R e c e n z e
ZÁHUMENSKÁ, J.; DINGOVÁ, N.; HORÁKOVÁ, R. Specifika tlumočení ve vzděláváni. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2008.157 s. Přestože byl znakový jazyk u z n á n za základní dorozumívací jazyk neslyšících v České republice již v roce 1998 (Zákon 155/1998 Sb„ o znakové řeči) a byl mu přiznán statut přirozeného a plnohodnotn é h o k o m u n i k a č n í h o systému tvořeného specifickými vizuálně-motorickými prostředky, není dodnes pravidlem, že každé neslyšící dítě nebo neslyšící dospělý mají neomezené právo a volný přístup ke vzdělávání ve svém přirozeném jazyce - tedy jazyce znakovém. O vzdělávání neslyšících toho bylo v průběhu let napsáno m n o h o , o tlumočení ve vzdělávání už o poznání méně.
s h o d n o t n o u profesí, kterému jsou přiznány i související náležitosti: o d b o r n á kvalifikace, p o t ř e b n á praxe, m o ž n o s t dalšího vzdělávání, certifikace apod. Kde má však začínající tlumočník získat vše potřebné? Znakový jazyk je zcela specifickou oblastí tlumočení. Ještě donedávna u nás chyběly jakékoliv ucelené soubory materiálů, m e t o d i c k é p o k y n y či publikace připravující tlumočníky znakového jazyka, transliterátory znakované češtiny i vizualizátory mluvené češtiny, tlumočníky pro klienty s hluchoslepotou' atd., tedy všechny typy t l u m o č n í k ů p r o sluchové postižené osoby.
Samotná tlumočnická profese znakového jazyka prošla složitým vývojem a až v současnosti se jí snad dostává tolik p o z o r n o s t i , kolik je třeba. T l u m o č e n í znakového jazyka začíná být p ř i j í m á n o stejně, jako tlumočení jiných cizích jazyků, tlumočník znakového jazyka začíná být veřejností respektován jako člověk
Česká komora tlumočníků znakového jazyka, která se touto oblastí již d l o u h o a podrobně zabývá, připravila dlouho očekávané materiály, završující dvouletý projekt nazvaný Vyškolení lektorů a vytvoření výukových materiálů pro tlumočníky znakového jazyka, transliterátory znakované češtiny a vizualizátory mluvené češtiny. Byli
1
Pozn. autora - Česká komora tlumočníků znakového jazyka ve svém vzdělávacím systému rozlišila 3 základní tlumočnické specializace. Jsou jimi tlumočník českého znakového jazyka, který převádí smysl sdělení z výchozího jazyka do jazyka cílového (tedy z českého jazyka do českého znakového jazyka nebo naopak), přičemž musí být respektována odlišnost obou jazyků a také odlišnost kultury Neslyšících a kultury slyšících; transliterátor znakované češtiny, který zprostředkovává klientovi přenos českého jazyka použitím znaků ze znakového jazyka - každému slovu českého jazyka je přirazen znak ze znakového jazyka a nedochází k respektování odlišnosti obou jazyků; vizualizátor mluvené češtiny, který zprostředkovává vizualizaci mluvené češtiny. Centrum zprostředkování tlumočníků má ve svém registru dále ještě tlumočníky pro hluchoslepé.
