Butcher 7 - zlom :15 Stránka 1 TRIFID

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:15

TRIFID

Stránka 1

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:15

Stránka 2

Jim Butcher V posledním taÏení Copyright © Jim Butcher, 2005 All rights reserved. Translation © Zdenûk Uherãík, 2014 Cover © Chris McGrath, 2014 © Stanislav JuhaÀák – Triton, 2014 ISBN 978-80-7387-723-1 Stanislav JuhaÀák – Triton, VykáÀská 5, 100 00 Praha 10 www.tridistri.cz

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:15

Stránka 3

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:15

Stránka 4

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 5

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 6

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 7

Podûkování Dal‰í várku díkÛ dluÏím obvykl˘m podezfiel˘m: obyvatelÛm Beta Foo Asylum, jak tûm dlouhodob˘m, tak novû pfiíchozím. Nové editorce série Harry Dresden, vfielé a laskavé Anne Sowardsové. (Urãitû Ïijete v New Yorku, Anne?) Mé agentce Jennifer Jacksonové, která se mohla roztrhat, aby v‰echno zafiídila, za coÏ jsem jí neskonale vdûãn˘. Dûkuji své rodinû za lásku a podporu. Shannon, podle jejíhoÏ mínûní bych mohl pracovat desetkrát… poãkat, moÏná tfiikrát usilovnûji… no dobfie, maximálnû pûtkrát (desetkrát by uÏ bylo víc hodin, neÏ má den, a kdy bych pak mûl hrát Halo?). Dûkuji jí za to, Ïe je taková, jaká je. Také dûkuji svému synovi JJ, kter˘ je pln˘ nespoutané energie, nad‰ení a bezbfiehé lásky. Ach, a samozfiejmû dûkuji svému zufiivému chlupatému hlídaãi Frostovi, kter˘ zaÏene v‰echny lumpy dfiív, neÏ se dostanou do mé blízkosti, a pomáhá mi jíst su‰enky, které by mû mohly odvádût od práce. Mému synovi. Tomu nejlep‰ímu, co mû kdy potkalo. Mám tû rád, prcku.

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 8

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 9

Kapitola první Jsme rasa zabijákÛ. Podle Genesis staãili k pfielidnûní planety ãtyfii lidé. A první vraÏdou byla bratrovraÏda. Genesis praví, Ïe první dítû narozené smrteln˘m rodiãÛm, Kain, v záchvatu Ïárlivosti sfouklo pomysln˘ plamen Ïivota jiné lidské bytosti. Byla to brutální, krvavá, krutá a neomluvitelná vraÏda. KainÛv bratr Ábel o útoku zfiejmû nemûl do poslední chvíle ani tu‰ení. KdyÏ jsem otevfiel dvefie svého bytu, soucítil jsem s Kainem a naprosto jsem ho chápal. MÛj byt je sotva víc neÏ jedna místnost v suterénu sto let starého dfievûného penzionu v Chicagu. KuchyÀ je vestavûná do v˘klenku, ve velkém krbu témûfi stále hofií oheÀ, loÏnice má velikost postele a do koupelny se nûjak˘m zázrakem natûsnalo um˘vadlo, záchodová mísa a sprchov˘ kout. Nov˘ nábytek si dovolit nemÛÏu, takÏe v‰echny kousky jsou z druhé ruky, ale pohodlné. Na poliãkách mám spoustu knih, na zemi spoustu kobercÛ a v‰ude kolem mnoÏství svíãek. Není to nic moc, ale aspoÀ tu mám ãisto. Mûl jsem. Pod rozházen˘mi koberci byla vidût kamenná podlaha. Jedno kfieslo bylo povalené. Na gauãi chybûly pol‰táfie a z jednoho zapu‰tûného okna nûkdo strhnul závûsy. Snad proto, aby odpolední slunce lépe nasvítilo knihy smetené z police a rozházené po zemi, obnaÏilo zproh˘bané obaly, zmuchlané stránky a zdÛraznilo zmatek v mém hlavním zdroji laciné zábavy.

Butcher 7 - zlom

10

8.12.1956 1:16

Stránka 10

Jim Butcher / V posledním taÏení

Epicentrem toho bince byl krb. LeÏely v nûm odhozené ‰aty, dvû láhve od vína a podezfiele ãist˘ talífi. Ostatní obyvatelé zfiejmû uklízeli. Topornû jsem ve‰el dovnitfi. V tu chvíli mÛj velik˘ ‰ed˘ kocour Mister seskoãil z knihovny, ale namísto toho, aby se o mû jako vÏdycky zaãal otírat s nûÏností hokejového obránce, stfielil po mnû pohrdav˘m pohledem a vy‰umûl vchodov˘mi dvefimi. Povzdechl jsem si a ‰el jsem se podívat do kuchyÀského v˘klenku. Kocourovy misky na vodu i na Ïrádlo byly prázdné. Nebylo divu, Ïe byl mrzut˘. Ze zemû se zvedl chlupat˘ kus kuchyÀské podlahy a ospale se ke mnû do‰oural. MÛj pes Mouse byl pÛvodnû malé, stfiapaté ‰tûnû, které se mi ve‰lo do kapsy kabátu. S odstupem témûfi jednoho roku lituji, Ïe jsem tehdy neposlal kabát do ãistírny, nebo nûco takového. Mouse se promûnil z chlupaté kuliãky v chlupatou letadlovou loì. Jen tûÏko byste ho zafiadili k nûjaké rase, ale pfiinejmen‰ím jeden z jeho rodiãÛ musel b˘t mamut. V kohoutku mi dosahoval skoro k pasu a veterináfi mûl za to, Ïe je‰tû poroste. Vzhledem k mému malému bytu to bylo na pováÏenou. Hm, i jeho misky byly prázdné. Strãil do mû ãenichem upatlan˘m od nûãeho, co vypadalo jako omáãka na ‰pagety, a packou mi pfiihrál misky. Na linoleu to nepûknû skfiípalo. „Zatracenû, Mousi,“ zavrãel jsem rádoby jako Kain. „Takhle to tady vypadá pofiád? Jestli tu je, zakroutím mu krkem.“ Mouse moje slova jako obvykle komentoval otráven˘m zafunûním a ti‰e mû následoval ke dvefiím do loÏnice. Jen jsem natáhl ruku po klice, dvefie se otevfiely a v nich se objevila blond˘na s andûlskou tváfií. Byla ob-

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 11

Harry Dresden / kniha sedmá

11

leãená jen v triãku. Triãko nebylo nijak dlouhé, sahalo jí tûsnû nad pupík. „Ach, promiÀte,“ protáhla s ospal˘m úsmûvem. „Nevûdûla jsem, Ïe tu je‰tû nûkdo je.“ Bez ‰petky studu vklouzla do ob˘váku, prohrábla nepofiádek v krbu a vylovila z nûho své obleãení. Pohybovala se s lenivou rozko‰í. Oãividnû ãeká, Ïe na ni budu zírat, a vÛbec jí to nevadí. Kdysi bych patrnû cítil hrozné rozpaky a snaÏil bych se dívat stranou. Ale po témûfi roce Ïivota s m˘m nevlastním bratrem inkubem mnû to spí‰ lezlo na nervy. Obrátil jsem oãi v sloup. „Thomasi?“ „Tommy? Bude asi ve spr‰e,“ opáãila dívka. Vklouzla do bûÏeckého úboru – teplákÛ, bundy a znaãkov˘ch bot. „Udûlal byste mi laskavost? ¤eknûte mu, Ïe to…“ „Îe to bylo skvûlé, nikdy na to nezapomenete,“ pfieru‰il jsem ji netrpûlivû, „ale nebude se to opakovat a doufáte, Ïe si ãasem najde milou holku, bude z nûho prezident, nebo nûco takového.“ Zadívala se na mû a svra‰tila blond oboãí. „Proã se chováte jako hul…?“ Pak vykulila oãi. „Ach! Proboha, promiÀte!“ Naklonila se ke mnû a trochu zrudla. „VÛbec by mû nenapadlo, Ïe je s muÏem,“ za‰eptala jako ‚mezi námi dûvãaty‘. „Jak se vejdete do tak malé postele?“ Pfiekvapenû jsem zamrkal. „Tak poãkat.“ Ale to uÏ mû neposlouchala a ‰la ven. „To je ale nezbeda.“ Vtefiinu jsem jí zíral na záda a pak jsem se podíval na Mouse. Usmíval se po psím zpÛsobu. Jazyk mu visel z tlamy a pomalu vrtûl ãern˘m ocasem. „A ty mlã,“ fiekl jsem mu a zavfiel jsem dvefie. Ze sprchy jsem sly‰el ‰umûní vody. Vyndal jsem Ïrádlo pro Mistera a Mouse a pes ho okamÏitû zhltl. „AspoÀ toho psa mohl nakrmit,“ zabruãel jsem a otevfiel jsem ledniãku.

Butcher 7 - zlom

12

8.12.1956 1:16

Stránka 12


To byla poslední kapka, protoÏe ani po chvíli hledání jsem nena‰el, co jsem chtûl. Narovnal jsem se a myslel jsem jen na pomstu. „Hele,“ ozval se za mnou ThomasÛv hlas. „Do‰lo nám pivo.“ Otoãil jsem se a upfiel pohled na svého nevlastního bratra. Thomas mûfií asi sto osmdesát pût centimetrÛ a myslím, Ïe ãasem jsem si zvykl, Ïe je mi trochu podobn˘. V˘razné lícní kosti, protáhl˘ obliãej, pevná brada. Ale sochafi, kter˘ tesal Thomasovu tváfi, podstrãil tu mou nûjakému svému nepfiíli‰ nadanému uãedníkovi. Nedá se sice fiíct, Ïe bych byl o‰kliv˘, ale Thomas vypadá jako portrét fieckého boha muÏské krásy. Má dlouhé vlasy tak ãerné, Ïe pohlcují svûtlo, a je‰tû mokré ze sprchy se kudrnatí. Jeho oãi mají barvu boufikov˘ch mrakÛ a v Ïivotû necviãil, aby získal své pevné, dokonale vyr˘sované svaly. Mûl na sobû jen kalhoty bez ko‰ile, coÏ byla jeho standardní domácí uniforma. Jednou jsem byl svûdkem, kdyÏ v tomhle úboru otevfiel misionáfice. Vrhla se na nûho v oblaku v˘tiskÛ StráÏní vûÏe. ZÛstaly mu po ní opravdu impozantní kousance. Nebyla to tak úplnû její vina. Thomas podûdil krev svého otce, upíra Bílého dvora. Je to psychick˘ dravec, kter˘ se Ïiví surovou Ïivotní silou lidí. Nejsnáze ji získává pfii milování. Tahle jeho vlastnost ho obklopuje jako aura, která pfiitahuje pozornost, kamkoli se hne. Pokud Thomas zapojí nadpfiirozené svádûní, Ïeny prostû nedovedou odmítnout. A jakmile se zaãne krmit, uÏ ani odmítnout nechtûjí. Zabíjí je tím, tro‰ku, ale musí se ovládat. VÏdycky se omezí jen na jedno nakrmení. AspoÀ by mûl. Obûtem Bílého dvora zpÛsobovalo krmení neuvûfiitelnou extázi a postupnû byly na svém upífiím milenci stále závislej‰í. Ale Thomas nikdy ne‰el do

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 13


13

krajnosti. Jen jednou tu chybu udûlal a Ïena, kterou miloval, teì spoutaná smrtící euforií jeho doteku proplouvala Ïivotem na koleãkovém kfiesle. Zatnul jsem zuby a musel jsem si pfiipomenout, Ïe to pro Thomase nebylo jednoduché. ¤ekl jsem si, Ïe uÏ jsem se pfiíli‰ ãasto opakoval, a mlãel jsem. „Já vím, Ïe nemáme pivo,“ zavrãel jsem. „Ani mléko. Ani colu.“ „Hm,“ opáãil. „A v‰iml jsem si, Ïes nemûl ãas nakrmit Mistera ani Mouse. Vyvenãil jsi aspoÀ Mouse?“ „No jasnû… teda… vzal jsem ho ven ráno, kdyÏ jsi ‰el do práce, pamatuje‰? Tam jsem potkal Angie.“ „Dal‰í bûÏkynû,“ fiekl jsem zase tím kainovsk˘m tónem. „¤íkal jsi, Ïe uÏ sem nebude‰ vodit Ïádné cizí lidi, Thomasi. A navíc do mé postele! Zatracenû Thomasi, podívej se, jak to tady vypadá!“ Z jeho v˘razu mi bylo jasné, Ïe si to aÏ do téhle chvíle vÛbec neuvûdomoval. Zasténal. „Sakra, Harry, promiÀ. Bylo to… Angie je fakt divo‰ka, nedo‰lo mi to…“ Zvedl v˘tisk Watchers od Deana Koontze a snaÏil se uhladit obálku. „No nazdar, vypadá to tady pfií‰ernû.“ „Jo. Byls tu cel˘ den. ¤íkal jsi, Ïe vezme‰ Mouse k veterináfii. Trochu uklidí‰. Dojde‰ nakoupit.“ „Ale no tak. Stalo se nûco hrozn˘ho?“ „Nemám pivo,“ zavrãel jsem. „A volala mi Murphyová. ¤íkala, Ïe se zastaví.“ Thomas zdvihl oboãí. „VáÏnû? Bez uráÏky, Harry, ale asi to nebyl sluÏební hovor, viì?“ ZpraÏil jsem ho pohledem. „Mohl bys toho uÏ nechat?“ „¤íkám ti, Ïe staãí jen se jí zeptat, a má‰ to v suchu. Neodmítne.“ Zabouchl jsem ledniãku. „O tohle nejde.“ „No dobfie.“

Butcher 7 - zlom

14

8.12.1956 1:16

Stránka 14


„Nejde. Pracujeme spolu. Jsme pfiátelé. To je v‰echno.“ „Dobfie.“ „Nechci s Murphyovou chodit. A ona nechce chodit se mnou.“ „Jasnû, jasnû, sly‰ím.“ Obrátil oãi v sloup a zaãal sbírat rozházené knihy. „A proto chce‰, aby to tu vypadalo hezky. Aby se tady tvojí spolupracovnici líbilo a chvilku se zdrÏela.“ Zaskfiípal jsem zuby. „Zatracenû, Thomasi. Nechci od tebe modré z nebe. Ani pÛjãit peníze. Nezabilo by tû, kdybys zafiídil pár drobností, neÏ pÛjde‰ do práce.“ „Jo,“ opáãil a prohrábl si vlasy. „Hm. KdyÏ jsme u toho.“ „KdyÏ jsme u ãeho?“ Mûl b˘t odpoledne pryã, aby mohla pfiijít moje úklidová sluÏba. Skfiítkové by nepfii‰li uklízet, kdyby hrozilo, Ïe je pfii tom nûkdo uvidí. A kdybych o nich nûkomu fiekl, uÏ by se neukázali vÛbec. Neptejte se mû, proã to tak je. MoÏná mají hodnû pfiísné odbory. Thomas pokrãil rameny a posadil se na podruãku gauãe. Díval se do zemû. „Nemûl jsem peníze na veterináfie ani na nákup. Zase jsem dostal padáka.“ Chvilku jsem na nûho zíral a mÛj poãáteãní vztek sám od sebe vyprchal. To zklamání a poníÏení nehrál. „Sakra,“ zabruãel jsem. „Co se stalo?“ „Jako obvykle,“ opáãil. „Vedoucí obãerstvení ‰la za mnou do chladírny a zaãala ze sebe rvát ‰aty. Zrovna v tu dobu tam byl na kontrole majitel a z fleku mû vyrazil. Podle toho, jak se na ni díval, bych fiekl, Ïe jí chystá pov˘‰ení. Nesná‰ím diskriminaci podle pohlaví.“ „AspoÀ Ïe je to tentokrát Ïenská. Budeme muset zapracovat na tvém sebeovládání.“ „Jsem z poloviny démon,“ poznamenal trpce. „NedokáÏu se ovládat. Nejde to.“ „To neberu.“

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 15


15

„Jsi sice ãarodûj, ale to je‰tû neznamená, Ïe o tom nûco ví‰. NemÛÏu Ïít smrteln˘ Ïivot. Nejsem na to stavûn˘.“ „Vede‰ si dobfie.“ „Dobfie? Na padesát krokÛ dovedu zbavit pannu zábran, ale nevydrÏím ãtrnáct dní v práci, kde musím nosit síÈku na vlasy a pitomou papírovou ãepici. Co je na tom dobrého?“ Prudce otevfiel svÛj kufr s obleãením, vyndal z nûho boty a koÏené sako, do obojího ladnû a zároveÀ vztekle vklouzl a bez ohlédnutí vy‰el do pozdního odpoledne. A ani neuklidil, pomyslel jsem si trochu nespravedlivû. Potfiásl jsem hlavou a podíval jsem se na Mouse, kter˘ leÏel na zemi s ãumákem na packách a dûlal na mû smutné psí oãi. Kromû Thomase jsem nemûl jinou rodinu. Ale to nic nemûnilo na skuteãnosti, Ïe se ‰patnû pfiizpÛsoboval Ïivotu obyãejn˘ch lidí. Byl zatracenû dobr˘ upír. To bylo pfiirozené. Ale i kdyÏ se ze v‰ech sil snaÏil b˘t aspoÀ trochu normální, pronásledovaly ho problémy jeden za druh˘m. Nikdy si nestûÏoval, ale s pfiib˘vajícími t˘dny jsem cítil, Ïe se ho to dot˘ká stále bolestivûji a jeho zoufalství narÛstá. Mouse vydal nûco mezi v˘dechem a zakÀuãením. „Já vím,“ fiekl jsem mu, „taky mám o nûho starost.“ Vzal jsem Mouse na dlouhou procházku a vrátili jsme se, kdyÏ se na Chicago sná‰el pozdnû fiíjnov˘ veãer. Vyndal jsem po‰tu ze schránky a zamífiil jsem ke schodÛm do bytu, kdyÏ na ‰tûrkové parkovi‰tû penzionu vjelo auto a skfiípavû zastavilo pár krokÛ ode mû. Vyklouzla z nûho drobná blond˘na v dÏínách, modré ko‰ili a lesklé vûtrovce White Sox. Nechala bûÏet motor. Karrin Murphyová rozhodnû nevypadá jako ‰éfka policejního oddûlení, které se zab˘vá tím, co se pod rou‰kou noci odehrává v Chicagu a okolí. KdyÏ trollové zaãnou pfiepadávat chodce, upífii nechávají své obûti mrtvé nebo umírající na ulici nebo kdyÏ se nûkdo s vût‰í magickou pa-

Butcher 7 - zlom

16

8.12.1956 1:16

Stránka 16


lebnou silou utrhne ze fietûzu, je to úkol pro Oddûlení zvlá‰tního vy‰etfiování chicagské policie. Nikdo samozfiejmû doopravdy nevûfií na trolly, upíry a zlé ãernoknûÏníky, ale kdyÏ se stane nûco podivného, je na tomhle oddûlení, aby v‰em vysvûtlilo, Ïe to byl jen chlapík v latexové masce a není se ãeho bát. Oddûlení má nevdûãnou práci, ale jeho pfiíslu‰níci nejsou pitomci. Moc dobfie vûdí, Ïe se ve tmû pohybují vûci, které jsou mimo bûÏné chápání. Murphyová byla rozhodnuta poskytnout sv˘m policistÛm ve‰keré v˘hody pfii boji s nadpfiirozenem a já byl jednou z jejích nejlep‰ích zbraní. Najímala mû jako konzultanta, kdyÏ museli ãelit nûãemu zvlá‰È nebezpeãnému nebo neznámému. Policejní honoráfie hradily vût‰inu m˘ch v˘dajÛ. KdyÏ Mouse Murphyovou uvidûl, bafnul na uvítanou, zaãal vrtût ocasem a rozbûhl se k ní. Kdybych se byl pûknû zapfiel a natáhl nohy, jel bych pfies parkovi‰tû jako na vodních lyÏích. Nemûl jsem ale jinou moÏnost, neÏ se také rozebûhnout. Murphyová si klekla a zaãala ho zufiivû drbat za plandav˘ma u‰ima. „Nazdárek, jak se vede?“ Mouse jí na oplátku uslintal ruce vá‰niv˘mi psími polibky. „Fuj!“ vyjekla Murphyová se smíchem. Jemnû Mouse odstrãila a vstala. „Dobr˘ veãer, Harry, jsem ráda, Ïe jsem tû zastihla.“ „Právû jsme se vrátili z veãerní procházky. PÛjde‰ dovnitfi?“ Murphyová má hezounk˘ obliãej a nádhernû modré oãi. Zlaté vlasy mûla staÏené do ohonu a vypadala tak je‰tû mnohem mlad‰í neÏ obvykle. Tváfiila se ostraÏitû, dokonce jako kdyby nebyla ve své kÛÏi. „PromiÀ, ale nejde to. Musím stihnout letadlo. VáÏnû nemám ãas.“

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 17


17

„Aha. Co se dûje?“ „Budu na pár dní mimo mûsto. Vrátím se nûkdy v pondûlí odpoledne. Doufala jsem, Ïe tû pfiemluvím, abys mi chodil zalévat kytky.“ „Ach.“ Tak ona chce, abych jí zaléval kytky. Jak rezervované. Jak sexy. „Jo, jasnû, není problém.“ „Díky,“ opáãila a podala mi klíã na krouÏku. „Je od zadního vchodu.“ Vzal jsem si ho. „Kam se chystá‰?“ Zatváfiila se je‰tû rozpaãitûji. „Jenom na malou dovolenou.“ Zamrkal jsem. „UÏ roky jsem nemûla dovolenou. ZaslouÏím si ji.“ „Hm. No jasnû. Tak na dovolenou. Sama?“ Pokrãila rameny. „No, to je ta dal‰í vûc, o které s tebou chci mluvit. Neãekám Ïádné potíÏe, jen chci, abys vûdûl, kde budu a s k˘m, kdybych se vãas neukázala.“ „Dobfie, dobfie. Trocha opatrnosti není na ‰kodu.“ Pfiik˘vla. „Letím na Havaj. S Kincaidem.“ Znovu jsem zamrkal. O nûco víc. „Hm. Pracovnû?“ Pfie‰lápla z nohy na nohu. „Ne. UÏ jsme si párkrát vyjeli. Není to nic váÏného.“ „Zbláznila ses, Murphyová? Ten chlap je ãasovaná bomba.“ Zmûfiila si mû. „O tomhle jsme uÏ mluvili, Dresdene. Jsem dospûlá.“ „Já vím, ale je to Ïoldák. Zabiják. Dokonce to není úplnû ãlovûk. NemÛÏe‰ mu vûfiit.“ „Tys mu vûfiil. Vloni proti Mavfie a její tlupû.“ Zamraãil jsem se. „To bylo nûco jiného.“ „Myslí‰?“ „Jo. Zaplatil jsem mu, aby ty stvÛry zabil. Nebral jsem si ho do… hm, na pláÏ.“

Butcher 7 - zlom

18

8.12.1956 1:16

Stránka 18


Murphyová povytáhla oboãí. „Vedle nûho nebude‰ v bezpeãí.“ „Nedûlám to, abych byla v bezpeãí,“ opáãila a trochu se zardûla. „Nemûla bys to dûlat.“ Pohlédla na mû a zamraãila se. „Proã?“ zeptala se po chvíli. „ProtoÏe nechci, aby se ti nûco stalo. A protoÏe si zaslouÏí‰ nûkoho lep‰ího, neÏ je on.“ Chvíli si mû prohlíÏela a pak vyfoukla nosem. „Neutíkám se vdát do Vegas, Dresdene. Pofiád jenom pracuju a Ïivot mû míjí. Chci si jen trochu oddechnout a Ïít, dokud není pozdû.“ Vyndala z kapsy sloÏen˘ lístek. „Budu v tomhle hotelu. Kdyby ses se mnou potfieboval spojit.“ Vzal jsem od ní lístek a stále jsem se nemohl zbavit pocitu, Ïe mi nûco uniklo. Zavadila mi o prsty, ale já její dotek pfies rukavici a jizvy necítil. „Ví‰ jistû, Ïe se o sebe postará‰?“ Pfiik˘vla. „Jsem velká holka, Harry. Já jsem vybrala, kam pojedeme. On to neví. Jestli má nûco za lubem, nemÛÏe si nic pfiipravit dopfiedu.“ Nenápadnû ukázala na pistoli v podpaÏním pouzdru pod bundou. „Dám si pozor. Slibuju.“ „Jo.“ Ani jsem se nepokusil o úsmûv. „Úplnû váÏnû, Murphyová, dûlá‰ hroznou hloupost. Doufám, Ïe se nenechá‰ zabít.“ V modr˘ch oãích se jí zablesklo a zamraãila se. „Trochu jsem doufala, Ïe fiekne‰ ‚uÏij si to‘, nebo nûco takového.“ „Jo. UÏij si to. Dá‰ mi vûdût, aÏ tam dorazí‰?“ „Ano. Díky za zalití kytek.“ „Maliãkost.“ Pok˘vla mi a na chvilku zaváhala. Pak znovu podrbala Mouse za u‰ima, nastoupila do auta a odjela.

