom pozitivním slova smyslu, že on opravdu objel až na dvě

9

výjimky, všechna vyhlášení. Takže koordinace v tom, že nedělejte to všechno v jeden týden, byla pozitivní. Formát lidové veselice, pouti – top si asi každá obec udělá podle sebe. Někdo to třeba pojme jako divadelní představení, protože má na to prostory, někdo je naopak nemá, tak to musí udělat jako v Ratměřicích venku. Vyhlášení cen, udělených jednotlivými krajskými komisemi – pět stuh s důrazem na tři barvy postupující do finále – tady si myslím, že to má logiku v tom, že se nám nelíbí, že někteří pak na tom závěrečném setkání v senátu v té slavnostní atmosféře měli guláš z toho, zda tam jet nebo ne. Někteří si řekli, my jsme tam byli před týdnem. Protože se dostala na skoro vyšší úroveň ta setkání oceněných oranžovou a zelenou stuhou To není negace těchto stuh, jenom rozumějme si, že to má být jakýsi vánoční stromeček. A jestliže udělám na stejné úrovni dvě špičky, tak ono to v lese taky existuje, ale pak vždycky jeden zvítězí. Ale tady nejde o přetlačovanou. Mělo by to mít jakousi hierarchii a určitě není špatně, když při vší úctě folklorní sdružení udělá totéž s folklorním pohárem. Ale teď to dělají při jejich výroční schůzi, ale dostanou to do roviny téže. Tady by bylo vhodné diskutovat o tom s partnery. Aby prostě nebyla čtyři setkání za sebou. Už má to setkání zelená a oranžová, ale řada z těchto oceněných nepřijede podruhé na to setkání, protože nemají důvod, už tam jednou byli. Vlastně se to všechno jakoby dubluje. My tady válčíme o to, jestli máme na přípitek a vedle toho je pohoštění. Tak to načtěme. Vždyť to jsou jedni a titíž lidé, do těch prostorů se vlezou. Navrhoval bych, abychom toto prodiskutovali. Tento návrh je dobrý. Měla by vzniknou hierarchie po to nejlepší a to nejlepší znamená, že potom těch třináct odejde k prezidentovi. Že se do toho podařila vláda, senát a parlament, to bylo vloni úžasné. Nejlépe vedená kronika - naděje českého venkova. Já nevidím, že bychom tam měli něco kroutit, pořád si myslím, že to funguje. Někde jsem četl, že by to nemělo být. Ale jestli tam někdo chce to ocenění dát, tak mu říct, ať ho tam nedává, to jsem nepochopil. Ing. arch. Florian – Jestli jsem dobře pochopil, tak říkáš oranžovou a zelenou stuhu buď soustředit až na ten závěr a nebo ji nechat podobně jako třeba tu knihovnu, která nikomu nevadí a nekonkuruje, protože se to odehrává v prostorách ministerstva kultury. Je to taková komorní slavnost, že knihovníci se podívají do knihovny a nekonkuruje si to. Mgr. Kavala – Nazývat cenu ministra kultury komorní slavností není tak docela pravda. Ono je dobře, že to tak dopadlo. Tam ještě navíc u zemědělství to dopadlo trochu nešťastně, ale ne špatně. Protože oni tam nasadili ještě ty finance. Takže najednou ten, kdo byl první, jako absolutní vítěz, tak dostal jako ten, co dobře spolupracuje se zemědělci. Bavíme se o tom, že dnes už se na krajské úrovni dostává i stuha. Dříve to bylo tak, že všichni dostali a ten nejlepší nedostal. Ale to už se překonalo. To byla jen taková technická záležitost. Tady opravdu je co vylepšovat, ale jen ve vztahu, aby se ti největší vyhlašovatelé sešli a řekli, co od toho ten jejich vrchní šéf očekává. Ing. arch. Florian – V Senátu byly stuhy mimo jiné proto, že tehdy na zemědělství a zejména ŽP byly k tomu takové rozpaky, tak se k tomu nestavěli tak úplně čelem, takže do Senátu tahali i ministry. Kdyby se teď řeklo, že je to dál, ale to nevím, jestli to Senátu nevadí, ať si nějakou tu maličkost odehrají přijetím u ministra, ŽP nebo zemědělství, tak by to taky bylo srovnané. Já bych nechtěl brát tu možnost, aby se ministr ukázal před kamerami, když si to dokáže zařídit. Mgr. Kavala – Já vůbec nechci, aby oni řekli, že to někdo jakoby negoval. Ale aby se ta hierarchie vysvětlila, to si myslím, že jsou tam čtyři, zas to není tak moc. A setkání v Senátu už je stejně o tom – já jsem rád, že to třeba Ing. Tichá tak pochopila a nechala udělat tašky, kde byla napsaná soutěž a byla tam kniha a už nikdo tam žádné medaile nedostával. Bylo to setkání těch nejlepších. Protože stejně už v těch krajských kolech dostali ocenění. Ale nemělo by potom být po druhé linii, že ti to mají ještě s oceněním. Teď je otázka to dotáhnout. Říct, že nebudeme dělat cenu ministra kultury a budeme to dělat na nějaké jiné úrovni, to je taky nesmysl a zaplaťpánbůh, že si toho někdo takhle všimnul a že to někdo takhle dotáhl. To jsou ale podle mě věci, které máme odzkoušeny a víme, že nejsou úplně ideální.

10

Ing. Tichá – K tomu setkání – několika setkání za rok v senátu, hlavně na konci roku třeba s oranžovou stuhou nebo zelenou stuhou. Já si pamatuji, kdy jednou bylo v diskuzi, že když je ten nejzelenější a nejoranžovější, tak co kdyby se předával v tom absolutním vítězi soutěže Vesnice roku, jak to bylo v Ratměřicích. Stejně tam je pan ministr ze zemědělství, stejně tak tam může být zástupce ŽP a vítězové pak dostanou možnost se ve Senátu potkat v předvánočním čase s těmi vítězi. Mgr. Kavala – Z oranžové nikdo nikam nepostupuje. Kde to jedině má logiku, tak je to z té zelené, kde se postupuje do toho ENTENTE FLORALE. To je jako kdybych chtěl říct, že je nejarchitektoničtější architektura, která z toho vypadne. Nevypadne. Vypadne jich celá plejáda. My jsme nebyli schopni dohodnout – když se podíváte na naši výroční zprávu, jak jsem podepisoval smlouvu s ministerstvem ŽP, tak protože tam byl ten ministr, tak tam nepřišel ten druhý ministr. Ale to já přece nemůžu řešit.Udělejme to tam, kam to patří a pak pozvěme ty vítěze. Není vůbec problém říct: toto je nejzelenější. Vždyť ten jeden tam to ten Senát unese. Ing. Tichá – Jak jste řekl správně, ty barevné stuhy se předávají při těch krajských vyhlášeních, takže přitom, když se potkají v Senátu při předávání nejzelenější a nejoranžovější, tak jsou tam připomenuti, jsou tam odprezentováni. Ale stejně tak není modré odprezentovat i ty modré při setkání v Senátu v předvánočním čase, jak se potkáme, je to zkrátka všechno najednou, to připomenutí na závěr. Mgr. Kavala – Takže asi v tomhle je shoda. Nebo je nějaký jiný názor? Nenegujeme to, co se děje, jde jen o to, aby se to nedablovalo, na tom jsme se shodli. A zase hierarchie aby i na tu krajskou úroveň zůstávala ocenění nosným bodem toho programu. MUDr. Salcmanová – Takovou malinkou poznámku k tomu: doufám, že nevypadne z toho ocenění knihovny. Mgr. Kavala – Máme to tady. MUDr. Salcmanová – Já jsem to tam nikde nečetla. Nejlepší vedená kronika, nikoliv knihovna. Mgr. Kavala – Ano, tak doplníme, knihovna. Paní Wimmerová – V případě, že by se nám povedlo, že by opravdu knihovna roku vzešla z toho krajského kola a byla opravdu vybraná v rámci Vesnice roku, tak bych chtěla požádat, jestli by mohla být potom pozvaná ta nejlepší knihovna do toho Senátu. My tam máme problém, že se do té soutěže, když je to pod ministerstvem kultury, může přihlásit kterákoliv knihovna, takže může vyhrát i knihovna, která neprošla krajským kolem. Ale pokud by prošla tím krajským kolem, pro nás by to bylo takové motivační, že bychom potom toho knihovníka pozvali na to předvánoční posezení. Mgr. Kavala – Když to sečteme, tak se do toho opravdu vejdeme. A nic se ani časově neprodlužuje. Jedná se o to, aby se opravdu ti nejlepší potkali v tom nejlepším okamžiku. Paní Wimmerová – A protože tím, že to vyhlašuje ministerstvo kultury, tak pak už se v tom ústředním kole dostává trošku stranou. Ale nám jde opravdu o to, abychom pořád zdůrazňovali, že knihovna je nedílnou součástí venkova. Čili když se sejdou nejlepší z venkova, tak aby tam byly i knihovny. Mgr. Kavala – Prosím vás, děláme jen noty na jednání příští týden, abychom si rozuměli. Tady plakety pro mimořádné výkony nejsou povinné, maximálně tři na kraj. Do toho už bych asi krajům nezasahoval vůbec. Teď ty další záležitosti. Tady jsme se asi shodli, že ten třetí milník je pro nás v daném okamžiku neakceptovatelný. Nikdo asi neprotestoval proti 28. září, což je den státního svátku, ale spíš šlo o to, co to mělo být. Televizní přenos jsme schopni i bez finanční náročnosti zajistit. Ta možnost tam je, nabídka stále platí. Budeme-li ji akceptovat, to je naše rozhodnutí. Shodli jsme se na živém styku s politiky.

11

MUDr. Salcmanová – Já bych si dovolila vstoupit do toho ještě s jednou otázkou k ceně. To je ta naděje českého venkova. Cena naděje pro živí venkov, protože v posledním ročníku nám přišla během výjezdu tabulka z ministerstva pro místní rozvoj, kde bylo navrženo, která obec ji má získat. Ovšem hodnotitelská komise u nás v Plzeňském kraji na to měla úplně odlišný názor a tu cenu jsme udělili jiné obci. Pak došlo ke kolizi při vyhlášení v Kolovči, kdy jsme měli připraveného vítěze, paní Tichá měla podle tabulek také připraven diplom pro vítěze. My jsme si, ale prosadili, že si to uděláme podle toho, jak jsme se rozhodli. Mě by zajímalo, pokud se tedy máme řídit nějakou tabulkou, tak nemá cenu, aby se tím vůbec nějaká hodnotitelská komise zabývala. Pokud, ale to má být cena, kterou uděluje krajská hodnotitelská komise, tak by tedy měla udělit tuto cenu podle svého nejlepšího uvážení. Mgr. Kavala – Brečíte pěkně, ale na špatném hrobě. Je tady pan předseda, takže asi by bylo dobré tuto záležitost vyřešit. Protože cena venkova není cena ministerská ani našeho Spolku. Je to cena Sdružení místních samospráv ČR. A já bych poprosil pana předsedu, protože ti tady vlastně vnesli novou cenu. Ing. Tichá – Cena naděje pro živý venkov se udělovala vloni podruhé. Všichni na začátku toho ročníku, jakož i toho předcházejícího, byli srozuměni s tím, jak se ta cena uděluje. Nikdo k tomu připomínky nedával zásadní. Se Sdružením místních samospráv ČR se to všechno konzultovalo, bylo to předneseno i na semináři v Modré a nikdo neprotestoval. Jediný Plzeňský kraj měl v krajském kole Vesnice roku problém tuto cenu udělit na základě pravidel, jak by se udělovat měla. Já jsem vám říkala, jak jsme se tam potkali, v té Kolovči, že v případě, že jste podle svého nejlepšího vědomí a svědomí uznali, že tuto cenu si nezaslouží obec, nastavená v tabulce, tak můžete dát tomu cenu někomu jinému, ale ne s tím stejným názvem. Protože vy využíváte titul jednoho ocenění, které se hodnotí jinak. Mgr. Kavala – Jenom se chci zeptat pana předsedy, jestli to je povinná cena. Přece byly doby, kdy jsme neudělovali ani stuhy, protože prostě nebylo tolik soutěžících. Ing. Tichá – A ještě jedna poznámka – ono je dané, že hodnotitelská komise to zhodnotí na místě. Takže v případě, že vy jste s tím nesouhlasili, tak ta cena být udělena nemusela. MUDr. Salcmanová – My jsme se rozhodli, že tu cenu udělíme, ale že ji udělíme jiné obci než bylo doporučeno tabulkami. Což jste mi potvrdila, že jsme na to právo měli, ale asi jsme udělali chybu, že jsme použili ten název, který měl být udělen tabulkou vybrané obci. Předseda SMS ČR Ing. Bartoněk – cena není povinně udělovaná, pokud komise bude toho názoru, že vesnice, která vyjde podle tabulky nejlíp, nebude oceněna, tak bych tu cenu neudělil a v tom kraji by prostě nebyla. Naší snahou je, aby opravdu ocenění vycházelo z hodnocení, které je oproštěno od nějakých subjektivních názorů, takže byli bychom rádi i do budoucna, aby se podle té tabulky hodnotilo. My ji budeme pro letošní ročník trošku upravovat. Já myslím, že pokud byste k tomu měla nějaké připomínky, tak byste nám mohla poslat mail a pak bychom se spojili a ty připomínky zvážili. Zejména chceme zmenšit váhu podílu, který tam je na počet obyvatel, protože nám z toho vyskakují samé malé obce a ty větší nemají šanci, protože tam nejsou dobře obodované. To bude taková změna pro letošní rok, ale jinak bychom byli rádi, kdyby cena naděje pro živý venkov, zůstane-li zachována, aby byla hodnocena podle tabulky, aby to bylo všude stejné. Mgr. Kavala – Jsou vyhlašovatelé a jsou spoluvyhlašovatelé. A mezi ně patří i Sdružení místních samospráv ČR. Tak jako pan Pšenica přichází s pohárem, tak oni přicházejí s touto cenou a tím pádem se svými pravidly. Ale není to záležitost povinná. Ing. Bartoněk – Já když mám slovo, tak ještě velice krátce. Reprezentace Sdružení místních samospráv ČR jednala s panem Dvořákem o tom jeho návrhu. On nám to podrobně vysvětlil, my jsme pak o tom s předsedy ve Zlíně docela dlouho a podrobně diskutovali soutěž Vesnice roku. Je tam jedna závažná připomínka, která se nám opakuje a objevuje se nám pořád. Že postavení Sdružení místních samospráv ČR v soutěži neodpovídá významu naší organizace vůbec v obecní samosprávě. Rádi bychom postoupili výš mezi spoluvyhlašovatele. Ale to

