Diskusní fórum pracovní skupiny č. 5 v rámci projektu „Efektivní naplňování střednědobého plánu v podmínkách MSK“, reg. č. CZ.03.2.63/0.0/0.0/15_007/0000969 Zápis z 1. diskusního fóra č. 5 - denní stacionáře a sociálně zdravotní služby Datum konání: Přítomní:
8. 9. 2016 viz prezenční listina
Úvod: představení diskutujících, seznámení s projektem a aktivitou diskusního fóra a sdělení očekávání účastníků Hlavní očekávání účastníků, co by mělo být diskutováno: Řešení financí v souvislosti s nastavením úhrady a skutečného využívání služby, absencí klientů, jejich dlouhodobým nevyužíváním služeb, omezením provozu z důvodu vzdělávacích akcí, dovolených, nemocenských atd. Vybudování nových DS dle krajské potřebnosti a zaměření se na rozvoj ambulantních služeb tak, aby byly průchozí dle potřeb klientů, oblast práce s klienty (klienti už nepotřebují službu a nechtějí ze služby „vystoupit“. Personální oblast – jak vykazovat PSS, jak motivovat zaměstnance, kde jsou hranice služby jak „dělat“ službu DS správně, aby služba nebyla vnímána jako středisko volnočasových aktivit, vymezit trend denních stacionářů, vymezit službu denních stacionářů pro děti, případně co s nimi. Jak bezpečně řešit poskytování potřebných „zdravotnických úkonů“ (prioritně např. podávání léků, aplikace inzulínu apod.). Účastníci akcentovali také očekávání v oblasti možnosti získání nadhledu, výměny zkušeností a porovnání praxe, získání kontaktů na další DS.
Téma: Kvalita a úroveň poskytované služby S tímto tématem se váže mimo jiné: - sociální práce v DS - revize poměru přímé péče a ostatní - co je přímá a nepřímá péče, co patří k fakultativním službám - vyhodnocování poskytování sociální služby - dostupnost služeb - využívání časového prostoru v nepřítomnosti klientů
Vymezení rámce dle zákona o sociálních službách (co se očekává od poskytovatelů denních stacionářů): Definice denního stacionáře: Denní stacionáře poskytují ambulantní služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Dle vyjádření některých účastníků fóra, je přidanou hodnotou krom péče o klienta v souladu s výše uvedenou definicí také poskytnutí prostoru pro pečující a aktivizace klientů. Opakovaně bylo zmiňováno, že v DS by neměly být umísťovány děti jen proto, aby rodiče zaplnili dopolední čas. Dále by bylo vhodné mít k dispozici více sociálně-terapeutických dílen. DS by měly být primárně pro osoby s těžkým zdravotním postižením, kteří potřebují vyšší míru podpory. Dále se ukazuje jako nutnost klienty posouvat dál, začlenit je do kolektivu a zamezit jejich závislosti na službě - „pracujte tak, aby klient nebyl na této službě závislý (posouvat ho dál)“. Důležité je specifikovat pojetí služby denních stacionářů ve smyslu rozvíjet a posilovat dovednosti a možnosti klientů, podporovat jejich začleňování do kolektivu jejich vrstevníků mimo zařízení a podporovat v průchodnosti službami k nižší míře podpory…
Bylo konstatováno, že obce mají identifikovat jevy vyskytující se na jejich území, služby poskytující péči by měly být schopny indikovat počet klientů, kterým nejsou schopny poskytnout své služby (neuspokojení zájemci o službu), případně identifikovat, jaké služby v dané obci chybí a to na základě neuspokojených klientů. Neziskové organizace by měly spolupracovat jak s obcemi tak krajským úřadem, aby se více podílely na financování sociálních služeb. Je potřeba větší informovanosti veřejnosti o jednotlivých službách, především v oblasti pro koho je služba určena. Potenciální zájemci ani jejich rodiny často neví, na koho se obrátit a jaké druhy služeb jsou k dispozici (terénní, ambulantní služba, DS aj.). Podnět: pro koho je služba určena, jaké jsou potřeby klientů DS Podnět: jak služba DS reaguje na potřeby klientů Podnět: kam služba DS směřuje
Téma: Pro koho jsou DS určeny Dle sdělení účastníků jsou denní stacionáře zaměřené na seniory, mladé lidi a děti. Byly definovány hlavní důvody vedoucí k vyhledávání služby či využívání služeb denních stacionářů na základě potřeb a cílů klientů. Senioři: - lidé s onemocněním typu demence, s potížemi v orientaci, komunikaci a s pamětí; - lidé, kteří se ze zdravotních důvodů ocitají v sociální izolaci; - nezvládají fyzickou a psychickou zátěž, mají často pohybové potíže, nejsou schopni překonat „běžné“ bariéry (schody v domě); - bezpečnostní riziko; - lidé, kteří vyžadují intenzivnější péči a další. Mladí lidé: - potřeba péče (hygiena, oblékání); - potřeba plánování dne; - potřeba zvládání základních dovedností; - potřeba umět řešit a reagovat na soc. situace (dovednosti); - potřeba funkčního dorozumívání, komunikace (vyjádřit své potřeby); - potřeba podpory při volbě a rozhodování. Děti: -
jak transformovat denní stacionáře pro děti?
