Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Stránka 1
TRIFID
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Stránka 2
Petr Schink Století páry Copyright © Petr Schink, 2010 Illustrations and cover © Jan DoleÏálek, 2010 © TRITON, 2010 ISBN 978-80-7387-337-0 Nakladatelství Triton, VykáÀská 5, 100 00 Praha 10 www.triton-books.cz
TRITON
Praha / Kroměříž
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Stránka 6
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Stránka 7
7
Z trola se na dálku linul intenzivní piÏmov˘ puch. Stál na palouku a tupû se kolébal tam a zpût, jako by nevûdûl, jak se tam octl. „Hlavnû se nenech splést tím, Ïe vypadá jako panák uplácan˘ z hlíny,“ opakoval jsem si. ·iroká ramena s trãícími kostmi v sobû ukr˘vala ohromnou sílu a dlouhé paÏe s kÛÏí jako kÛra starého stromu by z vás objetím vymáãkly Ïivot spolu s vnitfinostmi. Netu‰il jsem, co groteskního tvora vylákalo z lesa aÏ na okraj tábora, a nemûl jsem ani dost málo chuti to zji‰Èovat. Nicménû hlídka byla na mnû, takÏe jsem si s problémem musel poradit. Vytáhl jsem z podpaÏního pouzdra bubínkovou pistoli s dlouhou hlavní – osvûdãen˘ systém Sterlinger – a rozváÏnû zamífiil. Stvofiení vycítilo nebezpeãí a nûkolika opiãími pfiískoky zkrátilo vzdálenost, která nás dûlila. Vypla‰enû jsem zmáãkl spou‰È. Vypla‰enû, a tím pádem pfiedãasnû a neuváÏenû. Kulka trola jen ‰krábla na ãele a roztfií‰tila jeden vyãnívající nadoãnicov˘ oblouk. âlovûk by byl po takovém zásahu oslepen˘ krví, bolestí a ‰okem. Tohle ale ãlovûk nebyl. Ani nevím jak, najednou jsem jeho smrdut˘ dech cítil na tváfii. Musel se orientovat po sluchu a ‰lo mu to obdivuhodnû dobfie. Kosmaté prsty zakonãené hrub˘mi drápy sklouzly po kabátû. Nezranil mû, úder byl v‰ak dost siln˘, aby mi vyrazil dech. Klop˘tavû jsem se stáhl a dal tak mému protivníkovi prostor k útoku. Obrovská pûst proãísla vzduch. Trol zufiil. Poklesl jsem v kolenou, vyhnul se druhé pûsti velikosti zralého melounu a pfiitiskl ústí sterlingerky do chlupatého podpaÏí netvorovy pravaãky. Tfieskla rána, do kfiíÏe napilovaná kulka roztfií‰tila kloub a vyletûla ven v nûkolika ‰rapnelech. Kotoulem vzad jsem se dostal z dosahu tvora, ‰íleného bolestí. Bu‰il kolem sebe zdravou paÏí, zatímco pravaãka se bezvládnû komíhala na dlouhém pruhu masa. Hrudník mû po úderu bolel, ale ruku s pistolí jsem mûl jistou. Mu‰ka se uhnízdila na stfiedu hrbolatého ãela.
Schink - zlom
8
2.2.2010 18:33
Stránka 8
Petr Schink
Pfiimhoufiil jsem oãi a ukroãil, abych získal vût‰í stabilitu, ale bota mi podklouzla v bahnû rozmáãeném krví. Zemû mi dala herdu do zad a já zprudka vydechl, aÏ mû bodlo v plicích. Lapal jsem po vzduchu a okamÏik jen bezvládnû sledoval hejno vypla‰en˘ch krkavcÛ krouÏících nad lesem. OkamÏik, kter˘ mû dûlil od smrti… „Co je mohlo vypla‰it?“ Hloupá poslední my‰lenka. NeÏ se mÛj v˘hled zúÏil na dvû fiady poláman˘ch ‰piãákÛ, nûco se stalo. Ozval se ostr˘ hvizd a rozloÏitá hruì obludy zrudla. Trol pfiekvapenû fiíhl, vyvalil oãi a jeho hrudní ko‰ praskl jako peãené kufie pod rukama nenasytného jedlíka. Cáry plic dolétly aÏ ke mnû. I po smrti zÛstalo v trolovû tváfii, podobné se‰lapané staré botû, nûco z nebetyãného pfiekvapení. Vstal jsem a zhnusenû ze sebe oklepal lepkavé hrudky masa. Tohle mohl mít na svûdomí jedin˘ ãlovûk. „Br˘ ránko!“ Jansen. Mával na mû od lesa a rozjafienû cenil zuby. Nebyl ozbrojen˘, ale pravaãku, omotanou mûdûn˘m drátem, drÏel pfied sebou. I on sám mûl respekt pfied silami, jimiÏ vládnul. „Sejmul bych ho sám!“ houkl jsem na‰tvanû a o‰krabával si z nohavic bláto. „Jo, vidûl jsem.“ V mládencovû hlase se oz˘val potlaãovan˘ smích a nedalo mi to, abych se taky nezasmál. Právû jsem o vlásek unikl smrti a to si zaslouÏilo aspoÀ úsmûv. Mladík se blíÏil mílov˘mi kroky dlouh˘ch huben˘ch nohou. Neforemn˘ kaftan za ním vlál jako kfiídla chromého ptáka. „Mûls ho na lopatû, ale musím se taky cviãit.“ Nûkolikrát zaÈal pûst a pak ji protfiepal, aÏ mu od prstÛ zasr‰ely modré jiskry. „Jdi s tím ode mû!“ Znûlo to moÏná pfiíli‰ agresivnû, ale pravda je, Ïe jsem pfiítomnost tak mocného metafysického pole nesná‰el dobfie. V Ïaludku mi trnulo a chloupky na zátylku stály v pozoru. „No jo, promiÀ.“ Mladík vrazil svou smrtící ruku do kapsy. KdyÏ ji vytáhl, vypadala uÏ docela obyãejnû, jen drátûné smyãky kolem zápûstí a nûkolika
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Století páry
Stránka 9
9
prstÛ, které slouÏily k lep‰ímu rozvedení energie, pÛsobily trochu extravagantnû. „Houfujou se. A jsou ãím dál drzej‰í,“ postûÏoval jsem si. Minulou noc vnikli dva trolové do tábora a rozdupali tam stan. Uvnitfi spali tfii Ïoldáci. KdyÏ jsme jejich zbytky vyprostili, ne‰lo poznat, kde jeden konãí a druh˘ zaãíná. ¤ádûní noãních útoãníkÛ uãinil pfiítrÏ aÏ Jansen a pár chlapÛ s halapartnami. „Proto jsme tady. Udatní ochránci císafiství.“ „Ty moÏná, já jsem tu kvÛli Ïoldu dva zlaté t˘dnû.“ „Materialisto,“ uchechtnul se Jansen, ale pak zalovil v kapse a smífilivû mi nabídl uÏmoulan˘ doutník. „Na oslavu hrdinského vítûzství.“ Kfiísl jsem patentním zapalovaãem, ale stfiíbrn˘ váleãek jen zaprskal a vyvalilo se z nûj trochu ãmoudu. „Vidí‰, co dûlá‰?!“ Netu‰ím, kter˘ byrokratick˘ osel nám do jednotky pfiidûlil meÈáka, ale pfiál bych mu strávit s ním jen pár dní, kdy pfiírodní zákony selhávají, oheÀ odmítá hofiet, voda mûní bod varu podle nezjistiteln˘ch pravidel a porouchají se vÛbec v‰echny pfiístroje kromû tûch nejprimitivnûj‰ích. Tfieba miny zakopané kolem tábora se zmûnily v neuÏiteãné plechovky. Vybuchují, jak chtûjí a kdy chtûjí, ale vût‰inou jen ne‰kodnû reznou v zemi. JenÏe na to, abychom se Jansena zbavili, byl aÏ pfiíli‰ dobr˘ v jin˘ch vûcech. „…mmumly muml…“ odhuhlal mládenec pod fiídk˘m vouskem tajemnou formulku a z ukazováãku mu vy‰lehl plamen. Ze zku‰enosti jsem vûdûl, Ïe tajná zafiíkadla jsou vût‰inou nûco jako: „Tak uÏ chytni, ty zkurvenej parchante!“ Hlavní bylo soustfiedûní a vrozená síla umocnûná v˘cvikem. „Úplnû to pokazí chuÈ!“ látefiil jsem, ale doutník jsem si pfiipálil. Namodral˘ tabákov˘ koufi se smísil s ranní mlhou, potrhanou hol˘mi vûtvemi borÛvãí. Ze strání uÏ slezly i poslední závûje, ale okolní krajina si zachovávala nevlídnou a pustou zimní tváfi. Cestou jsme minuli vojáka, kter˘ mû stfiídal na hlídce. Byl dobr˘, v‰iml jsem si ho jen díky zavlnûní hustého trsu suché trávy kus od stezky. Já si na zálesáka nikdy nehrál, mé pfiednosti leÏely ve dvou pouzdrech v mém podpaÏí. Willenfriedskou m˘tinu obsadily zásobovací vozy, rozestavené do obranné formace. Hned za nimi stál velitelsk˘ srub a dvacet stanÛ,
Schink - zlom
10
2.2.2010 18:33
Stránka 10
Petr Schink