12

vím, že je těžká otázka, jen to tady říkám, protože se to pořád ve Sdružení místních samospráv opakuje. K tomu samotnému návrhu: SMS je proti komercionalizaci soutěže. Bylo by rádo, aby se náplň soutěže vrátila k té tradici, jak o tom mluvil předseda Komory obcí a aby víc než finanční ocenění tam hrála roli prestiž toho ocenění a té soutěže. Jinak jsou tam názory, že je určitě dobré, když se podíváme dovnitř na celou soutěž a nějaké novinky by se tam zavedly, to by určitě soutěži pomohlo v omezené míře a v tom rozsahu, jak jsem o tom hovořil. S tím, že pro rok 2011 se nám zdá, že nějakou významnou změnu pravidel asi už není možné provádět a že by to bylo na škodu soutěži. Bylo by lepší, kdyby se nějaká změna připravovala, aby platila až od roku 2012. Mgr. Kavala – Já bych si dovolil k tomu tvému názoru říct jednu poznámku. Jestli pozorně posloucháte názory pana Pšenici, tak on při každém jednání zdůrazňuje, že to je největší nezisková organizace. Jednoznačně. Je bez diskuze, že je to organizace, která má nejvíce členů. Možná daleko víc, než všechny partaje v této republice. A ty řídí celou zemi. Jeho role je taková, jaká je. Já bych se nevlamoval do otevřených dveří. Já tomu sice rozumím. Na druhé straně, ale ta soutěž je o tom, jak ji budeme umět odprezentovat a tady nikdo nikoho na druhou kolej neřadí. Velmi bych si toho považoval, aby soutěž takto byla i chápána do budoucna. Protože, když to vezmu, tak i historicky, prakticky od začátku Sdružení knihovníků a organizačních pracovníků bylo u soutěže, stejně tak jako Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu. Přesto sem dotáhnout s ministerstvem ŽP, které logicky má soutěž zastřešovat, bylo neskutečné a taky min. ŽP dnes není oficiálním spoluvyhlašovatelem soutěže. Čili já bych se přimlouval k tomu, abychom soutěž pozvedli tou formou, že jsou cesty, jak jít přes vaši organizaci, stejně tak jako ty další, jak ji pozvednout. A pak bych se opravdu přimlouval za to, a teď to neber ve zlém, abych takovou trošku zapšklost, že je někdo důležitější nebo méně důležitý, já jsem to takhle vůbec nevnímal, po celou dobu, co u toho jsem. Snažili jsme se soutěž více prodat a naznačit, že je tady o co více usilovat proto, že když ukážeme, že máme za sebou výsledky, tak taky stojí za to, kdo má výsledky, ho také podpořit. A my jsme pořád v situaci, kdy sice nám přijdou všichni potřást rukama, dají tam pár drobných, protože z mého pohledu jsou to v těch rozpočtech této země, opravdu jak když se říká padne od nosu, ale na druhé straně nás nikdo nebere vážně. Je to výkladní skříň venkova. A tu je pořád potřeba oprašovat, aby nebyl zaprášený výklad a tady ta role je. A já se opravdu domnívám, že není ta role v tom, jestli je nebo není někdo důležitý. Já to neříkám proto, že spolek s tím přišel, tak aby nám to někdo neukrad. Takových drobných zlodějíčků v této zemi je vždycky dost, kteří si rádi třepou rukou. Ale jinak víme, že to vzniklo nejen na půdě Spolku, ale byli u toho i lidé z ministerstev, kteří s tím přišli, přeložili to tady, přišli s programem, se soutěžemi atd. Dostaňme to na tuto úroveň a dostaňme tu kvalitu k lepšímu odprezentování. Můžeme se domluvit na tom, aby při těch vyhlašováních byla hierarchie zachována. A je to vždycky o té přípravě manažera vlastního vyhlášení. A tam já vždycky říkám, že nám z toho vypadli všichni a byl tam jenom kraj. Bylo krajské vyhlášení a všichni pochopili, když odjeli, že si kraj udělal soutěž a vyhlásil si a výborně. A všichni, kdo to tady připravovali, zapadli úplně pod stůl, protože to tisková mluvčí daného kraje zmoderovala jako krajskou záležitost. To si pohlídejme. Ing. Kovář – Naše pracovní skupina pro rodinu dne 31. 10. deklarovala, že do Vesnice roku bude zařazen i titul Vesnice přátelská rodině. Mgr. Kavala – Ono se stalo to, že to dostalo vlastní život přes ministerstvo PSV. Oni tam dokonce nějaké peníze – a nejsou úplně zanedbatelné – do toho dávají. Určitě si myslím, že je správně, že na školení byl hodnotitelům zdůrazněn moment rodiny, to je bez diskuze. Soutěž ať má samostatný život, ale ať vůbec nebrání nic tomu, aby v rámci stuhy celého komplexního zlaté stuhy, modré stuhy, což je společenský život a ten se nedá dělat na dědině bez rodiny, protože nemůžete se scházet bez rodin a stejně tak se nedá udělit nikomu bílá stuha jenom za co? Že mají pěkně omítnutou školu, za spolupráci s mládeží nebo její

13

podporu? Čili tam zas trodina je zakomponována a když se podíváme, jestli tam s rodinou pracují nebo ne, tak nám to tam může pěkně zapadnout. Já bych byl rád, aby se zdůraznilo i na půdě komory obcí, že rodina by měla být shledávána tím, co tou dědinou hýbe nebo nehýbe. Máme k těm notám, které máme dát dohromady teprve na příští týden a pak následně, které budou rozeslány jednotlivým krajským spolkům a členské základně, aby byly připraveny jakýmsi čistopisem u Ing. Tiché, která je tajemnicí celé soutěže a šlo to potom na Den malých obcí. 3. Podpis smlouvy o spolupráci s Asociací soukromého zemědělství ČR Mgr. Kavala – je tady Bc. Winter, je tady Ing. Bena, protože příští pátek se uskuteční další kulatý stůl s ministrem zemědělství, kde jsme přizvaní a budeme jednat s evropským zastoupením ve věci aktivního zemědělce, v uvozovkách myšleno jako nadpisově. I dnes bude možné krátce diskutovat, s čím tam jít. Vítám mezi námi zástupce Asociace soukromého zemědělství ČR. Poprosím pana předsedu, aby krátce představil svou organizaci a eventuelní možnosti, kde by se naše práce mohla protnout. Ing. Stehlík – Naše asociace sdružuje dva a půl tisíce soukromých zemědělců, ale už jsou mezi našimi členy i právnické osoby, protože tak jak se vyvíjí čas od 90 let, tak mnoho rodinných farem z fyzických osob přešlo do podoby s. r. o., protože tak jak je předávají dál na své potomky podniky, tak volí jinou formu hospodaření než v počátcích. V současné době se věnujeme několika základním cílům. Jedním z nich je, že pořád rodinnou farmu na venkově bereme jako základ českého zemědělství a především českého venkova. Pořád jsme přesvědčeni o tom, že je to forma, která nejen vytváří hospodářské výsledky, ale také vytváří určité sociální prostředí, protože naši členové na vesnici nejen hospodaří, ale také tam žijí a vytvářejí tam určité politické a sociální vazby a to pořád považujeme za to neméně důležité než samotné hospodaření. To je to, že se snažíme, aby v linii zemědělské prvovýroby tento způsob hospodaření byl chápán jako jeden ze základních. Další základní cíl, který máme jako ASZ, je důležitý servis pro naše členy v podobě legislativní, v podobě informování o dotacích a dotačních programech. Naši zástupci včetně mě jsou členy monitorovacího výboru, tzn. že se účastníme tvorby a přípravy dotačních programů a programů rozvoje venkova. Jsme členy pracovních skupin na úrovni ministerstva zemědělství. V současné době asociace docela zásadním způsobem ovlivňuje politické dění. Jeden z velkých úkolů, který jsme si vytyčili, je zápas s byrokratickou hydrou, protože tak jak po roce 2004 se české zemědělství a český venkov dostaly do poměrně dobré úrovně v příjmu dotací, tak zároveň se na to nabalila spousta věcí kolem byrokracie a administrativy a mimo jiné ASZ byla v roce 2008 iniciátorem toho, že vznikla antibyrokratická komise ministra na min. zem., kde i váš Spolek má svého zástupce a kde se odehrává taková ta první linie různých střetů, které jsou mezi úřadem a příjemci dotací, mezi těmi, kteří jsou kontrolováni a ve styku s úřadem. To, že tato práce má význam, svědčí i to, že ministr zemědělství na konci roku rozhodl, že posílí roli antibyrokratické komise, že chce, aby na úrovni ministerstva zem. vznikl odvolací orgán pro program rozvoje venkova, což považujeme za poměrně průlomovou záležitost, protože do současné době se věci kolem rozvoje venkova řešily ad hog, tzn. že se řešily tak jak přišly a různí referenti se snažili odvolání nějakým způsobem vypořádat. Takže v současné době vznikne právní útvar, který to bude mít na starosti přímo pod ministrem. A je to i proto, že za poslední rok problémů odvolání z různých formálních pochybení, které považujeme za problematické, tak se zásadním způsobem množí. ASZ si na své valné hromadě dal další z cílů – bude se snažit ovlivnit, aby vznikl tento odvolací orgán. Musím říct, že se nám to moc nedařilo. První tři čtyři měsíce jsme naráželi na zásadní zeď nechtění a

14

až poté, co ministr Fuksa po několika návštěvách antibyrokratické komise pochopil, že asi to bude muset řešit systematičtěji, tak se nám to podařilo prosadit. Poslední věc, a to je i důvod, proč se tady dnes po několika měsících, kdy jsme dolaďovali formu, scházíme, je ten, že naši členové jsou aktivní v oblasti venkovské politiky. V našem předsednictvu, v naší celorepublikové radě, což je mezisněmový orgán, je spousta lidí, kteří dělají místostarosty, starosty, jsou členy obecních zastupitelstev a v oblasti místních akčních skupin vyvíjejí aktivity a dostávají se po těch 15 letech budování svých farem do situace, že pochopili, že je třeba se účastnit v místních samosprávách. Začali jsme jednat s vaším vedením o tom, abychom zpracovali smlouvu o spolupráci, ve které jsme došli k nějakému konsenzu, k vymezení spolupráce. Já si myslím, že mezi vaším Spolkem a naší asociací se těch věcí, které se vzájemně prolínají, nachází velice hodně a že pokud někde zaznívá hlas, ať je to na úrovni legislativy, na úrovni ministerstva zemědělství, o tom, že sedlačina, to zemědělství v tom našem pojetí a politika venkova a venkov jsou hodně totožné, tak je to především od nás. Ačkoliv říkáme, že žïvot venkova v roce 2011 a dále, není zas až tak závislé na tom, jak se bude vyvíjet zemědělství. To říkám naprosto otevřeně. To rozevření, to odvenkovování zemědělství, obzvláště v některých způsobech hospodaření, je velice velké. Mgr. Kavala – Dovolím si vám přečíst body, na kterých jsme se shodli, že pokud je dnes podepíšeme, tak by měly být oblastí spolupráce. Tak, jak hovořil pan kolega, je to snižování přebujelé a obtěžující byrokracie v resortu zemědělství, pozemkové úpravy, zakládání a rozvoj malých a středních podniků ve venkovském prostoru, venkovské regionální rozvojové programy, vytváření prostorů pro zvýšení konkurenceschopnosti českého soukromého zemědělství, diverzifikaci v rámci zemědělské činnosti a zemědělskou činnost na činnost nezemědělskou, změny v rozpočtovém určení daní ve prospěch malých obcí, společnou propagaci venkova všemi dostupnými kanály komunikace, prohlubování společenského života na venkově, prosazování zájmů českého venkova a českého soukromého zemědělství v evropských institucích. Domnívám se, že každý z vás po tom přečtení cítí, že některé body jsou více zemědělské, tak jako je ústředním zájmem asociace, některé jsou více samosprávné a venkovské z pohledu lidí, kteří tam žijí a pokud by se podařilo aspoň částečně ty body naplnit, tak by se dalo říci, že zase jsme schopni v té linii ten prostor, který chápeme jako venkov, což je asi 80 procent našeho území, že se zase dostává na jinou úroveň. My jsme byli v historii častokrát tázáni: za koho vlastně mluvíte? Můžeme mluvit jen za sebe, ale můžeme říct, že jsme v jedné linii s partnery. Vloni se podařilo uzavřít smlouvu s Agrární komorou ČR, dnes to bude Asociace soukromého zemědělství ČR a jsou to i naši další partneři z řad ministerstev a další. Bude na nás, jestli budeme umět toho, co tady dnes formálně podepíšeme, využít k soustředěnému tlaku na to, aby venkov, i když se bude v celé Evropě trošku po roce 14 hospodařit ekonomicky jinak, že venkov nebude ten poslední, který to, jak se říká, zaplatí nebo který to odnese. Pane kolego, já bych si přál, abychom se potkávali na diskusních fórech, aby věci, které budou střetové, jsme si radši vyříkali než vypisovali přes nějaké novináře. To není to, že bychom se měli vyhýbat. Naopak bychom se vždycky měli sejít a vysvětlit si, jak to kdo myslel a když bude někdo bota tlačit, tak za náš Spolek jsem schopen říct, že mezi námi je taky řada soukromých zemědělců, ať už jsou přímými členy nebo prostřednictvím svých obcí, a obecně to vnímáme a i kdybychom se na ničem jiném neshodli, tak se asi v tomto okamžiku shodneme na jedné věci – že tady máme jednu věc, kterou ničím nemůžeme nahradit a to je zemědělský půdní fond. Já bohužel musím říct, že jsem se mezi svátky setkal s jedním rodinným přítelem s jižní Moravy a když jsem zábory půdy viděl kolem Prostějova, tak mi bylo strašně líto a když jsem viděl, že se to děje i na jižní Moravě v podobě těch solárních nesmyslů, tak mi bylo za některé mé kolegy, kteří se ještě kasají, že to tam prosadili, hanba. Protože to je prostě věc naprosto už pasé a vidím za 40 let, jak se někdo podívá na svá

