Procházka 1 - zlom :39 Stránka 1 TRIFID

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:39

TRIFID

Stránka 1

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:39

Stránka 2

Jifií W. Procházka Ken Wood Meã krále D’Sala Copyright © Jifií W. Procházka, 2008 Cover © Jan Patrik Krásn˘, 2008 Illustrations © Jan ·tûpánek, 2008. © TRITON, 2008 ISBN 978-80-7387-081-2 Nakladatelství Triton, VykáÀská 5, 100 00 Praha 10 www.triton-books.cz

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:39

Stránka 3

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:40

Stránka 4

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:40

Stránka 5

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:41

Stránka 6

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:41

Stránka 7

Díl první

Příchod

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:41

Stránka 8

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:41

Stránka 9

1. kapitola

Démoni Ken Wood se ráno probudil opravdu brzo. Nemûl v plánu vstávat pfied obûdem, ale ranní liják, kter˘ mohl zaskakovat za Niagarské vodopády, mu pozmûnil pÛvodní plány. Ken Wood alias ·ílenec z Kentucky se vztyãil ze zahradního lehátka plného vody a nejist˘m krokem postfieleného v˘bûrãího daní vrávoral k pfiízemní terase. Mûlo b˘t krásné letní jitro, ale obloha byla na tuhle roãní dobu nezvykle temná. Dnes to vypadalo spí‰ na lov tornád neÏ na cokoli jiného. Mraky byly pfiíli‰ hrozivé a pfiíli‰ rychlé. „Pûkn˘ konec svûta,“ pomyslel si mladík a kryl se pfied pfiívaly de‰tû kusem zlomené plastové Ïidle. „Snad ho mám v pojistce…“ Zahradu ozáfiil rozvûtven˘ blesk a rozfiízl oblohu na nûkolik kusÛ. Ken Wood se vyhnul barikádû z poházen˘ch a pfievrácen˘ch kfiesel a stolkÛ a francouzsk˘m oknem vstoupil do budovy. Hrom dohfimûl a sklenûné tabulky doznûly. Prudk˘ liják biãoval zem. Oválná hala s dvojit˘m schodi‰tûm a kubisticky vyvedenou fontánou nesla sloní stopy vãerej‰í dotoãné. V‰ude se povalovaly láhve od bourbonu, originál ruského ‰ampusu a zmaãkané pivní plechovky hlavního sponzora. Na zemi trpûly propálené koberce a na zdi vlevo od krbové fiímsy umíralo v oválném rámu roztfií‰tûné secesní zrcadlo. Ken postupoval k barovému pultu a obezfietnû pfiekraão-

Procházka 1 - zlom

10

12.2.2008 11:41

Stránka 10

J. W. Procházka / Ken Wood: Meã krále D’Sala

val ãi obcházel pracovníky filmového ‰tábu, dfiímající na podlaze v objetí dívek, které byly na v˘platní listinû uvedené v kolonkách „kompars“. „Majitel kaÏdopádnû nebude ‰kodn˘,“ uvaÏoval mladík a znavenû zdravil probouzející se pfií‰tí filmové hvûzdiãky. „Za balík, co dostane za tenhle oskarovej mejdan, si pofiídí nejmíÀ dal‰í vilu.“ ·kytl na potvrzení originální my‰lenky a stále si to ‰nûroval k baru, klikatû, ale neomylnû. Pfiipomínal kybernetickou my‰ v labyrintu. „Pán si bude pfiát?“ ozvalo se odnikud. Filmov˘ kaskadér se mátoÏnû rozhlédl. UÏ uÏ se chystal vzdát pátrání po tajemném hlase, kdyÏ se mu v zorném poli zjevil mexick˘ ãí‰ník. Uklízel kolem baru a teì se vztyãil s ko‰em pln˘m plechovek Budweiseru. Na hlavû mûl ‰irok˘ slamák a pod slamákem snûd˘ obliãej, jemuÏ dominoval boxersk˘ nos a pod ním peãlivû zastfiiÏen˘ knírek. Pod knírkem záfiil úsmûv ‰ir‰í neÏ coloradsk˘ kaÀon. „Sodu, colu nebo vodu,“ fiekl Ken Wood a s notnou dávkou úsilí opûtoval úsmûv. „Díky.“ Mexiãan pochopil, o co kaskadérovi jde, a odloÏil odpadkov˘ ko‰. Posbíral z pultu vymyté barmanské náãiní. „A co takhle Drsnou Daisy, pane?“ pronesl s v˘razem vítûze soutûÏe o nejlep‰í drink Stfiedozápadu a vyhodil do vzduchu obû ãásti ‰ejkru. „Zabijáka alkoholu!“ Ken Wood chvíli nevûdûl, na co se má dívat. Mládenec mûl náhle ‰est rukou, byl na nûkolika místech najednou, do ‰ejkru lil rÛznobarevné kapaliny, z lednice pfiihodil jiskfiící kostky ledu, obsah vlil do mixéru, opût to pfielil do ‰ejkru a po chvilce podával kaskadérovi ledovou tfií‰È barvy pískovce v Grand Canyonu. Ken se usadil na barovou stoliãku – ta zasténala, také nemûla ideální ráno – a uchopil masivní sklenici. NedÛvûfiivû si ji prohlíÏel proti svûtlu.

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:41

Stránka 11

Díl první / Pfiíchod

11

„Netfiepat, promíchat,“ poznamenal zdánlivû bez souvislosti a pohlédl zkoumavû na barmana samouka. „Ty nemá‰ lidi od filmu moc rád, co?“ „Já mám v‰echny lidi rád, pane!“ „Nech toho pána tam, kde je. Já jsem Ken. A tenhle drink, to je…“ „Já vím, Ïe jste Ken, pane ·ílenãe,“ usmál se Mexiãan. „A tohle je dobr˘ pití!“ A do nápoje je‰tû rozklepl syrové vejce. „Vãera dobr˘ pití, ale moc, mnoho moc! Dneska tohle je‰tû dobfiej‰í pití – a takhle málo staãí! Îádn˘ hlavobol, nebo… bolehlav? Hlavnû nebojte, pane ·ílenãe!“ Poslední vûta rozhodla. Ken Wood se pfiece nebojí ani ãerta, jak mu v opileck˘ch prÛpovídkách vÏdy vysvûtloval ‰éfproducent Malcolm. Na tfiikrát do sebe obrátil obsah sklenice – a ztuhl. Pokud by hrál v animovaném filmu, vylétly by mu z jamek oãní bulvy, jazyk by se vyroloval z úst jako rud˘ koberec, hlava by zmodrala a pak by se nafoukla do velikosti horkovzdu‰ného balónu. Potom by explodovala, logicky. Mladík tedy oãekával, co se bude dít dál, pochopitelnû. Pohlédl ven. Pfiestalo pr‰et. Slunce se prodíralo temn˘mi mraãny a mûlo divnou barvu. Kaskadér si prohlédl vyprázdnûnou sklenici Ïivotabudiãe a pak pohlédl do zrcadlové stûny za barem. Párkrát zamrkal, zavrtûl hlavou a opût vyhlédl ven. „Tohle bylo dobr˘. Opravdu vynikající pití. Posly‰, pfiíteli,“ oslovil barmana, „to tady máte pofiád takhle fialov˘ rána?“ „Nikoli, pane. V˘luãnû dne‰ní den,“ prohlásil snûd˘ mladík za pultem, pokrãil rameny a letmo se pokfiiÏoval. „V˘luãnû dneska,“ opakoval kaskadér a odloÏil sklenici na barov˘ pult. Dlouze se zamyslel, my‰lenek se mu v‰ak v alkoholem nabouran˘ch neuronech nedostávalo. Kde

Procházka 1 - zlom

12

12.2.2008 11:41

Stránka 12


nic není, ani smrt nebere… Na chvíli znehybnûl a pak si fiíhl tak hlasitû, aÏ nahofie v patfie tfiískly dvefie. Udivenû se ohlédl. Îe by pouh˘m krknutím dokázal tohle? * * * „Ahoj, ·ílenãe,“ zazvonily seshora rolniãky dívãího hlasu. „Jak je, takhle po ránu?“ zasmála se zvonkohra. Ken Wood se zvolna otáãel, ale i tak to bylo pfiíli‰ rychlé. Vzhledem ke svému stavu ztratil rovnováhu a málem spadl z barové sedaãky. Zachytil se bambusové tyãe, podpírající slamûnou stfií‰ku nad barem, a pomalu zvedal hlavu… A postupnû objevoval sestupující krásu. âerná sportovní obuv s bíl˘m logem ve tvaru od‰krtnuté poloÏky, ‰tíhlá l˘tka a dlouhá pevná stehna. Bílé ‰ortky tûsnû obepínaly boky krásky, na jejíÏ jméno si nemohl zaboha vzpomenout. „No, podle mû po ránu zaãíná aÏ tak za dvû hodiny. Ale jinak jsem v pofiádku,“ fiekl Ken Wood tak samozfiejmû, aÏ obloha zãervenala studem. „A co ty, jak pofiád Ïije‰, kotû?“ „Tváfií‰ se, jako bys po letech zase spatfiil první lásku ze ‰kolky,“ usmála se Afrodité a pokraãovala v sestupu z mramorového Olympu. Mûla na sobû Ïluté, tenounké tílko se zfietelnû viditeln˘mi bradavkami velikosti mexického dolaru. Na Àadrech se skvûl dvakrát zaoblen˘ nápis Kiss Me All! Mladíkovi do‰lo, odkud ji zná. Podrbal se na ãele. „Pokud se nepletu, jse‰ moje vãerej‰í ‰Èastná hvûzda.“ „To se neplete‰. Ale jen vãerej‰í… Strávili jsme spolu pár pfiíjemn˘ch chvilek, jenÏe pak tû chlapi z produkce zlákali na partiãku pokeru.“ Kena rozbolela hlava. Vzpomínal si. A pfiem˘‰lel, kolik zase prohrál.

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:41

Stránka 13


13

„Moc ‰tûstí jsi zrovna nemûl.“ „Doufám, Ïe mi nechali auto… Ty’s tam byla taky?“ „Nechtûl jsi mû pustit! Pr˘ jsem tvÛj bodyguard,“ zasmála se a pohodila vlasy. Kenovi bylo ãím dál lépe. „Je‰tû neÏ jsi ve ãtyfii ráno nûkam zmizel, svûfioval ses mi u baru. Docela síla, ti fieknu. Nechtûla bych Ïít tvÛj Ïivot. Pofiád na útûku. S rodiãi z toho âeska, pak zase pfied ruskejma ‰piónama, potom ty tajn˘ kódy…“ „Hele, koãko, ví‰ co? ZapomeÀ na to. Ráno není v‰echno takov˘, jak se veãer u baru blábolí.“ „Ty jsi neutíkal s rodiãi pod palbou z rusk˘ch tankÛ a vrtulníkÛ?“ „Ani ne. Tou dobou se uÏ emigrovat nemuselo. Já se narodil tady, ve Státech. Na‰i sem ‰li za k‰eftem a já mûl ‰tûstí, Ïe táta znal jednoho reÏiséra, ãesk˘ho, jak jinak. Já sám jsem byl v âechách jen tfiikrát.“ „A co tvoje jméno?“ „No, to je dal‰í story. Prostû – táta byl Dub, tak to nûjak pfieloÏil. Dub, Wood.“ „Ale zas takov˘ dfievo nejsi,“ usmála se kráska. Ken si nebyl zrovna moc jist˘, jak to myslí. „To bys pfiece nebyl proslaven˘ ·ílenec z Kentucky! Dokonce uÏ ani nemusí‰ toãit ty fekální bijáky, jak jsi o tom veãer filozofoval.“ „Ehm, jasnû. Vím, co jsem rozebíral. VÏdyÈ béãka jsou nûkdy opravdu…“ Dívka k nûmu pfiistoupila, opfiela se pevn˘mi Àadry o jeho hruì a poloÏila mu ukazováãek na rty: „Nejen béãka, mÛj recenzente,“ za‰eptala. „A teì buì chvíli zticha. Nebuì sprost˘ a zkus se pro zmûnu chovat jako gentleman, co fiíká‰? Odpoledne letím domÛ, do Bostonu, a je teprve ráno.“ Ken Wood ji zvedl do v˘‰e a zahledûl se jí pfies vytvarované prsy do usmûvavého obliãeje.

Procházka 1 - zlom

14

12.2.2008 11:41

Stránka 14


„Ví‰, Ïe jsi fantastická holka? Posly‰...“ „Jessie. Zfiejmû ti to vypadlo z hlavy,“ poznamenala studentka filmové ‰koly, obor reÏie, a nevinnû se usmála. Uãinûná Máfií Magdaléna ze zpracování Jesus Christ Superpunk. Vãetnû ornamentálnû potetovaného krku. „Kdyby jen to, Jess. Na pár hodin se mi úplnû odpojil vnitfiní harddisk. Má zfiejmû víc rozumu neÏ já,“ fiekl Ken a kul Ïelezo, dokud bylo Ïhavé. „Posly‰, vím o prima jezírku s bájeãnou vodou. A jak tak koukám, venku zase pere slunce – a tady to je stejnû o niãem.“ „Na to, co jsi vãera vypil, má‰ mysl jiskfiivou a návrhy vskutku romantické. A kromû toho, taky odsud ráda vypadnu.“ „TakÏe vzhÛru k netu‰en˘m záÏitkÛm,“ hodil si Ken repliku z nûjakého béãka. Teì se zrovna hodila. * * * Ráno bylo ostfiej‰í neÏ bfiitva a vzduch svûÏí jak ledová tfií‰È v Drsné Daisy. Kfiiklavû pomalovan˘ dÏíp uhánûl proslunûnou krajinou a kola rozstfiikovala fialovû zabarvené kaluÏe, jeÏ na zemi zbyly po ranním de‰ti a dosud se staãily ubránit vzrÛstajícímu Ïáru letního dne. Holé skály a kameny se stfiídaly s neproniknuteln˘m porostem. Kfioviska po chvíli profiídla a vystfiídaly je holé kamenité plo‰iny. Ken Wood si fiíkal, Ïe takhle zbarvenou oblohu spatfiil naposledy pfii pobytu v OhÀové zemi, bylo to bûhem natáãení Ledového zaklínaãe. Polární záfie tam projasÀovala zmrzlou pustinu obdobn˘m, nachovû Ïíhan˘m svitem. JenÏe tady po polární záfii nebylo ani vidu, ostatnû v Kalifornii by ji nikdo ani neoãekával. „Nerozebírej meteorologické záhady a raduj se ze Ïivota,“ poruãil si Ken v duchu, pfiestal se zab˘vat ztfie‰tûn˘mi

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:41

Stránka 15


15

nebesy a vûnoval se aktuální situaci. Letní den, spolehliv˘ auÈák, krásná holka, co víc si pfiát? Jessie svírala masivní drÏadlo a dívala se pfies pfiední sklopené sklo. Plavé vlasy jí vlály ve vûtru. Vychutnávala stfiemhlav˘ let. Jet s k˘mkoli jin˘m, zfiejmû by mu pfiidupla brzdu i s nohou, nebo by alespoÀ zaãala jeãet. S Kenem se v‰ak nebála. Jela pfiece s jedním z nejlep‰ích kaskadérÛ. Jeho odváÏné, vût‰inou sice ‰ílené, nicménû vÏdy promy‰lené kousky niãily divácké nervy a otevíraly bezedné pokladny mecená‰Û filmového prÛmyslu. Ne, nebyly v tom Ïádné poãítaãové hrátky, Ïádné renderované souboje ãi neexistující zbranû. V Kenov˘ch scénách hrála hlavní roli strohá, ale o to pÛsobivûj‰í realita – souboje, pády, exploze, skoky, konû, palné a chladné zbranû. A ve filmu pak je‰tû navíc krev, hodnû krve. Jessie pfiivfiela oãi pfied záfiícím sluncem. Dnes mûlo opravdu zvlá‰tní barvu. Kalifornie je stejnû taková duhová, barevná; dívka mûla za víãky pocit, Ïe se cel˘ svût koupe v purpurov˘ch vodopádech. ·koda, Ïe dnes musí domÛ, chtûla by Kena vidût ve vrcholné scénû dal‰í velkoprodukce, v Pádu Cafiihradu. Dnes se má toãit pár desítek sekund ze závûfieãné scény snímku – podle scénáfie to bude brutální bitka s dvouruãními meãi na pompézních kulisách hradeb s pády do vodního pfiíkopu, jehoÏ hladina je pokryta hofiící smÛlou. Hradby budou vysoké pfies tfiicet metrÛ. âtyfii kilometry od vily musel Ken zpomalit. Pra‰ná cesta se stáãela do hlubokého úvozu a její povrch se zmûnil v pou‰tní rallye Baja California. Ken objíÏdûl balvany velikosti pfierostl˘ch tykví a jámy, do nichÏ by se mohlo pohfibívat. Znal to tady, vûdûl, Ïe zb˘vají dvû prudké zatáãky, mírné klesání a budou na místû. Tû‰il se, aÏ s touhle koãkou skoãí do kfii‰Èálovû prÛzraãné vody a...

