Winters 3 - zlom
23.10.1956 1:21
Stránka 1
TRIFID
Winters 3 - zlom
23.10.1956 1:21
Stránka 2
PfieloÏila Miroslava Polová.
Ben H. Winters Ztrápen˘ svût Poslední policajt – kniha tfietí Tato kniha ani Ïádná její ãást nesmí b˘t kopírována, rozmnoÏována ani jinak ‰ífiena bez písemného souhlasu vydavatele. World of Trouble: The Last Policeman book 3 Copyright © 2014 by Ben H. Winters All rights reserved. Translation © Miroslava Polová, 2017 Cover © Milan Malík, 2017 © Stanislav JuhaÀák – Triton, 2017 ISBN 978-80-7553-270-1 (pdf) Stanislav JuhaÀák – TRITON, VykáÀská 5, 100 00 Praha 10 www.tridistri.cz
Winters 3 - zlom
23.10.1956 1:21
Stránka 3
Winters 3 - zlom
23.10.1956 1:21
Stránka 5
Winters 3 - zlom
23.10.1956 1:21
Stránka 7
Pro Dianu „… Budu tû milovat aÏ do skonání, oh, oh jééé…“ Já to nevzdám, já nemÛÏu, Já to nevzdám, já nemÛÏu, Já to nevzdám, já uÏ to nemÛÏu vzdát.“ Bob Dylan: „Solid Rock“
Winters 3 - zlom
23.10.1956 1:21
Stránka 9
Stfieda 22. srpna Rektascenze 18 h 26 m 55,9 s Deklinace –70° 52’ 35’’ Elongace 112,7° Delta 0,618 amplitudy
Winters 3 - zlom
23.10.1956 1:21
Stránka 11
11
„Jste tady kvÛli tomu prachu? Prosím, fieknûte mi, Ïe jste pfii‰el udûlat nûco s tím prachem.“ Neodpovídám. Nevím co fiíct. Dívka chraptí a sípá, pfies nos a ústa má rou‰ku a nad ní na mû hledí polo‰ílené oãi plné nadûje, zatímco já zmatenû pfie‰lapuju na prahu. Krásná blond˘nka, vlasy si odhodila z obliãeje dozadu, je ‰pinavá a utahaná jako v‰ichni, panikafií jako v‰ichni. Ale tady se dûje je‰tû nûco jiného, nûco nezdravého. V tûch oãích je nûco biochemického. „No tak pojìte dál,“ proniká hlas skrz antialergickou rou‰ku. „Dál, pojìte dál, zavfiete dvefie, ty dvefie.“ Vstoupím dovnitfi, dívka kopnutím dvefie zabouchne a rychle se otoãí obliãejem ke mnû. Îluté letní ‰aty, vybledlé a na lemu odrbané. Vyzáblá, bledá, kost a kÛÏe. Nemá jen antialergickou rou‰ku, ale taky silné Ïluté latexové rukavice. A je po zuby ozbrojená, to je dal‰í vûc, v rukou dva poloautomaty, v holínce zastrãenou jednu men‰í pistoli, zpod lemu ‰atÛ ãouhá l˘tková pochva s velk˘m loveck˘m tesákem. A i kdyÏ je tûÏko poznat, jestli je funkãní nebo ne, na pleteném pásku u pasu se jednoznaãnû komíhá granát. „Vidíte ten prach?“ ptá se a pistolemi ukazuje po koutech. „Vidíte, jak obrovsk˘ problém máme s tím prachem?“ Pravda, ve sluneãních paprscích jsou vidût zrnka prachu poletující ve vzduchu stejnû jako odpadky poházené po podlaze, hromady ‰pinavého obleãení a otevfiené kufry, z nichÏ lezou zbyteãnosti v‰eho druhu – ãasopisy, elektrické ‰ÀÛry, zmuchlané dolarové bankovky. Ale ona vidí nûco víc, neÏ co tu je, to se pozná, ona je mimo, zufiivû mrká a zpoza rou‰ky se oz˘vá ka‰el. KéÏ bych si jen dokázal vybavit, jak se jmenuje. Tolik by pomohlo, kdybych si jen vzpomnûl, jak se jmenuje. „Co s tím budeme dûlat?“ zachraptí. „To to jen vyluxujete, nebo…? Je to tak, Ïe to prostû vysajete a vynesete ven? Tak se to dûlá s kosmick˘m prachem?“ „Kosmick˘ prach,“ opakuju. „Eh. No, víte, pfiesnû nevím.“
Winters 3 - zlom
12
23.10.1956 1:21
Stránka 12
Ben H. Winters
Tohle je moje první cesta do newhampshireského Concordu od chvíle, kdy jsem odtud utekl, kdy spoleãnû s vût‰inou toho, co je‰tû z mûsta zbylo, shofiel i mÛj dÛm. CoÏ bylo pfied mûsícem. Zmatek tûch posledních ‰ílen˘ch hodin postupnû odumfiel a vystfiídalo ho nevraÏivé, truchlivé ticho. Teì jsme jen pár blokÛ od centra, v opu‰tûné skofiápce obchodu na Wilson Street, ale venku se netlaãí Ïádné rozãílené davy, po ulicích nepobíhají Ïádní vydû‰ení lidé. Îádné troubení aut, Ïádná stfielba v dálce. Teì uÏ se lidé schovávají; ti, co pfieÏili, jsou zalezlí pod pefiinou nebo ve sklepû jako vûzni sv˘ch noãních mÛr. A tahle holka, totálnû rozhozená, blábolí nûco o imaginárním prachu z vesmíru. UÏ jsme se jednou vidûli, zrovna tady v tomto mrÀavém obchodû, b˘valém sekáãi zvaném Pfií‰tû zas!. Tehdy takhle nevypadala, tehdy tomu je‰tû nepropadla. Jistû, ostatním lidem je mizernû úplnû stejnû, v rÛzné mífie a s rÛzn˘mi symptomy; kdyby se je‰tû aktualizoval a pouÏíval DSM-IV, byla by tam tato nová du‰evní porucha pfiipsána ãervenû. Debilizující obsese gigantick˘m asteroidem s dráhou kolidující s dráhou na‰í kfiehké planety. MoÏná astrománie. Iluzorní interstelární psychóza. Mám pocit, Ïe kdybych ji mohl oslovit jménem, pfiipomenout jí, Ïe nás nûco spojuje, Ïe jsme dvû lidské bytosti, uklidnilo by to rozboufienou mysl a nepfiipadal bych jí tak hroziv˘. Pak bychom si mohli promluvit rozumnûji. „Je toxick˘, víte,“ vysvûtluje. „Je opravdu, opravdu nebezpeãn˘. Kosmick˘ prach je opravdu, opravdu ‰patn˘ na plíce. Fotony vám spalují plíce.“ „Poslouchejte,“ naléhám a ona zpanikafienû vyjekne a vrhne se ke mnû, jen na ní ta rozmanitá v˘zbroj zachfiestí. „DrÏte jazyk za zuby,“ sykne. „AÈ vám nenapadá na jazyk.“ „Jasnû. Pokusím se. VÛbec neotevfiu pusu.“ DrÏím ruce volnû u tûla tak, aby na nû vidûla, a zachovávám neutrální v˘raz, sladk˘ jako med. „Vlastnû jsem se pfii‰el na nûco zeptat.“
Winters 3 - zlom
23.10.1956 1:21
Ztrápený svět
Stránka 13
13
„Zeptat?“ Zmatenû svra‰tí oboãí a pátravû na mû hledí skrze oblaka neviditelného prachu. Beztak jsem nepfii‰el za ní; potfiebuju si promluvit s tím jejím kámo‰em. Pfiítelem, moÏná. To je jedno. S tím chlápkem, kter˘ ví, kam se mám vydat dál. Doufám, Ïe to ví. Spoléhám na to. „Potfiebuju mluvit s Jordanem. Je tu Jordan?“ Dívka se najednou probere, zpozorní, pistole se zvednou. „To on – on vás poslal?“ „Ne.“ Zvednu ruce. „Ne.“ „Ach BoÏe, to on vás poslal. Jste s ním spolãen˘? Je ve vesmíru?“ Kfiiãí, postupuje ke mnû, ústí poloautomatÛ mi mífií do obliãeje jako dvû ãerné díry. „To on to dûlá?“ Odvracím hlavu ke zdi, jsem k smrti vydû‰en˘, dokonce i teì, je‰tû i dnes. „To on mi to dûlá?“ A pak – nûjak – zázrakem – vytane to jméno. „Abigail.“ Pohled zmûkne, dívka maliãko vykulí oãi. „Abigail,“ opakuju. „MÛÏu vám nûjak pomoct? MÛÏeme si pomoct navzájem?“ Vyjevenû na mû zírá. TûÏké ticho. OkamÏiky plynou, ãasu valem ub˘vá. „Abigail, prosím.“
Winters 3 - zlom
23.10.1956 1:21
Stránka 15
âtvrtek 27. záfií Rektascenze 16 h 57 m 00,6 s Deklinace –74° 34’ 33’’ Elongace 83,7° Delta 0,384 amplitudy
Winters 3 - zlom
23.10.1956 1:21
Stránka 17
17
