Zaknihované cenné papíry pojem, podstata, právní aspekty vedení evidence

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

André Vojtek

Zaknihované cenné papíry – pojem, podstata, právní aspekty vedení evidence Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Petr Čech, Ph.D. Katedra: obchodního práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 28. 1. 2009

Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených.

André Vojtek

2

Obsah: 1. 2.

Úvod .................................................................................................................... 5 Pojem cenného papíru ........................................................................................ 6 2.1. Pojem cenného papíru obecně..................................................................... 6 2.1.1. Širší pojetí cenného papíru .......................................................................... 8 2.1.2. Užší pojetí cenného papíru .......................................................................... 8 2.2. Cenný papír jako předmět subjektivních práv a povinností .......................... 8 2.3. Pojem zaknihovaného cenného papíru ........................................................ 9 3. Znaky cenného papíru....................................................................................... 10 3.1. K znakům cenných papírů obecně ............................................................. 10 3.2. Podoba cenného papíru ............................................................................. 10 4. Vývoj od listinné k zaknihované podobě cenného papíru .................................. 12 5. Právní úprava zaknihovaných cenných papírů v České republice v letech 1990– 2003.......................................................................................................................... 13 5.1. Rok 1992.................................................................................................... 13 5.2. Situace v letech 1993–2003 ....................................................................... 14 5.2.1. Obecně k zákonu č. 591/1992 Sb., o cenných papírech ............................ 14 5.2.2. Hlavní nedostatky zákona o cenných papírech v souvislosti se vstupem ČR do EU a jejich řešení v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu .......................... 14 5.2.3. Nepojmenované cenné papíry.................................................................... 15 5.2.4. Úprava cenných papírů de lege ferenda .................................................... 15 6. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu...................................................... 16 6.1. Přechodná ustanovení ............................................................................... 17 6.2. Publicita zahájení aplikace ustanovení o činnosti centrálního depozitáře .. 19 6.3. Zaknihování cenných papírů ve světle přechodných ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu .............................................................................. 20 6.4. Postup po převzetí evidence zaknihovaných cenných papírů centrálním depozitářem .......................................................................................................... 21 7. Evidence investičních nástrojů dle zákona o podnikání na kapitálovém trhu .... 22 7.1. K evidenci obecně ...................................................................................... 22 7.1.1. Právní povaha evidence............................................................................. 23 7.1.2. Investiční cenné papíry .............................................................................. 24 7.1.3. Cenné papíry kolektivního investování....................................................... 25 7.1.4. Nástroje peněžního trhu ............................................................................. 25 7.1.5. Deriváty ...................................................................................................... 25 7.1.6. Prolínání jednotlivých druhů investičních nástrojů...................................... 26 7.1.7. Platební nástroje ........................................................................................ 26 7.2. Centrální evidence cenných papírů ............................................................ 26 7.2.1. Centrální depozitář cenných papírů............................................................ 27

3

7.2.2. Účastník centrálního depozitáře ................................................................. 31 7.2.3. Odlišnosti právní úpravy postavení centrálního depozitáře oproti Středisku cenných papírů ..................................................................................................... 32 7.2.4. Výlučnost centrálního depozitáře ............................................................... 33 7.2.5. Osoby oprávněné vést evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírů vedenou centrálním depozitářem............................................................... 34 7.3. Samostatná evidence investičních nástrojů ............................................... 37 7.3.1. Osoby oprávněné vést samostatnou evidenci investičních nástrojů........... 38 7.3.2. Osoby oprávněné vést evidenci navazující na samostatnou evidenci........ 42 7.4. Právní úprava vedení evidence investičních nástrojů................................. 43 7.4.1. Majetkové účty ........................................................................................... 43 7.4.2. Vícestupňovost samostatné evidence ........................................................ 44 7.4.3. Údaje evidované na majetkových účtech ................................................... 45 7.4.4. Vlastnictví zaknihovaných cenných papírů................................................. 47 7.4.5. Evidence emise .......................................................................................... 48 7.4.6. Zápisy do evidence investičních nástrojů ................................................... 49 7.4.7. Výpisy z evidence zaknihovaných cenných papírů..................................... 52 7.4.8. Rozpory v evidencích a oprava chyb.......................................................... 53 8. Závěr .......................................................................................................... 54 Literatura............................................................................................................... 55

4

1. Úvod Nedílnou součástí vyspělých tržních ekonomik a jejich kapitálových trhů jsou mj. i zaknihované cenné papíry. Problematika jejich právní úpravy a způsobu vedení jejich evidence pak nabývá na důležitosti zejména v transformujících se ekonomikách a v současném prostředí České republiky její aktuálnost plyne z nové úpravy obsažené v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu, jenž byl přijat v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie. Nová koncepce zaknihování cenných papírů a evidence investičních nástrojů obecně představuje malou revoluci v právní úpravě zaknihovaných cenných papírů oproti stavu v zákoně o cenných papírech. O nutnosti nové úpravy evidence zaknihovaných cenných papírů nelze v nejmenším pochybovat, nutnost změny se však nepromítla do kvality jednotlivých ustanovení. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu tak obsahuje některá ustanovení, která si odporují; jindy nabízí účastníkům kapitálového trhu tak minimalistickou úpravu určité problematiky evidence zaknihovaných cenných papírů, že chybí právní jistota, která je v systému zprostředkovávajícím obchody v řádech miliard korun nezbytností. Cílem této práce je analýza podstaty a problémů nové právní úpravy zaknihovaných cenných papírů a jejich evidence podle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu a definování pojmu cenného papíru v souladu se zadáním tématu této práce. Vzhledem ke složitosti a různorodosti otázek a problémů, které právní úprava obsažená v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu přináší, je tato práce soustředěna na analýzu nové právní úpravy zaknihování cenných papírů a vedení evidence. Stranou jsou ponechány otázky evidence vedené Střediskem cenných papírů, neboť i přes všechny obtíže aplikované právní úpravy obsažené v zákoně č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění účinném do 30. dubna 2004, je tato evidence vedena. Naproti tomu si lze jen velmi obtížně představit (dokonce je možné hovořit o nemožnosti) vedení evidence podle nové právní úpravy obsažené v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu, aniž by došlo k její zásadní novelizaci.

5

2. Pojem cenného papíru 2.1.

Pojem cenného papíru obecně

Pojem cenného papíru (Wertpapier) se poprvé objevuje ve Všeobecném německém obchodním zákoníku z roku 18631. Tento pojem vznikl zobecněním jednotlivých znaků, které byly společné více listinám představujícím určité majetkové hodnoty, a to historicky postupně na základě vývoje obchodních závazkových vztahů. Papírů, tj. listin, se v obchodním styku používalo od dob vynálezu písma jako důkazního prostředku prokazujícího existenci právních vztahů. Jejich vznik, trvání a zánik nebyly tedy závislé na existenci případně o nich sepsané listiny. Listina měla význam pouze formálněprávní, osvědčující existenci právního vztahu. Majetková práva věřitele na plnění z takového vztahu mohla být pak převedena na jinou osobu pouze smlouvou, nebo nemohla být převedena vůbec. Taková forma převodu majetkových práv nebyla pohodlnou ani rychlou cestou v případě, kdy věřitel potřeboval rychle získat peněžní prostředky. Mnohdy bylo navíc třeba získat souhlas věřitele s takovou operací. Závazkový (příp. věcně právní) vztah, původně nezávislý na průkazní listině, se s ní začíná spojovat takovým způsobem, že listina získává silnější význam, až nakonec dojde k materializaci právního vztahu v listině. Právní vztah vznikne vyhotovením listiny a jejím předáním věřiteli. Práva ze vztahu vyplývající mohou být vykonána nebo převedena na jinou osobu jen ve spojení s touto listinou; vrácení listiny dlužníkovi často spojené se zničením listiny znamená na druhé straně zánik právního vztahu. Současně tím také dochází ke změně významu listiny z formálněprávního na hmotněprávní2. Listina, resp. jakýkoliv hmotný substrát, ve které je inkorporováno penězi ocenitelné právo, pak sama získává vlastní hodnotu, stává se cenným papírem. Základem „cennosti“ listiny je tedy majetkové právo jako subjektivní právo, jehož základem je projev vůle povinného. Toto právo musí odpovídat kontextu listiny, jen tak může být dán vztah mezi listinou a tímto právem. Cenný papír představuje jednotu subjektivního práva a hmotného nosiče, do kterého je toto právo vtěleno.

Cenný papír je tedy listina představující pohledávku vlastníka vůči tomu, kdo cenný papír emitoval. Cenný papír je tu nositelem právního nároku, ztělesňuje ho v sobě;

1

Všeobecný německý obchodní zákoník (Allgemeines Deutsche Handelsgesetzbuch – ADHGB) byl přijat v roce 1861, přičemž přípravné práce začaly již v roce 1849. S účinností od 1. 1. 1900 byl nahrazen obchodním zákoníkem (Handelsgesetzbuch – HGB), který platí dodnes. 2 Formálněprávní a hmotněprávní význam listin se projevuje v dělení listin na a) cenné papíry (hmotněprávní), b) průvodní listiny a c) legitimační lístky(formálněprávní) a d) dispozitivní listiny, které mají jak formálněprávní tak hmotněprávní složku a slouží pouze ke vzniku práva (nedokonalé, neúplné cenné papíry). Viz KOTÁSEK, Josef, POKORNÁ, Jarmila, RABAN, Přemysl a kolektiv. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 4. vydání. Praha: C.H. Beck 2005, str. 11. K dispozitivním listinám a nedokonalým cenným papírům viz PŘIBYL, Zdeněk. Základy práva cenných papírů. Díl I. Praha: Nakladatelství V. Kvasnička 1995, str. 11; a DĚDIČ, Jan, PAULI, Jan. Cenné papíry. Praha: Prospektum 1994, str. 18. 6

pro vznik existenci a převod práva (nároku) je v zásadě nenahraditelný. Tak tomu však není vždy. V některých případech je vznik práva (nároku) nezávislý na vzniku listiny, právo vzniká dříve než listina, závislý je pak převod a výkon takového subjektivního práva. Mezi tyto cenné papíry patří například akcie. Věřitel nemůže požadovat uspokojení svých nároků bez předložení cenného papíru, dlužník na druhé straně nemusí a ani nesmí plnit svůj závazek bez toho, aniž by mu byl cenný papír předložen. Aktivní i pasivní stránka obligace je tedy připoutána k listině. Základními znaky cenného papíru jsou hmotný substrát a cennost tohoto substrátu spočívající v užitečnosti práva v něm inkorporovaného. Cennost je přitom třeba chápat ve smyslu právním – rozhodující jsou následky, které s listinou spojují právní předpisy. Definice cenného papíru je velmi obtížná a je prakticky výlučně záležitostí právní teorie. Antonín Randa popsal cenný papír slovy: „Jest-li jisté právo s listinou – obsah jeho naznačující – takovým způsobem sloučeno, že právem toliko prostředkem listiny vládnouti možno jest, tudíž zcizení a jakýkoliv výkon práva jedině listinou se zprostředkuje, mluvíme o cenných papírech“3. Pokus o zákonnou definici pojmu cenný papír můžeme najít např. ve švýcarském obligačním zákoně z roku 19114, který za cenný papír považuje každou listinu, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že bez ní nemůže být ani uplatněno ani převedeno. Návrh nového občanského zákoníku definuje cenný papír tak, že cenný papír obsahuje práva, která jsou s ním vzhledem k jeho povaze spojena takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bez cenného papíru uplatnit5. V českém právním řádu lze za definici cenného papíru považovat ustanovení § 185i zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, podle kterého lze umořit ztracenou nebo zničenou listinu, kterou je třeba předložit k uplatnění práva. Ze samotného ustanovení však vyplývá, že se vztahuje nejen na cenné papíry, ale i jiné listiny, u kterých dochází k pevnému sepjetí nosiče a práva založeného písemným projevem vůle. Takovou listinou by mohla být například pojistka, která může být v některých případech umořena (viz § 9 odst. 3 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě ) a která není uvedena v demonstrativním výčtu cenných papírů v ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech. Při aplikaci definice cenného papíru, tj. listiny, s níž jsou práva spojena takovým způsobem, že bez ní nemohou být uplatněna, na pojistku, jejíž předložení může být podle pojistné smlouvy nutné k uplatnění práva na pojistné plnění, je

3

Viz RANDA, Antonín, O cenných papírech, obzvláště o skripturních obligacích. In Právník roč. 28. Praha: Academia 1889, str. 1 a násl. 4 Viz § 965 Švýcarského obligačního kodexu z roku 1911 (Obligationenrecht – OR), který je jako část pátá součástí Švýcarského občanského zákoníku. 5 Viz § 439 odst. 1 návrhu nového občanského zákoníku. Tato definice se snaží postihnout i situaci, kdy práva inkorporovaná do cenného papíru mohou vzniknout dřív, než je cenný papír vydán. Evidentní je i snaha tvůrců vyhnout se termínu listina a provést co možná nejobecnější definici cenného papíru, a to nejspíš vzhledem k jeho možné zaknihované podobě, kdy listina není přítomna. 7

subsumpce pojistky pod pojem cenného papíru možná. Pojistku proto lze v některých případech považovat za cenný papír. V teorii existují dvě základní pojetí cenného papíru, a to širší a užší.

2.1.1. Širší pojetí cenného papíru Širší pojetí cenného papíru je založeno na jediném požadavku na vztah práva a listiny. Subjektivní soukromé majetkové právo je spojeno s listinou, hmotným substrátem, takovým způsobem, že trvá, může být uplatněno nebo převedeno pouze s hmotným substrátem, který obsahuje písemný projev vůle, se kterým právo spojuje určité právní následky. Pro širší pojetí cenného papíru je charakteristická skutečnost, že není podstatné, jakým způsobem (tradicí, indosací, cesí) dochází k převodu práva inkorporovaného v listině, rozhodující je pouze těsné sepjetí práva s jeho hmotným nosičem.

2.1.2. Užší pojetí cenného papíru Za koncentrovanou definici užšího pojetí cenného papíru se dá považovat věta: „Právo sleduje osud listiny.“6 Toto pojetí pokládá za cenný papír pouze ty listiny, u kterých dochází k převodu inkorporovaného práva na jinou osobu tradicí hmotného nosiče, případně tradicí spojenou s provedením rubopisu (indosace). Důraz je kladen na listinu, dispozice s ní je současně dispozicí s právem. Cenným papírem podle tohoto pojetí jsou potom pouze cenné papíry na majitele (doručitele) a cenné papíry na řad a nikoliv cenné papíry na jméno, u kterých dochází k převodu práva cesí.

2.2.

Cenný papír jako předmět subjektivních práv a povinností

Předmětem subjektivních práv a povinností mohou být podle ustanovení § 118 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, jen věci, byty a nebytové prostory, práva a jiné majetkové hodnoty. Otázkou je, do které z těchto kategorií cenný papír zařadit; v úvahu přichází kategorie věcí nebo jiných majetkových hodnot. Jednoduchá odpověď se však nenabízí, a to i s ohledem na podobu cenného papíru, která může být listinná nebo zaknihovaná. Listinný cenný papír má hmotný substrát, nejčastěji půjde o listinu, která je věcí movitou, ale cennost a užitečnost cenného papíru v něm nespočívá. Cenným je zde právo, které je v listině inkorporováno. U zaknihovaných cenných papírů není hmotný substrát přítomen, cenný papír je představován zápisem v evidenci (technicky půjde většinou o nosič dat). Někteří autoři proto považují cenné papíry za jinou majetkovou hodnotu, ke které neexistuje vlastnické právo, ale majetkové právo, což má podtrhovat i charakter zaknihovaných

6

Viz KOTÁSEK, Josef, POKORNÁ, Jarmila, RABAN, Přemysl a kolektiv. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 4. vydání. Praha: C.H. Beck 2005, str. 11. 8

cenných papírů.7 V této souvislosti se v německé a švýcarské literatuře hovoří dokonce o „Wertrechte“ – cenných právech.8 Opačný názor zařazuje cenné papíry bez ohledu na jejich podobu mezi věci movité s tím, že jsou předmětem vlastnického práva. Tento názor má oporu i v platném znění zákona o cenných papírech a zákona o podnikání na kapitálovém trhu, které hovoří o vlastníkovi cenného papíru, a de lege ferenda zařazuje cenné papíry mezi věci movité i návrh nového občanského zákoníku (viz bod 5.2.4 níže). V této souvislosti je zajímavý i gramatický výklad pojmů vlastnické a majetkové právo, v důsledku kterého jsou tyto pojmy považovány za synonyma a cenný papír je pak vždy předmětem vlastnického práva.9 Zákonodárce výslovně cenné papíry nezařazuje mezi věci movité ani mezi jiné majetkové hodnoty. Místo toho celý problém obchází, když novelizací zákona o cenných papírech provedenou zákonem č. 362/2000 Sb. pouze vztáhl na cenné papíry ustanovení o věcech movitých10. Vzhledem k výše uvedenému zastávám názor, že cenné papíry patří mezi věci movité, jsou předmětem vlastnického práva a o osobě, která nabyla cenný papír, lze hovořit jako o vlastníkovi. Vlastnické právo k cennému papíru je jako jakékoliv jiné vlastnické právo právem věcným a absolutním, a to se všemi důsledky vyplývajícími pro tento pojem z českého práva.11

2.3.

Pojem zaknihovaného cenného papíru

Charakteristickým rysem zaknihovaných cenných papíru je absence hmotného substrátu v užším smyslu, kterým rozumíme listinu, do které jsou příslušná majetková, ať už závazková či věcná, práva vtělena. Hmotný nosič v podobě listiny je nahrazen zápisem v evidenci, jejímž nositelem (podstatou) je také hmotný substrát (v širším smyslu), v současné době prakticky výhradně ve formě nosiče dat. Příslušný zápis je tedy veden v elektronické podobě, hovoří se o dematerializaci cenného papíru, resp. o dematerializovaném cenném papíru. Osoba oprávněná z cenného papíru, kterou je zejména její vlastník, nebude tedy disponovat listinou inkorporující majetková práva a prokazující její nárok na plnění z listiny vyplývající. 7

Viz např. PŘIBYL, Zdeněk. Základy práva cenných papírů. Díl I. Praha: Nakladatelství V. Kvasnička 1995, str. 55 a DĚDIČ, Jan a kol. Právo cenných papírů a kapitálového trhu. Praha: Prospektum 2000, str. 21. 8 Viz např. STEINER, Christoph, BÜCHI, Raffael. Vom Wertrecht zur Bucheffekte - Kristallisation aus dem Nichts. In Schweizerische Zeitschrift für Gesellschafts- und Kapitalmarktrecht, č. 1/2007. Curych: Dike Verlag AG 2007, str. 73–78. 9 Viz nález Ústavního soudu Slovenské republiky č. 4/1996 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu Slovenské republiky. 10 Viz ustanovení § 1 odst. 2 zákona o cenných papírech: „Na cenné papíry se vztahují ustanovení o věcech movitých, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.“ 11 K problematice vlastnictví cenného papíru viz např. KOTÁSEK, Josef, POKORNÁ, Jarmila, RABAN, Přemysl a kolektiv. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 4. vydání. Praha: C.H. Beck 2005, str. 17 a 18. 9

Cenným papírem je zápis v evidenci, jehož podstata je samozřejmě nehmotná, a musí tedy existovat jiný způsob jak prokázat, že cenný papír existuje a je ve vlastnictví konkrétní osoby. Děje se tak prostřednictvím výpisu z této evidence, který není cenným papírem, ale pouze důkazním prostředkem dokazujícím jeho existenci. Výpis z evidence by z důvodu použitelnosti vůči třetím osobám měl disponovat presumpcí správnosti a pravdivosti, pokud není prokázán opak. Takovou kvalitu může dát výpisu pouze zákonodárce, a to v zájmu zajištění právní jistoty. Cenné papíry obecně jsou předmětem regulace ze strany státu. Při zaknihování cenného papíru je listina nahrazena zápisem v evidenci. Takový zápis je tvořen specifickými údaji, které nahrazují listinný cenný papír. Rozsah a obsah údajů lze rozdělit na podstatné (nutné) údaje, při jejichž uvedení je možné zápis v evidenci považovat za zaknihovaný cenný papír, a doplňkové údaje, bez jejichž uvedení zápis neztrácí kvalitu zaknihovaného cenného papíru. Podstatnými jsou údaje, které patří mezi náležitosti konkrétního cenného papíru a jsou stanoveny příslušnými právními předpisy upravujícími jednotlivé cenné papíry12. Zákon o cenných papírech speciálně uvádí, co není náležitostí zaknihovaných cenných papírů oproti listinným cenným papírům13. Jde o číselné označení cenného papíru, podpisy nebo jejich otisky a údaj o povolení příslušného státního úřadu. Jinými slovy obsahem zápisu s výjimkou výše uvedenou musí být vše, co je obsahem listinného cenného papíru. K problematice zápisů v evidenci investičních nástrojů podle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu viz níže bod 7.4.