15

vnoučata a řekne: tak já jsem byl ten, kdo to tady zničil a mohl zde být přitom vinohrad. A je jen trapné, že jsme nebyli schopni prosadit to, že jsem tady klidně řekli, že budeme počítat vinařům hlavy, které se nasadí, ale kolik se tady nasadí panelů, toho jsme se nedopočítali. Je to trošku i na naši hlavu. Ing. Kovář – Mě je ASZ velmi blízká, protože jsem v 92. roce stál u jejího založení. Já bych se zeptal na ty cíle, o kterých jste tady hovořili, jednu otázku: Vnímáte krizi jako hospodářskou, finanční, bankovní a nebo jako morální. Ing. Stehlík – Nejlépe šalamounská odpověď by byla, že je kombinací všeho. Ale já teď použiji slova jednoho pravicového britského filozofa, který říká: o hospodářské krizi se zase až tak mluvit nedá, protože lidé nestrádají. To, že si kupuje někdo místo dvou aut jedno a místo drahého obyčejné, lacinější auto, to ještě nepovažuji za krizi. Otázka mravní, do toho bych se nerad pouštěl. Přiznám se, že jsem věřící evangelík, takže se snažím nějakým způsobem podle toho chovat a jednat a nechtěl bych se pouštět na tomto fóru, do jaké míry je naše společnost a nebo společnost evropská v hluboké nebo málo hluboké krizi mravní. Osobně se v tomto trošku snažím o nadhled, protože se také zajímám o historii a zjišťuji, že ono s tou mravností to mnohdy také v našich dějinách a dějinách Evropy nebylo úplně to pravé ořechové a bohužel teď, když čtu od pana Mareše tzv. reportáže z periférie republiky, což je někdy ze 46., 47 roku, kdy se velká část naší společnosti oháněla mravností a Masarykem a Benešem a to, co se tam odehrávalo, nemělo s mravností ani s ničím dalším nic společného. Já si tedy myslím, že pohled na mravnost v té dané době, jako je třeba současnost, je trošku jiný než byl před 40, 50 lety. Ale myslím si, že mravní krize je krize, která bohužel vyspělou společnost postihuje už od té doby, kdy ukřižovali Krista, protože pokud bychom byli mravní v roce 0, tak by naši židovští předchůdci ani Krista neukřižovali. Já věřím, že ani jedna krize není tak hluboká, jak se o ní mluví. Ani ta ekonomická a doufám, že ani ta mravní. PODPIS SMLOUVY Pan Kruml – Já bych si dovolil v nastalém tichu říct panu předsedovi, že ASZ je jedna z členů i Spolku pro obnovu venkova se společnými cíli a máme k sobě ohromně blízko. Jen jednu takovou legrační drobnůstku. Mě jako vnuka sedláka trošku mrzí, že jste přijali termín rodinné farmy a že jste vlastně farmáři a že vlastně nejste statkáři, o sedlácích ani nemluvě. Ing. Stehlík – To je asi podobná debata, jako je o těch krizích. Přiznám se, že se většinou snažím používat slovo sedláci , protože jsem sedláci, to nikdo z nás nesejme. Ale bohužel ve většinové společnosti – a trošku tomu i podléháme – se tam zkrátka ta farma objevuje. Teď, před Vánoci, jsme měli soutěž Farma roku, což je soutěž ASZ, která si myslíme, že je velice prestižní a poslední dobou dostala velice dobrou úroveň a přesto, že se tam tím selstvím oháníme a vyhodnocujeme i to selství v těch konkrétních podobách těch farem, tak to začíná trochu splývat dohromady. Já taky radši slyším statek a sedlák, ale přiznám se, že se neubráním tomu, aby tam ten vliv farmy nebyl. JUDr. Večerka – Já bych chtěl panu Stehlíkovi poděkovat a asociaci za spolupráci především v oblasti, kde se potkáváme, vždycky minimálně jednou za půl roku, tzn. na monitorovacím výboru programu rozvoje venkova, ale i mimo něj v pracovních skupinách atd., protože pro mě to jsou zemědělci a to je to důležité na rozdíl od těch velkokapacitních agrárních velkopodnikatelskolobistů, kteří se tam také vyskytují. Já jsem s tou spoluprací spokojen, protože máme v praxi vyzkoušeno, že to, co se teď tady podepsalo, může fungovat. Máme to už několik let na té půdě monitorovacího výboru a já to pokládám za to, co je nejdůležitější. Bc. Rampas – Já jsem nechtěl hovořit před podpisem, protože jsem chtěl říct, že jsem velmi rád, že se to uskutečnilo, že to vítám a chtěl jsem poprosit pana předsedu asociace, kdyby k té spolupráci šla informace směrem dolů ke krajům, abychom na krajské úrovni mohli více a otevřeněji spolupracovat. Na některých krajích už to probíhá bez toho, aniž by byla dohoda,

16

ale bude dobré, když to ještě posuneme o tu úroveň níž při plném vědomí, že už nahoře je cosi dohodnuto a aby to fungovalo i směrem na kraje. Ing. Stehlík – To můžu určitě slíbit, protože to, že asociace je prvním, kdo začal komunikovat společně, byl Ing. Michal Pospíšil, náš zahraniční tajemník, který stál téměř u zrodu těchto inciativ. Asociace je víceméně členem Spolku, nicméně my jsme považovali za důležité po té formální stránce na vrcholové úrovni tuto dohodu udělat, takže jsme ji dnes ratifikovali. A další věc je, že ta informace o tomto kroku se dostane k našim organizacím a s výzvou k tomu, aby tam, kde už je půda k tomu připravena, aby spolupráci zahájili nebo rozšířili, tam kde ještě není, tak aby monitorovali, s kým je možno komunikovat a s kým tu spolupráci zahájit lze. To ještě můžu slíbit. Mgr. Kavala – Ještě chci připomenout, že takto máme provázanost i s přítomným Sdružením místních samospráv ČR, které je také členem našeho Spolku, což považuji nikoliv za formální záležitost, ale za slušnou vyjednávací pozici při dalších jednáních. To jsou věci, které možná někomu mohou připadat formální. Dostal jsem jeden dopis od paní architekty, která říká, že končí ve Spolku, protože se tam jen podepisují nějaké věci a nic není vidět. Ale bez toho to není možné a bohužel ti, co to podepisují, tak jsou vždycky víc vidět než ti ostatní. Nemusíme se ani stydět za to, že naše výroční zpráva, jak ona nám tak vytkla, je příliš honosná. Když jedeme na jednání, musíme mít prostě v ruce výsledek naší práce. To se nedá nic dělat a je to i naší povinností. Formální záležitost je smlouva, její naplňování je další záležitost. My se už příští pátek potkáme u kulatého stolu na ministerstvu u pana ministra ohledně té další etapy. Chceme o tom také dnes diskutovat. Volba nového místopředsedkyně Ing. Juřenčákové: Náš Spolek se díky zastřešení stálé komise dostal, nebo pracuje na této půdě. My si toho velmi vážíme a samozřejmě život jde dál. Stalo se nám, že nám místopředseda odešel z důvodu toho, že jeho pozemská pouť skončila a nikdo další nebyl zvolen. Jsme dnes v situaci, kdy máme jednoho místopředsedu, přestože máme formálně mít dva místopředsedy. Pan Večerka je do voleb, které budou letos – valná hromada bude v prosinci – takže bychom měli vyřešit situaci, která je po odchodu pana Žáka. Můj názor je takový. Spojení vedení Spolku se Senátem a se Stálou komisí rozvoje venkova Senátu PČR se ukazuje jako velmi dobré po formální i zcela praktické stránce. Nemyslím si, že by zde přítomná paní senátorka, kterou bych velmi rád, abyste akceptovali jako místopředsedu našeho Spolku, byla tou paní, která je tu proto, abychom tady mohli být. Ta podstata je někde úplně jinde. My jsme se kdysi s panem senátorem dohodli na jedné věci. Že určitě má každý svoji práci, musí si ji udělat a nemůže suplovat práci někoho jiného. Ale jsou lidé, kteří mohou jednodušším způsobem otevírat dveře pro ty problémy, které nás tíží. To se osvědčilo a já bych si velmi přál, aby to pokračovalo i nadále. Senátní komise doporučila paní senátorku Juřenčákovou pro tuto práci a je otázka, jak se k tomu postaví členové Spolku. Byl bych rád, kdybychom si teď v krátké diskuzi řekli pár slov a musíme vše nějak formálně vyřešit. Poprosil bych pana Večerku, který je právník, aby se nám k tomu vyjádřil a pak bych poprosil o vaše názory. Ing. Juřenčáková – Byla jsem zvolena na zasedání Stálé komise pro rozvoj venkova Senátu místopředsedkyní komise. Tou jsem už druhé volební období, tzn. že už dva roky nazpět. Jsem bývalá neuvolněná starostka malé obce a když jsem starostovala, tak naše obec byla taky členem Spolku a já jsem se těch akcí aktivně zúčastňovala. Nejde mi o žádné funkce, ale vím, že je možnost opravdu otevírat tady dveře. Mě zarazilo, že po kontrole vašich usnesení jste nedostali odpověď na dopis, který jste posílali 17. listopadu a já v tom mám takovou dost velkou praxi, protože jsem nikdy neměla problém, že jsem interpelovala v souladu s jednacím řádem Senátu jako senátorka ať už premiéra Topolánka nebo premiéra Nečase nebo teď v poslední době ministra zemědělství ohledně transformace zemědělských vodohospodářských zpráv. V rámci těch svých možností jednotlivé členy vlády interpeluji a