1. Dûlá mi starosti pes. Teì je‰tû k tomu v‰emu i kulhá, k tomu suchému hvízdavému d˘chání a sípavému ka‰li, kter˘ chfiestí v jeho maliãkém tûlíãku, k tûm o‰kliv˘m cuckÛm ve ‰pinavé srsti, které beznadûjnû zfilcovatûly. Nevím, kde a jak k tomu pfii‰el, Ïe zaãal ztûÏka napadat na pravou pfiední, ale uÏ jde, pomalu se za mnou vybelhá z dokumentace a protáhne se mi mezi nohama na chodbu; v˘mluvnû za sebou tahá nohy, ‰ourá se a ãenichá podél zdí, chudák mal˘, s koÏí‰kem cel˘m umolousan˘m, ale pofiád bíl˘m. Sleduju Houdiniho s tûÏk˘m srdcem. Nebylo ode mne fér, Ïe jsem ho vzal s sebou. Chyba, kterou jsem udûlal bezmy‰lenkovitû; bez rozmyslu jsem vystavil svého psa útrapám dlouhé a nejisté cesty s nehygienickou vodou na pití a nuzn˘m Ïrádlem, trmácením po krajnicích opu‰tûn˘ch dálnic a po neobdûlan˘ch polích, bitkám s jin˘mi zvífiaty. Mûl jsem ho nechat v bezpeãí na chalupû v Massachusetts, s McConnellovou, s dûckama McConnellové, se v‰emi ostatními dûtmi, s ostatními psy, v bezpeãném a pohodlném prostfiedí. JenÏe já ho vzal s sebou. Ani jsem se ho neptal, jestli se mu chce. Ne Ïe by nûjak˘ pes vÛbec dokázal rozumnû zvaÏovat pro a proti. Vzal jsem ho s sebou, za pût dlouh˘ch t˘dnÛ jsme urazili skoro tisíc ãtyfii sta nároãn˘ch kilometrÛ a ta únava se na psu projevuje, to se nedá popfiít. „Opravdu mû to moc mrzí, kámo,“ ‰eptám a pes se rozka‰le. Na chodbû se zastavím, vdechuju tmu, zírám nahoru na strop. Na dokumentaci to bylo stejné jako tady v‰ude: na policích silná vrstva prachu, registraãky zpfievracené a prázdné. Zatuchl˘, plesniv˘ vzduch. Na operaãním, na nûãím stole mezi zhasl˘mi laptopy a panelem staré radiocentrály na noÏní spínaã, leÏel prastar˘ zbytek nedojedeného send-
Winters 3 - zlom
23.10.1956 1:21
18
Stránka 18
Ben H. Winters
viãe, prolezl˘ mravenci. Nic pofiádného, nic, co by pomohlo nebo dalo nadûji. Dorazili jsme vãera pozdû v noci a okamÏitû jsme zaãali s pátráním. Teì je o tfii hodiny pozdûji, zaãíná vycházet slunce – prosklen˘mi vstupními dvefimi na protûj‰ím, v˘chodním konci chodby pronikají dovnitfi mdlé, bledé paprsky – my uÏ jsme prohledali vût‰inu budovy a nic. Nic. Malá policejní stanice jako ta v newhampshireském Concordu, kde jsem pracoval. Je‰tû men‰í. Celou noc jsem po kolenou prolézal místnost po místnosti, s lupou a silnou baterkou: vrátnice, operaãní, administrace, cela pfiedbûÏného zadrÏení, dokumentaãní. Chladná jistota mû plní, jako kdyÏ ve studni stoupá ‰pinavá voda: nic tu není. Policistka McConnellová to vûdûla. ¤íkala mi, Ïe je pitomost sem chodit. „TakÏe co ty vlastnû ví‰ – jméno nûjakého mûsteãka?“ ptala se. „Budovu,“ upfiesnil jsem. „Policejní stanici. V jednom mûsteãku v Ohiu.“ „V Ohiu?“ Skeptická. ZaloÏené ruce, chmury na ãele. „Hele, ty ji nenajde‰. A i kdyby? Tak co?“ Dobfie si pamatuju, jak mi bylo, kdyÏ se vztekala, a navíc se rozhofiãila oprávnûnû. Jen jsem pfiik˘vl a balil jsem se dál. A teì, v kalném ranním svûtle na prázdné chodbû na prázdné policejní stanici zatnu praviãku v pûst, zvednu ji v pûtaãtyfiicetistupÀovém úhlu a pra‰tím s ní dolÛ jako paÏbou pistole, pra‰tím dozadu do zdi, o kterou se opírám. Houdini se otoãí a vyjevenû na mû zírá, jasné ãerné zvífiecí oãi se ve tmû lesknou jako dûtské sklenûnky. „Tak jo,“ fiíkám mu. Zahlenûnû zachroptí. „Tak jo. Tak to tu budeme prohledávat dál.“ *
Winters 3 - zlom
23.10.1956 1:21
Ztrápený svět
Stránka 19
19
O kousek dál na chodbû je plaketa s ãestn˘m uznáním Danielu Arnoldu Carverovi za jeho sluÏby pfii pfiíleÏitosti odchodu na odpoãinek z policejního oddûlení v Rotary v Ohiu, v hodnosti nadporuãíka, Léta Pánû 1998. Hned vedle této upomínky visí koÀská podkova seskládaná z barevn˘ch papírov˘ch kartiãek z hraãkáfiství, na které místní dûti jásav˘mi plakátov˘mi barvami nakreslily primitivní symbolické postaviãky rozjafienû mávajících poldÛ, a dole je úhledn˘m krasopisem uãitele ze základní ‰koly napsáno: „Díky za prohlídku!“ Kartiãky se pohupují na spirálách z vybledlé izolepy; plaketa je maliãko nakfiivo a je na ní centimetrová vrstva prachu. Dal‰í místnost je nalevo, kousek za plaketou a dûtsk˘mi kresbiãkami. Je oznaãená nápisem DETEKTIVOVÉ, nicménû první, ãeho si v‰imnu, kdyÏ vstoupím, je, Ïe tu byl jen jeden detektiv. Jeden psací stÛl, jedno toãicí kfieslo. Jedna pevná linka, s ufiíznutou ‰ÀÛrou, odpojené sluchátko je zavû‰ené ve vidlicích jako jevi‰tní artefakt. Od stropu visí kvûtináã; kytka uÏ dávno uschla, zÛstaly jen seschlé stonky a chumáã hnûd˘ch listÛ. Vedle je pomaãkaná petka s vodou. Pfiedstavuju si detektiva, kter˘ v této místnosti kdysi sedûl a pohodlnû opfien˘ v kfiesle dotahoval poslední detaily plánované razie v metamfetaminové laboratofii nebo dobromyslnû, leã jízlivû nadával na nûjakou rigidní smûrnici od tûch ignorantÛ nahofie na správû. Nasaju vzduch a mám dojem, Ïe cítím star˘, zatuchl˘ koufi z jeho doutníkÛ. Vlastnû z jejích doutníkÛ. Jejích. Na stole leÏí tlust˘ koÏen˘ zápisník a v pravém horním rohu je úhlednû vyraÏené jméno. Detektiv Irma Russelová. „Omlouvám se, detektive Russelová,“ sdûlím jí, aÈ je, kde je, a po‰lu jí vzdu‰né zasalutování. „Îe mû to nenapadlo hned.“ Znovu si vzpomenu na policistku McConnellovou. Nakonec, aÏ u dvefií, si stoupla na ‰piãky a políbila mû. Pak mû postrãila, pofiádnû do mû ‰Èouchla obûma rukama, jako Ïe
Winters 3 - zlom
20
23.10.1956 1:21
Stránka 20
Ben H. Winters
mû vysílá za m˘m dobrodruÏstvím. „Jdi,“ fiekla. Laskavû, smutnû. „Padej.“ Slabé ranní svûtlo sem tím jedin˘m, zaprá‰en˘m oknem je‰tû pofiádnû neproniklo, a tak zase rozsvítím baterku, pfiidrÏím si ji nad notesem detektiva Russelové a listuju. První záznam je star˘ jen sedm mûsícÛ. âtrnáctého února. Na Valentina nahlásila detektiv Russelová úhledn˘m ‰ikm˘m rukopisem, Ïe pro v‰echny úfiední budovy v celém kraji bylo nafiízeno stfiídavé pfieru‰ení dodávek elektfiiny a proto budou od této chvíle v‰echny záznamy vedeny ruãnû. Následující záznamy jsou dokumentací úpadku. Desátého bfiezna do‰lo v obchodû s potravinami ve ãtvrti Brown County k men‰ím v˘trÏnostem, které se v‰ak rychle roz‰ífiily a vyústily ve „v‰eobecné obãanské nepokoje nepfiedvídatelného rozsahu“. Tfiicátého bfiezna je uvedeno, Ïe kapacita pohotovostních sil oddûlení je v˘raznû sníÏená, na tfiicet pût procent personálního stavu ve srovnání s loÀsk˘m rokem. „Jason vzal roha!!!“ poznamenává v závorce detektiv Russelová a z tûch vykfiiãníkÛ ãi‰í pfiekvapení a zklamání. Dvanáctého dubna byl pfiedveden muÏ, jehoÏ „Ïivotním snem bylo násilí“ a z nûhoÏ se vyklubal „Charlie z Blakeova skladu potravin!!!“ Usmûju se. Detektiv Russelová se mi líbí. Ze v‰ech tûch vykfiiãníkÛ zrovna odvázan˘ nejsem, ale líbí se mi. Procházím rukopisné záznamy v prÛbûhu následujících mûsícÛ. Poslední záznam, s datem devátého ãervna – pfied ‰estnácti t˘dny – sdûluje prosté: „Creekbed,“ a za tím: „Otãe na nebesích, ochraÀuj nás, ano?“ Chvíli tam je‰tû postávám a skláním se nad notesem. Do kanceláfie vpajdá Houdini; cítím, Ïe se mi o nohy otírá jeho ocas. Vytáhnu z náprsní kapsy svÛj tenk˘ modr˘ se‰it a zapí‰u si 9. ãervna a k tomu Creekbed a Otãe na nebesích, ochraÀuj nás, ano? SnaÏím se psát drobn˘m písmem a hustit slova k sobû. Tohle je poslední modr˘ se‰it, kter˘