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 19


19

Díval jsem se za ní pln˘ obav. A Ïárlivosti. Opravdové Ïárlivosti. JeÏkovy voãi. Nemûl Thomas nakonec pravdu? Mouse zakÀuãel a ‰Èouchl mû tlapou do nohy. Povzdechl jsem si, strãil jsem hotelovou broÏuru do kapsy a vedl psa dolÛ do bytu. KdyÏ jsem otevfiel dvefie, zaútoãila mi na nos svûÏí vÛnû borovic. Îádn˘ ãisticí prostfiedek s lesní vÛní. Opravdová borovice. A v dohledu ani zlomené jehliãí. Skfiítkové pfii‰li a ode‰li, knihy byly zpátky v poliãkách, podlaha vydrhnutá, závûsy spravené, nádobí umyté. MoÏná mají v˘stfiední smûrnice, ale uklízejí dokonale. Z kávového stolku jsem vzal krabiãku sirek a zapálil jsem svíãky. Coby ãarodûj si moc nerozumím s nov˘mi vymy‰lenostmi, jako jsou elektfiina a poãítaãe, takÏe doma nemám nic pohánûného elektfiinou. Moje ledniãka je historick˘ model na opravdov˘ led. Nemám bojler a vafiím na obyãejném sporáku na dfievo. Rozdûlal jsem oheÀ a ohfiál si trochu polévky. Ostatnû víc toho doma nezbylo. Sedl jsem si k jídlu a zaãal se probírat po‰tou. Nic nového. Géniové marketingu od Best Buy mi pfies opakovaná písemná i ústní uji‰tûní, Ïe nemám zapojenou elektfiinu, tvrdo‰íjnû nutili nejnovûj‰í laptopy, mobily a plazmové televize. S pfiedstihem pfii‰la sloÏenka na povinné ruãení. Pfii‰ly i dva ‰eky. První byl symbolickou platbou od chicagské policie za hodinovou konzultaci pro Murphyovou minul˘ mûsíc. Druh˘ ‰ek byl na mnohem tuãnûj‰í ãástku. Byl od numismatika, kterému pfii projíÏìce na jachtû po Michiganském jezefie spadl pfies palubu kuffiík se starovûk˘mi mincemi. ¤ekl si, Ïe jejich nalezení svûfií jedinému ãarodûji v telefonním seznamu.

Butcher 7 - zlom

20

8.12.1956 1:16

Stránka 20


Nakonec pfii‰la fiada na velikou Ïlutou kanceláfiskou obálku. Pfii pohledu na ruãnû nadepsan˘ text se mi nepfiíjemnû zhoupl Ïaludek. Písmena byla bezduchá a úhledná jako znaãka na dvefiích tfiídy ve ‰kolce. Mé jméno. Má adresa. Nic víc. Nemûl jsem k tomu Ïádn˘ rozumn˘ dÛvod, ale ten rukopis mû dûsil. Nebyl jsem si jist˘, co popíchlo mÛj instinkt, snad to byl nedostatek ãehokoli pozoruhodného nebo jakékoli nedokonalosti písma. Na okamÏik jsem si myslel, Ïe jsem zbyteãnû nervózní, mohl to b˘t prostû tisk, ale na posledním písmenu slova Dresden byla drobná ozdÛbka, která chybûla na ostatních písmenech n. I ta ozdÛbka byla dokonalá, zámûrná. Byla tam proto, abych vûdûl, Ïe tohle psala nadpfiirozená bytost, ne nûjaká laserová tiskárna z Wal-Martu. PoloÏil jsem obálku na kávov˘ stolek. Byla tenká, bez vyboulenin, coÏ znamenalo, Ïe obsahuje nanejv˘‰ nûkolik listÛ papíru. To také znamenalo, Ïe uvnitfi není bomba. Pfiesnûji ne sofistikovaná bomba, která je stejnû proti ãarodûjÛm k niãemu. Primitivní v˘bu‰nina by tu práci zastala lépe, ale nemohla by b˘t tak malá. TakÏe zb˘val mystick˘ útok. Zdvihl jsem nad obálku levou ruku, rozprostfiel ãarodûjnické smysly, ale nedokázal jsem je soustfiedit. U‰klíbl jsem se a stáhl ze spálené ruky fiidiãskou rukavici. Pfied rokem jsem si ruku popálil tak o‰klivû, Ïe lékafii doporuãovali amputaci. Nedovolil jsem jim, aby mi ji vzali, pfiedev‰ím proto, Ïe stále fiídím svÛj star˘, otluãen˘ Volkswagen brouk, a proto, Ïe je moje, u sta hromÛ. Ale na moje prsty i zbytek ruky byl pfií‰ern˘ pohled. Skoro jsem s nimi nedokázal pohnout, jen jsem je co nejvíc nad obálkou roztáhl, abych cítil pohyb magick˘ch sil.

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 21


21

Rukavici jsem si mohl klidnû nechat. Na obálce nebylo nic zvlá‰tního. Îádné magické pasti. TakÏe hotovo. Konec otálení. Vzal jsem obálku do slabé levé ruky, roztrhl ji a vysypal její obsah na stolek. Byly v ní tfii vûci. Barevná fotografie dvacet krát dvacet pût centimetrÛ. Byla na ní Karrin Murphyová, ‰éfka Oddûlení pro zvlá‰tní vy‰etfiování chicagské policie. Nebyla ale v uniformû ani v kost˘mu. Mûla na sobû bundu âerveného kfiíÏe, baseballovou ãepici a ohánûla se nezákonnou upilovanou brokovnicí. Z brokovnice ‰lehal plamen. Fotografie také zachycovala muÏe, kter˘ stál kousek pfied ní a od pasu dolÛ byl zastfiíkan˘ krví. Z prsou mu trãela ãerná Ïelezná tyã. Hruì a hlava se ztrácely ve zmûti tmav˘ch ãar a rud˘ch skvrn. Brokovnice mífiila právû na tu zmûÈ. Na dal‰í fotografii stála Murphyová bez ãepice nad muÏovou mrtvolou a mÛj profil byl v zábûru také. Ten muÏ byl renfield, vraÏdící netvor, ãlovûk ãistû jen po technické stránce. Ale fotografie jeho vraÏdy byla objektivnû dokonal˘ dÛkaz. Murphyová, já a Ïoldnéfi jménem Kincaid jsme ‰li po brlohu upírÛ âerného dvora, které vedla nebezpeãná upírka Mavra. Její nohsledi vzdorovali opravdu urputnû. VáÏnû jsem si popálil ruku, kdyÏ Mavra proti nám vztyãila pole, a to jsem mûl je‰tû pofiádné ‰tûstí. Nakonec jsme osvobodili rukojmí, roztrhali na kusy pár upírÛ a zabili Mavru. Nebo pfiinejmen‰ím zabili nûkoho, o kom jsme si mûli myslet, Ïe je to Mavra. Pfii zpûtném pohledu vypadá dost nepravdûpodobnû, Ïe se upírka, povûstná tím, jak dokáÏe b˘t za magick˘mi závoji prakticky neodhalitelná, na nás vrhne z koufie a popela svého opevnûného brlohu a nechá se setnout. Ale mûl jsem tehdy za sebou pern˘ den a byl jsem ochotn˘ tomu vûfiit.

Butcher 7 - zlom

22

8.12.1956 1:16

Stránka 22


Pfii útoku jsme byli co nejopatrnûj‰í. Tak jsme zachránili pár ÏivotÛ, které bychom pfii bezhlavém vpádu zachránit nedokázali, ale tenhle renfield mi málem usekl hlavu. Murphyová ho proto zabila. A nûkdo ji pfii tom vyfotil. Zíral jsem na fotky. Zábûry byly z rÛzn˘ch úhlÛ. To znamenalo, Ïe v místnosti byl je‰tû nûkdo jin˘. Nûkdo, koho jsme vÛbec nevidûli. Tfietí vûcí, která vypadla na stolek, byl list kanceláfiského papíru popsan˘ stejn˘m rukopisem, jak˘m byla napsána adresa. Dresdene, ráda bych se s Tebou setkala. Nabízím doãasné pfiímûfií, za nûÏ ruãím sv˘m ãestn˘m slovem. Pfiijì dnes v sedm hodin veãer ke svému hrobu na hfibitovû Graceland. Jinak budu muset uãinit kroky, které postihnou Tebe i Tvoji spojenkyni u policie. Mavra V dolní tfietinû listu byl lepicí páskou pfiilepen˘ pramen zlat˘ch vlasÛ. PodrÏel jsem jednu fotku vedle dopisu. Vlasy patfiily Murphyové. Mavra ji mûla v hrsti. S fotkou, kde páchá vraÏdu (a já jí pfiinejmen‰ím napomáhám), by ji mohla dostat za mfiíÏe bûhem nûkolika hodin. Ale mnohem hor‰í byly ty vlasy. Mavra byla ‰ikovná ãarodûjka a moÏná stejnû silná jako zku‰en˘ ãarodûj. S pramenem jejích vlasÛ si mohla s Murphyovou dûlat doslova, co chtûla, a nikdo by s tím nic nezmohl. Mohla ji zabít. Nebo nûco hor‰ího. Dlouho jsem se nerozm˘‰lel. V nadpfiirozen˘ch kruzích je pfiímûfií za‰títûné ãestn˘m slovem závazné. Zvlá‰È mezi starosvûtsk˘mi typy, jako je Mavra. Jestli nabízí pfií-

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 23


23

mûfií, abychom si mohli promluvit, myslí to váÏnû. Chce dohodu. Zíral jsem na fotky. Chce dohodu a bude vyjednávat z pozice síly. To znamená vydírání. A jestli se budu stavût na zadní, bude Murphyová mrtvá.

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 24

Kapitola druhá Já a pes jsme ‰li k mému hrobu. Hfibitov Graceland je velice znám˘. MÛÏete ho najít v kaÏdém chicagském turistickém prÛvodci a bÛh ví, Ïe zfiejmû i na internetu. Je to nejvût‰í hfibitov ve mûstû a zároveÀ jeden z nejstar‰ích. Cel˘ je obehnan˘ dÛkladnou zdí a váÏe se k nûmu nespoãet duchafisk˘ch pfiíbûhÛ a tajemn˘ch pfiízrakÛ. Hroby jsou rÛzné. Od jednoduch˘ch rovÛ s obyãejn˘m náhrobním kamenem, pfies repliky fieck˘ch chrámÛ a egyptsk˘ch obeliskÛ v Ïivotní velikosti, aÏ k obrovit˘m sochám. Najdete tu dokonce i pyramidu. Je to Las Vegas v‰ech hfibitovÛ a mÛj hrob je právû tady. Hfibitov se po setmûní zavírá. Je to bûÏné u vût‰iny hfibitovÛ a má to svÛj dÛvod. V‰ichni ho znají, ale nikdo o nûm nemluví. Ne proto, Ïe jsou na hfibitovû mrtví lidé. Je to proto, Ïe tam jsou i lidé, ktefií úplnû mrtví nejsou. Duchové a stíny pfieb˘vají na hfibitovech víc neÏ kde jinde, zvlá‰È ve star˘ch mûstech, kde ty nejstar‰í a nejvût‰í hfibitovy b˘vají uprostfied mûsta. Proto lidé stavûjí kolem hfibitovÛ zdi, i kdyby mûly b˘t jen pÛl metru vysoké. Ne aby zadrÏely lidi zvenãí, ale aby nûco jiného udrÏely uvnitfi. Zdi mají v duchovním svûtû obvykle jistou moc a ty kolem hfibitovÛ jsou témûfi vÏdy prodchnuty nevyslovenou touhou udrÏet Ïivé a neÏivé na opaãn˘ch stranách jídelního stolu. Brána byla zamãená a v malém domku, kter˘ byl pfiíli‰ solidnû postaven˘, aby snesl oznaãení bouda, vartoval hlídaã. UÏ jsem zde nûkolikrát byl, a proto jsem znal místa, jimiÏ se v pfiípadû potfieby dostanu po setmûní dovnitfi

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 25


25

i ven. V severozápadní ãásti nechali silniãáfii hromadu ‰tûrku, která se opírala o zeì. Dokonce i ãlovûk s jednou zdravou rukou a velik˘m psem z ní dosáhl na korunu zdi. Já a Mouse jsme vlezli dovnitfi. Mouse byl sice ohromn˘, ale stále to bylo vlastnû ‰tûnû, packy mûl pfiíli‰ veliké v porovnání se zbytkem tûla. Vypadal, Ïe bude stavûn˘ jako sochy pfied ãínsk˘mi restauracemi – ‰irok˘, siln˘ hrudník a stejnû silné ãelisti. Mûl tmavû ‰edou srst, jen konce stfiapat˘ch u‰í, ocasu a packy byly dokonale ãerné. Teì byl samá noha a trochu neohraban˘, ale za pár mûsícÛ zesílí a bude z nûho opravdové monstrum. A aÈ visím, jestli mi vadilo, Ïe mû mé soukromé monstrum doprovází k hrobu na setkání s upírem. MÛj posmrtn˘ pfiíbytek se nachází vedle pomûrnû známého hrobu dívky jménem Inez, která zemfiela asi pfied sto lety. Na jejím hrobû je vztyãená socha. Vidûl jsem ji ãastokrát a vypadá jako Carrollova Alenka – cherubínek v ãisÈounk˘ch viktoriánsk˘ch ‰ateãkách. Je moÏné, Ïe dívãin duch sochu nûkdy oÏivuje a ona pak bûhá a hraje si mezi hroby a v okolí hfibitova. Sám jsem ji ale nikdy nevidûl. Ale co. Socha byla prostû pryã. MÛj hrob patfií k tûm skromnûj‰ím. A je otevfien˘. Upífií ‰lechtiãna, která mi jej koupila, to tak zafiídila. Obstarala mi také rakev v permanentní pohotovosti. Je to nûco podobného jako prezidentsk˘ Air Force One, ale trochu morbidnûj‰í. Smrt Force One. MÛj náhrobek je prost˘ kámen se zlat˘m nápisem vytesan˘m tiskacími písmeny: HARRY DRESDEN. Pod ním je pozlacen˘ pentagram – pûticípá hvûzda v kruhu –, symbol magick˘ch sil ovládan˘ch smrtelnou vÛlí. Pod pentagramem text pokraãuje: KDYÎ UMÍRAL, SNAÎIL SE O SPRÁVNOU VùC. Je to truchlivé místo.

Butcher 7 - zlom

26

8.12.1956 1:16

Stránka 26


V‰ichni samozfiejmû musíme umfiít. Na intelektuální úrovni to víme. Obãas si to uvûdomujeme, kdyÏ jsme je‰tû docela mladí, a dûsí nás to natolik, aÏ pfiesvûdãíme sami sebe, Ïe pro pfií‰tích víc neÏ deset let jsme nesmrtelní. Nikdo nemyslí rád na smrt, ale je to vûc, pfied kterou neuteãete. NezáleÏí na tom, co dûláte, jak moc cviãíte, jestli se stravujete pfiísnû podle víry, jak moc meditujete nebo se modlíte, kolik penûz dáváte své církvi. Tomu neoddiskutovatelnému, krutému faktu ãelí kaÏd˘ na Zemi. Jednoho dne bude konec. Jednoho dne slunce vyjde, svût se bude toãit dál, lidé se budou vûnovat sv˘m kaÏdodenním záleÏitostem, jen vy u toho nebudete. Budete nehybn˘. A studen˘. A pfies jakoukoli víru, svûdectví tûch, ktefií pfieÏili vlastní smrt, a obrazotvornost vypravûãÛ v prÛbûhu cel˘ch dûjin zÛstává smrt naprostou záhadou. Nikdo doopravdy neví, co je potom. Za pfiedpokladu, Ïe nûjaké potom je. V‰ichni slepû kráãíme vstfiíc tomu, co je za ãernou oponou. Smrt. Neuniknete jí. Vy. Zemfiete. To je hofiká, dûsivû reálná skuteãnost, které je tfieba ãelit. Ale vûfite mi, Ïe kdyÏ stojíte nad vlastním, otevfien˘m hrobem, vnímáte ji ve velice zfieteln˘ch barvách, v naprosto nové perspektivû a neskuteãnû plasticky. Stál jsem ve svûtle fiíjnového mûsíce mezi tich˘mi náhrobky a pomníky, zaduman˘ a na‰tvan˘ zároveÀ. Na cvrãky uÏ bylo zima, ale spoleãnost mi dûlal hluk dopravy, sirény, autoalarmy, tryskáãe na obloze a vzdálená hlasitá hudba. Obvykl˘ puls noãního Chicaga. Z jezera Michigan jako kaÏdou noc stoupala mlha, ale dnes byla mimofiádnû hustá a její chapadla se plíÏila mezi hroby a ovíjela náhrob-

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 27


27

ky. Bylo ticho, vzduch sr‰el napûtím pozdního podzimu. Halloween byl za dvefimi a hranice mezi Chicagem a duchovním svûtem, Neverneverem, byla nejtenãí. Vnímal jsem neklidné duchy hfibitova, z nichÏ vût‰ina byla pfiíli‰ slabá na to, aby se zjevila oãím smrtelníkÛ, ktefií vífiili v kotouãích mlhy a ochutnávali energií nasycen˘ vzduch. Mouse sedûl vedle mû, u‰i nastraÏené, soustfiedûnû pfiejíÏdûl oãima sem a tam. Mûl jsem dojem, Ïe opravdu vidí vûci, které já sotva cítím. Ale aÈ to bylo cokoli, nijak ho to nezneklidÀovalo. Sedûl ti‰e a spokojenû, nevadilo mu, Ïe si ruku v rukavici opírám o jeho hlavu. Byl jsem obleãen˘ do dlouhého koÏeného kabátu, ãern˘ch vojensk˘ch pracovních kalhot a star˘ch vojensk˘ch bot. V pravé ruce jsem drÏel ãarodûjnickou berlu, ruãnû vyfiezanou z kusu dubového dfieva a po celé délce pokrytou runami a magick˘mi znaky. Stfiíbrn˘ pentagram od matky jsem mûl zavû‰en˘ na krku. Pfies spálenou kÛÏi jsem na levém zápûstí témûfi necítil stfiíbrn˘ náramek s drobn˘mi ‰títy, ale byl tam. V kapse plá‰tû jsem mûl velk˘ svazek paliãek ãesneku, kter˘ mû tlaãil pfii kaÏdém pfie‰lápnutí z nohy na nohu. Ta nesourodá sbírka by necviãenému oku mohla pfiipadat ne‰kodná, ale pfiedstavovala magick˘ arzenál, kter˘ mû mohl dostat z vût‰iny potíÏí. Mavra mi sice dala ãestné slovo, ale mûl jsem spoustu dal‰ích nepfiátel, ktefií by si na mû rádi vystfielili. Nechtûl jsem ze sebe dûlat snadn˘ terã. Z postávání na stra‰idelném hfibitovû jsem zaãínal b˘t nervózní. „No tak, kde to vázne?“ zamumlal jsem po nûkolika minutách. Mouse potichu hluboce zavrãel. Sotva jsem ho sly‰el, ale v celé zmrzaãené ruce jsem cítil, jak se napjal a roztfiásl. Sevfiel jsem berlu a dÛkladnû jsem se rozhlíÏel. Mouse dûlal totéÏ a témûfi okamÏitû zaãal sledovat nûco, co jsem

Butcher 7 - zlom

28

8.12.1956 1:16

Stránka 28


já nevidûl. AÈ to bylo cokoli, soudû podle Mousova pohledu se to blíÏilo. Ozvalo se tiché ‰ustûní. Mouse se nahrbil, natáhl ãenich k mému hrobu a vycenil zuby. ·el jsem je‰tû blíÏ k jámû. Cáry mlhy pluly po zelené trávû a stékaly dovnitfi. Ti‰e jsem zamumlal, vytáhl amulet a soustfiedil do nûho trochu vÛle. Rozsvítil se tlumen˘m modr˘m svûtlem. Omotal jsem si ‰ÀÛrku amuletu kolem prstÛ levé ruky, do pravé jsem sevfiel berlu a zadíval se dolÛ do hrobu. Mlha v nûm náhle zhoustla a zkoncentrovala do tvaru seschlé mrtvoly. Mrtvoly Ïeny, vylouhované a vysu‰ené dlouh˘mi roky v hlínû. Mrtvola na sobû mûla zelené dámské ‰aty a ãernou stfiedovûkou kytlici. Obojí bylo vyrobené z obyãejné bavlnûné látky, takÏe ne‰lo o autentick˘ historick˘ odûv. Teì uÏ Mouse dunivû vrãel. Mrtvola se posadila, otevfiela mléãnû bílé oãi a zadívala se na mû. Zvedla ke mnû ruku s bílou lilií. „Kvûtina na tvÛj hrob, ãarodûji Dresdene,“ za‰eptala chraplavû. „Má‰ zpoÏdûní, Mavro.“ „Foukal protivítr.“ ·vihnula zápûstím, lilie obloukem vylétla z hrobu a pfiistála na mém náhrobku. Pak ji sama následovala. Pohybovala se s dûsivou lehkostí a elegancí obrovského pavouka. V‰iml jsem si, Ïe na opasku má zavû‰en˘ meã a d˘ku. Obû zbranû vypadaly stafie a byly opotfiebované. Vsadil bych se, Ïe to nebyly Ïádné repliky. Stála ãelem ke mnû na druhé stranû hrobu, tváfi lehce odvrácenou od modrého svûtla mého amuletu, a kalné oãi upírala na Mouse. „Nechal sis ruku? Pfii takov˘ch spáleninách bych fiekla, Ïe ti ji budou muset amputovat.“ „Je to moje ruka a nic ti do toho není. A pl˘tvá‰ m˘m ãasem.“

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 29


29

Rty mrtvoly se roztáhly do úsmûvu a z koutkÛ úst se odlouplo nûkolik ‰upinek odumfielé kÛÏe. JeÏaté vlasy, pfiipomínající seno, mûla na prst dlouhé, ale nûkolik pramenÛ barvy chlebové plísnû jí dosahovalo aÏ na ramena. „Tvá smrtelnost je pfiíãinou netrpûlivosti, Dresdene. Urãitû si nechce‰ popovídat o pfiepadení mé tlupy?“ „Ne.“ Zavûsil jsem si amulet zpût na krk a ruku nechal poloÏenou na Mousovû hlavû. „Tohle není spoleãenská náv‰tûva. Udûlalas podraz na Murphyovou a nûco ode mû chce‰. Do toho.“ Její smích byl pln˘ pavuãin a skfiípání smirkového papíru. „KdyÏ tû nemám na oãích, zapomínám, jak jsi mlad˘. Îivot je pomíjiv˘, Dresdene. Jestli lpí‰ na svém, mûl by sis ho uÏít.“ „Je to zvlá‰tní, ale v˘mûna uráÏek se zombíky nepatfií k m˘m oblíben˘m ãinnostem.“ Mouse vûtu zdÛraznil dal‰ím buráciv˘m zavrãením. Otoãil jsem se. „Jestli je to v‰echno, odcházím.“ Zasmála se tak, Ïe jsem si málem pustil do kalhot. Snad to bylo tou hfibitovní atmosférou… Její smích prostû nemûl nic spoleãné s niãím, co obvykle smích vzbuzuje. Nebyla v nûm Ïádná vfielost, lidskost. Laskavost ani radost. Byl stejn˘ jako samotná Mavra. Seschlá lidská skofiápka, ale pod ní nûco z nejdûsivûj‰ích noãních mÛr. „Tak dobfie,“ fiekla Mavra. „Struãnost nade v‰e.“ OstraÏitû jsem se k ní znovu otoãil. Na jejím chování se nûco zmûnilo a spustilo to mÛj vnitfiní alarm. „Najdi Slovo Kemmlerovo.“ Otoãila se k odchodu, tmavá suknû kolem ní zavífiila a jednu ruku mûla ledabyle poloÏenou na jílci meãe. „Hej, to je v‰echno?“ vyhrkl jsem pfii‰krcenû. „V‰echno,“ opáãila a ani se neotoãila. „Poãkej!“