17

opravdu už se naučili, že do těch 30 dnů odpovídají. Protože jedenkrát neodpověděl premiér Topolánek a v okamžiku, kdy mu začali volat novináři, kdy teda odpoví, tak okamžitě to provedl a od té doby už se mi nestalo, že by někdo do těch 30 dnů neodpověděl. Takže jsou tady možnosti, kdy Spolek už je na to krátký, že se ním třeba někdo nechce komunikovat a nebo je to zdlouhavé. Tady v této oblasti nabízím svoji spolupráci a co se týká další návaznosti na komisi rozvoje venkova, tak tam si myslím, že taky není problém, protože už jsem se přihlásila, jsem členkou Spolku, takže se budu aktivně účastnit těchto vašich zasedání a budu informace přenášet na úroveň komise pro rozvoj venkova. Je na vás, jak se dnes rozhodnete. Ale nejde o žádné funkce. Jde o to, abych nám mohla pomoct, protože bydlím taky na malé vesnici a vím, co ten náš venkov potřebuje. JUDr. Večerka – Navrhuji následující postup. Jednak doporučuji, abychom s paní senátorkou velice úzce spolupracovali dále, protože činnost Spolku je velice spjata právě se Senátem nejen podle toho, kde sedíme, ale i s tím, že potřebujeme některé věci, které paní senátorka říkala. Čili vliv a sílu, kterými je ten mandát dán. A komise venkova Senátu je jedním z těch orgánů, který může význačně pomoct. My jsem se dostali do formálně složitější situace s tím, že bývalý senátor Žák jako bývalý místopředseda spolku odstoupil v období průběhu mezi valnými hromadami, tedy volbami. Ale já navrhuji následující postup. Podle paragrafu osm našich stanov má právo volit předsedu a místopředsedu předsednictvo. Předsednictvo Spolku volí nejvyšší orgány Spolku, ne valná hromada, jak se někteří mýlili. Volí se na dobu tří let a volí zejména předsedu, prvního a druhého místopředsedu, popř. je i odvolává. Protože jsme tady dnes jako předsednictvo, já bych poprosil paní tajemnici, aby řekla, kolik lidí z řádného předsednictva je zde a zda-li můžeme volit. Ing. Harnová – Když vezmeme devítičlenné předsednictvo Spolku, tak 1. pana místopředsedu nemáme, pan Žák odstoupil, takže jeho místo zůstává volné. Máme tady osm členů. Omluven je pan Kovařík a pan Hroch a pan Kulíšek není omluven – přítomno je 5 členů předsednictva. A pokud se týče rozšířeného předsednictva, tzn.zástupce krajských spolků, kde Moravskoslezský kraj zastupuje paní Liberdová. Omluveni jsou Jihočeský kraj pan Peterka a Liberecký kraj pan Kvapil. Přítomno je 11 zástupců krajských organizací + 5 členů předsednictva, tj. 16 členů z 22členného představenstva. JUDr. Večerka – Předsednictvo je tedy usnášeníschopné, proto vám navrhuji provést volbu. Teď na tomto místě. Formálně navrhuji na první místopředsedkyni Spolku pro obnovu venkova paní senátorku Juřenčákovou s tím, že pokud by souhlasila, provedli bychom volbu nyní, aklamací, abychom uspořili čas. VOLBA MÍSTOPŘEDSEDKYNĚ JUŘENČÁKOVÉ. Zvolena počtem 16 hlasů. Mgr. Kavala – Vítám mezi námi pana senátora Juránka. Rád bych ho představil jako člověka, který se celou dobu, přestože je městský člověk, tak se kolem venkova točí. Není to žádná kolize. Je pravdou, že fangli s obnovou venkova zvedli lidé z měst a není to špatně. Setkávali jsme se s vámi i tehdy, kdy jste byl hejtmanem Jihomoravského kraje a spolupráce byla vždycky v dobré, pozitivní rovině. Přestože to nebyla otázka nás dvou, tak jsem byl rád, že program venkova, který se nám podařilo převést dolů, zůstal programem, který byl v zorném poli Jihomoravského kraje a věřím, že i to následující období není dramatické, že se to tedy nezvrátilo jako v některých jiných oblastech naší republiky. Byli bychom rádi, protože problematika venkova je tak široká a má tolik všelijakých nuancí, dveře máte mezi nás vždycky otevřené a budeme rádi, pokud budete moci být nápomocen venkovskému prostoru, který si to určitě zaslouží. A to není otázka, že bych vám chtěl nadbíhat, ale vy sám určitě ze své praxe víte, že jobových zvěstí, které nás mohou potkat, je na každém rohu dost a my si budeme vážit i toho, kdyby vaše pomoc spočívala v tom: dejte si pozor na to či na ono, aby naše spolupráce v tomhle mohla pokračovat, protože si myslím, že na té krajské úrovni jste předvedl, že vám venkov lhostejný není.

18

Senátor Juránek – I díky tomu, že jsme takto na začátku nastavili ten venkovský prostor v Jihomoravském kraji, a tady chci říct, že říkat o mě, že jsem městský člověk, je velmi nadneseno, protože jsem 17 let pracoval v lese, takže je to tato záležitost, že po formální stránce bydlím sice v Brně, ale na druhou stranu jsem celý svůj život prožil mimo Brno a tam jsem nikdy nepracoval až do doby, kdy jsem se stal hejtmanem a tam zase můžete potvrdit, že jsem objel celý kraj, takže jsem se v tom Brně nezdržoval zbytečně. V podstatě jen na hlasování. Mohu říci, že věci, tak jak jsme je nastavili hned v prvním volebním období, vedou k tomu, že v současném rozpočtu je 80 mil. korun v JM kraji na program rozvoje venkova. Tato věc se podařila držet od začátku až doposud a když si vezmu tu kontinuitu 10 let, tak kromě nás neudržel žádný jiný kraj a jsem na to patřičně hrdý. Tuto věc jsme nějakým způsobem udrželi bez ohledu na politické strany. To je výhoda, když se některé věci odpolitizují a nezáleží na tom, kdo zrovna je na čele kraje, ale aby se dodržovaly tyto záležitosti a aby se držely za jakékoliv koalice. Druhá věc, kterou jsem vám chtěl říct, je, že musíme bojovat a jsem velice rád, že jsme tu spolu se zemědělci. Já jsem si poté, co jsem se stal hejtmanem, vyzkoušel jednu věc, což je státní zemědělský intervenční fond a musím říct, že jsem poznal spoustu věcí – tam teď došlo k velmi pozitivním změnám, takže věřím že tento fond bude obcím více pomáhat než tomu bylo v minulosti – a chci říci, že fond není dobré podceňovat. Jsou to jediné jisté peníze, které v současné době jsou. Tzn., abyste na něj nezapomněli a ještě si tam skutečně požádali, protože tam peníze, na rozdíl od státního rozpočtu, jsou a budou. Tak prosím, abyste je využili, pokud tam ještě budou i když se to teď jakoby trošku pozastaví a bude to chvilku déle trvat, buďte trpěliví, máte 4 volební roky před sebou jako starostové a myslím, že během těch 4 let je to potřeba řádně vyčerpat. Jsem připraven spolupracovat, velice rád mezi vás budu chodit a velice rád pomůžu i kolegyni, která byla zvolena vaší místopředsedkyní. Jsem rád, že je spojení mezi Senátem a venkovem, protože je to nejpřirozenější místo pro Senát a věřím, že senátoři ze svého principu budou vždycky napomáhat. Ing. Juřenčáková – Chtěla bych vám poděkovat za důvěru, těším se na další spolupráci a ve vztahu k podpisu dnešní smlouvy mezi zemědělci a Spolkem jsem si vzpomněla na jednu věc, kdy po zasedání valné hromady v prosinci jsem měla dojednanou schůzku na Státním zemědělském intervenčním fondu s panem ředitelem a dalšími náměstky a jedna věc byla ohledně soukromých zemědělců, kteří teď museli vracet dotace za to, že nedodrželi půdní bloky. Druhá věc byla ohledně programu rozvoje venkova, tzn. jaká jsou kritéria. Jednala jsem za Zlínský kraj. Došli jsme k nějakému závěru, ale největší paradox na tom byl, že v noci na zasedání vlády byl pan ředitel intervenčního fondu odvolán a pak to vypadalo, že byl odvolán kvůli mně. Takže to je příklad toho, že my politici máme dveře otevřené. Já s tím nemám problém, i když si někteří kolegové stěžují, protože to trvalo týden, abych termín schůzky získala. Pokud budete mít problém někde s něčím, nejen za Spolek ale i za sebe, tak se vám nabízím k pomoci a ráda vám pomůžu. 4. Česká pošta Mgr. Kavala - Budu rád, když přítomný Svaz měst a obcí ČR, kromě prezentace a diskuze nad soutěží Vesnice roku, by nám také poreferoval o problematice České pošty. Tato záležitost je stále otevřená a názory na to se různí. Jakýsi posun je tam zaznamenán, tak abychom nakonec, jak se říká neostrouhali a nepřišli o další ze služeb, na kterou jsme tradičně zvyklí. Pan Bezdíček – Za Svaz měst a obcí ČR vás chci informovat ohledně situací Českých pošt, která je momentálně v tzv. mrtvém bodě. To je v souladu s těmi událostmi, které nastaly. Jistě víte, že vloni se připravovalo zrušení 178 pošt, kde jsme spolu se Spolkem a SMS prováděly různé intervence směrem k Českým poštám i k ministerstvu vnitra coby zřizovateli a žádali

19

jsem okamžité nápravy. Min. vnitra určilo jednoho gestora, který by převzal celou tu záležitost. Toho se ujal SMS ČR a Komora obcí SMO ČR, kde já jako předseda jsem gestorem při jednání s Českými pošty. Ty s námi uzavřely dohodu o vzájemné spolupráci a ta je hlavně o tom, že se budeme vzájemně informovat o situaci Českých pošt. Ty se připravují na privatizaci. Při ní může docházet k různým událostem. České pošty hledají své nejlepší ekonomické postavení a zároveň přitom připravují projekt, který nazvaly projekt Partner. Je to projekt, který by měl být pro malé obce a nejen malé obce, ale i zájemce, kteří by se chtěli stát tzv. „pošťáky“, tzn., že by byly výdejním místem i partnerem, to by bylo to místo, které by bylo vyšší než to výdejní místo, kde by ty služby přecházely buď na obecní úřady, ale i na soukromé subjekty. Nejdřív jsme se dohodli, že by bylo možné spíš to převádět na OÚ s tím, že by se nerušily ty kamenné pošty, ale celá služba by přecházela na obecní úřady. Pro malé obce by to bylo výhodné v tom, že na úřadech máme některé pracovníky na částečný úvazek a ti by mohli být bráni na celé úvazky s tím, že by část služby vykonávali pro pošty, část pro obecní úřady. Ovšem v rámci privatizace je volná soutěž a privatizační projekt něco obsahuje. Po všech těchto dohodách jsme řekli: ano, ať je rozjet pilotní projekt, ať jsou vybrány vytipované obce, které by měly zájem na tom projektu spolupracovat. Boží Dar už takto jede a pan starosta si to velice chválí. Další obce se do toho také přihlásily, ovšem trochu nám to nakazila situace ekonomická, protože ty peníze, které v tom hrají hlavní roli, zůstaly trochu brzdit celou tu projekční věc v tom, že jsme si mysleli, že část peněz, která by posílila ty ekonomické rozpočty obcí a napomohla službě Českých pošt, by byla podstatně vyšší a České pošty připravovaly částku nižší, se kterou jsme nesouhlasili. Další věc, co se nám stává - někteří kolegové mi volají a říkají: oni u nás budou rušit poštu. Já se jich ptám: Vy jste podepsali nějakou dohodu? Protože v té dohodě, kterou máme uzavřenou, máme jeden z bodů, že budeme informováni včas o jakýchkoliv změnách na jednotlivých obcích. Tzn. kdyby ČP řekla ano, my tam zrušíme poštu, tak za prvé se musí dohodnout se samosprávou a za druhé budou informovat SMO ČR. Tak zní dohoda. Mě volali kolegové, že najednou jim zruší poštu, že už tam dál od 1. ledna 2011 nebude fungovat. Já jsem okamžitě zavolal na Poštu a říkám jim: prosím vás, jaká je to dohoda mezi námi, když nás neinformujete? Oni okamžitě slíbili nápravu, jeli se zeptat a situace byla taková, že někteří kolegové, kteří končili ve funkcích starosty, podepsali nevýhodné dohody s ČP a pak následně nastoupili noví starostové a ti tu smlouvu napadli. ČP byla před otázkou, jestli dál pokračovat i s tou novou samosprávou a nebo postupovat podle té smlouvy, která byla uzavřena. To je jedna z věcí. Druhá věc je, že některé objekty ČP už jsou v tak dezolátním stavu a oni do nich už nechtějí dál investovat, a tak ty oni chtějí zrušit. Ale je dohoda, že pošta tam nebude končit, ale je dohoda, že buď bude přesunuta na obecní úřad nebo do nějakých soukromých objektů na základě soutěže, kterou oni připravují v tom privatizačním projektu. Další věc je, že ten projekt, který je, bude v rámci privatizačního projektu minimálně působit po určitou dobu. Oni navrhovali rok, my jsme s tím nesouhlasili, navrhovali jsme deset let, ovšem na to zase nepřistoupila ČP, tak jsme se nakonec v rámci memoranda dohodli na pěti letech. Takže ČP připravuje privatizační projekt, který by měl obsahovat prakticky tento pilotní projekt v tom, že bude po dobu pěti let udržován. Tzn. ta výdejní místa. A ten partner bude po dobu pěti let působit a vykonávat službu pro občany. Nesmí se změnit. Ovšem nastala další věc, že i v ČP se mění funkce. Jsou odvoláváni ředitelé atd. Sotva s někým navážeme spolupráci, tak najednou ho odvolají. My jsme si to vyzkoušeli, že třeba nám odvolali nejen generálního ředitele, sotva jsme na to upozornili, ale pak jsme zase jednali, zase byl odvolán ředitel. Takže jsme pořád čekali na toho, s kým bychom uzavřeli tu dohodu a s kým bychom mohli jednat. Teď zase nám odvolali partnera, se kterým jsme jednali, ale přesto komora obcí na posledním zasedání zaúkolovala předsedu komory, aby zaslal dopis českým poštám na základě dohody, která byla uzavřena, aby tu dohodu respektovaly a