osloveni odborníci, jazykovědci, speciální pedagogové, psychologové, t l u m o č n í c i a další, aby sestavili unikátní a u nás ojedinělý soubor materiálů v tištěné i vizuální p o d o b ě (některá témata jsou zpracována v tištěné p o d o b ě nebo na DVD, některá obsahují tištěnou i vizuální část na DVD). Z výše uvedeného je jasné, jaký průlom znamenají tyto materiály jak pro vzdělávání tlumočníků v České republice, tak i pro každou dílčí oblast, na kterou se jednotlivé publikace zaměřují. Také pro vzdělávání neslyšících byla v y t v o ř e n a s a m o s t a t n á publikace, která je natolik zajímavá a přínosná, že by si ji neměli nechat ujít nejen tlumočníci a speciální pedagogové, ale též rodiče či vychovatelé a v neposlední řadě i ředitelé škol pro sluchově postižené žáky na různých stupních vzdělávání, kteří rozhodují o zaměstnávání tlumočníků na svých školách a m o h o u se tak dozvědět více o nutnosti a nahraditelnosti tlumočníka právě tam. Publikace tří autorek, které mají s tlumočením ve vzdělávání bohaté zkušenosti, se zabývá t é m a t e m z hlediska jazykové přípravy tlumočníka, postupů užívaných při tlumočení ve škole a spolupráce mezi jednotlivými subjekty v pedagogické praxi (z pohledu dumočníka, pedagoga a studenta). Prostor je věnován i porovnání tlumočení p r o neslyšící na jednotlivých stupních vzdělávání (základním, středním a vysokém). V úvodu autorky seznamují čtenáře se s a m o t n ý m p r o j e k t e m a také k r á t c e s p r o b l e m a t i k o u sluchového postižení,
s typy tlumočení pro sluchově postižené a se z m ě n o u p o s t o j ů k t l u m o č n í k ů m znakového jazyka během posledních let. V m e t o d i c k é m d o p o r u č e n í je u v e d e n p ř e d p o k l a d alespoň z á k l a d n í h o povědomí o problematice osob se sluchovou ztrátou, jejich komunikačních formách, vzdělávacích m o ž n o s t e c h a základech procesu tlumočení. Publikace je zaměřena především na specifika tlumočení ve vzdělávacím procesu. Jelikož je však v zájmu autorek, aby byla publikace p ř í s t u p n á i široké veřejnosti, zařazují některé informace pro snazší pochopení a porozumění i vícekrát. Ú v o d n í kapitola se zabývá o b e c n ý m v y m e z e n í m t e r m í n u t l u m o č e n í , typy tlumočení a obecné přibližuje okolnosti tlumočení ve vzdělávacím procesu. Mezi subjekty tlumočení, které ovlivňují podstatným způsobem kvalitu tlumočení, řadí autorky kromě studentů, tlumočníka a pedagoga i vedení školy, které výše zmíněné subjekty může vést, významně ovlivňovat a které také rozhoduje o materiálním zázemí. Pozornost je věnována přiblížení situace v USA, kde zaměstnávání tlumočníků ve vzdělávání začalo již v 70. letech a časem se stalo samozřejmostí, a porovnání se situací u nás, kde došlo díky komunismu v tomto směru k útlumu. Neslyšícím s t u d e n t ů m bylo právo na vzdělávání ve znakovém jazyce upíráno. Po roce 1989 se situace změnila. Díky volnému přístupu k informacím se pedagogové neslyšících studentů mohli seznámit s metodami vzdělávání v zahraničí, s jejich výsledky
a doporučeními. Následovalo m n o h o v ý z n a m n ý c h událostí, mezi které patří především započatý výzkum znakového j a z y k a , p ř i j e t í z á k o n a o z n a k o v é řeči apod., což mělo zásadní vliv na postupnou p r o m ě n u vzdělávání neslyšících. V závěru úvodní kapitoly se autorky pozastavují nad otázkou nutnosti tlumočníků na školách pro sluchově postižené, kde lze předpokládat, že sami pedagogové zvládnou k o m u nikovat ve znakovém jazyce; pozastavují se nad problémem zatím neexistujícího vysokoškolského systému, který by nabízel studijní p r o g r a m y z a m ě ř e n é p ř í m o na tlumočení ve vzdělávání. Tuto roli zastává v současné době Česká komora tlumočníků znakového jazyka a vysokoškolský obor čeština v komunikaci neslyšících. T l u m o č n í k by tedy měl být určitým z p ů s o b e m vzdělán. Jen to však nestačí k tomu, aby se stal z tlumočníka