které dé‰È, vítr a ãas dávno zbavily jednotn˘ch císafisk˘ch barev. Pod vybledl˘mi záplatami zmizely v‰echny insignie i erby a zÛstal jen jednotící duch bitvami o‰lehan˘ch veteránÛ. Do‰el jsem k nejbliωímu ohni a hodil do nûj virÏinko. ChuÈ byla beztoho pfií‰erná. Nevím, jestli zásobovaãi nastavují tabák slamníkem nebo mi pokoufiení opravdu zkazila magie. Faktem je, Ïe v ohni‰ti zapraskalo a k nebi vylétl na plamenném jazyku mal˘ ohniv˘ elementál. „Máte pro mû trochu kafe?“ pfiisedl jsem si na ploch˘ kámen ke skupince zimomfiivû schoulen˘ch vojákÛ. Slunce stálo vysoko, ale nad m˘tinou se je‰tû pfievalovala hustá mlha, pokr˘vající obleãení, vlasy i ocel zbraní kapkami rosy. „Ale jen kdyÏ nebude‰ do ohnû házet Ïádn˘ dal‰í ãertoviny,“ zamruãel vlídnû star˘ Ignác. Ani ‰est kfiíÏkÛ nezbavilo jeho vlasy sytû mûdûné barvy a hlas ‰i‰lavého pfiízvuku obyvatel pobfieÏí. Usrkl jsem erární ãernou bryndu a dovolil vzpomínkám, aby se zatoulaly do doby, kdy jsem tady sedûl naposledy. Jak to bylo dlouho? Osm, deset let? Nûkteré vzpomínky nikdy nevyblednou, jdou jen pfiehlu‰it nov˘mi záÏitky, nov˘mi láskami a nov˘mi bolestmi. Nûkde hluboko tam ale pofiád jsou…
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Stránka 11
ROZHRANÍ
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Stránka 12
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Stránka 13
13
ROZHRANÍ
V hlavû mi rytmicky tepal parní buchar. Zasténal jsem a pfiepadl mû neodbytn˘ pocit, Ïe mám v jazyku zapíchané stfiepy. Zbytek tûla jsem na‰tûstí necítil. Standardní kocovina s nûkolika zajímav˘mi vedlej‰ími pfiíznaky. Kdesi na pozadí se oz˘val jemn˘ zvuk de‰tû dopadajícího na plátno a já si uvûdomil, Ïe mám pfií‰ernou ÏízeÀ. Olízl jsem si okoralé rty opuchl˘m, such˘m jazykem. Hlava mi najednou sama od sebe nadskoãila a narazila do dfievûné podlahy. A zase. Tohle uÏ tak standardní nebylo. V nûkolika posledních t˘dnech mû po proh˘fiené noci budíval chlístanec studené vody ze dÏberu nebo chrochtání a po‰Èuchování prasat v chlívku hostinského Podmíry. Tak mu ov‰em smûli fiíkat jen ‰tamgasti, pokud jste nestáli o neodborn˘, ale s gustem provádûn˘ chirurgick˘ zásah do tûlesné konstituce. Pokusil jsem se posadit. Tûlo se koneãnû ozvalo a v tu chvíli jsem hofice zalitoval, Ïe vÛbec nûjaké mám. Mimo jiné jsem zjistil, Ïe necítím ruce a nohy a navíc jsem na‰tosovan˘ mezi nûjaké tûÏké, neforemné balíky. Intenzivní pach strojního oleje a vazelíny mi obracel Ïaludek naruby, ale ovládl jsem se. Pomalu mi docházelo, Ïe leÏím na podlaze vozu, obklopen˘ nákladem souãástek. Jeli jsme po nerovné cestû – od toho to nadskakování. VÛz patrnû mífiil odnûkud nûkam. To bylo v‰echno, na co se má ‰edá kÛra mozková, dosud plovoucí ve vinném láku, zmohla. Pak jsem trochu zvracel a na závûr jako velké finále znovu usnul. „Nemyslí‰, Ïe chrnûní bylo dost?!“ melodick˘, ale ostfie ladûn˘ dívãí hlas ke mnû pronikl clonou nevstfieban˘ch alkaloidÛ. Dostal jsem facku proudem ledové vody. „BoÏe, to prase se poblilo!“ zamumlala dívka sama pro sebe. „Je‰tû, Ïe je tu v‰echno zabalené ve voskovaném plátnû.“
Schink - zlom
14
2.2.2010 18:33
Stránka 14
Petr Schink
Neochotnû jsem rozlepil oãi a zamÏoural, abych z koutkÛ dostal zaschlé ospalky. Nade mnou se sklánûla hezká ãernovlasá dívka se dÏbánem v ruce. Její nelidsky velké, mandlovû tvarované oãi v pfiítmí zelenû záfiily. To v‰echno by nebylo tak ‰patné. UÏ jsem se párkrát probudil v hor‰í spoleãnosti. A párkrát jsem i litoval, Ïe jsem se vÛbec probudil. Hned za ní v‰ak dfiepûl (vestoje by se na krytou korbu nevmûstnal) trolí b˘k. Kdysi jsem v Lughos Stadtu nav‰tívil LíheÀ a na vlastní oãi spatfiil obfií trolí Matku. Obludnû tlusté stvofiení se zakrslou hlaviãkou a nádorovit˘mi hrozny prsÛ. Ze zdufiel˘ch rodidel vyplivovala Matka v pravideln˘ch intervalech lidské stroje, vy‰lechtûné pro nejtûωí práce. Obãas si je kupovali i boháãi jako osobní stráÏce. Pokusil jsem se nûco fiíci. Nûco jako: „Prosím, neubliÏujte mi!“ Vy‰lo z toho jen suché zachraptûní, a tak dívka pokraãovala. „No nic,“ odfrkla si. „Vytáhni ho ven, aÈ se dá trochu do pucu! Nenajali jsme ho proto, aby cel˘ den prdûl na voze. Nejrychlej‰í pistole Severní ãtvrtky, pcha!“ mávla pfiezíravû rukou a ladnû seskoãila z vozu. Trolovi se ve zdeformované tváfii objevil zlomysln˘ v˘raz, pokud ov‰em lze od podobného tvora ãekat tak sloÏité mozkové pochody. Rozpáãil mi ãelisti – na trola s prsty tlust˘mi jako hlaveÀ dob˘vací houfnice pfiekvapivû ‰etrnû – a vpravil mezi rty pár kapek pekelnû hofiké tekutiny z koÏeného mûchu. Vût‰inu jsem vyslintal, ale i tak mû okamÏitû zaãaly brnût konãetiny, jak se do nich pomalu vracel cit. Pak mne trol chytil za nohu a sm˘knutím vyhodil ven. Samozfiejmû pr‰elo a samozfiejmû jsem pfiistál v blátivé, rozjeÏdûné kaluÏi. Na‰tûstí jsme zrovna stáli, jinak bych skonãil pod oplechovan˘mi koly vozu za námi. Vypadalo to na men‰í karavanu – pût povozÛ a k tomu skvadra na koních. No, skvadra… tucet otrhan˘ch ÏoldákÛ, které od bandity odli‰ovaly jen dva vynechané Ïoldy. V tûchto konãinách bylo ale bezpeãnûj‰í putovat ve vût‰ích skupinách. Nebo sem radûji vÛbec nestrkat nos. LeÏel jsem na zádech a dé‰È mi padal na tváfi a do otevfien˘ch úst. Trochu pomohl zahnat odpornou pachuÈ vãerej‰í
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Stránka 15
15
Století páry
noci a té hofiké medicíny. Namáhavû a s oporou loukotí kola jsem vstal a oklepal tûÏk˘ koÏen˘ kabát, z nûhoÏ opadávaly kusy bláta. Pravda, pamatoval lep‰í ãasy. Stejnû jako já. ZbûÏnû jsem se pro‰acoval. V peãlivû uzavfien˘ch kapsách zbylo dvacet tuh˘ch váleãkÛ z voskovaného papíru s pfiesnû odmûfien˘mi dávkami ãerného prachu a olova a kfiíÏem pfies trup mne tlaãily ‰iroké bandalíry se spoustou kapes a mí‰kÛ se zásobou chemikálií a olova na dvacet dal‰ích patron. Pistole samozfiejmû chybûly. Na krátk˘ tesák, pfiipnut˘ na stehnû pod kalhotami, sice nepfii‰li, ale neumûl jsem si sám sebe pfiedstavit, jak se hrdinsky prosekávám na svobodu. Zase jsem si kecl do louÏe, opfiel se o kolo vozu a soustfiedil my‰lenky na nejakutnûj‰í problémy: Kde to – KURVAFIXHIML – jsem a co tu – KURVAFIXHIML – dûlám?! Vzpomínky pfiicházely spolu s pachutí zkyslého vína. * * * Popíjel jsem v krãmû hostinského Podmíry. Shánûl jsem práci, ale jak˘koliv k‰eft se mi uÏ t˘dny vyh˘bal. Mohl bych pracovat jako ochranka zámoÏného obchodníka nebo se nechal najmout k vyãi‰tûní doupûte nûjakého drzého werewolfa. I kdyÏ tomu bych se radûji, stejnû jako kdokoliv s trochou pudu sebezáchovy, vyhnul. UÏ dlouho mi ale ‰tûstí nepfiálo. Pfiíli‰ dlouho na v˘daje, jaké obvykle mívám. Zásoba ãerného prachu se pováÏlivû tenãila a bez nûj nebude dal‰í k‰eft. Zkrátka bludn˘ kruh. Od té doby, co jsem utekl z Lughos Stadtu, jsem se potloukal po rÛzn˘ch vesniãkách a pohraniãních „rádoby mûstech“. Prostû divoãina, kde nebyla ‰ance na vût‰í v˘dûlek. Problémy si tady venkované fie‰ili radûji sami. Pfiipíchnout babku podezfielou z ãarodûjnictví vidlemi na vrata stodoly je mnohem hospodárnûj‰í neÏ utrácet za pistolníka. Prochlastával jsem tedy ãas a úspory u Podmíry a snaÏil se dûlat oãi na místní dûveãky. Vedlo se mi sice jen v tom prvním, ale nemuset si tfiikrát dennû potírat ohanbí desinfekãní vodiãkou má taky urãité v˘hody. Za pfievyprávûní nejoblíbenûj‰ích