20

oznámily nám, jaké změny připravují, protože něco se tam na té poště děje. A my o tom nevíme. Oni nám odepsali, že oni dohodu chtějí ctít s tím, že se s námi chtějí setkat 8. února a celou záležitost vyřešit. Pro obce i pro občany by bylo velice dobré, kdybychom byli včas informováni. Až dostaneme nějakou informaci, abychom mohli okamžitě reagovat. Byl bych rád, abych se to dozvídal včas. Ne až když už to celé na těch regionálních pracovištích proběhne a o nás bez nás. Chceme vědět o všech věcech, které se dotýkají obcí a místních samospráv. Kdybyste se něco dozvěděli, zavolejte. Mgr. Kavala – Teď přes svátky jsme byli v Bavorsku a když jsme s nimi navazovali spolupráci, zrovna tam na radnici otevírali novou poštu. Já jsem u toho byl, měli to tam krásné, všichni byli nadšeni, že tam konečně mají pořádnou poštu. Ta dědina má skoro dva tisíce obyvatel. Když jsem tam přijel pak, pošta byla zrušena a teď jsem tam přijel a pošta byla znovu obnovena. Je tam takový malý supermarket, má několik oddělení a v oddělení s nápoji pracuje paní, nad sebou má nápis Německá pošta a dělá opravdu skoro všechny úkony, které ta pošta dělá. Takže představa, že tady bude v každé dědině kamenná pošta, je možná z naší strany trošku špatná. Nikdo už asi dnes nevrátí to, že se před lety pošta zbavila nejlukrativnějších kšeftů a to, co se na tom mohlo vydělat, to je zbytečné nad tím brečet. Ale není faktem, že bychom měli všichni jezdit na ty větší pošty, protože my jsme poštu ubránili, máme ji také na úřadě a v Hranicích, kde mají dnes konečně poštu se vším všudy s těmi čísly, tam stojíte jak trestanec. Takže kdo si to odzkoušel, tak ví, že tudy cesta taky nevede. Protože i kdyby co uměli, tak oni jim tam zase ještě navalili kdejaké doplňkové služby a ty ženské jsou z toho mnohdy na větvi, takže ta malá pošta má své opodstatnění. Otázkou je, jak má nebo nemá být transformována a také je to otázka udržitelnosti. Já se dnes s tím obchodníkem domluvím a co když on tam zítra nebude? To je to, čeho se starostové obávají. Možná by bylo vhodné udělat rozhovor, aby se tato záležitost učesala a starostové, kteří jsou teď noví, tak aby věděli, když na ně takto někdo udeří, která bije a jak se k tomu postavit. Hned na to by následně měla navazovat diskuze o rušení regionálních tratí. To je podobný problém. Ale u pošty je to často ekonomický fundament, ale u těch ČD a rušení regionálních tratí je to manipulace s ekonomickými výsledky, která je jasná a k tomu bychom asi měli nějaké stanovisko zaujmout. Rád bych se zeptal předsednictva, jak se k těmto informacím postavit. Zatím si postup nedovedu představit. Pan Bezdíček – Ještě jednu věc. My jsme se dohodli s ČP, že ty služby, které jsou doposud, se nesmějí změnit. Naopak, musejí se rozšířit. Tzn., že služba se musí zkvalitnit a ne zhoršit, pro občana na venkově. Jestli to bude formou toho, že tam nebude kamenná pošta a bude to formou rozvozu té pošty, což je mobilní služba, nebo to bude jinou formou, tak ano. Ale nesmí se ta služba pro občana zhoršit. Oni samozřejmě vždycky hledí na ekonomické hledisko a snaží se jít tou snazší cestou. Ale dohoda je na tom, že služby mají zůstat na stávající úrovni. Mgr. Kavala – Tam je ještě problém v jiné věci. Jestli jste si všimli, min. vnitra svého času tam nasunulo Czech Point - na pošty. A to je podle mě obrovský podvod, protože my to máme v podstatě v jednou baráku dvakrát. Lidé v Hranicích, které mají dvacet tisíc obyvatel, mají úřad, kde by to mohli vyřídit a stojí ve frontě na Czech Point na poště. Tudy by cesta vést neměla, protože stát to ve svém důsledku i dvakrát zaplatí. Oni říkají, že to budou té poště platit. Jakoby sanují něco, co by se sanovat nemuselo a nám budou vykládat,že to neumíme nebo neděláme. To je možná také věc do diskuze. Jestli je nutné, aby ČP dělala vedle úřadu i Czech Point. Ale já do toho nechci vstupovat. Je to rozběhnutá věc a těžko to asi bude někdo rušit. Každý z nás chápe, že zruším si školu, zruším si poštu, hospoda je na zavření (i pan Jakl z prezidentské kanceláře hned po panu prezidentovi řekl: prosím vás, snižte hospodským nájmy nebo nám zaniknou hospody. Letos poprvé se prodalo víc piva v obchodech než v hospodách, což v historii ČR nemá vůbec obdoby.) a pak už ta dědina

21

nemá jinou roli než to, že se občas sejdete na nějakém kamarádském fotbalu a přespíte tam. Sám nevím, kudy z toho ven. Vím, že zkoušejí různé záležitosti. Náš Spolek by mohl podpořit to, že s tím bezinformačním záměrem rušit to po hrstech bychom se proti tomu měli postavit a měl by tam být nějaký prostor pro vyjednávání, protože věřím, že pak jsme schopni některé věci, které by někdo, kdo za to má prémie, odfajfkoval, odvrátit. Může se stát, že pak některé pošty opravdu nepatří do té kategorie a přesto by prošly redukcí, velmi nevhodnou pro nás. Paní Wimmerová – Já bych tady možná měla jednu kacířskou myšlenku. Víme, že knihovny máme téměř ve všech obcích. Hledáme také nějakou náplň činnosti knihovny, aby to nebyla jen půjčovna knih, ale aby se to stalo komunitním a informačním centrum obce. I zájem obce je, aby tam byl třeba profesionální knihovník, který by mohl vykonávat tyto záležitosti a to nemůže být zaměstnanec na plný úvazek. Někteří knihovníci prošli rekvalifikací a dělají třeba na obci. Jiní vedou informační centrum. Zauvažujte, jestli jedna z možností by nebyla rozšířit knihovnu o toto. Tím pádem bychom získali možnost mít tam častěji otevřeno a knihovna by mohla posloužit lidem v místě nejen tím, že půjčuje knížky. Mgr. Kavala – Já si to dovedu představit jako technické zázemí. Ale jestli si myslíte, že v té výdejně nápojů v tom Bavorsku má ta paní jiné technické zázemí než připojení na internet – a to mají dneska díky knihovníkům všichni. Já jsem se svého času přimlouval i za to, aby se lidé do těch knihoven dostali, už když se uvažovalo o tom Czech Pointu. To by všechno mohlo jít. My tam nemáme mladé lidi. Mohli bychom tam mít i lidi po škole. Je to jedna z možností, ale nedá se to asi udělat plošně. Ale za úvahu to určitě stojí. Paní Wimmerová – Není to plošně a paušálně, ale je to možnost získat nové pracovní místo na venkově, třeba pro maminku na mateřské dovolené nebo absolventku školy, která nemůže dojíždět. Mgr. Kavala – Asi ano, ale držel bych se té první roviny, že pošta má svou historii, svůj význam v plné hodnotě. Pořád mi přijde lepší, kdyby ten poštovní koutek byl radši v knihovně než v hospodě. Ing. Bartoněk – Na nás se obrátily desítky starostů, kterých se to rušení pošt týká. Vzhledem k tomu, jaké zprávy od nich přicházejí, každému jsou nabízeny trochu jiné podmínky, trochu jiné služby. Nám to připadá, že tato akce ze strany pošty je nekoncepční. Měla by být asi představena odborné veřejnosti a samosprávám a pak by o tom měla být nějaká diskuze. Ty tady hovoříš o tom, že tam nemá žádné jiné vybavení, ale v těch smlouvách, co je uvedeno, tak tam musejí mít časové trezory a různé další záležitosti. Smlouvy, které naši starostové dostávají do ruky, to jsou smlouvy, které jsou neakceptovatelné, nepřijatelné. Tam jsou stanovené povinnosti, řádově je jich 15 – 20. Na každou z nich je sankce. Některá je deset tisíc korun a některá milion korun. To jsou podmínky, na které starostové přistoupit nemůžou, takže my jsme jako SMS všem dali instrukce, aby žádnou smlouvu s poštou nepodepisovali, s tím, že se chystáme na ministerstvo vnitra a na ředitelství pošt, kde své připomínky budeme připomínat, aby se sjednala náprava. Zejména, aby ta koncepce nějaká byla toho dalšího postupu a abychom se k tomu měli možnost předem vyjádřit. Aby oni přišli s tím, že pokud to starosta nepodepíše, tak je od 1. 1. zrušena pošta, tak to neodpovídá ani těm dohodám s Komorou svazu měst a obcí a mě to připadá jako vyděračská záležitost. Mgr. Kavala – Já bych to rozdělil na dvě roviny. Nedělejme si iluze. Pošta jde v době internetu jakoby z kopce, to si každý obhájí a než investovat a starat se o stovky zaměstnankyň, starat se o malé poštičky s údržbou, nesmyslnými předpisy a tisícem revizí, to všechno stojí peníze. A vedle toho jsou tzv. kamenné pošty, které jsou dobrým kšeftem z hlediska privatizace. Nebudeme si tady vykládat, že to je ten hlavní důvod, proč se toto bude dělat. Protože někteří lidé se potřebují v této zemi zmocnit těchto úžasných objektů, které jsou většinou velmi dobře dopravně napojené, všechno vybavení mají a to je otázka – už to nikdo nechce dělat, tak vám to tam šupneme za pár drobných. Nechci být zlým prorokem, ale myslím si, že to je ten hlavní důvod. Já bych vítal to, že se to udělá s předjednáním. Jestli se

22

to udělá bez předjednání, nemůžu se než podepsat pod to, co říká pan kolega, já bych do žádného takového podpisu nešel. Ale může se vám stát to co u nás, že vám zruší prodej na nádraží a zruší vám nádraží do rána, přestože vy víte, že na drahách nic do rána neexistuje. Tam šest měsíců není žádný čas. A oni mi přišli říct, že za tři dny zavírají. A v ten moment jakoby jste mi dal facku, ale nic neuděláte. To je úplně bezmoc. Takže já si dovedu představit, že oni mu to tam hodí na stůl a řeknou: Podívej, od pondělka nebude pošta a nebo to tady podepíšeš. A jen zoufalec si to přes noc přečte a vymýšlí, jak to udělá, aby občanům ráno něco řekl. Je to opravdu natlačení do kouta a tam ještě zapíchnutí. Pan Bezdíček – Já bych chtěl kolegu požádat, aby mi zaslal ty smlouvy, které byly hozeny. Jestli opravdu nějaká smlouva existuje, která byla hozena starostovi tak, aby ji podepsal, jinak že mu zavřou poštu. To chci dostat. Jinak to odporuje všem dohodám, které máme. Ing. Juřenčáková – Vzhledem k tomu, že tady zaznělo, že SMS se chystá na jednání na ministerstvo vnitra a na ředitelství ČP, já bych doporučila, abyste to jednání zkoordinovali a šli tam i zástupci Komory obcí i zástupci Spolku, protože pak nebudete mít protichůdné informace a uslyšíte to najednou, informace, z jedněch úst. Já s tím nemám problém, abych tam šla. Ale by to dobré v tuto dobu, v tuto situaci. Ale chce to zkoordinovat. Protože pokud oni si s námi budou hrát jak kočka s myší, jako že těm řekneme to, těm řekneme to, je důležité, aby se šlo cíleně a jednotně. Ale záleží na tom, jak to má SMS. Jestli bude ochotno na to koordinované jednání přistoupit. Pan Bezdíček – Já vám rozumím, ale v prvé řadě, když tedy můžu využít vaší funkce jako senátorky, tak se běžte paní generální ředitelky a ministerstva vnitra zeptat, jak bude probíhat privatizace Českých pošt. To by mě velice zajímalo a na to vy máte právě právo. Jak říká Eda, my budeme vyhozeni. Ale vy na to máte právo. Bc. Rampas – Pro venkov je to další nepříjemnou ranou a my bychom asi měli, tak jak to říkala paní senátorka, postupovat určitě koordinovaně a hrozí-li privatizace pošt, pak je třeba jednat s tím ústředním orgánem, který ji připravuje. Podle mě ji musí schválit i vláda a mělo-li by k tomu dojít, tak je třeba, aby ta privatizační smlouva obsahovala to, o čem tady hovoříme a to je o zachování služeb občanům alespoň na té stávající úrovni. A to je to, co by v tom závěru určitě mělo být. Jestli-že nám to hrozí, aby nám v rámci privatizace, protože pak se stane to, co říkal Eda, neuteklo úplně všechno. A to závisí na tom, jakou smlouvu stát uzavře s tím subjektem, který bude privatizovat. Tam bychom asi měli napřít síly do budoucna, aby z té smlouvy venkov nevypadl. Myslím, že to by mělo být závěrem. Koordinovaný postup všech těch tří subjektů, i když já tam vidím skutečně ten subjekt SMO a subjekt místních samospráv jako silnější ve vztahu k pozici samosprávní a my bychom měli být určitě partnerem a pokud by k tomu ještě přispěl Senát, tak je snad šance to do té smlouvy dostat. Mgr. Kavala – My jsme se do toho nikdy nevlamovali, protože já jsem tady o tom diskutoval a když řekli: my to tady chceme zastřešit, tak jsem s tím problém neměl. Je věc ta, jestli na to jednání se teď chystá SMS, tak aby se ty síly načetly. Diskutovali jsme na konec dubna seminář, který má být tady v Senátu, má se týkat rozpočtového určení daní, tam by klidně 20ti minutová vložka, týkající se ČP, které se bezprostředně týkají života na vesnici, mohla být. Je na to ještě prostor, abychom to tam zveřejnili. Můžeme tam vznést tento dotaz a pak to zveřejnit na plénu konference. A to už nebude odpověď, kterou někdo jen tak plácne a tím pádem ho můžete chytit. Zkusme se takhle zaúkolovat do března. V březnu jsou Dny malých obcí, my jsme partnery a tak bychom tam tuto záležitost mohli otevřít. Před velkým fórem starostů už budeme něco vědět a pak to dát na ten dubnový seminář. Pan Tyl – Já si myslím, že tady k tomu bylo řečeno mnoho a nabírá to dobrý směr, protože je to záruka těch našich nejvyšších je skutečně zárukou toho, že to někam povede. Protože tento boj je takový jako bourání do zdi. Není to jednoduchá záležitost, protože jsme to probírali na Spolku a ať si lidé, kteří to takovým způsobem hrnou, uvědomí, že na obcích v podhorských oblastech má pošta svůj význam a těžko starosta vše stihne, když to dělá při zaměstnání a má