3. Znaky cenného papíru 3.1.

K znakům cenných papírů obecně

Cenný papír, jako předmět právních vztahů a věc movitá, je charakterizován třemi základními znaky, a to druhem, formou a podobou. Druhů cenných papírů existuje obrovské množství, jejich vymezení není předmětem této práce. Formou cenného papíru se rozumí způsob, jakým může být konkrétní cenný papír převáděn a kdo je tedy osobou oprávněnou vykonávat práva spojená s cenným papírem. Podoba cenného papíru charakterizuje jeho hmotný substrát, resp. jeho existenci nebo neexistenci. Dále se budu věnovat pouze podobě cenného papíru.

3.2.

Podoba cenného papíru

Podoba cenného papíru určuje, zda konkrétní cenný papír má hmotný substrát, který obsahuje lidskými smysly seznatelný projev vůle emitenta zakládající práva, která jsou podstatou „cennosti“ takového papíru, nebo takový substrát nemá a projev vůle je obsažen v záznamu v příslušné evidenci. Rozlišujeme dvě podoby cenných papírů, listinnou a zaknihovanou. 12 13

Např. obsahové náležitosti akcie jsou upraveny v ustanovení § 155 obchodního zákoníku. Viz ustanovení § 4 odst. 2 zákona o cenných papírech. 10

Imanentním znakem listinného cenného papíru je hmotný substrát v drtivé většině případů představovaný listinou - papírem, hmotným substrátem však může být i jiný materiál, např. tenká umělohmotná folie, která se v některých státech využívá jako náhrada papíru při tisku bankovek. Podstatou zaknihovaného cenného papíru je záznam - zápis v zákonem stanovené evidenci, který sám o sobě nemá hmotnou podstatu. Tento záznam je sice obsažen na nosiči (věci movité), ale ten je pouze prostředkem umožňujícím uchování takového zápisu a jeho zpřístupnění dalším osobám. Hmotný substrát - nosič není u zaknihovaných cenných papírů přítomen. Cenný papír může mít tedy dvojí podobu. Buď může jít o listinný nebo zaknihovaný cenný papír. Toto dělení sleduje i ustanovení § 91 zákona o podnikání na kapitálovém trhu, když stanoví, že zastupitelný listinný cenný papír může být nahrazen zápisem do centrální evidence cenných papírů, případně (týká se pouze některých typů cenných papírů) do samostatné evidence investičních nástrojů nebo evidence České národní banky. Zastupitelnými cennými papíry jsou cenné papíry stejného druhu vydané stejnou osobou ve stejné formě a stejné podobě a současně z nich vznikají stejná práva. Ustanovení o zaknihování cenných papírů obsahoval i zákon o cenných papírech ve znění účinném do účinnosti zákona č. 257/2004 Sb. V ustanovení § 1 odst. 3 zákon o cenných papírech uváděl, že listina, která je cenným papírem může být nahrazena zápisem do zákonem stanovené evidence, a to v případech stanovených zákonem. Současně zákon o cenných papírech v § 1 odst. 5 taxativně vyjmenovával cenné papíry, které mohou být zaknihovány.14 Z uvedeného jasně vyplývá, že zatímco zákon o podnikání na kapitálovém trhu umožňuje zaknihování jakýchkoliv zastupitelných listinných cenných papírů, zákon o cenných papírech ve znění účinném do 30. dubna 2004 obsahuje uzavřený výčet cenných papírů způsobilých k zaknihování. Je-li povoleno zaknihovat jakýkoliv zastupitelný listinný cenný papír a současně účinné znění zákona o cenných papírech obsahuje pouze demonstrativní výčet jednotlivých cenných papírů, měly by být k zaknihování způsobilé i zastupitelné cenné papíry, jejichž náležitosti nejsou upravené v českém právním řádu a se kterými se v České republice obchoduje (nepojmenované cenné papíry). S ohledem na ustanovení § 202 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu stanovící, že do doby předání evidence zaknihovaných a imobilizovaných cenných papírů vedené Střediskem cenných papírů centrálnímu depozitáři se nepoužijí ustanovení o činnosti centrálního depozitáře a nadále se postupuje podle zrušených ustanovení zákona o cenných papírech, vzniká samozřejmě i otázka, které cenné papíry mohou být předmětem zaknihování – všechny zastupitelné cenné papíry, nebo jen některé (viz poznámka pod čarou č. 14). K problematice nepojmenovaných cenných papírů a jejich zaknihování viz body 5.2.3 a 6.3 níže. 14

Šlo o akcie, poukázky na akcie, podílové listy, dluhopisy, investiční kupóny, kupóny a opční listy. 11

Přechodným stupněm mezi listinnou a zaknihovanou podobou jsou imobilizované cenné papíry. Netvoří z hlediska podoby samostatnou skupinu cenných papírů, řadí se mezi listinné cenné papíry, ale mají již některé znaky charakteristické pro zaknihované cenné papíry. Jde konkrétně o způsob jejich evidence, který je podobný způsobu vedení evidence zaknihovaných cenných papírů.

4. Vývoj od listinné k zaknihované podobě cenného papíru Hmotný substrát cenného papíru představoval dlouhou dobu nepostradatelnou součást cenného papíru a jeho odstranění bylo samozřejmě těžko představitelné. Listinná podoba cenného papíru má jednu podstatnou nevýhodu. K převodu cenného papíru ho bylo třeba předat jeho nabyvateli a k uplatnění subjektivního práva inkorporovaného v substrátu bylo třeba cenný papír předložit. Držitel cenného papíru se tak musel s listinou dostavit na místo, kde ji měl předat nabyvateli nebo kde mohl práva z ní vyplývající vykonat. Vzhledem ke skutečnosti, že cenný papír byl často uložen, a to za účelem jeho ochrany před odcizením, ztrátou nebo zničením, musel být k převodu nebo uplatnění práv v něm inkorporovaných z úschovy vyzvednut a následně do ní zase uložen. Tyto operace, kdy docházelo k přemísťování cenného papíru, s sebou nesly riziko odcizení listiny, stejně jako zvýšené náklady pro držitele na jejich zabezpečení. Tuto skutečnost bylo třeba řešit zejména v případech, kdy docházelo k přesouvání více cenných papírů najednou, tj. především zastupitelných hromadně vydávaných cenných papíru, jako jsou akcie nebo dluhopisy. Schovatel cenných papírů přitom samozřejmě při uložení cenného papíru vydal jejich vlastníkovi potvrzení o jejich složení. Další podstatnou skutečností je, že jeden subjekt (schovatel) takto přebíral do úschovy cenné papíry více vlastníků, a proto se ukázalo jako nutnost vést o nich evidenci, aby byl schopen určit, komu konkrétní cenný papír patří. Z této původní funkce zajišťující schovateli přehled o vlastnících jím převzatých cenných papírů se postupně stává evidence, která má význam nejen pro účastníky úschovy, ale nabývá důležitosti i pro třetí osoby. K převodu cenného papíru nebo k výkonu subjektivních práv z cenného papíru nemusí být předložena listina, ale stačí předložení dokladu potvrzujícího, že je složena v úschově. K převodu cenného papíru ho není třeba vyzvedávat z úschovy a následně ho zase do úschovy dávat, schovatel cenného papíru jen provede změnu ve své evidenci. Při úschově cenného papíru mluvíme o jeho imobilizaci.15 Cenný papír jako listina je uložen v úschově a jeho majitel disponuje potvrzením o této úschově; jde vlastně o výpis z evidence osoby zajišťující úschovu, který postačuje k převodu cenného papíru, příp. k uplatnění subjektivních práv inkorporovaných v cenném papíru. Listina se při převodu cenného papíru nebo uplatnění práv s ní spojených vůbec neobjeví. Za těchto podmínek je skutečná dematerializace cenného papíru jen otázkou času.

12

Prvním stupněm je nahrazování zastupitelných hromadně vydávaných cenných papírů jednou listinou, tzv. hromadným nebo sběrným cenným papírem, který představuje všechny cenné papíry vydané v rámci jedné emise. Vlastníci jednotlivých cenných papíru jsou spoluvlastníky takové listiny v poměru odpovídajícím počtu jimi vlastněných cenných papírů k celkovému počtu všech cenných papírů emise, které hromadná listina nahrazuje. Posledním krokem k úplné dematerializaci cenných papírů je odstranění jeho listinné podoby a v důsledku toho přebírá roli cenného papíru zápis v evidenci, vedené buď přímo emitentem nebo jinou k tomu pověřenou osobou, obsahující údaje o vlastnících jednotlivých cenných papírů. K rozšíření dematerializovaných, resp. zaknihovaných cenných papírů, dochází souběžně s rozvojem počítačových technologií.

5. Právní úprava zaknihovaných cenných papírů v České republice v letech 1990–2003 5.1.

Rok 1992

Jak je uvedeno výše, jednou ze základních podmínek rozvoje a prosazení zaknihované podoby cenných papírů je rozvoj výpočetní techniky. Vzhledem k této skutečnosti a období centrálně plánovaného hospodářství v letech 1948–1989 dochází na našem území k uzákonění zaknihované podoby cenných papírů společně s obnovením tržního hospodářství a finančního trhu až po roce 1989. Na konci roku 1992 došlo k přijetí dvou zákonů o cenných papírech. Jako první byl uveřejněn zákon České národní rady č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, který nabyl účinnosti 1. 1. 1993, a 28. 12. 1992 byl publikován federální zákon č. 600/1992 Sb., o cenných papírech, který nabyl účinnosti dnem publikace. Předmětem této práce není popis řešení situace současné existence dvou platných a účinných zákonů o cenných papírech, proto pouze uvádím, že teorie i praxe došla k závěru, že federální zákon č. 600/1992 Sb. nelze v České republice aplikovat.16 Od 1. 1. 1993 se tedy postupovalo podle zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, (dále jen „zákon o cenných papírech“). Konečně byl zákon č. 600/1992 Sb. ke dni 1. 7. 1996 zrušen zákonem č. 152/1996 Sb. Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, upravil v §1 odst. 3 možnost nahrazení listiny, jako hmotného substrátu cenného papíru, zápisem do zákonem stanovené evidence. Toto ustanovení se však vztahovalo pouze na cenné papíry, u nichž zákon výslovně možnost zaknihování připouštěl; ustanovení § 1 odst. 5 zákona o cenných papírech pak explicitně vyjmenovalo cenné papíry, které mohou být zaknihovány, šlo 15

Viz KOTÁSEK, Josef, POKORNÁ, Jarmila, RABAN, Přemysl a kolektiv. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 4. vydání. Praha: C.H. Beck 2005, str. 23. 16 Viz např. DĚDIČ, Jan. Dva zákony o cenných papírech. OP 1993, č. 1. str. 9. 13

o akcie, poukázky na akcie, podílové listy, dluhopisy, investiční kupóny, kupóny a opční listy (viz také bod 3.2 výše).

5.2.

Situace v letech 1993–2003

5.2.1. Obecně k zákonu č. 591/1992 Sb., o cenných papírech Zákon o cenných papírech byl od svého přijetí v roce 1992 celkem osmnáctkrát novelizován. V zákonu o cenných papírech byla do účinnosti zákona o podnikání na kapitálovém trhu v převážné míře soustředěna právní úprava služeb poskytovaných na kapitálovém trhu. Podoba zákona o cenných papírech byla ovlivněna dobou jeho vzniku, tj. počátkem 90. let minulého století, kdy v českém právním řádu chyběla úprava cenných papírů a s tím souvisejících smluv o cenných papírech. V souvislosti s transformací české, resp. československé ekonomiky do tržní podoby byla přijata koncepce, že problematika cenných papírů bude upravena v zákoně o cenných papírech společně s veřejnoprávní regulací služeb poskytovaných na kapitálovém trhu.

5.2.2. Hlavní nedostatky zákona o cenných papírech v souvislosti se vstupem ČR do EU a jejich řešení v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu Zákon o cenných papírech byl do přijetí zákona o podnikání na kapitálovém trhu celkem čtrnáctkrát novelizován v závislosti na aktuálních potřebách vyvíjejícího se kapitálového trhu a potřebách jeho regulace. Postupem času se původní koncepce zákona o cenných papírech ukazovala čím dál více nevyhovující pro změny směřující k plné harmonizaci s právními předpisy ES a k postupnému vytváření standardního kapitálového trhu. Transponováním devíti směrnic ES se zákon o cenných papírech stal nepřehledným. Základním nedostatkem zákona o cenných papírech byla jeho koncepční neujasněnost, neboť v sobě poněkud neorganicky slučoval prvky soukromoprávní a veřejnoprávní (část první a druhá obsahují obecná ustanovení o cenných papírech a smlouvy o cenných papírech, zatímco předmětem úpravy dalších částí zákona o cenných papírech byla převážně regulace investičních služeb a služeb souvisejících). De lege ferenda by se úprava smluv o cenných papírech měla stát součástí nového občanského zákoníku s tím, že tam, kde je toho třeba, budou pro smlouvy o cenných papírech stanoveny potřebné odchylky (u smlouvy kupní, smlouvy darovací, smlouvy příkazní, smlouvy komisionářské atd.). Do doby nabytí účinnosti nového občanského zákoníku proto byla ponechána v platnosti ustanovení části druhé zákona o cenných papírech. Tato koncepce je v souladu s návrhem věcného záměru nového občanského zákoníku.

14

5.2.3. Nepojmenované cenné papíry Zákon o cenných papírech v § 1 odst. 1 demonstrativně vyjmenovává jednotlivé cenné papíry, na které se vztahuje. Z demonstrativního výčtu cenných papírů tudíž vyplývá, že v České republice mohou být vydávány i jiné druhy cenných papírů výslovně neuvedené v § 1 odst. 1 zákona o cenných papírech. V rozporu s výše uvedeným pravidlem o vydávání i jiných neupravených, a tedy z hlediska českého právního řádu nepojmenovaných cenných papírů, jsou ustanovení § 4 odst. 1 a § 5 odst. 1 zákona o cenných papírech, která stanoví, že „náležitosti cenných papírů stanoví zákon nebo jiný právní předpis“ a že „cenný papír je vydán dnem, kdy splňuje všechny náležitosti pro něj stanovené zákonem nebo jiným právním předpisem“. Náležitosti nepojmenovaných cenných papírů nejsou na rozdíl od náležitostí cenných papírů uvedených v § 1 odst. 1 zákona o cenných papírech upraveny právními předpisy. Mohlo by se pak zdát, že ačkoliv je výčet cenných papírů demonstrativní, nemohu být jiné cenné papíry vydávány, protože nejsou stanoveny jejich náležitosti. Rozpor mezi výše uvedenými ustanoveními vznikl v důsledku novelizace zákona o cenných papírech, kdy zákonodárce změnil původní taxativní výčet cenných papírů na demonstrativní, ale již neupravil navazující ustanovení. Vzhledem k tomu, že pozdější ustanovení má přednost, lze bez větších pochybností konstatovat, že v České republice mohou být vydávány i jiné cenné papíry neuvedené v § 1 odst. 1 zákona o cenných papírech. Při stanovení náležitostí nepojmenovaných cenných papírů by se mělo vycházet analogicky z náležitostí obdobných cenných papírů upravených v českém právním řádu. Obecně lze totiž konstatovat, že základ ke vzniku nových cenných papírů poskytují existující upravené cenné papíry, ze kterých nové vznikají. Konkrétní obsahové náležitosti neupraveného (nepojmenovaného) cenného papíru představují údaje, ze kterých bude jasně patrno, že jde o cenný papír a jaká je jeho podstata, a které ho odliší od jiných cenných papírů.17 K problematice podoby nepojmenovaných cenných papírů v souvislosti s přechodnými ustanoveními zákona o podnikání na kapitálovém trhu viz bod 6.3 níže.

5.2.4. Úprava cenných papírů de lege ferenda Z výše uvedeného vyplývá, že při přípravě návrhu zákona o podnikání na kapitálovém trhu byla zvažována i budoucí právní úprava cenných papírů, která je v současné době obsažena v zákoně o cenných papírech. Již věcný záměr nového občanského zákoníku počítal s tím, že v něm bude obsažena i úprava cenných papírů. Paragrafové znění návrhu občanského zákoníku, které bylo zveřejněno

17

Viz Úřední sdělení České národní banky ze dne 10. září 2007 k vydávání cenných papírů neupravených českým právním řádem uveřejněné ve Věstníku České národní banky č. 27/2007. 15

Ministerstvem spravedlnosti ČR18, obsahuje obecnou úpravu cenných papírů v hlavě IV dílu 4 v §§ 439-443 a upravuje materii nacházející se v obecných ustanoveních zákona o cenných papírech. Konkrétně obsahuje definici cenného papíru, ustanovení o podobě, formě a vydání cenného papíru. Tato úprava je svým rozsahem skromnější než aktuální účinné znění zákona o cenných papírech. V návrhu nového občanského zákoníku jsou jednotlivé smlouvy o cenných papírech upraveny u příslušných smluvních typů. Smlouva o zastavení cenných papírů je obsažena v § 1142 a násl., smlouva o úschově v § 2122 a násl., smlouva o správě v § 2163 a násl., smlouva o komisionářském obchodu s cennými papíry v § 2194 a násl., smlouva o uložení a obhospodařování cenných papírů v § 2438 a násl. návrhu nového občanského zákoníku. Převod vlastnického práva k cennému papíru je upraven v ustanoveních § 990 a § 991 návrhu nového občanského zákoníku, a to pod rubrikou „Převod vlastnického práva k movité věci“. Cenný papír je dle návrhu občanského zákoníku věcí movitou, jak vyplývá z ustanovení § 427 odst. 3, neboť není věcí nemovitou. Movitou věcí jsou totiž všechny věci, ať je jejich podstata hmotná nebo nehmotná, nejde-li o nemovitost.

6.

Zákon o podnikání na kapitálovém trhu

Další změny v právní úpravě zaknihovaných cenných papírů přinesl zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, který nabyl účinnosti ke dni přistoupení České republiky k Evropské unii, tj. ke dni 1. 5. 2004. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu přinesl pojmovou změnu úpravy veřejných trhů. Veřejné trhy jsou nově nazývány regulovanými trhy. Tento pojem přesně vystihuje podstatný rys těchto trhů - jde o trhy oficiálně uznané státem, na kterých se pravidelně obchoduje, které mají schválené podmínky svého fungování a přístupu na tento trh, uveřejňují ceny dosažené na tomto trhu a podléhají dohledu. Pojem regulovaný trh současně vychází z terminologie používané v oficiálních překladech směrnic ES. Výraz „registrovaný cenný papír” byl nahrazen pojmem „kótovaný cenný papír”.19 Při přijetí zákona o podnikání na kapitálovém trhu byl nahrazen pojem majitel cenného papíru termínem vlastník cenného papíru. Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona, o cenných papírech, v platném znění, se na cenný papír vztahují ustanovení o věcech movitých. Z důvodu slučitelnosti s terminologií občanského zákoníku, který hovoří o vlastníkovi věci, se proto upustilo od používání pojmu majitel cenného papíru a zavádí se pojem vlastník cenného papíru. Obsah výše uvedeného

18

K problematice návrhu nového občanského zákoníku viz http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/navrhzakona.html 19 Viz např. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/34/ES. 16

ustanovení zákona o cenných papírech zůstane v platnosti patrně až do nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, do kterého bude tento pojem převzat (viz bod 5.2.4 výše).