Procházka 1 - zlom

16

12.2.2008 11:41

Stránka 16


Ken prudce zabrzdil a Jessie málem pfiepadla pfies kapotu. „Co blázní‰?“ vyhrkla, napÛl vydû‰enû, napÛl rozãilenû. A strnula. * * * Pfied nimi stáli tfii pfiízraãní, fialovou aurou obklopení jezdci. Sedûli na opancéfiovan˘ch, ‰estinoh˘ch zvífiatech a mlãeli. Jessie vykfiikla a Ken Wood se nejistû optal: „Koukám, taky od filmu, co? A co to máte za perfektní obludy?“ Jezdci na sebe krátce pohlédli a cosi zamruãeli. „Koukám na tu zbroj, paráda! Ale Ïe jsem tady tyhle kost˘my nikde nevidûl?“ „ëáblové,“ za‰eptala Jessie. Matnû lesklé pfiilby ze v‰eho nejvíc pfiipomínaly kombinaci ãínsk˘ch masek a rytífisk˘ch helem. Zakr˘valy jim obliãeje a jen úzké prÛzory dávaly tu‰it, kde se nacházejí oãi. Dívka se zadívala na prostfiedního z nich a vyjekla hrÛzou. „Kene, má tfii oãi! Mají tfii oãi!“ zajeãela a vyskoãila z dÏípu. V panice se dala na útûk. Kaskadér se k ní otoãil a chtûl na ni zavolat, aby se uklidnila, kdyÏ vtom koutkem oka zahlédl jednoho z cizincÛ, jak zvedá cosi podobného samostfiílu. „Poãkej, co blbne‰?“ zafival na nûj. „Co chce‰ dûlat s tím…“ Stfielec uÏ v‰ak mûl Jessii zamûfienou v elipsovitém zamûfiovaãi a mladík nemohl zabránit tomu, aby prst zabijáka stiskl jemnou spou‰È doorgu. Polirunov˘ ozuben˘ ‰íp ve zlomku sekundy dostihl prchající dívku. Rotující stfiela vyrvala z mladého tûla kus plicní tkánû a svalovinu srdce. ·íp vylétl Jessii z hrudi v gejzíru krve a zabodl se do pískovcového balvanu. Ten puknul, jako kdyÏ do nûj kameník úderem palice zarazí ocelov˘ klín.

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:41

Stránka 17


17

Jessie se zhroutila na zem a sytû ãervená krev barvila pÛdu. Chfiest˘‰ vyhfiívající se na vedlej‰ím kameni varovnû rozkmital ocas, ale sotva pohlédl stfielci do oãí, zmizel radûji ve skalní rozsedlinû. Nûkde vysoko zakrákoral sup. „Ty idiote, ty’s ji zabil,“ pronesl Ken Wood a pokud by se nûkdo odváÏil tvrdit, Ïe tón jeho hlasu byl jen zlovûstn˘, byl by dost vzdálen˘ od reality. Stfielec na nûj zkoumavû hledûl a pak pomalu, provokativnû k˘vl hlavou. Samozfiejmû, Ïe tu samiãku zabil, taky – co s ní… Ken Wood pfiik˘vl také. „Tak jo, ty magore. Jak chce‰.“ Rozhlédl se po dÏípu a sebral z podlahy francouzsk˘ klíã. V‰í silou jej mr‰til po zabijákovi. Tfii kilogramy zacíleného kovu vyrazily stfielci z ruky zbraÀ, odrazily se od ní a zmûnily dráhu letu. „Vedle,“ hlesl svou fieãí neznám˘, ale ani se tomu nestaãil u‰klíbnout. Francouzák totiÏ naplno zasáhl prÛzor v jeho pfiilbû. Modravá, hustá ka‰e vytrysknuv‰í z otvoru potvrdila zásah do ãerného, spí‰ do modrého. Byl to mozek. * * * ·ílenec z Kentucky nemûl ãasu nazbyt. Byly tu dvû vûci, které mu bránily chladnû uvaÏovat. Vûc první: mrtvá Jessie. Vûc druhá: zbylí dva pekelníci. Jejich druh se právû bezvládnû zhroutil na zem. Chvíli mlãky pfiihlíÏeli a poté pobídli zvífiata ostruhami. S tasen˘mi meãi zaútoãili na mladíka. Ken Wood si vzpomnûl na vãerej‰í stfieleckou soutûÏ. Kam to jen dal? Bleskové hrábnutí do pfiíruãní schránky dÏípu a kaskadér drÏel spolehlivou kovbojskou pûtaãtyfii-

Procházka 1 - zlom

18

12.2.2008 11:41

Stránka 18


cítku, Peacemaker. Cvaknutí natahovaného kohoutku útoãníci ani nezaslechli. Po vyprahlém povrchu kalifornské pustiny dunûla kopyta pseudokoní, na bocích i hlavû opancéfiovan˘ch a telepaticky fiízen˘ch zvífiat. Proláklinou se neslo zufiivé rÏání. Ken v‰ak byl profesionál, mimo jiné i ve stfielbû. Nenechal se rozptylovat vedlej‰ími vlivy. Prostû zamífiil a vystfielil. Prásk! Nepatrnû pohnul hlavní, zamífiil znova a vystfielil. Dvû stfiely opustily hlaveÀ a rozhnûvané svou krátkou existencí se vydaly ukonãit jiné existence. A dosáhly cíle. Oãní prÛzory v pfiilbách byly sice úzké, ale pro ·ílence to byly jen dal‰í z mnoha terãov˘ch stfiedÛ. Takhle rychle tedy skonali i dal‰í dva rytífii ¤ádu Purpurové smrti. Zemfieli, aniÏ se staãili dozvûdût, proã se octli na planetû vzdálené od domovského Gamebu pfies devût set tisíc svûteln˘ch let. Jejich temné du‰e nikdy nedojdou klidu: zemfieli totiÏ, aniÏ by dokonãili zadan˘ úkol. Ken Wood na tom nebyl o moc lépe neÏ protivníci visící ze sedel nestvÛrn˘ch zvífiat. Také mûl pocit, Ïe má vystfielen˘ mozek. Nechápal zjevení podivn˘ch rytífiÛ, natoÏ pfiekotn˘ sled dal‰ích událostí, a nebylo mu souzeno, aby – alespoÀ zde, na Zemi – cokoli pochopil. Druhá stfiela prolétla tfietímu pekelníkovi hlavou a nadûlala v ní nepofiádek odpovídající ráÏi malého dûla, jenÏe útoãník zlomek vtefiiny pfiedtím, neÏ zahlédl smrt svého velitele, kata Krutodara ze Xaaru, mr‰til po protivníkovi obsidiánov˘ meã. Ken sice zahlédl vrÏenou zbraÀ, ale uhnout jí bylo nad jeho schopnosti. Bûhem nekoneãné, filmovû rozloÏené sekundy staãil jen nepatrnû pohnout hlavou. To mu v‰ak zachránilo Ïivot. Meã ho zasáhl do spánku plochou stranou a v mÏiku ho uspal. * * *

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:41

Stránka 19

Procházka 1 - zlom

20

12.2.2008 11:41

Stránka 20

J. W. Procházka / Ken Wood a meã krále D’Sala

âarodûjnice Xylla kdesi na druhém konci V‰ehomíra byla spokojená. Obezfietnû vloÏila opalizující kouli zpátky do Ohnû Ïivota. Pfiivolala si do sálu nejbliÏ‰ího droona a je‰tû jednou pohlédla do plamenÛ. „Poletíme si prohlédnout na‰eho nového pfiítele,“ sdûlila Xylla draãici. Vylezla jí na hfibet, uvelebila se v záhybech kÛÏe za hlavou a mlaskla. „Jak si pfiejete, paní,“ k˘vla hlavou Matka Drull a mávla kfiídly.

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:41

Stránka 21

2. kapitola

Chrám smrti Ken Wood leÏel v centru kruhové stavby. Kamenné sloupy, nekoneãn˘m prostorem popraskané a krut˘m ãasem zjizvené monolity, dosahovaly závratné v˘‰e. Jejich konce Ken nedohlédl. Mizely ve fialov˘ch mraãnech planety Gameb a protínaly snad cel˘ Vesmír. Byl to Chrám smrti. Ken po upfieném pohledu do prostor vymykajících se lidsk˘m mûfiítkÛm pocítil poprvé v Ïivotû závraÈ. Zavfiel oãi a zklidÀoval rozjitfien˘ rozum. „Kde to jsem? Kde je Jess? A kdy se uÏ, sakra, probudím?“ ptal se v duchu sám sebe – a neodpovídal si. Pfiipadal si jak ve ‰kole, otázek dost a kloudné odpovûdi abys pohledal. Opût otevfiel oãi a znovu se donutil vzhlédnout do nezmûrné v˘‰e. Mezi masivními pilífii spatfiil zlovûstn˘ pohyb. „Proboha, co je zase tohle?“ Absurdnost situace, mystické prostfiedí a bizarní létající monstrum, jeÏ se k nûmu právû blíÏilo, ne, nic nedávalo smysl… * * * Z draãí hlavy se zablesklo a energie drooního paprsku roztavila nedaleko Pozem‰Èana jednu z kamenn˘ch dlaÏdic. Podlaha Chrámu smrti byla vydláÏdûná nepravideln˘mi

Procházka 1 - zlom

22

12.2.2008 11:41

Stránka 22


lichobûÏníky; byly mírnû vypouklé a na povrchu protkané rovnobûÏn˘mi r˘hami pro odvod krve. Spáry mezi dlaÏdicemi v sobû nemûly spojovací materiál, Ïádn˘ písek ani hlínu. Ve ‰tûrbinách nebylo nic a pod dlaÏdicemi nebyl Gameb. Krev obûtí z Chrámu smrti se vsakovala do spár mezi dlaÏbou a pronikala hyperprostorem pfiímo k âernému Dvoru, k samotnému sídlu Vládce V‰eho Zla. Ken Wood se po paprskovém útoku netvora dal na útûk, po nûkolika krocích se v‰ak bezradnû zarazil. Rozhlédl se a zaklel: „Kam se mám vlastnû vydat?“ Plocha zdej‰í obdoby pohanského chrámu Stonehenge mûla v prÛmûru pfies tfii kilometry. ·ílenec z Kentucky rezignovanû rozhodil paÏe. „Tak dobfie, co po mnû chce‰, obludo?“ zeptal se bez nároku na odpovûì. „To je zase dneska den,“ pomyslel si je‰tû a obrátil pozornost k létajícímu je‰tûrovi. Ten uÏ neútoãil, ale klesal níÏ a níÏ. Patnáctimetrové tûlo plaza pokr˘valy zelenavé, kovovû se lesknoucí ‰upiny. Krátké sloupovité nohy, pfii letu pfiikrãené k trupu, ukonãovaly ãerné drápy. ZrÛdná tlama s metrov˘mi horními ‰piãáky pÛsobivû doplÀovala fantaskní vzhled netvora. Zahrocené kuÏely zubÛ nenechávaly obûti byÈ jen pomyslnou nadûji na únik. PrÛsvitná blanitá kfiídla protkaná ‰lachami a temn˘mi Ïilkami se bûhem klesání obãas nepatrnû pohnula a tak udrÏovala sestupnou trajektorii. Vypoulené oãi se spodními koÏnat˘mi víãky bystfie sledovaly dne‰ní cíl. Ostré pafiáty se mimovolnû svíraly a rozvíraly. âelisti se pfiipravovaly k vypu‰tûní dal‰ího smrtícího paprsku. Ta pfií‰era byl droon, bájemi oslavovan˘ – ãi zatracovan˘ – gamebsk˘ drak. * * *

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:41

Stránka 23


23

Droon krouÏil kolem Pozem‰Èana v klesající spirále a dával mu tak nepokrytû najevo, Ïe o zafiazení Cizince do potravinového fietûzce bylo definitivnû rozhodnuto. Pár metrÛ nad zemí náhle zmûnil smûr letu a vyrazil proti nûmu. Cítil snadnou kofiist. V zátylku se mu staãila vygenerovat dal‰í dávka energie potfiebná k vypu‰tûní smrtonosného paprsku. Staãilo zamûfiit a pozmûnit úhel pohybliv˘ch zubÛ, díky jejichÏ zrcadlov˘m plochám se droonÛm dafiilo zacílit obûÈ s neuvûfiitelnou pfiesností. A pak jen zasáhnout a opéct. CoÏ se pfii prvním útoku, kupodivu, nezdafiilo. Teì v‰ak nebyl Ïádn˘ dÛvod, aby i tento útok pfii‰el vniveã. ObûÈ byla bezbranná a úkryt nikde. Droon vypustil smrtící paprsek. Ve stejn˘ okamÏik mu mozkem projely dva shodné pfiíkazy, ale kaÏd˘ jako by pfiicházel odjinud. Paprsek mu pohasl je‰tû mezi ãelistmi… V draãím mozku pulsoval, fiinãel a bolel rozkaz: „Nesmí‰ zaútoãit!“ Druh˘ pfiíkaz sice tak nebolel, ale byl stejnû naléhav˘; moÏná naléhavûj‰í: „Ty pfiece ví‰, Ïe nesmí‰ zaútoãit…“ * * * Drak letûl dál. Blanitá kfiídla hladila vzduch. Pfiikrãené nohy s obrovsk˘mi drápy se tiskly k trupu. Po tûle svûtélkovaly ‰upiny a souvislé plochy kostûného pancéfiování. A mífiil pfiímo na Pozem‰Èana. „Tak to je konec,“ blesklo Kenovi hlavou. Pak náhle spatfiil nûco, co zpÛsobilo pokles jeho spodní ãelisti málem aÏ na zem. Mezi kfiídly pfiipomínajícími blány druhohorních ptakoje‰tûrÛ sedûla lidská bytost! Vlastnû – lidská ne.

Procházka 1 - zlom

24

12.2.2008 11:41

Stránka 24


Na draãím hfibetû trÛnila ãarodûjnice Xylla. Xylla byla v‰emi respektovaná a zároveÀ upfiímnû nenávidûná vládkynû severní polokoule. V‰ehoschopná ãarodûjnice dokázala po celá staletí drÏet polovinu planety Gameb pod jhem své krutovlády, a to vÛbec nebyl jednoduch˘ úkol. Fialová planeta se totiÏ nacházela v jednom z klíãov˘ch center V‰ehomíra. Xylla se nyní na rozkaz Vládce V‰eho Zla a v souladu s vlastními plány rozhodla koneãnû ovládnout nenávidûnou fialovou planetu. Staãilo jen vhodnû naru‰it kfiehk˘ pomûr sil Dobra a Zla. Takhle to znûlo velice jednodu‰e, ale ve své podstatû to bylo bûÏn˘mi prostfiedky, jimiÏ disponovala, neuskuteãnitelné. Za stovky let se jí to na Gamebu nezdafiilo ani jednou. Xylla tedy musela pfiepravit na purpurovou planetu sílu, která sama o sobû dokáÏe rozkolísat a tím zniãit v‰eobjímající, transcendentní Rovnováhu, jeÏ vládne nejen tomuto, ale i mnoha dal‰ím paralelním vesmírÛm. Tfietí oko jí uprostfied ãela potmû‰ile pulsovalo. Vládce V‰eho Zla jí tím dával najevo mihotav˘ souhlas. Xylla podle v‰eho zvolila vhodn˘ prostfiedek k naru‰ení Rovnováhy – a je‰tû lep‰í taktiku. * * * Droon navzdory své velikosti provedl obrat s ladností stíhacího letounu. BlíÏil se k obûti z druhé strany a v hlavû mûl trochu zmatek. V povûtfií Gamebu proÏil dvû stû obûhÛ Bellia, ale dosud nezaÏil podobn˘ dvojit˘ rozkaz. NepouÏil smrtící paprsek, ani nemohl, oba povely mu to v podstatû znemoÏnily, a rozhodl se tedy pro fyzickou likvidaci protivníka. Drápy, zuby, ocas – droon mûl dostatek zbraní pro boj zblízka.