Butcher 7 - zlom

30

8.12.1956 1:16

Stránka 30


ZÛstala stát. „Co to sakra je, to Slovo Kemmlerovo?“ „Cesta.“ „Kam?“ „K moci.“ „A ty ji chce‰.“ „Ano.“ „A po mnû chce‰, abych ji na‰el.“ „Ano. Sám. Nikomu nefiíkej o na‰í dohodû ani o tom, co dûlá‰.“ Zvolna jsem se nadechl. „Co se stane, kdyÏ tû po‰lu k ãertu?“ Mavra mlãky zdvihla ruku. Mezi dvûma zetlel˘mi prsty drÏela fotku. I v mûsíãním svûtle jsem vidûl, Ïe je na ní Murphyová. „Zastavím tû,“ fiekl jsem. „A kdyÏ ne, pÛjdu po tobû. Jestli jí ublíÏí‰, zabiju tû tak pfií‰ern˘m zpÛsobem, Ïe se deset tv˘ch posledních obûtí zázraãnû uzdraví.“ „Ani se jí nebudu muset dotknout. Po‰lu dÛkazy policii. Potrestají ji úfiady smrtelníkÛ.“ „To nemÛÏe‰. âarodûjové a upífii jsou sice ve válce, ale smrtelníky z toho vynecháváme. Jakmile do války zaplete‰ úfiady, udûlá to i Rada. A pak Rudí. MÛÏe‰ zpÛsobit globální chaos.“ „Snad, kdybych chtûla vyuÏít úfiady smrtelníkÛ proti tobû. Ty patfií‰ k Bílé radû.“ Pochopil jsem a sevfiel se mi Ïaludek. Byl jsem ãlenem Bílé rady ãarodûjÛ, spofiádan˘ch obyvatel nadpfiirozen˘ch hájemství. Ale Murphyová ne. „Ochránkynû obãanÛ,“ zavrnûla. „Obránkynû práva bude obvinûná z vraÏdy a její jediné vysvûtlení z ní v oãích v‰ech navíc udûlá blázna. Je pfiipravena zemfiít v boji, ãa-

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 31


31

rodûji, ale já jí nechystám pouhou smrt. VymaÏu ji. Zniãím v‰echno, co kdy udûlala, co nosila v srdci.“ „Mrcho.“ „Taková uÏ jsem.“ Ohlédla se. „Ale pokud nejsi odhodlan˘ zniãit civilizaci smrtelníkÛ, nebo aspoÀ její ãást, nemá‰ mû jak zastavit.“ Nûkde ve mnû explodoval vztek a prohnal se mi tûlem a mozkem jako rud˘ plamen. Mouse udûlal varovn˘ krok smûrem k Mavfie a jeho vrãení vífiilo mlhu. Ani jsem si neuvûdomil, Ïe mû vlastnû následuje. „To si pi‰, Ïe mám,“ zavrãel jsem. „Kdybych nesouhlasil s pfiímûfiím…“ Mavra se usmála a vycenila mrtvolnû zaÏloutlé zuby. „Na místû bys mû zabil, ãarodûji. Ale to by sis moc nepomohl. KdyÏ to sama nezastavím, fotografie i ostatní dÛkazy se dostanou do rukou policie. A to udûlám tehdy, aÏ mi pfiinese‰ Slovo Kemmlerovo. Najdi ho. Pfiines mi ho do tfií pÛlnocí od této chvíle, a já v‰echny dÛkazy pfiedám tobû. Má‰ mé slovo.“ Upustila fotografii. NeÏ dopadla na zem, zaplála na vtefiinu nepfiíjemn˘m svûtlem. Ve vzduchu byl cítit nakysl˘ zápach spálen˘ch chemikálií. KdyÏ jsem zvedl oãi, byla Mavra pryã. Pomalu jsem ‰el k fotografii. Potlaãoval jsem vztek, abych mohl rozprostfiít nadpfiirozené smysly. Nikde poblíÏ jsem Mavru necítil. Pes pfiestával vrãet a po nûkolika vtefiinách uÏ jen nejistû nasával vzduch. Vzápûtí se uklidnil úplnû. Nebyl jsem si úplnû jist˘, ale Mouse není jen tak obyãejn˘ pes. Pokud necítí lumpy, pak se nikde v okolí opravdu Ïádní neplíÏí. Upírka byla pryã. Zvedl jsem fotku. Byla zniãená. Temná energie vypálila pfies tváfi Murphyové skvrny ve tvaru ãíslic. Telefonní ãíslo. Mazané.

Butcher 7 - zlom

32

8.12.1956 1:16

Stránka 32


MÛj spravedliv˘ hnûv se rozpl˘val. ·koda. Jakmile byl pryã, zÛstaly jen úzkostné obavy a strach. KdyÏ nebudu pracovat pro jednu z nejhor‰ích bestií, se kterou jsem mûl kdy co do ãinûní, Murphyová to pfií‰ernû odnese. ¤eãená bestie pásla po moci. A mûla sakra ‰ibeniãní termín. JestliÏe Mavra nûco potfiebovala tak brzy, znamenalo to, Ïe se schyluje k nûjakému stfietu. A tfii pÛlnoci od nynûj‰ka ukazovaly na pÛlnoc Halloweenu. Kromû toho, Ïe mi to zkazí narozeniny, bylo jasné, Ïe se brzy do nûãeho vloÏí ãerná magie. To mohlo znamenat jen jediné. Nekromancie. Stál jsem na potemnûlém hfibitovû, díval jsem se do vlastního hrobu a zaãínal jsem se tfiást. Zãásti zimou. Pfiipadal jsem si nesmírnû osamûl˘. Mouse trochu pfiidu‰enû zafunûl a opfiel se mi o nohu. „Tak pojì, chlapãe. PÛjde‰ domÛ. Nemá smysl, abychom do toho byli zapleteni oba.“

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 33

Kapitola tfietí Potfieboval jsem informace. Nejvy‰‰í ãas sestoupit do laboratofie. DomÛ jsme se s Mousem vrátili m˘m vûrn˘m ofiem, star˘m, otfiískan˘m volkswagenem. ¤íkám mu Modr˘ brouk, pfiestoÏe slovo modr˘ uÏ jeho vzhled pfiíli‰ nevystihuje. Nûkteré ãásti karoserie pro‰ly v˘mûnou a jsou teì bílé, Ïluté, ãervené nebo zelené. MÛj automechanik Mike sice vyklepal víko motoru, které jsem pomaãkal pfii sráÏce s jedním zloduchem, do víceménû pÛvodního tvaru, ale na lak jsem uÏ nemûl, proto se k barvám vozu pfiidala i ‰eì barvy základové. Mouse uÏ pfiíli‰ vyrostl, a tak z vozu nevystupoval právû elegantnû. Zabral celé zadní sedadlo, a kdyÏ lezl dopfiedu, aby vystoupil dvífiky u fiidiãe, vybavily se mi zábûry rypou‰e sloního na jakémsi novozélandském parkovi‰ti. Nakonec se ale vysoukal ven, funûl a ‰Èastnû vrtûl ocasem. Mouse se rád vozí v autû z místa na místo. Îe to tentokrát bylo tajné setkání na stra‰idelném hfibitovû, mu zfiejmû náladu nezkazilo. ·lo jen o tu cestu, ne o cíl. Mouse byl zenov˘ buddhista do morku kostí. Mister ani Thomas se je‰tû nevrátili. SnaÏil jsem se na to pfiíli‰ nemyslet. KdyÏ jsem Mistera na‰el, patfiil jen sám sobû. Pofiád se rád toulá. Postará se o sebe. Thomas kromû nûkolika posledních mûsícÛ svého Ïivota pfieÏil i beze mû. I on se o sebe postará. Ani o jednoho z nich jsem si nemusel dûlat starosti, no ne? No jo.

Butcher 7 - zlom

34

8.12.1956 1:16

Stránka 34


Zru‰il jsem ochrany, kouzla, která mÛj domov chránila pfied rÛzn˘mi nadpfiirozen˘mi vetfielci, a spolu s Mousem jsme vklouzli dovnitfi. Trochu jsem pfiiloÏil do krbu a Mouse se pfied ním s vdûãn˘m zafunûním svalil. Pak jsem shodil kabát, popadl jsem siln˘ flanelov˘ plá‰È, colu a zamífiil jsem dolÛ. Bydlím v suterénu, ale pod kobercem mám poklop a pod ním jsou skládací dfievûné schÛdky vedoucí do sklepní laboratofie. Cel˘ rok je tam zima, proto nosím siln˘ plá‰È. Trochu to kazí romantiku a ãarodûjné mystiãno, ale aspoÀ mi není zima. „Bobe,“ fiekl jsem, kdyÏ jsem scházel do ãernoãerné tmy. „NaÏhav pamûÈ. Mám práci.“ První svût˘lka, která v místnosti zablikala, mûla barvu i velikost plamene svíãky. Záfiila z oãních dÛlkÛ lebky. Pomalu jasnûla, aÏ jsem vidûl celou polici, na které lebka leÏela. Polici tvofiilo jedno prkno, byla plná svíãek, románÛ, spousty drobností a vévodila jí vybûlená lidská lebka. „Koneãnû,“ zabruãela lebka. „Nepotfiebovals mû uÏ pár t˘dnÛ.“ „Zaãíná sezóna. Za ty roky se z Halloweenu stává rutina. Nemusím se tû ptát, kdyÏ uÏ znám odpovûdi.“ „Kdybys byl opravdu tak chytr˘, nepotfieboval bys mû teì.“ „To je pravda.“ Vyndal jsem z kapsy plá‰tû krabiãku kuchyÀsk˘ch zápalek a zaãal jsem zapalovat svíãky. Nejdfiív ty na dlouhém plechovém stole uprostfied místnosti. „Ty jsi duch vûdûní, kdeÏto já pouh˘ ãlovûk.“ „Správnû,“ protáhl Bob. „Je ti dobfie, Harry?“ Pokraãoval jsem v zapalování svíãek na policích z bílého drátu a poncích u tfií stûn kolem plechového stolu. Poliãky pfietékaly plastov˘mi kelímky, hrnky, plechovkami od kávy, sáãky, krabiãkami, pikslami, fiólami, lahviãkami

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 35


35

a v‰emi moÏn˘mi drobn˘mi obaly, jaké si dokáÏete pfiedstavit. Byly plné vûcí tak obyãejn˘ch, jako jsou textilní vlákna, i tak prazvlá‰tních jako inkoust chobotnice. Na policích jsem mûl i nûkolik set kilo knih a zápisníkÛ. Nûkteré byly vzornû urovnané, jiné pohozené tam, kde jsem je upustil. V laboratofii jsem uÏ nûjakou dobu nebyl a skfiítky sem také nepou‰tím, takÏe na v‰em uÏ byla vrstviãka prachu. „Proã se ptá‰?“ „No,“ navázal Bob obezfietnû, „skládá‰ mi poklony a to není nikdy dobré. A navíc zapaluje‰ v‰echny svíãky sirkami.“ „No a?“ „Mohl bys svíãky zapálit tím jednoduch˘m kouzlem, které sis vymyslel. A kvÛli popálené ruce ti stále padá krabiãka. Proto jsi uÏ vy‰krtal sedm sirek.“ Klop˘tl jsem a krabiãka mi zase vypadla z nemotorn˘ch prstÛ v rukavici. „Osm,“ fiekl. Potlaãil jsem zavrãení, ‰krtl jsem dal‰í zápalkou, ale tak silnû, Ïe jsem ji zlomil. „Devût,“ fiekl Bob. „Sklapni.“ „Jasnû, ‰éfe. V klapání jsem nejlep‰í.“ Zapálil jsem pár posledních svíãek a Bob pokraãoval: „Se‰el jsi dolÛ proto, abych ti pomohl s v˘robou nové plamenné hole?“ „Ne, Bobe. Mám jen jednu ruku. Jednou rukou nemÛÏu vyfiezávat.“ „MÛÏe‰ pouÏít svûrák,“ navrhl. „Nejsem pfiipraven˘.“ Zmrzaãené prsty pálily a cítil jsem v nich cukání. „Prostû… nejsem.“ „Mûl bys b˘t,“ opáãil Bob. „Je to jen otázka ãasu, neÏ se objeví nûjaká potvora a…“ ZpraÏil jsem lebku pohledem.

Butcher 7 - zlom

36

8.12.1956 1:16

Stránka 36


„No dobfie, dobfie.“ Kdyby mûla lebka ruce, nejspí‰ by je zvedla na znamení, Ïe se vzdává. „Chce‰ tedy fiíct, Ïe stále nedokáÏe‰ pouÏít plamennou magii.“ „Zatracenû,“ povzdechl jsem si. „Proto pouÏívám sirky namísto svíãkového kouzla. A nemám ãas zab˘vat se novou plamennou holí. Nehofií to. Málokdy bûhem dne potfiebuju nûco vyhodit do vzduchu nebo spálit na popel.“ „Necítí‰ vlhko, Harry? Nevidí‰ pyramidy?“ Zamrkal jsem. „Co?“ „Zemû volá Dresdena. Stojí‰ po kolena v Nilu.“ Hodil jsem po lebce krabiãku sirek. Lhostejnû se od ní odrazila a zb˘vající zápalky se rozlétly po podlaze. „·etfii si tu psychoanal˘zu pro sebe,“ zavrãel jsem. „âeká nás práce.“ „Jo, má‰ pravdu, Harry. Co já vÛbec vím?“ Zamraãil jsem se na Boba a pfiitáhl jsem si Ïidli ke stolu. Vyndal jsem tuÏku a zápisník. „Na‰e dne‰ní otázka zní, co ví‰ o jakémsi Slovu Kemmlerovû?“ Bob mlaskl, coÏ bylo zvlá‰È pÛsobivé, protoÏe mu k tomu chybûl jazyk a sliny. Ale moÏná ho pfieceÀuji. I kdyÏ dokáÏe fiíct B, tfiebaÏe nemá rty. „MÛÏe‰ mi dát nûjak˘ v˘chozí bod?“ „Nevím to jistû. Ale nûco mi fiíká, Ïe by to mohlo mít nûco spoleãného s nekromancií.“ Bob hvízdl. „Doufám, Ïe ne.“ „Proã?“ „ProtoÏe ten Kemmler byl ‰ílen˘ magor. VáÏnû. Byl nemocn˘, Harry. Zl˘.“ To mû upoutalo. Bob lebka je vzdu‰n˘ duch, bytost, která existuje ve svûtû vûdûní bez morálky. V konfliktu dobra a zla mûl trochu zmatek, proto mûl jen velice mlhavou pfiedstavu, kde je hranice mezi nimi. Jestli si tedy Bob o nûkom myslel, Ïe je zl˘… Kemmler musel opravdu v˘raznû vyboãovat.

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 37


37

„Co udûlal? Proã byl tak zl˘?“ „Nejvíc ho proslavila první svûtová válka.“ „To je v‰echno?“ „V podstatû. Bylo to skoro sto padesát let práce a on mûl prsty prakticky ve v‰em. Zmizel po skonãení konfliktÛ a objevil se aÏ bûhem druhé svûtové války, kdy zaãal zavádût masové hroby. Bûsnil ve v˘chodní Evropû, tam to i bez jeho pomoci bylo stra‰livé. Nikdo neví, kolik lidí vlastnû zabil.“ „Kristepane! Proã dûlal takové vûci?“ „Odhad? Byl abnormálnû ‰ílen˘. Navíc zl˘.“ „¤íká‰ ‚byl‘. Minul˘ ãas?“ „Pfiesnû. Po tom, co udûlal, ho v roce 1961 Bílá rada dopadla a dala mu to seÏrat.“ „Myslí‰ StráÏce?“ „Myslím Bílou radu. Merlina, celou Star‰í radu, drsné komando z Archangelsku, StráÏce a v‰echny ãarodûje a spojence ãarodûjÛ, na které se dalo aspoÀ trochu spolehnout.“ Zamrkal jsem. „To v‰echno kvÛli jednomu ãlovûku?“ „Pokud jde o v˘‰e zmínûného bûsa, Harry, byl to nekromant. Vládl nad mrtv˘mi. Obcoval s démony, byl kamarád se v‰emi upírsk˘mi dvory, s kaÏdou zrÛdou v Evropû a s tûmi nejodpornûj‰ími zrÛdami z nadpfiirozeného svûta. A navíc mûl svÛj kádr mal˘ch KemmlerÛ, ktefií mu pomáhali. Uãedníky. A rabiáty v‰eho druhu.“ „Zatracenû.“ „Nepochybnû byl zatracen˘,“ opáãil Bob. „Zabili ho opravdu dobfie. Mockrát. KdyÏ ho StráÏci sprovodili ze svûta poãátkem devatenáctého století, objevil se znovu, tak si podruhé dali sakra pozor. Dobfie, Ïe uÏ tu ten psychotik není.“ Zamrkal jsem. „Tys ho znal?“

Butcher 7 - zlom

38

8.12.1956 1:16

Stránka 38


„Já ti to nefiekl?“ otázal se Bob. „Vlastnil mû asi ãtyfiicet let.“ „Tys pracoval pro toho netvora?“ „Dûlám, co dûlám,“ odpovûdûl Bob pov˘‰enû. „Jak tû tedy dostal Justin?“ „Justin DuMorne byl v dobû posledního Kemmlerova zápasu StráÏcem, Harry. Vytáhl mû z doutnajících trosek jeho laboratofie. Podobnû jako tys mû vytáhl z doutnajících trosek laboratofie Justinovy, kdyÏ jsi ho zabil. Kruh Ïivota. Jako ta píseÀ od Eltona Johna.“ Bylo mi víc neÏ jen trochu zima. Kousl jsem se do rtu a poloÏil jsem tuÏku. Mûl jsem pocit, Ïe o dal‰í konverzaci nechci mít písemn˘ záznam. „Tak co je to Slovo Kemmlerovo, Bobe?“ „Nemám zdání.“ ZpraÏil jsem ho pohledem. „Jak to, Ïe nemá‰ zdání? Myslel jsem, Ïes byl jeho lebeãním Pátkem.“ „No jo,“ opáãil Bob a jeho oãní svûtélka se neklidnû zatfiepetala. „Moc si z toho období nepamatuju.“ Trpce jsem se zasmál. „Bobe, ty pfiece nikdy nic nezapomene‰.“ „Ne,“ hlesl Bob pfii‰krcen˘m hláskem. „Pokud sám nechci, Harry.“ Zamraãil jsem se a zhluboka jsem se nadechl. „TakÏe fiíká‰, Ïes úmyslnû zapomnûl na vûci t˘kající se Kemmlera?“ „Nebo jsem byl pfiinucen˘. Hm, Harry, mÛÏu ven? Jen po laboratofii. Dokud si budeme povídat.“ Nûkolikrát jsem zamrkal. Bob byl v lep‰ím pfiípadû samá kuli‰árna. Ven jsem ho pou‰tûl jen tehdy, kdyÏ jsem potfieboval získat specifické informace. A i kdyÏ mû ãasto pfiemlouval, abych ho pustil za nûjakou jeho perverzní ro‰Èárnou, nikdy to nedûlal bûhem rozhovoru. „Jasnû. ZÛstaÀ v laboratofii a do lebky se vraÈ, jakmile skonãíme rozhovor.“

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 39


39

„Dobfie.“ Z oãí lebky vylétl obláãek záfiícího prachu, jako jiskry, kdyÏ hrábnete do ohnû, a zamífiil do protûj‰ího rohu laboratofie. „Tak kdy zaãneme pracovat na nové plamenné holi?“ „Bobe, bavíme se o Slovu Kemmlerovu.“ Svûtélka neklidnû pfielétla na druhou stranu a protáhla se mezi dfievûn˘mi schÛdky jako záfiící ‰roubovice. „Ty mluví‰ o Slovu Kemmlerovu.“ Záfiící obláãek se natáhl a soubûÏnû se mezi schÛdky proplétal nahoru a dolÛ. „Já si pfiipravuju ãíslo do Vegas. Hele, teì jsem DNA.“ „Mohl bys pfiestat blbnout? Vzpomene‰ si aspoÀ na nûco o Kemmlerovi?“ „Ano.“ Bobovi se chvûl hlas a jiskfiiãky se znovu pfieskupily do obyãejného obláãku. „Tak mi fiekni, co ví‰.“ „Je to pfiíkaz?“ Zamrkal jsem. „Musí b˘t?“ „Nemûl bys mi to pfiikazovat, Harry.“ „Proã?“ Svûteln˘ obláãek bezcílnû poskakoval po laboratofii. „ProtoÏe já jsem vûdûní. Ztráta vûdomostí o Kemmlerovi mi vzala… velik˘ kus bytí. Jako kdyby ti nûkdo usekl ruku.“ Asi jsem mu zaãínal rozumût. „Bolí to.“ Svûtélka nejistû zavífiila. „VÏdycky to bolí. Ale je to je‰tû hor‰í.“ „KdyÏ to bude bolet, pfiestanu, a jakmile domluvíme, zase zapomene‰.“ „Ale…“ „To je pfiíkaz, Bobe. Mluv.“ Bob se zatfiásl. Byl to bizarní pohled. Svûteln˘ obláãek se zachvûl jako pod nejist˘m dechem vûtru a pak se najednou posunul.

Butcher 7 - zlom

40

8.12.1956 1:16

Stránka 40


Trhnul sebou na stranu tak rychle, jako kdybych se díval s jedním okem zavfien˘m a pak najednou oãi prohodil. „Tak tedy Kemmler, dobfie.“ Svût˘lka se usadila na opaãném konci stolu a vytvofiila dokonalou kouli. „Co chce‰ vûdût, ãarodûji?“ OstraÏitû jsem svûtélka pozoroval, ale zdálo se, Ïe je v‰echno v pofiádku. AÏ na to, Ïe Bob byl najednou velice klidn˘. A geometrick˘. „¤ekni mi, co je to Slovo Kemmlerovo.“ Svûtélka ‰arlatovû zaÏhnula. „Vûdûní. Pravda. Moc.“ „Hm. Trochu konkrétnûji?“ „Mistr sepsal své uãení, ãarodûji, aby se ti, ktefií pfiijdou po nûm, z nûho mohli pouãit. Aby se pouãili o pravé moci magie.“ „Chce‰ fiíct, aby se nûco nauãili o nekromancii.“ BobÛv hlas získal pohrdav˘ nádech. „To, ãemu ty fiíká‰ magie, je jen snÛ‰ka salónních trikÛ v porovnání s mocí mistrova Ïivota a samotné smrti.“ „To je asi vûc názoru,“ opáãil jsem. „Mnohem víc. Je to pravda. Pravda, která se zjeví tûm, kdo ji hledají.“ „Co tím myslí‰?“ Zablesklo se a v obláãku rud˘ch svûtélek se objevily bílé oãi. Nedívaly se nijak hezky. „Mám ti ukázat zaãátek cesty? Smrt je tvojí souãástí, Dresdene. Je vetkána do pfiediva tvého tûla. Jsi souborem ãástí. KaÏdá z nich umírá a zároveÀ se znovu rodí a pfiestavuje.“ Bílé oãi byly chladné. Ne chladné jako horsk˘ potok. Chladné jako hfibitovní mlha. Nic podobného jsem v Ïivotû nevidûl. Ale nemûlo smysl Boba pfieru‰ovat, kdyÏ koneãnû prozrazoval nûjaké informace. A tak úÏasnû záfiil.