Schink - zlom
16
2.2.2010 18:33
Stránka 16
Petr Schink
historek bylo pofiád je‰tû pár venkovanÛ ochotno hodit na stÛl nûjak˘ ten mûìák, coÏ na dÏbán panãovaného vína a na masové placky staãilo. Radûji jsem se neptal, z ãeho to maso pochází, protoÏe pa‰íkÛ v Podmírovû chlívku za dobu mého pobytu neubylo. Na bezpeãném místû na mû ãekala slu‰ná suma ve zlatû, ale nedokázal jsem se pfiinutit na ty peníze sáhnout. PÛsobily jako pfiipomínka dobr˘ch ãasÛ a zároveÀ jako ‰piãat˘ osten ãerného svûdomí. Peníze mého prvního zamûstnavatele. A témûfi otce. Pak pfii‰lo do hospody to dûvãe z dne‰ního rána. Doprovázel ji pfiísnû vyhlíÏející huben˘ muÏ ve strohém, ale zjevnû drahém dvoufiadém obleku. Levou pÛlku jeho tváfie pokr˘vala tetuáÏ stylizovan˘ch ozuben˘ch kol, coÏ jej fiadilo do klanu technologÛ. Dívka na chvíli vpustila pod nízk˘, zaãouzen˘ strop trochu ledového vzduchu a noci. ZÛstala stát ve dvefiích a nápadnû nenápadnû se rozhlíÏela kolem. Spí‰ aby byla sama vidût, neÏ aby si obhlédla hosty. V tûchto konãinách mohla najít jen upracované dfievorubce, uhlífie, pár pfiestra‰en˘ch rolníãkÛ a dva tfii lovce. Císafi, kter˘ je sem poslal, aby promûnili divoké lesy Rozhraní v úrodná pole, na nû dávno zapomnûl. Já jsem tu byl samozfiejmû v˘jimka. Jako v‰ude. Taky ke mnû po chvilce zamífiila. Nadfiazen˘m gestem odehnala nûkolik vesniãanÛ, jejichÏ hubené mû‰ce jsem masíroval historkami o divech civilizace. Barvitû jsem líãil vûÏe Metafysické university, tyãící se ve stfiedu Lughos Stadtu, a pokraãoval popisem gigantick˘ch továrních komplexÛ, z jejichÏ komínÛ se ve dne v noci valí koufi, takÏe Ïluto‰edá mlha je v tovární ãtvrti naveãer hustá jako ka‰e a jediné nadechnutí dokáÏe sklátit statného valacha. Jako velké finále jsem se rozhodl pfiihodit pár vesel˘ch historek z nejvût‰ího bordelu v Lughos Stadtu U roztrÏené punão‰ky. Nikdo z nich mi nevûfiil ani slovo, stejnû ale napjatû poslouchali. Bylo to pro nû pfiíjemnûj‰í, neÏ uvaÏovat nad zteplal˘m pivem, kdy a zda vÛbec nûco sklidí nebo zasejí a jaké budou letos danû. Dívka pfiisunula svému spoleãníkovi tûÏkou dubovou Ïidli, která uÏ pamatovala nejednu hospodskou rvaãku.
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Stránka 17
17
Století páry
V tom gestu bylo nûco zvlá‰tním zpÛsobem podfiízeného. Jako kdyÏ pes nastavuje bfiicho vÛdci smeãky. Sama si sedla proti mnû. Dávala pfiitom pozor, aby se neotfiela o pocintan˘ stÛl a její smetanovû bílá koÏená kazajka zÛstala bez poskvrnky. Otoãil jsem se k potetovanému muÏi, ale ten pfienechal roli vyjednavaãe mladé Ïenû a sám se vûnoval jistû nanejv˘‰ zajímavé ‰pínû za nehty, kterou vydloubával ozdobn˘m noÏíkem. Chvíli jsme se s dívkou navzájem mûfiili pohledy a já se snaÏil zakr˘t vzru‰ení. Ne Ïe bych poprvé vidûl hezkou holku, ale tohle koneãnû vypadalo na práci pro mé pistole. „Fastynger van Hauten?“ vyslovila mé jméno s pfiehnan˘m respektem. Dávno jsem nepatfiil mezi pistolnickou elitu. Dokonce i mezi touhle spodinou jsem si pfiipadal jako vyvrhel. „Sly‰ela jsem o vás pár zajímav˘ch historek,“ prohodila konverzaãním tónem a gestem pfiivolala hostinského. „DÏbán nejlep‰ího… hmm… nebo nejmíÀ panãovaného vína! Tady to asi vyjde nastejno,“ usmála se a mnû se rozbu‰ilo srdce. Podmíra na sobû nedal znát, Ïe by v jejím hlase postfiehl ironick˘ podtón. Aby se ho nûjaká ‰tiplavá poznámka vÛbec dotkla, musela by b˘t schovaná v ocelové tyãi mífiící na jeho lebku. Se standardním v˘razem na‰tvaného buldoka odkráãel k neohoblované desce pfiezdívané v˘ãep, která dûlila lokál od pyramidy sudÛ s vínem a pivem. Po chvíli pfied námi pfiistál kameninov˘ dÏbánek. „A co konkrétnû vás zaujalo natolik, Ïe jste si pfiisedli?“ nasadil jsem obchodnick˘ tón a ochutnal to „nejlep‰í víno“. Jak správnû odhadla, byly to pofiád stejné patoky – tentokrát jen míÀ nafiedûné. „Co kdybychom se nejdfiív napili. Mluvit mÛÏeme aÏ pak. Mimochodem, fiíkej mi Branwen,“ znovu se usmála a já se zaãal topit v tûch zelen˘ch oãích… * * *
Schink - zlom
18
2.2.2010 18:33
Stránka 18
Petr Schink
… a pak jsem se probudil na korbû vozu. Ve vínû samozfiejmû nûco bylo. Branwen a její pán potfiebovali moje sluÏby nebo pfiímo mû a dopfiedu jim bylo jasné, Ïe bych ne‰el dobrovolnû, docházelo mi. Zavezli mne tedy pfiíli‰ hluboko do divoãiny, neÏ abych se odváÏil vrátit sám. Byli jsme v pralese Rozhraní – pásu divoãiny mezi pfiímofiskou oblastí a Lughos Stadtem. Má jediná ‰ance teì byla putovat s nimi. AÈ uÏ mífií kamkoli, musí to b˘t civilizovanûj‰í kraj neÏ tyhle hluboké lesy a mlÏné moãály. AspoÀ jsem se nemusel bát, Ïe mû vezou odevzdat úfiadÛm do Lughos Stadtu. Podle slunce, nesmûle vykukujícího zpod tûÏkého pfiíkrovu mrakÛ, jsme jeli na opaãnou stranu a navíc se Branwen aÏ pfiíli‰ zajímala o mé schopnosti stfielce. Zdej‰í ekosystém opl˘val z pfiírodopisného hlediska zajímavou sbírkou rÛznorodé a vpravdû poãetné zubaté havûti. âást z ní by uãení universitní profesofii zafiadili do oblasti dávnovûké mytologie ãi delirick˘ch halucinací, coÏ jí nijak nebránilo v poÏírání pocestn˘ch. My‰lenky na útûk mne zkrátka velmi rychle pfiecházely. Navíc se mi uÏ udûlalo lépe a ke slovu se hlásil Ïaludek. Pfii‰oural jsem se k blízkému ohni‰ti. Plamínek skomíral pod neustál˘m náporem mrholení a jen stûÏí zastával jinou neÏ symbolickou funkci. Ohfiíval se nad ním nûjak˘ hust˘ bublající blaf. Podle vÛnû ovesná ka‰e se ‰pekem. Kolem se choulilo nûkolik zamlkl˘ch muÏÛ ve velice podobn˘ch plátûn˘ch kacabajkách. Nepochybnû patfiili k sobû. Odhadoval jsem je na pfiíslu‰níky stejné tovární gildy. Kus stranou postával star˘ znám˘ trol. TûÏké, deformované rysy jeho obliãeje pÛsobily spí‰e jako rohovinové pláty na hlavû je‰tûra neÏ jako lidská tváfi. Jeden z muÏÛ se ‰el vymoãit za vÛz, a tak jsem mu zasedl místo na pafiezu a bezosty‰nû si pfiivlastnil i jeho misku. Ka‰e byla zatracenû dobrá nebo to tak aspoÀ mému vyãerpanému Ïaludku pfiipadalo. Nikdo se na mne za celou dobu ani nepodíval. Pochyboval jsem, Ïe by to bylo kvÛli povûsti, které jsem se tû‰il v Lughos Stadtu, na to jsme od nûj byli pfiíli‰ daleko. Pfiesto jsem se ponofiil do sebelítostiv˘ch úvah.