Winters 3 - zlom
23.10.1956 1:21
Stránka 21
21
Ztrápený svět
mám. Táta byl profesorem na vysoké, a kdyÏ zemfiel, zÛstaly po nûm tûchto zkou‰kov˘ch se‰itÛ plné bedny, ale od té doby, co jsem nastoupil k bezpeãnostním sloÏkám, jsem jich spoustu spotfieboval, a je‰tû o víc jsem pfii‰el pfii poÏáru, kter˘ strávil mÛj dÛm. PokaÏdé, kdyÏ si nûco zapisuju, tak mû maliãko sevfie úzkost, co budu dûlat, aÏ mi i tyto stránky dojdou. Pozavírám zásuvky v psacím stole detektiva Russelové, vrátím zápisník na místo a otevfiu ho na stejné stránce, jako kdyÏ jsem ho na‰el. * V té samé náprsní kapse mám v ãerveném plastovém obalu z prÛkazky concordské vefiejné knihovny zastrãenou fotografii své sestry z v˘roãní fotografie z druhého roãníku na vysoké. Nico jako drzá, otrávená studentka, v dûravém ãerném triãku a lacin˘ch br˘lích, pfiíli‰ nad vûcí, neÏ aby se obtûÏovala s ãesáním. Pfiezíravû ‰pulí spodní ret a koutky má svû‰ené: Já se usmûju, aÏ já budu chtít, a ne kdyÏ mi nûjak˘ moula fiíká, aÈ fieknu s˘r. Tak rád bych mûl u sebe nûjakou novûj‰í fotku, jenÏe o ty jsem pfii‰el pfii poÏáru; ale pravdou je, Ïe Nico Palacová je ze ‰koly teprve osm let, a pokud jde o její vzhled a afektovanost, zÛstává ta fotografie stále aktuální. Celé tûlo mû svrbí touhou provést ten star˘ znám˘ rituál – plesknout fotkou pfied cizí lidi: „Vidûli jste tuto dívku?“ – a namátkou to zkou‰et znovu a znovu a znovu. Kromû fotografie a se‰itu nosím ve svém hnûdém, o‰oupaném sportovním saku je‰tû pár dal‰ích základních vy‰etfiovatelsk˘ch potfieb: pfiíruãní lupu, ‰v˘carsk˘ kapesní nÛÏ, tfiímetrové samosvinovací pásmo, náhradní baterku, krabiãku nábojÛ do své sluÏební pistole. Samotnou pistoli, SIG Sauer P 229, kterou mám uÏ tfii roky, nosím v pouzdfie na boku.
Winters 3 - zlom
23.10.1956 1:21
22
Stránka 22
Ben H. Winters
Dvefie na dokumentaãní se otevfiou a zase zaklapnou a já si posvítím baterkou na Corteze. „Sprejová barva,“ oznámí mi, zvedne aerosolov˘ sprej a nad‰enû s ním zatfiese. „NapÛl pln˘.“ „Fajn,“ pochválím ho. „Skvûlé.“ „No ale to je skvûlé, policisto,“ ohradí se Cortez a s dûtinskou radostí pfievrací nález v tûch sv˘ch prackách sem a tam. „Hodí se na znaãení cesty a dá se z nûj snadno vyrobit zbraÀ. Staãí svíãka, kanceláfiská sponka, sirka. Voil`a: plamenomet. UÏ jsem takov˘ vidûl.“ Spiklenecky na mû mrkne. „UÏ jsem takov˘ i vyrobil.“ „Fajn,“ opakuju. Takhle mluví pofiád. Zlodûj Cortez, nyní pfiekvapivû mÛj partner: jako by mûl svût trvat navûky, jako by on sám se sv˘mi zájmy a zvyky mûl trvat navûky. Povzdechne si, smutnû zavrtí hlavou nad m˘m nezájmem a pak kolem mû ve tmû proklouzne jako pfiízrak a jde dál, pátrat na chodbû po dal‰í kofiisti. Ona tu není, ‰eptá mi do ucha policistka McConnellová. Îádné odsuzování, Ïádn˘ vztek. Jen konstatování toho, co je zfiejmé. Táhl ses takovou dálku zbyteãnû, detektive Palaci. Ona tu není. Den postupuje. Nazlátlé sluneãní svûtlo se plíÏí ke mnû, na vzdálenûj‰í konec tmavé chodby. Pes je nûkde, kde ho nevidím, ale dost blízko na to, abych ho sly‰el ka‰lat. Cítím, jak se mi planeta pod nohama chvûje.
2. Vedle detektivní kanceláfie jsou dvefie oznaãené V¯STROJ a i tam je plno dobfie znám˘ch vûcí: vû‰áky s vûtrovkami, odrbaná modrá k‰iltovka, solidní ‰nûrovací boty Carhartt se ztvrdl˘mi tkaniãkami. Policejní odûv na ven. V jednom koutû je lacin˘ umûlohmotn˘ stojan s orlí hlavou a na nûm americká vlajka. Na spodním rohu nástûnky je pfiipíchnu-
Winters 3 - zlom
23.10.1956 1:22
Ztrápený svět
Stránka 23
23
t˘ federální informaãní leták o bezpeãnosti práce, ten sam˘, co jsme mûli v Concordu a co z nûj detektiv McGully rád nahlas pfiedãítal a nevûfiícnû nad ním remcal: „No ne, páni, pr˘ nûjaké tipy, jak se zachovat. Îe pr˘ nás mÛÏe nûjak˘ v‰ivák zastfielit, kdyÏ mu jde o kejhák!“ U zadní stûny je magnetická tabule na rozviklan˘ch koleãkách, s nedatovan˘m vzkazem, zato psan˘m velk˘mi písmeny a tfiikrát podtrÏen˘m: „DRÎTE SE, SRÁâI“. Pousmûju se pfii pfiedstavû utahaného mladého serÏanta, jak to pí‰e, jak maskuje svÛj strach jadrnou chlapskou mluvou. DRÎTE SE, SRÁâI. OchraÀuj nás, ano? Pro bezpeãnostní sloÏky to nebyly snadné ãasy, tûch posledních pár mûsícÛ, fakt ne. Protáhnu se zadními dvefimi z místnosti s v˘strojí do je‰tû men‰ího prostoru, do kuchyÀky a odpoãívárny v jednom: v˘levka, ledniãka, mikrovlnka, kulat˘ stolek a ãerné plastové Ïidle. Otevfiu ledniãku a okamÏitû ji zase zabouchnu; vyvalila se na mû vlna tepla a smradu: zkyslé jídlo, zkaÏené potraviny, hniloba. Zastavím se pfied prázdn˘m automatem na pi‰ingry a chvilku mÏourám na svÛj panoptikální odraz v plexiskle. Îádné su‰enky tam nejsou, jen prázdné trubky, zkroucené jako holé zimní vûtve. Ale sklo rozbité není, a to by pfiece v tûchto dnech b˘t mûlo, jako v‰ude na svûtû. Na tento automat nikdo nezaútoãil ani baseballovou pálkou ani tûÏkou carharttou, nikdo se nepokusil násilím vybrat jeho poklady. V tomhle automatu asi do‰ly zásoby uÏ pradávno, moÏná ho vybrala detektiv Russelová nebo její zklaman˘ pfiítel Jason, kdyÏ odcházel – aÏ na to, Ïe kdyÏ si pfiidfiepnu, zakleknu a podívám se líp, zjistím, Ïe ãerná horizontální dvífika na dnû automatu, kudy padaly pi‰ingry ven, jsou otevfiená a zapfiená plastovou vidliãkou, aby se nezavfiela. Posvítím si na to, vidliãka je dramaticky ohnutá, tahová síla tvrdého plastu jen taktak vzdoruje síle automatového uzávûru.