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:41

Stránka 25


25

„Nechá‰ ho!“ zabolelo to v draãí hlavû. Droon na poslední chvíli pozmûnil dráhu útoku a minul Kena v tak tûsné blízkosti, Ïe ho srazil vzdu‰n˘m vírem na kamennou dlaÏbu. Mladík se tiskl tváfií k vroubkovanému povrchu dlaÏdic a ãekal, co se bude dít dál. Místo dal‰ího útoku ale zaslechl jen nelidsk˘, zalykající se fiev babice, odlétající na telepaticky fiízeném drakovi. Mohl to b˘t i smích. Xylla se ztrácela mezi masivními pilífii Chrámu smrti a smûfiovala ven, do otevfiené krajiny. Do nedohledna se rozprostírala kamenitá pustina a daleko za obzorem se nacházelo vysokohorské sídlo vládkynû severní polokoule. Rozsáhl˘ komplex podzemních jeskyní vybaven˘ch nejdokonalej‰ími magick˘mi technologiemi se nacházel v centru nejvy‰‰ího pohofií planety Gameb, v ledovém srdci Himagárí. Odtamtud se Xylla chystala koneãnû vyhlásit válku králi jiÏní polokoule, U‰lechtilému rytífii D’Salovi. A nebude to bitva jen o Gameb… * * * Ken Wood hledûl za vzdalujícím se drakem celou dobu, neÏ mu zmizel mezi sloupovím katedrály. AÏ teì si uvûdomil, Ïe v ruce stále svírá kolt. Nic moc, ale pofiád lep‰í, neÏ kdyby drÏel holící strojek. Koneãnû mûl chvíli klidu na to, aby zváÏil dal‰í kroky v ponûkud kuriózní hfie Osudu. Byl zvykl˘ pfiijímat od Ïivota rány nejrÛznûj‰ích kalibrÛ, a proto se s touto snovou realitou vyrovnal jedin˘m moÏn˘m zpÛsobem. Rozbûhl se ke vzdálen˘m kamenn˘m pilífiÛm, mezi nimiÏ mu pfied chvílí zmizel drak, osedlan˘ bytostí z noãní mÛry. Neubûhl ani tfii sta metrÛ, kdyÏ za sebou zaslechl dusot fiítícího se stáda bizonÛ. AlespoÀ tak to znûlo. Ohlédl se –

Procházka 1 - zlom

26

12.2.2008 11:41

Stránka 26


a zastavil se. Pfiedklonil se, opfiel se rukama o kolena a zhluboka d˘chal. A jen nevûfiícnû vrtûl hlavou. Deset opancéfiovan˘ch a na první pohled dobfie vyzbrojen˘ch jezdcÛ pobídlo hrÛznû vyhlíÏející zvífiata. Mladík si je prohlédl pozornûji. „Ale jistû, to jsou oni!“ Rytífii ¤ádu Purpurové smrti, profesionální zabijáci Ïivící se teplou krví a syrov˘m masem obûtí, se blíÏili. Byli to více neÏ dvoumetroví váleãníci, na hlavách mûli pfiilby s rohy ãi ozuben˘mi prstenci a kaÏd˘ z nich na sobû nesl bohatû zdobenou zbroj. Rytífii tasili zbranû. Svistot meãÛ proÈal vzduch. Ken zahlédl v prÛzorech polirunov˘ch pfiileb bûlma tfií oãí. StvÛry obklíãily a bedlivû sledovaly Cizince, jak se otáãí kolem osy a snaÏí se b˘t ve stfiehu vÛãi útoku vedenému odkudkoliv. „Ooubre, kde jsou na‰i soukmenovci?“ ozval se tfietí rytífi zprava. „Netu‰ím, Eezle. Mûli pfiivést Cizince osobnû,“ rozhlíÏel se Ooubr. „To v‰ak znamená, Ïe…“ „Ne! Pfiece není moÏné, aby toto smû‰né stvofiení ohrozilo na‰e po zuby ozbrojené spolubojovníky!“ Ken Wood chvíli naslouchal nesrozumitelnému dialogu. Díval se z jednoho rytífie na druhého a hlavou se mu zase mihla vzpomínka na Jessii klesající v tratoli‰ti krve. „Pfiíkaz na‰í Paní nicménû znûl provést Cizince její fií‰í a vyzkou‰et, zda byl protentokrát zvolen skuteãnû ten…“ „Hele, chlapi, táhnûte uÏ do hajzlu,“ pfieru‰il je Pozem‰Èan. „Zabili jste mi holku,“ fiekl a pozvedl ruku s Peacemakerem. Peãlivû zamífiil. Zabijáci ho zvûdavû pozorovali. Prásk! A znova… Prásk!

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:41

Stránka 27


27

Oba diskutující se svalili ze zvífiat a z hledí pfiileb jim crãela modrá krev smí‰ená s ‰edavou mozkovou hmotou. Zástupce velitele zafival a pozvedl meã, pak jej zase sklonil… Následující rána totiÏ zasáhla i jeho. Ken Wood byl vynikající stfielec. Dal‰í rytífi se sklonil ke hfibetu horsyona a pobídl ho k útoku. „Mûli jsme Cizince provést v‰elijak˘mi svízelemi? NuÏe, zaãnûme s tím hned!“ zakfiiãel na ostatní a povzbudil zvífie do cvalu. Ken Wood vyãkával. UÏ uÏ se zdálo, Ïe skonãí pod kopyty pseudokonû, jenÏe na poslední chvíli ukroãil vpravo. Purpurov˘ rytífi se drÏel sedlové hru‰ky a druhou rukou ‰vihl meãem. Aby se trefil, musel se dívat, kde je protivník. Natoãil k nûmu tedy hledí pfiilby a… Prásk! Dopadl na dlaÏbu. Mladík odhodil nepotfiebn˘ revolver. Zbyl˘ch ‰est ozbrojencÛ se o nûãem horlivû dohadovalo. Vypadalo to, Ïe je odhozen˘ kus kovu uspokojil, takÏe do útoku vyrazil jen jeden z nich. Ostatní mûli pozorovat, co se bude dít. Vypadalo to na dal‰í zkou‰ku. Rytífi ¤ádu Purpurové smrti pobídl ‰estinohého konû a tasil meã. Cizinec proti nûmu stál neozbrojen˘ a namísto tûÏké zbroje, která mu mohla alespoÀ prodlouÏit Ïivot, mûl na sobû jen ãerné triko a plátûné khaki kalhoty. Ken Wood sledoval kaÏd˘ pohyb protivníka. Pohled mu sjel k oãím zvífiete. Horsyon odfrkával chuchvalce zelenavé pûny a tûÏká kopyta dunûla prostorem Chrámu smrti s razancí letního hromu. Zrychloval cval a kostûné hroty trãící mu z hrudi a kolenních kloubÛ se neodvratnû blíÏily. Znamenaly jistou smrt i v pfiípadû, Ïe by zvífie neneslo

Procházka 1 - zlom

28

12.2.2008 11:41

Stránka 28


jezdce ozbrojeného doorgem, obsidiánov˘m meãem a d˘kou z polirunu. Nic z toho v‰ak Ken nevnímal. Upfienû zíral do oãí pseudokonû a snaÏil se vyãíst jedin˘, jemu tak dobfie znám˘ záblesk. Coby Ïádan˘ úãastník rodea, koridy, dostihÛ a vlastnû v‰eho, co se koní, b˘kÛ, velbloudÛ a sobÛ t˘kalo, doufal, Ïe základní pudy a reflexy téhle hrozivû vyhlíÏející obludy budou zhruba stejné jako u jejích pozemsk˘ch pfiíbuzn˘ch. „Nesmí‰ mû zklamat, koníãku,“ za‰eptal Ken Wood a jako v mnohokrát nacviãovan˘ch filmov˘ch scénách se vrhl pod kopyta cválajícího zvífiete. * * * Horsyon se lekl nenadálého pohybu a pfieskoãil leÏícího muÏe. Bûhem jeho skoku se ·ílenec z Kentucky vzepjal na zádech, zapfiel se rukama o zvrásnûnou dlaÏbu a nemilosrdnû kopl horsyona do slabin. „PromiÀ,“ omluvil se v duchu zvífieti. Vydû‰en˘ pseudokÛÀ hodil zadkem a zaskoãen˘ rytífi nedÛstojn˘m zpÛsobem opustil sedlo. Po krátkém, neplánovaném letu pfiistál se zafiinãením na kamenné dlaÏdice. V tu chvíli se mladík uÏ odráÏel od zemû a jeho plechem pobit˘ sok nemûl ãas ani se vzpamatovat. Ken Wood mu po dopadu vytrhl zbraÀ a proklál mu hrdlo jeho vlastní d˘kou; byla to u‰lechtilá zbraÀ s tenkou, vlnovitû tvarovanou ãepelí a peãlivû vyváÏenou rukojetí. Modrá krev se rozlila po vypoukl˘ch dlaÏdicích a mizela ve spárách. Mladík otfiel potfiísnûnou zbraÀ o plá‰È mrtvého a je‰tû mu sebral meã s purpurovû zbarven˘m ostfiím. „Teì uÏ je to lep‰í,“ mávl zkusmo obûma zbranûmi a pak zaujal klasickou kung-fu pozici Opice. Pût jezdcÛ na nûj upíralo nezvyklé pohledy tfií oãí. Smrt druha je nikterak

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:41

Stránka 29


29

nevzru‰ila. Byli si jistí tím, Ïe ponûkud zvlá‰tního cizince zniãí, kdykoli se jim zachce. A nyní se jim zachtûlo. Ken Wood s napfiaÏen˘mi zbranûmi stál rozkroãen˘ v centru jejich útoku. Jezdci krouÏili kolem a utahovali obûti pomyslnou smyãku. „Uháá!“ zafiiãel Uuubr a dal tak pokyn k drtivému, koneãnému úderu. „Tak pojì, ty jeden uháá!“ zafival Ken taky, aby si nemysleli. „Uh…,“ nestaãil Uuubr reagovat na Kenovu v˘zvu. Letící d˘ka mu prolétla mfiíÏkov˘m hledím a zasekla se mu do prostfiedního oka. Útoãník se s trãící zbraní v pfiilbû nahnul dozadu, vystfiíkla první dávka krve, pak se naklonil dopfiedu a zakrvácel hfiívu zvífiete. Teprve potom z nûj s fiinãiv˘m Ïuchnutím spadl. ·ílenec z Kentucky byl vynikající vrhaã noÏÛ, jenÏe dnes opravdu nemûl svÛj den. Îádn˘ dal‰í nÛÏ totiÏ nemûl. Sevfiel meã a soustfiedil se na zbylé soky. „Tak jdeme na to, bohat˘fii,“ mumlal si a pfiipravoval se na nejhor‰í. Bojovníci s temnû nachov˘mi plá‰ti na ramenou místo odpovûdi pobídli ‰estinohá zvífiata. Kopyta zvonila o dlaÏbu, kdyÏ vtom… * * * „¤íkala jsem, Ïe ho máte pfiivést, nikoli donést…“ Atmosférou ‰lehl záblesk. Draãí paprsek prodírající se prostorem Chrámu smrti zatanãil na útoãnících krátkou hru svûtla a stínÛ. âtyfii jezdci i se zvífiaty se promûnili v zuhelnatûlé ‰kvarky. Vzniklo ohavné, smrduté a doutnající souso‰í, jen ho umístit nûkam do snobské galerie.

Procházka 1 - zlom

30

12.2.2008 11:41

Stránka 30


Ken Wood v údivu pohlédl vzhÛru a opût spatfiil ono létající monstrum, které se právû vracelo se zfiejm˘m úmyslem ho dorazit. Mladík dnes jiÏ podruhé zaslechl hrÛzostra‰n˘ fiev, pfii nûmÏ stydla v Ïilách krev. Pravdûpodobnû mûlo jít o smích. Xylla se smála ráda, i kdyÏ pro vût‰inu obyvatel její ¤í‰e to znamenalo smrt.

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:41

Stránka 31

3. kapitola

Pustinou Ken Wood se probudil a venku záfiilo slunce. Bylo nádherné, sestfiíhan˘mi tújemi a ãajov˘mi rÛÏemi provonûné jitro. Ptáci spustili kaÏdodenní hitparádu trylkÛ a cvrãkové rozjíÏdûli oblíbené hip hop rytmy. Toho rána, kdy se mladá tráva zvlhlá rosou vzpínala k slunci a teplo sluneãních paprskÛ vyhánûlo do kvûtu klasické orchideje i geneticky upravené plavunû, se Ken Wood posadil na plastikovém lehátku. Zapfiel se rukama o drÏadla a pohlédl do zataÏen˘ch závûsÛ spící vily. Hlavou mu problesklo pár obrazÛ z jakéhosi ztfie‰tûného snu a po tváfii mu pfielétl zmaten˘ úsmûv. Teprve teì si uvûdomil, co v‰e bûhem alkoholického spánku proÏil. Absurdními, pitoreskními a nezfiídka brutálními v˘jevy plynoucími z vûdomí i podvûdomí si lidské mozky uvolÀují a tfiídí informaãní, emoãní a logické kapacity. Probuzením se potom vÏdycky v‰e vyfie‰í, vyresetuje a noãní mÛry se opûtovnû ukryjí do hlubin podvûdomí. Ken Wood vstoupil francouzsk˘m oknem do prostorné haly. V‰e bylo zahalené neobvykl˘m jitfiním jasem. Jemnû nachové paprsky osvûtlovaly oválnou místnost. V pruzích svûtla vymezen˘ch ‰kvírami závûsÛ se leskly poházené sklenice a vysoká ãela dfiímajících milovníkÛ – dobyvatelÛ.

Procházka 1 - zlom

32

12.2.2008 11:41

Stránka 32


Kolem se povalovalo saténové prádélko noãních divoÏenek, které si tímto zpÛsobem pfiipravovaly Ïivotní roli; nebo aspoÀ roliãku. Hlavnû, aby se mihly na plátnû. A samozfiejmû v titulcích. „Ahoj, ·ílenãe,“ ozvalo se z toãit˘ch schodÛ. „Jak je takhle po ránu?“ Ken se otoãil a spatfiil ji zase. Zatfiásl hlavou. Pocítil ukázkové déjà vu. Mohl by pfiísahat, Ïe ji pfiesnû takhle uÏ vidûl. Mûla dlouhé nohy, útl˘ pas a dmoucí Àadra sevfiená ve Ïlutém tílku. Pfies v˘stavní poprsí se vlnil zkreslen˘ nápis Kiss Me Ass! „Vypadá‰, jako bys po letech spatfiil svou první holku,“ usmála se dívka s ohniv˘m pfielivem, rud˘mi rty a temn˘ma oãima. „Ahoj, Jess,“ fiekl Ken a nebyl si jist˘ uÏ vÛbec niãím. Fialové slunce nebylo v Kalifornii zrovna na ranním pofiádku; ani to, Ïe se chodidla sestupující krásky vzná‰ela pár centimetrÛ nad schody. „Pokud se nepletu, jsi moje vãerej‰í ‰Èastná hvûzda,“ fiekl tak, jak fiíct mûl. Pohlédl ven. Nad zvlnûnou krajinou se rozprostírala purpurová fiásnitá clona. Polární záfie se dnes rozhodla nav‰tívit subtropy. „Neplete‰ se. Ale jen ta vãerej‰í.“ Ken pok˘val hlavou. „Jistû. Jen ta vãerej‰í.“ „Psst, Kene. Vnímá‰ to také? Nûco je jinak,“ hlesla vroucím hlasem. „No, já si to myslím taky,“ za‰eptal Ken. Jessie k nûmu pfiistoupila a objala ho kolem krku. Ken se nechal olizovat po neholené tváfii hebk˘m, vláãn˘m jazykem. Zprvu to bylo pfiíjemné, ale pak to bylo stále intenzivnûj‰í. Zdálo se, Ïe mu ‰piãka dívãina jazyka projela uchem do mozku, Ïe ho kmitající jaz˘ãek proÈal skrz na-

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:41

Stránka 33


33

skrz. Mravenãení v hlavû vzrÛstalo, vnímal ‰krábání v ãelních dutinách a… „Ne!“ * * * Ken Wood se probudil právû vãas. Po hrudi mu lezla pÛlmetrová stonoÏka a tykadly mu zkoumala obliãej a otvory v nûm. „Do hajzlu!“ zakfiiãel, smetl ji ze sebe a vyskoãil. Dal si ránu do hlavy o strop jeskynû, do které se vãera pozdû v noci uch˘lil ke spánku. To, Ïe se mu zajiskfiilo v lebce, je‰tû nic nebylo proti tomu, co se mu skuteãnû mihotalo pfied oãima. Pfies ústí jeskynû se rozpínala souvislá pavuãina, fialovû se lesknoucí v paprscích cizího slunce. Ken se rozhlíÏel po skalním úkrytu. Pro jistotu rozdrtil stonoÏku patou, dal‰í dvû na stûnû ubil kamenem a pak zaãal zkoumat solidnû vypadající pavuãinu. Zahalil si tûlo do „vypÛjãeného“ purpurového plá‰tû z pevné, i kdyÏ velice poddajné látky, pod nímÏ strávil nedlouhou noc. Za ním nûco ‰ustlo. Otoãil se s balvanem v pûsti. Oãekával ohromnou tarantuli, takovou, s jakou tolikrát bojoval ve filmech. Podvûdomû pfiedpokládal modré pozadí a pokyny reÏiséra. Nebyla to tarantule ani jin˘ pavouk. Ze skalních prasklin zaãali vylézat hadi. Moc hadÛ. Îádné pfií‰ery s ostny na hlavách, Ïádné svítící oãi; prostû to byla spousta mal˘ch, oranÏovû Ïíhan˘ch hádkÛ. Tichounce, zlovûstnû syãeli. Ken Wood vûdûl, Ïe nejjedovatûj‰í had na zemi není pompézní, sv˘m vzezfiením povûstná kobra královská, ale nenápadn˘ pou‰tní hádek fieãen˘ korálovec. Byla to taková drobounká uÏovka. Podobn˘ch se nyní plazilo po stûnách i po zemi desítky. Pokryly i meã a d˘ku, které si Ken „pfiivlastnil“ bûhem souboje s trojok˘mi rytífii.

Procházka 1 - zlom

34

12.2.2008 11:41

Stránka 34


Mladík správnû odhadl, Ïe se k meãi nedostane, takÏe se hledûl dostat aspoÀ ven. Je‰tû jednou potûÏkal kámen velikosti dlaÏební kostky a mr‰til jím do pavuãiny. Ten se od ní odrazil s elegancí tenisového míãku. Ken uhnul a valoun prolétl kolem nûj do hloubi jeskynû. „Out!“ jako by nûkde zaslechl ãárového rozhodãího. „Asi je‰tû spím,“ zavrtûl hlavou, pohlédl na blíÏící se hady a neprostupnou síÈ. I v noãní mÛfie musí pfiece existovat moÏnost, jak se dostat z bezv˘chodné situace. Ale samozfiejmû: tím, Ïe spáã procitne! To je ono! Ken Wood se ve snu zasmál a pak se ‰típl. Pro jistotu se je‰tû udefiil do solaru. Potom se zbûÏnû profackoval – a rázem mu bylo lépe. Probral se a rozhlédl se… Hádci byli o dal‰í metr blíÏ. A po pavuãinû se rozlézali pavouci velikosti lidské hlavy. V‰ichni cítili potravu, hodnû potravy. „Tak to nebylo ono,“ usoudil Ken. Pfiiskoãil k pavuãinû, zÛstal ov‰em v bezpeãné vzdálenosti od pavoukÛ i vláken. Opíral se o skalní stûnu, necel˘ metr od v˘chodu z pasti, do které veãer sám vlezl, a pfiem˘‰lel, co a jak dál a jak odsud hodnû rychle vypadnout. Sehnul se a sebral ze zemû dal‰í úlomek horniny. Spokojenû pfiejel po ostré hranû zlomu, pfiikroãil k pavuãinû, dával pozor na pavouky a fiízl do ní. Pfieru‰il jedno vlákno, ale na místo se okamÏitû pfiesunuli nejbliÏ‰í tvÛrci pavuãiny. Jeden zceloval a ostatní ho chránili. âelisti jim su‰e, av‰ak v˘mluvnû cvakaly „·ikovná zvífiátka. MoÏná aÏ moc,“ dfiepl si Ken na bobek a se v‰ím nahromadûn˘m vztekem mr‰til do pavuãiny balvanem podruhé. Tenhle pro zmûnu prolétl mezi vlákny a dopadl na nevelk˘ pahrbek pfied jeskyní. Chvíli se nic nedûlo. Co by se také mûlo dít, kdyÏ kus ‰utru dopadne na vyprahlou pÛdu?