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Století páry
Stránka 19
19
Pomalu jsem si zvykal na samotu i neskr˘vané opovrÏení, kter˘m mne ostatní ãastovali. OpovrÏení smí‰ené se strachem. Kdo se ostatnû mÛÏe pochlubit vraÏdou svého mistra? VraÏdou, která vedla k sice tajné a zákulisní, ale o to krutûj‰í válce, jeÏ stála jedno velké mûsto politickou i ekonomickou stabilitu? Pracoval jsem tehdy v Lughos Stadtu jako ochranka jednoho z nejváÏenûj‰ích obãanÛ, profesora Metafysické university, ctihodného Cíara Bendygeydvvrana. Kdysi mû jako usopleného kluka vytáhl z bordelu, kde jsem dûlal posluhu a uklízeãe. Cíar jako stál˘ náv‰tûvník toho hambince jistû nebyl svat˘, ale poskytl mi nejlep‰í vzdûlání. Sám byl metafysik, nebo taky meÈák, jak jsme jim hanlivû pfiezdívali, ale rozpoznal ve mnû schopného industriála a umoÏnil mi mé nadání rozvíjet. A pak, následkem mojí neopatrnosti, do‰lo k nehodû. Exploze ãerného prachu a dal‰ích chemikálií zlikvidovala polovinu domu a pohfibila mého mistra pod troskami. Tedy nebyla to tak úplnû nehoda. NáloÏ v˘bu‰niny byla pfiilepená ke stûnû Cíarova trezoru a nedal ji tam nikdo jin˘ neÏ já. JenÏe jsem nepoãítal s boufilivou reakcí popla‰ného kouzla, které zkolabovalo a mnohonásobnû v˘buch umocnilo. Mû nenapadlo nic jiného, neÏ sebrat Cíarovy peníze a utéct z mûsta. V‰ichni si pak samozfiejmû mysleli, Ïe jsem Cíara zabil úmyslnû. Co hor‰ího, jeho smrt naru‰ila kfiehkou rovnováhu mezi industriály a metafysiky sdruÏen˘mi kolem mûstské university. Od té doby jsem na útûku. Ty ‰pinavé peníze jsou pofiád je‰tû schované, nedokázal jsem na nû sáhnout. Hlavní mûsto císafiství se zatím zmítalo v bojích metafysikÛ a industriálÛ. Kfiehk˘ mír neustál tragickou smrt v˘znamného ãlena mûstské rady. Podle obou stran ‰lo o atentát, ov‰em obû jej pfiiãítaly té druhé. Podle metafysikÛ se industriální klika chtûla zbavit mocného nepfiítele, industriálové to celé zase povaÏovali za cílenou provokaci a záminku k boji. Série politicky motivovan˘ch vraÏd se, pokud vím, je‰tû nezastavila. OdtaÏitost muÏÛ kolem ohni‰tû má ale jistû jin˘ dÛvod neÏ tuhle starou historii, kterou se beztak zab˘vám jen já
Schink - zlom
20
2.2.2010 18:33
Stránka 20
Petr Schink
a pár lovcÛ odmûn. Po noci povalování ve vlastních zvratcích jsem nevonûl zrovna vábnû. Sám bych si od sebe nejrad‰i odsedl, kdyby to ‰lo. „Hej, ty!“ oslovil jsem nápaditû nejbliωího strávníka. „Co se tady vlastnû dûje? Co a kam vezeme?“ „VyliÏ si…“ zbytek odpovûdi zanikl v mlaskání a polykání, jak do sebe muÏ pfiekotnû házel koufiící ka‰i, ale dovedl jsem si vynechaná slova dosadit. „Jedeme k Morhenskému mofii. K pfiístavnímu ·estimûstí,“ ozval se za mnou znám˘ melodick˘ hlas. „A pfieváÏíme… hm… strojní souãástky. Víc nemusí‰ a ani bys – v zájmu vlastního zdraví – nemûl vûdût.“ Do zorného pole mi s pohupováním bokÛ vplula má únoskynû. Aãkoli bych na ni mûl b˘t na‰tvan˘, nebo se jí dokonce bát, nemohl jsem v sobû potlaãit jisté pudy, které v‰echny tyto pocity potlaãily a nutily mne zkoumat hlavnû umnou kompozici, do níÏ pfiíroda sladila krásnû tvarovan˘ pevn˘ zadek a dlouhé nohy ve vysok˘ch natahovacích botách. „Chrch… urhm!“ reagoval jsem duchapfiítomnû a chvíli se dávil ka‰í. „Jestli za mû chcete získat odmûnu, jedete ‰patn˘m smûrem. Ale to asi víte. Jestli tedy chcete vyuÏít m˘ch sluÏeb, mohli jste na to jít i jinak – tfieba mû slu‰nû poÏádat, uzavfiít smlouvu a zaplatit zálohu.“ „Tro‰ku se pfieceÀuje‰, pistolníku,“ usmála se pov˘‰enû a pouh˘m pohledem vykázala od ohnû jednoho ze zasmu‰il˘ch chlapÛ. Sedla si na jeho místo a muÏ odkráãel k nejbliωímu vozu, kde se pokusil svou ãest zachránit pfiedstíráním nûjaké veledÛleÏité a neodkladné ãinnosti. „Vlastnû jsme tû vãera s Krümelmannem zachránili. Asi neví‰, Ïe tû ten hostinsk˘ ve své putyce strpûl tak dlouho jen proto, Ïe ãekal, aÏ se k nûmu z Lughos Stadtu dostane vojenská jednotka,“ oznámila mi chladnû a pohrávala si s ãernûnou d˘kou, kterou vytáhla z holínky. Nejspí‰ jsem pûknû zbledl, protoÏe Branwen natáhla ruku, jako by mi chtûla zabránit, abych se skácel do mdlob. Tak proto mû u sebe Podmíra nechával tak dlouho skoro za-
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Století páry
Stránka 21
21
darmo a proto se mi vyh˘baly v‰echny k‰efty. Hostinsk˘ chtûl zkásnout odmûnu za mé zadrÏení a pfiedání úfiadÛm v Lughos Stadtu a odhánûl ode mû potencionální zákazníky. VÏdyÈ jinak bylo v téhle divoãinû pro ozbrojeného chlapa vÏdycky práce aÏ moc. Byl jsem hlupák, Ïe mi to nedo‰lo uÏ po nûkolika dnech. „No no! Tebe to nûjak vzalo, van Hautene. Za dobu, co jsi na útûku, ses pfiece uÏ mohl nauãit pár vûcí o lidské povaze. KaÏdopádnû nám teì dluÏí‰ malou sluÏbiãku. Nehledû na to, Ïe jsme museli tomu tvému pfiítelíãkovi zaplatit pûknou sumu, aby se mu vyplatilo pfienechat tû nám.“ Branwen k˘vla na trola, kter˘, jak se zdálo, stál vÏdy nûkde poblíÏ. Ohromn˘ tvor pfiipajdal a podal jí koÏen˘ vak. „Tady mበsvé zbranû. Nemohli jsme riskovat, Ïe se nûkde cestou probere‰ a pokusí‰ se prostfiílet na svobodu, neÏ ti vysvûtlíme, jak se vûci mají. Teì uÏ je ti doufám jasné, Ïe pokou‰et se o nûjakou hloupost by ti nebylo k uÏitku.“ Nervóznû jsem poposedl. „A o co teda jde? Sice jste mû zachránili pfied vûzením, ale potloukat se Rozhraním znamená je‰tû vût‰í prÛser. V Lughosu by mû aspoÀ ãekal byt a strava na dobu urãitou – do popravy!“ Rozpaloval jsem se ãím dál víc, i kdyÏ mi ‰lo spí‰e o to, vylít si na nûkom vztek, kdyÏ Podmíra nebyl po ruce. „Tady mû nûjaká potvora rozpáfie jako vepfie, vybere ty nejlep‰í kousky a nechá mû t˘den chcípat nûkde v kfioví. K ·estimûstí jsme se pfiece mohli dostat po kupecké stezce, a to daleko pohodlnûji a bezpeãnûji!“ pokusil jsem se z ní dostat nûjakou pouÏitelnou informaci, které by se dalo chytit. „Jak jsem fiekla, pfieváÏíme jisté technické zafiízení a snaÏíme se je chránit odpovídajícími prostfiedky,“ odsekla. „To by ti jako odpovûì mûlo staãit a jako poznámku pod ãarou ber tohle,“ hodila mi váãek, kter˘ mi málem vykloubil zápûstí. Zlato a ne málo. Branwen se zvedla z pafiezu, na kterém sedûla s noÏkou pfies noÏku, a zafivala hlasem pohánûãe dobytka: „Polední pfiestávka konãí! Zapfiahat a jedeme, aÈ se k Willenfriedské m˘tinû dostaneme pfied soumrakem.“
Schink - zlom
22
2.2.2010 18:33
Stránka 22
Petr Schink
Chvíli jsem pozoroval, jak se ladn˘m vyhoupnutím dostala do sedla svého vraníka. Tohle byla trochu jiná liga neÏ mé obvyklé dûveãky a uhihÀané dcerky ze statkÛ. Rad‰i jsem zkontroloval zbranû – dvû opakovací pistole systému Sterlinger. Obû nabité na ‰est v˘stfielÛ nafiíznut˘mi olovûn˘mi kulemi a pfiipravené v podpaÏních pouzdrech, která jsem nauãen˘mi pohyby pfiipnul pod kabátec do závûsÛ na bandalírech. Rázem jsem ztûÏkl o ‰est kilo, ale cítil jsem se s tou váhou bezpeãnûji. Koneãnû kompletní. KdyÏ jste to umûli, daly se zkfiíÏením paÏí pfies hrudník tasit obû pistole zároveÀ. Já to umûl, a to sakra dobfie, usmál jsem se. Asi kapku kfiivû. Ode‰el jsem od ohnû, do kterého právû zb˘vající chlapi moãili, a vyskoãil na ‰ejtrok jednoho z povozÛ. Vozka byl zakrsl˘ a zarostl˘ chlapík, jehoÏ tûlesn˘ odér byl cítit na deset krokÛ, ale vÛz byl zdaleka nejudrÏovanûj‰í a také konû se zdáli ménû uondaní a vykartáãovaná srst se jim leskla jako le‰tûn˘ onyx. Kodrcavû jsme vyrazili vpfied po neznatelné stezce. Spí‰ jsem si pfiál vûfiit, Ïe v pásu blátivé bfieãky, vinoucí se hust˘m lesem, rozeznávám vyjeÏdûnou cestu a nejde jen o pruh sesuté pÛdy. Rozhovor s Branwen mi poskytl materiál k pfiem˘‰lení. JestliÏe mûli organizátofii této ‰ílené akce tak akutní potfiebu získat jako doprovod pistolníka, znamenalo to nejspí‰, Ïe poãítají s ohroÏením ze strany metafysick˘ch sil. PfiívrÏenci metafysiky si dokáÏí pfiizpÛsobit silou vÛle pfiírodní zákony, zoh˘bat a zaplést fysikální formule podle svého pfiání a stvofiit tak tfieba plamen Ïivící se silou my‰lenky, kter˘ hofií i ve vakuu. Zdá se to absurdní, ale nejspolehlivûj‰ím prostfiedkem k likvidaci meÈáka je kulka mezi oãi. Proti metafysickému pÛsobení jsou do jisté míry imunní, ale síle fysikálních zákonÛ, reprezentovan˘ch mechanickou zbraní, vût‰inou podlehnou. Pokud ov‰em nejde o jednoho z Mocn˘ch. Silové pole, jeÏ je obklopuje, pokfiiví pfiírodní zákony jako optická ãoãka, a tak v jejich pfiítomnosti nelze bez nebezpeãí ani ‰krtnout sirkou k pfiipálení lulky. V lep‰ím pfiípadû nechytne, v hor‰ím se zmûní v ‰otka, kter˘ kufiákovi uhryzne nos.