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 41


41

„I teì tû zdobí mrtvá tkáÀ. Nehty. Vlasy. Peãuje‰ o nû jako kaÏd˘ smrtelník. Va‰e Ïeny si je zdobí. Svádûjí jimi. Není tfieba se bát smrti, pfiíteli. Je to milenka, která ãeká, aÏ tû obejme. Cítí‰ ji, kdyÏ ví‰, jak˘ je její dotek. Chladn˘, pozvoln˘, nûÏn˘.“ Mûl pravdu. Pod nehty a pod vlasy jsem cítil chladivé mravenãení. Na okamÏik jsem myslel, Ïe to bolí, ale pak jsem si uvûdomil, Ïe je to jen svûdûní v místech, kde se ta chladivá energie otírala o krev pulsující pod kÛÏí. Neb˘t krve, byl by ten chlad jen ãistá, nekoneãná nûha. „Pfiijmi trochu smrti, pfiíteli. A ona tû povede k dal‰ímu. Otevfii ústa.“ Udûlal jsem to. UÏ tak jsem zíral na to svûtlo. Bylo natolik úÏasné, Ïe si zaslouÏilo, aby mi trochu spadla ãelist. Sotva jsem si v‰iml zrnka temnû modrého svûtla, které vylétlo z jednoho oka a zamífiilo k m˘m ústÛm. Chlad narÛstal a zrnko mi narazilo do jazyka jako termonukleární mátov˘ bonbón. Ledovû Ïhnoucí, hofice spalující, sladk˘ a… … a ‰patn˘. Vyplivl jsem ho, couvl a zdvihl jsem ruce pfied obliãej. Padl jsem na podlahu a tûlem se mi ‰ífiila tupá malátnost. „Pozdû!“ zakrákal duch. Vznesl se, vífiil kolem mû a chechtal se. „Mistr nebude rád, Ïe ses hrabal v my‰lenkách jeho sluÏebníka.“ Chlad se rozlézal, ale nebyl to ãistû fyzick˘ pocit. Snoubila se s ním nemilosrdná prázdnota, bezhvûzdí a mrazení, hladovû se sápalo nejenom po mém tûle, ale i po mnû. Cítil jsem, jak mû chapadla chladu prohmatávají, zpomalují mi srdce a úÏí dech. „Ví‰ vÛbec, jak dlouho jsem na tohle ãekal?“ pfiedl duch a poletoval nade mnou. „Jak dlouho jsem jen sedûl a byl uzamãen˘ ve vlastních my‰lenkách? Jak dlouho jsem ãekal na tuhle ‰anci? Koneãnû se tû zbavím, tup˘ obre.“

Butcher 7 - zlom

42

8.12.1956 1:16

Stránka 42


„Bobe,“ zachrãel jsem. „Domluvili jsme.“ Duchova ‰arlatová svûtla náhle vztekle vzplála. Táhle zafival, aÏ se v‰echny police roztfiásly, a já mûl pocit, Ïe se mi rozskoãí hlava. Pak obláãek prolétl místností a lebka ho nasála oãními dÛlky jako nûjaká pekelná v˘levka. KdyÏ i poslední zrnko mihotavého svûtla zmizelo v lebce, ten stra‰n˘ chlad trochu povolil a já se schoulil do klubíãka. Soustfiedil jsem vÛli a snaÏil se chlad úplnû zahnat. Chvíli to trvalo, ale i kdyÏ jsem uÏ zase cítil prsty, dûsivá prázdnota mi stále lpûla na nehtech. Po chvíli jsem se uÏ dokázal posadit. Tiskl jsem si kolena k bradû a byl jsem k smrti vydû‰en˘. VÏdycky jsem vûdûl, Ïe Bob je nesmírnû cenn˘ a Ïe Ïádn˘ duch s tak rozsáhl˘m vûdûním nemÛÏe b˘t slab˘. Ale nebyl jsem pfiipraven˘ na hrubou sílu, jíÏ vládl, ani na zá‰È, s níÏ to dûlal. Nepfiedpokládal jsem, Ïe Bob je spícím netvorem, kter˘ ãeká na probuzení. Bob mûl b˘t mÛj pfienosn˘ kejklífi a rozumbrada. BoÏínku, ani nevím, kdy jsem naposledy stál proti démonovi s tak hrubou psychickou silou. Kdybych byl jen o vtefiinu pomalej‰í nebo, k ãertu, zapomnûl na podmínku, která Boba vrátila zpût do lebky a znovu odstranila temné vzpomínky, byl bych uÏ mrtv˘. MoÏná mrtv˘, a je‰tû nûco navíc. A byla by to jen moje vlastní hloupá chyba. „Harry?“ ozval se Bob. Trhl jsem sebou a ti‰e jsem zasténal. Pak jsem se trochu sebral a podíval jsem se na lebku. Spoãívala na své polici a její zlatooranÏová oãní svûtla mûla zase svoji barvu. „Uf. Ahoj.“ „Má‰ modré rty,“ za‰eptal Bob. „Jo.“ „Co se stalo?“

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 43


43

„Trochu se tu ochladilo.“ „Já.“ „Jo.“ „PromiÀ, Harry. SnaÏil jsem se ti to vysvûtlit.“ „Já vím. Nedo‰lo mi to.“ „Kemmler byl zl˘, Harry. Pfiekroutil moji podstatu. Zniãil jsem vût‰inu sv˘ch vzpomínek na období s ním a uzamkl jsem ty, které jsem zniãit nemohl. ProtoÏe jsem nechtûl b˘t takov˘.“ „Nebude‰,“ opáãil jsem polohlasem. „Teì mû poslouchej, Bobe. Pfiikazuji ti, abys ty vzpomínky uÏ nikdy neobnovoval. Nikdy je nevyvolávej. Nesmí‰ uposlechnout Ïádn˘ pfiíkaz k jejich vyvolání. Od téhle chvíle jsou u ledu. Rozumí‰?“ „KdyÏ to udûlám, Harry, nebudu ti uÏ moc uÏiteãn˘,“ namítl opatrnû. „Bude‰ na to sám.“ „To nech na mnû. Je to pfiíkaz, Bobe.“ Lebka vydechla úlevou. „Díky, Harry.“ „To nestojí za fieã. Doslova.“ „Dobfie.“ „Tak fajn. Pokraãujeme. Vzpomene‰ si na nûjaké obecné informace o Kemmlerovi?“ „Nic, co bys nena‰el i jinde. Ale obecné vûdomosti jsem o nûm získal, kdyÏ byl Justin u StráÏcÛ.“ „Tak dobfie. KdyÏ jsem se zeptal, co je to Slovo Kemmlerovo, fiekls, vlastnû tvé druhé já fieklo, Ïe Kemmler sepsal své uãení. Do‰lo mi tedy, Ïe je to kniha.“ „Zfiejmû,“ souhlasil Bob. „Podle záznamÛ Rady sepsal Kemmler tfii knihy: Krev Kemmlerova, Mysl Kemmlerova a Srdce Kemmlerovo.“ „Vydal je?“ „Vlastním nákladem. ·ífiil je po Evropû.“ „A dÛsledek?“

Butcher 7 - zlom

44

8.12.1956 1:16

Stránka 44


„AÏ pfiíli‰ mnoho druhofiad˘ch ãarodûjÛ se dostalo k nekromancii.“ Pfiik˘vl jsem. „Co se dûlo dál?“ „StráÏci spustili svoji vlastní rozsáhlou verzi 451 stupÀÛ Fahrenheita. Zhruba dvacet let vyhledávali a niãili v˘tisky. Pfiedpokládají, Ïe na‰li v‰echny.“ Hvízdl jsem. „TakÏe jestli je Slovo Kemmlerovo ãtvrt˘m rukopisem…?“ „Tak je zle.“ „Proã?“ „ProtoÏe nûktefií Kemmlerovi uãedníci ze sítû Bílé rady vyklouzli. Jsou stále tady. Pokud se dostanou k dal‰í dávce lekcí nekromancie, umocní to jejich talent. Mohou ho pak pouÏít k opravdu pfií‰ern˘m vûcem.“ „Jsou to ãarodûjové?“ „Ano, ãernoknûÏníci.“ „Kolik jich je?“ „Nanejv˘‰ ãtyfii pût, ale informace StráÏcÛ jsou kusé.“ „To vypadá, Ïe by si s tím StráÏci mûli poradit.“ „Pokud ov‰em ãtvrtá kniha neobsahuje zbytek toho, co je chtûl Kemmler nauãit,“ poznamenal Bob. „V tom pfiípadû by nám tu pak bûhali nejmíÀ ãtyfii Kemmlerové.“ „Do pytle.“ Dopadl jsem sv˘m unaven˘m zadkem zpût na Ïidli a zamnul jsem si ãelo. „A nebude to náhoda, Ïe máme Halloween za dvefimi.“ „âas, kdy je hranice mezi svûtem smrtelníkÛ a duchÛ nejslab‰í,“ pravil Bob. „Jako tehdy, kdyÏ ten parchant Noãní mÛra pronásledoval moje pfiátele.“ Zadíval jsem se na Boba. „Ale aby to dokázal, musel hranice oslabit je‰tû víc. On a Bianca tr˘znili duchy, aby hranice co nejvíc naru‰ili. Musí to b˘t duch, aby zpÛsobil turbulence potfiebné k veliké magii?“

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 45


45

„Ne. Ale je to jeden zpÛsob. Jinak musí‰ pouÏít urãité rituály a obûti.“ „Myslí‰ vraÏdy.“ „Pfiesnû tak.“ Zamraãil jsem se a pfiik˘vl jsem. „Musejí napfied vynaloÏit urãitou energii, aby dali vûci do pohybu a mohli zaãít velké nekromantické dílo. Jako kdyÏ se na skokanském prknû rozhoupá‰ pfiedtím, neÏ skoãí‰.“ „Trefn˘, i kdyÏ ponûkud hrub˘ aforismus,“ poznamenal Bob. „Pokud chce‰ provozovat nekromancii na Kemmlerovû úrovni, musí‰ se trochu pfiipravit. Dokonce i o Halloweenu.“ Povzdechl si. „Ale nijak zvlá‰È ti to nepomÛÏe.“ Vstal jsem a zamífiil jsem ke schÛdkÛm. „PomÛÏe mi to víc, neÏ si myslí‰. ZaÏije‰ nová dobrodruÏství.“ Oãní svût˘lka lebky se rozzáfiila. „VáÏnû? Tedy, urãitû. Ale proã?“ „ProtoÏe pokud se nûkdo chystá na veliké zlé kouzlo, nechal po sobû tûla. Jestli to tak je, mám místo, odkud je mÛÏu sledovat a zjistit, co se dûje.“ „Kam jde‰, Harry?“ zavolal za mnou Bob, kdyÏ jsem vy‰el z laboratofie. Strãil jsem hlavu zpátky. „Do márnice.“

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 46

âtvrtá kapitola Chicago má uhozenou márnici. UÏ se jí nesmí fiíkat márnice, protoÏe teì je to Forenzní institut. Ani ji nevede koroner, protoÏe teì se jmenuje soudní lékafi. Nachází se na West Harrison Street, v hogofogo prÛmyslovém parku, kter˘ se specializuje na rÛzné biotechnologie. Je hezká. Kolem jsou udrÏované trávníky, pûknû zastfiiÏené stromy a kefie, je odtamtud krásn˘ v˘hled na siluetu mûsta a je to blízko na dálnici. Márnice je nehoráznû veliká. Ale také velice tichá. Bez ohledu na okolní úpravu a antiseptická pojmenování je to stále místo, kam vozí mrtvoly, aby se v nich ‰Èourali a rozfiezávali je. Modrého brouka jsem nechal na parkovi‰ti vedlej‰ího komplexu. Márnice má víc neÏ prÛmûrn˘ bezpeãnostní systém a já nechtûl, aby o mnû vûdûli zbyteãnû dopfiedu. Vzal jsem ze zadního sedadla úplatek a zamífiil jsem ke dvefiím kanceláfie soudního lékafie. Zaklepal jsem a zamával jsem zalaminovanou kartiãkou, kterou jsem dostal od policie. Díky ní vypadám jako oficiální policejní úfiedník. Dvefie zabzuãely. Ve‰el jsem dovnitfi a pok˘vl urostlému stráÏnému, kter˘ sedûl stranou u obyãejného stolu a ãetl ãasopis. „Ahoj, Phile.“ „Dobrej veãír, Dresdene. Jde‰ oficiálnû?“ Zvedl jsem dfievûnou krabici napûchovanou pivem z McAnallyho minipivovaru. „Neoficiálnû. Tohle je taky neoficiální.“ „Hosana,“ protáhl Phil. „Miluju neoficiální pivo.“ Hodil si nohy zpût na stÛl a znovu otevfiel ãasopis. Postavil jsem

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 47


47

krabici vedle stolu, aby ji nebylo ode dvefií vidût. „Jak to, Ïe jsem o tom baru nikdy nesly‰el?“ „Je to jenom místní hospÛdka,“ opáãil jsem. UÏ jsem mu nefiekl, Ïe zásobuje nadpfiirozené spoleãenstvo a rozhodnû se nesnaÏí pfiitahovat pozornost. „Nûkdy mû tam musí‰ vzít.“ „Urãitû. Je tady?“ „V pitevnû,“ opáãil a sáhl po jednom pivu. Palcem je otevfiel a s pohledem upfien˘m do ãasopisu si pofiádnû pfiihnul. „Ááách, ví‰, kdyby nûkdo pfii‰el támhle tûmi dvefimi, fiekl bych mu, aÈ si pohne, neÏ nûkdo pfiijede,“ poznamenal filosoficky. „Padám,“ fiekl jsem a uÏ jsem spûchal do chodeb za foyer. V márnici, tedy vlastnû ve Forenzním institutu, je nûkolik piteven, chtûl jsem fiíct vy‰etfiovacích místností. Ale vûdûl jsem, Ïe ãlovûk, kterého hledám, bude v té nejmen‰í a nejvzdálenûj‰í od vchodu. Waldo Butters, kromû toho, Ïe mûl tu smÛlu a narodil se rodiãÛm, ktefií mu nedokázali vybrat pfiimûfienû muÏné jméno, byl také poznamenan˘ smyslem pro poctivost, ãestnost a morální odvahou. A to v takové mífie, Ïe podle toho i jednal. KdyÏ vy‰etfioval tûla tvorÛ, které jsem spálil témûfi na brikety, popsal je ve své zprávû jako „humanoidní, ale zcela jistû ne lidská“. To byl úplnû postaãující popis zbytkÛ nûkolika netop˘fiích upírÛ Rudého dvora, ale protoÏe v‰ichni vûdí, Ïe neexistuje nic jako „humanoidní, ale zcela jistû ne lidské“, a protoÏe to byla naprosto zjevnû lidská tûla stra‰livû zdeformovaná Ïárem, skonãil Butters na devadesát dní na psychiatrii. Poté musel vybojovat právní bitvu jen proto, aby si udrÏel zamûstnání. Jeho nadfiízení ho chtûli uklidit, proto mu dali tu nejhor‰í práci, na kterou pfii‰li. Ale Butters se nedal a vût‰inou si bral noãní a víkendové smûny.

Butcher 7 - zlom

48

8.12.1956 1:16

Stránka 48


Doktor byl uvnitfi. Chodbou znûla veselá polka. Ale hudba byla nûjak mimo. Butters si obvykle pou‰tûl své nahrávky velice nahlas a já si zvykl poslouchat nejlep‰í interprety polky ve vesmíru. Ten, kdo hrál teì, hrál sice energicky, ale nevyrovnanû. Hudba byla plná neãekan˘ch pauz a rychl˘ch pfiechodÛ, ale pfiece jen se nûjak drÏela rytmu velkého bubnu. Celek pÛsobil vesele a rozvernû. Otevfiel jsem dvefie a uvidûl zdroj té quasimodovské polky. Butters je mal˘ chlapík, tak sotva sto ‰edesát centimetrÛ v botách a padesát kilogramÛ i s postelí. Obleãen˘ byl do modrého nemocniãního odûvu a tenisek. Mûl tuhé, zjeÏené vlasy, které mu dodávaly v˘raz nepfietrÏitého pfiekvapení. Asi jako kdyby sedûl na elektrickém kfiesle. Na oãích mûl sluneãní br˘le, jaké nosí Tom Cruise, a vypadal jako dokonal˘ Polkastein. Na zádech mûl pfiivázan˘ basov˘ buben a od kotníkÛ mu vedly dráty pfiipevnûné k paliãkám na rámu. Buben bu‰il podle toho, jak dupal nohama. Na útl˘ch ramenou mûl navleãenou malou, ale opravdovou tubu a od loktÛ mu vedla dal‰í drátûná táhla, která se pohybovala v rytmu „bum“ a „prásk“. Na hruì si zavûsil akordeon a z nûj trãel klarinet nasazen˘ tak, aby mûl plátek blízko úst. A nakonec, pfiisámbohu, na hlavû mûl fiemínkem pfiivázan˘ ãinel. Zarudl˘ zpocen˘ Butters pochodoval na místû, kfienil se a usilovnû tahal akordeon. Stál jsem tam a zíral, protoÏe jsem sice vidûl spoustu podivn˘ch vûcí, ale tohle je‰tû ne. Butters zahrál závûr a energicky ‰vihl hlavou k tubû. To mûlo za následek ohlu‰ující zafiinãení ãinelu. Posledním pohybem jsem se mu dostal do periferního vidûní. Pfiekvapenû nadskoãil. Udûlal to tak dÛkladnû, Ïe ztratil rovnováhu a za kovového rachotu ãinelu, zarÏání tuby a chaotického tfiesk-

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 49


49

nutí bubnu se zhroutil na zem. Akordeon vydal táhl˘, kvíliv˘ vzdech. „Buttersi.“ „Bezva, Harry,“ zasupûl z hromady nástrojÛ. „Koukám, Ïe neví‰, kam dfiív skoãit.“ Unikl mu dobfie utajen˘ sarkasmus. „To si pi‰. Piluju formu. Zítra veãer je na Oktoberfestu soutûÏ kapel.“ „Myslel jsem, Ïe po loÀském v˘stupu tam uÏ nepÛjde‰.“ „Pche. Jolly Rogers se mi nebudou takhle posmívat. Jen si to vezmi. Pût chlapÛ jménem Rogers. Kolik polky mÛÏou mít v tûle?“ „Nemám nejmen‰í tu‰ení,“ odvûtil jsem po pravdû. Butters se na mû zakfienil. „Letos je porazím.“ Nedokázal jsem si pomoct a musel jsem se usmát. „Potfiebuje‰ z toho nûjak dostat?“ „Kdepak, to zvládnu,“ opáãil bujafie a zaãal rozepínat ty své postroje. „Co tady vlastnû dûlá‰? Kontrolu má‰ aÏ za t˘den. Zlobí tû ruka?“ „Ani ne. Ale chtûl bych si s tebou promluvit o…“ „Ach!“ Nechal v‰echno leÏet na zemi a odhopkal ke stolu v rohu. „NeÏ zaãne‰, na‰el jsem nûco zajímavého.“ „Rád bych si pokecal, Buttersi, ale mám hroznû naspûch.“ „VáÏnû?“ otázal se schlíple. „Mám pfiípad a potfiebuji zjistit, jestli neví‰ nûco uÏiteãného.“ „Hm. Ty má‰ pofiád nûjaké pfiípady. Tohle je dÛleÏité. Cos ke mnû zaãal chodit s tou rukou, dost jsem pátral. A závûry, které jsem byl schopn˘ extrapolovat z…“ Povzdechl jsem si. „Hele, Buttersi, váÏnû dûsnû spûchám. Nejv˘‰ pût slov, jasné?“ Opfiel se rukama o stÛl a zmûfiil si mû jiskrn˘m pohledem. „UÏ vím, proã ãarodûjové Ïijí vûãnû.“ Na vtefiinku se

Butcher 7 - zlom

50

8.12.1956 1:16

Stránka 50


zamyslel. „Poãkat, to je ‰est slov. No nic. O ãem jsi to chtûl mluvit?“ Spadla mi brada. Zavfiel jsem ústa a zíral jsem na nûho. „Takové chytráky nemá nikdo rád, Buttersi.“ Za‰klebil se. „¤íkal jsem ti, Ïe je to dÛleÏité.“ „âarodûjové neÏijí vûãnû,“ opravil jsem ho. „Jenom hodnû dlouho.“ Butters pokrãil rameny a vytahoval dal‰í sloÏky. Rozsvítil negatoskop a zaãal proti svûtlu prohlíÏet rentgenové snímky. „Hele, já stále je‰tû nevím, jestli ti ba‰tím ten tajemn˘ svût magie, ale podle toho, cos fiíkal, Ïijí ãarodûjové pûtkrát aÏ ‰estkrát déle neÏ obyãejní lidé. Pro vût‰inu m˘ch znám˘ch je to prakticky vûãnost. A na vlastní oãi jsem se pfiesvûdãil, Ïe na tom nûco bude. Pojì sem.“ ·el jsem blíÏ a zadíval jsem se na snímky. „Hele, ty jsou moje, ne?“ „Jo. KdyÏ jsem pouÏil jeden star‰í pfiístroj, vy‰lo mi jich asi patnáct procent. A tady jsou tfii nebo ãtyfii, které pfieÏily to, ãím degraduje‰ rentgenové záfiení.“ Ukázal jsem na první snímek. „Uf. Tohle je to stfielné zranûní z Michiganu.“ Byla na nûm moje kyãelní kost se spoustou prasklin. Do toho místa mû zasáhla kulka malé ráÏe. Moc nechybûlo a mûl jsem roztfií‰tûnou pánev, moÏná bych to ani nepfieÏil. „Udûlali ho hned v nemocnici.“ „Správnû. A tenhle snímek je star˘ pár let.“ Ukázal na druh˘. „Vidí‰ ty praskliny? V místech, kde srostly, jsou svûtlej‰í. Podle toho se to pozná.“ „No dobfie. A co?“ „A co? Podívej se na tenhle.“ Vytáhl tfietí snímek. Byl stejn˘ jako ty pfiedtím, jen bez jediné svûtlé nebo tmavé ãáry. Poklepal na nûj prstem a vykulil na mû oãi. „Co má b˘t?“

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 51


51

Pomalu zamrkal. „Harry, tenhle snímek je star˘ dva mûsíce. V‰imni si, Ïe je bez kazu.“ „No a? Uzdravil jsem se, ne?“ PodráÏdûnû zafunûl. „Stojí‰ si na vedení, Harry. Tohle kosti nedûlají. KdyÏ srostou, zÛstane ti na tom místû jizva na cel˘ Ïivot. Tedy spí‰ mnû. Tobû ne.“ Zamraãil jsem se. „A co to má spoleãného s délkou Ïivota ãarodûjÛ?“ Butters netrpûlivû mávl rukou. „Hele, tady je dal‰í. Na‰típnutá paÏní kost. Îádná stfielná rána. Stalo se ti to pfii pádu z vlaku pár dní pfiedtím, neÏ jsme se setkali. Byla to jen prasklina. Ani jsi o ní nevûdûl a spravila to dlaha na pár dní. Zahojila se dfiív, neÏ tû pustili z nemocnice.“ „A co je na tom zvlá‰tního?“ „Nic,“ opáãil Butters. „Ale podívej, je to tady zase. Jizva po srÛstu. A na tfietím je fuã. Tvoje paÏe je úplnû normální.“ „MoÏná jenom piju moc mléka.“ Butters zamruãel. „Hele, Harry, jsi jako ze Ïeleza. Mûl jsi spoustu zranûní.“ Vytáhl sloÏku s m˘mi zdravotními záznamy a s nemal˘m úsilím ji hodil na stÛl. Je pravda, Ïe nûkteré telefonní seznamy b˘vají men‰í. „A klidnû se vsadím, Ïes mûl spoustu bebíãek, se kter˘mi jsi k doktorovi ani ne‰el.“ „Jasnû.“ „Jsi otluãen˘ pfiinejmen‰ím stejnû jako profesionální sportovec. Myslím hokejisty a fotbalisty. MoÏná i víc neÏ nûktefií automobiloví závodníci.“ „Oni se potluãou?“ „KdyÏ se Ïiví‰ tím, Ïe fiídí‰ pÛl tuny Ïeleza tfietinovou rychlostí zvuku, pfiivodí‰ si ledajaká zranûní,“ odvûtil váÏnû. „V té rychlosti ti i nevinnû vyhlíÏející bouraãky s tûlem pûknû zamávají. Mûls nûkdy bouraãku pfii nízké rychlosti?“ „Jo. Cel˘ t˘den jsem byl rozbolavûl˘.“