23

tam zajišťovat ještě další úkoly. Existuje optimalizace sítě a tam jsou skutečně úkoly, co všechno ten starosta sám na sebe přebírá. Nedivte se, že má z toho obavu, protože pak je za vše zodpovědný on. A nikdo se ho nebude ptát, jakým způsobem to zajistí a lidé to budou uplatňovat na něj. Na obci možnosti až takové nejsou. Myslím si, že by se k tomu mělo přistupovat citlivě a na těch odlehlých obcích to má skutečně svůj význam a mělo by se to zachovat. Mgr. Kavala – To je asi tečka. Není potřeba to dál rozvíjet. 5. Různé – stavební zákon Mgr. Kavala - V bodě Různé toho máme opravdu dost. Za velmi důležitou považuji otázku Stavebního zákona. Je tady pan Florián a další. Je před námi také poměrně velká konference, týkající se prodeje na venkově, proto je tu mezi námi pan Zaremba. Konference se bude konat začátkem února. Je před námi i Regiontour. Ing. Arch. Florian – Chtěl bych říct, že stavební zákon, ke kterému jsme jako Spolek dali připomínky, v minulém funkčním období Parlamentu dopadl tak, že v souladu s tím, co nás informoval pan náměstek Kalous ještě s panem senátorem Žákem tzv. zaparkovali v legislativní radě. My jsme tam měli spoustu výhrad, ale oni to zase tak úplně nezaparkovali. Zhruba ve druhé polovině minulého roku stáhli z legislativní rady ministerstvo pro místní rozvoj. Tím si vytvořili podmínky, byla to taková prohra k výhře, že teď na tom stavebním zákoně začali pokračovat a mají představu takovou, jak je uvedeno na webu Spolku, do konce února to dát do vnějšího připomínkového řízení v paragrafovaném znění a už rovnou do vlády a Parlamentu. Tento způsob je z mého pohledu ne úplně korektním fíglem. Ministerstvo směřuje k tomu, že zákon projedná hodně rychle a ne úplně v tom původním rámci, jak měl cíl pan ministr Čunek, který dal zadání svým pracovníkům, že zákon má jen odstranit administrativní chyby, kde jsou věci těžké a nefungují a nemá zavádět žádné extra novoty koncepčně. Nový pan ministr přišel se třemi okruhy problémů. Já s nimi nijak vnitřně problém nemám, ty okruhy jsou skutečně nastaveny správně. Jeden je složitost řízení (rušení stavebních úřadů – s tím už problém mám), druhý je řešení autorizovaných inspektorů a třetí je vazba na EIA. On má zřejmě na mysli ve vztahu ke stavebním a územním řízení, já mám osobní problém i s EIOU v rámci územního plánování, kde jsou procesy posuzování z hlediska ŽP trvalé udržitelnosti orgány ÚP a do toho ještě EIA a ŽP, čili je to překombinované. Ocenění těch problémů je správné, ale ty metody směřují nějakým zvláštním směrem. Dnes bych nemluvil o územních plánech, protože je to věc v tuto chvíli tak nevyjasněná i na ministerstvu, protože tam jsou trochu jiné přístupy, takže nevím jak to dopadne. Ani bych nehovořil o těch autorizovaných inspektorech, i když se toho trochu dotknu (to jsou ti, co můžou úředně za úřad něco dělat), ale hovořil bych o stavebních úřadech. Pan ministr ve svém vystoupení prohlásil, že chce zrušit jedničkový stavební úřad. Já jsem pořád nevěděl, co to je, tak jsem si včera vyjasnil na ministerstvu pro místní rozvoj, že to jsou ty úřady, které nejsou ani v takzvaných obcích s rozšířenou působností, ani takzvané pověřené úřady, čili ten zbytek normálních úřadů základního typu, které prý mají pravomoc stavebního úřadu z dřívějška. To je tak třicet let. A tyto úřady oni chtějí rušit. Na to je schéma, které poprosím, aby se promítlo. V tom schématu není obsaženo sto úřadů, jak říkal pan ministr, ale je tam úřadů, když pominu města, kde se to asi rušit nebude, 230. Je to od malé obce typu Šumná až po obec Olešnice nebo Protrmice. To už je velké město a úředníci tam asi mají dost práce. Tak si to teď momentálně představují na MMR. Nebyla zrovna super ochota poskytovat nějaké základní informace, s tím, že mi řekli, že oni v duchu toho, že připomínkovým místem je SMO hodlají ho oslovit (asi v tomto měsíci) a budou s ním o tom vyjednávat. Mimo jiné to slíbil i pan náměstek Kalous, když jsme byli v Senátu, že SMO přizvou, ale Spolek ať si to domluví se SMO, ať se do toho neplete, že oni mají jednoho

24

partnera. SMO, na rozdíl od nás, už byl bdělý a ostražitý, že ihned jak pan ministr začal na veřejnosti vystupovat s tím, že chce rušit stavební úřady, přijal usnesení nejvyšších orgánů, že s plošným rušením nesouhlasí. A teď, jak jsem zjistil, napsal nějaký dopis na ministerstvo, kde to dává najevo, že s tím má problém. Já jsem ještě vyvěsil jeden seznam, to je seznam na webu. Když jsem ještě nevěděl, že chtějí rušit ty jedničkové SÚ, protože z toho článku pana ministra to tak nevyplývalo, tak jsem vybral podle počtu obyvatel sto nejmenších stavebních úřadů, kde se dá předpokládat nejmenší agenda. Ale to nejsou ty jedničkové, některé jsou i dvojkové. Každopádně si myslím, že patří mezi ty ohrožené druhy. Ještě se to ale rozšířilo ne ze sta na těch dvě stě, což jsou všechny, co nejsou pověřeny. Myslím si, že to jde proti zájmu Spolku jako takového, protože my chceme mít vlastní odborníky na venkově a my tam ty odborníky rušíme například touto argumentací, jak mi bylo také argumentováno: No jo, tam je stavební úřad a on ráno dělá čtyři hodiny stavební úřad a odpoledne čtyři hodiny zajišťuje, kterak opravovat obecní majetek. Ať už to, že říká lidem co mají spravit nebo chystá projekty apod. Já ale vůbec nechápu, co je na tom špatného. Ten starosta přemýšlí racionálně, on toho člověka potřebuje zaměstnat, to je skoro jako u té pošty. Když jsem se ptal na to, jestli existuje analýza, že ty úřady pracují špatně, tak mi bylo řečeno, že existuje usnesení vlády z poloviny minulého roku, kde ministerstvo vnitra dělalo nějaký průzkum a tam upozornilo, že stavební úřady na těch nejnižších úrovních jsou problémové a vláda uložila, aby ministerstvo naše, včetně dalších ministerstev, udělali za ten svůj úsek (za vodu, za ŽP apod.) analýzu do poloviny tohoto roku, v čem jsou problémy. A tady MMR, aniž má analýzu v ruce, tak už ruší sto úřadů, podle slov pana ministra. Ale referenti říkají, že do hry jdou se zrušením dvě stě třiceti úřadů. Já z toho mám velice špatný pocit a považuji to za klíčovou otázku a teprve potom bych řešil ty územní plány na nějakém dalším jednání, kde se na to připravíme podrobněji. Podívejte se na mapu. Týká se to převážně moravských krajů, ale nejen jich, také Vysočiny nebo Středočeského kraje, protože tam, kde byly Sudety, jsou města malé a oni tam neměli potřebu v těch minulých třiceti letech. Říkám schválně 30ti letech, protože se to určitě týká celého porevolučního období, ale také zhruba desetiletého období předtím, protože už tehdy vznikla jakási politická snaha posouvat to dolů, ale ta snaha se ukázala jako životaschopná, protože 30 let funguje a teď to zase chtějí posouvat nahoru. Ještě je tam jedna argumentace, kterou má MMR, ale která se dá podle mě interpretovat dvojím způsobem. Oni mají prý zadání z volebního programu, že chtějí dělat tzv. jeden úřad pro všechno. Tzn., že když dnes povolují rodinný domek, tak studnu mi musí povolit obec s rozšířenou působností. Ale už nikdo neřekl, jestli to tam dali ti úředníci. Já nechápu, proč by nemohl studnu povolit úřad v Strmicích nebo tady u Peši. V tom nevidím problém. Myslím si, že je i jiné řešení. Tzv. heslo „jedno rozhodnutí“ se dá klidně posunout dolů, pomáhá nám po odbornících. Má tam jediné riziko a to se některým nelíbí. Že funguje takové selské posuzování, po strejcovsku, že ten úředník tam vyřídí věci mimoúředně daleko rychleji, ale nikdo nemá analýzu, jestli je tam těch odvolání víc nebo míň. A já se přiznám za sebe, z hlediska právního pohledu, který mám, je lepší, když není žalobce, není soudce, než když je složitý úřad. My přece neděláme úřad pro úřad, ale pro lidi. Mgr. Kavala – Asi se shodneme na tom, že vzhledem k té síle, kterou máme v daném okamžiku, nemyslím jako postupně, a není-li to územní plánování tak akutním problémem, tak asi se soustředit na ty stavební úřady. A to je tato záležitost, co říká vždycky Standa Rampas, malé obce jsou neefektivní. Ukažte mi jedinou studii, která prokázala, že je to pravda. Tzn., že zrušíme 200 stavebních úřadů, kolik to státu donese? Já to řeknu na příkladu nás, starostů. Politici byli dohnáni k tomu, aby si ubrali na mzdách, tak první co udělali, tak sebrali peníze starostům od nového roku. Za 20 roků, co starostuji, se nestalo, aby se zvyšovaly mzdy úředníků a zároveň starostů. My jsme přišli vždycky až někdy v březnu, až se ozval SMO a další a pak to přišlo a zpětně nám mzdy doplatili. Ještě když nevěděli, kolik

25

budou muset ušetřit, tak první byla tabulka na obcích s předstihem, aby zastupitelé a starostové dostali méně peněz. Logicky si nedovolím udělat nic jiného, protože mí úředníci pracují na plné pecky, protože je zatěžuje někdo blbostmi, tak jim žádné mzdy nesnižuji. Mě by tedy zajímalo, kolik redukce těch stavebních úřadů státu přinese. Protože já v tom objemu mám nějaké peníze té státní dotace. Peša ten úřad má, já ho nemám, takže tam nějaké peníze v součtu jdou, kolik to tedy bude, kolik fyzicky ušetříme. Náš pan ředitel školy, mladý chlap, který je veliký papíra, co se týče školy, si chtěl vedle mě postavit rodinný domek. Narazil na úřednici, která je šílená. Byla vyhozena z jiného úřadu, tam ji vzali a on během toho stavebního řízení zjistil, že ona 18x pochybila. Pak se tak naštval, že tu stavbu odvolal a koupil si radši starší domek a ten si opravil. Osmnáctkrát na tom dvacetitisícovém městě pochybila. Nic se s ní neděje. Já se chci zeptat, kam se lidé, naštvaní na tento úřad, obrátí. Autorizovaní inženýři apriori nejsou, široko daleko není ani jeden, tak lidé na tom Potštátě, když jsem to tam teď viděl, v Hustopečích, Opatovicích a dokonce i v městě Tovačově. Oni tam stavební úřad mají a ty úředníky tam znají. Kdyby jim tam dělali paseku, tak by neobstáli. A těmto lidem chtějí úřad zrušit a oni pak budou stát a poslouchat: ty ale ještě jsi mi nedonesl tamto. Co se tím tedy ušetří a co to bude mít za přínos pro to, abychom se pohnuli v této věci? Je to diskuze na tři hodiny, ale zase bychom v této záležitosti, pokud je to už zase v procesu, měly vznést dotazy a nevidím to jako problém. Jestli se tady bavíme o poštách, tak se bavte i o těchto záležitostech. Ing. Arch. Florian – Žiji teď v obci Proseč na Chrudimsku, je to zhruba třicet minut jízdy od Chrudimi. Pan ministr říká takový argument: jednou za život můžeme zajít na stavební úřad i dál. Ale už neříká, že ti úředníci z toho Skutče to můžou objet takříkajíc na kole a ti lidi je znají. Oni si z nich nemůžou dělat srandu. Zatímco z Chrudimi, tam musí jet hodinu tam a hodinu zpátky, dá si svačinku a má den v čudu. Takže to ve skutečnosti bude dražší a ne levnější, jak se na první pohled vypráví. Dr. Peša – Stavební úřady prvního stupně. Institut, který vznikl před několika desítkami let v regionech s řídkým osídlením, kde např. Olešnice je městečkem, které má kolem sebe dalších osm, deset obcí, které jsou dříve přiškoleny a dneska k tomu stavebnímu úřadu a matrice připojeny. Jsou to také obce, které mají 35, 37 obyvatel, 120, 150 obyvatel. Protože ale vykazuje tento úřad 2600 obyvatel, které obhospodařuje, je určen k sestřelu. Vedlejší územní region, protože má o šest set obyvatel více, zrušen nebude. Vyplývá mi z toho, že stavebník, který bude stavět v regionu Olešnicka, bude muset dojíždět 25 km do Boskovic, zatímco ten, který bude územně o 4 km dále, na území Kunštátska, bude jezdit na stavební úřad, který má stejný počet úředníků, jako ten olešnický, tedy dva. Ti potažmo nevykazují žádnou neschopnost, protože to by z hlediska různých odvolání potom řešil kraj. Navíc musíme zajistit tzv. způsobilost daného úředníka, tzn. že musí projít všemi zkouškami, musí mít své vysokoškolské vzdělání a zase to povídání na téma, že vedoucí stavebního úřadu dělá investičáka na obci, to pokulhává, protože k tomu by se nikdy nesnížil. Ale hlavně chci říci, že tato záležitost funguje především pro občana, ne proto, že tam jde s papírem pro razítko, ale v prvé řadě a ze všeho nejdříve pro radu. A z hlediska financí pan ministr patrně se nepodíval do tabulek. Do loňského roku, než přišly ty dvě miliardy na výkon státní správy, které posílily ty prvostupňové úřady, jsme dostávali na výkon matriky a stavebního úřadu 450 tisíc korun. Tzn., že tato záležitost je z 80 procent hrazena z obecního rozpočtu, tak co chce stát šetřit? On chce udělat tu záležitost, že bude šetřit olešnické samosprávě peníze? Už je ušetřil. Dostane teď 12x čtyři tisíce z Pešovy výplaty. Takže teď ještě ušetříme dva úředníky na stavebním úřadu, ruku v ruce si potom někdo vzpomene na min. vnitra, že tam máme ještě matriku a proč by tam měla být? Vždyť to všechno hrňme do Boskovic, to není takový problém. Takže jestliže někdo napíše a udělá tento seznam, kde řekne: počet obyvatel rovná se jediné kritérium k tomu, aby zůstal zachován stavební úřad, který potažmo já jako stát ani