Winters 3 - zlom
24
23.10.1956 1:22
Stránka 24
Ben H. Winters
A sakra, fiíkám si, protoÏe tohle by mohlo b˘t pfiesnû to, co hledám, ledaÏe by ne. ProtoÏe jistû, teoreticky mohla plastová vidliãka vydrÏet v této ohnuté pozici dlouho, moÏná i mûsíce, ale na druhou stranu – jedno z mnoha kárn˘ch opatfiení, které si moje sestra vyslouÏila bûhem své trnité vysoko‰kolské dráhy v Concordu, se t˘kalo právû tohoto triku: zaseknutí automatu v profesorském salónku a vyloupení v‰ech sladk˘ch tyãinek a bramborov˘ch lupínkÛ; zÛstaly tam jen nízkokalorické jogurtové tyãinky se vzkazem: Dejte si, tlou‰tíci! KdyÏ zase popadnu dech, opatrnû vidliãku vyprostím. V kapse mám tucet svaãinov˘ch sáãkÛ; do jednoho z nich vidliãku vsunu, strãím si sáãek do kapsy sportovního saka a jdu dál. Obû mûlké kuchyÀské skfiíÀky nûkdo fiádnû prohledal. Talífie jsou rozházené a porozbíjené, misky vyházené na podlahu. Zachovaly se jen dva kafáãe, na jednom je nápis MAJETEK POLICEJNÍHO ODDùLENÍ ROTARY, na druhém PO¤ÁD JSEM ZAMILOVAN¯; JE·Tù ÎE PO¤ÁD EXISTUJE SEX. Usmûju se a promnu si unavené oãi. Policajti mi chybí, fakt Ïe jo. Byla tady? Vzala ty tyãinky Nico? Voda ve dfiezu je pu‰tûná naplno, páãka je otoãená úplnû doleva, jako by nûkdo zapomnûl, Ïe mûstské dodávky vody byly zastaveny, a pfii‰el si sem pro sklenici vody. Anebo moÏná voda pfiestala téct zrovna ve chvíli, kdy nûkdo dfiez pouÏíval. Tfieba si sem za‰el nûjak˘ polda po dlouhé a nároãné smûnû pro hrnek vody nebo um˘t si obliãej, a najednou ejhle, pro tebe uÏ voda není. V˘levka je celá od krve. Je to hlubok˘ dfiez z nerezové oceli, stejnû jako baterie, a kdyÏ prohlíÏím stûny a dno, zji‰Èuju, Ïe jsou celé pocákané rezavû rudou krví. Odtok je ucpan˘, je v nûm plno sraÏen˘ch chuchvalcÛ. Znovu se podívám na v˘tokové ramínko u baterie, tentokrát pozornûji,
Winters 3 - zlom
23.10.1956 1:22
Ztrápený svět
Stránka 25
25
posvítím si na nûj, a najdu slabé ãervené ‰mouhy: svíraly ho zakrvácené dlanû a cloumaly s ním. DRÎTE SE, SRÁâI. Na zdi nad dfiezem je pfii‰roubovaná závûsná poliãka s tfiemi noÏi. V‰echny jsou od krve, celé, jsou postfiíkané od jílce po ãepel. V útrobách se mi zrodí uzlík strachu a rozãílení a klokotavû mi stoupá do krku. Prudce se odvrátím, rychle, srdce bu‰í, rychle pfies v˘strojní místnost, ven na chodbu, venku uÏ slunce vy‰lo, skrz sklenûné dvefie proniká mdlá okrová záfi a teì uÏ vidím na podlahu jasnû, vidím stopy od krve, které bûÏí po chodbû. Jednotlivé skvrny vedou jasnû jako drobky chleba od kuchyÀského dfiezu pfies v˘strojní místnost kolem magnetické tabule a vlajkového stojanu na chodbu a po ní aÏ k v˘chodu z policejní stanice. MÛj uãitel, detektiv Culverson, mÛj rádce a pfiítel, to naz˘val jít s krví. Jít s krví znamená jít s prchajícím podezfiel˘m nebo obûtí, znamená to „najít stopu a zjistit, jakou písniãku ti chce zazpívat“. Potfiesu hlavou pfii vzpomínce, jak to fiíká – pfieváÏnû Ïertem a zámûrnû ufÀukanû, ale detektiv Culverson umûl najít ta pravá slova, to teda jo. Jdu s krví. Sleduju pravidelnou fiadu kapek, které se objevují na dlaÏbû v patnácti aÏ dvacetimetrov˘ch odstupech po celé chodbû a vedou prosklen˘mi dvefimi ven, kde stopa hned pfied budovou mizí v mlaskavém bahnû. Zastavím se. Je je‰tû ‰ero a pr‰í, jemnû, rozpaãitû mrholí. Pr‰í uÏ celé dny. KdyÏ jsme sem s Cortezem vãera pozdû v noci dorazili, byl zrovna takov˘ liják, Ïe jsme ‰lapali na kole se sakem pfietaÏen˘m pfies krk a hlavu, jako hlem˘Ïdi v ulitû, a pfies vûci ve vozíku, kter˘ jsme táhli za sebou, jsme pfietáhli a pfiivázali modrou plachtu. AÈ ‰la ta krvácející osoba odtud kamkoli, nezÛstaly po ní Ïádné stopy, které by o tom zpívaly. U zakrváceného dfiezu v kuchyÀce si otevfiu svÛj mal˘ modr˘ se‰it na jedné z posledních prázdn˘ch stránek a nakreslím si hrub˘ opoznámkovan˘ náãrtek noÏÛ nad
Winters 3 - zlom
23.10.1956 1:22
26
Stránka 26
Ben H. Winters
dfiezem. ¤eznick˘ nÛÏ, tfiicet centimetrÛ; sekáãek, patnáct centimetrÛ, kónick˘, ‰piãat˘ hfibet; bûÏn˘ nÛÏ na ovoce a zeleninu, devût centimetrÛ, na rukojeti mezi n˘ty vyraÏená znaãka W.G. Zakreslím si vzor krvav˘ch skvrn na noÏích a ve v˘levce. Pak se spustím na v‰echny ãtyfii a znovu jdu s krví, a tentokrát si v‰imnu, Ïe v‰echny kapky jsou protáhlé, ani ne kulaté jako spí‰ oválné a na jedné stranû za‰piãatûlé. Jdu znovu, potfietí, hezky pomalu, procházím stopy svou velkou lupou Sherlock Holmes a teì vidím, Ïe se stfiídají: jedna protáhlá kapka ukazuje sem, jiná tam, jedna na v˘chod, druhá na západ, a tak je to po celé chodbû. Byl jsem detektivem pouhé tfii mûsíce, pov˘‰ili mû zniãehonic a stejnû rychle propustili, kdyÏ Concordskou policii pohltilo Ministerstvo spravedlnosti, a tak jsem nikdy nedostal odbornûj‰í v˘cvik, kter˘ bych za normálního v˘voje kariéry absolvoval. Nejsem tak zbûhl˘, jak bych chtûl, ve finesách rozboru a dokumentace scény zloãinu, nemám takovou jistotu, jak bych rád. Ale stejnû. Pfiesto. To, co jsem tu zjistil, opravdu není jedna stopa, ale dvû; to, co stfiídání kapek ukazuje, jsou dva rÛzné pfiípady, kdy nûkdo procházel touto chodbou, a buì krvácel, nebo nesl nûco od krve. Dvû cesty opaãn˘m smûrem. Vrátím se do kuchyÀky a znovu se pozornû zahledím na rudou spou‰È ve v˘levce. V útrobách se rodí ãerstvé zjitfiení, do Ïil se vlévá nov˘ vzruch. Moc kafe. Nedostatek spánku. Nové informace. Nevím, jestli tu Nico je nebo jestli tu nûkdy byla. Ale nûco se tu stalo. Nûco. * Nebyl to DamoklÛv meã konce svûta, co vrazilo klín mezi mou sestru a mne, byla to na‰e rozdílná reakce na konec svûta, zásadní neshoda ohlednû základní podstaty toho, co se dûje – jin˘mi slovy, zda se to dûje nebo nedûje.
Winters 3 - zlom
23.10.1956 1:22
Ztrápený svět
Stránka 27
27
Dûje. Já mám pravdu a Nico se m˘lí. Îádn˘ soubor faktÛ je‰tû nikdy nebyl tak puntiãkáfisky zkoumán, Ïádn˘ soubor údajÛ je‰tû nikdy nebyl tak peãlivû analyzován a znovu analyzován tolika tisíci profesory, vûdci a vládními zmocnûnci. V‰ichni se zoufale snaÏili prokázat, Ïe je to omyl, v‰ichni pfiesto zjistili, Ïe je to pravda. V nûkter˘ch drobnostech existují jisté nejasnosti, samozfiejmû, napfiíklad ohlednû sloÏení a struktury asteroidu, jestli je primárnû z kovu nebo z kamene, jestli je to monolit nebo slepenec. RovnûÏ existují rÛzné pfiedpovûdi ohlednû toho, co se pfiesnû bude dít po dopadu: kolik bude sopeãné aktivity a kde; jak rychle se zvednou oceány a jak vysoko; jak dlouho bude trvat, neÏ slunce zatemní oblaka popela, a jak dlouho bude to zatemnûní trvat. Ale na tom základním faktu panuje shoda: asteroid 2011GV1, znám˘ jako Maia, s prÛmûrem ‰est a pÛl kilometru a letící rychlostí mezi padesáti ‰esti tisíci a ‰edesáti ãtyfimi tisíci kilometrÛ za hodinu, dopadne v Indonésii v úhlu devadesáti stupÀÛ od horizontály. K tomu dojde tfietího fiíjna. Od stfiedy za t˘den, kolem obûda. V raném stadiu existovala taková poãítaãová animace, která mûla obrovskou sledovanost, spoustu lajkÛ a pfieposílání – to uÏ je víc neÏ rok, to bylo v létû loÀského roku, kdy byla pravdûpodobnost dopadu vysoká, ale je‰tû to nebylo definitivní, kdy lidé je‰tû pracovali, je‰tû pouÏívali poãítaãe. To byl poslední divok˘ rozkvût sociálních sítí, lidé hledali staré pfiátele, vymûÀovali si konspiraãní teorie, navzájem si posílali a schvalovali seznamy Ïivotních snÛ. Ten kreslen˘ film, ta animace popisovala svût jako piñatu, kdy klacek drÏí BÛh – BÛh ve své starozákonní podobû, s velk˘m bíl˘m plnovousem, MichelangelÛv BÛh – a bu‰í do kfiehké koule, dokud nepraskne. To byla jedna z milionu verzí toho, co se stane, která to – jakkoli pitomû – pfiipisovala BoÏí vÛli a BoÏí pomstû, která líãila vesmírné tûleso jako druhou potopu.