Butcher 7 - zlom

52

8.12.1956 1:16

Stránka 52


„Pfiesnû tak. A teì si to vynásob. Tihle chlapíci i ostatní sportovci dostávají pofiádnû zabrat. Vzniká u nich psychická i fyzická odolnost, která jim dovoluje ignorovat bolest a pfiekonávat zranûní. Ale ta zranûní tam jsou a kumulují se. Proto jsou ze spousty fotbalistÛ, boxerÛ a podobn˘ch t˘pkÛ po tfiicítce mrzáci. Po zranûní se sice vût‰ina funkcí obnoví, ale po‰kození tam jsou a postupnû se sãítají.“ „Znovu se ptám, co to má spoleãného se mnou?“ „Ty nejsi kumulativní.“ „É?“ „Tvé tûlo neskonãí s opravami ve chvíli, kdy zase zaãne fungovat. Pokraãuje, dokud po‰kození úplnû nezmizí.“ Zíral na mû. „Chápe‰, jak je to neuvûfiitelnû v˘znamné?“ „Asi ne.“ „Harry, to je nejspí‰ dÛvod, proã lidé stárnou. Tûlo je jeden obrovsk˘ soubor bunûk. Vût‰ina z nich se nûjak po‰kodí, opotfiebuje a odumfie. Tvoje tûlo je nahradí. Je to neustál˘ proces. Ale jde o to, Ïe pokaÏdé, kdyÏ tûlo nûco nahradí, je to ménû dokonalé neÏ to, co bylo pfiedtím.“ „Kopie kopie. Jo, o tom jsem uÏ sly‰el.“ „Správnû. Proto dokáÏe‰ tahle zranûní vyléãit. Proto má‰ schopnost Ïít tak dlouho. Tvoje kopie jsou dokonalé. Pfiinejmen‰ím neskonale dokonalej‰í neÏ kopie ostatních lidí.“ ZamÏikal jsem. „Chce‰ fiíct, Ïe si dokáÏu vyléãit jakékoli zranûní?“ „Ano. Ale ne jako mutanti ve filmu. KdyÏ ti nûkdo prosekne tepnu, bude‰ krvácet. Ale pfieÏije‰-li to, tvoje tûlo se zfiejmû za nûjak˘ ãas dokáÏe opravit témûfi dokonale. MÛÏe to trvat mûsíce, moÏná nûkolik let, ale dokáÏe‰ se uzdravit i v pfiípadech, kdy jsou jiní lidé v koncích.“ Podíval jsem se na nûho a pak na ruku v rukavici. Chtûl jsem promluvit, ale v krku jsem mûl knedlík. „Jo,“ pokraãoval drobn˘ doktor tich˘m hlasem. „Mys-

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 53


53

lím, Ïe za ãas bude‰ mít ruku zase jako dfiív. Neodumfiela ani neodpadla. Stále je v ní Ïivá tkáÀ. Zdá se, Ïe bûhem ãasu spálenou tkáÀ nahradí‰ a dorostou ti nervy.“ „To…“ zajíkl jsem se a polkl. „To by bylo fajn.“ „Myslím, Ïe tomu mÛÏeme pomoct terapií. Probereme to pfii tvé pfií‰tí náv‰tûvû. Pak s tím mÛÏeme zaãít.“ „Buttersi… ãlovûãe. To je…“ „Opravdu vzru‰ující,“ fiekl s rozzáfien˘ma oãima. „Chtûl jsem fiíct úÏasné,“ hlesl jsem. „A pak jsem ti chtûl podûkovat.“ U‰klíbl se a pokrãil rameny. „Co na srdci, to na jazyku.“ Díval jsem se na svoji ruku a zkou‰el jsem pohnout prsty. Trochu to ‰lo. „Proã?“ „Jaké proã?“ „Proã dovedu dûlat dobré kopie?“ Dlouze vydechl a prohrábl si tuhé vlasy. „Nemám sebemen‰í tu‰ení. Dobr˘, co?“ Díval jsem se na rentgenov˘ snímek a pak jsem si strãil ruku do kapsy. „Doufal jsem, Ïe mi pomÛÏe‰ získat informace.“ „Jasnû, jasnû.“ ·el ke svému hudebnímu obleku a zaãal ho uklízet stranou. „Dûje se nûco?“ „Doufám, Ïe ne. Ale fieknûme, Ïe mám hodnû ‰patn˘ pocit. Potfieboval bych vûdût, jestli se v okolí v posledních dvou dnech nevyskytla podivná úmrtí.“ „V jakém smyslu podivná?“ „¤eknûme hodnû kruté násilí nebo zpÛsob zabití, kter˘ by se dal oznaãit za rituální vraÏdu. Beru i známky muãení pfied smrtí.“ „Nic se mi nevybavuje,“ fiekl Butters, sundal si sluneãní br˘le a nasadil si své obvyklé br˘le s ãern˘mi obrouãkami. „Ale dneska jsem je‰tû neskonãil. Poãkej, podívám se do záznamÛ, koho je‰tû máme v chladniãce.“ „Díky.“

Butcher 7 - zlom

54

8.12.1956 1:16

Stránka 54


Butters smetl ze Ïidle nûkolik reklam a posadil se. Zpod lékafiského ãasopisu vytáhl klávesnici a v˘znamnû si mû zmûfiil. „No jo.“ Odcouval jsem k protûj‰í stûnû. Moje blízkost zpÛsobuje poãítaãÛm rozliãné potíÏe. Murphyová mi stále nemÛÏe zapomenout, jak jsem jí u‰kvafiil hard disk, i kdyÏ se to stalo jen jednou. Butters se ponofiil do poãítaãe. „Ne,“ fiekl po chvilce ãtení a datlování. „Ale poãkej. Tady nûkoho ubodali, jenÏe se to stalo nahofie, na severov˘chodû státu.“ „To není ono. Mûl by to b˘t nûkdo místní. Z Chicaga nebo okolí.“ „Hm. Vy detektivové b˘váte hroznû vybíraví.“ PfiejíÏdûl pohledem obrazovku. „Stfielba v restauraci?“ „Urãitû ne. Rituální vraÏda chce víc soukromí.“ „Myslím, Ïe nemá‰ ‰tûstí, Harry. Pfiivezli pár dÛleÏitûj‰ích mrtvol a ty si rozebrala denní ‰ichta.“ „Hm.“ „To mi vyprávûj. Dûlal jsem na jednom alkoholikovi a na chudákovi, co spadnul pod traktor. Bylo tfieba vy‰etfiit ho na alkohol a drogy, ale to je…“ Zarazil se. „To je zvlá‰tní.“ NastraÏil jsem u‰i. „Co je zvlá‰tní?“ „MÛj ‰éf, doktor Brioche, mi pfiesunul jeden svÛj pfiípad. Dal mi ho na seznam, ale vÛbec mû na to neupozornil. Ani neposlal e-mail, mizera.“ Zamraãil jsem se. „Stává se to ãasto?“ „Îe se snaÏí, aby to vypadalo, Ïe nezvládám svou práci, a mohl mû vyrazit? Je to novinka, ale je to v duchu mého pÛsobení tady.“ „MoÏná mûl prostû jen moc práce.“ „A moÏná na mû v loÏnici ãeká Liv Tylerová, aby mi namasírovala nohy.“

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 55


55

„No jo. Co je to za mrtvolu?“ „Nûjak˘ pan Eduardo Anthony Mendoza,“ ãetl Butters. „Srazil se ãelnû s buickem. Na dálnici. ·el pû‰ky.“ Podrbal se na nose. „To bude hodnû o‰klivé. Není divu, Ïe to veleváÏen˘ Brioche hodil na mû.“ Zaãalo mi to vrtat v hlavû. Nebylo to sice pfiesnû to, co jsem hledal, ale okolnosti smrti mi pfiipadaly nûjak podezfielé. „Mám nûjaké tu‰ení, co ty na to?“ „Jistû. UÏ jsem stejnû nabit˘ polkou aÏ po u‰i. Vezmu si jen vûci a podíváme se na zesnulého pana Mendozu.“ „Paráda.“ Opfiel jsem se o stûnu a zaloÏil jsem si ruce na prsou, abych v klidu poãkal. Dvefie vy‰etfiovací místnosti se rozlétly a dovnitfi rázn˘m krokem ve‰el stráÏn˘ Phil. Pfiíli‰ se k nûmu nehodilo, Ïe mûl krk podfiíznut˘ od ucha k uchu a hrudník pln˘ nechutn˘ch krvav˘ch cákancÛ. V obliãeji byl bíl˘ jako kfiída. Nebyla nejmen‰í nadûje, Ïe je chudák Phil je‰tû naÏivu. To mu nezabránilo pfiejít místnost, popadnout ButtersÛv stÛl a i s poãítaãem a tûÏk˘m pofiadaãem jím mr‰tit o stûnu, kde se s hromov˘m zapra‰tûním roztfií‰til. Butters vydû‰enû pohlédl na Phila, zakÀuãel jako vypla‰en˘ králík a rozebûhl se pryã. „StÛj!“ zadunûl z chodby zvuãn˘ hlas. Mrtv˘ Phil ztuhl. Do místnosti se vhrnul chlap v nepromokavém kabátu od maskáãÛ, a pfiisámbÛh, s plstûn˘m kloboukem na hlavû. Mífiil pfiímo k Buttersovi. Mû u stûny si nev‰iml. Pfiekvapila mû rychlost, s níÏ se v‰echno událo, a na okamÏik jsem zaváhal. Prvního muÏe doprovázeli dal‰í tfii. V‰ichni mûli kabáty, popelavé tváfie a rozhodné pohyby. „NeubliÏujte na‰emu malému koronerovi, pánové,“ fiekl ten kápo. „Budeme ho potfiebovat. Na chvíli.“

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 56

Kapitola pátá Chlap v plsÈáku udûlal krok k Buttersovi a o nohu si poklepával tenkou kníÏkou. „Uhni,“ zabruãel a mrtv˘ Phil ustoupil. Butters docouval do rohu a oãi za br˘lemi mûl jako tenisáky. „No teda,“ zablekotal. „Skvûlej vstup. Ten klobouk vám sekne.“ Chlapík v plsÈáku udûlal je‰tû krok dopfiedu a natáhl ruku. V tu chvíli jsem se rozhodl jednat. PozdviÏená ruka v normálním svûtû obvykle celkem nic moc neznamená, ale u chlapíka v dlouhém kabátû a v doprovodu party zombíkÛ je pfiinejmen‰ím stejnû hrozivá jako namífien˘ revolver. „To by staãilo,“ fiekl jsem. Promluvil jsem tak nahlas, Ïe z toho zabolely u‰i. Odstrãil jsem se od zdi a natáhl jsem levou ruku. Na zápûstí mi visel stfiíbrn˘ náramek se ‰títy pokroucen˘mi Ïárem. Soustfiedil jsem vÛli a vloÏil do náramku tolik energie, abych mohl okamÏitû vztyãit ‰tít. Pfii posledním pouÏití dostal náramek pofiádnû zabrat a já ho stûÏí rozchodil. Proto teì pfievádûl energii velice neochotnû. Sr‰ely z nûj bílé jiskry a padaly na podlahu. „SkloÀ ruku a ustup od koronera.“ Chlap se ke mnû otoãil a stále si poklepával o nohu. Na okamÏik jsem si myslel, Ïe je to dal‰í mrtv˘, protoÏe byl hroznû bled˘, ale tváfie mûl pfiece jenom lehce zarÛÏovûlé. Mûl podlouhl˘ obliãej, a pfiestoÏe byl bled˘, byl o‰lehan˘, jako kdyby strávil roky vystaven˘ pou‰tnímu vûtru, ale nikdy nevidûl slunce. Mûl ãerné oãi, husté ‰edivé licousy a jizvu, která mu zdvíhala horní ret. Vypadal, jako kdyby se stále potmû‰ile ‰klebil. „Co jsi zaã?“ fiekl se siln˘m britsk˘m pfiízvukem.

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 57


57

„Velká D˘nû,“ odpovûdûl jsem. „KvÛli úÏasnému Buttersovi jsem z d˘Àového záhonu vylezl o nûco dfiív. A ty?“ MuÏ si mû dlouho mlãky prohlíÏel. Soustfiedil se na mé jiskfiící zápûstí a pak na hrdlo, kde mi pfies ko‰ili visel matãin pentagram. „MÛÏe‰ mi fiíkat Grevane. Odstup, pfiíteli.“ „Nebo?“ Grevane se ledovû pousmál, dál poklepával knihou o nohu a pok˘vl ke sv˘m nehybn˘m spoleãníkÛm. „V autû mám místo je‰tû pro jednoho.“ „UÏ jsem nûjakou práci vzal,“ opáãil jsem. „Ale není dÛvod hnát to do krajnosti. Ty zÛstane‰ tam, kde jsi, a Butters a já odejdeme.“ „A já,“ fiekl otrávenû. „CoÏe?“ „Butters a já, hlupáku. VáÏnû si myslí‰, Ïe ten ochrann˘ ‰tít, co tak tak udrÏí‰, mû zastra‰í a nechám tû jít?“ „Kdepak,“ opáãil jsem a z kapsy kabátu jsem vytáhl revolver ráÏe .44. Namífiil jsem na nûho a natáhl úderník. „Proto nosím tohle.“ Povytáhl oboãí. „Chce‰ mû zastfielit in cruor gelidus?“ „Ne, udûlám to rovnou tady. Buttersi, vstaÀ a pojì sem ke mnû.“ Rozklepan˘ muÏík se zvedl na nohy a pomalu se sunul sledován prázdn˘m pohledem mrtvého Phila. „Dobfie. Zatím nám to jde, Grevane. VydrÏ, a technici ti nebudou muset vytahovat zuby ze stûny za tebou.“ Butters ke mnû pfiicupital a Grevane si stále poklepával knihou o nohu. Nekromancer mû pozoroval, ale Butterse si témûfi nev‰ímal. Po chvilce se pomalu pousmál. „Ty nejsi StráÏce.“ „Propadl jsem pfii písemkách.“ Roztáhl chfiípí. „Nepatfií‰ k hlídacím psÛm Rady. Vlastnû jsi spí‰ nûco jako já.“

Butcher 7 - zlom

58

8.12.1956 1:16

Stránka 58


„O tom váÏnû pochybuji.“ Grevane mûl úzké Ïluté zuby a krokod˘lí úsmûv. „Nezkou‰ej to na mû. Cítím z tebe pravou magii.“ Poslední, kdo mluvil o pravé magii, byl mÛj mal˘ nekromant Bob. Potlaãil jsem zachvûní. „Hm. To je naposledy, co jsem si koupil neznaãkov˘ deodorant.“ „MoÏná bychom se mohli dohodnout,“ pokraãoval Grevane. „Nemusí to skonãit krveprolitím, aspoÀ ne teì, tak blízko konci závodu. Pfiidej se ke mnû proti ostatním. Îiv˘ spoleãník je lep‰í neÏ mrtv˘ blázen.“ „Lákavé,“ odpovûdûl jsem tónem urãen˘m pro ménû chápavé toaletáfiky. Butters uÏ byl u mû. Bokem jsem ho postrãil ke dvefiím. OkamÏitû pochopil a já se ke dvefiím sunul hned za ním. Nespou‰tûl jsem oãi z revolveru a z Grevanea. Z mého náramku dál na podlahu sr‰ely chladné jiskry. „Myslím ale, Ïe se mi nelíbí tvé zpÛsoby. Buttersi, podívej se na chodbu.“ Butters vystrãil hlavu a nervóznû se rozhlédl. „Nikoho nevidím.“ „MÛÏe‰ tyhle dvefie zamknout?“ Zachrastily klíãe. „Ano.“ „Tak se pfiiprav.“ Vykroãil jsem na chodbu a pfiirazil jsem dvefie. „Zamkni, dûlej!“ Butters zasunul klíã do zámku a otoãil. Masivní bezpeãnostní západky hlasitû zacvakly tûsnû pfied tím, neÏ nûco tûÏkého narazilo do dvefií tak silnû, Ïe jsem cítil, jak se zachvûla podlaha. Vzápûtí se dvefie znovu otfiásly a v jejich stfiedu se objevila vyboulenina velikosti pûsti. „Proboha,“ zablekotal Butters. „Proboha, to byl Phil. Co je to? Co se to dûje?“ „VydrÏ.“ Chytil jsem ho a co nejrychleji jsem ho táhl chodbou. „Kdo je‰tû má klíãe od tûch dvefií?“

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 59


59

„Co?“ Butters nûkolikrát nechápavû zamrkal. „Aha. Hm. Ostatní doktofii. Denní ochranka. A Phil.“ Dvefie se znovu otfiásly, objevila se na nich dal‰í boule a pak bylo ticho. „Grevane to uÏ taky zjistil. Rychle, neÏ najde ten správn˘ klíã. Má‰ u sebe klíãky od auta?“ „Jo, jo, poãkej… jo, tady.“ Zuby mu tak cvakaly, Ïe sotva mluvil, a kaÏd˘ch pár krokÛ zakopl. „Proboha, proboha, ono je to skuteãn˘.“ V chodbû za na‰imi zády to kovovû cvaklo a zaskfiípal kov o kov. Nûkdo zkou‰el klíãe v zámku. „Buttersi.“ Popadl jsem ho za ramena a musel jsem odolat poku‰ení dát mu facku, jak se to dûlá ve filmech. „Dûlej, co ti fiíkám. Nepfiem˘‰lej. Na to bude ãas pozdûji. Teì sebou hni, nebo Ïádné pozdûji nebude.“ Zadíval se na mû a na chvilku jsem mûl strach, Ïe se pozvrací. Pak polkl a pfiik˘vl. „Dobfie.“ „Fajn. PobûÏíme k tvému autu. Dûlej.“ Butters pfiik˘vl a ‰ílen˘m sprintem vyrazil k v˘chodu. Mûl mnohem vût‰í zrychlení neÏ já, ale protoÏe mám dlouhé nohy, snadno jsem ho dohnal. Stiskl bzuãák u stanovi‰tû stráÏného a já mu podrÏel dvefie, aby vybûhl první. Zahnul doprava a bûÏel na parkovi‰tû. Byl jsem mu v patách. Obûhli jsme nároÏí a Butters zamífiil k malé dodávce na nejbliÏ‰ím parkovacím stání. Po tichu márnice mi noãní zvuky mûsta pfiipadaly jako ryãná hudba. Auta syãela na motorové fiece dálnice. V dálce houkaly sirény, ale byla to spí‰ sanitka neÏ policejní hlídka. Nûkde v okruhu tfií kilometrÛ dunûla v tupém rytmu a tak nízko, Ïe to bylo témûfi na prahu sly‰itelnosti, hudební aparatura. Svûtla na parkovi‰ti nesvítila, ale do nosu mû pra‰til pach benzínu. Popadl jsem Butterse za límec. Zasípûl, málem upadl, ale zastavil se.

Butcher 7 - zlom

60

8.12.1956 1:16

Stránka 60


„StÛj,“ fiekl jsem a vsunul jsem prsty pod kapotu trpasliãí dodávky. Byla otevfiená. Motor byl zniãen˘. Klínov˘ fiemen visel jako jazyk mrtvého jelena. V‰ude byly vytrhané dráty a v plastov˘ch nádrÏkách zely na prst veliké díry. Na beton parkovi‰tû odkapávala chladicí kapalina a kapalina z ostfiikovaãÛ. A podle zápachu se mísily s benzínem z nádrÏe. Butters na to valil oãi a supûl. „Moje dodávka. Zabili mi dodávku.“ „Vypadá to tak,“ opáãil jsem a rozhlédl jsem se. „Proã mi zabili dodávku?“ Dunivé basy se dál valily fiíjnov˘m veãerem. Na vtefiinu jsem se zaposlouchal a soustfiedil jsem se na ten zvuk. Mûnil se. S kaÏdou dobou byl o nûco vy‰‰í. Uvûdomil jsem si, co to znamená, a na okamÏik se mû zmocnila panika. DopplerÛv efekt. Zdroj toho dunivého zvuku se k nám blíÏil. V temn˘ch uliãkách prÛmyslového parku se zableskly reflektory. Nûjak˘ vÛz se fiítil k Forenznímu institutu. Reflektory byly hodnû daleko od sebe. Musel to b˘t star‰í vÛz a podle zvuku motoru mûl spotfiebu lehkého tanku. „Tudy!“ houkl jsem na Butterse a rozebûhl jsem se k Modrému broukovi na vedlej‰í parkovi‰tû. Bylo mi jasné, Ïe jsme neunikli pozornosti, proto jsem znovu naÏhavil ‰títov˘ náramek. Moje ruka vypadala jako malá kometa. Butters se hnal za mnou. Musím uznat, Ïe je dobr˘ bûÏec. „Támhle! Do mého auta!“ „Vidím ho!“ ¤voucí cadillac za námi vlétl na parkovi‰tû institutu a pfiehoupl se pfies dûlicí pás zatravÀovacích dlaÏdic. Ze spodku auta zasr‰ely jiskry. VÛz vjel na trávník a houpavû se zastavil. Dvefie se rozlétly a vystoupil muÏ.