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Století páry
Stránka 23
23
Ze vzpomínání na sloÏitou lekci o jemném rozhraní metafysiky a fysiky, kterou mi kdysi pfiedná‰el mistr Bendygeydvvran, mû rozbolela hlava a dostal jsem chuÈ si zakoufiit. Z jedné z mnoha kapes a mí‰kÛ na bandalíru jsem vytáhl po‰krábané plechové pouzdro s hedvábn˘mi papírky a tabákem a pfies kodrcání vozu si ubalil neforemné, ale o to tlust‰í cigáro. „Chrchly!“ vyru‰ilo mû ze zapalování. Zakrsl˘ koãí mû uÏ nûjakou dobu mlsnû pozoroval. „Dበsi taky, pinìo?“ nabídl jsem mu otevfiené pouzdro. „Nejsem Ïádnej pinìa, ale Langerhans, vedoucí t˘hle bandy koÀákÛ. A za takov˘ kecy bys zaslouÏil ufiíznout u‰i aÏ u prdele, mladej. Ale to by se taky moh rozsypat ten tabák,“ zakfienil se muÏík vyláman˘mi Ïlut˘mi zubisky a jal se nacpávat d˘mku. „Jedeme uÏ hezkejch pár dní a vût‰inou takovouhle kurevskou divoãinou. Ta mrcha mi ani nedovolila koupit si tabák a kofialku v t˘ krãmû, kde jsme tû vãera nabrali.“ OstraÏitû se rozhlédl, jestli jeho náfiky nûkdo nezaslechl. Bylo jasné, o jakou mrchu jde. Branwen tady platila za hlavní v˘konnou autoritu. Skrãek udûlal dobfie, Ïe ztichl, v následující chvíli kolem nás proklusal její kÛÀ. Branwen sama mi vûnovala sotva pohled a jela dál k ãelu karavany. Nemohl jsem se ubránit dlouhému upfienému pohledu na její pozadí. Mrkl jsem teprve kdyÏ zmizela za stromy. „Utfii si bradu pistoléro, aÈ mi to tady nepocintá‰!“ zachechtal se Langerhans. „Nevím, co na ní vidí‰. Fiflena suchá jak lunt. S meãem to sice umí – aÏ moc dobfie, to jó – ALE!“ chystal se zavr‰it svou argumentaci my‰lenkovou korunou. „Není ji pofiádnû za co chytit!“ vozka si spokojenû prohrábl pro‰edivûlou bradu s nûkolika zapleten˘mi copánky a zbytky ka‰e a na‰tûstí ztichl. „Co je vlastnû na vozech? Zabalené je to peãlivû jako císafisk˘ poklad,“ nepfiestávala mû trápit základní otázka. Od ní se odvíjel i pfiedpokládan˘ nepfiítel, kter˘ po nás vzhledem k bezpeãnostním opatfiením jistû pÛjde. „AÏ na to, Ïe nበnáklad vezeme do pfiístavu, ti nemuÏu nic fiíct, mladej,“ vozka nevynechal pfiíleÏitost osvûÏit nበrozho-
Schink - zlom
24
2.2.2010 18:33
Stránka 24
Petr Schink
vor mohutn˘m zachrchláním a odplivnutím pfies postranici. „S támhletûma montérama nemám nic spoleãn˘ho,“ ukázal palcem na zadní vÛz, v nûmÏ se vezli chlápci v plátûn˘ch halenách. S tûma jsem se seznámil uÏ u jídla. „To voni to maj cel˘ v ·esti‰tadtlu smontovat. Já si jen hledim svejch vozÛ.“ AspoÀ jsem si ujasnil rozdûlení funkcí v karavanû. Byla tu ochranka, uniformovaní dûlníci se starali o náklad, koÀáci o vozy a zvífiata a Bran prostû velela. Stroh˘ (trefnûj‰í oznaãení mû nenapadlo) muÏ jménem Krümelmann fungoval jako ‰edá eminence v pozadí, dohlíÏející na zdárn˘ prÛbûh celé akce. Zatímco jsem pokufioval a nechával ozubená koleãka v hlavû pracovat na nejvy‰‰í obrátky, dorazili jsme na m˘tinu, kde jsme mûli rozbít tábor. Vozkové uspofiádali povozy do nepravidelného kruhu, kter˘ by pfii tro‰e dobré vÛle usnadnil obranu noãního leÏení. Seskoãil jsem ze sedátka a chvíli si protahoval záda a ulevoval otlaãenému zadku. Dé‰È na noc ustal, ale zato na krajinu padla mrazivá mlÏná pfiikr˘vka, která jen umocÀovala kvapnû postupující podzimní stmívání. Pod ochranou narychlo vybudovan˘ch celtov˘ch stfií‰ek se rozhofiely ohníãky, osvûtlující boky povozÛ. Mechanici se stáhli k jednomu ohni, stále stejnû mlãenliví a zasmu‰ilí jako pfii na‰em prvním setkání. Vozkové a pár jejich pomocníkÛ dávali je‰tû pfied západem slunce do pucu své vozy, opravovali drobná po‰kození a obstarávali konû – silné, zavalité valachy s drsnou hfiívou. Partiãka vojákÛ si rozdûlala oheÀ uprostfied tábora. Distancovali se od koÀákÛ a zbytku v˘pravy vÛbec. Odrbaní a zarostlí Ïoldáci zaãali hrát kostky na desce, kterou s sebou podle toho, jak byla otfiískaná, tahali uÏ léta. Mu‰kety ale mûli pofiád po ruce, pfiipravené k okamÏitému pouÏití. Krümelmanna ani Branwen nebylo vidût. Pfiistihl jsem se, Ïe na ni zcela nesmyslnû Ïárlím, a tak jsem si rad‰i pfiisedl k vojákÛm a chvíli sledoval hru. Byla to jakási kombinace obyãejn˘ch kostek a sázení na figury krále, královny, kluka a dámy, které byly neumûle nakresleny na hrací desce.