6.1.

Přechodná ustanovení

Ustanovení upravující činnost centrálního depozitáře se však z důvodu, že žádnému subjektu do dnešního dne nebylo uděleno povolení k činnosti centrálního depozitáře, a z toho plynoucí nemožnosti převzetí evidence zaknihovaných a imobilizovaných cenných papírů vedené Střediskem cenných papírů centrálním depozitářem, neaplikují. Dále se tak používají zrušená ustanovení zákona o cenných papírech týkající se Střediska cenných papírů a vedení evidence zaknihovaných a imobilizovaných cenných papírů (hlava IV zákona o cenných papírech).20 Situace je však složitější, neboť dle přechodných ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu21 se za podmínek uvedených v předešlém odstavci nepoužijí ustanovení tohoto zákona upravující činnost centrálního depozitáře. Z dikce tohoto ustanovení jednoznačně vyplývá, že ustanovení týkající se samostatné evidence investičních nástrojů (i evidence cenných papírů vedené Českou národní bankou) jsou aplikovatelná od nabytí účinnosti zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Tomuto výkladu svědčí i skutečnost, že Komise pro cenné papíry vydala dle zmocnění uvedeného v § 199 odst. 2 písm. k) zákona o podnikání na kapitálovém trhu ve spojení s ustanovením § 93 odst. 4 téhož zákona vyhlášku č. 58/2006 Sb., o způsobu vedení samostatné evidence investičních nástrojů a evidence navazující na samostatnou evidenci investičních nástrojů, ze dne 23. 2. 2006, která nabyla účinnosti dne 8. 3. 2006. S ohledem na vydání prováděcího právního předpisu tak mohou subjekty uvedené v ustanovení § 93 odst. 2 a 3 vést samostatnou evidenci investičních nástrojů a evidenci navazující na tuto evidenci. Přechodná ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu však přinášejí další obtíže. Ustanovení upravující činnost centrálního depozitáře jsou obsažena především v §§ 100–111. Podle § 202 odst. 1 písm. b) zákona o podnikání na kapitálovém trhu vede (do převzetí evidence zaknihovaných a imobilizovaných cenných papírů vedené Střediskem cenných papírů centrálním depozitářem) Středisko cenných papírů evidenci zaknihovaných cenných papírů podle zákona o cenných papírech ve znění účinném do 30. dubna 2004. Otazníky vznikají v případě aplikace ustanovení o evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírů, tj. zda mohou oprávněné subjekty vést evidenci navazující na evidenci cenných papírů vedenou Střediskem cenných papírů analogicky dle ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu upravujících evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírů; tato ustanovení totiž přímo neupravují činnost centrálního 20

Viz PIHERA, Vlastimil. Evidence investičních nástrojů – Středisko cenných papírů v novém hávu. In Právní rozhledy, ročník 13, č. 1. Praha: C.H. Beck 2005, str. 25. 21 Viz § 202 odst. 1 písm. a) zákona o podnikání na kapitálovém trhu. 17

depozitáře. Vzhledem k tomu, že evidence zaknihovaných cenných papírů vedená Střediskem cenných papírů je vedena na jednotném účtu majitele cenných papírů, takový výklad asi nepřichází v úvahu. Osoba, pro kterou je účet majitele veden, je majitelem, resp. vlastníkem22 cenných papírů na něm evidovaných, v navazující evidenci by proto byly uvedeny stejné údaje jako v evidenci Střediska cenných papírů. Dále je otázkou, zda mají být povinnosti třetích osob vůči centrálnímu depozitáři stanovené v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu plněny vůči Středisku cenných papírů. Neméně závažnou kapitolou je použití ustanovení jiných zákonů, do nichž byla promítnuta úprava centrálního depozitáře, přechodná ustanovení se vztahují jen na zákon o podnikání na kapitálovém trhu. Lze usuzovat, že v některých případech budou třetí osoby postupovat podle právní úpravy v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu a Středisko cenných papírů podle zrušených ustanovení zákona o cenných papírech (např. v případě přeměny podoby cenného papíru).23 Povinnost řídit se úpravou vedení evidence zaknihovaných cenných papírů obsaženou v zákoně o cenných papírech ve znění účinném do 30. dubna 2004 má jen Středisko cenných papírů, ostatní subjekty by se proto měly řídit úpravou v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. Vzhledem ke skutečnosti, že evidenci zaknihovaných cenných papírů vede Středisko cenných papírů, budou se asi třetí osoby, mj. také z technických důvodů, řídit úpravou používanou Střediskem cenných papírů; současně ale z důvodu opatrnosti mohou třetí osoby použít i úpravu obsaženou v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu, která není v rozporu s požadavky zákona o cenných papírech ve znění účinném do 30. dubna 2004, resp. která jde nad rámec úpravy používané Střediskem cenných papírů. V této souvislosti je třeba také uvést, že v souladu s ustanovením § 93 odst. 5 zákona o podnikání na kapitálovém trhu stanoví podmínky vedení evidence cenných papírů Českou národní bankou provozní řád, jehož znění i případně změny se uveřejňují ve Věstníku České národní banky. Tímto provozním řádem jsou Pravidla systému krátkodobých dluhopisů, jejichž aktuální znění bylo jako Úřední sdělení České národní banky ze dne 20. 4. 2007 zveřejněno dne 25. 4. 2007 ve Věstníku České národní banky, částka 10/2007. Dle Pravidel systému krátkodobých dluhopisů může být evidence cenných papírů vedená Českou národní bankou vedena i v navazující evidenci. Pravidla vedení evidence navazující na evidenci ČNB nejsou upravena v Pravidlech systému krátkodobých dluhopisů, ale již ve výše uvedené vyhlášce č. 58/2006 Sb., o způsobu vedení samostatné evidence investičních nástrojů a evidence navazující na samostatnou evidenci investičních nástrojů. Navazující evidencí je totiž podle vyhlášky č. 58/2006 Sb. i evidence navazující na evidenci cenných papírů vedenou Českou národní bankou podle § 93 odst. 5 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Česká národní banka a osoby uvedené

22

Viz bod 2.2 výše. DĚDIČ, Jan, ČECH, Petr. Nové zákony o kapitálovém trhu – rozpory s právem ES a řada vad vyžadují jejich rychlou novelizaci. In Právní zpravodaj: časopis pro právo a podnikání, ročník 5, č. 6. Praha: C.H. Beck 2004, str. 6.

23

18

v Pravidlech systému krátkodobých dluhopisů tak mohou bez ohledu na neaplikovatelnost ustanovení o činnosti centrálního depozitáře vést evidenci cenných papírů vedenou Českou národní bankou a evidenci navazující na tuto evidenci.

6.2. Publicita zahájení aplikace ustanovení o činnosti centrálního depozitáře Zákon o podnikání na kapitálovém trhu váže použitelnost ustanovení upravujících činnost centrálního depozitáře na právní skutečnost, kterou je převzetí evidence zaknihovaných a imobilizovaných cenných papírů vedené Střediskem cenných papírů ze strany centrálního depozitáře. Převod evidence ze Střediska cenných papírů na centrálního depozitáře se uskuteční na základě smlouvy, a to za úplatu. Vzhledem k tomu, že převzetím evidence centrálním depozitářem začnou být použitelná ustanovení o činnosti centrálního depozitáře, je velmi důležité zajištění publicity této skutečnosti, aby účastníci kapitálového trhu a především osoby, pro které jsou vedeny účty majitelů cenných papírů u Střediska cenných papírů, byli seznámeni s tím, že se začala aplikovat nová právní úprava; jde o zajištění právní jistoty. Původní znění zákona o podnikání na kapitálovém trhu nestanovilo povinnost informovat o této skutečnosti. Taková úprava by porušovala základní ústavní princip, že k platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen. Tento princip je třeba vykládat tak, že subjekty vůči nimž úprava směřuje jsou schopny seznat, kdy se příslušná právní úprava stala aplikovatelnou. K vyhlášení zákona o podnikání na kapitálovém trhu sice došlo, ale současně nebylo možné zjistit, od jakého okamžiku se úprava činnosti centrálního depozitáře použije. Zákonodárce proto stanovil, že ve Sbírce zákonů bude uveřejněno Ministerstvem financí ČR sdělení o dni, kdy centrální depozitář převezme evidenci od Střediska cenných papírů24. S ohledem na právní jistotu je nutné, aby se adresáti právních norem o této skutečnosti dozvěděli právně relevantním způsobem. Bohužel je výše uvedené zásadní ustanovení formulováno poněkud nejasně; bude sdělení vyhlášeno ve Sbírce zákonů přede dnem převzetí evidence zaknihovaných a imobilizovaných cenných papírů centrálním depozitářem, nebo až následně? Vzhledem k výše uvedenému je nutné trvat na vyhlášení před převzetím evidence centrálním depozitářem. Důvodová zpráva k zákonu č. 56/2006 Sb., který doplnil do zákona o podnikání na kapitálovém trhu povinnost vyhlásit ve Sbírce zákonů sdělení o převzetí evidence centrálním depozitářem, však počítá s tím, že k tomuto sdělení dojde následně a že nebude mít normativní nýbrž jen informativní povahu. Snaha zákonodárce o nápravu nevyhovujícího stavu se tak nepovedla ani částečně, protože adresáti zákona o kapitálovém trhu se o zahájení vedení centrální evidence cenných papírů centrálním depozitářem dozví zpětně, k čemuž by určitě došlo i bez vyhlášení ve Sbírce zákonů. 24

Viz ustanovení § 202 odst. 4 poslední věta zákona o podnikání na kapitálovém trhu. 19

6.3. Zaknihování cenných papírů ve světle přechodných ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu Jak je uvedeno výše v bodu 3.2 mohou být podle ustanovení § 91 zákona o podnikání na kapitálovém trhu zastupitelné cenné papíry nahrazeny zápisem do centrální evidence cenných papírů, resp. do samostatné evidence investičních nástrojů u cenných papírů kolektivního investování, nebo do evidence České národní banky v případech uvedených níže v bodu 7. lit. ii. Je-li v souladu s výkladem uvedeným výše v bodu 5.2.3 možné vydávat i nepojmenované cenné papíry, měly by jít zaknihovat i tyto nepojmenované cenné papíry, pokud jsou zastupitelné. Dle přechodných ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu se ustanovení o činnosti centrálního depozitáře neaplikují do převzetí evidence zaknihovaných a imobilizovaných cenných papírů vedené Střediskem cenných papírů centrálním depozitářem. Za použití gramatického výkladu pak lze konstatovat, že ustanovení § 91 zákona o cenných papírech není ustanovením upravujícím činnost centrálního depozitáře; uvedené ustanovení je proto aplikovatelné a zaknihovat by mělo jít všechny zastupitelné cenné papíry vydané v České republice (i nepojmenované). Na druhé straně Středisko cenných papírů má vést evidenci zaknihovaných cenných papírů podle úpravy obsažené v zákoně o cenných papírech ve znění účinném do 30. dubna 2004, tedy úpravy, která nepojmenované cenné papíry nezná. Tento rozpor je ale pouze zdánlivý, protože dle mého názoru by ze zákona o cenných papírech ve znění účinném do 30. dubna 2004 měla být použita jen ustanovení upravující činnost Střediska cenných papírů (§ 55 a násl.), a nikoliv ustanovení § 1 odst. 5, které podává taxativní výčet cenných papírů způsobilých k zaknihování. Opačný názor k možnosti zaknihování nepojmenovaných cenných papírů v evidenci Střediska cenných papírů zaujala Česká národní banka ve svém úředním sdělení25, a to právě z důvodu, že Středisko cenných papírů vede evidenci zaknihovaných cenných papírů podle úpravy obsažené v zákoně o cenných papírech ve znění účinném do 30. dubna 2004, podle které nešlo nepojmenované cenné papíry zaknihovat. Česká národní banka neshledává vedení nepojmenovaných cenných papírů v evidenci Střediska cenných papírů možným. Důvodem pro toto stanovisko jsou pravděpodobně i technické důvody na straně Střediska cenných papírů, jehož systém vedení evidence zaknihovaných nepojmenovaných cenných papírů neumožňuje. Výklad přechodných ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu ze strany České národní banky není samozřejmě právně závazný. Konečné slovo by případném sporu Střediska cenných papírů a emitenta, který by chtěl zaknihovat nepojmenovaný zastupitelný cenný papír vydaný v České republice v evidenci Střediska cenných papírů, měl pouze soud. Rozřešení by mohl poskytnout novelou vyjasňující přechodná ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu také zákonodárce. 25

Viz Úřední sdělení České národní banky ze dne 10. září 2007 k vydávání cenných papírů neupravených českým právním řádem uveřejněné ve Věstníku České národní banky č. 27/2007. 20

S ohledem na výše uvedené lze však předpokládat, že Středisko cenných papírů odmítne za současného právního stavu vést evidenci zaknihovaných nepojmenovaných cenných papírů.

6.4. Postup po převzetí evidence zaknihovaných cenných papírů centrálním depozitářem V souvislosti s převzetím evidence zaknihovaných cenných papírů centrálním depozitářem doplnil zákon č. 56/2006 Sb. do přechodných ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu další ustanovení týkající se emitentů zaknihovaných cenných papírů a majitelů účtů, které jsou převzaty v rámci evidence od Střediska cenných papírů centrálním depozitářem. Emitenti zaknihovaných cenných papírů, jejichž evidenci převzal centrální depozitář jsou povinni uzavřít s centrálním depozitářem smlouvu (viz také bod 7.4.5 níže) o vedení evidence emise, a to nejpozději do jednoho měsíce od převzetí evidence zaknihovaných cenných papírů od Střediska cenných papírů. Sankcí za neuzavření takové smlouvy je možnost pro centrální depozitář nevydat emitentovi výpis z evidence emise a neprovést na jeho příkaz zápis do evidence emise. Lhůta jednoho měsíce se prodlouží na šest měsíců, pokud centrální depozitář nezahájí jednání o uzavření takové smlouvy do jednoho měsíce po nabytí právní moci povolení k činnosti centrálního depozitáře. Emitent má tedy povinnost uzavřít smlouvu s centrálním depozitářem, centrální depozitář má na druhou stranu jen povinnost zahájit jednání o uzavření smlouvy. Obsah smlouvy o vedení evidence emise není nikde upraven, stanovení podmínek smlouvy bude proto záviset asi jen na vůli centrálního depozitáře, který má jednání zahájit. Emitent je pod hrozbou výše uvedených sankcí povinen smlouvu o vedení emise s centrálním depozitářem uzavřít, a to asi bez ohledu na obsah smlouvy, kterou připravil centrální depozitář. Z tohoto pohledu se zákonodárcem zvolená úprava jeví jako problematická a nevyvážená zejména s ohledem na výlučné postavení centrálního depozitáře. Libovůle centrálního depozitáře v této věci však nakonec asi nepřichází v úvahu, neboť podmínky a způsob poskytování jeho služeb musí být uvedeny v provozním řádu, která schvaluje Česká národní banka. Větší problémy přináší přechodná ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu pro vlastníky zaknihovaných cenných papírů vedených na účtech ve Středisku cenných papírů, které centrální depozitář převzal. Vzhledem k nutnosti komunikovat s centrálním depozitářem prostřednictvím účastníka centrálního depozitáře stanoví § 202a zákona o podnikání na kapitálovém trhu, že vlastníkovi zaknihovaných cenných papírů, jehož účet centrální depozitář převzal v rámci evidence od Střediska cenných papírů, a který dosud neuzavřel smlouvu s žádným účastníkem, jsou poskytovány pouze omezené služby. Účastník centrálního depozitáře nemá uloženu kontraktační povinnost s vlastníkem zaknihovaného cenného papíru vedeného na

21

majetkovém účtu centrálního depozitáře, takový vlastník pak nebude moci se svými zaknihovanými cennými papíry nakládat.26

7. Evidence investičních nástrojů dle zákona o podnikání na kapitálovém trhu Zákon o podnikání na kapitálovém trhu rozděluje evidenci investičních nástrojů na dva druhy: i.

centrální evidenci cenných papírů; jak je uvedeno výše v bodu 3.4., mohou být podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu zastupitelné cenné papíry vydané v České republice nahrazeny zápisem do centrální evidence cenných papírů, v případě cenných papírů kolektivního investování může být zápis do centrální evidence nahrazen zápisem do samostatné evidence, nebo do evidence České národní banky podle zvláštního právního předpisu27. Zaknihovaný cenný papír je tedy výjimka z obecného pravidla listinných cenných papírů.28

ii.

samostatnou evidenci investičních nástrojů. V této evidenci lze vést zaknihované cenné papíry kolektivního investování (viz bod 7.1.3 níže), které však mohou být evidovány i v centrální evidenci cenných papírů, a další investiční nástroje uvedené v ustanovení § 93 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Samostatnou evidencí investičních nástrojů je v souladu s § 93 odst. 5 zákona o podnikání na kapitálovém trhu také evidence zaknihovaných cenných papírů vedená Českou národní bankou podle zvláštního právního předpisu. V evidenci České národní banky se vedou dle ustanovení § 31 odst. 2 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, v platném znění (i) cenné papíry vydávané Českou republikou a splatné do jednoho roku, (ii) cenné papíry vydávané Českou národní bankou a (iii) dluhopisy s dobou splatnosti do jednoho roku.

7.1.

K evidenci obecně

Zákon o podnikání na kapitálovém trhu, který byl přijat v roce 2004 a v oblasti evidence investičních nástrojů obecně nahradil příslušná ustanovení do té doby obsažená v zákoně o cenných papírech, pojímá evidenci v širším smyslu než do té doby platná právní úprava. Úpravu zaknihovaných cenných papírů obsahuje část

26

K problematice nepřímé komunikace a kontraktační povinnosti účastníka centrálního depozitáře viz také bod 7.2.1, 7.4.3 a 7.4.6 níže. 27 Viz zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance 28 Viz KOTÁSEK, Josef, POKORNÁ, Jarmila, RABAN, Přemysl a kolektiv. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 4. vydání. Praha: C.H. Beck 2005, str. 24. 22

sedmá zákona o podnikání na kapitálovém trhu, která nese název evidence investičních nástrojů. Investiční nástroj je pojem širší než cenný papír a dle ustanovení § 3 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu mezi investiční nástroje patří (i) investiční cenné papíry, (ii) cenné papíry kolektivního investování, (iii) nástroje, se kterými se obvykle obchoduje na peněžním trhu (nástroje peněžního trhu) a (iv) dále obecně deriváty. Z uvedeného vyplývá, že stávající úprava umožňuje evidenci daleko většího rozsahu investičních instrumentů, a to oproti zákonu o cenných papírech, který výslovně znal pouze evidenci a zaknihování cenných papírů a evidenci imobilizovaných cenných papírů. Ustanovení § 3 zákona o podnikání na kapitálovém trhu obsahuje v dalších odstavcích i definici a demonstrativní výčet investičních cenných papírů. Tato část se bude nejprve zabývat právní povahou evidence, jednotlivými druhy investičních nástrojů, základní charakteristikou dvou druhů evidencí investičních nástrojů - centrální evidencí cenných papírů a samostatnou evidencí investičních nástrojů spolu s dvěma stupni vedení jejich evidence, osobami oprávněnými vést tyto evidence a úpravou vedení evidence investičních nástrojů.