26

neplatím, tak buď se jedná o náhlé pominutí smyslů a nebo možná ještě po silvestrovském večeru nevystřízlivěl. Ing. Arch. Florian – Ten seznam jsem vyrobil já jako provokaci, takže jsem nevystřízlivěl. Těch sto obcí, ve kterých by se mohl stavební úřad zrušit, protože pan ministr mluvil v tom vystoupení jen o tom, že ti úředníci pracují neefektivně, nejednotně. Teprve včera jsem získal to, co jsem promítl do mapky. Já tvrdím, že všechno je špatně. Ale já bych neobviňoval ministra, že vymyslel hranici, tu jsem vymyslel já jako provokaci. Berte to tak, že jsem agent provokatér, abyste si uvědomili, že se děje velká věc, a že je třeba tomu čelit přes jednání s ministerstvem vnitra (Nabízím tam návštěvu.), přes jednání SMS příští týden v této věci, přes kraj… podle mne to žádný kraj nepřivítá s nadšením. Důležité je, aby se toto brázdění zastavilo a začali jsme se bavit o tom, dobře jednotné řízení, to je správné, ale jestli to řízení nemůže být dolejš. A ještě řeknu jednu věc, která už přesahuje a to už je z mé strany pokusný balónek. Současně se chce něco dělat s těmi autorizovanými inženýry. Kdyby se to rozehrálo až tak dalece, že se ten inženýr bude moct pohybovat na malé obci a že se takzvaně zaplatí ta služba a podepíše to u té malé obce starosta, tak to potom je úplně dole a dokonce to platí ten soukromník a to je šetření. Ale to se zatím nenastolilo. Zatím je pořád pocit, že ti autorizovaní inspektoři jsou nějaká divná pakáž, protože to není zrušitelné. Ale ten zákon si nastavila tato země takhle blbě proto, aby prosadila supermarkety, protože v tom už se nikdo nevyznal a tam už si ti bohatí investoři toho inženýra zaplatí, tam se to dalo. Tak proč to nemůže zaplatit malý investor? Pak se musí sáhnout až do otázky samosprávy a spojené státní správy, že se musí třeba připustit, že starosta může klidně to rozhodnutí podepisovat. Tím by se zvýšila jeho autorita a potom už to vyřeší život. Tam, kde bude malá obec, ten starosta je propustí a bude ten člověk dělat technika na barácích a pak udělá posudek a starosta to podepíše, protože ty lidi zná. Mgr. Kavala – Ale to už tvoříš nový zákon. Myslím si, že v této záležitosti, kdy tady musíme zase načíst síly a měli bychom vznést dotaz, jestli je to cílem nebo není. Zkusme se na tom shodnout, pokud je to aspoň trošku akceptovatelné. Pan Kruml – Jedna věc, která je neřešena, jsou černé stavby. Víme z praxe, že mnoha stavebníkům, zejména podnikatelům, se vyplatí, aby postavili načerno a pak zaplatili pokutu. Druhý způsob, který je nemravný, je ten, že se nechá povolit stavba, pak se v průběhu stavby postaví něco jiného a pak se to dohání před kolaudací úpravou. Na toto se nedbá. Vzorem k těmto nectnostem byl v Praze stadion Sparty na Letné. Postavil to prezident Mach načerno a obílil to tím, že tehdejší ministerský předseda mu tam šel udělat slavnostní výkop. Mgr. Kavala - Teď tady máme ještě několik věcí. Je to záležitost velké dvoudenní konference, která se koná po sedmnácté a je poměrně prestižní: „Jak přežít - inovovat“. Jsme tam přizváni k panelové diskuzi, která se jmenuje „obchod a obslužnost venkova“. To je záležitost Jednoty. Na panel je tam pozván pan hejtman Hašek, ředitel spol. Konzum, obchodní družstvo, pan Hlavsa, ředitelka firmy Flop, paní Kadlecová, za Spolek Mgr. Kavala, Ing.Veleba za agrární komoru, Bc. Winter za národní síť MAS. Zúčastníme se toho a uvidíme, v jakém duchu to bude probíhat. Tato sekce je poprvé a myslím si, že je to věc, která velmi úzce navazuje na to, co jsme tady dnes diskutovali celé dopoledne. Berte to jako informaci. Rušení regionálních tratí Pan Hanačík – Před 2 měsíci na listopadovém jednání našeho Spolku jsem nastínil problematiku, která byla spuštěna v tichosti a po pěšině. V době, kdy se měnila zastupitelstva na obcích, kdy Správa železniční a dopravní cesty, protože ta to může udělat, iniciovala proces zastavení veřejné osobní dopravy na 13 železničních tratích, i když původně jich bylo šedesát. Současně s tím spustila další správní řízení na min. dopravy na zrušení dráhy těchto

27

dotčených tratí, aby ty tratě zanikly zcela. Vtip celé transakce spočíval v tom, že správní řízení, které běží, má desetidenní lhůty k vyjádření a poté padne rozhodnutí. Na rozdíl od Jihomoravského kraje, Královehradeckého kraje, kteří stihli dát své námitky do těchto řízení a za to je třeba jim veřejně poděkovat, byly také kraje, které ve čtvrtek, když v pátek končila lhůta, nevěděly, že jim něco leží v podatelně. Jedním z nich byl i Středočeský kraj. Vy jste mě tehdy pověřili, abych v tom zkusil udělat co je možné a zjistil, jak se ty věci mají a jak se ta hra vůbec hraje. Já jsem jednal s Drážním úřadem, zjistil jsem, jak věci jsou a zjistil jsem, že Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) jako správce státního a veřejného majetku si osobuje právo, které mnohdy nemají ani politici, protože odmítá přidělit kapacitu dráhy z důvodu, že není politická vůle. SŽDC stáhla všech 13 návrhů na drážním úřadě, ale za pět nebo deset dní je podala znovu a přeformulovala důvod na základní dopravní obslužnost, což je jiný zákon než zákon o drahách. A tam znovu běžely ty desetidenní lhůty. To byla řízení, ke kterým se JM a Karlovarský kraj kvalifikovaně vyjádřily. Ta rozhodnutí o zastavení ale padla. Celý proces vedl k tomu, že nakonec i mě požádal starosta Jemnice o to, abych se zúčastnil se zde přítomným ing. Šatavou jednání na SŽDC u náměstka Navrátila, jak že se to bude celé hrát a o co vlastně jde. Výsledkem jednání bylo, že jsme si slíbili, že se znovu potkáme a začneme trochu precizovat, co se skutečně bude dít. I když, jak vychází najevo, vše se opírá o nějakou studentskou práci, respektive doktorantskou práci ing. Pavla, zaměstnance SŽDC a je to aktivita několika málo lidí tam na té půdě. Na min. dopravy o tom téměř nikdo neví, pouze koná v rámci řízení. V čem spočívá vtip? V tom, že oni nebudou dělat to, co dělat nemusí v domnění, že jsou vlastníky. Oni jsou pouze správci, tak jako těmi správci může být kdokoliv. Obec nebo mikroregion. A vůbec nepřipouštějí, že objednatelé té veřejné osobní dopravy, zvláště pak v režimu veřejné služby, může být dnes ze zákona jedna jediná koncová obec. Ta Jemnice může být objednatelem na celé trati Moravské Budějovice – Jemnice. To oni pomíjí a dokonce jdou tak daleko, kdy mezi řádky připravují změnu zákona o drahách, která vyloučí tyto možnosti a pokud nebude na té trati 50 procent provozu nebo tam nepojede minimálně osm vlaků denně, tak vlastník té dráhy bude mít povinnost tu dráhu zrušit apod. Je to naprosté porušení principu subsidiarity, kdy sami víte, že všechny tyto regionální tratě vznikaly z financí našich praprapředků, stát je sice vykoupil, ale za naprosto minimální ceny a já jsem toho názoru – a protože jsem ty informace průběžně posílal všem předsedům krajských organizací i celému předsednictvu – a nepřišla jediná negativní odezva na to, co jsem posílal, že jsme blízko konsenzu toho, abychom vyžadovali, že pokud se něco v tomto ohledu bude dít, tak aby to bylo projednání až na té nejnižší úrovni. I municipální úroveň může být v tomto případě málo. Je potřeba ve všech vztazích to projednat i na úroveň občanské společnosti. Existuje celá řada rozvojových lokálních či regionálních studií, které počítají s těmito prvky infrastruktury na těch teritoriích. Je tu dnes s námi jako host pan ing. Šatava, který má dlouholeté zkušenosti s tím, jak se to na místních drahách dá dělat než v ruce státu. Je tady i zástupce svazku obcí Integro, kteří s tím mají také zkušenost. Kolega z Ústeckého kraje jakbysmet. Protože jich se to svým způsobem týkalo nejvíce. Oni vymysleli něco, co chtějí udělat a byl bych rád, kdybychom se mohli shodnout na tom, že tento postup odmítneme a protože tady je zase ta situace, kdy musíme načíst sílu, tak abychom se dopracovali ke společnému stanovisku a dali najevo, že chceme být účastníky těch procesů od prvopočátku a to, co se v současné době děje, nechť je zapomenuto. Mgr. Kavala – Dnes už na tu diskuzi prostor není. Jsme tlačeni časem. Já bych to asi otevřel ten příští týden. To není věc ze včerejška, kdy ty tlaky tady nastávají a nakonec dokazují, že některé věci jdou udělat jinak. I na severní Moravě to jinak funguje. Dávno už by tam byly vytrhány koleje a přesto tam ty vláčky pořád jezdí. Je to asi na samostatnou širší diskuzi. Tady se nejedná o pár budov pošty, ale o miliardové majetky. Za tím totiž jdou i pozemky, nejen těch pár nádražíček. Zkuste se podívat do svých katastrů, kdo máte dráhu, jaké