Winters 3 - zlom
28
23.10.1956 1:22
Stránka 28
Ben H. Winters
Ten kreslen˘ film mi nepfiipadal nijak chytr˘, pfiinejmen‰ím protoÏe pfiedstava piñaty je totálnû mimo. Svût se ve skuteãnosti nerozpadne, nerozletí se na kusy jako rozbitá keramická nádoba. Nárazem se otfiese, to jistû, ale bude dál pokraãovat po své orbitû. Oceány se vzedmou, lesy zachvátí oheÀ, hory se zfiítí a vychrlí lávu, v‰ichni zemfiou. Ale svût se bude toãit dál. Podstata na‰eho rozkolu spoãívala v tom, Ïe Nico si pfiedstavuje, Ïe zabrání tomu, aby Maia dopadla. Ona a nûkolik jejích kamarádÛ. Naposledy jsme mûli del‰í rozhovor je‰tû v Durhamu, v New Hampshiru, a ona mû tehdy krmila v‰emi moÏn˘mi detaily o své tajné podzemní skupinû a jejich tajn˘ch podzemních plánech. Naklánûla se ke mnû, mluvila ãím dál rychleji a vá‰nivûji, koufiila jednu za druhou a jako vÏdycky nemûla Ïádnou trpûlivost se sv˘m zabednûn˘m star‰ím bratrem, kter˘ má klapky na oãích a je totálnû natvrdl˘ a nedÛvûfiiv˘. Vykládala mi, jak lze dráhu asteroidu odklonit pfiesnû propoãten˘m nukleárním v˘buchem, odpálen˘m ze vzdálenosti jednoho polomûru tûlesa od asteroidu, ãímÏ se uvolní dostateãnû vysoké mnoÏství rentgenov˘ch paprskÛ, aby se ãást povrchu tûlesa odpafiila a vznikl tak „miniaturní OberthÛv raketov˘ efekt“, kter˘ zmûní dráhu tûlesa. Tato operace se naz˘vá „v˘buch nad povrchem“. Vûdû jsem neporozumûl. Nico, to bylo jasné, taky ne. Ale trvala na tom, Ïe ten manévr v utajení cviãnû provedlo Federální ministerstvo obrany a teoretická úspû‰nost je pfies pûtaosmdesát procent. Mlela dál a dál a já jsem poslouchal a snaÏil se zachovat váÏnou tváfi, snaÏil jsem se nesmát ani nerozhazovat rukama ani ji nechytat za ramena a netfiást s ní. Ov‰emÏe tu informaci o v˘buchu nad povrchem nám zlá vláda z neznám˘ch dÛvodÛ zatajuje a ov‰emÏe existuje jeden vzpurn˘ vûdec, kter˘ ví, jak to provést, a ov‰emÏe ho vláda drÏí nûkde ve vojenské vûznici. A ov‰emÏe, ov‰emÏe, ov‰emÏe Nico s tím sv˘m kámo‰em Jordanem a dal‰ími
Winters 3 - zlom
23.10.1956 1:22
Stránka 29
29
Ztrápený svět
spiklenci mají plán, jak ho dostat na svobodu a zachránit svût. ¤íkal jsem jí, Ïe je to iluze a podvod. ¤íkal jsem jí, Ïe je to JeÏí‰ek a kouzelná víla a Ïe nûkomu naletûla, a ona pak ode‰la a já ji nechal jít. To byla chyba, teì uÏ to vím. Pofiád mám pravdu a ona se pofiád m˘lí, ale já ji prostû nemÛÏu jen tak nechat b˘t. AÈ si myslí, co chce, aÈ si dûlá, co chce, pofiád je to moje malá sestfiiãka a já jsem jedin˘ ãlovûk, kter˘ jí zbyl a kter˘ si dûlá starosti, jak se jí dafií. A nemohu unést pfiedstavu, Ïe na‰e poslední trpká hádka zÛstane navÏdy posledním rozhovorem, kter˘ jsme spolu vedli jako poslední dva ãlenové rodiny, ktefií kdy budou existovat. Teì ji musím najít, musím ji pfied koncem je‰tû vidût, dfiív neÏ se zemû zachvûje, voda stoupne a bÛhví co jiného je‰tû pfiijde. Chci ji vidût tak zoufale moc, aÏ mám pocit, jako by se mi v útrobách pfievalovala horká vlna, jako kdyby mi v útrobách hofiela pohfiební hranice, a jestli ji nenajdu – jestli se mi nepodafií se s ní setkat, obejmout ji, omluvit se jí, Ïe jsem ji nechal jít – tak se ta vlna vzedme a stráví mû doãista.
3. „NoÏe? Fakt?“ Cortez vzhlédne. Oãi se mu lesknou. „Velké a ostré?“ „Dva jsou velké. Tfietí je bûÏn˘ kuchyÀsk˘ na zeleninu. O ostrosti nic nevím.“ „NoÏe na zeleninu dokáÏou b˘t pfiekvapivû úãinné. S noÏem na zeleninu se dá napáchat pûkná spou‰È.“ „Vy tomu rozumíte,“ odtu‰ím. „Vy uÏ jste to zkou‰el.“ Dá se do smíchu a spiklenecky na mû mrkne. Promnu si oãi a rozhlédnu se kolem. Jsem s Cortezem v trojmístné garáÏi, posledním neprozkoumaném místû na policejní sta-
Winters 3 - zlom
30
23.10.1956 1:22
Stránka 30
Ben H. Winters
nici. Îádná auta tu nezÛstala, jen materiál – ãásti motoru, rozbité náfiadí a dal‰í harampádí v‰eho druhu, které tu zapomnûli nebo prostû nechali. GaráÏ je velká, zvuk se tu rozléhá, smrdí tu star˘ rozlit˘ benzín. Slunce sem lámanû proniká dvûma ‰pinav˘mi okny s tabulkov˘m sklem v severní zdi. „NoÏe se hodí vÏdycky,“ prohlásí Cortez rozvernû. „Ostré, tupé… NoÏe berem.“ Zasalutuje mi, jako Ïe mi blahopfieje, a vrátí se ke své práci ãili k prohrabávání drátûn˘ch regálÛ v zadní ãásti garáÏe, naproti velk˘m garáÏov˘m vratÛm, jestli by se tam nena‰lo nûco uÏiteãného. Cortez má nezvykle velké rysy: velké ãelo, velkou bradu, velké, záfiící oãi. Má v sobû nad‰ení a dravost pirátského krále. Pfii na‰em prvním setkání mû stfielil do hlavy elektrickou pistolí na skoby, ale v následujících mûsících zaznamenaly na‰e vztahy jist˘ pokrok. A na této dlouhé a nároãné cestû se z nûj vyklubal nesmírnû cenn˘ spoleãník se zku‰enostmi s otevíráním zámkÛ, vycucáváním paliva, zprovozÀováním nepojízdn˘ch dopravních prostfiedkÛ a nalézáním skladÛ se surovinami a materiálem v totálnû vybrakované krajinû. Není to zrovna ten druh parÈáka, jakého bych u sebe nûkdy pfiedpokládal, ale svût se zmûnil. Nikdy jsem si nemyslel, Ïe budu mít psa. „Ty noÏe jsou celé od krve,“ vysvûtluju Cortezovi. „Prozatím je nechám tam, kde jsem je na‰el.“ Letmo se po mnû ohlédne. „Hovûzí krve?“ „MoÏná.“ „Vepfiové?“ „I to je moÏné.“ Vemlouvavû na mû zacuká oboãím. Jíme, co jsme si vzali s sebou nebo o co jsme zakopli nebo povymûÀovali po cestû: su‰enky, tyãinky a pi‰ingry, plátky su‰eného masa, skvûlé jsou buráky s medovou polevou v maliãk˘ch pytlíãkách. Ve Finger Lakes jsme do improvizované sítû nachy-
Winters 3 - zlom
23.10.1956 1:22
Ztrápený svět
Stránka 31
31
tali ryby, nasolili je a mûli jsme jídlo na pût dní. Pijeme jen kávu, postupnû zpracováváme jeden pytel zrnkové arabiky. Cortez vyrobil z ofiezávátka na tuÏky provizorní ml˘nek; vodu odmûfiujeme na hrnky z kanystrÛ s pramenitou vodou, které jsme si vzali s sebou z Massachusetts; kávu vafiíme ve staré konvici na kempinkovém vafiiãi a cedíme pfies drátûn˘ podbûrák do termosky. Trvá to celou vûãnost. Chutná to stra‰nû. „Mohl byste uvafiit kafe?“ poÏádám Corteze. „Jo, jasnû,“ souhlasí. „Dobr˘ nápad.“ Cortez vstane, protáhne se, vyndá si ze svého golfového pytle nezbytné náãiní, pustí se do vafiení a já mezitím pfiem˘‰lím o krvi. Dvû stopy, jedna vede z kuchyÀky ven a jedna vede dovnitfi. Cortez postaví na kafe, vrátí se k hledání pokladÛ a dál systematicky probírá drátûné regály; kaÏdou vûc zvedne na svûtlo, rychle ji prohlédne, zhodnotí, rozhodne se a postoupí dál. „V˘cviková pfiíruãka,“ hlásí. „Pornoãasopis. Prázdná krabice od bot. Sluneãní br˘le. Rozbité.“ Zahodí je za sebe. Zrcadlové sluneãní br˘le, jaké nosívali státní. Dopadnou na ‰achovnicovou betonovou garáÏovou podlahu a roztfií‰tí se napadrÈ. „Pouzdra na pistoli. Ty by se moÏná mohly hodit. No ne! Propánakrále, policisto. Dalekohled.“ Zvedne velk˘ ãern˘ dalekohled a namífií ho na mû jako nûjak˘ ptáãník. „·patné zprávy,“ hlásí. „Vypadáte pod psa.“ Dalekohled si bere. Bere si i pytel pln˘ baterek do mobilÛ. UÏ jsem se pfiestal Corteze ptát, k ãemu to v‰echno bude dobré, v‰echno to kfieãkování, hrabo‰ení a pfiebírání. Pro nûj je to hra, v˘zva: pofiád sbírat uÏiteãné vûci, dokud se svût nezhroutí a nikdo uÏ nebude nic potfiebovat. Jistû, uvûdomuju si moÏnost, Ïe ta krev na noÏi, ve dfiezu, na podlaze patfií Nico. Ale je je‰tû pfiíli‰ brzy o tom pfiem˘‰let, zatím je pfiedãasné brát v potaz takov˘to závûr.