7.1.1. Právní povaha evidence Evidence investičních nástrojů upravená v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu v sobě spojuje evidence zaknihovaných i listinných cenných papírů, resp. investičních nástrojů. Tento fakt se však v právní úpravě nezohledňuje. Je-li cenný papír dematerializován, pak je představován pouze zápisem v příslušné evidenci. Česká právní úprava v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu ale není schopná rozlišit na jedné straně evidenci, která nahrazuje cenný papír a na druhé straně evidenci o cenném papíru (investičním nástroji), tj. instrumentu, který není dematerializován. Ustanovení § 91 a násl. zákona o podnikání na kapitálovém trhu spíše evokují, že veškerá evidence zde upravená včetně evidence zaknihovaných cenných papírů, je evidencí o investičních nástrojích. U investičních nástrojů jiných než cenných papírů nedochází k inkorporaci práv do hmotného substrátu, proto jejich vedení v evidenci je jen evidencí. Evidence tyto investiční nástroje nenahrazuje, jinými slovy u investičních nástrojů nelze terminologicky mluvit o zaknihování. Někteří autoři29 v této souvislosti vidí podobnost nové úpravy se systémem nepřímé držby cenných papírů, která je v případě dematerializovaného cenného papíru založena na fikci jeho držby. Takový cenný papír se připodobňuje listinnému cennému papíru v úschově a imobilizovaným cenným papírům. Osoba vedoucí evidenci v takovém případě vystupuje jako schovatel investičních nástrojů, nikoli pouze jako osoba vedoucí evidenci. Podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu 29

Viz např. PIHERA, Vlastimil. Evidence investičních nástrojů – Středisko cenných papírů v novém hávu. In Právní rozhledy, ročník 13, č. 1. Praha: C.H. Beck 2005, str. 24. 23

však centrální depozitář a osoba vedoucí samostatnou evidenci investičních nástrojů vedou pouze evidenci a nemají roli schovatele investičních nástrojů. Odlišná situace je u navazujících evidencí, protože na účtu zákazníků mohou evidovány jen investiční nástroje převzaté od jejich vlastníků; v případě centrální evidence cenných papírů lze na účtu zákazníků vést jen zaknihované cenné papíry, s jejichž vlastníkem uzavřel majitel účtu zákazníků smlouvu o úschově investičních nástrojů. Úschova předpokládá převzetí cenného papíru/investičního nástroje a vrací se tak k jejich držbě. Problémem převzetí a úschovy investičních nástrojů je, že se pojmově mohou týkat jen listinných investičních nástrojů, což by znemožňovalo vést na účtu zákazníků zaknihované cenné papíry, a tím by došlo k negování celého smyslu vícestupňové evidence.30 Zákon o cenných papírech proto vztáhl ustanovením § 34 odst. 12 úpravu smlouvy o úschově cenných papírů i na zaknihované cenné papíry. Podstatou úschovy je potom opatrování zaknihovaného cenného papíry. Smlouvu o úschově lze uzavřít samostatně nebo jako součást smluv o uložení nebo obhospodařování cenných papírů.

7.1.2. Investiční cenné papíry Investičními cennými papíry jsou cenné papíry, které jsou obchodovatelné na kapitálovém trhu. Mezi investiční cenné papíry patří zejména (i) akcie nebo obdobné cenné papíry představující podíl na společnosti nebo jiné právnické osobě (§ 3 odst. 2 písm. a) zákona o podnikání na kapitálovém trhu), (ii) dluhopisy nebo obdobné cenné papíry představující právo na splacení dlužné částky (§ 3 odst. 2 písm. b) zákona o podnikání na kapitálovém trhu), (iii) cenné papíry nahrazující cenné papíry uvedené výše pod (i) a (ii) (§ 3 odst. 2 písm. c) zákona o podnikání na kapitálovém trhu)31, (iv) cenné papíry opravňující k nabytí nebo zcizení investičních cenných papírů uvedených výše pod (i) a (ii) (§ 3 odst. 2 písm. d) zákona o podnikání na kapitálovém trhu) a (iv) cenné papíry, ze kterých vyplývá právo na vypořádání v penězích a jejichž hodnota je určena hodnotou investičních cenných papírů, měnových kurzů, úrokových sazeb, úrokových výnosů, komodit nebo finančních indexů či jiných kvantitativně vyjádřených ukazatelů (§3 odst. 2 písm. e) zákona o podnikání na kapitálovém trhu). Investičním cenným papírem tedy mohou být i jiné listiny, které jsou obchodovatelné na kapitálovém trhu a jež je možné obecně zařadit mezi cenné papíry. Vzhledem k neexistenci definice cenného papíru v zákoně o cenných papírech (viz bod 2.1

30

Viz DĚDIČ, Jan, ČECH, Petr. Nové zákony o kapitálovém trhu – rozpory s právem ES a řada vad vyžadují jejich rychlou novelizaci. In Právní zpravodaj: časopis pro právo a podnikání, ročník 5, č. 6. Praha: C.H. Beck 2004, str. 5. 31 Půjde zejména o depozitní certifikáty jako převoditelné cenné papíry obchodované na jednom trhu, které zastupují veřejně obchodovatelné cenné papíry kótované na trhu jiném. Existují různé typy depozitních certifikátů jako např. ADR, GDR, EDR, ADD. Viz NÝVLTOVÁ, Romana, REŽŇÁKOVÁ, Mária. Mezinárodní kapitálové trhy. Praha: GRADA Publishing, a.s. 2007, str. 194 a násl. 24

výše) lze pak v souladu s praxí za cenné papíry považovat listiny, v nichž je právo inkorporováno takovým způsobem, že bez nich nemůže být uplatněno. Oproti stávající úpravě dochází k upřesnění ve vymezení jednotlivých skupin investičních nástrojů. Definice investičních cenných papírů se opírá o pojem obchodovatelnosti na kapitálovém trhu; tento znak přinesla do zákona o kapitálovém trhu jeho novela provedená zákonem č. 230/2008 Sb. Čerpá tak z ekonomické podstaty kapitálového trhu a zdůrazňuje, že není nezbytně nutné, aby byl příslušný nástroj v daný okamžik na kapitálovém trhu obchodován, nýbrž rozhodná je jeho vlastnost “být obchodován”. Dále byly do katalogu investičních cenných papírů doplněny v souladu se směrnicí o trzích finančních nástrojů32 cenné papíry nahrazující akciové a dluhové cenné papíry.

7.1.3. Cenné papíry kolektivního investování Cennými papíry kolektivního investování jsou pak především podílové listy podílového fondu, akcie investičního fondu a cenné papíry vydané v zahraničí obdobné těmto cenným papírům. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu ve znění zákona č. 56/2006 Sb. obsahoval v ustanovení § 3 odst. 5 vymezení cenného papíru kolektivního investování obsahově shodné s předešlou větou; jak vyplývá z důvodové zprávy zákona č. 230/2008 Sb.33, byl ale pro minimální přidanou hodnotu tento výčet vypuštěn.

7.1.4. Nástroje peněžního trhu Nástroji peněžního trhu je třeba rozumět zejména pokladniční poukázku, depozitní certifikát a komerční papír.

7.1.5. Deriváty Novela zákona o podnikání na kapitálovém trhu provedená zákonem č. 230/2008 Sb. změnila a rozšířila definici derivátů původně obsaženou v ustanovení § 3 odst. 3 zákona o podnikání na kapitálovém trhu, přičemž nová úprava nacházející se v ustanovení § 3 odst. 1 v písmenech d) až k) zákona o podnikání na kapitálovém trhu se odklání od původní obecnější definice a je spíše kazuistickým výčtem jednotlivých typů derivátů. Příčinou této změny je dle důvodové zprávy k zákonu č. 230/2008 Sb. plnění požadavků směrnice o trzích finančních nástrojů. Deriváty uvedené pod písmeny d) až k) § 3 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu lze dále strukturovat na tzv. finanční deriváty (písmena d) až f)), tzv. komoditní deriváty (písmena g) až i)) a tzv. exotické deriváty (písmena j) a k)). V porovnání s právní úpravou obsaženou v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu ke dni 30. 6. 2008 dochází k rozšíření ve vymezení derivátů, a to o komoditní deriváty s právem na fyzické dodání a o exotické deriváty. 32

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES o trzích finančních nástrojů.

25

7.1.6. Prolínání jednotlivých druhů investičních nástrojů Z hlediska materiálního vymezení skupin investičních nástrojů podle § 3 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu uvedených v bodu 7.1 výše stanovil zákon č. 230/2008 Sb. najisto, že uvedené skupiny nejsou neprostupné. Investiční nástroj je tak možno zároveň zařadit do více než jedné skupiny. Příkladem je akcie investičního fondu, již lze obecně pokládat jak za investiční cenný papír, tak za cenný papír kolektivního investování. Jiným příkladem může být investiční certifikát, který je možno posoudit jako investiční cenný papír nebo jako derivát. Vždy je tak třeba hledět k vlastnostem konkrétního investičního nástroje. Takové posouzení má podstatný význam pouze pro účely ustanovení § 6 odst. 2 zákona o podnikání na kapitálovém trhu (rozsah povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry).

7.1.7. Platební nástroje Zákon 380/2008 Sb. také zpřesnil postavení platebních nástrojů, protože stanovil, že nepatří nejen mezi investiční cenné papíry, ale ani mezi investiční nástroje. Ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) zákona o podnikání na kapitálovém trhu po novele provedené zákonem č. 56/2004 Sb. totiž původně stanovilo, že platební nástroje nejsou investičními cennými papíry. Jak je uvedeno výše, současné platné znění zákona o podnikání na kapitálovém trhu výslovně vyloučilo platební nástroje z kategorie investičních nástrojů. Příkladem platebního nástroje může být směnka, která v praxi typicky představuje platební nástroj. Na druhou stranu nelze vyloučit, že by směnka sloužící jako nástroj na zhodnocení volných finančních prostředků (kupříkladu směnka depozitní) byla posouzena jako investiční nástroj.

7.2.

Centrální evidence cenných papírů

Podle platného znění zákona o podnikání na kapitálovém trhu se v centrální evidenci cenných papírů evidují všechny zaknihované cenné papíry vydané v České republice. Zaknihovat lze zastupitelné listinné cenné papíry.34 Cenným papírem vydaným v České republice se a contrario ustanovení § 1 odst. 3 zákona o cenných papírech rozumí cenný papír vydaný v České republice; zahraničním cenným papírem je pak cenný papír vydaný v zahraničí, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, v platném znění (dále jen „devizový zákon“), který ve svém ustanovení § 1 – vymezení pojmů definuje v písm. f) a g) zahraniční a tuzemské cenné papíry. Zahraničním cenným papírem je pak nejen cenný papír vydaný v zahraničí, ale

33 34

Viz http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=420&CT1=0. Viz bod 3.2 výše. 26

i cenný papír emitovaný cizozemcem a tuzemským cenným papírem je také cenný papír emitovaný tuzemcem. Tuzemcem je dle ustanovení §1 písm. b) devizového zákona fyzická osoba s trvalým pobytem v tuzemsku nebo právnická osoba se sídlem v tuzemsku; cizozemcem jsou ostatní osoby neuvedené ve výše specifikovaném ustanovení devizového zákona. Cenným papírem vydaným v České republice se ve spojení s ustanovení § 1 devizového zákona rozumí i cenné papíry vydané tuzemcem v zahraničí a naopak mezi cenné papíry vydané v České republice nepatří cenné papíry emitované cizozemcem. V centrální evidenci cenných papírů se však neevidují všechny zaknihované cenné papíry vydané v České republice. Výjimku tvoří zaknihované cenné papíry kolektivního investování, a to za podmínky, že jsou vedeny v samostatné evidenci, a zaknihované cenné papíry vedené v evidenci České národní banky podle zákona o České národní bance, výčet těchto cenných papírů je uveden výše v bodu 7 litera (ii). Centrální evidenci cenných papírů může vést pouze centrální depozitář a osoby oprávněné vést evidenci cenných papírů navazující na centrální evidenci cenných papírů vedenou centrálním depozitářem; tuto evidenci zákon o podnikání na kapitálovém trhu souhrnně označuje jako centrální evidenci cenných papírů. Z uvedeného vyplývá, že centrální evidence cenných papírů je, resp. může být vedena ve dvou úrovních. Evidenci navazující na centrální evidenci mohou vést i zahraniční subjekty, které často budou zprostředkovávat obchody pro obchodníky s cennými papíry, banky atp., které nebudou vlastníky cenných papírů, a bude proto vznikat potřeba vícestupňové evidence cenných papírů v zahraničí naprosto běžné. Názory na důsledky takové úpravy se liší, někteří autoři dovozují její nevymahatelnost35, jiní předpokládají technická řešení, která tento nedostatek odstraní36.

7.2.1. Centrální depozitář cenných papírů Zákon o podnikání na kapitálovém trhu upravuje postavení centrálního depozitáře v ustanovení § 100 a násl. Centrální depozitář je právnická osoba, přičemž z dalších ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu (§ 101, § 103 odst. 2) vyplývá, že jde o akciovou společnost se sídlem v České republice, která povinně vykonává následující činnosti uvedené v § 100 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu: i.

vede centrální evidenci cenných papírů v České republice,

ii.

přiděluje identifikačním nástrojům identifikační označení (ISIN),

35

Viz DĚDIČ, Jan, ČECH, Petr. Nové zákony o kapitálovém trhu – rozpory s právem ES a řada vad vyžadují jejich rychlou novelizaci. In Právní zpravodaj: časopis pro právo a podnikání, ročník 5, č. 6. Praha: C.H. Beck 2004, str. 5. 36 Viz PAULY, Jan. Jak (ne)mají být napříště zaknihovány cenné papíry. In Právník ročník 144, č. 8. Praha: Academia 2005, str. 873. 27

iii.

provozuje vypořádací systém upravený v části šesté v §§ 82 a násl. zákona o podnikání na kapitálovém trhu.

Centrální depozitář cenných papírů přiděluje identifikační označení nejen cenným papírům, ale i dalším investičním nástrojům, u kterých o to bylo požádáno. Takové investiční nástroje dokonce nemusí být vedeny centrálním depozitářem ať už v centrální evidenci cenných papírů nebo samostatné evidenci investičních nástrojů. Vzhledem k tomu, že centrální depozitář je ze zákona vypořádacím systémem, vztahují se na něj vybraná ustanovení části šesté zákona o podnikání na kapitálovém trhu upravující činnost vypořádacího systému; povolení k tomu, aby centrální depozitář mohl provozovat vypořádací systém, se nevyžaduje, neboť vypořádání obchodů s investičními nástroji je hlavním předmětem činnosti centrálního depozitáře cenných papírů. Centrální depozitář může dále vykonávat činnosti uvedené v § 100 odst. 2 a 3 zákona o podnikání na kapitálovém trhu; činnost podle odstavce 2, tj. vést samostatnou evidenci investičních nástrojů, může centrální depozitář vykonávat, aniž by ji měl výslovně uvedenu v povolení ke své činnosti. Činnosti uvedené v odst. 3 musejí být výslovně uvedeny v povolení k činnosti centrálního depozitáře. Tyto činnosti představují doplňkové služby poskytované v souvislosti s fungováním kapitálového trhu. Problematická je v případě dalších činností centrálního depozitáře zejména správa investičních nástrojů pro emitenta, kterou je centrální depozitář oprávněn zajišťovat. Správu lze zajišťovat jen pro vlastníka investičních nástrojů, nikoli pro jejich emitenta37. V tomto směru postrádá ustanovení § 100 odst. 3 písm. b) zákona o podnikání na kapitálovém trhu smysl. Ještě větší otázku vzbuzuje možnost, aby centrální depozitář poskytoval svým účastníkům půjčky cenných papírů vedených v centrální evidenci. Pokud bude půjčovat cenné papíry bez souhlasu jejich vlastníka, může to mít dalekosáhlé důsledky v souvislosti s uplatňováním práv s cenným papírem spojených. Vlastník se bude domnívat, že cenné papíry na účtu má, ale ty se tam nemusí nacházet38. Dalším problémem půjčování cenných papírů je, že pojmově se půjčují cenné papíry, které osoba má (vlastní). Centrální depozitář by tak mohl půjčovat pouze své cenné papíry. Otázkou je, zda si takové cenné papíry může vést sám přímo na účtu vlastníka, nebo je účet vlastníka veden v navazující evidenci (na centrální nebo samostatnou). Zákon o podnikání na kapitálovém trhu speciálně a odchylně od obchodního zákoníku upravuje podstatné náležitosti centrálního depozitáře jako akciové společnosti. Základním požadavkem je výše základního kapitálu, která musí činit

37

Viz PAULY, Jan. Jak (ne)mají být napříště zaknihovány cenné papíry. In Právník ročník 144, č. 8. Praha: Academia 2005, str. 888 a násl. 38 Viz PELIKÁNOVÁ, Irena, DĚDIČ, Jan, ČECH, Petr. Vládní návrhy zákonů o kapitálovém trhu – ostuda české legislativy i vážná hrozba. In Právní zpravodaj: časopis pro právo a podnikání, ročník 5, č. 1. Praha: C.H. Beck 2004, str. 14. 28

alespoň 100 000 000 Kč a současně emisní kurz akcií vydaných centrálním depozitářem musí být alespoň z jedné třetiny splacen peněžitými vklady. Centrální depozitář nesmí emitovat všechny druhy akcií, které může vydávat akciová společnost podle obchodního zákoníku; toto omezení se týká prioritních akcií upravených v ustanovení § 159 obchodního zákoníku39, které centrální depozitář nesmí vydávat. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu také stanoví podobu a formu akcií emitovaných centrálním depozitářem, které tak mohou být buď (i) zaknihované nebo (ii) listinné ve formě na jméno. Akcionářem centrálního depozitáře může být pouze osoba uvedená v § 101 odst. 4 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Tyto osoby lze rozdělit do dvou základních skupin na: i.

soukromoprávní subjekty, jejichž hlavní charakteristikou je, že podnikají na kapitálovém trhu. Jde zejména o banky, obchodníky s cennými papíry, organizátory regulovaného trhu a provozovatele vypořádacího systému.

ii.

veřejnoprávní subjekty mezi které patří Česká republika, Česká národní banka, členské státy EU a jejich centrální banky, Evropská centrální banka a Evropská banka pro obnovu a rozvoj.