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 61


61

Na pozadí reflektorÛ cadillacu jsem ho vidûl celkem dobfie. Byl nanejv˘‰ stfiedního vzrÛstu, mûl dlouhé, profiídlé vlasy a na bledé povislé pokoÏce spoustou jaterních skvrn. Pohyboval se topornû, jako kdyby mûl artritidu, ale to mu nebránilo, aby z vozu vytáhl dvouhlavÀovou brokovnici a rozváÏnû si ji opfiel o rameno. Skoãil jsem stranou, abych se dostal mezi nûj a Butterse, natoãil jsem se, natáhl jsem ruku za sebe a zdvihl jsem ‰tít. Objevil se jako matnû záfiící polokoule jen vtefiinu pfied tím, neÏ z jedné hlavnû brokovnice vy‰la dunivá rána. ·tít bleskl a vychrlil oblak jisker velikosti men‰ího domu. Skrz po‰kozen˘ náramek na zápûstí jsem ucítil zakolísání, ale ‰tít se zpevnil vãas, aby zachytil i v˘stfiel z druhé hlavnû. Stafiec s brokovnicí vztekle zafival, zlomil pu‰ku a zaãal nabíjet. Butters kfiiãel a já také. Dobûhli jsme k Broukovi a nasoukali se dovnitfi. Nastartoval jsem a Brouk sviÏnû vyrazil. Se skfiípûním gum vyjel z parkovi‰tû na silnici, vyrovnal jsem smyk a vyrazil ulicí. „Pozor!“ vykfiikl Butters a ukázal dozadu. Rychle jsem se ohlédl a uvidûl mrtvého Phila a zb˘vající tfii zombíky, jak se Ïenou za námi. Nebyl to bûh. Byl to ‰ílen˘ sprint, na jak˘ by se Phil nezmohl ani v mládí. Dupnul jsem na plyn a nespou‰tûl jsem oãi ze silnice. Brouk se zhoupl. „Do pytle!“ zafival Butters. Znovu jsem se ohlédl a vzadu na autû jsem uvidûl mrtvého Phila. Musel stát na zadním nárazníku. Zb˘vající tfii mrtví nebyli daleko a dobíhali nás. Mrtv˘ Phil udefiil do zadku Brouka. Ozvala se rána, pak skfiípûní a trhání, jak oderval kryt motoru. „Chytni volant!“ kfiikl jsem na Butterse. Natáhl se a sevfiel volant. Já jsem se natoãil a namífiil jsem pravou ruku na mrtvého Phila. Soustfiedil jsem se na jednoduch˘ stfiíbr-

Butcher 7 - zlom

62

8.12.1956 1:16

Stránka 62


n˘ prsten na svém prostfiedníãku. Prsten byl podobn˘m ohniskem jak ‰títov˘ náramek. Pfii kaÏdém pohybu rukou do sebe ukládal ‰petku kinetické energie. Soustfiedil jsem se na prsten, zatnul jsem pûst, máchl s ní proti mrtvému Philovi a uvolnil jsem nashromáÏdûnou energii. Mrtv˘ Phil znovu zvedl ruku, tentokrát aby vyrval motor Brouka, ale dostal jsem ho. Neviditelná síla ho zasáhla nad stehny. Nohy mu vylétly do vzduchu a pustil se. S rozhozen˘mi konãetinami tûÏce dopadl na vozovku. Ostatní mrtví ho minuli, jeden ho bez zpomalení pfieskoãil. Mrtv˘ Phil leÏel na zemi a cukal sebou jako porouchaná hraãka. Znovu jsem uchopil volant a zafiadil jsem vy‰‰í rychlost. Ve zpûtném zrcátku jsem vidûl vedoucího mrtvého. SnaÏil se na nás dosáhnout, ale minul vÛz asi o metr. Nechal jsem v‰echny ve tmû a vyjel jsem z prÛmyslového parku do osvûtlen˘ch ulic. Nûjakou dobu jsem jen jel a dûlal jsem spoustu zbyteãn˘ch zajíÏdûk. Neãekal jsem, Ïe by nás nûkdo pronásledoval, ale nechtûl jsem riskovat, Ïe stafiík skoãí do svého cadillacu a povûsí se nám na paty. Ubûhlo snad deset minut, neÏ jsem zase zaãal normálnû d˘chat a cítil se natolik v bezpeãí, Ïe jsem zastavil na dobfie osvûtleném parkovi‰ti pfied obchodem. Jakmile jsem zatáhl ruãní brzdu, rozklepal jsem se. Tohle se mnou dûlá adrenalin. V nebezpeãí a pod tlakem obvykle jednám docela rozumnû, ale jakmile ohroÏení pomine, mému tûlu ta hrÛza koneãnû dojde. Zavfiel jsem oãi a snaÏil jsem se klidnû a pomalu d˘chat, ale byla to dfiina. S tfiasem jsem nedokázal udûlat nic. Od té potyãky, pfii které jsem málem pfii‰el o ruku, jsem se stále hÛfi ovládal. BûÏné emoce jsem zvládal stále hÛfi a hÛfi a obãas jsem musel zavfiít oãi a poãítat do deseti. Chtûlo se mi fivát a jeãet. Zãásti radostí, Ïe jsem naÏivu,

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 63


63

zãásti vzteky, Ïe se mû nûkdo pokusil zabít. Chtûl jsem vyvolat sílu a zaãít niãit. Chtûl jsem cítit, jak m˘m tûlem a myslí proudí hrubá síla stvofiení, ovládaná pouhou vÛlí. Chtûl jsem se pfiestat ovládat. Ale to jsem nemohl. Ani mezi nejmocnûj‰ími ãarodûji planety nejsem Ïádná pérová váha. Nemám tu jemnost, eleganci a zku‰enosti star˘ch praktikÛ, ale kdyÏ dojde na hrubé metafyzické svaly, jsem rázem mezi první tfiicítkou nebo ãtyfiicítkou Ïijících kouzelníkÛ. Vládnu obrovskou silou, ale ne vÏdycky se mi dafií jemnû ji ovládat. Proto musím pouÏívat speciální nástroje, jako jsou náramek a prsten, abych sílu dokázal soustfiedit. Dokonce ani s nimi to není úplnû jednoduché. KdyÏ jsem se poslednû pfiestal ovládat a nechal sílu bez kontroly vytrysknout, udûlal jsem z tuctu lidí seÏehnuté kostry. Jsem odpovûdn˘ za to, Ïe niãivou sílu udrÏím na uzdû a budu ji pouÏívat, abych lidem pomohl a chránil je. NezáleÏelo na tom, Ïe jsem byl vydû‰en˘. NezáleÏelo na tom, Ïe mû stra‰nû bolela ruka. NezáleÏelo na tom, Ïe mi zase zniãili auto, ani na tom, Ïe se nûkdo pokusil zabít jednoho z mála m˘ch skuteãn˘ch pfiátel ve mûstû. Musel jsem se drÏet zpátky. B˘t opatrn˘. Jasnû uvaÏovat. „Jsi v pofiádku, Harry?“ zeptal se mû po chvilce Butters. „Jo. Nech mû minutku vydechnout.“ „Já tomu nerozumím,“ fiekl. Ani on nemûl nijak jist˘ hlas. „Co se to stalo?“ „Ani to nechtûj vûdût.“ „Já ale chci.“ „Vûfi mi. Nestrkej nos do tûchhle vûcí.“ „Proã?“ „MÛÏe se ti nûco stát. MÛÏe‰ zemfiít. Nevyhledávej potíÏe.“ Dotãenû si odfrknul. „Tihle lidé si pfii‰li pro mû. Já je nehledal. Oni hledali mû.“

Butcher 7 - zlom

64

8.12.1956 1:16

Stránka 64


Mûl pravdu, ale pfiesto bych Butterse nerad vidûl zapleteného s nûk˘m, jako je Grevane, jeho mrtváci a kamarád s jaterními skvrnami. Smrtelníci obvykle nevycházejí pfiíli‰ dobfie ze stfietÛ s nadpfiirozen˘mi chasníky. Svého ãasu jsem kvÛli tomu vidûl umírat tucty muÏÛ a Ïen. Bez ohledu na to, Ïe jsem dûlal v‰echno, abych jim pomohl. „To je neskuteãn˘,“ hlesl Butters. „Sice jsem sly‰el tebe a Murphyovou ãasto mluvit o ãerné magii a nadpfiirozenu a vidûl jsem tûÏko vysvûtlitelné vûci, ale… Ale nevûfiil jsem, Ïe se nûco takového nûkdy pfiihodí mnû.“ „Jsi tak ‰Èastnûj‰í,“ fiekl jsem. „Sakra, kdyby to ‰lo, zapomnûl bych v‰echno, co o tom vím.“ „Jsem ‰Èastnûj‰í, Ïe jsem vydû‰en˘?“ fiekl témûfi nesmûle. „Jsem ‰Èastnûj‰í, kdyÏ se mi honí hlavou, jestli moji nadfiízení náhodou nemají pravdu a já nejsem opravdu blázen? Jsem ‰Èastnûj‰í, kdyÏ jsem v nebezpeãí a nemám páru, co s tím?“ Na tohle jsem nemûl rychlou odpovûì. Díval jsem se na své ruce. Tfias témûfi ustal. „Pomoz mi to pochopit, Harry. Prosím.“ Zatracenû. Pravou rukou jsem si prohrábl vlasy. Grevane ‰el speciálnû po Buttersovi. Venku mûl zálohu a rozbil Buttersovi auto, aby mûl jistotu, Ïe mu neuteãe. Otevfienû fiekl, Ïe chce Butterse a chce ho vcelku. To v‰echno znamenalo, Ïe Butters je v reálném a velice váÏném nebezpeãí. Dobfie jsem vûdûl, Ïe nemÛÏu vÏdycky chránit v‰echny. Obãas nûco pokazím. Jako kaÏd˘. Dûlám hloupé chyby. KdyÏ budu mlãet, kdyÏ pfiinutím Butterse, aby mûl klapky na oãích, nedokáÏe sám sebe ochránit ani v nejmen‰ím. KdyÏ se ‰patnû rozhodnu a nûco se mu stane,

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 65


65

bude to moje vina, Ïe nemûl v‰echny ‰ance na pfieÏití. Jeho krev ulpí na m˘ch rukou. O tu moÏnost jsem ho nemohl pfiipravit. Nebyl jsem jeho otec ani andûl stráÏn˘ nebo vladafi. Nebyl jsem poÏehnan˘ ·alamounovou moudrostí ani jsem nebyl prorok, abych vidûl do budoucnosti. Jestli Buttersovi zvolím cestu, budu sv˘m zpÛsobem podobn˘ Grevaneovi a dal‰ím lidsk˘m i nelidsk˘m bytostem, které se snaÏí ovládat jiné. „KdyÏ ti to povím,“ fiekl jsem ti‰e, „mÛÏe to pro tebe b˘t zlé.“ „Jak moc?“ „Musel bys mlãet o tajemstvích, pro která by lidé vraÏdili. Zmûní to tvé my‰lení i city. Obrátí ti to Ïivot vzhÛru nohama.“ „VzhÛru nohama?“ Chvilku si mû mûfiil a pak fiekl s kamennou tváfií: „Mûfiím metr ‰edesát, je mi tfiicet sedm a jsem svobodn˘ Ïidovsk˘ soudní lékafi, kter˘ si potfiebuje vyzvednout z ãistírny koÏené kraÈasy, aby zítra mohl hrát polku na Oktoberfestu.“ Ukazovákem si posunul br˘le, zaloÏil si ruce a fiekl: „Tak spusÈ a ne‰etfii mû.“ ¤ekl to lehk˘m tónem, ale rozhodnû. Butters byl moc chytr˘, aby se nechal vydûsit. A byl to bojovník. Obojího jsem si váÏil. „Tak dobfie, popovídáme si.“

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 66

Kapitola ‰está Butters nemûl pfii odchodu ãas vzít si kabát a topení Brouka fungovalo naposledy, kdyÏ je‰tû stála Berlínská zeì. Skoãil jsem nám do obchodu pro kávu a pak jsem odmotal drát, kter˘ drÏel víko kufru Brouka. Vyhrabal jsem starou, ale celkem ãistou deku, kterou jsem zakr˘val upilovanou brokovnici. Tu jsem s sebou vozil pro pfiípad, Ïe bych chtûl dát Napoleonov˘m hordám ochutnat olovo. Vzhledem k tomu, jak se veãer vyvíjel, jsem vzal i brokovnici a vklouzl jsem na zadní sedadlo. Butters vdûãnû pfiijal deku a kávu, i kdyÏ se tfiásl tak, Ïe trochu vylil. Usrkl jsem kafe, zasunul jsem kelímek do drÏáku na pfiístrojové desce a znovu jsme se rozjeli. Nechtûl jsem na jednom místû zÛstávat zbyteãnû dlouho. „TakÏe,“ fiekl jsem. „Pokud chce‰ pochopit, co se dûje, musí‰ pfiijmout jako fakt dvû vûci.“ „Tak spusÈ.“ „Nejdfiív to nejhor‰í. Magie je skuteãná.“ Pfiímo jsem na sobû cítil jeho pohled. „Co tím myslí‰?“ „Vedle svûta lidí existuje cel˘ dal‰í svût. Jsou v nûm mocnosti, národy, pfií‰ery, války, spory, spojenectví, prostû v‰echno. Patfií k nûmu i ãarodûjové. A spousta dal‰ích vûcí, o kter˘ch jsi sly‰el, a je‰tû víc takov˘ch, o kter˘ch nemá‰ ani páru.“ „Jaké vûci?“ „Upífii. Vlkodlaci. Skfiítci. Démoni. Netvofii. To v‰echno je skuteãné.“ „Ha,“ opáãil Butters. „Ha, ha. Dûlá‰ si srandu, viì?“

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 67


67

„Ale no tak, Buttersi, to není sranda. Sám ví‰, Ïe existují rÛzné tajemné vûci. Vidûl jsi dÛkazy.“ Roztfiesenou rukou si prohrábl vlasy. „No jo. Pár. Ale ty mluví‰ o nûãem úplnû jiném, Harry. Pochopím, kdyÏ mi fiekne‰, Ïe nûktefií lidé vnímají a ovlivÀují své okolí zpÛsobem, kterému zatím úplnû nerozumíme. Ty tomu tfieba fiíká‰ magie, nûkdo jin˘ mimosmyslové vnímání, dal‰í zase Síla, ale to není nic nového. MoÏná existují lidé s genetickou v˘bavou, která jim umoÏÀuje tyhle schopnosti lépe vyuÏívat. MoÏná jim to dokonce umoÏÀuje replikovat DNA mnohem pfiesnûji neÏ ostatním lidem a Ïijí pak mnohem déle. Ale to je nûco jiného, neÏ kdyÏ fiekne‰, Ïe nám pfiímo pod nosem Ïije armáda stra‰ideln˘ch pfií‰er a my o nich nemáme ani tu‰ení.“ „A co ta tûla, která jsi pitval? Humanoidní, ale rozhodnû ne lidská?“ „No, vesmír je velik˘. Bylo by asi trochu dom˘‰livé myslet si, Ïe jsme v nûm jediné myslící bytosti,“ couval Butters. „Ta tûla patfiila upírÛm Rudého dvora a mÛÏu ti fiíct, Ïe setkání s nimi není pfiíjemné. V jistou dobu jich po mûstû pobíhala spousta. Teì jich tu tolik nenajde‰, ale tam, odkud pocházejí, jich jsou mraky. Ov‰em je to jen jedna odnoÏ upírÛ. A upífii jsou jen jednou odnoÏí nadpfiirozen˘ch dravcÛ. Je to dÏungle, Buttersi, a lidé v ní rozhodnû nejsou na ‰pici potravního fietûzce.“ Zavrtûl hlavou. „A ty tvrdí‰, Ïe o tom nikdo neví?“ „Naopak, o tom ví spousta lidí. Ale ti zasvûcení se o tématu moc ne‰ífií.“ „Proã?“ „ProtoÏe nechtûjí skonãit na tfii mûsíce na pozorování na psychiatrii.“ Butters zrudl. „Aha. Jo. To je jasné. A co obyãejní lidé, ktefií mají rÛzné záÏitky? Vidûní, blízká setkání a podobnû?“

Butcher 7 - zlom

68

8.12.1956 1:16

Stránka 68


Dlouze jsem vydechl. „To je ta druhá vûc. Lidé odmítají skuteãnost, která je dûsí. Nûktefií otevfiou oãi a zapojí se. Jako Murphyová. Ale vût‰inou nechtûjí mít s nadpfiirozenem nic spoleãného. Tak to pustí z hlavy a nemluví o tom. Nemyslí na to. Nechtûjí, aby to bylo skuteãné, a hodnû se snaÏí pfiesvûdãit sami sebe, Ïe to opravdu skuteãné není.“ „Ne. Nezlob se, ale tomu nevûfiím.“ „Nemusí‰ tomu vûfiit. Je to tak. Jako druh jsme jen obrovská banda pitomcÛ. Dokonale dokáÏeme ignorovat fakta, pokud jsou závûry pro nás nepfiíjemné. Nebo kdyÏ se bojíme.“ „Poãkat. Tvrdí‰, Ïe cel˘ svût, v‰echny civilizace, vûdeck˘ v˘zkum, pokrok, teorie a jejich aplikace, to v‰echno zaloÏené na pozorování vesmíru a jeho zákonÛ, obsahuje… fieknûme chybu v tom, Ïe magii povaÏuje za povûru?“ „To není jenom chyba. To je od základu ‰patnû. ProtoÏe lidé neradi ãelí pravdû. Dûsí je pfiiznání, Ïe vesmír je velik˘, a my ne.“ Usrkl kávu a potfiásl hlavou. „Já ti nevím.“ „No tak, Buttersi. Podívej se do historie. Jak dlouho se uãilo, Ïe Zemû je stfiedem vesmíru? A kdyÏ nûkdo dokázal, Ïe to tak není, byly z toho nepokoje a povstání. Nikdo nechtûl uvûfiit, Ïe Ïijeme na bezv˘znamném ‰utru v poklidném zapadákovû bezv˘znamné galaxie. Lidé si také mysleli, Ïe svût je ploch˘. Dokud ho nûkdo neobeplul a nedokázal opak. Na mikroby nikdo nevûfiil je‰tû léta poté, co je objevili. Biologové odmítali oãitá svûdectví o divokém poloãlovûku z africk˘ch hor a prohla‰ovali je za ãirou fantazii, dokud jim nûkdo nehodil na pitevní stÛl mrtvolu horské gorily.“ Kousal se do rtu a díval se do pouliãního osvûtlení. „âas od ãasu nám dûjiny dokazují, Ïe kdyÏ lidé nechtûjí nûãemu vûfiit, dovedou to skvûle ignorovat.“

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 69


69

„Ty tvrdí‰, Ïe celá lidská rasa nûco notoricky popírá.“ „Vût‰inou. Není to nic ‰patného. Jsme prostû takoví. Ale tûm tajemn˘m vûcem je to jedno. Dûjí se pofiád. V kaÏdé rodinû je nûjaká duchafiská historka. Vût‰inû lidí, se kter˘mi jsem mluvil, se pfiihodilo nûco tûÏko vysvûtlitelného. To ale neznamená, Ïe pak o tom v‰ude vyprávûjí, v‰ichni totiÏ vûdí, Ïe tyhle vûci nejsou skuteãné. KdyÏ zaãne‰ tvrdit, Ïe ano, budou se na tebe dívat skrz prsty a skonãí‰ v kazajce s hodnû dlouh˘mi rukávy.“ „V‰ichni se na to stále snaÏí zapomenout,“ fiekl nezmûnûn˘m skeptick˘m tónem. „Nûco ti povím, Buttersi. Zajedeme na policejní stanici a ty jim fiekne‰, Ïe tû napadl nekromancer a ãtyfii zombie. Îe málem pfiedbûhly jedoucí auto a zavraÏdûn˘ stráÏn˘ vstal a hodil tvÛj psací stÛl pfies celou místnost.“ Udûlal jsem dramatickou pauzu. „Co myslí‰, Ïe udûlají?“ „Nevím,“ opáãil a sklonil hlavu. „Nadpfiirozené vûci se dûjí neustále. Ale nikdo o nich nemluví. AspoÀ ne otevfienû. Nadpfiirozen˘ svût je v‰ude kolem. Jenom se nikde neinzeruje.“ „Ale ty inzerát má‰.“ „JenÏe mû málokdo bere váÏnû. Vût‰inou i ti, ktefií pfiijmou moji pomoc, jenom zaplatí úãet, zapomenou na moji existenci a vracejí se ke svému normálnímu Ïivotu.“ „Jak to nûkdo mÛÏe udûlat?“ „ProtoÏe je vydû‰en˘. UvaÏuj. Zjistí‰, Ïe existují pfií‰ery, vedle kter˘ch vypadají stvÛry z hororÛ jako JÛ a Hele, a navíc se jim nemÛÏe‰ nijak bránit. Dozví‰ se o pfií‰ern˘ch vûcech, o kter˘ch bys radûji nevûdûl. TakÏe neÏ abys Ïil ve strachu, odpoutá‰ se. Po urãité dobû dokáÏe‰ sám sebe pfiesvûdãit, Ïe to byly jen tvoje pfiedstavy. Nebo záÏitek zveliãen˘ odstupem ãasu. Nûco si rozumnû odÛvodní‰, nûco se ti podafií zapomenout a vrátí‰ se k normálnímu Ïivotu.“

Butcher 7 - zlom

70

8.12.1956 1:16

Stránka 70


Podíval jsem se na svoji ruku v rukavici. „A není to vina tûch lidí. VÛbec se jim nedivím.“ „Snad,“ opáãil. „Ale není mi jasné, jak nûco, co loví a zabíjí lidi, mÛÏe b˘t mezi námi, a my o tom nevíme.“ „Kolik studentÛ bylo v tvém maturitním roãníku?“ Butters zamÏikal. „CoÏe?“ „Jen odpovûz.“ „Hm, asi osm set.“ „Tak. Jenom v USA bylo vloni hlá‰eno víc neÏ devût set tisíc pohfie‰ovan˘ch, ktefií se nikdy nena‰li.“ „VáÏnû?“ „Jo. MÛÏe‰ si to zkontrolovat u FBI. Celosvûtovû to dûlá pfiibliÏnû tfii sta milionÛ. To znamená, Ïe roãnû zmizí jeden ãlovûk z tfií set dvaceti pûti. Maturoval jsi asi pfied dvaceti lety, viì? Podle toho by z tvého roãníku mohlo zmizet nûjak˘ch ãtyfiicet aÏ padesát lidí. Prostû jen tak zmizet. Nikdo by nevûdûl, kde jsou.“ Butters se neklidnû zavrtûl. „No a?“ Povytáhl jsem oboãí. „Jsou pohfie‰ovaní. Kam se podûli?“ „No… jsou pohfie‰ovaní. KdyÏ jsou pohfie‰ovaní, tak to nikdo neví.“ „Pfiesnû tak.“ Na to nefiekl nic. Poãkal jsem, aÏ ticho vykoná svoji práci, a pokraãoval jsem: „MoÏná je to jen náhodná shoda, ale odpovídá to prÛmûrn˘m ztrátám, které mezi stády zvûfie na africk˘ch savanách zpÛsobují velcí dravci.“ Butters si pfiitáhl kolena k bradû a zachumlal se do deky. „VáÏnû?“ „Jo. Nikdo o tûchhle vûcech nemluví. Ale ti lidé jsou stále nezvûstní. Spousta z nich moÏná jen zpfietrhala pouta a zaãala Ïít nov˘ Ïivot. Mohly se pfiihodit rÛzné nehody, pfii kter˘ch se nena‰lo tûlo. Jde o to, Ïe se to neví. Ale

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 71


71

protoÏe se kaÏd˘ dûsí takového pomy‰lení a je jednodu‰‰í normálnû Ïít, vyh˘bají se tomu. Ignorují to. Je to snaz‰í.“ Butters zavrtûl hlavou. „To zní ‰ílenû. Pfiece by tomu museli uvûfiit, kdyby to vidûli. Kdyby s tím nûkdo ‰el do televize a…“ „A co by tam dûlal? Oh˘bal lÏiãky? Nechal zmizet sochu Svobody? Promûnil asistentku v bílého tygra? Hele, pfiedvádûl jsem magii v televizi, a kdo nevykfiikoval, Ïe je to podvod, ten si stûÏoval, Ïe zvlá‰tní efekty byly hodnû laciné.“ „Myslí‰ pfied pár lety ve zprávách WGN? Ty, Murphyová, obrovsk˘ pes a ten ‰ílenec s holí?“ „To nebyl pes,“ opáãil jsem a trochu jsem se pfii té vzpomínce otfiásl. „Ale nûco jako super vlkodlak. Pfiímo na scénû jsem ho zabil kouzlem a stfiíbrn˘m amuletem.“ „Jo. Pár dní se o tom mluvilo, ale pr˘ nakonec zjistili, Ïe to byl podvod, nebo co.“ „Ne. Nûkdo nechal zmizet záznam.“ „Ach.“ Zastavil jsem na semaforech a krátce jsem se na Butterse podíval. „KdyÏ jsi to vidûl, vûfiils tomu?“ „Ne.“ „Proã?“ Nadechl se. „No protoÏe kvalita toho záznamu nebyla moc dobrá. Bylo tam hodnû ‰ero…“ „Ve kterém se obvykle odehrávají ty nejpfií‰ernûj‰í nadpfiirozené vûci,“ fiekl jsem. „A obraz byl hroznû roztfiesen˘…“ „ProtoÏe Ïena s kamerou byla vydû‰ená. I to je naprosto bûÏné.“ Butters vyãerpanû zafunûl. „A byla tam spousta statické elektfiiny, takÏe to vypadalo, Ïe si se záznamem nûkdo pohrál.“