Winters 3 - zlom
32
23.10.1956 1:22
Stránka 32
Ben H. Winters
KoneckoncÛ, ten nejpravdûpodobnûj‰í scénáfi je, Ïe je to krev nûkoho cizího, neznámého a Ïe ty noÏe s m˘m souãasn˘m pátráním absolutnû nesouvisí. Îe je to jen jeden stra‰liv˘ násiln˘ ãin mezi nesãetn˘mi stra‰liv˘mi násiln˘mi ãiny, jichÏ pfiib˘vá ãím dál víc. Vidûli jsme jich po cestû spoustu, setkali jsme se s lidmi, ktefií se pfiiznávali – aÈ se srdcervoucími v˘ãitkami svûdomí nebo s v˘smû‰nou vzpurností – k nûjak˘m nehorázn˘m ãinÛm. Stará paní, která v opu‰tûném obchodû s potravinami hlídala svého vnuka, se nám ‰eptem svûfiila, Ïe zastfielila nûjakého cizího ãlovûka kvÛli necel˘m tfiem kilogramÛm mraÏeného hamburgerového masa. ManÏelsk˘ pár na dálniãním odpoãívadle chytil nûkoho pfii krádeÏi pickupu Dodge, v nûmÏ bydlel, a pfii následném stfietu ho pfiejeli. Naz˘vali jsme je rud˘mi mûsty, ta nejhor‰í místa, ty komunity, kde pod tlakem událostí zavládl chaos a bezpráví. Mûli jsme rÛzná pojmenování pro rÛzné druhy svûtÛ, které vznikly z b˘valého svûta. Rudá mûsta: násilí a Ïal. Zelená mûsta: pfiíjemná, tváfií se jakoby nic. Modrá mûsta: nervózní klid, lidé zalezlí. Pfiípadnû Národní garda nebo armáda na namátkov˘ch obchÛzkách. Purpurová mûsta, ãerná mûsta, ‰edivá… Odka‰lu si do pûsti; deptá mû klaustrofobick˘ garáÏov˘ pach: zatuchl˘ smrad z cigaret a v˘fukov˘ch plynÛ. ·pinavá betonová podlaha s ãernobíl˘m ‰achovnicov˘m vzorem. Na mysli mi vytane nápad. Neurãit˘ a nejist˘. Znovu zaãichám a spustím se na v‰echny ãtyfii; tvrd˘ beton se mi zaryje do kolen a do dlaní. „Policisto?“ Neodpovídám. Popolezu dopfiedu, do stfiedu garáÏe, a s hlavou u zemû propátrávám podlahu. „Nepfieskoãilo vám?“ zji‰Èuje Cortez. Pod paÏí svírá jako fotbalov˘ míã otluãenou ocelovou pokladniãku. „Jestli vám pfieskoãilo, tak jste k niãemu a já vás budu muset seÏrat.“ „Mohl byste mi pomoct?“
Winters 3 - zlom
23.10.1956 1:22
Ztrápený svět
Stránka 33
33
„S ãím Ïe to?“ „S vajgly,“ odtu‰ím a sundám si své sportovní sako. „Pomozte mi, prosím, hledat cigaretové nedopalky.“ Lezu po podlaze od zadní stûny smûrem ke garáÏov˘m vratÛm, rukávy jsem si vykasal, dlanû mám ãím dál ‰pinavûj‰í. Za pouÏití lupy systematicky postupuju podle ‰achovnicového vzoru: svûtlé ãtverce, tmavé ãtverce. Po chvíli Cortez pokrãí rameny, postaví ocelovou bedniãku na zem a dáme se do toho spolu, bok po boku jako pasoucí se krávy, s pohledem upfien˘m na zem zvolna postupujeme po ‰achovnici. VajglÛ je tam samozfiejmû spousta: podlaha garáÏe je jako v‰echna taková místa posetá cigaretov˘mi nedopalky. Lovíme v prachu a ‰pínû na podlaze, vybíráme v‰echno, co najdeme, a já si pak k tomu dfiepnu a roztfiídím to na dvû hromádky; kaÏd˘ jeden kousek si pfiidrÏím na svûtle a pozornû na nûj mÏourám, neÏ mu pfiidûlím místo. MoÏné a nemoÏné. Cortez si pfii práci pohvizduje a tu a tam zabruãí: „‰ílené, ‰ílené“. Vût‰ina cigaret jsou buì generika, nemají na filtru Ïádnou znaãku, nebo jsou ruãnû balené, je to jen smotek tenkého bílého papírku, z nûhoÏ se na konci sypou drobky tabákového listu. A pak, po deseti minutách – patnácti… „Tady to je.“ Tady. Sáhnu na zem a seberu umolousan˘ maliãk˘ smotek papíru, ten, po kterém pátrám. Zvednu ho na mdlé ‰edivé svûtlo. Tady. „Aha,“ zhodnotí to Cortez. „Vajgl. Já vûdûl, Ïe to dáme.“ Neodpovídám. Na‰el jsem ho, pfiesnû jak jsem v hloubi své policajtské du‰e doufal, vûdûl jsem, Ïe ho najdu. Jeden cigaretov˘ nedopalek, zkroucen˘ a potrhan˘, típnut˘ a do hnûda rozedfien˘ podpatkem, ze ‰pinavé zmaãkané dutinky se derou rozdrcená tabáková vlákna. Opatrnû drÏím toho rozmáãknutého ‰paãka ve dvou prstech jako rozbité tûlíãko nûjakého hmyzu.
Winters 3 - zlom
23.10.1956 1:22
34
Stránka 34
Ben H. Winters
„Je tady.“ Vstanu. Rozhlédnu se po garáÏi. „Byla tady.“ Teì se mlãení ujal Cortez. Pofiád je‰tû zírá na podlahu – zaujalo ho nûco jiného. Srdce mám tûÏké, nadouvá se mi v hrudi a splaskává jako pfiíliv. Trh s cigaretami, stejnû jako trh se v‰ím ostatním návykov˘m zboÏím, se s pfiízrakem konce civilizace rázem rozpadl: poptávka raketovû stoupla a zásoby se rozplynuly. Vût‰ina kufiákÛ – star˘ch i nov˘ch – si vystaãila s nechutn˘mi generiky nebo schrastila dost tabáku, aby si mohla balit cigarety sama. Ale mé sestfie, mé sestfie Nico, se vÏdycky nûjak podafiilo sehnat svou oblíbenou znaãku. Zvednu vajgl k oãím. Pfiiãichnu k nûmu. Tahle vûc se musí hodnotit ve spojitosti s plastovou vidliãkou, kterou byla zaraÏena otevfiená dvífika od automatu, a závûr plynoucí z tûchto dvou objevÛ, z tûchto dvou drobností hovofiících spoleãnou fieãí je, Ïe je to reálné. Chudák pomatená Abigail nejmenovala ze v‰ech budov na svûtû zrovna policejní stanici v ohijském Rotary náhodou. Nico sem opravdu pfii‰la, ona i její bujará banda konspirátorÛ a rádoby hrdinÛ. Skoro bych fiekl, Ïe tady nechala ten nedopalek zámûrnû, moÏná dokonce celé ty roky navzdory mému sek˘rování koufiila zámûrnû jen proto, aby za sebou mohla nechat tuhle stopu. JenÏe já vím, Ïe celé ty roky koufiila, protoÏe byla na nikotinu závislá, a taky protoÏe mi ráda pila krev. „Byla tady,“ opakuju Cortezovi, kter˘ si cosi mumlá sám pro sebe a nataÏen˘m ukazováãkem pfiejíÏdí po podlaze. Strãím si nedopalek do sáãku a opatrnû si ho zasunu do kapsy u saka. „Ona tu je.“ „Já mám nûco lep‰ího,“ oznámí mi a vzhlédne od betonového ãtverce, u kterého dfiepí. „Tohle jsou padací dvefie.“ *
Winters 3 - zlom
23.10.1956 1:22
Ztrápený svět
Stránka 35
35
Nico si se mnou hrála na schovávanou cel˘ Ïivot. O víkendu po pohfibu – po tom druhém pohfibu, po pohfibu na‰eho táty, zaãátkem ãervna toho roku, kdy mi bylo dvanáct – po domû chodili stûhováci, balili do beden mÛj mal˘ Ïivot, vyná‰eli ven stohy m˘ch komiksÛ, mou baseballovou rukavici a mou postel; cel˘ mÛj pozemsk˘ majetek naloÏili na náklaìák na jeden zátah. Najednou jsem si uvûdomil, Ïe jsem uÏ nûkolik hodin nevidûl svou malou sestfiiãku. Vyletûl jsem, zpanikafiil, prohledával jsem dÛm jako ‰ílen˘, protahoval jsem se kolem stûhovákÛ, otevíral dvífika zaprá‰en˘ch prázdn˘ch skfiíní, prohledával sklep. Na concordsk˘ch ulicích mi nohy klouzaly v blátû po letním de‰ti; lítal jsem po postranních uliãkách a volal ji. Nakonec jsem Nico na‰el ve White Parku, uhihÀanou, schovanou pod klouzaãkou, v lehk˘ch letních ‰atiãkách, v nichÏ by je‰tû chytla úÏeh, klacíkem ryla do hlíny své jméno. Zachmufienû jsem si k ní dfiepnul a zpraÏil ji pohledem. Byl jsem vzteky bez sebe, uÏ tak jsem mûl zjitfiené city ze stûhování a zármutku. ·estiletá Nico se ke mnû natáhla a pohladila mû po tváfii. „Ty sis myslel, Ïe jsem taky pryã, Ïe, Hene?“ Poskoãila a obûma ruãiãkama mû vzala za ruku. „Îe jo?“ A teì jsem tady v Ohiu, v Rotary, ani ne t˘den pfied koncem, prsty mû svrbí, v pfiedklonu obcházím kolem zlodûje Corteze jako námûsíãn˘ a zírám na jeho rozloÏitá záda, zatímco on se hrbí nad padacími dvefimi a snaÏí se zjistit, jak je zvednout. Tajné dvefie v garáÏové podlaze, to je pfiekvapivé, aÏ na to, Ïe na tom vlastnû nic pfiekvapivého není. Tohle je jedna z vûcí, které teì lidé dûlají, a dûlají to po celém svûtû – kopou díry, hledají díry a slézají do dûr. ¤íká se, Ïe armáda Spojen˘ch státÛ dokonce vybudovala rozsáhlou síÈ olovûn˘ch bunkrÛ urãen˘ch pro evakuaci vrcholn˘ch armádních a klíãov˘ch státních ãinitelÛ, opevnûn˘ podzemní svût, kter˘ se táhne zpod Pentagonu pfies cel˘ Arlington.