K činnosti centrálního depozitáře je třeba povolení České národní banky. Náležitosti žádosti o povolení činnosti centrálního depozitáře a její přílohy stanoví vyhláška České národní banky č. 255/2008 Sb. Povolení České národní banky k činnosti centrálního depozitáře se uděluje na dobu neurčitou a na vydání povolení není právní nárok, tzn. i při splnění všech podmínek uvedených v § 103 zákona o podnikání na kapitálovém trhu nemusí Česká národní banka povolení žadateli udělit. Na řízení o udělení povolení se v souladu s ustanovením § 194 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu použije zákona č. 500/2004 Sb., správní řád; Česká národní banka pak musí náležitě odůvodnit použití správního uvážení, když povolení i přes splnění všech podmínek nevydá. V povolení k činnosti centrálního depozitáře Česká národní banka také schválí provozní řád centrálního depozitáře, stanoví, které další činnosti uvedené v ustanovení § 100 odst. 3 zákona o podnikání na kapitálovém trhu může centrální depozitář vykonávat, a může stanovit další podmínky k vedení centrální evidence cenných papírů. Schválení Českou národní bankou podléhají i změny provozního řádu centrálního depozitáře. Provozní řád obsahuje veškeré technické náležitosti vedení evidence zaknihovaných cenných papírů a dalších investičních nástrojů a vypořádání obchodů s investičními nástroji. Tato úprava vyplývá z toho, že činnost centrálního depozitáře je založena na účastnickém principu a dodržování provozních pravidel je podmínkou účastenství v centrálním depozitáři. Účastenství v centrálním depozitáře je smluvní. Česká národní banka může centrálnímu depozitáři odejmout povolení k činnosti z důvodů uvedených v ustanovení § 145 zákona o podnikání na kapitálovém trhu, 39

Prioritní akcie je spojena s přednostním právem týkajícím se dividendy nebo podílu na likvidačním zůstatku. 29

které se vztahuje obecně na všechny osoby, kterým bylo uděleno povolení, souhlas nebo registrace podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Těmito důvody jsou například (i) rozhodnutí o úpadku, (ii) zákaz činnosti soudem nebo správním úřadem, v těchto případech je Česká národní banka povinna povolení odejmout, (iii) skutečnost, že osoba, které bylo uděleno povolení, nezahájila činnost do 12 měsíců po udělení povolení, (iv) opakované nebo závažné porušování povinností, (v) nevykonávání činnosti po dobu delší než 6 měsíců atd. Zákon č. 56/2006 Sb. vložil do zákona o podnikání na kapitálovém trhu ustanovení upravující kontrolu nabývání a pozbývání účasti na centrálním depozitáři a podmínky výkonu funkce jeho vedoucích osob (§ 104a a 104b), tím došlo k odstranění nerovnováhy, neboť obdobná úprava vztahující se na obchodníky s cennými papíry byla součástí zákona o podnikání na kapitálovém trhu od jeho účinnosti. Vzhledem k zásadnímu významu centrálního depozitáře pro fungování kapitálového trhu je správné, aby účast na centrálním depozitáři a jeho vedoucí osoby rovněž podléhaly schvalovacímu procesu ze strany České národní banky. Účastí je zde myšleno nabývání, dosažení nebo překročení kvalifikované účasti (10 %, 20 %, 33 %, 50 %) vážící se k vlastnictví akcií centrálního depozitáře nebo podílu na hlasovacích právech z těchto cenných papírů emitovaných centrálním depozitářem. Nabytí kvalifikované účasti bez souhlasu České národní banky nezakládá neplatnost takového právního úkonu, ale jeho následkem je, že veškerá hlasovací práva nabytá bez takového souhlasu nelze vykonávat. Souhlas České národní banky však není nutný v případě, že dochází k převodu nebo snižování kvalifikované účasti na centrálním depozitáři. Tuto skutečnost stačí České národní bance pouze oznámit. Z toho, že centrální depozitář vede evidenci všech zaknihovaných cenných papírů vydaných v České republice, vyplývá i potřeba, aby Česká národní banka mohla ovlivňovat možnost vstupu centrálního depozitáře do likvidace. Rozhodnutí valné hromady centrálního depozitáře o vstupu do likvidace pak nabude účinnosti až dnem právní moci rozhodnutí České národní banky o odnětí povolení k činnosti centrálního depozitáře. Česká národní banka může odejmout povolení pouze v případě, že je zajištěn výkon činnosti centrálního depozitáře jiným centrálním depozitářem. S tím souvisí i zákaz změny předmětu podnikání centrálního depozitáře přímo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu, centrální depozitář může vykonávat pouze činnosti uvedené v § 100 zákona o podnikání na kapitálovém trhu a v rámci těchto činnosti je změna přípustná.40 Zákon o podnikání na kapitálovém trhu umožňuje fúzi centrálního depozitáře pouze s osobou, která je centrálním depozitářem, nebo s provozovatelem vypořádacího systému, k této přeměně však centrální depozitář potřebuje povolení České národní banky. Jakékoliv jiné přeměny41 centrálního depozitáře zákon o podnikání na 40

Viz PAULY, Jan. Jak (ne)mají být napříště zaknihovány cenné papíry. In Právník ročník 144, č. 8. Praha: Academia 2005, str. 889. 41 Přeměnou se v souladu s ustanovením § 2 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev myslí fúze, rozdělení, převod jmění na společníka a změna právní formy. 30

kapitálovém trhu z důvodů spolehlivosti a bezpečnosti vedení centrální evidence cenných papírů zakazuje. Pokud by nastala situace, že nebude existovat osoba, která by chtěla vykonávat činnost centrálního depozitáře (a splňovala by zákonné předpoklady pro výkon této činnosti), musel by zajištění centrální evidence cenných papírů zajistit stát. Podobně jako u jiných poskytovatelů služeb na kapitálovém trhu je třeba povolení České národní banky k prodeji podniku nebo části podniku centrálního depozitáře, k nájmu podniku nebo jeho části a k zastavení podniku nebo jeho části. Z důvodu nepřerušené kontinuity vedení evidence investičních nástrojů upravuje zákon o podnikání na kapitálovém trhu postup v případě, že bude rozhodnuto o úpadku centrálního depozitáře. Rozhodnutí o úpadku má v takovém případě za následek odnětí povolení k činnosti centrálního depozitáře (§ 145 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu). Insolvenční správce musí bez zbytečného odkladu po odnětí povolení k činnosti učinit návrh na uzavření smlouvy, na základě které převede všechny věci, práva a jiné majetkové hodnoty sloužící provozování podniku centrálního depozitáře včetně všech evidencí a dokumentů osobě, která má povolení k činnosti centrálního depozitáře, tj. nabídnout podnik s výjimkou závazků ke koupi jinému centrálnímu depozitáři. Zákon dále upravuje i situaci, kdy žádná jiná osoba nemá povolení k činnosti centrálního depozitáře, případně s takovou osobou nedojde k uzavření výše uvedené smlouvy do 3 měsíců od učinění návrhu smlouvy. Návrh smlouvy se potom učiní státu, který je povinen jej přijmout do 30 dnů ode dne vypracování znaleckého posudku stanovujícího kupní cenu. Stát vykonává činnost centrálního depozitáře do té doby, dokud jiný centrální depozitář nepřevezme příslušné evidence a dokumenty. Cílem této úpravy je zajistit výkon činnosti centrálního depozitáře do doby, než ji začne vykonávat jiný centrální depozitář. Výše uvedená ustanovení tak představují speciální způsob zpeněžení konkursní podstaty, který má chránit také zájmy věřitelů, neboť zaplacená kupní cena představuje výtěžek zpeněžení a věřitelé se z ní mohou uspokojit.

7.2.2. Účastník centrálního depozitáře Účastníkem centrálního depozitáře může být pouze osoba, která dává centrálnímu depozitáři příkazy k založení/změně majetkového účtu, k provedení změny na majetkovém účtu a k provedení dalších služeb. Okruh účastníků je pak dále omezen taxativním výčtem osob soukromého i veřejného práva, které jsou způsobilé být účastníkem centrálního depozitáře; může jím být (i) banka, (ii) obchodník s cennými papíry, (iii) investiční společnost, (iv) organizátor regulovaného trhu, (v) zahraniční osoba s obdobným předmětem činnosti jako osoby uvedené v písmenech (i) až (iv), (vi) zahraniční centrální depozitář, (vii) Česká republika, (viii) Česká národní banka, (ix) centrální banka jiného státu a (x) Evropská centrální banka. Jak je již uvedeno výše, účast v centrálním depozitáři vzniká smlouvou; jde o smluvní vztah, který se řídí obchodním zákoníkem. Dále je třeba uvést, že účastník centrálního depozitáře

31

nemusí být současně jeho akcionářem, jinými slovy mezi akcionářem centrálního depozitáře a účastníkem centrálního depozitáře není žádný vztah. Účastník centrálního depozitáře může dávat centrálnímu depozitáři příkazy k určité činnosti nebo provedení služby přímo, nebo k tomu může využít jiné určené subjekty působící na kapitálovém trhu, a to organizátora regulovaného trhu, provozovatele vypořádacího systému nebo obdobné zahraniční osoby (§ 109 odst. 7 zákona o podnikání na kapitálovém trhu). Účastník centrálního depozitáře tak může podávat příkazy i prostřednictvím osob, které nemusí být, a v případě provozovatele vypořádacího systému ani nebudou, účastníky centrálního depozitáře. Provozovatel vypořádacího systému totiž není uveden mezi osobami, které mohou být účastníky centrálního depozitáře a dávat mu z tohoto titulu příslušné příkazy, a proto se ustanovení § 109 odst. 7 zákona o podnikání na kapitálovém trhu dá vyložit ve smyslu umožnění provozovateli vypořádacího systému podávat příkazy centrálnímu depozitáři, i když není jeho účastníkem, a umožnit mu tak plnění jedné z jeho základních funkcí, a to zajistit vypořádání závazků a pohledávek účastníků vypořádacího systému z jejich obchodů s investičními nástroji převodem příslušných investičních nástrojů, které jsou vedeny v evidenci centrálního depozitáře.42

7.2.3. Odlišnosti právní úpravy postavení centrálního depozitáře oproti Středisku cenných papírů Centrální depozitář upravený v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu se liší od Střediska cenných papírů, jež bylo upraveno v zákoně o cenných papírech, v několika směrech. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu výrazně rozšířil činnost centrálního depozitáře, který může vést kromě evidencí zaknihovaných a imobilizovaných cenných papírů vedených dosud Střediskem cenných papírů též samostatnou evidenci dalších investičních nástrojů, (viz níže bod 7.3), může vypořádávat obchody s investičními nástroji a vykonávat i další činnosti uvedené v § 100 odst. 3 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Nová právní úprava také zúžila přístup zákazníků do centrálního depozitáře. Centrální depozitář je založen na účastnickém principu a výjimkou uvedenou výše v bodu 7.2.2, což je standardní úprava zahraničních centrálních depozitářů. Tato změna znamená, že vlastníci cenných papírů nebudou komunikovat s centrálním depozitářem přímo, jako tomu bylo a stále ještě je u Střediska cenných papírů, ale prostřednictvím účastníků centrálního depozitáře (ti k tomu mohou využít i jiné osoby); tím, že do centrálního depozitáře mají přímý přístup pouze osoby podléhající

42

V této souvislosti lze mluvit o nepřímé komunikaci s centrálním depozitářem prostřednictvím jeho účastníka. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu ale umožňuje komunikovat s centrálním depozitářem i osobám, které nemusí být jeho účastníky. Pravidlo o nepřímé komunikace pak neplatí a vyřešení tohoto vnitřního rozporu zůstane na provozním řádu. 32

státnímu dozoru (viz bod 7.2.1 výše), se zvyšuje bezpečnost evidence investičních nástrojů vedených v centrálním depozitáři.

7.2.4. Výlučnost centrálního depozitáře Podstatnou změnou je také skutečnost, že centrální depozitář nepovede evidenci investičních nástrojů ze zákona, jak to je v případě Střediska cenných papírů, ale musí k výkonu této činnosti získat povolení České národní banky. Evropská legislativa totiž neumožňuje, aby činnost spočívající v evidenci investičních nástrojů byla přidělena určitému subjektu ze zákona. I když je činnost centrálního depozitáře činností státem regulovanou, je nutné zajistit její výkon transparentním způsobem v souladu se zásadami ochrany hospodářské soutěže. Tento požadavek je ale narušen samotnou koncepcí centrální evidence cenných papírů jako místa, kde jsou evidovány všechny zaknihované cenné papíry vydané v České republice. Z tohoto základního předpokladu vyplývá, že centrální depozitář bude pouze jeden, jinak by se nejednalo o centrální evidenci. Na centrální depozitář cenných papírů jako subjekt, který zajišťuje průkaznost vlastnictví cenných papírů, musí zákon klást náročné požadavky. Vhodnost existence jediného centrálního depozitáře je podpořena také ekonomickými důvody, protože štěpení evidence mezi více „centrálních“ depozitářů by vzhledem k velikosti českého trhu zvyšovalo ceny poskytovaných služeb, nebo v opačném případě by mohlo vést v rámci konkurenčního boje k ohrožení ekonomické soběstačnosti těchto depozitářů. Pokud by o povolení k činnosti centrálního depozitáře požádalo více osob, pak by Česká národní banka měla povolení udělit tomu subjektu, který bude mít v souladu se zákonem o podnikání na kapitálovém trhu nejlepší věcné, organizační a personální předpoklady pro výkon činnosti centrálního depozitáře, z nichž bude vyplývat nejvyšší standard poskytovaných služeb. Vybudování centrálního depozitáře po vzoru států s vyspělým kapitálovým trhem je důležitým krokem při transformaci českého kapitálového trhu. Z ustanovení § 202 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu vyplývá, že evidence cenných papírů vedená Střediskem cenných papírů je základem, na kterém bude centrální depozitář vytvořen. Centrální depozitář bude jakýmsi zprivatizovaným Střediskem cenných papírů.43 Do doby, než centrální depozitář vznikne, bude evidenci zaknihovaných cenných papírů dále zajišťovat Středisko cenných papírů s tím, že po dobu své existence bude postupovat podle zrušených ustanovení zákona o cenných papírech upravujících činnost Střediska cenných papírů (viz bod 6 výše).

43

Viz PAULY, Jan. Jak (ne)mají být napříště zaknihovány cenné papíry. In Právník ročník 144, č. 8. Praha: Academia 2005, str. 889. 33

7.2.5. Osoby oprávněné vést evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírů vedenou centrálním depozitářem Okruh osob oprávněných vést evidenci navazující na centrální evidenci vedenou centrálním depozitářem je z důvodu zajištění nejvyšší míry ochrany kapitálového trhu omezen na subjekty, které podléhají dohledu České národní banky, působí na kapitálovém trhu a které historicky tvoří mezičlánek a prostředníka mezi vlastníky investičních nástrojů navzájem. Tuto funkci zajišťují obchodníci s cennými papíry a v oblasti kolektivního investování investiční společnosti, kteří spolu s obdobnými zahraničními osobami oprávněnými poskytovat investiční služby v České republice mohou vést evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírů vedenou centrálním depozitářem. K vedení navazující evidence není třeba speciální povolení České národní banky. Poslední osobou oprávněnou vést výše uvedenou navazující evidenci je Česká národní banka. Obchodníkem s cennými papíry může být i banka, které k činnosti obchodníka s cennými papíry udělila Česká národní banka povolení. Pojem obchodník s cennými papíry uvedený dále v textu této práce zahrnuje za splnění podmínky uvedené v předešlé větě i banku. Obchodník s cennými papíry a investiční společnost jsou oprávněni vést navazující evidenci pouze za předpokladu, že v povolení ke své činnosti mají uvedenu investiční službu úschova a správa investičních nástrojů včetně souvisejících služeb. Původně zákon o podnikání na kapitálovém trhu vyžadoval, aby v povolení k činnosti byla uvedena služba úschova investičních nástrojů, jež se týkala pouze listinných investičních nástrojů. Nově jde o úschovu a správu, přičemž správa se může týkat i zaknihovaných investičních nástrojů. Jak je uvedeno výše úschova se může nyní týkat také zaknihovaných cenných papírů. Zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, nazývá tuto službu u investiční společnosti úschova a správa, včetně souvisejících služeb cenných papírů vydaných fondem kolektivního investování44, a jde o užší službu, která je součástí obecnější kategorie „úschova a správa investičních nástrojů včetně souvisejících služeb“. Poskytování úschovy a správy investiční společností je tedy omezeno pouze na cenné papíry vydané fondem kolektivního investování, tj. investičním fondem a otevřeným a uzavřeným podílovým fondem. Otázkou je, zda z této skutečnosti plyne i omezení rozsahu předmětu navazující evidence, kterou může vést investiční společnost. Pokud by tomu tak bylo, investiční společnost by mohla vést v evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírů pouze podílové listy nebo akcie fondu kolektivního investování, které mají zaknihovanou podobu, dále by také vedla seznam podílníků nebo akcionářů fondu kolektivního investování. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu však žádné takové omezení nekonstituuje, proto může investiční společnost vést v evidenci navazující na centrální evidenci všechny zaknihované cenné papíry a ne pouze cenné papíry kolektivního investování. 44

Fondem kolektivního investování je investiční fond a podílový fond, který se dále dělí na otevřený a uzavřený. Viz § 4 a násl. zákona 189/204 Sb., o kolektivním investování. 34

Osoby oprávněné vést evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírů nejsou povinny tuto evidenci vést. V souladu s § 12c zákona o podnikání na kapitálovém trhu je ale obchodník s cennými papíry povinen zajistit vedení evidence zaknihovaných cenných papírů, s jejichž vlastníkem uzavřel smlouvu o úschově investičních nástrojů a které jsou vedeny v centrální evidenci cenných papírů na účtu zákazníků. Tato evidence je pak vedena v evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírů vedenou centrálním depozitářem osobou oprávněnou tuto evidenci vést a uvedenou výše, tj. může tuto navazující evidenci vést i příslušný obchodník s cennými papíry nebo ji pro něj může vést jiný oprávněný subjekt. Možnost vykonávat některé činnosti obchodníka s cennými papíry prostřednictvím jiné oprávněné osoby, tedy i vést navazující evidenci, vyplývá z ustanovení § 12d zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Vzhledem k nedostatku podrobnější úpravy lze předpokládat, že příslušný vztah bude upraven smlouvou. Investiční společnost má zajišťovat vedení evidence navazující na centrální evidenci v případě podílových listů otevřeného podílového fondu, které jsou vedeny v centrální evidenci, což plyne z § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 189/2004 Sb. Na základě smlouvy může evidenci navazující na centrální evidenci vést pro investiční společnost jiná investiční společnost (viz §15 odst. 2 písm. f) zákona o kolektivním investování). Přenesení vedení evidence navazující na centrální evidenci na jinou oprávněnou osobu než další investiční společnost zákon o kolektivním investování neupravuje, a tudíž ani nezakazuje. V souvislosti s vedením evidence navazující na centrální evidenci vzniká otázka, zda má oprávněná osoba oznámit České národní bance, že zahájila vedení navazující evidence. Tato otázka je řešena pro oblast samostatné evidence investičních nástrojů vyhláškou České národní banky č. 58/2006 Sb. Z ustanovení § 10 vyhlášky č. 58/2006 Sb., včetně odkazů na ustanovení § 12c odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu a § 9 odst. 1 písm. b) zákona o kolektivním investování, by se dalo usuzovat, že se vztahuje i na evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírů. Osoba oprávněná vést evidenci, jejíž vedení není zákonem této osobě uloženo podle § 12c odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu a § 9 odst. 1 písm. b) zákona o kolektivním investování, je totiž povinna oznámit České národní bance, a) že zahájí vedení evidence, a označí den, od kterého evidenci povede, b) že ukončí vedení této evidence, a označí den, od kterého vedení evidence ukončí, c)

její adresu pro doručování ve věcech vedení evidence a každou její změnu. V případě zahraniční osoby oznámí také adresu na území České republiky, pokud takovou adresu zřídila.

Pokud by se ustanovení § 10 vyhlášky č. 58/2006 Sb. dalo aplikovat i na evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírů, pak by obchodník s cennými papíry v případě zaknihovaných cenných papírů, s jejichž vlastníkem uzavřel smlouvu

35

o úschově investičních nástrojů a které jsou vedeny v centrální evidenci cenných papírů na účtu zákazníků, nebyl povinen oznamovat České národní bance žádnou z výše uvedených skutečností týkajících se zahájení nebo ukončení vedení navazující evidence. Jiná oprávněná osoba, která by pro obchodníka s cennými papíry zajišťovala vedení evidence navazující na centrální evidenci cenných papírů na základě smlouvy, by takové oznámení učinit musela, neboť vedení navazující evidence by nebylo její povinností ze zákona o podnikání na kapitálovém trhu ale ze smlouvy. Jiná situace by byla u investiční společnosti, která by zajišťovala vedení evidence zaknihovaných podílových listů otevřeného podílového fondu v centrální evidenci cenných papírů nebo v samostatné evidenci investičních nástrojů podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu, a to z důvodu neuvedení ustanovení § 9 odst. 1 písm. a) zákona o kolektivním investování v § 10 vyhlášky č. 58/2006 Sb. Investiční společnost by pak byla povinna oznámit České národní bance zahájení a případně i ukončení vedení evidence zaknihovaných podílových listů otevřeného podílového fondu v evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírů. Centrální evidencí cenných papírů je v souladu s § 92 odst. 2 zákona o podnikání na kapitálovém trhu nejen evidence vedená centrálním depozitářem, ale i evidence navazující na tuto evidenci. Obdobně by ale oznamovací povinnost pro investiční společnost platila při vedení evidence navazující na centrální evidenci cenných papírů u všech zaknihovaných cenných papírů, protože jde o dobrovolnou evidenci (viz další odstavec). K oznamovací povinnosti obecně si dále dovoluji uvést, že určujícím znakem při stanovení oznamovací povinnosti podle § 10 vyhlášky č. 58/2006 Sb. je dobrovolnost vedení evidence. V případě zaknihovaných podílových listů otevřeného podílového fondu není stanovena povinnost vést tyto cenné papíry v evidenci navazující na centrální evidenci nebo samostatné evidenci investičních nástrojů pro konkrétní investiční společnost. Podmínkou totiž není uzavření smlouvy o jejich úschově, převzetí od zákazníků nebo jejich svěření do úschovy či správy investiční společnosti, protože potom by povinnost vést evidenci dopadala na konkrétní investiční společnost. Tuto povinnost naopak mají obchodníci s cennými papíry v případě § 12c zákona o podnikání na kapitálovém trhu a investiční společnosti podle § 9 odst. 1 písm. b) zákona o kolektivním investování. V těchto případech, protože jde o povinnou evidenci, není stanovena oznamovací povinnost. Možnost aplikování § 10 vyhlášky č. 58/2006 Sb. i na evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírů je v rozporu s gramatickým i systematickým výkladem45 této vyhlášky a je vyvrácena i důvodovou zprávou46 k vyhlášce č. 238/2008 Sb., kterou se 45

Vyhláška č. 58/2006 Sb. upravuje vedení samostatné evidence investičních nástrojů a evidence navazující na samostatnou evidenci investičních nástrojů. Všechna její ustanovení se týkají pouze samostatné evidence, a to včetně § 10. 46 V rámci změn § 10 důvodová zpráva hovoří pouze o dohledu nad vedením samostatné evidence investičních nástrojů. Viz http://www.cnb.cz/cs/legislativa/leg_kapitalovy_trh/vyhlasky/index.html. 36

mění vyhláška č. 58/2006 Sb. Je třeba také uvést, že zákon o podnikání na kapitálovém trhu neobsahuje zmocnění k vydání prováděcího předpisu upravujícího oznamovací povinnost ohledně vedení evidence navazující na centrální evidenci cenných papírů. Otázka oznamovací povinnosti by s konečnou platností měla být vyřešena v souvislosti se zahájením činnosti centrálního depozitáře. De lege ferenda by z důvodu zajištění ochrany vlastníků cenných papírů bylo vhodné uvažovat o stanovení oznamovací povinnosti pro subjekty oprávněné vést evidenci navazující na centrální evidenci, a to i v případě povinného vedení této evidence.