Butcher 7 - zlom

72

8.12.1956 1:16

Stránka 72


„Jako si nûkdo pohrál s vût‰inou m˘ch rentgenov˘ch snímkÛ?“ Usmál jsem se a zavrtûl jsem hlavou. „A je tu je‰tû jeden dÛvod, proã jsi tomu nevûfiil. Ven s tím, neboj se.“ Povzdechl si. „Îádné nestvÛry neexistují.“ „Trefa,“ fiekl jsem a znovu jsme se rozjeli. „Hele, Buttersi. Ty jsi ideální pfiíklad. Vidûl jsi vûci, které nedokáÏe‰ vysvûtlit. Trpûl jsi, kdyÏ jsi chtûl ostatním fiíct, cos spatfiil. Proboha, pfied dvaceti minutami tû napadly Ïivé mrtvoly. A ty se se mnou pofiád dohaduje‰, jestli magie existuje, nebo ne.“ Vtefiiny plynuly. „ProtoÏe tomu nechci vûfiit,“ odvûtil polohlasem. Pomalu jsem vydechl. „Jo.“ Nastalo mrtvé ticho. „Napij se kafe,“ fiekl jsem mu. Napil se. „Bojí‰ se?“ „Jo.“ „Dobfie. To je rozumn˘.“ „Tak… tak to musím b˘t nejrozumnûj‰í ãlovûk na svûtû,“ zabruãel. „Já tû chápu. Narazils na nûco, ãemu ani trochu nerozumí‰, a jsi vydû‰en˘ k smrti. Ale jakmile se o tom nûco dozví‰, dokáÏe‰ se s tím snáz vypofiádat. Vûdûní poráÏí strach. VÏdycky to tak je.“ „Co mám dûlat?“ „Vezmu tû na bezpeãné místo. Jakmile tam budeme, promyslím, co dál. Zatím se mû ptej, na co chce‰.“ Butters pomalu upil kávy a pfiik˘vl. Zdálo se, Ïe ruce se mu uÏ tolik netfiesou. „Co to bylo za chlapa?“ „¤íká si Grevane, ale pochybuji, Ïe je to jeho pravé jméno. Je to nekromancer.“ „Co je to nekromancer?“

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 73


73

Pokrãil jsem rameny. „Nekromancie je druh magie pouÏívan˘ k ovládání mrtv˘ch. Nekromancer mÛÏe oÏivovat a ovládat mrtvé, duchy, má pfiístup k vûdomostem uloÏen˘m v mozcích mrtv˘ch…“ „To je nemoÏ…“ vyhrkl Butters, ale hned se zarazil. „Ach. Dobfie, promiÀ.“ „Také dovedou spoustu pfií‰erností s du‰í. Dokonce ani v nadpfiirozen˘ch kruzích to není téma na bûÏnou konverzaci. Ale sly‰el jsem, Ïe umûjí vtisknout mrtvole své vûdomí, jiné si zase podmanit. Dokonce jsem sly‰el, Ïe dovedou pfiivést lidi ze smrti.“ „JeÏí‰i Kriste,“ hlesl Butters. „Myslím, Ïe tohle byl trochu jin˘ pfiípad.“ „Ne, ne, já myslel…“ „Já vím, jak jsi to myslel, Buttersi. To byl vtip.“ „Ach tak. PromiÀ.“ Znovu se napil kávy a zaãal se rozhlíÏet po ulicích. „To ale nezní ‰patnû, pfiivést mrtvé ze smrti.“ „Pfiedpokládá‰, Ïe to, k ãemu je nekromancer pfiivede, je lep‰í neÏ smrt. Podle toho, co jsem sly‰el, to ale obvykle nedûlají z humanitárních dÛvodÛ. Ale to mÛÏe b˘t jen snÛ‰ka kecÛ. Jak jsem fiíkal, nikdo o tom nemluví.“ „Proã?“ „ProtoÏe je to zakázané. Provozování nekromancie poru‰uje Zákony magie stanovené Bílou radou. Jedin˘m trestem je trest nejvy‰‰í a nikdo nechce, aby ho Rada podezírala.“ „Proã? Co jsou zaã?“ „Jsou jako já. Sv˘m zpÛsobem. Bílá rada je… vût‰ina lidí by ji asi nazvala vládou ãarodûjÛ celého svûta, ale je to spí‰ nûco jako zednáfiská lóÏe. Nebo bratrstvo.“ „Nikdy jsem nesly‰el o bratrstvu, které by odsuzovalo k trestu smrti.“

Butcher 7 - zlom

74

8.12.1956 1:16

Stránka 74


„No jo. Rada má jenom sedm zákonÛ, ale kdyÏ je poru‰í‰…“ Pfiejel jsem si palcem po krku. „Mimochodem, nechtûjí, aby o nich obyãejní lidé vûdûli. Tak o nich s nik˘m nemluv.“ Butters polkl a sáhl si na krk. „Ach. TakÏe ten Grevane je jako ty?“ „Není jako já,“ vyhrkl jsem ostfie, aÏ mû to samotného pfiekvapilo. Butters sebou cukl. Povzdechl jsem si a snaÏil jsem se o mírnûj‰í tón. „Ale zfiejmû je to taky ãarodûj.“ „A co je zaã? Co chce?“ Dlouze jsem vydechl. „Nejspí‰ je to uãedník toho zvráceného mesiá‰e ãerné magie Kemmlera. Rada Kemmlera upálila uÏ pfied nûjak˘m ãasem, ale nûkolik jeho uãedníkÛ uniklo. Myslím, Ïe Grevane hledá knihu, kterou jeho uãitel napsal pfied smrtí.“ „Knihu kouzel.“ U‰klíbl jsem se. „Kdepak. Konfekci seÏene‰ celkem snadno. Ale jestli je mÛj odhad správn˘, obsahuje tahle kniha dal‰í vûdomosti a teorie, které Kemmler pouÏíval pro svoji nejmocnûj‰í magii.“ Butters pfiik˘vl. „TakÏe… jestli Grevane získá knihu a s ní i vûdomosti, bude z nûho nov˘ Kemmler?“ „Jo. Také se zmínil, Ïe jsou do vûci zapleteni i dal‰í. Nûco se prosl˘chá o Kemmlerovû knize a jeho Ïijící uãedníci se pfiedhánûjí, kdo ji získá. KdyÏ jsme u toho, chtûl by ji kaÏd˘, kdo se zab˘vá ãernou magií.“ „A proã je Rada prostû nepochytá a…?“ Pfiejel si palcem pfies krk. „Zkusili to,“ odpovûdûl jsem. „Mûli za to, Ïe se se v‰emi vypofiádali.“ Butters se zamraãil. „Pfiedpokládám, Ïe i ãarodûjové dovedou popírat nepfiíjemné vûci.“ Zasmál jsem se. „To ví‰, lidi jsou lidi.“

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 75


75

„Ale teì mÛÏe‰ téhle Radû fiíct o Grevaneovi a knize, ne?“ Trochu se mi sevfiel Ïaludek. „Ne.“ „Proã ne?“ KdyÏ to udûlám, Mavra zniãí moji pfiítelkyni. Ta my‰lenka mi bleskla hlavou a spolu s ní vystrãilo rÛÏky zoufalství, které jsem se snaÏil potlaãit. „To je na dlouhé povídání. KdyÏ to zkrátím, vûc se má tak, Ïe u Rady nejsem dvakrát oblíben˘ a právû teì mají spoustu práce.“ „S ãím?“ „S válkou.“ Podrbal se na nose a úkosem si mû zmûfiil. „Ale to není jedin˘ dÛvod, viì?“ „Na mou vûru, Holmesi. Není. Ale netlaã na mû.“ „PromiÀ.“ Dopil kávu a bylo na nûm vidût, Ïe usilovnû hledá jiné téma k rozhovoru. „TakÏe tohle byly opravdové zombie?“ „Nikdy pfiedtím jsem Ïádnou nevidûl. Ale je to hodnû pravdûpodobné.“ „Chudák Phil,“ fiekl Butters. „Nebyl to Ïádn˘ svatou‰ek, ale vcelku dobr˘ chlap.“ „Mûl rodinu?“ „Ne. Îil sám. Na‰tûstí.“ Na chvilku se odmlãel. „Ne. Îádné ‰tûstí to není.“ „To ne.“ „Ale jestli to byly zombie, proã nechtûly mozky?“ Butters topornû natáhl ruce, obrátil oãi v sloup a zasténal: „Mózek.“ Zavrãel jsem. Mdle se na mû usmál. „Ale váÏnû,“ pokraãoval. „Ti chlapíci vypadali spí‰ jak terminátor.“ „K ãemu je pû‰ák, kter˘ se dovede jen belhat a Ïebrá o mozek?“

Butcher 7 - zlom

76

8.12.1956 1:16

Stránka 76


„Dobrá poznámka,“ souhlasil Butters a zamy‰lenû si maãkal nos. „Vzpomínám si, Ïe zombie zabilo, kdyÏ se jim se‰ily rty. Funguje to?“ „Nemám zdání. Nevidûls je? Jestli se k nim chce‰ dostat tak blízko, abys to mohl zkusit, posluÏ si. Ale já se budu dívat dalekohledem.“ „Ne, díky. Tak jak je zastavíme?“ Povzdechl jsem si. „VydrÏí hodnû, ale stále jsou z masa a kostí. TûÏké zranûní je dfiív nebo pozdûji dorazí.“ „Jak tûÏké?“ Pokrãil jsem rameny. „Pfiejet je náklaìákem. Rozsekat sekerou. Spálit na popel. Pu‰ka ani baseballová pálka na nû nestaãí.“ „MoÏná tû to dost pfiekvapí, Harry, ale zrovna u sebe Ïádnou sekeru nemám. Nebylo by nûco jiného? Nûco bûÏnûji dostupného?“ „Je toho spousta. KdyÏ je dokáÏe‰ utnout od pfiísunu energie, padnou.“ „A jak to udûlá‰?“ „Musí‰ je uzemnit. Na to je nejlep‰í tekoucí voda, ale potfiebuje‰ jí opravdu hodnû. AspoÀ mal˘ potok. Taky bych je mohl lapit do magického kruhu a odfiíznout tak od ve‰keré energie. V kaÏdém pfiípadû padnou. Plesk.“ „Magické kruhy,“ zavrtûl Butters hlavou. „A nic jiného?“ „Nezapomínej, Ïe nejsou inteligentní. Zombie poslouchají pfiíkazy, ale nemají víc rozumu neÏ bûÏné zvífie. Musí‰ pfielstít je nebo nekromancera, kter˘ je ovládá.“ „Jak?“ „Zabije‰ jejich buben.“ „CoÏe?“ Nechápavû se na mû podíval. Potfiásl jsem hlavou. „PromiÀ. Zombie není ve skuteãnosti ãlovûk s my‰lenkami, pocity a tak, ale mrtvola, která byla zvyklá b˘t ãlovûkem. Byla zvyklá jíst, d˘chat…

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 77


77

a byla zvyklá na tlukot svého srdce. A tak je nekromancer ovládá. Hraje rytmus nebo nûjakou rytmickou hudbu a pouÏívá magii, aby sv˘m srdeãním rytmem nahradil rytmus zombie. Napojí se na rytmus srdce zombie, a kdyÏ vydá nekromancer pfiíkaz, myslí si zombie, Ïe pochází od ní, a chce ho vykonat. Proto je tak dokonale ovládají. „Ta kníÏka,“ fiekl Butters. „Grevane si s ní stále klepal o nohu. A pak dunûní basÛ venku v tom cadillacu.“ „To je ono. Je zapotfiebí pfieru‰it ten rytmus, nebo dostat zombie z doslechu. Ale to je hodnû riskantní.“ „Proã?“ „ProtoÏe to zombie nezniãí. Jen je to dostane z dosahu nekromancera. MÛÏe se pak stát cokoli. Tfieba se prostû jenom vypne, ale také mÛÏe zaãít vraÏdit na potkání. Je naprosto nepfiedvídatelná. Kdybych mu tam na pitevnû zabránil ve vyklepávání rytmu, mohly nás v‰echny pozabíjet. Nebo se rozprchnout a ohroÏovat dal‰í lidi. To jsme si nemohli dovolit.“ Butters pfiik˘vl a chvíli o tom pfiem˘‰lel. „Grevane fiekl, Ïe nejsi StráÏce. Kdo je StráÏce?“ „StráÏci jsou nûco jako policajti Bílé rady. Prosazují Zákony magie, pfiedvádûjí zloãince pfied soud a pak jim sekají hlavy. Nûkdy jsou pfiíli‰ horliví a rovnou sekají.“ „Hm. To nevypadá tak zle.“ „Jenom v teorii. Jsou tak paranoidní, Ïe Joe McCarthy je vedle nich pfiítulné ‰tûÀátko. Pfiíli‰ se nevyptávají a rozhodují se rychle. KdyÏ si myslí, Ïe nûkdo poru‰il zákon, je to jako kdyby ho poru‰il.“ „To není fér,“ poznamenal Butters. „Ne, není. Nejsem mezi StráÏci zvlá‰È oblíben˘, tak nevím, jestli by mi pfii‰li na pomoc, kdybych je poÏádal.“ „A co ostatní ãarodûjové z Rady?“

Butcher 7 - zlom

78

8.12.1956 1:16

Stránka 78


Povzdechl jsem si. „Bílá rada je uÏ teì na hranici sv˘ch moÏností. A i kdyby nebyla, nesmírnû nerada se do nûãeho míchá.“ Zamraãil se. „Dokázala by Grevanea zastavit policie?“ „Ani náhodou. Na tohle není nikdo z nich pfiipraven˘. Kdyby se o to pokusili, pfiijde o Ïivot spousta lidí.“ „To budou jen sedût a ãekat, aÏ zabijí dal‰í lidi jako chudáka Phila? KdyÏ to policie nezvládne a Rada se do niãeho nechce plést, kdo ho sakra zastaví?“ „Já.“

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 79

Kapitola sedmá Vrátili jsme se do mého bytu a já vzal Butterse rychle dovnitfi, do bezpeãí magick˘ch ochran. Mouse se vynofiil z kuchyÀského v˘klenku, vrtûl ocasem a Èapkal ke mnû. „JeÏkovy voãi,“ hlesl Butters, „ty má‰ poníka.“ „Hm,“ opáãil jsem. Mouse mi oãichal ruku a potom s obfiadnou váÏností pfiiblíÏil ãenich k Buttersov˘m nohám. Pak k˘chl, zadíval se na Butterse a vrtûl ocasem. „MÛÏu ho pohladit?“ „Pohlaì, ale uÏ se ho nezbaví‰.“ ·el jsem do pokoje, ze skfiínû sebral pár vûcí, a kdyÏ jsem se vrátil, sedûl Butters u krbu, prohrabával Ïhavé uhlíky a pfiikládal dfievo. Mouse se uvelebil vedle nûho a s váÏn˘m zájmem ho sledoval. „Co je to za rasu?“ „NapÛl ãau-ãau, napÛl mamut. âaumut.“ Mouse otevfiel tlamu a nasadil psí úsmûv. „Sakra, to jsou zuby,“ poznamenal Butters. „Nekou‰e, viì?“ „Jenom zlosyny.“ Vzal jsem vodítko a pfiipnul je Mousovi k obojku. „Vezmu ho na chvíli ven. AÏ ho pfiivedu, zamkne‰ se tu a nebude‰ nikam chodit.“ Zarazil se. „Ty odchází‰?“ „Je tu bezpeãno. Udûlal jsem opatfiení, aby tû Grevane pomocí magie nena‰el.“ „Myslí‰ kouzlo, nebo nûco takového?“ „Jo. Moje kouzla Grevanea zmatou a zabrání mu, aby tû na‰el, neÏ zafiídím pár vûcí.“ „Ty tu nebude‰?“ zeptal se a hlas se mu trochu chvûl. „Grevane tû nenajde.“ „Ale co kdyÏ ano?“

Butcher 7 - zlom

80

8.12.1956 1:16

Stránka 80


„Nenajde.“ „Jasnû, jasnû, nenajde. Vûfiím ti.“ Butters ztûÏka polkl. „A kdyÏ ano?“ Pokusil jsem se o povzbudiv˘ úsmûv. „Je tu víc ochran, které zabrání komukoli vstoupit. Mouse tû bude hlídat a Thomasovi tu nechám vzkaz, aby pro jistotu zÛstal pfies noc doma.“ „Kdo je Thomas?“ „Spolubydlící.“ Ze zásuvky v kávovém stolku jsem vzal papír a pero a zaãal jsem psát. Thomasi, lumpové z mého svûta se snaÏí zabít tady toho chlapíka. Jmenuje se Butters. Pfiivedl jsem ho sem, abych ho uklidil, neÏ se s nimi dohodnu. Buì tak laskav a hlídej ho, neÏ se vrátím. Harry SloÏil jsem papír a poloÏil jsem ho na krbovou fiímsu. „Je chytr˘ a Ïádné tintítko. Jen nevím pfiesnû, kdy se vrátí. AÏ se ukáÏe, fiekni mu, Ïe jsem tû pfiivedl a dej mu ten vzkaz. Nic se ti nestane.“ Butters pomalu vydechl. „Tak dobfie. Kam jde‰?“ „Do knihkupectví.“ „Proã zrovna tam?“ „Grevane ãetl knihu Die Lied der Erlking. Chci vûdût proã.“ Butters si mû udivenû zmûfiil. „Pfii tom v‰em sis je‰tû staãil v‰imnout, co ãte za knihu?“ „Jo, jsem zatracenû dobr˘.“ „Co mám dûlat?“ „Trochu se prospi.“ Mávl jsem rukou k policím s knihami. „âti si. Vezmi si cokoli z kuchynû. Jo, a jedna vûc. V Ïádném pfiípadû neotvírej dvefie.“

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 81


81

„Proã?“ „ProtoÏe jsou na nich kouzla, která by tû mohla zabít.“ „Aha. No jasnû. Kouzla.“ „Nedûlám si legraci, Buttersi. Jsou namífiená proti vûcem zvenãí, ale kdyÏ otevfie‰ dvefie, mÛÏe tû zasáhnout zpûtn˘ ráz. Thomas má talisman, kter˘ mu dovoluje bezpeãnû vejít. Stejn˘ mám i já. Kdokoli jin˘ to dostane naplno. Tak se drÏ stranou.“ Polkl. „Tak jo, dobfie. Ale co kdyÏ bude pes potfiebovat ven?“ Povzdechl jsem si. „Rozhodnû tu neudûlá vût‰í binec neÏ Thomas. Pojì, Mousi, pofiádnû si uleví‰.“ Mouse zfiejmû nûjak˘m ‰est˘m smyslem vycítil, kdy si má pospí‰it, proto jsme se na na‰em vyhrazeném místû na dvorku penzionu zbyteãnû nezdrÏeli a byli jsme hned zpátky. Zavfiel jsem ho k Buttersovi, nastartoval jsem Brouka a zamífiil jsem k Bockovu knihkupectví. Artemis Bock, majitel nejstar‰ího okultního obchodu v Chicagu, patfiil k okolí Lincolnova parku dávno pfied m˘m pfiíchodem do mûsta. Ta místa jsou bizarní smûsí v‰eho nejhor‰ího, co mÛÏe velkomûsto v tûsném sousedství Chicagské univerzity nabídnout. âarodûj neãarodûj, nebylo to místo, kde bych se chtûl procházet po setmûní, ale nemûl jsem moc na v˘bûr. Zaparkoval jsem Brouka jeden blok od obchodu. Pfies ulici stály laciné ãinÏáky a okna nejblíÏ vchodov˘ch dvefií byla pomalovaná barvami gangÛ. Ani jsem se nebál, Ïe by mi Modrého brouka nûkdo ukradl. Na to nebyl dost sexy. Ale kdyÏ jsem vystupoval z auta, pro jistotu jsem nijak neskr˘val revolver, kter˘ jsem zasouval do podpaÏního pouzdra pod kabátem. V pravici jsem navíc pevnû tfiímal berlu. Zabouchl jsem dvífika vozu a vykroãil s rozhodn˘m, ledov˘m v˘razem ve tváfii. Nemûl jsem povolení ke skry-

Butcher 7 - zlom

82

8.12.1956 1:16

Stránka 82


tému no‰ení zbranû. Mohl jsem tedy snadno skonãit ve vûzení, ale na druhou stranu tahle ãást mûsta byla oblíben˘m rejdi‰tûm nejodpornûj‰ích pfiíslu‰níkÛ nadpfiirozeného spoleãenstva. Vzhledem k vysoké pravdûpodobnosti, Ïe narazím na bûÏného mûstského kriminálníka, jsem bez revolveru mohl snadno skonãit pod kytiãkami. Proto jsem volil opatrnost. Bûhem krátké cesty k obchodu jsem pfiekroãil dva opilce a snaÏil jsem se nevnímat klop˘tající bledou, vyhublou Ïenu s prázdn˘m pohledem, odûnou v pfiiléhav˘ch kalhotách s leopardím potiskem, v koÏeném kabátku a podprsence. Zorniãky mûla roz‰ífiené tak, Ïe její modré oãi byly témûfi ãerné, a sotva se drÏela na nohou. MoÏná nebyla tak stará, ale Ïivot se na ní fiádnû podepsal. KdyÏ mû uvidûla, vypadalo to, Ïe by mi ráda ukázala své zboÏí. Pak ale pfii‰la blíÏ a spatfiila mÛj v˘raz. Ihned odcupitala stranou a dûlala, Ïe je neviditelná. Beze slova jsem ji minul. Noc byla studená. Za pár t˘dnÛ budou noci tak ledové, Ïe ti dva opilci a nadrátovaná dívka umrznou. Lidé si v‰imnou tûla a nûkdo nakonec zavolá policii. Ti pfiijedou a do hlá‰ení napí‰ou, Ïe se jedná o ne‰Èastnou náhodu, smrt umrznutím. Nûkdy to ale není nehoda. Poãasí je pro dealera nebo gang dobrá zástûrka, jak se zbavit nûkoho, kdo jim jde moc na nervy. Staãí ãlovûka opít, sundat trochu obleãení a noc uÏ udûlá svoje. Vût‰ina takov˘ch tûl se nacházela v okruhu pár blokÛ od místa, kde jsem právû byl. Asi tak tfiicet metrÛ od obchodu jsem pfiekroãil neviditelnou hranici, za níÏ tísniv˘ pocit nebezpeãí ãásteãnû pominul. Po pár krocích uÏ jsem na konci bloku uvidûl první budovy univerzity. Trochu jsem se uvolnil, ale ten mlãenliv˘ pfiíslib bezpeãí a vlády zákona byl jen iluze. S blízkostí kampusu ub˘vá kriminality, ale temné ele-

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 83


83

menty odsud nezatlaãuje nic jiného neÏ konvence a trochu ãastûj‰í policejní hlídky. Navíc tu byla je‰tû jedna vûc. Mavra mi zakázala vtahovat do záleÏitosti kohokoli jiného. To znamenalo, Ïe kdybych potfieboval nûjakou pomoc, stejnû bych o ni nemohl poÏádat. Byl jsem na to sám. Jestli se objeví potíÏe, budu si muset poradit bez pomoci. Dravci reagují na fieã tûla. Dokud jsem neve‰el do obchodu, tváfiil jsem se, jako kdybych ‰el z nûkoho vymlátit du‰i. Artemis Bock sedûl za pultem, ãelem ke dvefiím. Byl to hromotluk po padesátce, ‰iroká ramena, neoholen˘, mohutné svaly pod vrstvou dobrého Ïivobytí. Klouby na prstech mûl veliké jako golfové míãky a jizvy na nich pocházely od jeho pfiede‰lé práce, která s obchodem zfiejmû nemûla nic spoleãného. Nemûl zdaleka takovou moc jako ãarodûj, ale vyznal se v Chicagu, v základní teorii magie a jeho obchod chránil pÛl tucet promy‰len˘ch ochran, které dokonale odrazovaly lidi vyhledávající potíÏe. KdyÏ jsem vstoupil, zacinkal zvonek na dvefiích a hlub‰í zazvonûní se ozvalo zpoza pultu. Bock mûl jednu ruku poloÏenou na pultu, druhou schovanou pod ním a mûfiil si mû pfies br˘le na ãtení. Pok˘vl. PoloÏil obû ruce na pult a naklonil se pfies nûco, co vypadalo jako motoristick˘ ãasopis. „Pane Dresdene.“ „Bocku,“ opáãil jsem a pok˘vl mu. Pohledem pfiejel po mé berle, mûl jsem pocit, Ïe si v‰iml i revolveru pod kabátem. Nebo ho nûjak vycítil. „Musím do klece.“ Svra‰til huÀaté oboãí. „StráÏci tu byli pfied mûsícem. MÛj obchod je v pofiádku. Vy to víte.“ Zdvihl jsem ruku v rukavici, abych ho uklidnil. „Tohle není inspekce. Soukromá záleÏitost.“

Butcher 7 - zlom

84

8.12.1956 1:16

Stránka 84


Vydal hlubok˘, hrdelní zvuk, kter˘ mûl zfiejmû vyjadfiovat nûco mezi pfiitakáním a omluvou. Bez ohlédnutí sáhl za sebe, sundal klíã z háãku na stûnû a hodil mi ho. Musel jsem berlu podrÏet v ohbí levaãky, abych pravou rukou klíã chytil. MoÏná to nevypadalo moc elegantnû, ale jinak bych asi upustil berlu i klíã. „PÛjdete se mnou?“ zeptal jsem se ho. Bock nenechával zákazníky prohlíÏet knihy v kleci bez dozoru. „Co vám na to mám fiíct?“ opáãil a otoãil stránku ãasopisu. Pfiik˘vl jsem a zamífiil jsem dozadu. „Pane Dresdene.“ „Hm?“ „Na ulici se povídá, Ïe se chystá nûco nepûkného. Vãera se tady zastavil Will. ¤íkal, Ïe je venku dost neklidno.“ ZÛstal jsem stát. Billy Borden byl vÛdcem smeãky opravdov˘ch vlkodlakÛ. ¤íkali si Alfy a Ïili v okolí kampusu. Asi pfied ãtyfimi lety se Alfy nauãily mûnit ve vlky a prohlásily kampus za oblast bez netvorÛ. Podpofiily to tím, Ïe netvory trhaly na kusy, a dûlaly to velmi dobfie, místní podsvûtí upírÛ, ghúlÛ a dal‰ích potvor se radûji pfiesunulo lovit jinam. Chicagské magické spoleãenství, myslím lidi, se soustfiedí na nûkolika místech ve mûstû. Parta kolem kampusu byla nejmen‰í, ale zfiejmû ze v‰ech nejlépe informovaná. KdyÏ se nûco krutého vydává na váleãnou stezku, zpráva se v okultních kruzích ‰ífií rychle a v‰ichni hledají úkryt nebo se drÏí stranou. Tak funguje pud sebezáchovy u lidí obdafien˘ch magick˘mi schopnostmi, ne v‰ak tak velik˘mi, aby pfiedstavovali v˘znamnou hrozbu. Já jsem tenhle postup vÏdycky vfiele doporuãoval. Situace byla dost váÏná i bez pfiispûní amatéra Willyho, kdyby se rozhodl, Ïe si to s padouchy rozdá vlastnoruãnû.