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:41

Stránka 35


35

Je‰tû neÏ se usadil obláãek zvednutého prachu, ozvalo se z pahrbku zadunûní. Pavouci a hadi ztuhli. Ken také. „To jsem tím ‰utrákem probudil sopku?“ nejistû pohlédl ven. „Co se to tady dûje?“ V purpurovû prozáfieném svûtû nevûdûl, ãemu vûfiit. Sny a skuteãnost zde spl˘valy dokonaleji neÏ fieky na soutoku. * * * Povrch pou‰tû explodoval s razancí men‰ího vulkánu. V mraãnech písku, pableskujícího prachu a v oblaku ‰ífiícího se smradu vylétl olroj-momroj. Vzápûtí zase dopadl na zem. Mlask! Jako by na vyschlou pÛdu dopadlo kravské lejno. âervovit˘ dravec se rozmotal a vztyãil se na zadní ãásti tûla. Vr‰ek se mu komíhal v pûtimetrové v˘‰i. Po obvodu mezi záhyby projíÏdûly tfii oãní pásy a nebylo jisté, kter˘m z nich pozoruje Kena skrytého za pavuãinou. Olroj-momroj roztáhl tfii podélné tlamy a trojitû zafival. „Boooumhá!“ Dne‰ní vydatná pfiesnídávka byla na dohled! Ken dokázal fivát stejnû hlasitû a rozhodnû. MoÏná mûl ponûkud odli‰n˘ dialekt, coÏ v‰ak nebylo divu – byl v tomto fantasmagorickém svûtû pouhé dva dny a stále je‰tû netu‰il, kde se vlastnû nachází. „Uhááá!“ fiiãel Ken za pavuãinou. „Boooumhá!“ fiiãel olroj-momroj pfied pavuãinou. Bûhem vtefiiny se stáhl do klubka a pak se vymr‰til. Po nedlouhém letu prorazil pavuãinové pole. Ken se vrhl stranou do mûlkého v˘klenku. Kolem nûj prosvi‰tûla hmota pou‰tního ãerva. Olroj-momroj dopadl do jeskynû plné hádkÛ, ktefií se na nûj bez otálení vrhli. Zbabûlí pavouci se stáhli z po‰kozené pavuãiny do úkrytÛ. Ken na nic neãekal. Skoãil si pro

Procházka 1 - zlom

36

12.2.2008 11:41

Stránka 36


meã a d˘ku, teì uÏ bez hadÛ, ti mûli dost práce s ãvachtajícím hnusem, a vybûhl do volné krajiny. Pádil z jeskynû hrÛzy a v komiksu by mu za kmitajícíma nohama jistû zÛstávala rozmazaná ‰mouha a kolem ní by se vzná‰ely kruhové obláãky prachu. Po necel˘ch padesáti metrech se vrhl za skulpturu z ãediãov˘ch krystalÛ. Vyhlédl zpoza matné horniny – a nestaãil zírat. Olroj-momroj se dral ze skalní prÛrvy a byl obalen˘ stovkami oranÏovû Ïíhan˘ch hádkÛ. Válel se v kfieãích a drtil vlastním tûlem kousající potvÛrky, ale to bylo asi tak v‰echno, co dokázal. Nakonec se vztyãil, bolestivû zafival a padl k zemi. Jedem rozru‰ené a uvnitfi rozleptané tûlo se rozpláclo a po ‰irokém okolí se rozlétly slizké vnitfinosti, svalovina a o kamennou pÛdu cvakající rohovité ãelisti. „Fuj,“ podotkl mladík a zvedl se. Rozhlédl se a opût se vydal na jih. Vãera tím smûrem zahlédl mraãna, z nichÏ padaly ‰edavé proudy vody, a vytu‰il, Ïe by tam mohla b˘t i pfiívûtivûj‰í krajina. Tím pfiívûtivûj‰í myslel, Ïe by tam mohl najít nûco pofiádného k jídlu. Vody mûl kupodivu dost. Na první pohled bezútû‰ná pustina v sobû skr˘vala nepfieberné mnoÏství skalních proláklin, kde se drÏely zbytky de‰Èov˘ch sráÏek. Ken nepfiem˘‰lel o bakteriologické ãi chemické závadnosti, byla to prostû voda – a byla jediná, která tady byla. Netrvalo dlouho a na‰el i potravu. Druh˘ den ráno spatfiil skupinku místních svi‰ÈÛ hodující na nûãem, co ze v‰eho nejvíc pfiipomínalo kapustu nebo zelí. Rostlina mûla více neÏ metr v prÛmûru. Mladík zasáhl pár svi‰ÈÛ kamením a ostatní zahnal prudk˘mi pohyby nachového plá‰tû do dûr. Teprve pak obezfietnû ochutnal kousek zeleniny. Chutnala asi jako bramborov˘ meloun kfiíÏen˘ s fiedkviãkovou kapustou; tedy zvlá‰tnû… Co v‰ak bylo vskutku zajímavé, kapusta nemûla kofien. Na tomhle místû patrnû nevyrostla. Ken Wood si z plá‰tû vyrobil

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:41

Stránka 37


37

improvizovan˘ vak na kapustové lupeny a nej‰Èavnatûj‰í z nich do nûj uloÏil. NeÏ opustil území svi‰ÈÛ, propátral okolí. Na nûkter˘ch místech, kde kamenitou pláÀ stfiídaly píseãné duny, objevil zvlá‰tní stopy. Zprvu si pomyslel, Ïe pocházejí od nûjakého povozu, místní to obdobû pou‰tního vozidla, ale stopy jednotliv˘ch kol se obãas kfiíÏily nebo zas rozcházely. A jedna z nich skonãila ve svi‰tím v˘sostném území. „Vypadá to, Ïe se nám tady potulují celé záhony kapusty,“ zhodnotil nález podivn˘ch stop i ohlodané zeleniny, jenÏe dal‰ích pût dnÛ mu nebylo dopfiáno spatfiit dal‰í. * * * V pozdním odpoledni pátého dne zahlédl na severu pohyb. ¤ítilo se k nûmu pût hopsajících hlávek, kaÏdá z nich byla vût‰í neÏ divoké prase. Pfiipomínaly pfielétavé tumbleweeds – po kalifornské pou‰ti vûtrem uná‰ené kulovité hou‰tiny – jenÏe tyhle botanické rarity se pohybovaly v˘hradnû pomocí spodních listÛ. Samy si urãovaly smûr pohybu – za vodou, za potravou nebo za rozmnoÏováním. Ostatnû, tímhle se fiídí vût‰ina tvorÛ ve znám˘ch vesmírech, lidi a ostatní samozvané Pány tvorstva z toho nevyjímaje. Kenovi ten pohled staãil. Vystartoval rychleji, neÏ kdyby mu za hlavou tfieskl v˘stfiel ze startovací pistole. S vervou sprintujícího olympionika nadbíhal cválajícímu zeleninovému políãku. Mezi lákavû vyhlíÏejícími, evidentnû osvûÏujícími hlávkami a jím se nacházela pouze mûlká prohlubeÀ. Pár metrÛ a bude ãerstv˘ salát! Kenovi bylo od hladu aÏ nevolno, zvlá‰È kdyÏ mûl potravu takhle na dosah. Ono sníst za pût dní jednu pfierostlou larvu, pár kouskÛ nûãeho pfiipomínajícího kfien a na

Procházka 1 - zlom

38

12.2.2008 11:41

Stránka 38


závûr jídelníãku si prostfiít ubitého ostnatého svi‰tû, to se opravdu nedalo povaÏovat za dostaãující stravu. Ken zabodl meã do sypkého písku, aby mûl ruce volné. Kapusty si zatím neuvûdomovaly nepfiítele na levém kfiídle. „Mám tû!“ za‰eptal Ken, odrazil se a zamífiil si to mocn˘m skokem na nejbliÏ‰í hlávku. V okamÏiku, kdy se odrazil, ucítil, Ïe se nûco podstatného zmûnilo. Cosi nebylo v pofiádku. Odrazil se sice, ale místo odrazu uÏ pod ním nebylo. Píseãn˘ povrch pou‰tû zmizel. Ken Wood padal – a stejnû s ním se propadala i okolní krajina. Dopadl na píseãn˘ sráz a dutû heknul. Pohlédl vzhÛru a zahlédl poskakující, smûjící se kapusty. „Hlavnû, aÈ se mû nikdo neptá, jak vypadá tlemící se zelí!“ staãil si pomyslet, kdyÏ sjíÏdûl po nohách do hloubi píseãné pasti. Bûhem pár metrÛ se otoãil na záda a navzdory svi‰tícímu písku sledoval, co se to s ním zase dûje. Nic zvlá‰tního se nedûlo, alespoÀ z pohledu jednoho píseãného netvora na jedné fialové planetû. „To snad ne,“ hlesl mladík s pohledem upfien˘m na dno trycht˘fie. Mongolew se zapíral vrchními páry nohou o dno trycht˘fie o prÛmûru okolo dvaceti metrÛ, do nûhoÏ chytal náhodné kolemjdoucí, a laãnû rozevíral okrouhlou tlamu. Ta mûla rozmûr vjezdu do pískovny, vzpomnûl si Ken na jedno nevkusné pfiirovnání. Pou‰tní netvor natoãil hubu tak, aby mu ãerstvé sousto vklouzlo rovnou do útrob. V nich bublaly trávicí ‰Èávy. Pfií‰era zamlaskala. Ken se snaÏil zpomalit sesun. Horeãnatû hledal na sypké stûnû jak˘koliv opûrn˘ bod, kofien, skalní v˘ãnûlek, ale to se uÏ ocitl pfied chfitánem pln˘m jehlic a zubÛ. Pfied mladíkem to cvaklo. Stoãil se na bok a kopl bestii do vrchní ãásti kusadel. Tím vych˘lil její hlavovou ãást –

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:41

Stránka 39


39

a pak se obûma nohama od ní odrazil. LeÏel na zádech a rukama nohama sráÏel do tlamy bestie písek. BohuÏel, d˘ku pfii téhle zbûsilé potyãce ztratil a meã zÛstal zabodnut˘ nûkde nahofie. TvÛrce píseãné pasti byl na mraãna písku zvykl˘. Povytáhl se ze dna a opût klapl hubou po masité kofiisti. Ken Wood ho zaãal stfiídavû kopat rychl˘mi údery obou nohou, ‰lapal vodu, a náhle cosi zahlédl periferním vidûním… Byl to pouh˘ záblesk. Seshora to zasyãelo, jako kdyÏ se do pánve s rozpálen˘m tukem hodí obalovan˘ kvûták, brokolice nebo – obfií gamebská kapusta. Do píseãné pasti se skutálel draãím paprskem oÏehnut˘ kus zeleniny. Kolem zfiejmû putovalo dal‰í stádo koãovn˘ch kapust a na nebi poletující drak dostal chuÈ na bezmasou stravu a chtûl si ji pfiipravit na píseãném grilu; jenÏe tahle hlávka mu spadla zrovna do mongolewovy jámy. Ken Wood hledûl stfiídavû nahoru a dolÛ, vyãkával a kopal, a pak se na poslední chvíli vyhnul. Obrovská hlávka zapadla mongolewovi pfiímo do krku. „Nech si chutnat, nenaÏranãe!“ zakfiiãel. „Zelenina je zdravá!“ a rázn˘mi kopy zadupával netvorovi metrákov˘ kus zdravé v˘Ïivy hloubûji do chfitánu. „A pozor, aby ses nezakuckal, ‰mejde!“ Mongolew mizel ve vlastní pasti. Klesal do hlubin, bezmocnû rozevíral rozpáãená kusadla a po chvilce se za ním písek zavfiel dokonaleji neÏ hladina ra‰elini‰tû nad utonul˘m. * * * Ken Wood leÏel na stûnû píseãného trycht˘fie a oddychoval. „Tak nevím, jestli byli lep‰í pavouci, hadi, ten pfierostl˘ ãerv nebo…“

Procházka 1 - zlom

40

12.2.2008 11:41

Stránka 40


Mezi nevlídn˘mi, nízko se valícími mraãny se vynofiila silueta plachtícího droona. I na tu vzdálenost bylo zfietelné, Ïe je vût‰í neÏ ten, s nímÏ mûl Ken moÏnost seznámit se v Chrámu smrti. „… nebo tenhle drak,“ dodal a sledoval jednoho z nejvût‰ích dravcÛ fialového svûta. Drooni byli gamebsk˘mi králi vzduchu. Dosud se nena‰el protivník, kter˘ by jim mohl, byÈ nedÛstojnû, ãelit. Ken leÏel v píseãné prohlubni; ideální stfied terãe. Co chvíli oãekával záblesk paprsku a hlá‰ení o zásahu do ãerného… Nemohl nikam prchnout nebo se skr˘t. Drak zvolna plachtil nad krajinou a… A po chvíli se ztratil z dohledu. Ken se udivenû rozhlíÏel. Nikde nic. Pomalu se pfiekulil na bfiicho a hodlal se vy‰plhat vzhÛru, jenÏe zahlédl nûco, co tady nemûlo b˘t. Vlastnû, bylo to na tom nejsprávnûj‰ím místû! Na druhé stranû prohlubnû se v tekoucím písku lesklo ostfií meãe rytífiÛ s temnû purpurov˘mi plá‰ti. „Îivot zas není tak ‰patn˘, kdyÏ je po ruce zbraÀ a kolem pobíhají kapusty,“ pousmál se Ken, setfiel si z tváfie písek smí‰en˘ s potem a slizem a zaãal se sunout vzhÛru po píseãném svahu.

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:41

Stránka 41

4. kapitola

Powoci Skfiítek Ulo za sebou zaslechl ‰ramot. Otoãil se a spatfiil powoka pfiipravujícího se ke skoku. Rozevfiená kusadla, tfii ohromné mozaikovité oãi, sliz tekoucí po chlupatém tûle, ãlánkovité konãetiny pfiipomínající napjaté struny, to v‰e dohromady byl powok, tup˘, obrovsk˘ pavouk veden˘ nejprimitivnûj‰ími instinkty: Zabít, seÏrat, strávit... Ulo zmobilizoval psychické rezervy, jak ho to uãil stafiiãk˘ Polo. Upfiel zrak do prostfiedního pavouãího oka. Povedlo se. Powok znehybnûl. Ale to zdaleka nebylo vítûzství. Ulo si toho byl dobfie vûdom. * * * Hypnóza byla jedna z mocn˘ch zbraní trpasliãího národa GruulÛ. Díky této schopnosti se Gruulové udrÏeli v pÛvodních podzemních sídlech v bezútû‰né krajinû, a to navzdory pokusÛm Xylly vypudit je z jejich dûr, jak pohrdavû naz˘vala jeskynní obyvatelné systémy. Díky této generacemi neustále zdokonalované vymoÏenosti trpaslíci pfieÏívali – a dalo se fiíci, Ïe i vítûzili. Ulo byl v‰ak pfiíli‰ mlad˘ a nezku‰en˘. V poãáteãním úleku zbyteãnû vypl˘tval mnoho psychoenergie a teì cítil, Ïe powoka dlouho neudrÏí. âlovíãek vytrvale hypno-

Procházka 1 - zlom

42

12.2.2008 11:41

Stránka 42


tizoval netvora a v duchu se modlil, aby mu nûkdo z jeho druÏiny pfiispûchal na pomoc. Sám byl bezmocn˘. „Ne, nedokáÏi to! Jsem ztracen. Proã jsem neuposlechl moudrého Pola a vydal se na povrch sám? Nejvy‰‰í bytosti, uãiÀ zázrak a zachraÀ nehodného Ula!“ Powok se pomalu dostával z hypnotické klece. Mohl jiÏ nepatrnû pohnout kusadly, jedna noha sebou cukla a zvífiila obláãek prachu. Ulo byl na konci sil. V pfienosn˘ch pfies˘pacích hodinách zb˘valo pár zrnek a Ulo bude pozfien a rozloÏen v trávícím traktu osminohé stvÛry. „Konãím. NedokáÏi to,“ hlesl Ulo a zbavil pavouka hypnotického pole. Vysílen˘ padl na zem a oãekával smrt. Powok zaútoãil. Ulovi v‰ak Osudem nebylo souzeno zemfiít. Cosi lesklého zasvi‰tûlo vzduchem a powok byl na dvû pÛlky. Ken Wood zasáhl v poslední chvíli. Pfies metr a pÛl vysoká tarantule ho sice vyvedla z míry je‰tû více neÏ pou‰tní varianta pfierostlého mravkolva, ale nebezpeãí, v nûmÏ se pidimuÏík nacházel, ho pfiimûlo k okamÏitému zásahu. Byl to zápas vûru nelítostn˘. RozpÛlen˘ powok nespadl na zem v kfieãích, jak by se dalo oãekávat, ale kaÏdá jeho pÛle na ãtyfiech nohách se mátoÏnû zvedla. „Utíkej!“ fiekl Ken a rukou naznaãil, aby trpaslík koukal zmizet. Sám by nejradûji utekl také, jenÏe obû poloviny powoka, nyní samostatné obludy, zaãaly doráÏet na nového nepfiítele, na podstatnû vydatnûj‰í porci. Skfiítek zíral na Cizince, jehoÏ mu zfiejmû poslala sama Nejvy‰‰í bytost, ale pak poslechl, krátce se uklonil a vzápûtí se ztratil v nedaleké nofie. * * *