7.3.

Samostatná evidence investičních nástrojů

V samostatné evidenci investičních nástrojů mohou být evidovány (i)

zaknihované cenné papíry kolektivního investování (viz bod 7.1.3 výše),

(ii)

listinné investiční nástroje v úschově,

(iii)

zahraniční investiční nástroje, které má ve své moci obchodník s cennými papíry (důraz je kladen v souladu se smlouvou o úschově na „převzetí” investičních nástrojů) za účelem poskytnutí investiční služby (§ 4 zákona o podnikání na kapitálovém trhu) a

(iv)

další investiční nástroje neuvedené výše, jejichž povaha to umožňuje.

Předmětem evidence jsou v souladu s názvem této evidence nejen zaknihované cenné papíry, ale obecně veškeré investiční nástroje, jejichž povaha to umožňuje. Výjimku pak tvoří ty zaknihované cenné papíry, které musí být dle zákona o podnikání na kapitálovém trhu vedeny v centrální evidenci cenných papírů. Zákonodárce při výčtu investičních nástrojů, které mohou být předmětem samostatné evidence, mohl v ustanovení § 93 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu uvést pouze zbytkovou kategorii všech investičních nástrojů, jejichž povaha to umožňuje a které nejsou evidovány v centrální evidenci cenných papírů. Tento závěr lze učinit i s ohledem na § 93 odst. 5 zákona o podnikání na kapitálovém trhu, který za samostatnou evidenci investičních nástrojů výslovně prohlašuje i evidenci cenných papírů vedenou Českou národní bankou podle zákona o České národní bance. V případě samostatné evidence investičních nástrojů je třeba upozornit, že s výjimkou zaknihovaných cenných papírů, které v této evidenci lze vést, jde v případě ostatních investičních nástrojů jen o evidenci o těchto nástrojích. Ve spojitosti s předmětem samostatné evidence, kterým mohou být instrumenty uvedené výše v lit. (ii) až (iv), je prakticky nemožné určit, co zákonodárce myslel pod těmito investičními nástroji. Listinnými investičními nástroji v úschově i zahraničními investičními nástroji v moci obchodníka s cennými papíry mohou být patrně jen

37

cenné papíry.47 Mezi další investiční nástroje pak bude nutné vzhledem k vymezení investičních nástrojů v § 3 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu zahrnout nástroje peněžního trhu a deriváty. Z cenných papírů tak mohou být zaknihovány v samostatné evidenci investičních nástrojů jen cenné papíry kolektivního investování a dále jsou v samostatné evidenci vedené Českou národní bankou zaknihovány cenné papíry uvedené výše v bodu 7. lit (ii). U ostatních investičních nástrojů způsobilých být předmětem samostatné evidence půjde patrně pouze o imobilizaci listinných investičních nástrojů, resp. vedení evidence o nich. Samostatná evidence investičních nástrojů může být vedena na dvou úrovních a vzhledem k ustanovení § 94 odst. 8 zákona o podnikání na kapitálovém trhu dokonce i na více úrovních (viz bod 7.4.1 níže); mohou jí vést osoby oprávněné vést samostatnou evidenci investičních nástrojů a osoby oprávněné vést evidenci navazující na samostatnou evidenci investičních nástrojů. Základním koncepčním problémem samostatné evidence investičních nástrojů je nerozlišování evidence zaknihovaných investičních nástrojů, která nahrazuje investiční nástroj (cenný papír), a evidence o investičních nástrojích, u které nejde o nahrazeni investičního nástroje zápisem v evidence a tedy o zaknihování. V porovnání s centrální evidencí cenných papírů není pro komunikaci s osobou vedoucí samostatnou evidenci investičních nástrojů (k centrálnímu depozitáři vedoucímu samostatnou evidenci viz níže) stanovena povinnost využít služeb prostředníka, kterým je u centrální evidence cenných papírů účastník centrálního depozitáře. Účastnický princip se u osob vedoucích samostatnou evidenci neuplatňuje. Problematický je případ, kdy samostatnou evidenci vede centrální depozitář. Z ustanovení § 109 zákona o podnikání na kapitálovém trhu nelze dovodit, zda úprava komunikace s centrálním depozitářem se použije jen pro centrální evidenci cenných papírů nebo i samostatnou evidenci. Odst. 2 citovaného ustanovení stanoví, za jakých podmínek provede centrální depozitář zápis do centrální evidence cenných papírů bez příkazu jeho účastníka. A contrario by příkaz k zápisu do samostatné evidence investičních nástrojů nemusel být učiněn prostřednictvím účastníka. Dá se však očekávat, že tento problém bude řešen v provozním řádu centrálního depozitáře.

7.3.1. Osoby oprávněné vést samostatnou evidenci investičních nástrojů Samostatnou evidenci investičních nástrojů může vést centrální depozitář, který k této činnosti nepotřebuje povolení České národní banky (viz bod 7.2.1 výše), neboť oprávnění k této činnosti vyplývá ze zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Samostatnou evidenci investičních nástrojů mohou dále vést: 47

Viz DĚDIČ, Jan, ČECH, Petr. Nové zákony o kapitálovém trhu – rozpory s právem ES a řada vad vyžadují jejich rychlou novelizaci. In Právní zpravodaj: časopis pro právo a podnikání, ročník 5, č. 6. Praha: C.H. Beck 2004, str. 4. 38

a) obchodník s cennými papíry, který má v povolení ke své činnosti uvedenou investiční službu úschova a správa investičních nástrojů včetně souvisejících služeb, b) investiční společnost, která má v povolení ke své činnosti uvedenou investiční službu úschova a správa investičních nástrojů včetně souvisejících služeb, c)

provozovatel vypořádacího systému, pokud vede tuto evidenci pro investiční nástroje uvedené v § 93 odst. 1 písm. b) až d) zákona o podnikání na kapitálovém trhu, u kterých je oprávněn vypořádávat pohledávky a závazky z obchodů,

d) banka, která má v bankovní licenci uvedenou investiční službu úschova a správa investičních nástrojů včetně souvisejících služeb, e) zahraniční osoba, jejíž předmět podnikání odpovídá činnosti některé z osob uvedených v písmenech a), b) a d) a která je oprávněna poskytovat investiční služby v České republice. Je třeba upozornit, že osoby výše uvedené mohou vést samostatnou evidenci investičních nástrojů, tedy na rozdíl od centrálního depozitáře v případě centrální evidence cenných papírů nejde o jejich povinnost. Tyto osoby pak také mohu vést evidenci všech investičních nástrojů, které lze vést v samostatné evidenci. K problematice způsobilosti obchodníka s cennými papíry a investiční společnosti vést samostatnou evidenci investičních nástrojů v závislosti na uděleném povolení viz bod 7.2.5 výše. Zákon opět konstituuje požadavek, aby obchodník s cennými papíry a investiční společnost měly v povolení ke své činnosti uvedenu investiční službu úschova a správa investičních nástrojů včetně souvisejících služeb. Ustanovení § 12c zákona o podnikání na kapitálovém trhu však ukládá obchodníkovi s cennými papíry zajistit vedení evidence investičních nástrojů v samostatné evidenci investičních nástrojů v případě:


listinných investičních nástrojů, které obchodník s cennými papíry převzal od zákazníků do úschovy;




zahraničních investičních nástrojů, které převzal od zákazníků za účelem poskytnutí investiční služby;




investičních nástrojů, které převzal od zákazníků za účelem poskytnutí investiční služby a které nejsou uvedeny výše a jejichž povaha to umožňuje.

Jak je uvedeno výše v bodu 7.2.5, obchodník s cennými papíry není povinen oznamovat vedení samostatné evidence investičních nástrojů uvedených v předešlém odstavci České národní bance, neboť jde v souladu s vyhláškou č. 58/2006 Sb. o povinné vedení evidence investičních nástrojů, které převzal od zákazníků. Investiční společnost zajišťuje podle § 9 zákona o kolektivním investování vedení samostatné evidence následujících investičních nástrojů:

39




zaknihovaných podílových listů otevřeného podílového fondu podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu,




listinných cenných papírů vydaných fondem kolektivního investování, které jí zákazníci svěřili do úschovy nebo správy.

Evidenci zaknihovaných podílových listů otevřeného podílového fondu může investiční společnost zajistit i v centrální evidenci cenných papírů vedené centrálním depozitářem (viz bod 7.2.5 výše). Oznamovací povinnost investiční společnosti vůči České národní bance platí v případě zahájení nebo ukončení vedení samostatné evidence zaknihovaných podílových listů otevřeného podílového fondu, a to i v případě evidence navazující na samostatnou evidenci. Investiční nástroje uvedené v tomto bodu, jejichž evidenci má zajišťovat obchodník s cennými papíry nebo investiční společnost v samostatné evidenci, nevyčerpávají v plném rozsahu okruh investičních nástrojů, které mohou být vedeny v samostatné evidenci investičních nástrojů. Pokud by oprávněné subjekty začaly nebo ukončily vedení samostatné evidence těchto zbylých investičních nástrojů, vznikla by jim povinnost tuto skutečnost oznámit České národní bance. Pro obchodníka s cennými papíry může vést samostatnou evidenci na základě smlouvy jiná oprávněná osoba. Investiční společnost pak tuto službu může zajišťovat pro jinou investiční společnost nebo investiční fond. Protože to zákon o kolektivním investování nezakazuje, mohla by vést tuto evidenci i jiná osoba na základě smlouvy. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu umožňuje, aby evidenci zaknihovaných cenných papírů kolektivního investování mohl vést v centrální evidenci cenných papírů nebo samostatné evidenci investičních nástrojů centrální depozitář nebo v samostatné evidenci investičních nástrojů investiční společnost, která tyto cenné papíry vydala, popř. jiný oprávněný subjekt, který vykonává tuto činnost na základě smlouvy s investiční společností nebo investičním fondem. Důvodem této výjimky je skutečnost, že cenné papíry kolektivního investování (s výjimkou podílových listů uzavřeného podílového fondu) jsou průběžně vydávány a odkupovány a v případě akcií investičního fondu obchodovány, což klade značné nároky na komunikaci mezi investiční společností nebo investičním fondem, které tyto cenné papíry vydávají, a centrálním depozitářem. Proto zákon o podnikání na kapitálovém trhu umožňuje v zájmu věrohodnosti a efektivnosti vedení této evidence její vedení mimo centrálního depozitáře. K této problematice uvádím ještě jednu poznámku - přestože je centrální depozitář oprávněn vést zaknihované cenné papíry kolektivního investování v samostatné evidenci, je zpochybnitelné, proč by tak činil, když je může vést v centrální evidenci cenných papírů. Výhoda samostatné evidence cenných papírů kolektivního investování je právě v možnosti jiných subjektů, zejména

40

investiční společnosti, vést tuto evidenci; a tím docílit flexibilnější evidence těchto cenných papírů.48 Samostatnou evidencí investičních nástrojů je dle § 93 odst. 5 zákona o podnikání na kapitálovém trhu i evidence cenných papírů vedená Českou národní bankou podle zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance. V této evidenci je Česká národní banka oprávněna vést: a) cenné papíry vydávané Českou republikou a splatné do jednoho roku, b) cenné papíry vydávané Českou národní bankou a c)

dluhopisy s dobou splatnosti do jednoho roku.

Z uvedeného vyplývá, že předmětem evidence vedené Českou národní banku jsou krátkodobé cenné papíry. V souvislosti se samostatnou evidencí investičních nástrojů vedenou Českou národní bankou a jednotlivými druhy cenných papírů, které se v ní vedou, lze uvažovat, zda výše uvedené cenné papíry lze zaknihovat pouze v této evidenci nebo zda mohou být zaknihovány i centrální evidenci cenných papírů. Je nepochybné, že zejména krátkodobé dluhopisy třetích osob je možné zaknihovat i v centrální evidenci . Cenné papíry vydané Českou republikou a Českou národní bankou by mělo být možné zaknihovat v centrální evidenci cenných papírů také, z praktického hlediska lze ale předpokládat, že k tomu nebude docházet a že tyto budou zaknihovány v evidenci České národní banky. Také evidence vedená Českou národní bankou může být vedena ve dvou i více stupních, tj. i v evidenci navazující na samostatnou evidenci investičních nástrojů (viz bod 7.4.1 níže). Centrální depozitář i osoby, kterým zákon umožňuje vést samostatnou evidenci investičních nástrojů, mohou tedy vést nejen evidenci cenných papírů, ale i evidenci dalších investičních nástrojů (např. evidenci derivátů obchodovaných na regulovaném trhu), pro které platí zásady uvedené v hlavě první části sedmé zákona o podnikání na kapitálovém trhu, v provozním řádu centrálního depozitáře a ve vyhlášce č. 56/2008 Sb. upravující způsob vedení samostatné evidence investičních nástrojů a evidence navazující na samostatnou evidenci investičních nástrojů. Zajímavým tématem je také otázka, které ze subjektů oprávněných vést samostatnou evidenci investičních nástrojů budou evidovat jednotlivé druhy investičních nástrojů, které mohou být předmětem této evidence. Investiční společnost je nicméně předurčena k vedení samostatné evidence cenných papírů kolektivního investování.49 Ostatní oprávněné osoby budou patrně vést v samostatné evidenci zbylé investiční nástroje. 48

Viz např. PAULY, Jan. Jak (ne)mají být napříště zaknihovány cenné papíry. In Právník ročník 144, č. 8. Praha: Academia 2005, str. 865. 49 Investiční společnost, která emituje cenné papíry kolektivního investování a obhospodařuje podílové a investiční fondy a z tohoto tituly komunikuje s drobnými investory, má nejlepší předpoklady pro 41

7.3.2. Osoby oprávněné vést evidenci navazující na samostatnou evidenci V bodu 7.3 výše je uvedeno, že samostatná evidence investičních nástrojů může být vedena ve dvou úrovních i více úrovních. První úrovní je samostatná evidence investičních nástrojů, druhou a případně i další úrovní je evidence navazující na samostatnou evidenci. Okruh osob oprávněných vést evidenci navazující na samostatnou evidenci investičních nástrojů se však od samostatné evidence částečně liší, tento okruh je rozšířen o jednu oprávněnou osobu viz níže. Osobami oprávněnými vést evidenci navazující na samostatnou evidenci jsou a) obchodník s cennými papíry, který má v povolení ke své činnosti uvedenou investiční službu úschova a správa investičních nástrojů včetně souvisejících služeb, b) investiční společnost, která má v povolení ke své činnosti uvedenou investiční službu úschova a správa investičních nástrojů včetně souvisejících služeb, c)

provozovatel vypořádacího systému, pokud vede tuto evidenci pro investiční nástroje uvedené v § 93 odst. 1 písm. b) až d) zákona o podnikání na kapitálovém trhu, u kterých je oprávněn vypořádávat pohledávky a závazky z obchodů,

d) banka, která má v bankovní licenci uvedenou investiční službu úschova a správa investičních nástrojů včetně souvisejících služeb, e) zahraniční osoba, jejíž předmět podnikání odpovídá činnosti některé z osob uvedených v písmenech a), b) a d) a která je oprávněna poskytovat investiční služby v České republice, f)

zahraniční centrální depozitář nebo zahraniční osoba oprávněná vést evidenci investičních nástrojů.

Opět platí poznámky vztahující se k možnosti nikoli povinnosti těchto osob vést evidenci navazují na samostatnou evidenci a způsobilosti obchodníka s cennými papíry a investiční společnosti vést evidenci navazující na samostatnou evidenci investičních nástrojů pouze v případě, že v povolení k činnosti mají uvedenu investiční službu úschova a správa investičních nástrojů včetně souvisejících služeb. Obchodník s cennými papíry je ale povinen zajistit vedení evidence navazující na samostatnou evidenci investičních nástrojů v případě zaknihovaných cenných papírů, s jejichž vlastníkem uzavřel smlouvu o úschově investičních nástrojů a které jsou vedeny v samostatné evidenci cenných papírů vedené Českou národní bankou na účtu zákazníků. K zajištění této evidence může obchodník s cennými papíry využít na základě smlouvy jinou oprávněnou osobu za podmínek § 12d zákona o podnikání na kapitálovém trhu. vedení evidence cenných papírů kolektivního investování. Viz také PAULY, Jan. Jak (ne)mají být napříště zaknihovány cenné papíry. In Právník ročník 144, č. 8. Praha: Academia 2005, str. 865. 42

Investiční společnost má zajistit vedení evidence navazující na samostatnou evidenci investičních nástrojů v případě: a) zaknihovaných podílových listů otevřeného podílového fondu, pokud jsou tyto vedeny v samostatné evidenci investičních nástrojů (k jejich vedení v centrální evidenci cenných papírů viz bod 7.2 a 7.2.5), a b) listinných cenných papírů vydaných fondem kolektivního investování, které ji zákazníci svěřili do úschovy nebo správy. Z těchto dvou skupin je investiční společnost povinna vést evidenci navazující na samostatnou evidenci investičních nástrojů pouze listinných cenných papírů vydaných fondem kolektivního investování, které zákazníci svěřili do úschovy nebo správy investiční společnosti. Na základě smlouvy může evidenci navazující na samostatnou evidenci investičních nástrojů vést pro investiční společnost jiná investiční společnost (viz §15 odst. 2 písm. f) zákona o kolektivním investování). Přenesení vedení evidence navazující na samostatnou evidenci investičních nástrojů na jinou osobu než další investiční společnost zákon o kolektivním investování neupravuje. Oznamovací povinnost osoby vedoucí evidenci navazující na samostatnou evidenci investičních nástrojů vůči České národní bance o zahájení nebo ukončení vedení této evidence se pak podle § 10 vyhlášky č. 58/2006 Sb. týká těch evidencí investičních nástrojů, které jsou vedeny „dobrovolně“. Z investičních nástrojů uvedených výše, jejichž evidenci mají zajistit obchodník s cennými papíry nebo investiční společnost, se tato povinnost týká pouze investiční společnosti v případě zaknihovaných podílových listů otevřeného podílového fondu, pokud jsou tyto vedeny v samostatné evidenci investičních nástrojů. Oznamovací povinnost se samozřejmě vztahuje také na zahájení/ukončení vedení i dalších evidencí navazujících na samostatnou evidenci investičních nástrojů, které nejsou uvedeny v ustanoveních § 12c odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu a § 9 odst. 1 písm. b) zákona o kolektivním investování. Z důvodu ochrany vlastníků investičních nástrojů by i v případě samostatné evidence investičních nástrojů vedené oprávněnými subjekty „povinně“ bylo žádoucí stanovit oznamovací povinnost při zahájení a ukončení vedení této evidence vůči orgánu dohledu, tj. České národní bance.

7.4.