kvalitní profesionál. Autorky vysvětlují důležitost existence etického k o d e x u t l u m o č n í k a a uvažují o samotné osobnosti tlumočníka. Přibližují vývoj přístupu k této profesi a z m i ň u j í p o d s t a t n é oblasti vzdělávání profesionálního tlumočníka. Patří mezi ně t r a n s l a t o l o g i e , etika, p r o b l e m a t i k a komunity, m a n a g e m e n t a znalost legislativy. Jsou také zmíněny vlastnosti, které by i přes svou vlastní individualitu měl každý t l u m o č n í k mít. Vedle flexibility, nezaujatosti a dalších vlastností, h r a j e v ý z n a m n o u roli také s c h o p n o s t sebedisciplíny a zvládnutí udržet tzv. nízký profil (tedy příliš na sebe neupozorňovat). Pro demonstraci jednotlivých vlastností
jsou uvedeny zajímavé příklady z praxe. Autorky se rovněž zabývají odpovědí na zásadní otázku, zda by měl t l u m o č n í k opravdu jen zprostředkovávat komunikaci. Oblast vzdělávání je v m n o h a ohledech specifická a tlumočník se m n o h d y musí rozhodovat, zda má vystoupit ze své role „zprostředkovatele". Autorky upozorňují na fakt, že vystoupením z této role tlum o č n í k p o r u š u j e etický kodex, který je obecným základem profesionality. Nesmí z role vystoupit, aby se stal např. zapisovatelem, dozorem, asistentem apod., ale na názorném příkladu autorky poukazují na specifické situace, kdy je vystoupení z role p ř í m o nevyhnutelné. T l u m o č n í k ve vzdělávání má při tlumočení specifické p o d m í n k y dané tím, že je d o určité míry členem vzdělávacího týmu, že se většinou jedná o tlumočení m n o h a různých témat v rámci j e d n o h o dne, že musí své tlumočení přizpůsobit určené věkové kategorii studentů. Autorky se v souvislosti s tímto zamýšlejí nad smyslem a účelností doplňování etického kodexu pro potřeby vzdělávacího prostředí, j e h o z k o n k r é t ň o v á n í či úpravy. P ř e s t o ž e se n á z o r y různí, domnívají se, že dobře promyšlená pravidla, která etický k o d e x d o p l ň u j í , nejsou s ním v rozporu a m o h o u přispět ke zvýšení kvality takového tlumočení. Autorky dále vytyčují zásady spolupráce učitele a t l u m o č n í k a a uvádějí o b e c n é zásady v tlumočnické praxi. P o d r o b n ě jsou zde vysvětlena také o b e c n á pravidla t l u m o č e n í ve vzdělávání. Pravidla jsou specifikována zvlášť
p r o p e d a g o g y a zvlášť p r o s t u d e n t y . Přehlednost jednotlivých pravidel zlepšuje časové uspořádání rozdělené na části před t l u m o č e n o u h o d i n o u , při ní a p o tlumočené hodině. Obecné je vyzdvižena především znalost odpovídající legislativy a p o z o r n o s t je z a m ě ř e n a na postavení tlumočníka z hlediska pracovněprávních v z t a h ů na r ů z n ý c h s t u p n í c h vzdělávání, na k o m p e t e n t n o s t t l u m o č n í k a a na připravenost školy. Velice praktické jsou konkrétní návrhy a doporučení pro vybavení tříd, ve kterých tlumočení probíhá (rozestavení lavic, umístění tlumočníka, osvětlení, kontrastnost). I pro nepřímou tlumočnickou činnost, tedy pro přípravu na tlumočení, zde čtenář nalezne m n o h o přínosných informací, od vytvoření vhodných p o d m í n e k až p o samotnou analýzu p o d k l a d ů p r o tlumočení. Autorky neopomíjejí zmínit také j e d n o z aktuálních témat, kterým je týmové tlumočení a jeho p ř í n o s a využitelnost ve š k o l n í m p r o středí. Tlumočník je m i m o jiné nucen se každý den „správně" rozhodnout během j e d i n é h o okamžiku. To s sebou přináší i komplikované tlumočnické situace, mezi které patří například tlumočení při nepřehledné situaci, problém zda zjednodušovat či ne, a spousta dalších situací, které jsou názorné podloženy příklady z praxe a nutí č t e n á ř e k zamyšlení. To, co bylo ještě n e d á v n o v m n o h a profesích o p o m í j e n o a co je nejen o d tlumočnické profese neoddělitelné, shrnuje podkapitola s názvem Po tlumočení, která se p o d r o b n ě zabývá otázkou reflexe a sebereflexe.