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:41

Stránka 43


43

·ílenec z Kentucky záhy zjistil, Ïe nikdy s niãím podobn˘m nebojoval – a zfiejmû asi bojovat uÏ nebude. Navzdory tomu, Ïe mûl za sebou deset dnÛ pochodu nehostinnou krajinou, byl docela pfii síle. Vãera totiÏ spofiádal dvû je‰tûrky a pár plodÛ kaktusu, chutí i vzhledem pfiipomínajících pozemské citrusové plody. Ken Wood byl sice pfii síle, ale problém spoãíval v nûãem jiném. Kamkoli dopadla powokova hustá krev, tam se ozval ostr˘ sykot a vzápûtí se objevila miniaturní exploze. Netvorova krev byla agresivní Ïíravina, která dokázala naru‰it i gamebsk˘ obsidián. KenÛv meã byl ukut˘ v dílnách ¤ádu Purpurové smrti z vyvrhnuté sopeãné hmoty, jeÏ v sobû spojovala tvrdost diamantu a pruÏnost oceli, ale protoÏe jím Ken právû rozdvojil Ïivou chemickou továrnu, zbraÀ zaãala syãet s dÛrazností kobry pfied útokem. „Proto jsem nikdy nemûl rád chemii,“ podotkl kaskadér sám pro sebe a po dal‰ím protiútoku odskoãil. „âlovûk nikdy neví, co mu provede,“ dodal a letmo si prohlédl ostfií. Pavouãí krev rozleptávala i zdánlivû nenaru‰iteln˘ kompaktní povrch. Zbrou‰en˘ obsidián se pokr˘val vlásenkami a ty se zvût‰ovaly na praskliny a ‰kvíry. „Moc ãasu asi nemám,“ fiekl si mladík a v otoãce uÈal jedné pÛlce powoka dvû nohy. Oãekával, Ïe se svalí na zem, ale zbylá ãást tûla dál hbitû poskakovala a bez problémÛ udrÏovala rovnováhu na zbyl˘ch dvou konãetinách. Ken Wood se rozumnû soustfiedil pouze na zranûnou pavouãí polovinu. Druhé se snaÏil vyh˘bat. Po dal‰ích v˘padech a bodech se ohánûl zbytkem zbranû coby kyjem. Do‰lo mu, Ïe ‰tûstí ho koneãnû opustilo. Znaven˘ a v boji zcela osamocen˘ Pozem‰Èan svádûl pod fialovou oblohou Gamebu nerovn˘ zápas.

Procházka 1 - zlom

44

12.2.2008 11:41

Stránka 44


Je‰tû se nevzdával. Rozbûhl se, vyskoãil a prudk˘m kopem pfielomil dvounohé polovinû bestie dal‰í nohu. Zmrzaãená ãást powoka zaãala poskakovat na místû na jedné noze a druhá se vydala na okruÏní jízdu, aby získala rychlost k dal‰ímu útoku. Mladík si zkontroloval postavení a pak se rozhodnû postavil proti té cválající polovinû. V poslední chvíli uhnul v˘padu a nechal powoka, aby jednou pÛlkou srazil druhou k zemi. Vzápûtí pfiiskoãil k leÏící ãásti tûla a zbytkem ostfií mlátil do prvního kusu protivníka. Kolem stfiíkala krev a létaly vnitfinosti, to v‰e nasycené Ïíravinou… Zbylá ãást neuvûfiitelnû vitálního Ïivoãicha v‰ak doráÏela stále prudãeji. Ken Wood se snaÏil jiÏ pouze kr˘t a v terénu hledal vhodné místo k obranû. Pfies v‰echnu opatrnost mûl na tûle dost spálen˘ch míst. ZasaÏená pokoÏka a Ïivé maso nesnesitelnû pálily. Powokova krev se proÏírala do lidského organismu stále hloubûji. Ken Wood byl na pokraji sil. Ustupoval k ruãnû opracovanému obelisku, aby mûl aspoÀ krytá záda. Znova se rozmáchl po nezdolné ãásti powoka, netrefil se v‰ak a upadl. TûÏce se postavil a dopotácel se k balvanu pokrytému za‰l˘mi znaky. Byl to hraniãní kámen fií‰e GruulÛ. Pozem‰Èan se opût rozhlédl a kolem nûj to uÏ vypadalo jinak… HÛfi. Pfied ním se tyãili dal‰í ãtyfii powoci. Polovina pátého powoka, stále hrozivû Ïivá, se kolébala na tfiech nohou a ãtvrtou konãetinou ukazovala na protivníka. „NeÏaluj, srabe,“ poznamenal mladík. Powoci chvilku nechali gestikulovat zranûného druha, pak na sebe pohlédli a taneãními krÛãky se domluvili na strategii útoku. Ken Wood se rozhlíÏel, jestli se na nûj zezadu, za obeliskem, nechystá dal‰í tlupa tarantulí.

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:42

Stránka 45

Procházka 1 - zlom

46

12.2.2008 11:42

Stránka 46


„Ne, jsou jen ãtyfii,“ usmál se nikoli s nádechem ãerného humoru. „MuÏ proti muÏi, my ãtyfii proti tobû,“ vzpomnûl si na prastarou filmovou hlá‰ku. M˘lil se. Bylo jich pût. Dosud nehybná, umlácená pÛlka nestvÛrného pavouka sebou cukla. Potom se poslední nohou odrazila od kamenitého povrchu, napodobujíc pohyb ‰keble po mofiském dnû, a sunula se urputnû kupfiedu. Druhá polovina k ní pfiiskoãila, poklekla a obû ãásti tûla se k sobû pfiimkly. Za praskajících zvukÛ chemického sváfiení se spojily a na pÛdû Gamebu povstal nov˘ powok, pûtinoh˘ – a stejnû nebezpeãn˘. Postavil se do fiady vedle dosud kompletních druhÛ. „Tak co, uÏ jste v‰ichni?“ máchl Ken dokola zbytkem meãe. „Já jen – kdyby vás bylo je‰tû víc, tak byste museli do fronty.“ Pohlédl k nebi a rozhlédl se po krajinû. Marnû… Îádn˘ deus ex machina se dnes nekoná. Îádn˘ draãí útok na poslední chvíli, Ïádné stádo zdivoãel˘ch kapust. Pouze on sám a pût na‰tvan˘ch, pfierostl˘ch tarantulí. A nad hlavou fialovû Ïhnoucí slunce. OslÀující, oslepující. Ken Wood pfiivfiel oãi a ãekal. * * * Zaslechl to shodnû s powoky, otevfiel oãi dokofián a zíral. Z hlubok˘ch skalních puklin a zpod tyãících se ohromn˘ch ãediãov˘ch krystalÛ se vynofiily fiady trpaslíkÛ. Byli obleãení v pískov˘ch kombinézách, na hlavách mûli pfiilby se záfiícími krystaly namísto hornick˘ch lamp a v rukou svírali v‰elijaká pitoreskní udûlátka. Útoãné jednotky tryskem, organizovanû a bez jediného zaváhání obklopily pavouky. KaÏd˘ ze skfiítkÛ zaujal bo-

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:42

Stránka 47


47

jové postavení. Byl to zfiejmû mnohokrát vyzkou‰en˘ postup speciální zásahové jednotky. KaÏd˘ pohyb, kaÏdé gesto, v‰e muselo sedût. Ken Wood zahlédl pohyb. Kdosi mu mával. Tak to se mu tady je‰tû nestalo… Byl to skfiítek Ulo, jehoÏ zachránil pfied jistou smrtí. Pozem‰Èan na nûj mávl také. Z posledních sil se pousmál. „Ahoj, parÈáku. Rád tû zas vidím.“ Ken Wood zprvu nechápal, jak by mu tihle pidimuÏíci mohli pomoct proti houÏevnat˘m nohat˘m bestiím, ale vzápûtí to pochopil velice dobfie. Skfiítkové hypnotizovali powoky a ti vyãkávali ortel, jehoÏ se mûli záhy doãkat. „Za poru‰ení hranice gruulské fií‰e a za napadení sbûraãe Ula jste odsouzeni k trestu smrti,“ pronesla gruulsk˘m zpûvav˘m jazykem pfiíslu‰nice útoãného komanda. Ken z toho v‰eho rozumûl jen jakési: „Grou – huh – gruul – ˘˘˘gh – Ulo – benk – benk!“ „Dále za bezdÛvodné napadení Cizince na v˘sostném území GruulÛ se trest zvy‰uje na dlouhotrvající trest smrti. Vykonán bude ihned.“ Ken Wood závûreãn˘ obfiad takfika nevnímal. Pamatoval si jen, jak k nehybn˘m pavoukÛm pfiistoupili trpasliãí bojovníci a zaãali je na urãen˘ch místech probodávat ostr˘mi krystaly. Pavouci po chvilce pfiipomínali pozemské dikobrazy. V tûlech jim to syãelo a bublalo. A nakonec zaãali jeden po druhém explodovat. Ken nic z toho ale jiÏ moc nesledoval, a pokud obãas pfiece jen nûco, nacházelo se to za neprostupnou, krvavû Ïíhanou mlhou. Dlouhodobá únava, pfietrvávající fyzické vypûtí a urputná, fiezavá bolest zpÛsobená powokovou krví, to v‰e ho koneãnû dostalo. ·ílenec z Kentucky upadl do milosrdného bezvûdomí.

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:42

Stránka 48

5. kapitola

Zootys Ken Wood se probudil a zjistil, Ïe se nemÛÏe ani pohnout. Byl omotan˘ jemnou tkaninou napu‰tûnou vonn˘mi mastmi, ale i tak si pfiipadal hÛfi neÏ Tutanchamon tûsnû po nabalzamování, tedy i s tím vydlaban˘m mozkem. Na dotek pfiíjemná látka byla napu‰tûná hojiv˘mi esencemi národa GruulÛ. Magické znaky na jejím povrchu vy‰ívali osobnû nejvy‰‰í trpasliãí ‰amani. Mladík mûl pfies ãelo utaÏenou kovovou fólii uchycenou v podhlavníku z vulkanické houby. Vpravo vrzly koÏené dvefiní závûsy a do komnaty obloÏené modfie Ïíhan˘m dfievem z tekvojí ve‰la trpasliãí sleãna. Ken se snaÏil pohnout hlavou, ale ona sama si stoupla tak, Ïe se ocitla v jeho zorném poli. Ken namáhavû polkl. Byla okouzlující. Ne snad krásná, alespoÀ ne v tom bûÏném slova smyslu, byla v‰ak rozhodnû pfiitaÏlivá. Mûla úzk˘ obliãej s v˘raznû vysedl˘mi lícními kostmi a vysok˘m ãelem. Neuvûfiitelnû ãerné a pfiitom jasnû lesklé vlasy byly protkané rud˘mi drahokamy a na hlavû mûla ‰átek z barevnû sladûné látky. Její oãi byly temnûj‰í neÏ dno skalní propasti. A nemûfiila ani metr, uvûdomil si Ken. „Gruul – ãol – zez – Zootys,“ promluvila a v úsmûvu odhalila záfiivé zuby. „Ahoj, kotû,“ hlesl Ken „Tohle asi bude dlouh˘ rozhovor, co?“

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:42

Stránka 49


49

„Zootys – pala – grouum!“ pfiik˘vla dívka a vytáhla ze záÀadfií prÛsvitn˘ talisman ve tvaru perlorodky. PoloÏila jej Kenovi na ãelo zakryté polirunovou fólií a zaãala kolem tancovat a vyráÏet shluky hlásek a citoslovcí. Talisman se rozzáfiil zelen˘m svitem a zahalil místnost pfiízraãnou mlhou. Pozem‰Èan na to v‰echno zíral s v˘razem pokusné my‰i. „Zootys – huh – lo! Pa – Xylla – Gruul – ˘˘˘g!“ sdûlila mu dívka dÛleÏitû, aby jasnû dala najevo, co si o proklaté ãarodûjnici myslí. Je‰tû chvíli podupávala taneãním krokem kolem loÏe, pak pfiistoupila k velkému muÏi a uvolnila mu sevfiení hlavy. PfiiloÏila mu ruce na spánky. Zavfiela oãi a napojovala se na jeho mysl, na jeho biovlny. Ken si pfiipadal jako u doktora. Dívka se neãekanû napfiímila a zamy‰lenû na nûj hledûla. Ken Wood to zaznamenal a naznaãil chuÈ spolupracovat. KdyÏ u doktora, tak u doktora… Otevfiel ústa a vyplázl jazyk. Dívenka se zasmála, naklonila se k nûmu a jazyk mu olízla. Ken ani nestaãil zavfiít ústa. „âol – pala – pala,“ zap˘fiila se dívenka a je‰tû jednou jej oblízla pfies nos. Ken si v duchu fiekl, Ïe na první kontakt to nebylo ‰patné. Dívka pronikavû hvízdla na prsty. Dovnitfi vpochodovali dva urostlí, do zelen˘ch hábitÛ obleãení trpaslíci. Na tváfiích mûli chirurgické rou‰ky. Vy‰‰í z nich mûfiil urãitû pfies metr a svíral nepfiimûfienû velkou d˘ku. Druh˘ drÏel zahnuté, dlouhé nÛÏky. Mladíkovi se oãi roz‰ífiily hrÛzou. „Moment! Co to je? To mû teì chcete pitvat nebo co? Já pfiece nejsem mrtv˘!“ zazmítal se v poutech. „Poãkejte chvilku, krucinál! U nás se pitvá aÏ po smrti! Já jsem Ïiv˘! Sledujte!“ kfiiãel a cukal sebou na kamenném lÛÏku. „No fieknûte, dokáÏe tohle mrtvola?“

Procházka 1 - zlom

50

12.2.2008 11:42

Stránka 50


Trpaslíci na sebe pohlédli a zachmufiili se. Vy‰‰í si pfietáhl pfies obliãej rou‰ku a zkusmo kolem sebe zasvi‰tûl ostfiím d˘ky. Men‰í zakmital nÛÏkami tak rychle, Ïe by mohl nahradit ventilátor. „Zootys – sáá – ãol,“ konej‰ila dívka vynervovaného Cizince a hladila jej po zarostlé tváfii. Kaskadér se sice trochu zklidnil, ale opravdu jen trochu. Jistû, proã by ho také mûli zabíjet? I kdyÏ, na druhou stranu, v tomhle svûtû si nebyl jist˘ niãím. Vlastnû nûãím ano. Ta malinká holka, té vûfiil od poãátku. Nyní se k nûmu naklonila a cosi ‰eptala. Mohlo to b˘t zaklínadlo, nabídka k sÀatku nebo mu tfieba vysvûtlovala, Ïe to opravdu, ale opravdu nebude bolet. A znova zaslechl Zootys, nejspí‰ její jméno. Znûlo docela hezky, zvlá‰tû v jejím podání. Skfiítkové v plá‰tích a s rou‰kami na obliãejích si prohlíÏeli zakuklené lidské tûlo. Dívka se na Kena je‰tû jednou usmála a zvolna pozpátku poodstoupila. Pozvedla hadiãku vedoucí k oblé kfiivuli s bublajícím zelenav˘m kvasem, z ní vedla kapalina do Kenovy ruky. Zootys vyndala z nádoby hadiãku s jehlou na konci a na chvíli si ji zavedla do Ïíly. Pozem‰Èan ji s údivem sledoval. Její modrá krev se mísila se zelenavou kapalinou. Po chvíli dívka zasunula jehlu zpátky do kfiivule s bublající kapalinou. Zelenav˘ kvas se nepatrnû zkalil temnû nachovou krví dívky. Dívka si stiskla prstem ranku, nechala si ji pfielepit a povzbudivû se na Cizince usmála. Ken Wood s vûdomím, Ïe se tady odehrává nûco, ãemu vÛbec nerozumí, odevzdanû k˘vl hlavou a radûji zavfiel oãi. * * * Mudrc, ranhojiã a léãitel Polo, nejvy‰‰í muÏ z pfiítomn˘ch, pfiikroãil k Cizinci. Pronikav˘ma ‰ed˘ma oãima rentgeno-

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:42

Stránka 51


51

val srdeãní krajinu a hlavu, coÏ Ken nemohl tu‰it. Poté skfiítek pozvedl nad hlavu skalpel pfiipomínající zahnutou saracénskou ‰avli. Ken zalapal po dechu a neÏ staãil zaprotestovat… Polo ‰vihl paÏí a zabofiil zbraÀ aÏ po rukojeÈ mezi obvazy. Ken zaúpûl, zavfiel oãi a vzápûtí je pomalu otevfiel. Ostfií chirurgického nástroje mu projelo tûsnû mezi pfiivázanou paÏí a hrudníkem. Vnímal, jak pidimuÏík vytahuje chladiv˘ kov a opût ho vráÏí do barevné látky. Sevfiení obinadla se zaãalo uvolÀovat. Ken pfii nûkter˘ch zásazích noÏem pocítil ostrou, ale krátce trvající bolest. Nejvíc to pfiipomínalo Ïahnutí agresivní kopfiivou. Pozdûji se dozvûdûl o podstatû tohoto rituálu: nûkolik ‰vihnutí d˘ky nafiízlo na vymezen˘ch místech Kenovu pokoÏku a umoÏnilo hojivé masti uskuteãnit závûreãné zásahy v kyselinou popáleném organismu. Byla to originální gruulská fiezná akupunktura. Ulo rozstfiíhal a smotal zbytky aromatické tkaniny. Polo se Zootys pozornû prohlíÏeli zahojené hluboké ‰rámy a stopy po popáleninách. Poté, co trpasliãí princezna potvrdila v˘sledek léãebné kÛry, pfiistoupila k Pozem‰Èanovi a vybídla ho, aby ji následoval. „Dûvãe milé, s tebou pÛjdu tfiebas do horoucích pekel,“ uklonil se Ken, lehce se pfiikrãil a nabídl jí rámû. Dívka jej uchopila za svalnatou paÏi a v oãích se jí la‰kovnû zabl˘sklo. Pozem‰Èan volnou paÏí kynul trpaslíkÛm, jeÏ potkávali. Rozhodl se niãemu nedivit a nikomu z pohostinn˘ch pidilidí neodporovat. Opûtoval úsmûvy, obãas se lehce uklánûl, a potom ve‰li do nízkého tunelu. Pfied nimi se zasunuly kamenné dvefie a vstoupili do dal‰í místnosti. Kamenná nádrÏ zabírala takfika cel˘ prostor. Ken za rákosovou plentou objevil a ihned vyuÏil jednoduché hygienické zafiízení, jeÏ se skládalo z otvoru v podlaze a v nûm proudící aromatické kapaliny.