Právní úprava vedení evidence investičních nástrojů

7.4.1. Majetkové účty Evidence investičních nástrojů, tj. centrální evidence cenných papírů i samostatná evidence investičních nástrojů, se vede na majetkových účtech. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu upravuje dva druhy majetkových účtů:

43

1) účet vlastníka a 2) účet zákazníků. Zaknihované cenné papíry a další evidované investiční nástroje musí být vždy evidovány na účtu vlastníka a mohou být evidovány na účtu zákazníků. Účet vlastníka může být veden jen pro osobu, která je vlastníkem investičních nástrojů na tomto účtu evidovaných. Účty vlastníků může vést: a) centrální depozitář, b) osoba vedoucí evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírů vedenou centrálním depozitářem, c)

osoba vedoucí samostatnou evidenci investičních nástrojů a

d) osoba vedoucí evidenci navazující na samostatnou evidenci investičních nástrojů. Účet zákazníků se vede pro osobu, která není vlastníkem investičních nástrojů na tomto účtu evidovaných a která současně vede evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírů nebo samostatnou evidenci. Účet zákazníků může vést: a) centrální depozitář, b) osoba vedoucí samostatnou evidenci investičních nástrojů a c)

osoba vedoucí evidenci navazující na samostatnou evidenci investičních nástrojů; účet zákazníků může však vést jen pro zahraniční osoby50, které vedou navazující evidenci v zahraničí podle zahraničního právního řádu.

7.4.2. Vícestupňovost samostatné evidence Samostatná evidence investičních nástrojů může být vedena i ve více než dvou úrovních. Vícestupňová evidence je možná v případě, že evidence navazující na samostatnou evidenci investičních nástrojů je vedena pro zahraniční osoby uvedené výše, které vedou navazující evidenci v zahraničí. Není ovšem zcela jasné, zda tyto osoby musí vést svou navazující evidenci na účtech vlastníků nebo jí mohou vést i na účtech zákazníků. Vzhledem k tomu, že zahraniční osoba má navazující evidenci vést podle zahraničního právního řádu, který může a často také bude upravovat vedení navazující evidence ve více stupních, nebudou jistě výjimkou případy, kdy výše specifikované zahraniční osoby povedenou evidenci investičních nástrojů na „účtech zákazníků“ podle příslušného právního řádu. Určení konečného počtu stupňů závisí na zahraničních právních úpravách; zákon o podnikání na kapitálovém trhu žádné omezení nestanoví. Takový stav by odpovídal realitě zahraničních kapitálových trhů a bylo by vhodné obdobnou úpravu rozšířit na celou samostatnou 50

Mezi tyto zahraniční subjekty patří dle ust. § 94 odst. 8 zákona o podnikání na kapitálovém trhu osoby, jejichž předmět podnikání odpovídá činnosti obchodníka s cennými papíry, investiční společnosti nebo banky podle české právní úpravy a dále zahraniční centrální depozitář a zahraniční osoba oprávněná vést evidenci investičních nástrojů. 44

evidenci i na centrální evidenci cenných papírů. I přes vícestupňovost vedení samostatné evidence u určitého okruhu subjektů musí být vždy dohledatelný vlastník investičního nástroje.51

7.4.3. Údaje evidované na majetkových účtech Specifikace údajů, které mají být obsahem majetkových účtů obsahuje § 94 odst. 2 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Toto obsahové minimum platí pro účet vlastníka i pro účet zákazníků. V bodu 2.3 výše jsem se pokusil vymezit pojem „zaknihovaný cenný papír“ a definovat údaje, které musí být zapsány do evidence, aby šlo zápis označit za zaknihovaný cenný papír. Tomuto vymezení by měly odpovídat údaje, které jsou součástí zápisu na majetkovém účtu podle ustanovení § 94 odst. 2 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Zákon stanoví, že na majetkovém účtu se evidují investiční nástroje, což je naprosto nedostačující; zákon o podnikání na kapitálovém trhu nikde nestanoví povinnost evidovat údaje, které představují minimum pro označení zápisu za zaknihovaný cenný papír, tj. údaje, které by jinak byly na listině představující cenný papír. Toto ustanovení opět upozorňuje na základní koncepční problém zákona o podnikání na kapitálovém trhu, a tím je spíše úprava evidence o investičních nástrojích než úprava evidence zaknihovaných cenných papírů.52 Mezi další problematické požadavky § 94 odst. 2 zákona o podnikání na kapitálovém trhu patří povinnost uvést oprávněnou osobu, která je oprávněna vykonávat práva spojená se zaknihovaným cenným papírem/evidovaným investičním nástrojem. Tou může být buď vlastník nebo osoba jím pověřená. Tento požadavek má však i jiný výklad, kdy osobou oprávněnou vykonávat práva spojená se zaknihovanými cenným papírem/evidovaným investičním nástrojem je osoba oprávněná dávat příkazy k zápisu do evidence, tj. majitel účtu zákazníků nebo účastník centrálního depozitáře.53 Vlastník by totiž na účtu zákazníků evidován být neměl, protože v opačném případě dochází k popření smyslu vícestupňového zaknihování/evidence. Údaje o vlastníkovi by měly být pouze na účtu vlastníka. Z tohoto důvodu je přijatelnější druhý výklad. Pokud by však oprávněnou osobou byl myšlen vlastník, pak je velmi zvláštní požadavek ustanovení § 111 odst. 3 zákona o podnikání na kapitálovém trhu, kdy pro účely výpisu z evidence emise (viz níže) musí majitel účtu zákazníků54 sdělit centrálnímu depozitáři údaje o majiteli účtu vlastníka, přestože ve většině případů by byl uveden i na účtu zákazníků.

51

Viz KOTÁSEK, Josef, POKORNÁ, Jarmila, RABAN, Přemysl a kolektiv. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 4. vydání. Praha: C.H. Beck 2005, str. 34. 52 Viz PAULY, Jan. Jak (ne)mají být napříště zaknihovány cenné papíry. In Právník ročník 144, č. 8. Praha: Academia 2005, str. 869 a násl. 53 Viz PIHERA, Vlastimil. Evidence investičních nástrojů – Středisko cenných papírů v novém hávu. In Právní rozhledy, ročník 13, č. 1. Praha: C.H. Beck 2005, str. 25. 54 Ve spojení s účtem zákazníků by bylo vhodnější používat termín „osoba, pro kterou je účet zákazníků veden“. 45

Novely zákona o podnikání na kapitálovém trhu doplnily výčet údajů evidovaných na majetkovém účtu o některé další náležitosti, z nichž zejména požadavek na zápis zástavního práva k investičnímu nástroji, zástavního věřitele a pozastavení výkonu práva nakládat s investičním nástrojem jsou velmi důležité. V souvislosti se zápisem smluvního zástavního práva k zaknihovanému cennému papíru je úprava obsažena také v § 42 zákona o cenných papírech. Zástavní právo k zaknihovanému cennému papíru tak vzniká jeho zápisem na účet vlastníka v evidenci investičních nástrojů; vzhledem k obecnému vymezení údajů zapisovaných na majetkové účty se zástavní právo zapisuje i na účet zákazníků. Zákon o cenných papírech obsahuje i speciální vymezení osob, které mohou dát příkaz k zápisu smluvního zástavního práva. Jde o zástavního věřitele, dlužníka nebo zástavce. Opět vzniká otázka, zda v případě zápisu zástavního práva na účet vlastníka vedený centrálním depozitářem musí být využito služeb účastníka centrálního depozitáře. Zákon o cenných papírech však jasně stanoví, kdo příkaz k zápisu podává, jde tak o další výjimku z pravidla nepřímé komunikace s centrálním depozitářem. Osoby oprávněné podat příkaz k zápisu smluvního zástavního práva jsou oprávněny podat i příkaz k zápisu jeho výmazu. Zápis zániku zástavního práva do evidence investičních nástrojů je deklaratorní. Obsah příkazu k zápisu smluvního zástavního práva stanoví § 42 odst. 3 zákona o cenných papírech; to ovšem neznamená, že všechny údaje v příkazu jsou předmětem zápisu do evidence, která, jak uvedeno výše, obsahuje jen údaj o zástavním právu k investičnímu nástroji a osobě zástavního věřitele. Při převodu zastaveného cenného papíru působí zástavní právo i vůči nabyvateli. Tato pravidla se přiměřeně vztahují na zástavní právo k zaknihovanému cennému papíru zřízené jinak než na základě smlouvy. Také byl změněn požadavek na evidenci práv spojených s investičním nástrojem na majetkovém účtu pouze na evidenci samostatně převoditelných práv. Původní nesmyslný požadavek na zápis všech práv byl omezen na práva samostatně převoditelná. Je ale otázkou, kdo bude mít povinnost podat příkaz k zápisu těchto práv, která nejsou daná, ale časem mohou postupně vznikat. Nedostatky zákonné úpravy tak bude muset vyřešit provozní řád centrálního depozitáře a prováděcí právní předpis u samostatné evidence, které stanoví jaké údaje se na majetkových účtech evidují. Prováděcím předpisem k samostatné evidenci investičních nástrojů je vyhláška č. 58/2006 Sb., o způsobu vedení samostatné evidence investičních nástrojů a evidence navazující na samostatnou evidenci investičních nástrojů. Tato vyhláška se snaží řešit zmíněné nedostatky, když např. mezi údaje evidované na majetkovém účtu u zaknihovaných cenných papírů kolektivního investování a cenných papírů vedených v evidenci navazující na evidenci České národní banky doplňuje náležitosti cenného papíru stanovené jiným právním předpisem. V případě zápisu zástavního práva k zaknihovanému cennému papíru vedenému v samostatné evidenci se podle vyhlášky č. 58/2006 Sb. údaj o zástavním právu k cennému papíru a údaj o osobě zástavního věřitele povinně zapisuje jen na účet vlastníka. Výčet údajů zapisovaných dle vyhlášky č. 58/2006 Sb.

46

na účtu zákazníků je pouze demonstrativní55; s ohledem na obsah údajů povinně vedených na majetkovém účtu by však údaj o zástavním právu k zaknihovanému cennému papíru a údaj o osobě zástavního věřitele měl být obsažen i na účtu zákazníků. Vzhledem k významu evidence investičních nástrojů by výčet základních nezbytných údajů vedených na majetkovém účtu měl obsahovat přímo zákon.

7.4.4. Vlastnictví zaknihovaných cenných papírů Otázku vlastnictví zaknihovaných cenných papírů a obecně investičních nástrojů řeší § 94 odst. 3 zákona o podnikání na kapitálovém trhu, podle kterého je vlastníkem investičních nástrojů osoba, pro níž je zřízen účet vlastníka, na kterém jsou investiční nástroje evidovány, pokud není prokázán opak. Tato vyvratitelná právní domněnka nahradila původní nevhodné znění, podle kterého opak měl prokázat zákon nebo pravomocné rozhodnutí soudu; zákon ani pravomocné rozhodnutí soudu nemohou nic prokazovat.56 Je tedy připuštěn důkaz opaku, kterým může být např. deklaratorní rozhodnutí soudu. Částečný smysl podle některých autorů dává původní znění v případech přechodu vlastnického práva k cennému papíru (investičnímu nástroji) v případě dědění, výroku o propadnutí majetku podle trestního zákona.57 Podle vyhlášky č. 58/2006 Sb. může účet vlastníka v samostatné evidenci investičních nástrojů obsahovat, je-li to sjednáno ve smlouvě o vedení majetkového účtu, údaj o spoluvlastníkovi investičního nástroje a velikosti jeho spoluvlastnického podílu.58 Technicky je účet vlastníka veden pouze pro jednu osobu; spoluvlastnictví a velikost spoluvlastnického podílu je pouze dalším údajem, který představuje onen důkaz opaku, že vlastníkem investičního nástroje není osoba, pro kterou byl účet vlastníka zřízen. Pro účty zákazníků platí, že na nich lze evidovat pouze investiční nástroje, které majitel účtu převzal od jejich vlastníků (§ 94 odst. 4 zákona o podnikání na kapitálovém trhu). Toto ustanovení je konkretizováno pro centrální evidenci cenných papírů v § 110 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu, podle kterého mohou být na účtu zákazníků evidovány pouze investiční nástroje, s jejichž vlastníkem uzavřel majitel účtu zákazníků smlouvu o úschově investičních nástrojů59. Smlouva o úschově investičních nástrojů může být podepsána až poté, co se osoba stane vlastníkem investičního nástroje, z toho vyplývá, že před tím nemůže vést tyto cenné

55

Viz ustanovení § 6 ve spojení s § 12 vyhlášky č. 58/2006 Sb. Viz např. PIHERA, Vlastimil. Evidence investičních nástrojů – Středisko cenných papírů v novém hávu. In Právní rozhledy, ročník 13, č. 1. Praha: C.H. Beck 2005, str. 26. DĚDIČ, Jan, ČECH, Petr. Nové zákony o kapitálovém trhu – rozpory s právem ES a řada vad vyžadují jejich rychlou novelizaci. In Právní zpravodaj: časopis pro právo a podnikání, ročník 5, č. 6. Praha: C.H. Beck 2004, str. 5. 57 Viz PAULY, Jan. Jak (ne)mají být napříště zaknihovány cenné papíry. In Právník ročník 144, č. 8. Praha: Academia 2005, str. 871. 58 Viz ust. § 6 odst. 2 vyhlášky 58/2006 Sb. 59 K problematice úschovy zaknihovaných cenných papírů viz bod 7.2.5 výše. 56

47

papíry na účtu zákazníků.60 Při takovém výkladu by ale majitel účtu zákazníka nemohl cenné papíry na zákaznickém účtu mít, protože k podpisu smlouvy o úschově by mohlo dojít až po nabytí zaknihovaného cenného papíru. Otázkou je, kde bude zaknihovaný cenný papír evidován v době mezi jeho nabytím a uzavřením smlouvy o úschově. Řešením je jedině uzavření smlouvy o obhospodařování cenných papírů, která v sobě zahrnuje i smlouvu o úschově, protože tato předpokládá nákup a prodej zaknihovaných cenných papírů a jejich úschovu bez uzavírání smlouvy o úschově pro každý nově nabytý zaknihovaný cenný papír.61 Na účtu zákazníků nemohou být evidovány investiční nástroje ve vlastnictví osoby, pro kterou je účet zákazníků veden. Důvodem pro takový závěr je skutečnost, že na účtu zákazníků mohou být evidovány jen investiční nástroje, které majitel účtu převzal od jejich vlastníků, resp. v případě centrální evidence s vlastníkem investičního nástroje uzavřel majitel účtu zákazníků smlouvu o úschově investičních nástrojů. Majitel účtu zákazníků nemůže sám převzít od sebe investiční nástroje ani uzavřít smlouvu o úschově sám se sebou a nemůže vést vlastnický účet sám sobě; současně musí svůj majetek (investiční nástroje) evidovat odděleně od investičních nástrojů vedených na účtu zákazníků62 (§ 110 odst. 3 zákona o podnikání na kapitálovém trhu), což je ale samozřejmé, protože jeho investiční nástroje na účtu zákazníků nemohu být evidovány. V praxi proto budou muset být investiční nástroje majitele účtu zákazníků evidovány pouze na účtu vlastníka, a to buď centrálním depozitářem nebo jiným majitelem účtu zákazníků.63

7.4.5. Evidence emise U zaknihovaných cenných papírů zákon o podnikání na kapitálovém trhu stanoví (§ 94 odst. 9), že centrální evidence cenných papírů vedená centrálním depozitářem, samostatná evidence zaknihovaných cenných papírů kolektivního investování a samostatná evidence cenných papírů vedená Českou národní bankou se vedou též v evidenci emise. Do evidence emise se zapisují údaje o osobě emitenta a údaje o jednotlivých cenných papírech. Evidence emise se vede na základě smlouvy s emitentem. Evidence emise je vedle majetkových účtů nedílnou součástí evidence investičních nástrojů, a to pro zaknihované investiční nástroje, v případě listinných cenných papírů v úschově se evidence emise nevede. Evidenci emise vede povinně centrální depozitář, osoba vedoucí samostatnou evidenci cenných papírů kolektivního investování a Česká národní banka. Otázka je, zda mají evidenci

60

Viz např. DĚDIČ, Jan, ČECH, Petr. Nové zákony o kapitálovém trhu – rozpory s právem ES a řada vad vyžadují jejich rychlou novelizaci. In Právní zpravodaj: časopis pro právo a podnikání, ročník 5, č. 6. Praha: C.H. Beck 2004, str. 4 a 5. 61 Viz ust. § 37a zákona o cenných papírech. 62 Investiční nástroje (zaknihované cenné papíry) vede na účtu zákazníků centrální depozitář, nikoli majitel účtu zákazníků. 63 Viz PAULY, Jan. Jak (ne)mají být napříště zaknihovány cenné papíry. In Právník ročník 144, č. 8. Praha: Academia 2005, str. 872. 48

emise vést i osoby vedoucí evidenci navazující na samostatnou evidenci64, protože § 94 odst. 9 zákona o podnikání na kapitálovém trhu nespecifikuje, kterého stupně evidence se povinnost týká. V souladu s vyhláškou č. 58/2006 Sb. vede evidenci emisí jen osoba vedoucí samostatnou evidenci zaknihovaných cenných papírů kolektivního investování a nikoli osoby vedoucí navazující evidenci. Obecně lze ale konstatovat, že osoby vedoucí navazující evidenci zaknihovaných cenných papírů65 si mohou vést částečnou evidenci emise66 pro účely sdělování informací67 centrálnímu depozitáři a osobám vedoucím samostatnou evidenci zaknihovaných cenných papírů. Vést evidenci emise je sice povinnost, ale na základě smlouvy, která by měla být uzavřena před vydáním zaknihovaného cenného papíru nebo přeměnou jeho podoby. Vztah mezi emitentem a osobou vedoucí evidenci emise se řídí obchodním zákoníkem, a za vedení evidence emise by tudíž měla náležet úplata, kterou se obdobně jako u vedení majetkových účtů zákon nezabývá.68 Pravidla pro vedení evidence emise v případě centrálního depozitáře upraví provozní řád centrálního depozitáře, u samostatné evidence zaknihovaných cenných papírů kolektivního investování již problematiku upravuje vyhláška č. 58/2006 Sb. a u samostatné evidence cenných papírů vedené Českou národní bankou úřední sdělení České národní banky, částka 10/2007, o vydání Pravidel Systému krátkodobých dluhopisů.