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 85


85

A to Billy Borden samozfiejmû udûlal. Billy a jeho parta nemûli na lidi Grevaneovy úrovnû. Nechápejte mû ‰patnû, pro bûÏného ãlovûka byli velice nebezpeãní, zvlá‰È ve skupinû, ov‰em s tak tûÏkou váhou si poradit nemohli. Bylo tfieba, aby se Billy drÏel stranou, ale nemohl jsem ho nijak kontaktovat. A i kdybych mu to fiekl, jen by vystrãil bradu a odsekl by, Ïe si s tím poradí. Musel jsem na to jinak. „AÏ ho zase uvidíte, fieknûte mu, Ïe bych byl rád, kdyby se drÏel stranou, mûl otevfiené oãi a spojil se se mnou dfiív, neÏ nûco podnikne.“ „Nûco se dûje,“ poznamenal Bock a stfielil pohledem pfies kalendáfi. Najednou jsem na sobû ucítil oãi tfií nebo ãtyfi zákazníkÛ obchodu. Bylo sice pozdû, ale okultní spoleãenství to takhle nebere, a navíc do Halloweenu zb˘valy jen dva dny. Oprava. Byla skoro jedna hodina po pÛlnoci, takÏe Halloween byl uÏ zítra. Pro nûkteré lidi to znamená koledu, ale pro jiné posvátn˘ Samhain a v okultních kruzích se k onomu dni váÏe spousta dal‰ích povûr. Bylo tfieba vyfiídit pár nákupÛ. „Je to moÏné,“ fiekl jsem Bockovi. „Jeden dva dny byste po setmûní nemûl pfiekraãovat práh. Pro jistotu.“ Zjevnû byl pfiesvûdãen, Ïe mu nefiíkám v‰echno. Zatváfiil jsem se tak, aby mu bylo jasné, Ïe si má hledût svého, a zamífiil jsem dozadu. BockÛv obchod je vût‰í, neÏ byste zvenku ãekali. Kdysi to b˘vala pokoutní putyka maskovaná jako pekafiství. V pfiední ãásti mohli zákazníci nakoupit cokoli od krystalÛ po vÛnû, svíãky, oleje, hÛlky a dal‰í symbolické pfiedmûty rituální magie. Typické New Age cetky. Na‰ly se tu rÛzné sochy a modly pro soukromé chrámy, meditaãní koberce, nábytek a dekorace pro v‰echna moÏná náboÏenství, vãetnû soch Buddhy a Gané‰i.

Butcher 7 - zlom

86

8.12.1956 1:16

Stránka 86


Za prostorem vyhrazen˘m okultním pfiedmûtÛm stálo nûkolik fiad knihoven, které obsahovaly jednu z nejvût‰ích sbírek knih o okultismu, paranormálních jevech a mystice. Vût‰ina knih byla nacpaná filosofií nebo vírou, pfiedev‰ím rÛzn˘mi odnoÏemi wiccanismu, ale na‰lo by se tady i nûkolik spisÛ o hinduismu nebo textÛ odvozen˘ch z kabaly, voodoo, a dokonce i pár zaloÏen˘ch na vífie ve staré norské nebo fiecké bohy. Osobnû jsem se od toho v‰eho drÏel dál. V magii nepotfiebujete Ïádné pomocné bohy, ale spousta lidí to vidí jinak. Dokonce i nûktefií ãarodûjové Rady jsou hluboce vûfiící a jsou pfiesvûdãeni, Ïe víra je v jejich magii pevnû zakofienûná. Jestli tomu vûfií, je to samozfiejmû prakticky totéÏ, jako kdyby to byla pravda. Magie je tûsnû spjata s ãarodûjov˘m pfiesvûdãením. Nûkdo by mohl fiíct, Ïe je spjata s jeho vírou a bylo by to v podstatû totéÏ. Aby magie fungovala, musíte v ni vûfiit. A nejen to, musíte si b˘t jisti. Proto jsou lidé jako Grevane tak nebezpeãní. Magie je v podstatû síla stvofiení, síla Ïivota. Grevane svou nekromancií vytváfií napodobeninu Ïivota, pfiestoÏe ji pouÏívá k niãení. Kromû vraÏdûní a neuvûfiitelné odpornosti je pouÏití magie k vytvofiení hnilobné napodobeniny lidského Ïivota znaãnû rouhaãské. Îaludek se mi zvedl jen pfii pomy‰lení, co je asi potfieba k takovému kouzlu. A Grevane v to vûfiil. Stále víc a víc mi pfiipadal jako po‰uk. VraÏdící, mocn˘, ledovû klidn˘ a inteligentní ‰ílenec. Potfiásl jsem hlavou. Jak jsem se jen mohl zaplést do takového svinstva? Mezi knihovnami jsem pro‰el ke dvefiím v zadní stûnû. Nebyly nijak zvlá‰È maskované, ale nemûly rám a mûly stejné obloÏení jako stûna. Kdysi tudy zákazníci vcházeli do soukromé ãásti, kde se nalévala ilegální pálenka. Teì byl vchod zamãen˘. Odemkl jsem Bockov˘m klíãem a ve‰el jsem dovnitfi.

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 87


87

Zadní ãást nebyla nijak veliká – nic neÏ jedna místnost se dvefimi vedoucími do kanceláfie v jednom rohu a dvûma dlouh˘mi knihovnami za silnou mfiíÏí u protûj‰í stûny. Pokoj byl pln˘ krabic, polic a stolÛ. Tady Bock vyfiizoval objednávky a skladoval by nadbyteãn˘ inventáfi, kdyby nûjak˘ mûl. Na stûnách bylo pfiimontováno nûkolik zamfiíÏovan˘ch svûtel. Dvefie do kanceláfie byly pootevfiené a svítilo se za nimi. Ti‰e odtamtud hrálo rádio, naladûné na rockovou stanici. ·el jsem ke dvefiím v mfiíÏi, odemkl je a otevfiel. Bock má v‰echny své cenné tisky v téhle kleci. V nejvy‰‰í polici má podepsan˘ originál prvního vydání Za zrcadlem od Lewise Carrolla, peãlivû uzavfien˘ v plastové fólii, a nûkolik tuctÛ dal‰ích vzácn˘ch knih, z nichÏ nûkteré byly je‰tû cennûj‰í. Zb˘vající police byly plné seriózních knih o teorii magie. Spousta z nich byla zaplevelena domnûnkami a filosofií, stejnû jako jejich moderní protûj‰ky v pfiední ãásti obchodu. Rozdíl byl v tom, Ïe vût‰ina z nich byla napsána ãleny Rady. Bylo zde jen velmi málo svazkÛ, které popisovaly magii v jejím nejzákladnûj‰ím v˘znamu. Jako ãist˘ zdroj energie, jak jsem se to uãil já. Jednou z nejsvûtlej‰ích v˘jimek byla Elementární magie od Ebenezara McCoye. Byla to obvykle první kniha, kterou ãarodûjové dávali sv˘m uãedníkÛm. Praktick˘ návod, jak zacházet s energií. Kladl dÛraz na sebeovládání a odpovûdnost kaÏdého ãarodûje. KdyÏ jsem teì o tom uvaÏoval, v dobû svého uãení jsem od Ebenezara Ïádn˘ v˘tisk nedostal. Dokonce mû jen zfiídka pouãoval. VÏdy mi fiekl, co oãekává, Ïe se stane, a pak mi to pfiedvedl. Podle mû to byla zatracenû úãinná metoda. Vyndal jsem si v˘tisk jeho knihy a chvíli se na nûj jen díval. Trochu se mi sevfiel Ïaludek. A také mi lhal, samozfiejmû. Nebo mi pfiinejmen‰ím nefiíkal celou pravdu. Po celou

Butcher 7 - zlom

88

8.12.1956 1:16

Stránka 88


dobu, kdy mû uãil, mûl od Rady pfiíkaz zabít mû, jakmile bych se zaãal chovat podezfiele. Nebyl jsem dokonal˘. Stafiec mû sice nezabil, ale nevûfiil mi natolik, aby ke mnû byl upfiímn˘. Nefiekl mi, Ïe pro Radu dûlá ‰pinavou práci. Îe s jejím poÏehnáním poru‰uje Zákony magie, Ïe zrazuje stejnou odpovûdnost, o níÏ psal, mluvil a podle v‰eho také Ïil. SnaÏil se tû chránit, Harry, fiíkal jsem si. To nic neospravedlÀuje. Nikdy nechtûl b˘t tv˘m hrdinou, vzorem. To tys ho tak vidûl. To nic nemûní. Nikdy ti nechtûl ublíÏit. Mûl ty nejlep‰í úmysly. A právû tûmi je dláÏdûná cesta do pekel. Musí‰ se pfies to dostat. Musí‰ mu odpustit. Pra‰til jsem knihou zpût do police. „Zdravím,“ ozval se za mnou Ïensk˘ hlas. Málem jsem vyletûl z kÛÏe. Moje berla tfieskla o zem, a kdyÏ jsem se otoãil, náramek uÏ sr‰el jiskry a ãtyfiiaãtyfiicítkou v pravaãce jsem mífiil na dvefie kanceláfie. Byla mladá, nanejv˘‰ pûtadvacet. Stfiednû vysoká, obleãená v dlouhé vlnûné sukni, roláku a vestû. V‰echno v odstínech ‰edi. Hnûdé vlasy mûla vyãesané do drdÛlku propíchnutého dvûma jehlicemi. Na nose jí sedûly br˘le a její ováln˘ obliãej byl spí‰ pfiitaÏliv˘ neÏ vyslovenû krásn˘. Mûla jemné a pÛvabné rysy. Na bradû a prstech pravé ruky ne‰lo pfiehlédnout skvrny od inkoustu, na vestû jí visela cedulka s logem obchodu a pod ním stálo: AHOJ, JMENUJI SE SHIELA. Chvilku na mû popletenû mrkala. „Aha,“ hlesla pak. „Vy vykrádáte obchod.“ „Ne.“ „Tak to je dobfie.“ Pfiitiskla si dlaÀ na hruì a rychle oddechovala. Musela to b˘t úÏasnû obdafiená hruì, kdyÏ

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 89


89

jsem obrysy Àader vidûl pfies rolák i vestu. Ach, vûrné libido. I kdyÏ jsem po u‰i v prÛ‰vihu, umí‰ mi dát zapomenout na takové pfiízemnosti, jako je pud sebezáchovy. „Ach, takÏe jste zákazník? Mohu vám nûjak pomoct?“ „Jenom hledám kníÏku.“ „Tak zaãnûte tím, Ïe rozsvítíte tu lampu vedle vás,“ fiekla s profesionálním úsmûvem, „a pak najdeme, co hledáte.“ Udûlal jsem to, Shiela si uhladila sukni a pfiistoupila ke mnû. Byla tak o tfiicet centimetrÛ men‰í neÏ já. Zastavila se a zespodu si mû mûfiila. „To jste vy. Vy jste Harry Dresden.“ „Jo, to mi berÀák tvrdí pofiád dokola,“ opáãil jsem. „No ne,“ hlesla a oãi se jí rozzáfiily. Byly skoro ãerné a krásnû jí ladily se smetanovou pokoÏkou. Jak stála blízko, v‰iml jsem si, Ïe se obleãením usilovnû snaÏí zakr˘t mnoÏství velmi pfiíjemn˘ch kfiivek. Jako modelka na plavky by se asi neuplatnila, ale za chladn˘ch nocí by se k ní moc pûknû tulilo. Páni! Asi zanedbávám randûní, nebo co. Promnul jsem si oãi a pfiipomnûl jsem si, proã jsem tady. „Co jsem pfii‰la do Chicaga, chtûla jsem se s vámi setkat.“ „Jste ve mûstû nová? Je‰tû jsem vás tu nevidûl.“ „·est mûsícÛ. Z toho pût dûlám tady.“ „Bock vás tu drÏí pûknû dlouho.“ Pfiik˘vla a odhrnula si z tváfie pramen vlasÛ. ZÛstala jí tam ‰mouha od inkoustu. „Je konec mûsíce. Dûlám katalogizaci a inventuru.“ Zarazila se. „Ach, ani jsem se nepfiedstavila.“ „Shiela?“ zkusil jsem. Vtefiinku na mû zírala a pak zrudla. „Ach, máte pravdu. Jmenovka.“ Napfiáhl jsem ruku. „Harry.“ Mûla pevn˘, mûkk˘, hfiejiv˘ stisk, prostoupen˘ energií ãlovûka mírnû nadaného k praktikování magie.

Butcher 7 - zlom

90

8.12.1956 1:16

Stránka 90


Nikdy jsem váÏnû nepfiem˘‰lel o tom, jak nûkdo jin˘ vnímá moji auru. Shiela se prudce nadechla a trhla rukou. Na vtefiinu mû kfieãovitû sevfiela a umazala mi ruku inkoustem. „Ach. PromiÀte, promiÀte.“ Utfiel jsem si dlaÀ o kalhoty. „Dnes jsem uÏ vidûl hor‰í skvrny. A to mû pfiivádí zpût ke knihám.“ „Vy jste umazal knihy?“ Tváfiila se vystra‰enû. „Ne. To byl jen ‰patn˘ oslí mÛstek.“ „Ach, dobfie,“ pfiik˘vla. Bezmy‰lenkovitû si zamnula dlanû. „Pfii‰el jste kvÛli kníÏce. Co hledáte?“ „Hledám knihu s názvem Die Lied der Erlking.“ „Ach, tu jsem ãetla.“ Stiskla si nos a na okamÏik se zadumanû zahledûla do prázdna. „Dva v˘tisky, knihovna vpravo, tfietí fiada odshora, osmá a devátá kniha zleva.“ Pfiekvapenû jsem zamrkal, ‰el ke knihovnû a na‰el jsem knihu tam, kde mûla b˘t. „No ne. Dobr˘ odhad.“ „Fotografická pamûÈ,“ opáãila a usmála se. „To je… takov˘ mÛj talent.“ Neurãitû mávla rukou, s níÏ se mû pfiedtím dotkla. „Pfii inventufie se to musí hodit.“ Podíval jsem se na polici. „Ale je tam jen jeden v˘tisk.“ Svra‰tila ãelo a pokrãila rameny. „Pan Bock asi druh˘ prodal.“ „Urãitû,“ opáãil jsem ustaranû. Nelíbilo se mi pomy‰lení, Ïe by Grevane byl tady v obchodû a mluvil s Bockem nebo Shielou. Pfiivfiel jsem mfiíÏ a pomalu jsem zamífiil ven. Otevfiel jsem knihu. S odkazy na ni jsem se uÏ setkal v jin˘ch dílech. Mûla pojednávat o tajemstvích kolem Erlkoeniga ãi Elfkinga, kter˘ mûl b˘t nadpfiirozenou postavou znaãné síly, snad protûj‰kem královen DvorÛ víl. Knihu z poznámek tuctu prastar˘ch ãarodûjÛ, tehdy povût‰inou uÏ mrtv˘ch, sestavil poãátkem století ãarodûj Peabody. V‰eobecnû se mûlo za to, Ïe obsahuje ãiré spekulace.

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 91


91

„Kolik?“ zeptal jsem se. „Mûlo by to b˘t na kartiãce uvnitfi,“ odpovûdûla Shiela, která ‰la zdvofiile vedle mû. Podíval jsem se. Ta kniha stála polovinu mûsíãní ãinÏe. Není divu, Ïe jsem si ji nikdy nekoupil. Îivnost ‰la sice poslední dobou docela dobfie, ale dost penûz mû stál Mouse, potfieboval totiÏ spoustu povolení, spoustu injekcí a spoustu Ïrádla. Navíc tu byly ty Thomasovy problémy s prací. Nemûl jsem zkrátka nazbyt. Tfieba mi Bock dá tu knihu na splátky. Vy‰li jsme ze zadní místnosti a zamífiili k pultu. „Myslím, Ïe odsud uÏ cestu znáte,“ fiekla Shiela, kdyÏ jsme ve‰li mezi knihovny. „Ráda jsem vás poznala, Harry.“ „Taky mû tû‰ilo,“ opáãil jsem s úsmûvem. No co, byla to Ïena, a navíc velmi hezká. Rozko‰nû se usmívala. „MoÏná na vás je‰tû narazím.“ „To bych ráda. Jen pfií‰tû prosím bez revolveru.“ „Trochu starosvûtská, co?“ Zasmála se a vrátila se dozadu. „Na‰el jste, co jste potfieboval?“ zeptal se Bock. Cítil jsem z jeho hlasu zvlá‰tní podtón, kter˘ jsem nedokázal zafiadit. Rozhodnû nebyl ve své kÛÏi. „Doufám. Hm… a pokud jde o cenu…“ Bock si mû tvrdû zmûfiil zpod hustého oboãí. „Hm. Vzal byste ‰ek?“ Rozhlédl se po obchodû a pfiik˘vl. „Jistû, od vás ano.“ „Díky.“ Vypsal jsem ‰ek a doufal jsem, Ïe ho banka nevrátí dfiív, neÏ vyjdu ze dvefií. Také jsem se rozhlédl. „Vyhnal jsem vám zákazníky?“ „MoÏná,“ o‰il se. „To mû mrzí.“ „Stane se.“ „Asi pro nû bude lep‰í, kdyÏ budou doma. A vy byste tam mûl b˘t taky.“

Butcher 7 - zlom

92

8.12.1956 1:16

Stránka 92


Zavrtûl hlavou. „Mám tu obchod.“ Byl dospûl˘ a Ïil ve mûstû déle neÏ já. „Dobfie.“ Podal jsem mu ‰ek. „Druh˘ v˘tisk jste uÏ prodal?“ Dal ‰ek do pokladny, knihu do plastového zapínacího obalu a pak do papírového sáãku. Na okamÏik se zamyslel. „Pfied dvûma dny.“ „Vzpomenete si komu?“ Odfoukl si, aÏ se mu laloky pod bradou zatfiepaly. „Star˘ pán. Dlouhé fiídké vlasy. Jaterní skvrny.“ „Hodnû volná kÛÏe?“ zeptal jsem se. „Pohyboval se trochu topornû?“ Bock se znovu nervóznû rozhlédl. „Jo, to je on. Podívejte, pane Dresdene, já jen vedu obchod, ano? Nechci se dostat do Ïádn˘ch potíÏí. Netu‰ím, co to bylo za chlapíka. Byl to prostû zákazník.“ „Dobfie. Díky, Bocku.“ Pok˘vl a podal mi knihu. Zasunul jsem ji i se sáãkem do kapsy kabátu a z jiné kapsy jsem vylovil klíãky od vozu. „Harry,“ zavolala na mû ‰eptem Shiela. „Jo?“ S napjat˘m v˘razem pok˘vla k v˘loze. Podíval jsem se. Na ulici pfied obchodem stály dvû postavy. Byly víceménû stejnû obleãené. Dlouh˘ ãern˘ kabát, dlouh˘ ãern˘ plá‰È a ãerná kápû, která dokonale kryla obliãej. Jedna byla o nûco vy‰‰í. Jen tak stály na chodníku a ãekaly. „UÏ pfied t˘dnem jsem jim fiíkal, Ïe nechci koupit Ïádn˘ prsten,“ fiekl jsem a hodil jsem okem po Shiele. „Vidíte? KdyÏ jsem pod tlakem, zaãínám b˘t vtipn˘. To byl tolkienovsk˘ fór.“ „Ha, ha,“ ozval se pfii‰krcenû Bock. „Nechci Ïádné potíÏe, pane Dresdene.“ „Klid, Bocku. Kdyby chtûli potíÏe, byli by vykopli dvefie.“

Butcher 7 - zlom

8.12.1956 1:16

Stránka 93


93

„Chtûjí si s vámi popovídat?“ zeptala se Shiela. „Nejspí‰.“ Kdyby byli z uÏ‰ího Kemmlerova okruhu, mohli prostû jen vejít a zkusit mû zabít. Grevane to tak udûlal. Zadumanû jsem bubnoval prsty o ãarodûjnickou berlu. Bock mû pozoroval zjevnû s obavami. Byl to ãlovûk, kterého hned tak nûco nevydûsí, ale rozhodnû ne blázen. Za posledních sedm let jsem pfii sv˘ch pfiípadech zniãil tfii… poãkat, ãtyfii… ne, pfiinejmen‰ím ãtyfii budovy. On jistû nechtûl, aby se i jeho obchod ocitl na seznamu. To zabolí. KdyÏ obyãejnému ãlovûku fieknu, Ïe jsem ãarodûj, povaÏuje mû za ‰ílence. Lidé, ktefií vûdí, co jsem zaã, mû za ‰ílence nepovaÏují. Pro nû nebezpeãn˘ ‰ílenec s urãitostí jsem. ¤ekl bych, Ïe po ãtyfiech zniãen˘ch budovách mají dÛvod si to myslet. „Pro dne‰ek byste asi uÏ mûli zavfiít,“ fiekl jsem Bockovi a Shiele. „PÛjdu ven a promluvím si s nimi.“ Zastavil jsem se tûsnû pfiedtím, neÏ jsem otevfiel dvefie a vy‰el ven. Kdybych byl ve filmu, zaznûla by teì dramatická hudba. Namísto toho se ale z rádia zezadu ozvala upoutávka na bufet s obãerstvením. Film o mém Ïivotû musí b˘t opravdu nízkorozpoãtov˘. Vtip byl v tom, zjistit, v jakém filmu jsem. Jestli je to varianta Pravého poledne, pak vyjít ven by byl dost nebezpeãn˘ nápad. Na druhou stranu bylo stále moÏné, Ïe se nacházím v nûkteré z úvodních scén Maltézského sokola a kaÏd˘, kdo se snaÏí ptáka získat, chce mluvit také se mnou. V tom pfiípadû by tohle byla dobrá ‰ance získat dÛleÏité informace o boufii, která se stahuje kolem hledání Slova Kemmlerova. Ale pro v‰echny pfiípady jsem si pfiipravil ‰títov˘ náramek. Vzal jsem do ruky berlu a pevnû jsem sevfiel teplé dfievo pokryté runami a symboly.

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

Butcher 7 - zlom :15 Stránka 1 TRIFID

Recommend Documents