Winters 3 - zlom
36
23.10.1956 1:22
Stránka 36
Ben H. Winters
West Marlborough v Texasu vyhlásil tfiímûsíãní akci „Celé mûsto kope“, aby pod místním vysoko‰kolsk˘m fotbalov˘m hfii‰tûm vybudoval velk˘ bezpeãn˘ prostor pro v‰echny mûstské obyvatele. Pfiíslu‰ní experti byli k takov˘m podnikÛm v‰eobecnû zdvofiile skeptiãtí – aÈ uÏ ‰lo o vládní ãi mûstské projekty nebo o miliony obãanÛ, kopajících si soukromé pevnosti jako za studené války. Jako by se nûkdo mohl prokopat tak hluboko, aby ustál v˘buch. Jako byste si tam mohli vzít s sebou dost potravin a v‰eho, abyste pfieÏili, aÏ slunce zmizí a v‰echna zvífiata pomfiou. „Do prdele,“ mumlá Cortez. Vzal si na to mou lupu, zkoumá hladkou betonovou podlahu, proklepává ji uzlovit˘mi klouby na prstech. „Co je?“ ptám se a pak z toho rozãílení, úzkosti, únavy a prachu dostanu záchvat ka‰le. Nevím, co to je. V krku mû pálí. Stojím tûsnû za ním, nakukuju mu pfies rameno, pfie‰lapuju. âas bûÏí, minuty pádí jako hvûzdy letící svûtelnou rychlostí ve sci-fi seriálu. Mrknu na svoje hodinky znaãky Casia. UÏ je 9:45. Je to vÛbec moÏné? „Cortezi?“ ozvu se. „DokáÏete ty dvefie otevfiít nebo ne?“ „To nejsou dvefie,“ odtu‰í. Potí se, odhrnuje si husté ãerné vlasy z oãí. „V tom je ten problém.“ „Jak to myslíte, Ïe to nejsou dvefie?“ Mluvím moc pfiekotnû, moc nahlas. Vlastní slova mû drásají do u‰í. Mám pocit, Ïe se snad zblázním, jen maliãko ale. „¤íkal jste, Ïe tady jsou dvefie.“ „Mea culpa. Dvefie by mûly kliku.“ Bodne prstem do podlahy. „Tohle je poklop. Víko. Tady je v zemi nûjak˘ otvor, pravdûpodobnû na schodi‰tû, a nûkdo ho zakryl.“ Cortez ukáÏe na ãtyfii body na podlaze, kde – jak tvrdí on – jsou vidût nejasné obrysy dûr po tyãích ãili základech zábradlí od schodi‰tû. Ale je‰tû víc vypovídající jsou podle nûj samotné ãtyfii betonové ãtverce: dva tmavé, dva svûtlé, poloÏené nedávno, mnohem pozdûji neÏ v‰echny ostatní.
Winters 3 - zlom
23.10.1956 1:22
Ztrápený svět
Stránka 37
37
„Tohle je poklop,“ tvrdí. „Tyhle ãtyfii kusy jsou ve skuteãnosti jeden. Vzali ruãní míchaã, odlili desku, o‰lapali ji a obarvili, aby sedûla ke vzorci na podlaze, pfiifiízli okraje, aby zapadla, a pak ji sem spustili.“ Podá mi zpátky lupu. „Vidíte, kde je ofiíznutá?“ JenÏe já to nevidím. Nic z toho nevidím. Vidím jen podlahu. Cortez vstane a protáhne se – otáãí se doprava doleva, aÏ mu lupe v zádech. „Tady ten vzor byl na okrajích doupraven˘ ruãnû. Ostatní jsou pfiifiíznuté strojovû. Tohleto je ruãní práce. Vidíte?“ MÏourám na podlahu, kulím oãi, jak jen to jde. Jsem tak utahan˘. Cortez si znavenû, pobavenû povzdechne a pak se ráznû vydá k velk˘m garáÏov˘m vratÛm. „Hele,“ ozve se, odhodí petlici, jen to bouchne, a rozrazí vrata dokofián. „Vidíte tohle?“ A garáÏ najednou oÏije, v‰ude ve vzduchu poletují miliony drobounk˘ch ãásteãek. „Prach.“ „Pfiesnû tak. Beton, to jsou jen maliãké kamínky napûchované hodnû natûsno. Nûkdo vzal napfiíklad brusku na beton nebo pojízdnou fiezaãku spár, aby okraje toho pfiíklopu doãistil, a pfii tom se nadûlá spousta prachu. Jako tady.“ „Kdy?“ ptám se. „Kdy se to dûlalo?“ „Jste na nejlep‰í cestû k hyperventilaci, policisto. Upadne vám hlava.“ „Kdy to bylo?“ „Mohlo to b˘t vãera. Mohlo to b˘t pfied t˘dnem. Jak jsem fiíkal – beton nadûlá spoustu prachu.“ Dfiepnu si. Vstanu. Sáhnu do kapsy, nahmatám Nicãinu fotku, vidliãku, cigaretov˘ ‰paãek, schovan˘ ve svaãinovém pytlíku. Znovu si dfiepnu. Tûlo odmítá zÛstat v klidu. Cítím, jak mi v Ïilách koluje ãerné kafe, jak nervóznû klokotá. Do oãí mû ‰típe prach. Myslím, Ïe teì uÏ to vidím, tu vlasovou spáru mezi poklopem a podlahou. Tam dole je Nico. Nico a v‰ichni ostatní. Dorazili sem, celá banda, a tady
Winters 3 - zlom
38
23.10.1956 1:22
Stránka 38
Ben H. Winters
si pod vrstvou hladkého betonu ve staré garáÏi vybudovali cosi jako náhradní velitelství. A teì tam dole ãekají, aÏ pfiijde na fiadu dal‰í etapa plánu – anebo to vzdali a teì ãekají pod policejní stanicí jako p‰trosi s hlavou v písku? „Tak na to pfiidûláme madlo,“ navrhnu Cortezovi. „Zvedneme to.“ „To nepÛjde.“ „Proã?“ „ProtoÏe by to vyÏadovalo sílu, kterou nemáme.“ Pohledem zhodnotím své tûlo. VÏdycky jsem byl huben˘, ale teì jsem vychrtl˘ po mûsíci Ïivota o müsli tyãinkách a kafi. CortezÛv úbytek na váze se na jeho zápasnické postavû projevil ‰lachovitostí, ale Mr. Universe to taky není. Jin˘mi slovy – je sice silnûj‰í neÏ já, ale siln˘ není. „Madlo nepomÛÏe,“ prohlásí. Pomalu si balí cigaretu, vrství do papírku tabák z váãku, kter˘ nosí v golfovém pytli. „Tak co budeme dûlat?“ ptám se a Cortez se dá do smíchu, kdyÏ vidí, jak si to rázuju sem a tam. „Pfiem˘‰lím, kámo. ZvaÏuju to. Vy pofiád chodíte v kruzích. Nakonec upadnete a to teprve bude sranda.“ Má pravdu. Îertuje, popichuje mû, ale je to tak, pofiád chodím, nedokáÏu chvíli postát na místû, krouÏím kolem poklopu v podlaze jako hvûzda na orbitû. My‰lenky se stáãí k blízkému parÈákovi mé sestry, k tomu, kterého jsem se snaÏil najít v Concordu, k Jordanovi, pfiíjmení neznámé. Jordana mi pfiedstavila Nico na newhampshireské univerzitû, kam mû doprovázela, aby mi pomohla s jedním pfiípadem; on trpûlivû poslouchal, ona mu dávala návrhy, bylo v tom neokázalé, ale jasnû nadfiazené postavení v hierarchii jejich konspirace. Na Jordanovi mû pra‰til do u‰í ironick˘ tón ve v‰em, co fiekl. Zatímco Nicãin vztah k jejich tajné revoluci byl vÏdycky naprosto seriózní a vfiel˘ – oni pfiece opravdu chtûjí spasit svût – u toho kluka, Jordana, jsem mûl vÏdycky pocit, Ïe nûco hraje, Ïe pózuje a Ïe se tím navíc skvûle baví. Nico na
Winters 3 - zlom