Na setkání bylo diskutováno, že děti předškolního a školního věku jsou povinné i ze zákona vzdělávat se. Má být tedy podporováno jejich právo na vzdělávání ve školách všech typů. Je nutné na bázi spolupráce diskutovat a vytvářet takové podmínky a uplatňovat takové metody, aby se děti se zdravotním postižením (se specifickými potřebami) mohly vzdělávat v běžných školách. Tyto děti bezesporu potřebují mít dostupné rehabilitační metody a další speciální terapeutické metody, které jsou dnes na odborné úrovni zajišťovány dětským klientům denních stacionářů. Diskuzi je třeba vyvolat a řešit na úrovni obec – poskytovatelé sociálních služeb – školství a zdravotnictví. Podnět: zorganizovat setkání školství/zdravotnictví/sociální služby DS k možnosti transformace denních stacionářů Podnět: část diskusního fóra věnovat transformaci denních stacionářů pro děti a přizvat prezentaci dobré praxe
Téma: Sociální práce v DS Sociální pracovník (dále také SP) často zastává v zařízení více rolí: - koordinátor přímé péče; - má na starosti jednání se zájemcem o službu; - zpracovává statistiky; - sepisuje smlouvy; - vyhledává projekty, oslovuje nadace, spolupracuje s rodiči; - zajišťuje odborné činnosti (Snoezelen, využívá speciální metody při práci s klienty aj.); - provádí administrativní úkony – např. revize metodiky, zpracovávání pracovních postupů; - koordinuje individuální plánování; - monitoruje potřeby klientů a iniciuje změny; - podporuje také pečující osoby. Sociální pracovník by měl být v zařízení stěžejní zaměstnanec. Měl by metodicky vést celé individuální plánování a provádět revizi metodiky a pracovních postupů služby. Patří role SP do přímé péče? Jednoznačně ano. Podnět: definovat roli sociálního pracovníka, jeho činnosti – sociální práci, vymezení kompetence, aktivní působení v přímé péči. Podnět: Definovat a zamýšlet se nad tím, do jaké úrovně se posouvá role sociálního pracovníka v sociální službě denní stacionáře.
Téma: Přímá a nepřímá péče Je důležité definovat, které činnosti patří do přímé a které do nepřímé péče. Přímá péče: - podávání stravy; - podávání léků; - provádění hygieny; - pracovníci plánují následující dny a zároveň by měli mít připravenou alternativu; - příprava pomůcek (pracovníci zapojují i klienty); - někteří poskytovatelé denních stacionářů vykazují dobrou praxi při zapojování dobrovolníků. U některých činností není zřejmé, zda se jedná o fakultativní činnost nebo tato činnost spadá do přímé péče (canisterapie, fyzioterapeuti). V některých zařízeních se canisterapie platí z projektů, někde se jedná o fakultativní činnost, někde jde o součást přímé péče.
Mezi fakultativní služby patří většinou doprava klientů, masážní vany aj. Opakovaně byla zmíněna otázka, zda i terapie patří do přímé péče. Pokud je to přímá péče, tak zvyšuje náklady služby. Mění se trend používání metod ve službách a zvyšují se požadavky na odbornost zaměstnanců, finanční náročnost vzdělávání (nad rámec stanovený zákonem) a zvyšují se také potřeby odměňovat zaměstnance za tyto aktivity. V dnešní době jsou některé metody vnímány jako „základní“ a měly by být nedílnou součástí některých služeb (např. bazální stimulace, reminiscenční terapie, arteterapie, používání metod alternativní a augmentativní komunikace, uplatňování speciálních programů zvláště ve službách, které využívají lidé s autismem aj.). - rozlišit, kdy se jedná se o léčebnou metodu (např. muzikoterapie, arteterapie ad.); - může ji provádět specialista; - realizátor odpovídá svým vzděláním požadavkům zákona na pracovníka v přímé péči; - které programy a metody jsou součástí přímé péče; - všichni pracovníci v přímé péči by v metodě měli být proškoleni, či ji provádět pod dozorem proškolených pracovníků. Speciální metody se stávají součástí přímé péče, a tudíž to ovlivní financování služeb denních stacionářů. Stoupnou nároky na proškolování zaměstnanců, zajišťování podmínek, např. pořizování speciálních pomůcek, vyšší investice do vzdělávání atd. V rámci rozlišování fakultativních činností a činností spadajících pod přímou péči je potřeba rozlišovat terapie jako léčebný prostředek, které musí být zajištěny terapeutem (v tomto případě nejsou součástí přímé péče v tom smyslu, že nejsou zajišťovány zaměstnanci). To však nevylučuje, že organizace může zaměstnávat tohoto odborníka. Je potřeba zaměřit se na zavádění osvědčených metod do práce (např. struktura u lidí s autismem, bazální stimulace, Snoezelenové prostředí). Podnět: specifikovat, které metody a pro koho by se měly stát součástí přímé péče (zaměřené na rehabilitaci, komunikaci, zvládání chování ad.) a to na základě potřeb klienta Podnět: identifikovat základní podmínky pro poskytování těchto aktivit Téma na příště: Diskutovat a zamýšlet se i nadále nad tématy, které jsou průběžně zaznamenané v podnětech, včetně ujasnění rozlišení fakultativních služeb versus základní činnosti. Vydefinovat, jaké činnosti spadají do základních činností a které do fakultativních. Naléhavé téma se rovněž jeví přerod denních stacionářů pro děti. Vyhodnocování poskytované sociální služby.
Podpořit účast zástupců služeb denních stacionářů pro seniory. Doporučujeme jejich adresné oslovení s cílem navýšit počet účastníků ze strany poskytovatelů denních stacionářů pro seniory.