Soubor pravidel tlumočení, která jsou specifická p r o pedagogy, rozdělily autorky na pravidla týkající se komunikace (přirozený projev, respekt k o d l i š n é m u jazyku a kultuře, čelní postoj, vizualizace, oční kontakt a další) a pravidla týkající se organizace tlumočené výuky (přestávky pro tlumočníka, týmové tlumočení). Sam o t n é m u tlumočení předchází předání materiálů a přizpůsobení fyzického prostředí třídy, následuje sebereflexe a reflexe. Nechybí zde opět příklady komplikovaných situací z praxe. Pravidla tlumočení jsou p r o samotné studenty specifická především proto, že po dlouhá léta byli považováni především za pasivní posluchače. Pro t l u m o č n í k a jsou však klienty tlumočnických služeb, k t e ř í m a j í být n á l e ž i t ě i n f o r m o v á n i . Rozsah i n f o r m a c í , které s t u d e n t i mají získat, se liší dle jejich věku. Autorky zde nabízejí srovnání s p o s t u p e m ve Švédsku. Studenti by měli být seznámeni se základní legislativou, s rolí tlumočníka, jaká má práva a povinnosti, ale také jak tlumočníka využívat. Student by měl mít také možnost se k tlumočené situaci sám vyjádřit (například p o k u d m u tlumočník nevyhovuje). Autorky se zamýšlejí n a d tím, kdo by měl studenty o problematice t l u m o č e n í poučit a u p o z o r ň u j í na fakt, že v současné době není informovanost o tlumočení u neslyšících studentů a žáků dostatečná. Závěrečná kapitola shrnuje stávající situaci, problémy a specifika pro jednotlivé stupně vzdělávání. U každé podkapitoly
je uveden příklad z praxe, jeho analýza a závér. Obrovským přínosem celé publikace je velké množství praktických ukázek a zkušeností z České republiky i ze zahraničí (USA, Švédsko, Nový Zéland). Ty jsou plynule propojeny s předkládanou teorií a výkladem. Pro čtenáře (neboli začínajícího tlumočníka) jsou v textu připraveny také „Otázky k přemýšlení", kde si může každý ověřit míru p o r o z u m ě n í právě vysvětlované problematice, ale i sám na sobě si prověřit, jak by postupoval v situacích, do kterých se možná zatím nedostal. Sám na sobě si tak může ověřil, zda je dostatečně připravený a co ještě musí v sebevzdělá-
vání dohnat. Publikace nastiňuje množství otázek, které by si možná ani zkušenější t l u m o č n í k nepoložil, a m ů ž e i jej tedy vést k d a l š í m u v y h l e d á v á n í i n f o r m a c í a rozšiřování o d b o r n o s t i a kvalifikace. Tato „učebnice" pro tlumočníky splňuje všechny požadavky, které jsou, dle m é h o n á z o r u , na v ý u k o v é m a t e r i á l y t o h o t o typu kladeny. Česká komora tlumočníků znakového jazyka předkládá z á j e m c ů m velice p ř e h l e d n ý a u c e l e n ý m a t e r i á l s jasným výkladem, který je podložený názornými příklady a ukázkami a doplněný d o p o r u č e n í m i a návrhy na řešení různých situací. Klára
Ptáčková
HOZA, J. It s Not What You Sign, It s How You Sign It. Politeness in American Sign Language. Washington (DC): Gallaudet University Press, 2007.235 s. ISBN 978-1-56368352-7. MEIR, I.; SANDLER, W. A Language in Space. The Story oflsraeli Sign Language. New York; London: Lawrence Erlbaum Associates, 2008.332 s. ISBN 978-0-80585507-8. Dvě z nových knižních publikací o znakových jazycích (Hoza 2007, Meir; Sandler 2008) mají za cíl, každá trochu jinak, prohloubit dosavadní poznatky o struktuře vizuálně motorických jazyků i o jejich fungování v komunikaci. Jedna publikace (Meir; Sandler 2008) má p o v a h u m o n o g r a f i c k o u - p o p i s u j e 1
a a n a l y z u j e izraelský z n a k o v ý j a z y k . ' Zároveň ovšem, jak naznačuje i její titul (Jazyk v prostoru), chce poskytnout také a k t u á l n í i n f o r m a c e o znakových jazycích vůbec, logicky zvláště o těch jejich rysech, převážné gramatických, které jsou různými znakovými jazyky sdíleny. Adresátem publikace mají být lingvisté,
Vznikla na základě dlouholeté práce izraelské Laboratoře pro výzkum znakového jazyka a je první prací tohoto druhu publikovanou v angličtině (předcházela jí verze hebrejská).