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Století páry
Stránka 25
25
Vojáci mou pfiítomnost ignorovali, coÏ bylo u téhle sorty lidí pochopitelné. DrÏeli pfii sobû, stmelení spoleãn˘mi bojov˘mi záÏitky, a já byl pro nû podfiadn˘ tvor. Ve vzduchu jsem pfiesto postfiehl jak˘si zvlá‰tní neklid. I kdyÏ jsem si zprvu fiíkal, Ïe si to jen namlouvám, postupnû jsem se pfiesvûdãil, Ïe muÏi hrají kostky zcela mechanicky, jako by na cosi napjatû ãekali. Pfii hfie nepadlo slovo, nikdo nepfiihazoval, a dokonce jsem nezahlédl jedinou láhev s kofialkou. Odsunul jsem se opatrnû do stínu pod nejbliωí opu‰tûn˘ vÛz, pfiekfiíÏil ruce na hrudi a nechal prsty, aÈ si samy najdou zbranû. PaÏby pistolí vklouzly do dlaní zcela automatick˘m, plynul˘m a léty tréninku vÏit˘m pohybem. Mozoly na palcích zapadly za kohoutky zbraní. Mûl bych najít Bran a Krümelmanna, ale teì jsem si nemohl dovolit spustit oãi z vojákÛ. V tom proÈalo zamraãenou temnou oblohu jasné svûtlo padající hvûzdy. V‰ichni Ïoldáci se jako jeden muÏ zvedli od táboráku a v rukách jim zarachotily mu‰kety. Hrací desku nûkdo za‰lápl do bláta. Nûkolika pfiesnû mífien˘mi v˘stfiely zlikvidovali Ïoldáci mohutného trola, kter˘ neúnavnû obcházel tábor a hlídal jej pfied napadením zvenãí. Pololidské monstrum nestaãilo ani zafivat a padlo k zemi, krvácejíc z mnoha zranûní. „Zradááá!“ zafival jsem z pln˘ch plic, jelikoÏ mne nic originálnûj‰ího nenapadlo. Na‰tûstí to staãilo. První salvu sice vypálili vojáci, ale to uÏ byl zbytek tábora na nohou. Mechanici vybûhli zpod své celty jako vypla‰ené slepice a jeden z nich okamÏitû padl opoÏdûnû vypálenou kulkou. Zbytek se chopil rÛzn˘ch nástrojÛ a improvizovan˘ch zbraní a vrhl se do boje. Mûl jsem dojem, Ïe kdyby nezemfiel jeden z jejich druhÛ, nejspí‰ by radûji utekli do lesa. Vojáci byli odporem pfiekvapeni. Po první salvû se chtûli rozdûlit a neru‰enû, jako na jatkách vymlátit jeden vÛz za druh˘m. Nyní v‰ak byli nuceni stáhnout se do sevfieného krouÏku kolem ohnû. Mu‰kety, po jediném v˘stfielu k nepotfiebû,
Schink - zlom
26
2.2.2010 18:33
Stránka 26
Petr Schink
pouÏívali nûktefií z nich jako kyje, jiní se uch˘lili ke starému dobrému nabrou‰enému Ïelezu. Rozzlobení mechanici se na nû natlaãili se sv˘mi hevery a masivními utahovacími klíãi, ale proti cviãen˘m zabijákÛm nemûli ‰anci. Nicménû je alespoÀ zpomalili a bránili jim v pohybu. Mezitím nezahálely ani mé pistole. Kleãel jsem pod vozem a pálil stfiídavû z levé a pravé sterlingerky, tak aby se v kaÏdém okamÏiku rojilo ve vzduchu alespoÀ pár gramÛ olova. V˘stfiely splynuly do jediného dlouhého zahfimûní. âtyfimi ranami se mi povedlo sejmout tfii vojáky a bohuÏel také jednoho vozku, kter˘ se zapletl do tlaãenice kolem ohnû. Vlhk˘ vzduch zhoustl karmínovou mlhou. V matném, klamavém svûtle ohÀÛ jsem zahlédl Branwen, jak seskakuje z korby vozu na druhé stranû tábora. Je‰tû se pot˘kala se ‰nûrováním kalhot a mû bodlo u srdce, kdyÏ mi do‰lo, co a s k˘m asi dûlala. Prorazila si cestu neorganizovanou bandou mechanikÛ a dostala se aÏ do bezprostfiední blízkosti vojákÛ. Pfiikrãen˘ postoj divoké koãky jí umoÏÀoval kdykoliv zaútoãit nebo uskoãit. Zaleskla se úzká ãepel a vzduch proÈalo zasvi‰tûní ostré jako bfiitva. Mûl jsem dojem, Ïe meã cestou roztínal i molekuly vzduchu, kaÏdopádnû ale prosekl ãelo nejbliωího Ïoldáka i s pfiilbou. V následující vtefiinû stála Branwen na opaãné stranû bojující skupiny, meã pohrouÏen˘ do podbfii‰ku dal‰ího vojáka. Stupidní instinkt prince na bílém koni mû donutil vstát a vrhnout se do víru boje. Nûkolika skoky jsem se ocitl v nejvût‰í tlaãenici. Mechanici, vydû‰ení efektivní a brutální obranou ÏoldnéfiÛ, se obraceli na útûk a motali se mi pod nohy. V krvavém blátû se válela tûla jejich kolegÛ. AÏ dosud jsme mûli nad vojáky psychologickou pfievahu, protoÏe neãekali odpor. Nyní uÏ jim bylo jasné, Ïe opravdoví protivníci jsou jen dva. Îena a chlap s nûkolika posledními náboji v pistolích. Najednou se ozvalo jedovaté syknutí a vojákovi, kter˘ stál nejblíÏ, explodoval hrudník v záplavû krve a úlomkÛ kostí. „To Krümelmann! Má odstfielovaãku!“ zafivala na mû pfies hlavy vojákÛ Bran. TakÏe jsme tfii.
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Století páry
Stránka 27
27
Sehnul jsem se, abych unikl ránû tûÏk˘m vojensk˘m meãem, klekl do bláta a zespodu stfielil svého protivníka do bfiicha. Mrtvé tûlo se na mû zhroutilo a uvûznilo mû pod sebou. V kluzkém blátû není nijak snadné odvalit ze sebe osmdesátikilového chlapa v plné zbroji, navíc mazlavého vlastními stfievy a krví. M˘ch potíÏí si v‰iml dal‰í voják, pfiistoupil na bezpeãnou vzdálenost a chystal se mne zne‰kodnit bodnutím do hlavy. Za‰klebil jsem se na nûj zpod stále je‰tû cukající se mrtvoly a stfielil ho do obliãeje. Bezhlavé tûlo se pokusilo nûkolika drobn˘mi krÛãky udrÏet rovnováhu, aÏ koneãnû padlo vedle mû. Tak konãí lidé, co nedrÏí krok s technick˘m v˘vojem. To, co bylo pfied pár lety bezpeãná vzdálenost pro meã, v éfie prachov˘ch zbraní neplatí. Oproti v‰em oãekáváním se nám podafiilo zvrátit kfiehkou rovnováhu sil v nበprospûch. Branwen tanãila po boji‰ti se sv˘m sotva metr dlouh˘m meãíkem a s rutinou zku‰eného fiezníka a grácií baletky likvidovala jednoho Ïoldáka za druh˘m. Já, stále je‰tû napÛl zavalen˘, jsem sice uÏ vyprázdnil obû pistole, zato ‰ly ale v‰echny kulky do ãerného. Krümelmann z bezpeãného úkrytu na voze likvidoval svou tichou odstfielovací pu‰kou pfiebytky. Na nohách se drÏeli jen tfii vojáci a pár dal‰ích zmizelo v noãním lese. Vtom jsem si v‰iml, Ïe se ke mnû Ïene jeden z posledních ÏoldákÛ. V ruce drÏel malou kovovou kouli. Vyhodil jsem bubínek jedné sterlingerky a zaãal do nûj horeãnû cpát tuhé papírové váleãky zb˘vajících nábojÛ. Zacvakl jsem zásobník a rozváÏnû, beze spûchu vystfielil. Skoro mû mrzelo, Ïe jsem se nedoãkal dÛstojnûj‰ího protivníka. MuÏ schytal dávku olova do hrudníku, ale je‰tû chvíli se udrÏel na nohách. Schoval jsem zbranû do pouzder a s bohat˘rsk˘m heknutím ze sebe koneãnû odvalil mrtvolu. Postfielen˘ Ïoldák se mezitím poklidnû zhroutil do pohasínajících plamenÛ ohni‰tû. Îe tam padá i s tou podivnou koulí mi do‰lo aÏ zpûtnû. Vzduchem otfiásl mohutn˘ v˘buch, mrtv˘ voják mû opût vlisoval do bahna a v u‰ích jsem pocítil vlhkost vlastní krve. To byly poslední vjemy, které jsem byl schopen zachytit.