Procházka 1 - zlom

52

12.2.2008 11:42

Stránka 52


* * * Ken Wood se vrátil k nádrÏi vytesané z achátu. Bazén byl naplnûn˘ po okraj modrou, bublající kapalinou. Ken se obrátil na prÛvodkyni; po zku‰enostech s chemickou tarantulí se tváfiil nedÛvûfiivû. Zootys se usmála a pfiik˘vla hlavou. Vystoupala po schodech, cestou si vyhrnula rukáv a ponofiila do inkoustové kapaliny ruku aÏ po rameno. „âol – quasi – vado,“ nûÏnû se usmála. „Ty se koupat nebude‰?“ ukázal Ken rukou na ni a na bazén. Drobounká dívka se zachichotala a pak ho nûÏnû popostrãila ke koupeli. Ken se ponofiil do pfiírodní vífiivky aÏ po krk. Bylo to neskuteãné. Zcela fyzicky vnímal, jak se mu do tûla vlévá Síla. Ne, to nebyl nûjak˘ neurãit˘, vzdálen˘ pocit, n˘brÏ zcela reáln˘ vjem. Léãiv˘ roztok podzemního národa GruulÛ se skládal z vybran˘ch bylinn˘ch smûsí a rozdrcen˘ch magick˘ch kamenÛ, ale co bylo rozhodující, byl poznamenán popelem z Ohnû Ïivota. Xylla netu‰ila, Ïe národ skfiítkÛ dokázal z vûtrÛ vanoucích z Himagárí koncentrovat nepatrné mnoÏství tak zásadního prvku. A nyní jím obdafiit jejího Vyvoleného. * * * Ken Wood vystoupil z bazénu a cítil se bájeãnû. Teprve nyní si pov‰iml, Ïe zatímco nad sebou mûl jen strop jeskynû a kolem sebe zv˘‰ené okraje bazénu, dívka nûkam zmizela. RozhlíÏel se, jestli se odnûkud neobjeví, a vtom se do místnosti stropními otvory vevalily chuchvalce zelenavé, mírnû ‰tiplavé páry. Poté ze stropu vytryskly proudy ledové vody. Dovtípil se, Ïe prochází saunou a desinfekãní stanicí v jednom. Nakonec, po dal‰ích kombinacích plynÛ a kapalin, zavanul místností such˘ a tepl˘ vzduch.

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:42

Stránka 53


53

Dívenka, která mu právû zaãala scházet, ve‰la do jeskynû. Tentokrát ji provázely dvû stejnû malinkaté dámy. Byly odûné do vy‰ívan˘ch vest a z bokÛ jim spl˘valy zfiásnûné suknû z jemnû vydûlané kÛÏe. PoloÏily pfied Cizince obleãení srovnané do komínku a navrch pfiidaly d˘ku. Princezna pozvedla kfii‰Èálov˘ talisman; ten, kter˘ mu pfied chvílí pokládala na ãelo. Na talismanu byl vyleptan˘ gruulsk˘ symbol znázorÀující Váhy. „âol – gua – mi – wasdo,“ ukázala na vestu, na niÏ sama vy‰ila magické znaky svého národa. „Nádherné,“ chválil mladík. „Jsi fakticky ‰ikovná holka. ·koda, Ïe mi nerozumí‰. Ale i tak tû mám rád,“ gestikuloval rukama a obliãejov˘mi svaly. Dívenka se usmívala a cosi brebentila dvorním dámám. Cizinec si mezitím oblékl plátûné kalhoty a vestu, kterou si v pase pfievázal pásem spletené, na koncích ztfiásnûné kÛÏe. Nakonec si obul vysoké boty. „Takhle je to správnû?“ pousmál se Ken Wood na v‰echny mikrodívky; ty starostlivû sledovaly oblékací obfiad. Princezna k nûmu pfiistoupila, tro‰ku mu poupravila odûv a pak k˘vla. Py‰nû hledûla na svého hrdinu. Ten poklekl na koleno, sehnul hlavu a pronesl: „Dûkuji ti. Je to nádherné. Já, já,“ zdÛraznil a ukázal si prstem na hruì, to samé kdysi pfiedvádûl v novém zpracování crossoveru Robinson na Ostrovû lebek, „já Ken. Ken,“ opakoval a potom prstem ukázal na princeznu. „A ty? Zootys?“ „Ken! âol Ken pala Zootys,“ nad‰enû ho objala dívka a s dlaní poloÏenou na ãelo potvrdila jeho slova: „Ty Ken – ãol! Igee – Zootys – Gruul!“ „Ken!“ zabodl si Ken ukazovák do hrudi. „Zootys,“ ukázal na ni, kdyÏ vtom se otevfiely dvefie. „Polo,“ ukázala princezna na mudrce Pola, jenÏ právû

Procházka 1 - zlom

54

12.2.2008 11:42

Stránka 54


ve‰el. Za ním vkráãeli ãtyfii zbrojno‰i. Rozestavili se podél dvefií. Dva nesli tûÏk˘ obsidiánov˘ meã v koÏené pochvû a dal‰í dva doorg s úchytn˘m fiemením. Polo podal velkému cizinci zbranû. Ken se poklonil a poklekl, aby nebyl o moc vy‰‰í neÏ nov˘ náv‰tûvník. Pak od nûj s urãit˘mi rozpaky pfiijal darované zbranû. „Dûkuji moc, pfiátelé,“ zkfiíÏil ruce se zbranûmi na hrudi. „A jakoÏe se Ken Wood jmenuji, tak vám tady a teì fiíkám, Ïe s mou pomocí mÛÏete poãítat kdykoliv. Jsem rád, Ïe jste mû pfiijali mezi sebe, a doufám, Ïe vám to nûjak vynahradím. Je‰tû jednou dûkuji, za v‰echno.“ „Ken – pala – ãol,“ pronesla princezna ti‰e a hledûla na Kena s tak nelíãen˘m obdivem, aÏ k ní pfiistoupil, lehce ji sevfiel v podpaÏí, zvedl do v˘‰e a políbil na tváfi. Trpaslíci u dvefií zaujali bojovn˘ postoj. Mudrc Polo se jen usmíval a pokynul jim, aby skryli zbranû. „Ken?“ vydechla gruulská princezna údivem, co Ïe to ten obr s ní vyvádí. Ken Wood ji opatrnû postavil zpátky na achátovou podlahu. Dívka na nûj chvíli hledûla a pak mu posunkem naznaãila, aby se k ní sklonil. Útl˘mi paÏemi mu objala hlavu a ne‰ikovnû ho políbila na horní ret. „Zez – Ken – ãol! Zootys – pala –Ken! Pala – pala – uiui!“ ubezpeãila ho o své bezmezné pfiízni a náklonnosti, uchopila ho za ruku a vyvedla z místnosti. StráÏní si nezakrytû oddechli a po odchodu princezny se dali do hovoru s ãlenkami princeznina doprovodu. Zkou‰eli ten zajímav˘ rituál s pootevfien˘mi rty. Líbilo si jim to. * * * Ken Wood kráãel za cupitající dívenkou. RozhlíÏel se, a bylo vskutku na co se dívat. Procházeli dlouhou, ne-

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:42

Stránka 55


55

uvûfiitelnû vysokou jeskynní prÛrvou. Skalní stûny protínaly masivní Ïíly stfiíbra a zlata, nemluvû o dal‰ích vzácn˘ch rudách a kamenech. Nejednalo se v‰ak o náhodn˘ v˘skyt, pochopil Ken brzy; ‰lo totiÏ o originální orientaãní systém podzemního labyrintu. Míjeli desítky kfiiÏovatek a odboãek, obãas museli dát pfiednost svi‰tícímu vláãku naloÏenému tûmi nejzáfiivûj‰ími diamanty, jaké kdy Ken spatfiil. Nûkdy se zase míjeli s domácími tfiímetrov˘mi slep˘‰i, v jejichÏ vanovit˘ch hfibetech pfiepravovali trpaslíci nerosty denní spotfieby, tfieba hofilavé uhle, jedlé stalagy, ãistící savonety nebo voÀavé krystaly rosynely. Na stûnách hlavní spojovací prÛrvy se skvûly jak celé drúzy duhov˘ch krystalÛ, tak i osamocené, ze skály trãící a pfiesnû zbrou‰ené drahokamy. Trpaslíci vyuÏívali nejjednodu‰‰ích optick˘ch zákonÛ a pomocí krystalick˘ch ploch osvûtlovali svou fií‰i bez viditelného zdroje svûtla, jeÏ k nim pfiicházelo zesláblé ze vzdáleného povrchu. Pozoruhodná iluminace tak je‰tû zesilovala pohádkov˘ dojem z podzemní fií‰e. Za necelou hodinu ve‰li do Královské sínû. Ken Wood se zastavil – a zapomnûl zavfiít ústa.

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:42

Stránka 56

6. kapitola

V fií‰i GruulÛ Krápníkov˘ dóm, tfiikrát vût‰í neÏ hlavní loì katedrály Notre Dame v PafiíÏi, byl dÛstojn˘m místem pro zasedání a vefiejné sly‰ení krále GruulÛ, jeho rádcÛ a oddan˘ch poddan˘ch. V majestátním, jiskfiiv˘mi krápníky a bly‰tícími se drahokamy vyzdobeném prostoru se odehrávaly ve‰keré slavnosti, aÈ ‰lo o magické rituály kamene, obûtní hornické obfiady ãi veselice na poãest sezdání nov˘ch párÛ. Ken Wood procházel mezi pestfie odûn˘mi skfiítky, v nedohledné jeskyni se jich muselo shromáÏdit nejménû deset tisíc. Vzhlédl po pÛvodu neãekanû ostrého svûtla – prostor gigantického dómu ozafiovaly miliony mihotajících se svûtlu‰ek, uzavfien˘ch v kulovit˘ch tubusech. K velikému Cizinci se vrhly tlupy zvûdav˘ch trpasliãích dûtí. „Ken! âol! Pala – Pala!“ vfiískaly, aÏ u‰i zaléhaly. V‰echny ho chtûly jen pro sebe. Bylo to milé, na cizí planetû tím více. „Pala – Pala! Mám vás rád!“ usmíval se Pozem‰Èan a zvedal v náruãí nûkolik dûtí najednou. Kolem se rozléhal v˘skot. Ken kromû nûj nic jiného nesly‰el. Dal‰í desítky dûtí se fiadily do skupinek tak, aby i je mocn˘ Cizinec mohl vyzvednout do nevídané v˘‰e. „Ken! Ken! Ken!“ jeãelo to v‰ude. A Ken zvedal pi‰tící drobotinu a smál se.

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:42

Stránka 57


57

Princezna Zootys ho jemnû, ale neodbytnû zatahala za vestu. Kaskadér se s omluvami vyprostil z písklavého zajetí a vûnoval plnou pozornost princeznû. Zootys ukazovala pfied sebe a cosi vysvûtlovala. Ken jiÏ pfiedtím nûkolikrát mezi pahorky stalagmitÛ zahlédl gejzír bílého jasu, k nûmuÏ se blíÏili. Po nûkolika desítkách metrÛ obe‰li poslední pahorek. Ken Wood uÏasle zastavil. Místo, k nûmuÏ celou dobu smûfiovali, vydávalo stále sílící, bûlostnou záfi. Ohraniãen˘ svûteln˘ sloupec protínal Královskou síÀ od podlahy aÏ ke vzdálenému stropu. Tisíce trpaslíkÛ poklekly, dûti zmlkly a Pozem‰Èan zaslechl fiinãení zbraní. Princezna Zootys ho stále drÏela za ruku, popo‰li pár krokÛ a mladík koneãnû spatfiil gruulsk˘ trÛn. Centrem oslÀujícího svitu byla dvanáctimetrová pyramida, sestavená z desítek vybrou‰en˘ch blokÛ ãirého kfii‰Èálu. Schodi‰tû k trÛnu bylo smaragdovû zelené a samotn˘ trÛn tonul v rudû granátové ãerveni. Hrany pyramidy záfiily blankytem mofiského achátu a byly protkané monokrystaly zlatého berylu. Nahofie se nacházel panovníkÛv trÛn, vybrou‰en˘ z jediného kusu diamantu. Na nûm sedûl vládce gruulské fií‰e, král Kualo IV. Vladafi se nikdy moc nerozãiloval a nevydával unáhlené soudy, ov‰em dokázal b˘t i patfiiãnû tvrd˘, a to jak vÛãi nepfiátelÛm, tak vÛãi zrádcÛm. Obojího bylo na severní polokouli vût‰í neÏ malé mnoÏství. Za panování Kuala IV. kdysi utlaãovaná fií‰e GruulÛ vítûzila v místních válkách a sv˘m zpÛsobem dokonce vzkvétala. Sama Xylla ãasem usoudila, Ïe celá ta pidifií‰e jí nestojí za takové ztráty, a nechala onûch pár tisíc trpaslíkÛ Ïít v jejich domovsk˘ch dûrách. * * *

Procházka 1 - zlom

58

12.2.2008 11:42

Stránka 58


Vládce gamebsk˘ch permoníkÛ stál tváfií v tváfi bytosti, o níÏ od dcery jiÏ vûdûl, Ïe na Gameb vnese cosi diametrálnû odli‰ného od stávajících vzorcÛ chování i bojÛ, na nûÏ byli dosud v‰ichni navyklí a nauãili se s nimi Ïít. Kualo IV. pokynul a cviãené svûtlu‰ky pohasly. Poddaní povstali a králova druÏina dala se zafiinãením k noze zbraÀ. Zootys vystoupila na sedm˘ stupeÀ pyramidy a cosi cvrlikala otci. Ten jí se zájmem naslouchal. Nespou‰tûl z Cizince oãi a pfiitom pokyvoval hlavou. Princezna dozpívala zprávu a monarcha povstal z trÛnu. V jedné ruce drÏel diamantové jablko, v druhé polirunové Ïezlo a na hlavû mu spoãívala koruna ve tvaru trojbokého jehlanu, od nepamûti zvaného Trigon. „âol – Ken,“ zaznûl hlas trpasliãího vládce ztichl˘m prostorem a odráÏel se od vzdálen˘ch stûn. „Zez – Ken – Gruul – pala – Zootys – národ – jeskynû – ãol!“ Kaskadér z Kentucky si aÏ nyní uvûdomil, Ïe se mu telepatické signály v hlavû mûní v jednotlivá slova. Zaãínal rozumût zpûvavé fieãi podzemního národa! „Ná‰ jazyk je souãástí prapÛvodních náfieãí celého Gamebu,“ vysvûtlovala mu malinká princezna pfied tímto obfiadem. „Nevíme, proã ses ocitl u nás, ale vûfiíme, Ïe této jazykové znalosti náleÏitû vyuÏije‰.“ Samozfiejmû to celé znûlo asi takto: „Oúr – langlan – het mur Gameb…“ * * * „Vy ãol – já ãol. Pfiátelství. Gruul – Ken – Zootys,“ fiekl Ken Wood a napjatû oãekával odezvu. Dómem projela vlna nad‰ení. Kualo IV. se spokojenû usadil zpût do záfiícího kfiesla a vybídl dceru, aby pozvala Cizince na vrchol pyramidy.