28

neuvěřitelné rozlohy zabírají ČD majetkově. Nechci to pitvat, ale chtělo by to samostatný prostor. Pan Hanačík – Z náměstka Navrátila vyplynulo, že oni zareagují „pozitivně“ a v lednu vyvěsí na web SŽDC tratě, které dají do návrhu, ať si je „vezmeme“. V jeho formulaci, tzn. koupit bez dotace na údržbu tratě, bez dotace na provozování dráhy, respektive železniční osobní dopravy. My jsme se tomu pousmáli a řekli jsme: v tom případě nedostanete ani korunu ani vy, protože celý národ řekne: buď všichni anebo nikdo. A oni dostávají v průměru 800 tisíc na km, Jindřichohradecké místní dráhy 350, Viamont 400, údolí Desné 350 tisíc na km provozované dráhy. Takže je jasně vidět, že to jde dělat i jinak. A protože to se má dít už v lednu, tak kdybychom se dokázali shodnout na tom, že vyjádříme nějaký názor. Čím dřív, tím líp. Že takto ne, ale jinak. A postavíme se proti tomu konstruktivně. Že máme návrhy řešení, tak by možná SŽDC ještě nic na web nevyvěsila, protože ministr by jim řekl: zabrzděte. Já jsem si tady dovolil ho požádat, když jsem zjistil, že postupují protizákonně, tak aby je jako ministr a právník zároveň přiměl, aby jednali zákonně. Zřejmě to má delší doběh, protože oni jednají dál a už jsou vůči nim nějaká podání dána. Ale to běží samostatně. Šlo o to nepromarnit ten čas. Ing. Hošek – Řeknu vám něco o prestižní soutěži Eden. A to proto, že je to takové ISO cestovního ruchu a excelentně destinace cestovního ruchu. V ČR jsme se přihlásili předloni do této soutěže poprvé. Vyhlašuje ji Evropská komise a tato loga má ČR pouze dvě. V roce 2009 toto prestižní logo EDEN získalo České Švýcarsko, kdy Evropská komise vyhlásila tématické zaměření „cestovní ruch v národních parcích a chráněných oblastech“. Vloni toto ocenění získal mikroregion Bystřicko, tj. asi 34 malých obcí na Vysočině kolem vírské přehrady, kde počet obyvatel je asi 200 v jedné malé obci a ing. Pačíska v Bruselu převzal toto ocenění Evropské komise, které je velice prestižní. Jak tento cíl Bystřicko splnilo? Jak na něj v tak velké konkurenci dosáhlo? Vloni si komise stanovila cíl pro soutěž EDEN - „Voda, turistický cíl“. Evropská komise nechce propagovat exponovaná střediska, ale nedoceněná střediska. My jsme nikdo z nás nevěděli, co to je vírská přehrada, protože to je zásobárna pitné vody pro Brno. Je to zde první ochrana vodárenského pásma a přesto se těm 34 starostům podařilo, aby se to otevřelo cestovnímu ruchu. Snahou je, aby se malé obce mikroregionu zvýraznily na té malé mapě cestovního ruchu. Tady jsou různé benefity. My dáváme za odbor cestovního ruchu vítězi 400 tisíc korun na marketing a instalaci čidel, aby věděli, kolik lidí na vírské přehradě projede z Dalečína na hráz atd. Dne 9. listopadu bylo zahájení národní soutěže. Pro letošní rok je zaměření „obnova kulturního dědictví a hmotného dědictví“. Zejména jde o špejchary, staré pivovary. Letos komise nevyhlašuje takové úzké téma, jako byla voda nebo národní parky, ale pro rok 2011 chce zhodnotit úzkokolejky v ČR, které jsou unikátní, jedinečné. Může to být Osoblažsko, může to být Jindřichův Hradec, Nová Bystřice, Kanada. Staré pivovary, brownfieldy. Podmínkou je, že tyto zdevastované objekty neslouží cestovnímu ruchu, ale byly buď díky iniciativě obcí mikroregionu zhodnoceny a nabízejí určitý potenciál. Uzávěrka přihlášek bude do konce února. Ještě vám řeknu, v jaké konkurenci Bystřicko vyhrálo. Bylo 12 přihlášených na vodní plochy. Bystřicko porazilo Baťův kanál, Litoměřicko, Slezskou hartu, rybníky na Plzeňsku, Jizeru, Železnohorský region, Křivoklátsko, Rakovnicko, Posázaví, Polabí. Silná konkurence, ale Bystřicko vyhrálo v jedné věci. V té konkurenci dostal ten EDEN šestiletý chlapeček, protože starosta Pačíska spolupracuje se školami. A Evropská unie měla jeden faktor: udržitelný rozvoj je ekologická výchova. Svratecká naučná stezka je fenomén. Nikdo z cestovního ruchu, např. cestovní kancelář, neví, co to je. Šestiletý chlapeček nakreslil vodomila. Ten se dostal na web Evropské komise. A všechny materiály, propagační materiály kolem vírské přehrady, jsou opatřeny tím vodomilem, bude to přeloženo do angličtiny a němčiny. Instalovali jsme na vírské přehradě čidla a počítače a za letošní sezonu, když dostali ten EDEN, se zvýšila návštěvnost vírské přehrady o jednu třetinu, ve srovnání s loňskem. Je

29

to cenný marketingový tah. Každý rok budeme všechny účastníky v této soutěži EDEN dávat do sborníku. Tady je voda – turistický cíl. V příštím roce budeme to dědictví znovu prezentovat. Pro Bystřicko to bylo velice cenné, protože Evropská komise platí dvě letenky pro dva představitele mikroregionu Bystřicka do Bruselu na převzetí ceny, platí hotel a zdarma točí DVD o vírské přehradě a lidé byli v Bruselu úplně nadšeni. Bylo tam 22 zemí a když se tam prezentovalo Bystřicko, tak nikdo nevěděl, že panenská příroda na Vysočině je velice cenná a já jsem to projel na kole v létě, je to 32 km a je to Kanada. JUDr. Večerka – Měl jsem za úkol řešit projekt, který jsme připravili spolu s Karlovou univerzitou. Jedná se o diverzifikaci zemědělských a nezemědělských činností na venkově jako faktor stabilizace venkovského osídlení. Projekt jsme připravili, dali ho na min. zemědělství, bohužel tento projekt nebyl schválen, nebyl podpořen. Nebyl podpořen žádný, protože byl hold venkovský, takže to byl ten důvod. Bylo málo peněz, ale faktem je, že ty peníze získaly jen zemědělské projekty. Ovšem spolupráce s přírodovědeckou fakultou UK pokračuje, já jsem tam v prosinci přednášel o Leaderu, budeme pokračovat dál a máme příští týden schůzku k dalšímu projektu a to je řešení veřejné správy na venkově. Jestli si vzpomínáte, dělali jsme kdysi petici proti diskriminaci obyvatel venkova. Dělali jsme ji v situaci, kdy jsme říkali, že veřejná správa na venkově nefunguje, je špatná a dosáhli jsme nějaké úspěchu. Teď bych se obrátil na dva přítomné senátory, protože v Senátu byla petice projednána a byly tam právně relevantní závěry. Ty závěry byly, že se mělo řešit rozpočtové určení daní, zákon o venkově, kompetenční zákon apod. a byly zadány úkoly vládě, min. zemědělství a min. financí. Já bych prosil, abyste toto usnesení nechali zkontrolovat. Bylo to v roce 2007 nebo zač. roku 2008. Bavili jsme se o školách, poštách, stavebních úřadech, bavili jsme se, že veřejná správa na venkově je ne že špatná, ona krachuje. Přiznejme si to, je to špatně, je to problém a bude to čím dál horší, protože ekonomická krize, která je příčinou některých věcí, byla hýbatelem toho, že je potřeba šetřit. A z Prahy, z rozhodnutí různých ministrů a kancelářských pracovníků na ten venkov nedohlédnete a potom se přijímají ta řešení, která dobrá nejsou. Proto bych poprosil, navažme na to, co již bylo učiněno, to znamená petice a pokusme se dokončit tyto věci, protože ty měly legislativně, právně iniciovat některé věci, které nebyly dotaženy do konce. To je věc, na kterou se dá navázat a mohli bychom ji začít řešit. Mgr. Kavala – Závěrem bych chtěl poukázat na jednu záležitost, kterou jsem si nechal poslat. Vyšly nové tabulky učitelských platů. Já si velmi vážím, že si někdo konečně všiml, že jsou v této zemi učitelé a že se o tom jen nemluví a že tam nějaké peníze jdou, navzdory tomu, že je potřeba šetřit. Jen pro vaši informaci. Je to asi cesta dvojkolejná. Je dobře, že si učitelů někdo povšiml, na druhé straně bych vám rád sdělil, že pan učitel Skříček v bělotínské škole ve věku 60 let dostane přidaných 300 korun a bude mít 24.400 korun. Paní učitelka Kubalíková, 27 let stará, dostane 3.670 korun a bude mít 20.300. Tak až ona si těch dalších 32 let odučí, tak jí přibudou 4.000 korun. Je to na zváženou, zda je to ten správný cíl toho povznesení našeho učitelstva. Já jsem celou dobu bojoval za to – a byl jsem tomu velmi rád, když se to začalo dít – že ředitelé začali mít nějaké volné prostředky, aby mohli rozlišovat, ale vedle toho jsem si vážil toho, že to tam někdo umí. Nedovedu si představit, jak budu chtít rozlišovat tělocvikáře, který celý život poctivě učí a budu chtít po něm něco, jak to dělat, když to nebude v té základní tabulce. A češtináře, když jeden bude mít tři roky a druhý třicet let praxe, to prostě není možné, aby to bylo totéž. Myslím si, že bychom do toho neměli kopnout, ale měli bychom upozornit na rozdíl člověka, který má praxi v oboru učitelství letitou a je hodný ohodnocení. Nikdo ale neubírá mladých iniciativu. Možná by stálo za úvahu o tom mluvit. Ing. Kovář – Pan ministr Dobeš přichází s návrhem: tisíc psychologů do školy, kteří budou mít o pět tisíc víc. Čili vchází do toho nerovnost a boje. Já mám zkušenost ze Slovenska. To je

30

nesmyslné. Navrhoval bych, aby se udělala reforma školství a přijal se komplexně například finský model. Ing. arch. Florian – Ještě k publikaci Tvář venkova. Je zájem, např. z Moravskoslezského kraje, o tu publikaci pro takové domácí potřeby v řádu třeba dvou až pěti výtisků. Navrhuji dvě věci. Problém je publikaci zabalit a zaplatit poštu. Zabalení by snad v tom množství tajemnice a nová kandidátka zvládly. Kdo by měl zájem, mohl by si to přes paní Harnovou objednat a zaplatit poštovné. Druhý můj návrh je, že bychom byli s panem předsedou pověřeni a vyjednali ještě nějaké podmínky na posílání třeba těm stavebním úřadům. Že bychom také deklarovali, že jsme od ministerstva dostali dotaci, že to dáme k dispozici stavebním úřadům. A dalo by se to i spojit. Oslovit je s tou knížkou a říct jim: a dejte si pozor, ať vás nezruší. Ještě se chci zeptat: mám v těch aktivitách zveřejňování těchto problémů pokračovat? Nebo toho mám nechat? Já myslím, že bych měl tuto tabulku zveřejnit na webu a že by se tyto věci měly dále šířit cestou velmi rychlou, protože jinak ti lidi to prostě neví. Uvědomte si, že si připomínkové řízení nefunguje, když se jedná s obcemi. To je zázrak, který je vynucený, vydupaný SMS, že je tam pozvou, ale jinak oni jednají s ministerstvy. Těm je úplně jedno, jestli se zruší nějaký úřad. Bc. Winter – Oslovilo nás výstaviště České Budějovice a už se počítá s tím, jaká bude obsazenost na Zemi živitelce. Za národní síť MAS to budu vyjednávat já a výstavní výbor by se měl uskutečnit do konce ledna, aspoň tedy ten první a proto nás výstaviště oslovilo s jednou věcí. Máme-li zájem jako Venkov obsadit ten fungl nový pavilon. Tím pavilonem každý účastník, který půjde z parkoviště od Tesca, musí projít . Jde o to, jestli tento pavilon obsadí Spolek a MAS. Představa je taková, že by to byl pavilon Venkova. Já se přiznám, že se mi moc nechce do holportu se regionálními potravinami. To už tady jednou bylo, že nás zašlapali, respektive naše prezentace byla potlačena tím, že se tam prodávaly klobásy apod. Druhá věc je, že bychom ztratili takový ten svůj krásný prostor, který jsme měli mezi pavilony R1 a R3. Takovou tu naši jakoby venkovskou hospodu, kde jsme si mohli dělat kulturní vystoupení. Ten pavilon je ohromný, sami bychom ho nenaplnili. Kdyby tam bylo 50 MAS, tak ho nenaplníme ani náhodou. Ve hře jsou ještě slovenské MAS, které by se mohly zúčastnit také a kterým jsme to koncem loňského roku nabídli. Přesto si myslím, že to zákoutí, které jsme dosud měli, je totálně pryč. Není tam žádné místo na venkovní pódium, není tam místo na občerstvení, všechno by se muselo odehrávat uvnitř. Velikosti pavilonu, ale bude odpovídat i cena, i když ji už máme předběžně dohodnutou. Neměla by převyšovat cenu loňskou, což je vstřícný postoj výstaviště. Já bych chtěl od vás slyšet, jestli do toho půjdeme. Já bych s tím výstavištěm měl jednat někdy kolem 25. ledna. V polovině února je ukončen příjem přihlášek. Ing. Harnová – v návaznosti na zkušenost z minulých ročníků nedoporučuji kulturní vystoupení uvnitř pavilonu. Doporučuji pavilon R 1 a R 2. Mgr. Kavala – mám obavu, že ten velký pavilon nezvládneme. V pavilon R2 odpovídal našim požadavkům. Usnesení: Úkol 1/1. 4. 2011 Spolek pověřuje zástupce vedení Spolku a Ing.arch. Floriana pokračovat ve vyjednávání připomínek k novelizaci Stavebního zákona. Bude zpracován dotaz na MMR ČR o sdělení kritérií k rušení stavebních úřadů. T – 1.2.2011 Zajistí : Mgr. Kavala, Ing. arch. Florian

31

Úkol 2/1. 4. 2010 Jednat o problematice krajinného plánování s ředitelem odboru péče o krajinu MŽP ČR Mgr. Petrem Birklenem a účastnit se jednání Fóra o krajině. Termín - průběžný Zajistí: Bc. Stanislav Rampas, JUDr. Radan Večerka, Ing. arch. Jan Florian Úkol 3/6. 4. 2010 Vypracovat podmínky a formulář přihlášky soutěže Zlatá cihla T – 1.2.2011 Zajistí - Bc. Stanislav Rampas, Ing. arch Jan Florian a Jan Kruml Úkol 6/6. 4. 2010 Dopracovat a upřesnit rozsah činností spojených s novým webovým vstupem ČKA na našem webu. T – únor 2011 Zajistí – Ing. arch Florian, paní Jílková Úkol 4 /5. 10. 2010 Zpracovat ve spolupráci s MAS Podlipansko žádost o osvětlení problematiky RWE. Získat oficiální informaci o připravovaném záměru. T – 1.2.2011 Zajistí : Ing. Juřenčáková, Mgr. Kavala, Ing. Harnová Úkol 5 /5. 10. 2010 Zpracovat protest Spolku na MŽP ČR k připravované investici na zemědělském půdním fondu. T – 1.2.2011 Zajistí : Ing. Juřenčáková, Mgr. Kavala, Ing. Harnová Zapsala : Kateřina Kapková, Marcela Harnová

32