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Stránka 28
28
Petr Schink
* * * Oãi se mi neotevíraly lehce. Chvíli jsem myslel, Ïe mi je nûkdo zatíÏil mincemi, jak se to dûlává mrtvolám. Nebylo by divu, taky jsem se dost mrtvû cítil. I kdyÏ mrtvolu nic nebolí. Mû ostfie píchalo v hrudníku a ve stehnû, v hlavû mi bolestivû dunûlo a d˘chal jsem krátce a sípavû jako dûrav˘ kováfisk˘ mûch. KdyÏ jsem koneãnû zvedl víãka, vidûl jsem jen rudou mlhu. „Tak. DrÏ oãi chvíli otevfiené, nûco ti do nich nakapu,“ promluvil nûkdo. ·kubl jsem sebou leknutím a pokusil se posadit. V˘sledkem bylo jen to, Ïe jsem zakÀuãel jako nakopnuté ‰tûnû a zase omdlel. Druhé probuzení bylo o poznání pfiíjemnûj‰í. Nûkdo mû konej‰ivû hladil po ãele a bolest ustoupila. Ten nûkdo byla Branwen, ale nehladila mû. Jen mûnila obklad. LeÏel jsem na tvrdé prkenné palandû v jednom z na‰ich vozÛ. Na‰tûstí jsme zrovna stáli, jinak by mi asi otfiesy vyklepaly mozek z hlavy. „Co se stalo?“ zachroptûl jsem. Nahromadûné hleny mi bránily mluvit zfietelnû. Musel jsem leÏet dost dlouho. „TakÏe velk˘ pistolník je opût mezi námi? No to jsme si v‰ichni oddechli.“ Mûlo to znít arogantnû a u‰tûpaãnû. Jako pokaÏdé, kdyÏ na mne promluvila. Ale neznûlo. Její hlas byl spí‰ unaven˘. A taky ustaran˘. Zvûdavû jsem na ni pohlédl zpod obkladu, kter˘ mi zastíral v˘hled. Opravdu vypadala vyãerpanû. Nebyla zranûná, nebo aspoÀ ne viditelnû, takÏe její únava pramenila nejspí‰ z toho, Ïe tu o mû celou dobu peãovala. Trochu zahanbenû jsem si uvûdomil, Ïe pod dekou a tenkou vrstvou obvazÛ jsem nah˘. Káì s vodou a pouÏitá mycí Ïínka vedle palandy mou muÏskou je‰itnost jen dorazily. „Tak ses mi koneãnû dostala do kalhot,“ pokusil jsem se odlehãit situaci. Bran pfiekvapivû zrudla jako pivoÀka a hned odvedla fieã jinam. „Ty zrádce jsme dostali. V‰echny. I ty, co utekli do lesa. Sama jsem je vystopovala a podfiízla jako prasata.“ KdyÏ mluvila o za-
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Století páry
Stránka 29
29
bíjení, do hlasu se jí hned dostalo víc energie. „Tebe sejmula pfiíruãní bomba. Myslím, Ïe tomu vy pistolníci fiíkáte granát. Stfiepiny zabily jednoho mechanika, kter˘ se tam pfiipletl. Mûls zatracené ‰tûstí. Z toho chlapa, co na tobû leÏel, zÛstala jen trocha drÛbkÛ do polívky. Jeden ‰rapnel se zastavil aÏ o tvou pistoli,“ ukázala mi sterlingerku se zdeformovan˘m bubínkem. Kdyby byla pistole nabitá, v˘buch by mi urval pÛl hrudníku. „Druh˘ ‰rapnel ti jen posekal stehno, ale nijak váÏnû.“ „Jak dlouho tu leÏím?“ vzepfiel jsem se rukama a i pfies bodavou bolest v hrudníku se posadil a stydlivû si pfiitáhl deku aÏ ke krku. „Tfii dny. Ale na‰li jsme tû aÏ den po bitvû. Byl jsi v lese, zalezl˘ v hou‰tí. Asi ses tam v ‰oku doplazil. Mበ‰tûstí, Ïe je‰tû pofiád stojíme na Willenfriedské m˘tinû. Krümelmann nafiídil inventuru nákladu a s tím zbytkem mechanikÛ to jde pomalu.“ „A to ses o mû celou dobu starala? Sama?“ do hlasu se mi asi vloudila tro‰ka ‰kodolibého zadostiuãinûní, protoÏe Branwen podráÏdûnû rozhrnula cípy krycí plachty vozu. Je‰tû vy‰tûkla: „Ano, starala. Jsi pûknej chcípák, van Hautene. Pochybuju, Ïes nám stál za ty potíÏe a prachy, kter˘ jsme do tebe nacpali.“ Pfieru‰il ji hlas zvenãí. „Tak uÏ je vzhÛru? Svolej v‰echny, aÈ se pfiipraví. Budeme pokraãovat v cestû.“ Pfiíkazy znûly jako prásknutí biãem. Ten hlas jsem je‰tû nesly‰el, ale rychle mi do‰lo, komu patfií. Na korbu vozu se vyhoupl Krümelmann. Tváfiil se stejnû pfiísnû a sucharsky jako tehdy v hospodû. Tetování ve tváfii to jen podtrhovalo. Byl ustrojen v koÏené variantû dvoufiadého obleku a nízk˘ oplechovan˘ cylindr mu na hlavû pfiidrÏovala páska pod bradou. Byla to poslední móda mezi ‰lechtici, ktefií si pûstovali povûst dobrodruhÛ a váleãníkÛ. Vhodné do vybrané spoleãnosti i na ãajov˘ d˘chánek, fiíkalo se. Ve skuteãnosti spí‰ smû‰né a nepraktické. KfiíÏem pfies záda visela Krümelmannovi metr a pÛl dlouhá pu‰ka s masivním válcov˘m tlumiãem. Odstfielovaãka, která nás pfii veãerní bitvû zachránila.
Schink - zlom
30
2.2.2010 18:33
Stránka 30
Petr Schink
Chvíli mû pozoroval dravãím pohledem a pak zaskfiípal: „Nûkdo nás zradil. Îoldácká spoleãnost, od které jsme najali vojáky je velká a zavedená. Museli ji infiltrovat pomalu a postupnû. Ty mበ‰tûstí, Ïe ses k nám dostal jen náhodou. Jinak bych tû pro jistotu nechal zhoupnout na nejbliωí vûtvi.“ Nehybn˘ma oãima sledoval, jak˘ mûl jeho proslov úãinek. „KdyÏ teì víte, Ïe nejsem zrádce, fieknete mi koneãnû, co pfieváÏíme?“ K té otázce jsem musel chvíli sbírat odvahu. Z toho ãlovûka mû mrazilo. Asi pÛl minuty jsem ãekal, a kdyÏ Krümelmann stále jen nehybnû zíral, doplnil jsem nejistû: „Prosím?“ Huben˘ technik se krátce zasmál, a pak oproti v‰em pfiedpokladÛm promluvil. „Nevím sice, k ãemu ti to bude, ale budiÏ. PfieváÏíme souãástky k sestavení lodního parostroje. S jeho pomocí koneãnû technika zlomí monopol metafysikÛ. Tihle ‰arlatáni uÏ pfiíli‰ dlouho sedí na docích jako Ïába na prameni a prodávají loìafiÛm v‰echna ta nesmyslná a pfiedraÏená magická vylep‰ení. Pro lep‰í vítr, vût‰í nosnost, rychlost…“ Neãekal bych, Ïe kdy uvidím Krümelmanna, jak ztrácí sebeovládání. „A tohle v‰echno teì umoÏní jedin˘ pfiístroj!“ pokraãoval zaujatû, jako ‰ílen˘ profesor pfiedstavující své vûdecké dítko. „Povedlo se mi vyvinout parostroj dostateãnû skladn˘, nenároãn˘ na obsluhu a zároveÀ odoln˘ vÛãi nestabilnímu prostfiedí na lodi. Jestli jeho prototyp dostanu do ·estimûstí a zprovozním, utrhá mi loìafiská gilda ruce a objednávky na dal‰í stroje se jen pohrnou!“ Najednou tetovan˘ muÏ zmlkl a namífiil na mû prst. „A tohle v‰echno chtûjí samozfiejmû metafysikové sabotovat. Nûkdo mû zradil. Ale já ho dostanu!“ Znûlo to jako konstatování. Nebyl v tom hnûv ani hrozba, jen oznámení. Pro dne‰ek uÏ mûl Krümelmann konverzace dost. Otoãil se a beze slova rozlouãení ode‰el. Chvíli jsem o jeho slovech uvaÏoval. Musel b˘t opravdu skvûl˘ technik – industriál nejvy‰‰ího zasvûcení – kdyÏ se mu povedlo nûco takového. Sly‰el jsem uÏ o podobn˘ch poku-
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Století páry
Stránka 31
31
sech, ale vût‰inou se obfií parní stroje ani nepovedlo naloÏit na loì. A pokud ano, stala se velice brzy nûjaká nepfiíjemná nehoda – v˘buch, poÏár nebo to prostû nefungovalo. ·eptalo se o sabotáÏích, ale daleko pravdûpodobnûj‰í bylo, Ïe stroje je‰tû nebyly dost pokroãilé. S hlavou plnou pfievodÛ, tlakov˘ch kotlÛ a hvízdající páry jsem si znovu lehl a zavfiel oãi. Pofiád jsem se cítil slab˘ a rozbolavûl˘. Probudilo mne kodrcání vozu. Mezerou v plachtû jsem toho moc nevidûl, a uÏ jsem mûl dost spaní. Opatrnû jsem spustil nohy na nebezpeãnû pohyblivou podlahu. Hned jsem ztratil rovnováhu, a jak jsem se ji snaÏil udrÏet, bodlo mû ve zhmoÏdûném hrudníku. Nûco sprostého jsem zafival a upadl. Bolestí mi aÏ vyhrkly slzy. V tu chvíli mne kdosi chytil v podpaÏí a bez námahy zvedl na nohy. Branwen. Musela sedût nûkde v ‰erém koutû vozu a dávat na mû pozor. Vy‰kubl jsem se a otoãil se k ní zády, abych si otfiel oãi. Nechtûl jsem, aby byla svûdkem mojí slabosti. V tu chvíli nebylo nic dÛleÏitûj‰ího. Dokonce mi bylo jedno i to, Ïe pfied ní stojím s hol˘m zadkem. Sám jsem doklop˘tal aÏ k v˘chodu z vozu a pozoroval ubíhající cestu, dokud mû nerozklepala zima. KdyÏ jsem se otoãil zpátky, bylo uÏ lÛÏko obsazené. LeÏela v nûm Branwen, nevelká, pevná Àadra vyloÏená na dece jako jablíãka na trhu, a tváfiila se dûsnû váÏnû. Vklouzl jsem k ní. Ano, nûkdy to opravdu b˘vá takhle jednoduché. JelikoÏ jsem byl zranûn˘, byla Bran nahofie a celá se pfiese mne pfielévala v rytmu kodrcání vozu. Já jen obãas potlaãil bolestné syknutí a zíral na ni, kdyÏ se proh˘bala do luku a hryzala si spodní ret, aby nás nezaslechl vozka. Pátravû jsem prsty pfiejíÏdûl po jejích stehnech, bocích, Ïebrech a krouÏil prsty kolem ztvrdl˘ch bradavek, vztyãen˘ch jako malé rÛÏové prstíky… pak se mi zatmûlo pfied oãima. „Ty jsi opravdu rychlostfielec, van Hautene,“ zachichotala se Branwen jako zlobivá holãiãka, která zrovna utrhla kfiídla mou‰e. ZároveÀ vklouzla rukou pod sebe a sevfiela v dlani mÛj penis, je‰tû lepkav˘ jejími ‰Èávami. Jen jsem zvedl