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:42

Stránka 59


59

Ken sice pochopil, co mu dívenka naznaãovala, ale byl z toho dost rozpaãit˘. Jaké pocity vyvolá jeho vstup na samotn˘ trÛn? Jak to pfiijmou maliãcí, ale zjevnû mocní obyvatelé podzemní fií‰e? Ken odtrhl zrak od mávající Zootys a snaÏil se vyãíst z tváfií kolemstojících trpaslíkÛ jejich názor na princezninu nabídku. Skfiítkové se uculovali a kdyÏ gruulská drobotina zaãala tahat Kena za vysoké boty k trÛnu, rozhodl se. Mezi pahorky stalagmitÛ se pfied ním rozestoupilo tisíce skfiítkÛ. Ken zvolna kráãel ke stupÀovité pyramidû. Vystoupil po strm˘ch schodech na pát˘ stupeÀ, kde hodlal setrvat na dÛkaz vdûãnosti a tím i demonstrovat, Ïe plnû respektuje pozici podzemního monarchy. Zootys ho po úseãné domluvû s otcem ráznû vybídla k pfiekonání i tûch zbyl˘ch stupÀÛ. Ken Wood tak vystoupil na vrchol gruulské hierarchie. Král Kualo IV. se postavil na kfiesle, takÏe byl jen o nûco málo men‰í neÏ Pozem‰Èan. Z kamenn˘ch oãí koruny vytrysklo rubínové svûtlo. Ozáfiilo Cizince a ten byl tímto pfiijat za rovnoprávného ãlena královské druÏiny a tím samozfiejmû i za obyvatele Gruulské fií‰e. Zootys vztáhla ke stropu nahé paÏe a prostor Sínû se naplnil jásotem tryskajícím z tisícÛ hrdel. Ken byl sice zvykl˘, díky svému povolání, Ïe je ãasto stfiedem zájmu, ale tenhle pompézní obfiad ho opravdu zaskoãil. Uklánûl se na v‰echny strany a nesmûl˘m úsmûvem opûtoval nad‰ení davu. Král po chvíli pozvedl pravou paÏi s ãern˘m briliantem a zjednal si ticho. Poté pokynul dcefii. „Otãe, druÏino, gruulsk˘ národe,“ promluvila Zootys a poddaní dychtivû lapali kaÏdé její slovo. „Pozem‰Èan je vyléãen, posilnûn Patero koupelemi, ozbrojen meãem, d˘kou a doorgem. Je obleãen v ‰at zdoben˘ a chránûn˘ na‰imi posvátn˘mi znaky i symboly jiÏního Gamebu. Pramen

Procházka 1 - zlom

60

12.2.2008 11:42

Stránka 60


jeho Ïivota a proud jeho ãinÛ blahodárnû osvûÏí auru gruulského, tûÏce zkou‰eného národa. V následujících dnech dokonãím Kenovu v˘uku univerzálnímu jazyku, kter˘ jest základem na‰í fieãi. Po Velk˘ch obûtech se ná‰ velk˘ Cizinec vydá na cestu ke králi jiÏní polokoule a na‰emu vûrnému pfiíteli, U‰lechtilému rytífii D’Salovi!“ „D’Sal! D’Sal! D’Sal!“ zaburácelo královskou síní. Ken Wood se po onûch tfiech zvukov˘ch vlnách natoãil k panovníkovi a hluboce se poklonil. Král zopakoval totéÏ, v odpovídajícím mûfiítku. Ken si v duchu oddechl. Velkolepé pfiivítání tedy skonãilo, leã Pozem‰Èanovi nebylo dopfiáno v klidu a míru strávit pfiislíbené hodiny gruul‰tiny, gamebografie a dûjepisu v pfiíjemné spoleãnosti krásné princezny Zootys. * * * Nad podzemní fií‰í GruulÛ se neodvratnû stahovaly zlovûstné mraky, i kdyÏ tomu je‰tû nic nenasvûdãovalo… * * * Ken Wood a Zootys se procházeli mezi kapustov˘mi farmami, v nichÏ trpaslíci drÏeli domestikované zeleninové koule nebo rybafiili v hork˘ch tÛních a chytali pfiedvafiené ãumilky, podlouhlé rybky s velk˘ma chutn˘ma oãima. Také obãas otrhávali hrozny pikantních mykopunkÛ, lahodné ãervenavé plísnû ra‰ící na stûnách odpadních kanálÛ. Nejvût‰í dobrodruÏství ov‰em zaÏívali s obrovsk˘mi kapustami. Kolikrát museli v poslední chvíli vyskoãit na pevné hrazení, aby unikli útoku podráÏdûn˘ch hlávek. Tedy, ono to nebylo tak, Ïe by je kapusty samy napadly, ale Zootys je provokovala pavuãinn˘mi vûjífii. Byla to jakási

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:42

Stránka 61


61

obdoba pozemské koridy, jen ne‰lo o Ïivot, ale o rychlost. ZasaÏené hlávky neumíraly – a stejnû tak nûkolikrát „pfiejet˘“ kapustátor musel s pohmoÏdûninami maximálnû tak na o‰etfiovnu, kde mu vynadal vedoucí smûny. „A to je‰tû neví‰ tohle,“ zasmála se jednoho veãera Zootys, kdyÏ Ken odcházel z farmy s obvázanou rukou. Hvízdla tak pronikavû, aÏ Kena pfiestala bolet ruka a pro zmûnu ho rozbolely u‰i. Obfií hlávky se k nim kutálely ze v‰ech stran. Oba stáli na vûÏi vedle brány do podzemních zpracovatelsk˘ch dílen a Zootys mûla mezi rty vraÏené ukazováky a prostfiedníky. Hvízdla je‰tû jednou. Kapusty se málem pfietrhly, aby u své „vévodkynû“ byly první. ·lapaly po sobû lupením a pfied Zootys vytvofiily uãinûnou a jistû nejzdravûj‰í pyramidu, co kdy vznikla. „Jak to, Ïe tû poslouchají?“ vyzvídal Ken o pár hodin pozdûji, v restaurantu u Îlutého vfiídla. Dali si nápoj OranÏov˘ stÛl a novopeãen˘ obyvatel gruulské fií‰e se dozvídal o zeln˘ch hlávkách dal‰í informace. Jak jsou právû tyhle rostliny potfiebné pro kolobûh Ïivota na Gamebu, zejména na severní polokouli, jak slouÏí nejen horsyonÛm… „Tûm ‰estinoh˘m bestiím?“ ujistil se. „Ano, ta obrnûná stvofiení jsou ve skuteãnosti mírumilovní b˘loÏravci z jiÏních savan.“ „Zfiejmû nemáme spoleãn˘ v˘raz pro slovo mírumilovní,“ zavrtûl Ken hlavou. Zootys se pousmála a pokraãovala v pfiedná‰ce, Ïe hlávky také slouÏí coby nezbytná strava pro prÛzkumné ãi vojenské v˘pravy. Dlouho po pÛlnoci poznal Ken Wood pravé tajemství názvu lahodného a omamného nápoje. PoloÏil hlavu na mûkk˘, z jeskynních hub vzrostl˘ oranÏov˘ stÛl a usnul zdrav˘m spánkem opilce. Zootys ho nebudila. Pfiikryla ho

Procházka 1 - zlom

62

12.2.2008 11:42

Stránka 62


pavouãím plá‰tûm a sama si ustlala na ‰iroké lavici hned vedle nûj. Hlavu mu poloÏila do klína. * * * Dal‰í dny brouzdali pobfieÏními mûlãinami podzemních jezer nebo vlaÏn˘ch vfiídel. Ken se prÛbûÏnû seznamoval s denními rituály, zvyklostmi i s prací ãinorod˘ch skfiítkÛ. Obãas do‰lo na bujaré rodinné oslavy ãi náboÏenské hry pfiipomínající poker kfiíÏen˘ s nedûlní zpovûdí. Ken Wood tou dobou umûl hvízdáním ovládat nejen kapusty, ale i hordy v‰udypfiítomn˘ch dûtí. Dokázal desítky minut líãit dychtivû naslouchajícím davÛm pfiíbûhy o vzdálené Zemi; zejména ty o natáãení pohybliv˘ch knih. NejenÏe si z pozemské tvorby oÏivl˘ch kronik dûlal legraci on sám, ale spoleãnû s trpaslíky vym˘‰lel parodie na slavná díla takzvané kinematografie. Kenovi se v‰ak obãas opravdu zastesklo po Zemi, nûkdy, neÏ usnul, se mu pfied oãima promítala brutální Jessiina smrt. Stále netu‰il, proã se tady vlastnû ocitl. Zatím nechápal klíã k tomu v‰emu. Ale na druhou stranu… Bylo zde krásnû. Byl to jin˘ Ïivot, byl tak nádhern˘, prost˘ – a v urãitém slova smyslu i bezstarostn˘. JenÏe právû v tûch poklidn˘ch dnech se zaãalo nûco mûnit. Cosi velice váÏného. * * * Princezna Zootys stála na rozcestí Diamantov˘ch cest. âekala na svého Cizince. SluÏebnictvo poslala domÛ je‰tû v noci. Dnes mûla v plánu nav‰tívit s Kenem Sál Sr‰ících svûtel. Solné doly osvûtlované vyvrtan˘mi stropními dûrami poskytovaly pfii urãitém postavení hvûzd ãi Bellia neuvûfiitelné pfiedstavení.

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:42

Stránka 63


63

„Pala, Kene,“ fiekla Zootys. Za ní záfiil karmínovû rud˘ vodopád studené lávy. „Pro dne‰ek jsem objednala kapustové ãtyfispfieÏí. âeká nás veliká cesta.“ „Zootys,“ mrknul Ken na dívku, „ãtyfispfieÏí nás dostane maximálnû tak k ústí drtiãky. Pak budeme muset jít po sv˘ch. Nebo za tím je nûco jiného?“ „MoÏná,“ sklonila Zootys hlavu. „Mám totiÏ cíl.“ Ken se podrbal na ãele. „Tak to já taky. Chtûl bych se koneãnû dozvûdût, co se to tady dûje.“ Upfienû pohlédl na princeznu. Mohlo jí b˘t tak mezi patnácti, dvaceti lety. Záfiila zdravím a jistotou svého rodu, coÏ byla podstata její krásy. MoÏná aÏ moc hubenou tváfi mûla i pfii nejasném osvûtlení svûÏí a vyz˘vavou. Modrozelené oãi se na nûj dívaly s bezelstností dítûte, jeÏ tak moc touÏí po pochvale nûkoho dospûlého – ale jen od toho dospûlého, kterého si sama zvolila. Exoticky tvarovan˘ obliãej, odhalené hrdlo i pevné paÏe mûla ãokoládovû snûdé. Zootys pohodila hlavou a kolem se rozlétly ãerné, nad rameny rovnû zastfiiÏené vlasy. „¤ekni mi, Kene, i kdyby se ti tady zalíbilo sebevíc, bude‰ i pfiesto chtít domÛ? Tam k vám?“ Princezna si prsty natáãela prameny vlasÛ, které jí sem tam spadaly do obliãeje. Mûla pruÏné svaly, drobné a pevné prsy, uzounk˘ pas a oblé boky. Navzdory nevelk˘m rozmûrÛm byla Ïádoucí a právû v tomhle vûku rozkvétala do smyslné dokonalosti. Byla si toho vûdoma a proto se poslední dobou krá‰lila stále více. Ne pro pfiátele z dolÛ a jeskyní, nikoli pro následníky trÛnu, byÈ nûktefií mûfiili dokonce pfies metr dvacet… „To je tûÏk˘, Zootys,“ povzdychl si mladík. „Kdybych se mûl rozhodovat mezi tebou a tím, co pro mû znamená‰, asi bych…,“ mávl rukou. „Ví‰, doma jsem mûl jasn˘ Ïi-

Procházka 1 - zlom

64

12.2.2008 11:42

Stránka 64


votní cíl, ale tady ho pofiád nûjak nemÛÏu nalézt. A já vûfiím, Ïe ty mi s tím pomÛÏe‰,“ dodal, sklonil se a políbil ji na tváfi. Zootys pfiivfiela oãi a pfiik˘vla. Po tváfii jí stekla drobounká slza. Vûdûla, Ïe Pozem‰Èan se na fialové planetû neocitl kvÛli ní… * * * V onûch dobách zdánlivého klidu a míru Xylla zbûsile proãesávala neutrální území gruulské fií‰e. ·patnû spala, je‰tû hÛfi trávila a neustále pátrala po svém chránûnci. Telepaticky biãovala drooní letky a niãila v‰e, co se jí odváÏilo zkfiíÏit cestu. Bûhem jednoho v˘zvûdného letu se jí koneãnû po‰tûstilo. Z oblíbené draãice, v‰eobecnû známé pod jménem Matka Drull, zahlédla hluboko pod sebou postaviãku stfiemhlav pádící ke vchodu do podzemního labyrintu. Rulo mûl smÛlu… Xylla zafiiãela nad‰ením a bolestiv˘m biosignálem vybiãovala draãici k akci. Matka Drull se spustila k zemi s kfiídly pfiitaÏen˘mi k tûlu, jenÏe ãarodûjnice mezitím zjistila, Ïe trpaslík bude u vchodu o zlomek vtefiiny dfiív. Droon na její pokyn plivl pfied prchající obûÈ shluk plamenÛ, kter˘ mezi skfiítkem a vchodem do nitra planety roztavil povrch pou‰tû a promûnil jej ve skelnatou, Ïárem sálající plochu. Rulo zabrzdil tak prudce, Ïe zblízka bylo moÏné zaslechnout kvílení podráÏek. Duchapfiítomnû pozmûnil smûr útûku a obíhal Ïhnoucí plochu zleva. S tím v‰ak Xylla poãítala. To byl ten potfiebn˘ zlomek vtefiiny navíc. * * *

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:42

Stránka 65


65

Droon se blíÏil a trpaslík Rulo pochopil, Ïe to nestihne. Rozhodl se ukonãit Ïivot – lep‰í neÏ padnout do spárÛ nenávidûné jedubaby. Vrhl se na rozÏhaven˘ písek a modlil se, aby smrt byla rychlá. Xylla telepaticky bodla droona do nervového centra. Matka Drull zv˘‰ila jiÏ tak úÏasnou rychlost a roztaÏen˘mi pafiáty zachytila zoufalce tûsnû pfied dopadem na roztaven˘ povrch. Se sevfien˘mi drápy a s nepatrnou zátûÏí vyrovnala takfika sebevraÏedn˘ let a vydala se zpût do Chrámu smrti. Pfiistáli uprostfied vesmírného Stonehenge a vládkynû severní polokoule poruãila draãici: „LeÈ a zvûstuj v‰em z tvého rodu, nechÈ jsou pfiipraveni. AÈ se hlídky rozletí po vymezen˘ch teritoriích a oznámí zahájení akce Dóm. A ty, skfiete,“ obrátila zrak na skfiítka, „ty mi teì poví‰, kampak se zatoulal mÛj Pozem‰Èan!“ Tfii oãi se vpíjely do trpaslíkova mozku s takovou intenzitou, Ïe se ãlovíãek zhroutil na kamennou podlahu Chrámu. Z posledních sil se snaÏil ovládnout vlastní srdce, zastavit ho – a skonat. Vûdûl totiÏ, Ïe Xylle fiekne v‰e, co si bude pfiát. „Ale, ale! Snad bys nechtûl teì zdechnout?“ ptala se stafiena úlisnû. „Nejdfiív mi pfiece musí‰ prozradit malé tajemství: kdepak se nachází velk˘ ãol?“ „Ách…“ „Neboj. Pak opravdu zemfie‰. Má‰ mé slovo. No tak, fiekni babiãce, kde se potuluje ná‰ ãol Ken?“ „Nevím!“ sténal Rulo a snaÏil se umfiít dfiív, neÏ prozradí to, co nechce. „No tak. Kde je ten velik˘ ãol?“ „Je – ách – u na‰eho krá – krá…“ „Nekrákej a pokus se souvisle odpovídat,“ vrtûla Xylla hlavou.

Procházka 1 - zlom

66

12.2.2008 11:42

Stránka 66


„Je u krá – krále,“ sípal trpaslík a purpurová clona mu drtila vûdomí. „To je lep‰í. A copak s ním má ctûn˘ pan král v úmyslu?“ pokraãovala Xylla a prostfiední oko jí Ïhnulo jasnûji neÏ jícen vysoké pece. „Nauãí ho v‰e potfiebné – a – ááách – po Velk˘ch obûtech bude vyslán do JiÏní fií‰e.“ „Vida, vida. To jsou mi zvûsti,“ spokojenû zavrnûla ãarodûjnice. „NuÏe, skfiete, úkol jsi splnil vzornû. A nyní ti splním tvé pfiání.“ Rázn˘m pohybem paÏe vynesla ãlovíãka do v˘‰e nûkolika desítek metrÛ a pak jím mr‰tila na podlahu Chrámu smrti. Krvavá ka‰e, která ze skfiítka zbyla, línû stékala mezi rozmûrné kamenné dlaÏdice. Xylla pfiivolala drooní hlídku, urãenou ke stfieÏení temné svatynû, a rozletûla se za sv˘mi zvrhl˘mi dûtmi do Xaaru, do temné pevnosti rytífiÛ ¤ádu Purpurové smrti. Cestou je‰tû nav‰tívila experimentální kobky a rozdûlila úkoly. Bylo jich hodnû – a v‰echny konãily v gruulské fií‰i. U Kena Wooda.