23.10.1956 1:22
Stránka 39
39
Ztrápený svět
nûm tento postoj nevidûla ãi nechtûla vidût a tak byl jejich vztah jen dal‰í vûcí, která mi dûlala starosti. KdyÏ jsem vidûl Jordana naposledy, byla uÏ Nico pryã, odnesla ji helikoptéra, a on mi ‰kodolibû naznaãoval nûco o dal‰ích tajnostech, hlub‰ích úrovních a aspektech jejich intrik, do nichÏ Nico zasvûcená nebyla. A pak, kdyÏ jsem se vrátil, abych ho na‰el, abych z nûj vytáhl, kam sakra ‰la, na‰el jsem místo toho jen Abigail, zmatenou a opu‰tûnou Abigail, a od ní jsem se dostal sem, do Ohia, do Rotary, k poklopu v podlaze. „My se tam dolÛ musíme dostat.“ „No, fieknu vám,“ odtu‰í Cortez, „Ïe to moÏná nepÛjde.“ „Musíme.“ Cortez vyfukuje kotouãe d˘mu a oba zadumanû zíráme na podlahu. Tam dole je Jordan, já to vím, a tam dole je i Nico, dûlí ji ode mne jen tahle vrstva studeného betonu a nám staãí jen ji zvednout a odsunout z cesty. D˘chám – zpívám si nûjaké ver‰e – snaÏím se zklidnit horeãnatou a pfietaÏenou mysl, aby pfiestala janãit alespoÀ na tak dlouho, abych vymyslel nûjak˘ plán, nûjakou strategii. A v tu chvíli vbûhne do garáÏe mÛj pes. Tlapky mu na betonu ujíÏdûjí, drápky ‰krábají. Nûco se stalo. ·tûká jako ‰ílen˘, ‰tûká, Ïe by probudil mrtvého.
4. „Pravdûpodobnû nûjaká vaãice,“ funí ztûÏka Cortez, kdyÏ se Ïeneme lesem jako maniaci. „Ten pitom˘ pes vám chce nejspí‰ ukázat veverku.“ Ale není to vaãice. Ani veverka. Pfiinejmen‰ím tolik poznám z toho, jak se Houdini Ïene vpfied, je cel˘ rozkuráÏen˘, i pfies to kulhání pádí a skáãe a i podrostem se prodírá úplnû jinak, neÏ kdyÏ se pfiedtím belhal. BûÏíme za ním, Cortez a já, hust˘m lesem, kter˘ zaãíná hned za policejní
Winters 3 - zlom
40
23.10.1956 1:22
Stránka 40
Ben H. Winters
stanicí, a prodíráme se kfiovisky, jako kdyby nám hofielo za patami. Není to vaãice ani veverka. Sjedeme ze západního svahu, pokraãujeme po blátivém bfiehu potoka je‰tû hloubûji do lesa a pak koneãnû vybûhneme na malou m˘tinu, rozbahnûn˘ ovál zasypan˘ listím, nûjak˘ch osm metrÛ v obvodu. Cortez a já se musíme prodrat vysok˘m kfiovím, abychom se tam dostali, Houdini podbûhne s ãenichem u zemû, vynese mu to nové ‰rámy v koÏí‰ku, ale jemu je to jedno. Cortez pevnû svírá v ruce sekyrku a já vím, Ïe v hlubinách kapsy na svém dlouhém ãerném kabátu skr˘vá je‰tû pistoli s ufiíznutou hlavní. I já jsem vytáhl zbraÀ, svou SIG sauerku, a drÏím ji v obou rukou pfiímo pfied sebou. Spoleãnû utvofiíme na kraji m˘tiny pÛlkruh: muÏ, pes, muÏ, v‰ichni u‰tvanû supíme, v‰ichni hledíme na to tûlo. Je to dívka, obliãejem v hlínû. „Kriste,“ vydechne Cortez. „Kriste v‰emohoucí.“ Neodpovídám. NemÛÏu popadnout dech. Vkroãím na m˘tinu a snaÏím se vzchopit. Ta pfiedstava mizí a vrací se, zrak se mlÏí a zase rozjasÀuje. Dívka je úplnû obleãená: dÏínová suknû, svûtle modré triãko, svûtle hnûdé sandály. PaÏe má rozhozené pfied sebou, jako by zemfiela pfii plavání nebo jako kdyby po nûãem sahala. „To je ona?“ ptá se ti‰e Cortez. Tfiemi dlouh˘mi kroky dojdu pfies m˘tinu k tûlu, a je‰tû neÏ se tam dostanu, uÏ vím, Ïe to ona není – jiné vlasy, jiná v˘‰ka. Moje sestra nikdy nenosila dÏínovou sukni. „Ne,“ vypravím ze sebe. Zaplaví mû úleva – a pak najednou pocit viny, sevfie mû jako druhá vlna je‰tû dfiív, neÏ ta první úplnû opadne. Ta dívka, to není moje sestra, ale nûãí sestra to je, nebo dcera nebo pfiítelkynû. Nûkomu nûãím je. Byla. Obliãejem v blátû v lese, s nataÏen˘ma rukama. Pronásledovaná a chycená. ·est dnÛ pfied koncem. Cortez dojde ke mnû a zastaví se, sekyrku svírá jako jeskynní muÏ kyj. Jsme ãtyfii sta metrÛ hluboko v tichém lese a pfiízemní budova policejní stanice za námi uÏ odtud není
Winters 3 - zlom
23.10.1956 1:22
Ztrápený svět
Stránka 41
41
vidût, ani Rotary, malé mûsteãko pod kopcem na druhé stranû lesa. Zrovna tak dobfie bychom mohli b˘t kilometry hluboko v lesích, ztraceni v zelenohnûdém pohádkovém svûtû, obklopeni divokou kvûtenou, blátem a pokroucen˘mi zeÏloutl˘mi listy, které se sná‰ejí k zemi a pfiikr˘vají lesní prsÈ. Kleknu si k dívãímu tûlu, pfievrátím ji, veleopatrnû setfiu z obliãeje a oãí hlínu a kousky kÛry. Je to Asiatka. Hezká. Kfiehké rysy. âerné vlasy, bledá pleÈ. Tenké rÛÏové rty. V u‰ích malé zlaté cvoãky, v kaÏdém uchu jeden. Prala se, na obliãeji je vidût hodnû ‰krábancÛ a modfiin, vãetnû podlitiny na jednom oku, pravém, oteklém tak, Ïe by ho ani nemohla otevfiít. A má podfiíznuté hrdlo, od kraje ke kraji, z jedné strany na druhou, stra‰liv˘ fiez zaãíná tûsnû pod prav˘m uchem a kfiivka se táhne aÏ tûsnû pod levé. Ten pohled je skrznaskrz hrÛzn˘, v rozchlíplé rudé ránû vlhce prosvítá vnitfiek krku a vystavuje na odiv svûtlou, bílou tkáÀ. Podél celé rány jsou zaschlé krvavé strupy. Cortez si pfiiklekne do bláta vedle mû a zamumlá: „Otãe ná‰, jenÏ jsi na nebesích.“ Tázavû po nûm stfielím pohledem a Cortez s nervózním úsmûvem vzhlédne. „Já vím,“ fiekne. „Jsem samé pfiekvapení.“ Hledím na mrtvolu, na její krk, myslím na poliãku nad kuchyÀsk˘m dfiezem, na fieznick˘ nÛÏ, na nÛÏ na zeleninu, na sekáãek, v‰echno zakrvácené, a pak, zrovna kdyÏ chci vstát, se nadechne – maliãk˘, ale zfieteln˘ pohyb hrudníku, a pak znovu. Hrudník se zvedne a klesne. „Hele…“ vyhrknu. „Hele…“ a Cortez se podiví: „Co je?“ ale to uÏ ‰átrám po jejím tepu, pár centimetrÛ pod ohryzkem, pod tou stra‰livou ránou. Je tam, cítím ho pod prsty, slab˘ záchvûv tepu, nitkovit˘, rychl˘. Ona pfiece nemá co b˘t naÏivu, tohle dûcko leÏící v lese s podfiíznut˘m krkem, ale tak uÏ to chodí, je. Skloním k ní hlavu a poslouchám mûlk˘ dech. Je stra‰livû dehydrovaná, jazyk má otekl˘ a such˘, rty rozpraskané.