7.4.6. Zápisy do evidence investičních nástrojů Při zaknihování cenného papíru dochází k nahrazení jeho listinné podoby zápisem v zákonem stanovené evidenci. Zápis má konstitutivní povahu, jeho provedením zaknihovaný cenný papír vzniká. U ostatních investičních nástrojů o nahrazení listiny zápisem nejde, konstitutivnost tu proto nepřichází v úvahu. Z hlediska zápisu ale i převodu zaknihovaného cenného papíru v evidenci zaknihovaných cenných papírů je zásadní otázka, zda je konstitutivní zápis na majetkovém účtu a na kterém z jeho dvou druhů, nebo v evidenci emise. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu nabízí hned několik odpovědí, které si vzájemně odporují. Pro uplatnění práv spojených se zaknihovaným cenným papírem jsou rozhodující údaje zapsané na účtu vlastníka k závěrce dne, kterou má stanovit provozní řád centrálního depozitáře, prováděcí právní předpis u samostatné evidence a provozní

64

Zahrnuje i evidenci České národní banky. Jde jak o evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírů, tak o evidenci navazující na samostatnou evidenci zaknihovaných cenných papírů. 66 Lze předpokládat, že navazující evidenci pro konkrétní zaknihovaný cenný papír bude vést více osob, opak bude výjimkou. 67 Viz ust. § 11 odst. 3, § 94 odst. 10 zákona o podnikání na kapitálovém trhu a § 14 odst. 6 vyhlášky č. 58/2006 Sb. 68 Viz PAULY, Jan. Jak (ne)mají být napříště zaknihovány cenné papíry. In Právník ročník 144, č. 8. Praha: Academia 2005, str. 876. 65

49

řád pro evidenci vedenou Českou národní bankou, tj. Pravidla Systému krátkodobých dluhopisů. Konstitutivním by tedy měl být zápis na účtu vlastníka. Tento závěr však popírá ustanovení § 99 odst. 3 zákona o podnikání na kapitálovém trhu, podle kterého v případě rozporu mezi údaji na výpisu z evidence emise a výpisu z majetkového účtu jsou rozhodující údaje na výpisu z evidence emise, a tudíž údaje v evidenci emise. Z hlediska výkonu práv spojených se zaknihovaným cenným papírem je asi vhodnější upřednostnit evidenci emise, a to z důvodu jistoty emitenta, vůči kterému jsou práva vykonávána, a nezávislosti na vlastnících zaknihovaných cenných papírů. Přijatelnost přednosti evidence emise z praktických důvodů však rozhodně neznamená, že konstitutivní charakter má evidence emise. K nahrazení listinného cenného papíru dochází zápisem do stanovené evidence69, která je primárně vedena na majetkových účtech, nikoli v evidenci emise, která plní pouze doplňkovou funkci pro emitenta zaknihovaného cenného papíru. Jednoznačná odpověď na otázku, zápis ve které evidenci je konstitutivní se pak hledá velmi obtížně. Jediným řešením tohoto problému je novelizace příslušných ustanovení.70 Další problém konstitutivnosti zápisů vzniká mezi účtem vlastníka a účtem zákazníků, je-li cenný papír veden na obou těchto účtech. Jak je uvedeno výše, konstitutivní je sice údaj zapsaný na účtu vlastníka k závěrce dne, ale v případě převodu zaknihovaného cenného papíru dochází k převodu vlastnictví k okamžiku zápisu na účet zákazníků. Ustanovení § 96 odst. 1 tak přináší další vnitřní rozpor zákona o podnikání na kapitálovém trhu a snaží se konstitutivnost připsat zápisu na účet zákazníků. Majitel účtu zákazníků má povinnost zapsat změnu na účtu vlastníka neprodleně, nejpozději do závěrky dne; změnu musí zapsat k okamžiku zápisu na účet zákazníků. Zápis na účtu vlastníka bude i přesto asi vždy proveden dodatečně, zpětně; jistou dobu nebude vlastník příslušného zaknihovaného cenného papíru nikde zapsán. Vlastnictví přechází, ale nikde zatím nebude záznam na koho. Konstitutivnost takového zápisu na účet zákazníků je minimálně sporná. Je-li zaknihovaný cenný papír převáděn a změna se nezapisuje na účtu zákazníků, dochází k převodu vlastnictví zápisem na účet vlastníka nejpozději k závěrce dne.71 Převod zaknihovaného cenného papíru je dvoufázový děj, který se skládá z odepsání cenného papíru a připsání cenného papíru na majetkový účet, resp. účty. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu řeší tuto otázku obecně pro odepsání z účtu i připsání zaknihovaného cenného papíru na účet a ponechává stranou časovou dimenzi převodu zaknihovaného cenného papíru. Mají-li se změny na účtech vlastníků provést nejpozději k závěrce dne, je vysoce pravděpodobné, že v určitý časový okamžik nebude zaknihovaný cenný papír zapsán na žádném účtu vlastníka, nebo teoreticky může být zapsán na více účtech vlastníků. Takové riziko hrozí nejvíce u samostatné evidence zaknihovaných cenných papírů kolektivního 69

Viz ust. § 91 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Viz např. Viz PAULY, Jan. Jak (ne)mají být napříště zaknihovány cenné papíry. In Právník ročník 144, č. 8. Praha: Academia 2005, str. 877 a násl. 71 Zde problém konstitutivnosti zápisů není. Problémem je, kdy má k zápisu dojít. 70

50

investování, která může být vedena ve více stupních. U osob vedoucích evidenci zaknihovaných cenných papírů v prvním stupni na účtech zákazníků i vlastníků lze důvodně předpokládat, že procesy odepsání a připsání cenného papíru budou na sebe navazovat. V rámci převodu zaknihovaného cenného papíru je upraveno i nabytí vlastnického práva k zaknihovanému cennému papíru od nevlastníka, resp. osoby, která neměla právo zaknihovaný cenný papír převést. K převodu vlastnického práva v takovém případě dojde, pokud byl nabyvatel v dobré víře, která se v pochybnostech předpokládá. Z hlediska právní jistoty a zajištění nerušeného obchodního styku je taková úprava jistě vhodná. Zápisy do evidence zaknihovaných cenných papírů se provádějí na základě příkazu nebo žádosti oprávněné osoby. Žádost má velmi omezené použití zejména v případě zaevidování cenného papíru do centrální evidence cenných papírů při přeměně podoby listinného cenného papíru a dále v případě zakládání majetkového účtu v evidenci České národní banky podle Pravidel Systému krátkodobých dluhopisů. Podstatou vedení účtů a dávání příkazů by ale vždy měla být smlouva mezi osobou vedoucí evidenci a majitelem účtu nebo emitentem. Zápisy na základě příkazu oprávněné osoby se provádějí neprodleně. Podávání příkazů může být přímé a v případě centrálního depozitáře nepřímé prostřednictvím jeho účastníka. K podání příkazu je tak oprávněn vlastník zaknihovaného cenného papíru, obchodník s cennými papíry, organizátor regulovaného trhu a provozovatel vypořádacího systému. Speciálně je okruh osob oprávněných podávat příkazy upraven u pozastavení nakládání se zaknihovaným investičním nástrojem (§ 97 zákona o podnikání na kapitálovém trhu). Centrálnímu depozitáři lze podávat příkazy jen prostřednictvím účastníka centrálního depozitáře, výjimku z tohoto pravidla upravuje § 109 odst. 2 zákona o podnikání na kapitálovém trhu a § 34 zákona o cenných papírech. Příkaz může obecně podat oprávněná osoba, ale speciální ustanovení § 109 a 110 odst. 2 zákona o podnikání na kapitálovém trhu to u centrálního depozitáře vylučují. Nutnost prostředníka při komunikaci s centrálním depozitářem je dána pro osobu, která bude mít u centrálního depozitáře účet vlastníka nebo zákazníků a nebude přitom účastníkem centrálního depozitáře. Zprostředkování přes účastníka centrálního depozitáře přinese vlastníkovi zaknihovaného cenného papíru zvýšené náklady, nemluvě o tom, že účastník centrálního depozitáře nemusí požadavku vlastníka na podání příkazu vyhovět, jinak řečeno nemá povinnost uzavřít s ním smlouvu, kterou by se zavázal komunikaci zprostředkovat. Výhodou takové koncepce je na druhé straně usnadnění činnosti centrálního depozitáře a přijímání příkazů jen od jasně vymezeného okruhu účastníků, a to patrně výlučně elektronickými prostředky komunikace.72

72

K problematice přímé a nepřímé komunikace s centrálním depozitářem viz také bod 7.2.1 a 7.4.3 výše. 51

7.4.7. Výpisy z evidence zaknihovaných cenných papírů Osoba vedoucí evidenci zaknihovaných cenných papírů má povinnost vydat majiteli účtu nebo emitentovi zaknihovaného cenného papíru vedeného v evidenci výpis z evidence.73 Tímto stručným ustanovením se zákonodárce vypořádal prakticky s celou problematikou výpisů z evidence investičních nástrojů. Především chybí vymezení druhů výpisů, jejich obsahu, způsobu podávání žádostí o výpis. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu ponechal veškerou další úpravu na provozním řádu centrálního depozitáře (i pro oblast evidence navazující na centrální evidenci cenných papírů), tj. úprava nebude provedena právním předpisem. Pro samostatnou evidenci a evidenci vedenou Českou národní bankou náležitosti výpisu stanovila vyhláška č. 58/2006 Sb. a Pravidla Systému krátkodobých dluhopisů. Ani tyto předpisy však neupravují způsob podávání žádostí o výpis, lhůty pro vydání výpisu. Výpis z evidence emise a jeho obsah se zákonodárce rozhodl upravit alespoň u centrálního depozitáře v § 111 odst. 2, i když si opět vyhradil místo pro provozní řád. Předávání výpisů z účtů vedených centrálním depozitářem má probíhat prostřednictvím jeho účastníků. Všechny výpisy z evidence investičních nástrojů jsou vydávány k závěrce dne a prokazují skutečnosti ve výpise uvedené a jsou účinné vůči všem osobám, není-li prokázán opak. Není možné vydat výpis k určitému okamžiku dne, což není jistě nejvhodnější. Potřeby transakcí na kapitálovém trhu si mohou vyžádat vydávání výpisů v průběhu dne. Osoby vedoucí evidenci investičních nástrojů tak nejsou nuceny v reálném čase zaznamenávat pohyby na majetkových účtech, ale pouze k závěrce dne. V tomto smyslu výpis ze samostatné evidence investičních nástrojů upravila i vyhláška č. 58/2006 Sb. Výpis z evidence emise má obsahovat také údaj o majiteli účtu (zákazníků i vlastníka), na kterém je zaknihovaný cenný papír evidován a majitel účtu zákazníků musí centrálnímu depozitáři sdělit opět prostřednictvím účastníka centrálního depozitáře údaje o majiteli účtu vlastníka. Na majetkových účtech obecně má být uveden údaj o osobě oprávněné vykonávat práva ze zaknihovaného cenného papíru, kterou bude často majitel účtu vlastníka; došlo tak ke zdvojení právní úpravy, která by i z hlediska podstaty dvoustupňové evidence měla být odstraněna.74 Vyhláška č. 58/2006 Sb. uvádí mezi náležitostmi výpisu z evidence emise i údaj o spoluvlastnictví a velikosti spoluvlastnického podílu. Lze předpokládat, že obdobně bude muset problematiku spoluvlastnictví a jejího uvedení na výpisu z evidence emise upravit i provozní řád centrálního depozitáře. Jinak se emitent nedozví, kdo jsou vlastníci zaknihovaných cenných papírů jím emitovaných. Problematika obsahu výpisů z evidence emise vedené v samostatné evidenci a evidenci České národní

73 74

Viz ust. § 99 odst. 1 zákona o podnikán na kapitálovém trhu. K problematice oprávněné osoby viz bod 7.4.3 výše. 52

banky je upravena v již přijaté vyhlášce č. 58/2006 Sb. a Pravidlech Systému krátkodobých dluhopisů.75

7.4.8. Rozpory v evidencích a oprava chyb V souvislosti s vedením evidence investičních nástrojů může dojít k situaci, že jsou v ní uvedeny nesprávné údaje,tj. evidence obsahuje chyby. Vícestupňový charakter evidence vedené různými subjekty znamená, že chyba může být ve všech stupních evidence, nebo případně jen v některém stupni. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu se snaží stanovit základní pravidla pro opravu chyb, které se vyskytnou v evidenci investičních nástrojů.76 Cílem úpravy je bezchybná evidence, jejíž jednotlivé stupně si odpovídají. K opravě může dojít na základě pravomocného rozhodnutí soudu, z vlastního podnětu, na základě námitky oprávněných osob a na základě opravy provedené v evidenci investičních nástrojů vedené jinou osobou, která o opravu chyby požádala. Poslední dvě možnosti jsou však vázány na podmínku oprávněnosti námitky nebo požadavku na opravu, které posuzuje osoba, jejíž evidence chybu údajně obsahuje. Neuznání námitky nebo požadavku na opravu má za následek rozpor v jednotlivých stupních evidence. Zaknihovaný cenný papír může být proto evidován několikrát, nebo nebude evidován vůbec. Složitost řešení se zvětšuje v případě opravy chyby v samostatné evidenci investičních nástrojů, která může být vedena ve více než dvou stupních. Zákon žádný návod řešení rozdílných názorů osob vedoucích evidenci týkajících se tvrzené chyby nedává. Jediným východiskem je podání žaloby na určení, žalobce bude muset ale prokázat naléhavý právní zájem. Nutnost novelizace ustanovení o opravě chyb je evidentní.

75

Viz např. Viz PAULY, Jan. Jak (ne)mají být napříště zaknihovány cenné papíry. In Právník ročník 144, č. 8. Praha: Academia 2005, str. 885 a násl. 76 Viz ust. § 98 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. 53

8. Závěr Zákon o podnikání na kapitálovém trhu se po vzoru vyspělých zahraničních úprav a při transpozici příslušné evropské legislativy pokusil nově upravit zaknihování cenných papírů a vedení jejich evidence. Nová úprava evidence rozšířila svou působnost na další investiční nástroje, u kterých ale pojmově nelze mluvit o zaknihování, a představuje tak pouze evidenci o investičních nástrojích. Nově zakotvená vícestupňovost vedení evidencí je žádoucí a správná cesta reformy právní úpravy představované dosud používanými ustanoveními o Středisku cenných papírů. V tomto směru je úsilí tvůrců zákona o podnikání na kapitálovém trhu chvályhodné. Dobré úmysly však nedošly svého promítnutí do textu zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Koncepční neujasněnost se projevuje již při vymezení evidence nahrazující cenné papíry a evidence o investičních nástrojích, které by měly tvořit základní východisko při zpracování právní úpravy v této oblasti. Tento nedostatek bylo možné překlenout výkladem, další ustanovení však bohužel přinášejí tolik právní nejistoty do vztahů vznikajících při vedení evidence, že jedinou možností nápravy je jejich novelizace. Otázky převodu vlastnického práva k zaknihovanému cennému papíru, podávání příkazů a komunikace s osobami vedoucími evidenci, vyhotovování výpisů z evidence, jejich obsah a druh, oprava chyb v evidenci patří mezi největší problémové body nové úpravy. Zákon je buď řeší naprosto nejednoznačně a někdy si jeho ustanovení přímo odporují, nebo je neupravuje skoro vůbec a odkazuje na prováděcí právní předpisy a provozní řády. Mnohdy jde o natolik závažné zásadní otázky pro osoby účastnící se systému vedení evidence, zejména vlastníky investičních nástrojů, že ponechání jejich úpravy provoznímu řádu, který není právním předpisem, nebo prováděcí vyhlášce, neodpovídá závažnosti a důležitosti upravovaných vztahů. Skutečnost, že ke dni zpracování této práce nedošlo k zahájení činnosti centrálního depozitáře, jistě také vyjadřuje nejistotu potenciálních zájemců k příslušným ustanovením zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Zákonodárce se dvěma zásadními novelami, kterými došlo také k transpozici nové evropské legislativy, pokusil nedostatky odstranit, což se mu často nejenže nepovedlo, ale mnohdy právní situaci ještě více zkomplikoval. Řešením je pak jen rozsáhlá promyšlená změna části sedmé zákona o podnikání na kapitálovém trhu, která vznikne po konzultaci s odbornou veřejností, zejména subjekty působícími na kapitálovém trhu. Dne 15. 1. 2009 předložila vláda Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky vládní návrh novely zákona o podnikání na kapitálovém trhu a dalších souvisejících zákonů.77 Bohužel tento návrh neřeší problematická ustanovení zaknihování a vedení evidence cenných papírů; úpravy části sedmé zákona o podnikání na kapitálovém trhu jsou pouze okrajové.

77

Sněmovní tisk č. 705. 54

Literatura 1.

BENEŠ, Václav, MUSÍLEK, Petr. Cenné papíry a burzy. Praha: Vysoká škola ekonomická 1990.

2.

ČECH, Petr. Další vlna novelizací práva společností a cenných papírů. In Právní zpravodaj: časopis pro právo a podnikání, ročník 7, č. 3. Praha: C.H. Beck 2006.

3.

DĚDIČ, Jan. Dva zákony o cenných papírech. OP 1993, č. 1.

4.

DĚDIČ, Jan a kol. Právo cenných papírů a kapitálového trhu. Praha: Prospektum 2000.

5.

DĚDIČ, Jan, ČECH, Petr. Nové zákony o kapitálovém trhu – rozpory s právem ES a řada vad vyžadují jejich rychlou novelizaci. In Právní zpravodaj: časopis pro právo a podnikání, ročník 5, č. 6. Praha: C.H. Beck 2004.

6.

DĚDIČ, Jan, PAULI, Jan. Cenné papíry. Praha: Prospektum 1994.

7.

HÁCHA, Emil, HOBZA, Antonín, HOETZL, Jiří, WEYR, František, LAŠTOVKA, Karel. Slovník veřejného práva československého. Brno: Polygrafia 1929.

8.

HERMANN-OTAVSKÝ, Karel. O obchodech podle čtvrté knihy všeobecného zákona obchodního. Praha: nákladem vlastním 1930.

9.

KOLOUŠEK, Jan. Cenné papíry, jejich národohospodářský, veřejný a obchodní význam. Praha: Merkur, Fr. Řivnáč 1909.

10. KOTÁSEK, Josef, POKORNÁ, Jarmila, RABAN, Přemysl a kolektiv. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 4. vydání. Praha: C.H. Beck 2005. 11. NÝVLTOVÁ, Romana, REŽŇÁKOVÁ, Mária. Mezinárodní kapitálové trhy. Praha: GRADA Publishing, a.s. 2007. 12. PAULY, Jan. Jak (ne)mají být napříště zaknihovány cenné papíry. In Právník ročník 144, č. 8. Praha: Academia 2005. 13. PELIKÁNOVÁ, Irena, DĚDIČ, Jan, ČECH, Petr. Vládní návrhy zákonů o kapitálovém trhu – ostuda české legislativy i vážná hrozba. In Právní zpravodaj: časopis pro právo a podnikání, ročník 5, č. 1. Praha: C.H. Beck 2004. 14. PIHERA, Vlastimil. Evidence investičních nástrojů – Středisko cenných papírů v novém hávu. In Právní rozhledy, ročník 13, č. 1. Praha: C.H. Beck 2005. 15. PŘIBYL, Zdeněk. Základy práva cenných papírů. Díl I. Praha: Nakladatelství V. Kvasnička 1995. 16. RANDA, Antonín. K theorii cenných papírů. Praha: nákladem vlastním 1902. 17. RANDA, Antonín, O cenných papírech, obzvláště o skripturních obligacích. In Právník roč. 28. Praha: Academia 1889. 18. SEDLÁČEK, Jaromír. Obligační právo: Obecné nauky o právních jednáních obligačních a o splnění závazků. Brno: Právník 1933. 19. ŠIKL, Heřman. Teorie závazků skripturních. Praha: Bursík & Kohout 1902.

55

Uncertificated securities – concept, nature, legal aspects of record keeping Summary The subject matters of this thesis are uncertificated securities, their nature and all legal aspects connected with their record keeping. In accordance with the assignment of this task, major accent is put on new legal regulations included in the Capital Market Undertakings Act No. 256/2004 Coll. which deals not only with uncertificated securities and their record keeping but also with other uncertificated investment instruments. The leading chapter introduces the present state of legal regulations relating to uncertificated securities, gives reasons for actual importance of the subject and sets the targets which are to be discussed in the thesis. The second chapter defines the terms securities and uncertificated securities respectively in the light of their historical evolution in legal literature and in the Czech, German and Swiss legal acts. Attention is given to uncertificated securities as the objects of rights and duties as well. The chapters no. 3 and 4 deal with the form of securities, i.e. physical uncertificated (or book-entry) securities, the possibility of an issuer securities in the register within the context of transitional provisions Market Undertakings Act, and the historical way from physical uncertificated securities.

securities and to record the of the Capital securities to

The Act on Securities No. 591/1992 Coll. is introduced in the fifth chapter emphasizing main drawbacks of the legal regulation included in this act, questions of innominate securities, and prospective regulation in the new civil code. The sixth chapter is aimed on the Capital Market Undertakings Act. It is focused mainly on its transitional provisions, the publicity of application commencement of the provisions governing the activities of the central depository and on detailed description of recording of the innominate securities in the register of the central depository. The whole seventh chapter deals with the register of investment instruments. It is divided into three cardinal parts. The first part describes the Central Register of Securities and the central depository, second part introduces the Separate Register of Investment Instruments, and finally the third part shows how the registers are maintained and what legal difficulties are connected with the maintenance of uncertificated securities in the registers. The final chapter summarizes the thesis and indicates the necessity of updating the Capital Market Undertakings Act.

56

Klíčová slova – keywords: zaknihované cenné papíry - uncertificated securities evidence zaknihovaných cenných papírů - uncertificated securities register centrální depozitář cenných papírů - central securities depository

57