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:42

Stránka 67

7. kapitola

Pfiepadení Tak drtiv˘ úder fií‰e GruulÛ dosud nezaÏila. Celou dobu svého trvání pfieÏívala v hrÛzn˘ch podmínkách severní polokoule a vratk˘ mír, jenÏ po desítky obûhÛ vládl mezi obyvateli jeskynní fií‰e a Xyllin˘mi pfiisluhovaãi, se stal sice problematickou, ale trvalou jistotou. Teì v‰ak Xylla povolala v‰echny dostupné síly a na vzdorující ostrÛvek svobody se snesl soumrak. V první linii zaútoãili powoci. Hlídky u vchodÛ do podzemního labyrintu se postavily pavouãím stvÛrám sice pfieudatnû, ale po nûkolika minutách nerovného boje byly pfiístupové cesty do nitra království volné. Powoci se pustili do vysávání mrtv˘ch tûlíãek obráncÛ a podle vsugerovan˘ch rozkazÛ neútoãili na nikoho jiného. Kolem Ïivících se pavoukÛ vtrhly do podzemí nejen hordy Purpurov˘ch rytífiÛ, ale i smeãky krveÏízniv˘ch, dvouhlav˘ch zoofÛ a – coÏ bylo nejhrÛznûj‰í – vládkynû severní polokoule sem telekineticky pfienesla ze sv˘ch laboratofií a sklepení desítky quasirÛ. Tyhle pfií‰ery vy‰lechtila na základû stalet˘ch zku‰eností s klonováním, fiízenou mutací genetického kódu a v neposlední fiadû i za pomoci Knih fialové magie. Ostatnû, cokoli bylo na této planetû trojoké, bylo Xyllin˘m v˘tvorem… Quasir byla, zjednodu‰enû fieãeno, ‰estinohá ropucha s metrovou tlamou a stále nenasytn˘m Ïaludkem. Mûla vy-

Procházka 1 - zlom

68

12.2.2008 11:42

Stránka 68


stfielovací jedov˘ jazyk, tfii hypnotizující oãní bulvy a z nozder jí proudily paralyzující nervové plyny. StvÛry navíc opl˘valy aktivní psychoclonou, a tím se stávaly pro malé bojovníky, spoléhající se právû na své telepatické schopnosti, uãinûnou zkázou. * * * Zákefin˘ vpád zastihl Kena v okamÏiku, kdyÏ se louãil se Zootys po hypnotické lekci gruul‰tiny. „Baughrááá!“ ozvalo se za dvefimi a do místnosti vtrhli Purpuroví rytífii. Krví potfiísnûn˘mi meãi mífiili na Kena. Zadan˘ úkol se jim sice nezamlouval, ale museli ho vykonat, byÈ za cenu sv˘ch – Xyllou jim vdechnut˘ch – ÏivotÛ. „Chci Pozem‰Èana Ïivého. Je mi jedno, jak˘m zpÛsobem ho zajmete. Seãné a bodné rány v mÏiku zahojím, odseknutou konãetinu opût k tûlu pfiipojím, ale musí b˘t Ïiv˘!“ poruãila jim Xylla. Zootys se vrhla ke Kenovi a vytáhla mu z opasku d˘ku. Oãí se jí zableskly a vyslala psychovlny… A zjistila, Ïe komando katÛ ze Xaaru je obklopené úãinnou psychoblokádou. Nebyla sice tak stabilní, ale nyní ji prostû nedokázala prorazit. „Zez – ãol – Ken! Huh – Xylla – ˘˘g – ra!“ Ken Wood sice porozumûl, Ïe malinká Zootys chce bojovat proti Xyllin˘m zabijákÛm a skonat hrdinnû po jeho boku, ale tenhle velkorys˘ návrh jedin˘m pohybem zamítl. Hodil útlou dívenku za sebe na rozloÏitou, modr˘mi koÏe‰inami pokrytou postel. „ZÛstaÀ, kde jsi! A opovaÏ se do nûãeho míchat! Tohle není nic pro mal˘ holky,“ dodal dÛraznû. Bedlivû sledoval trojoké vetfielce. Rytífii se rozestavili podél stûn a mlãeli. Ostatnû, co by také povídali. Z obsidiánov˘ch meãÛ stékala ãervená nebo

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:42

Stránka 69


69

modrá krev, podle toho, na koho cestou narazili. Na jaspisové podlaze se kapky krve tfipytily jasnûji neÏ rudé granáty. „Posly‰te, chlapi, ãi co jste zaã! Já se vám vzdávám, jasn˘? Nebudu se bránit!“ navrhoval Pozem‰Èan. Rytífii mlãeli. AÏ po drahné chvíli zaãali cosi temnû mruãet. Kena jejich pfiístup k oboustranné komunikaci docela rozãílil. „Tohohle mrÀouse necháte na pokoji!“ pokraãoval ve vyjednávání a ukázal na Zootys. „Ani na tu holku nesáhnete, je vám to jasn˘, blbouni?“ sdûloval svérázn˘m diplomatick˘m jazykem zásadní poÏadavky. Zpod pfiileb temn˘ch bojovníkÛ se oz˘valo toliko temné huhlání. „A hlavnû klid! Urãitû se nûjak dohodneme!“ Rytífii místo doporuãovaného klidu tûkavû pohlíÏeli jeden na druhého. Cosi u toho mrmlali a pokyvovali hlavami a pohupovali zbranûmi. „Zootys, krucinál, vysvûtli jim to nûjak! Oni mi nerozumí, tupci. Pokus se to s nimi nûjak sehrát. Potfiebujeme ãas na vyjednávání!“ Zootys s rozmyslem pfiik˘vla a mr‰tila tenkou d˘kou po veliteli oddílu. Letící zbraÀ ostfiej‰í neÏ mikroton se mlaskavû vnofiila do rytífiova prostfiedního oka a robustní tûlo s dÛstojnick˘mi distinkcemi na ramenou se bez hlesu sesulo k zemi. „Kde ses uãila takhle vyjednávat?“ zeptal se Ken. Princezna na nûj sykla, aby skoãil na postel. Dfiív, neÏ se rytífii staãili zorientovat, ze stropu se na nû zfiítil kamenn˘ blok. Zpod balvanu to jen cáklo. Ken Wood se obrátil k Zootys. Oba byli potfiísnûní krví a vnitfinostmi od hlavy k patû. Dívka si setfiela z obliãeje mokvající sajrajt, u‰klíbla se a z velik˘ch, jasnû zelen˘ch kukadel jí vy‰lehla smrt. „Sááá – zez – ãol – pobûÏ!“

Procházka 1 - zlom

70

12.2.2008 11:42

Stránka 70


Pozem‰Èan pfiik˘vl a su‰e polkl. Princezna soustfiedûn˘m pohledem zasunula do skály opracovan˘ monolit a vklouzla do odkrytého tajného vchodu. Ken Wood ji následoval. V duchu si dohromady rovnal události, uprostfied nichÏ se ocitl. Pfievedl si etiku severní polokoule do pozemské podoby a pfiirovnal si ji ke kláním typu ChyÈ, jak mÛÏe‰. Jenom smysl gamebské hry mu stále unikal. MoÏná vytu‰il budoucí v˘voj neustálého konfliktu mezi severní a jiÏní polokoulí, ale odhadnout svÛj podíl na nûm se neodvaÏoval. Do oãekávané sráÏky mezi rozhodujícími silami této planety v‰ak pravdûpodobnû má vstoupit tak jako tak, protoÏe jinak by se zde neocitl. To dá rozum… Ken se pfiestal zab˘vat fie‰ením mimozemského hlavolamu, protoÏe za dal‰ím ohybem tajné chodby stál quasir. Mladík poznamenal: „Pûkná potvora. Fujtajxl!“ „Uhh, zez! Gameb pln˘ igla igla vûcí,“ odvûtila Zootys v bojovém postoji. „Co je igla?“ obrátil se k ní Ken. „Rad‰i se neptej. A co je fujtajxl?“ „Rad‰i se neptej.“ * * * S quasirem na tomhle místû nepoãítala ani Xylla. Hodlala Kena dostat Ïivého, coÏ mûli provést dálkovû fiízení kati ze Xaaru. Jakmile spatfiila v kfii‰Èálové kouli – oãima quasira – gruulskou princeznu s Pozem‰Èanem, zezelenala vztekem, coÏ u ní zas nebyla tak v˘razná zmûna vzhledu. Psychoclona vraÏdících stvÛr se vytratí aÏ za nûkolik hodin, a do té doby jsou quasirové prakticky neovladatelní. Bez sebemen‰ích zábran by zahubili a strávili i vlastní „matku“ Xyllu. „Zpátky!“ vykfiikla Zootys a strhla pfiítele ke stûnû.

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:42

Stránka 71


71

Kolem nich prosvi‰tûl quasirÛv jazyk, poset˘ dut˘mi v˘rÛstky naplnûn˘mi smrtící kapalinou. „Jdeme zpátky,“ tahala ho Zootys za spodek vesty. Ken ustupoval a svíral obsidiánov˘ meã. Klouby prstÛ mu zbûlely a na krku mu vyrazily Ïíly. ·ílenec z Kentucky byl fakt na‰tvan˘, kdosi stále ohroÏoval jeho malou pfiítelkyni. Zootys jiÏ dfiív pochopila, Ïe velkého Cizince od boje neodvrátí. Bez dal‰ího vysvûtlování ho obehnala psychoblokádou, aby znemoÏnila pfierostlé ropu‰e pouÏít lovecké biovlny a aby se z Pozem‰Èana nestala dal‰í zhypnotizovaná, na smrt ãekající obûÈ. Quasir se za nimi valil drobn˘mi poskoky a nyní vyhopsal zpoza dal‰ího ohybu chodby. „Tak – dost! Ken – ˘˘g – zaãínáme,“ pronesla dívka s vûdomím, Ïe pro pfiítele udûlala maximum. Mr‰tila po stfiedním oku ropuchy krystal, jak˘ch se po zemi povalovalo nespoãet. Quasir zachytil nerost jazykem, odhodil ho za sebe a roztáhl nozdry. Z nich za chvilku vytryskne nervov˘ plyn. Kenovi bylo po v‰ech bojov˘ch zku‰enostech z fialové planety jasné, Ïe za sebemen‰í zaváhání oba zaplatí Ïivotem. Podle Zootys, zásadnû útoãící na tfietí oãi nepfiátel, zamífiil doorg stejn˘m smûrem. A stiskl spou‰È. Tûtiva zasvi‰tûla a ozuben˘ ‰íp opustil rotující zásobník. QuasirÛv mozek dal sice jiÏ pfiíkaz k vypu‰tûní paralyzující látky, jenÏe ve stejné chvíli zaregistroval lesklou stfielu. Pohotovû jí nastavil masit˘ jazyk – a to byla jeho první a poslední chyba. Ozubená stfiela pfii pronikání jazykem vyrvala kus Ïíravinou nasycené svaloviny a pokraãovala v letu. Samotn˘ ‰íp by nestvÛfie neu‰kodil. Prolétl by oãní bulvou, zranil by nepatrnou ãást nervového centra a vyfiadil by z ãinnosti zlomek nervového systému. JenÏe teì se do mozku dostala i smrtící chemikálie.

Procházka 1 - zlom

72

12.2.2008 11:42

Stránka 72


Quasir ztuhl, nemotornû pohyboval jen hlavou a tupû vnímal svÛj zánik. Ken pfiiskoãil k ‰estinohé stvÛfie a rozÈal jí lebku vejpÛl. Odskoãil od ní a objal Zootys kolem úzk˘ch ramen. Oba vzru‰enû oddechovali. Xylla si u kfii‰Èálové koule také zhluboka vydechla. „Ken! Chilo – chilo! Do Sínû!“ pobízela Zootys Kena a chtûla se mu vymanit z objetí. Mladík totiÏ nehnutû zíral na netvora, roztékajícího se v beztvarou hromadu masa, ‰lach a chrupavek. Chemické slouãeniny, jimiÏ byl pfii svém vzniku obdarován, se na kamenné podlaze stékaly coby barevnû fosforeskující fiíãky a v místech kontaktu praskaly záblesky reakcí. Obláãky rÛznobarevn˘ch plynÛ pfiipomínaly Zootys festivalové ohÀostroje na hlavní karnevalové tepnû v nejvût‰ím pfiístavu Reewera. Byl to aÏ morbidnû úchvatn˘ pohled na ‰kvafiící, syãící a pfievalující se masu tfipytivé hmoty, která je pfied chvilkou je‰tû ohroÏovala na Ïivotech. JenÏe z toho v‰eho kvasu a bublání znenadání vylezl nov˘ quasir! I kdyÏ zatím jen poloviãní velikosti. Kena nûco drobného zasáhlo do zad. To ho vzpamatovalo a odtrhl oãi od jiskfiícího znovuzrození. Zootys svírala v dlani dal‰í krystal. Ken se omluvnû pousmál a vydal se za drobnou, nekompromisní uãitelkou. Je‰tû se ohlédl a spatfiil ropuchu, která se pustila do poÏírání zbytkÛ svého pfiedchÛdce – nebo sebe samé… Zootys po tfiech stech metrech zaboãila do vysoké jeskynní prÛrvy a Ken na tváfiích pocítil závan ãerstvého vzduchu. Po dal‰ích metrech se ocitli pfied hustou spletí krápníkÛ, jimiÏ prosvítalo Ïlutavé svûtlo. Odev‰ad byl sly‰et tfieskot zbraní a ãím dál silnûji se rozléhala bitevní vfiava. Protáhli se lesem ‰tíhl˘ch, leskl˘ch stalagmitÛ – a naskytla se jim stra‰livá, velkolepû panoramatická podívaná. Na kaÏdém kousku titánské Královské sínû zufiil lít˘ boj.

Procházka 1 - zlom

12.2.2008 11:42

Stránka 73


73

Stovky padl˘ch skfiítkÛ pokr˘valy vápencovou podlahu a hordy nestvÛr útoãily s ãím dál vût‰í zbûsilostí. * * * Drobní bojovníci se nevzdávali, ani náhodou. Mnohem více obûtí bylo z fiad útoãníkÛ. Bezpoãet jedovat˘ch powokÛ, dvouhlav˘ch zoofÛ, slizk˘ch quasirÛ a trojok˘ch haxorÛ pokr˘val boji‰tû. Na nûkolika homolovit˘ch krápnících se soustfiedily oddíly GruulÛ, hájící poslední vyv˘‰ené kóty. Z rozlehl˘ch stalagmitÛ, jeÏ se provizornû zmûnily v pevnosti, podnikaly trpasliãí jednotky úãinné protiútoky. Ken Wood zahlédl královskou pyramidu. Na vrcholu stál panovník a rázn˘mi pohyby a pomocí hypnotick˘ch vzkazÛ fiídil obranné akce. Zootys spatfiila otce také. Otoãila se na Kena, k˘vla, a neÏ se vzpamatoval, vrhla se do bitevní vfiavy. „Zootys!“ zafival Pozem‰Èan a s tasen˘m meãem se vyfiítil za ní. Zootys se mu v‰ak v nepfiehledné fieÏi ztratila z dohledu. Vydal se tedy po jejích tu‰en˘ch stopách ke královské pyramidû. Dostal se k jedné z bojujících skupin zkrvaven˘ch trpaslíkÛ. Ocitl se za dvouhlav˘mi zoofy, ktefií si z umdlévajících skfiítkÛ celkem v poklidu vybírali jednotlivé chody veãerní hostiny, a vyuÏil momentu pfiekvapení. Tfiem ‰elmám rázem zkrátil tûla o pfierostlé vlãí hlavy. Ostatní zoofové se s fievem otoãili na nového nepfiítele, a to staãilo, aby skfiítkové zmobilizovali hypnotické vlny a provedli drtiv˘ vlnov˘ protiútok. Zoofové znehybnûli. Pak uÏ jen stfiíkala krev, létaly chlupaté konãetiny a padaly hlavy s vycenûn˘mi tesáky. Ken Wood nafiídil odnést ranûné do krápníkového lesa. Vy‰plhal na vrchol nejbliÏ‰ího pahorku a snaÏil se pfie-

Procházka 1 - zlom

74

12.2.2008 11:42

Stránka 74


hlédnout boji‰tû a nalézt Zootys. Marnû. Musel se opût bránit dvûma powokÛm, ktefií se za ním vy‰krábali z druhé strany. Skfiítkové v‰ak vûdûli, jak se s nimi vypofiádat – ve spolupráci s Cizincem. Soustfiedili hypnotické vlny a velik˘ Cizinec pár rozmachy odsekl od slizk˘ch tûl ãlánkovité konãetiny. Uskoãil právû vãas, aby se vyhnul ránû Purpurového rytífie. Mladík si uvûdomil, Ïe teprve nyní, po úvodním pfiepadení podzemní fií‰e fantastick˘mi obludami, zaãíná rozhodující boj s tûmi prav˘mi nepfiáteli. Purpuroví rytífii z pevnosti Xaar pfii‰li dokonãit ‰pinavou práci – a zajmout Pozem‰Èana. Rytífi na nûj zíral z hledí pfiilbice podobající se pfiilbû hráãe amerického fotbalu. V˘mluvnû kolem sebe svi‰tûl meãem a mumlal zaklínadlo fialové smrti. Bylo to srozumitelné a hrozivé, ‰la z toho hrÛza… Ken Wood ale nemûl ãas. Provedl dva klamné v˘pady a pak mu jedin˘m vodorovnû veden˘m sekem uÈal hlavu. VyuÏil chvilky klidu, aby opût zapátral po Zootys. Jestli vÛbec je‰tû Ïije, holka bláznivá… Pfii tom pomy‰lení se mu hrdlo sevfielo bezmocn˘m vztekem. Skoãil zpátky mezi kohortu skfiítkÛ a pomohl jim zlikvidovat smeãku haxorÛ. K jeho jednotce se pfiidávali dal‰í a dal‰í malí bojovníci. Purpuroví kati ze Xaaru, bojující v centrálním prostoru dómu, si pov‰imli soustfiedûného protiútoku vedeného od zadního krápníkového uskupení. Postupující Pozem‰Èanovy kohorty zaregistroval i Kualo IV. a jeho druÏina. Zahlédl Cizince nemilosrdnû kosícího fiady nepfiátel a rozãilenû na nûj cosi kfiiãel. Ten v zápalu boje staãil jen odezfiít jméno královy dcery. Pohybem hlavy i rukou naznaãil, Ïe se mu ztratila. Spatfiil, Ïe vládce podzemní fií‰e mu ukazuje do dal‰ího

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

Procházka 1 - zlom :39 Stránka 1 TRIFID

Recommend Documents