Schink - zlom
32
2.2.2010 18:33
Stránka 32
Petr Schink
oboãí a opatrnû ji ze sebe setfiepal. Bez ohledu na bolav˘ hrudník jsem byl podruhé nahofie já. „Dበsi taky?“ zeptal jsem se, kdyÏ bylo po v‰em a já si balil neforemnou tlustou cigaretu. Tísnili jsme se vedle sebe na kanapi a Branwen mi drnkala prsty na vystouplá Ïebra jako na xylofon. Jen zavrtûla hlavou a dlouh˘mi vlasy mû pfiitom lechtala na bfii‰e. Po proÏitém milování byla nezvykle tichá. Najednou vstala a zaãala se oblékat. „Tohle uÏ se nebude opakovat, van Hautene. Je ti to jasné?“ ‰pitla pfii‰krcen˘m hlasem, ale nedívala se na mû. „Patfiím nûkomu jinému.“ „Ty myslí‰ Krümelmanna? Vyka‰li se na nûj, mÛÏeme cestovat spolu.“ Sám jsem se divil, co jí to nabízím, ale nûkde hluboko jsem cítil, Ïe bych to tak opravdu chtûl. Tahle holka pro mû rozhodnû nebyla jen jednorázové potû‰ení. „Asi ti nebudu moci poskytnout takov˘ komfort jako ten suchar, ale…“ nevûdûl jsem, jak pokraãovat, a navíc jsem se najednou cítil dûsnû trapnû. Jako ‰kemrající dûcko. Branwen se ke mnû obrátila. Tváfiila se zoufale, ale zároveÀ odhodlanû. „Vyka‰lat se na nûj? VÏdyÈ pfiece ví‰, Ïe tohle nemÛÏu.“ Chvíli mû pátravû pozorovala. „Ty to váÏnû neví‰? Já jsem pfiece v˘pûstek. Stejnû jako nበtrol. To bys nefiekl, Ïe je to vlastnû brá‰ka, co?“ smutnû se usmála. „NemÛÏu Krümemanna opustit. UÏ v Líhni mû upravili pfiesnû podle jeho poÏadavkÛ. Chtûl konkubínu a zabijáka v jednom. A upravili mû i tady nahofie,“ sevfiela si hlavu do dlaní, jako by ji prudce rozbolela. „NemÛÏu odejít. Jsem jen jeho!“ Rychle sebrala zbytek svr‰kÛ, pochvu s meãíkem a sotva zpola obleãená seskoãila z jedoucího vozu, jako by tady uÏ nedokázala vydrÏet ani okamÏik. Celou dobu jsem na ni jen vytfie‰tûnû zíral. Vûdûl jsem, Ïe kromû trolÛ se pûstují i jinak upravení pololidé. Ov‰em samice byly dost neobvyklé. Existovala vÏdy jen jedna Matka, ostatní v˘pûstky byly bezpohlavní, a tak aãkoliv Branwen disponovala navenek v‰emi Ïensk˘mi atributy, uvnitfi byla stejná, jako dvouapÛlmetrov˘ trolí b˘k. Staãilo Matce správnû nadávkovat hormony a dal‰í pfiísady, aby rodila v˘pûstky li-
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Století páry
Stránka 33
33
bovolného tvaru, barvy ãi velikosti. Pfies tohle v‰echno na mû Branwenino pfiiznání zapÛsobilo jako rána palicí do hlavy. Uvolnûná plachta pleskala ve vûtru do boãnice. Jako ve snu jsem vstal z lÛÏka a vyskoãil. Zranûná noha mû neudrÏela. Plácl jsem sebou do bláta a jen taktak se odkutálel z dráhy vozu, kter˘ jel za námi. TaÏn˘ kÛÀ sklonil hlavu a zvûdavû mi frknul do obliãeje trochu pûny. „TakÏe sis vybral svoji prémii?“ ozval se KrümelmannÛv hlas. Sedûl na ‰ejtroku vedle koãího a nezúãastnûnû pozoroval, jak se válím nah˘ vedle cesty. „Nemûj strach, neÏárlím. Kdo by taky Ïárlil na v˘pûstek. Je to jen Ïiv˘ stroj. V tomhle pfiípadû na ‰ukání a zabíjení. A oboje umí sakra dobfie,“ uchechtnul se a znûlo to, jako kdyÏ zabouchnete tûÏk˘, zaprá‰en˘ foliant. „Ale mûl by ses vrátit na vÛz nebo si nûco uÏene‰. MoÏná je‰tû budeme potfiebovat tvé pistole.“ Se sklonûnou hlavou jsem poslechl. Nemûlo cenu o nûco se pokou‰et. V˘pûstky byly od narození urãeny pro sluÏbu jedinému pánovi. Bylo pfiíli‰ nebezpeãné nechat volnû pobíhat tvory, ktefií fyzicky mnohonásobnû pfievy‰ovali bûÏného ãlovûka. Mohli je uÏívat jen císafiem urãené podniky nebo jedinci, ktefií se podrobili nároãn˘m zkou‰kám a sloÏili pfiísahu o nezneuÏití. V˘pûstek uÏ v rychloinkubátoru konfrontovali s pachem, obrazem i hlasem jeho budoucího pána a pfiísnû utajovanou patentovanou metodou mu byla v‰típena absolutní poslu‰nost jediné osobû. Tohle v‰echno jsem vûdûl, ale v hloubi du‰e si to odmítal pfiipustit. Na voze jsem na‰el své obleãení srovnané do úhledného komínku. Oblékl jsem si kalhoty z pevného sukna, ko‰ili, vestu, bandalíry a koÏen˘ kabát. Ten Branwen dokonce zalátala, naolejovala a pfii‰ila na nûj nové mosazné knoflíky. Jestli tohle není dÛkaz lásky, tak uÏ nevím. Z vysok˘ch pfiezkov˘ch bot jsem musel nejprve vytfiepat zmuchlan˘ papír. Poprvé od doby, co jsem pfii‰el do zdej‰ího upr‰eného, vlhkého kraje, byly suché. KdyÏ jsem skonãil, vylezl jsem na kozlík vedle svého známého koãího.
Schink - zlom
34
2.2.2010 18:33
Stránka 34
Petr Schink
Langerhans chvíli pozoroval, jak vymûÀuju bubínek po‰kozené sterlingerky. Na‰tûstí jsem mûl jeden náhradní v bandalíru. „Dala ti ko‰em, co?“ zabruãel nakonec. Jen jsem se smutnû za‰klebil a dotáhl poslední jistící ‰roubek. „Jo, s v˘pûstkama si rad‰i nic nezaãínat. Taky jsem jednu mûl. V Lughos Stadtu. Kamarád dûlal v Líhni noãního hlídaãe a pustil mû tam na ‰ukaãku.“ Prcka chytla kecavá nálada. „Ale to byla jin‰í baba neÏ ta tvoje houÏev. Boky jak kobyla a kozy jak vozy! A KOLIK jich mûla!“ potû‰enû zamlaskal. Chvíli trvalo, neÏ mi do‰lo, Ïe vozka se spustil s trolí Matkou. Pfii pfiedstavû, jak muÏík ‰plhá na tu bezduchou horu masa a sádla a bofií se do Ïilnat˘ch ceckÛ, jsem musel potlaãit dávení. „Kámo‰e pak z Líhnû vyrazili. Pfii‰li mu na ty jeho k‰eftíky. A já svoji macandu uÏ nikdy nevidûl. TakÏe vim, jak bolí zlomen˘ srdce…“ povzdechl si a podal mi placatou láhev. „Zapij to trápení, kamaráde.“ Docela rád jsem poslechl. Spoleãné trápení jsme zapíjeli aÏ do veãera a propracovali se dvûma láhvemi vinné pálenky. Stoupala do hlavy asi stejnû decentnû jako kováfiské kladivo. „Na ty mrchy Ïensk˘! S nima to nejde, ale bez nich taky ne!“ zafival koÀák a zvedl nad hlavu poloprázdnou fla‰ku. Nad‰enû jsem zah˘kal na souhlas a Èukl do jeho láhve dfievûn˘m kalí‰kem, aÏ kofialka vy‰plíchla. Deprese byla díky pálence zaÏehnána – aspoÀ na pár hodin. Pak to bude je‰tû hor‰í. Náhle jsem se nejistû opilecky zakymácel a málem sletûl z kozlíku. Konû zoufale zarÏáli a vzepjali se v obranû pfied neviditeln˘m nepfiítelem. Jeden z nich, mohutn˘ ãern˘ valach, se vytrhl z postrojÛ, aÏ nebezpeãnû rozhoupal cel˘ vÛz, a dal se na úprk do lesa. Zbyl˘ tahoun se ho úpornû snaÏil napodobit, ale jen sebou zoufale ‰kubal a fiemení se mu zafiezávalo do masa. V kolonû jsme jeli jako první, ale podle zvukÛ za námi na tom nebyli ostatní o nic lépe. Díky kofialce jsem stûÏí vnímal. Jako pfies mlhu ke mnû pronikala úporná, podivnû cizí my‰lenka: „Uteã, uteã, uteã,
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Století páry
Stránka 35
35
UTEâ!“. Zvedl jsem se a seskoãil ze ‰ejtroku. Rád bych poslechl, ale nohy nespolupracovaly. Vozka na tom byl stejnû. Jen jsme se po sobû váleli, v marné snaze postavit se a vyplnit pfiíkaz: „Uteã!“. Jedno kam a jak daleko, jen se zbavit té bodavé, neústupné my‰lenky. Tûsnû pfied nosem mi zarachotila okovaná kola povozu, na jehoÏ kozlíku zoufale jeãel hysterick˘ koãí. Konû se zarazili v hustém podrostu u stezky a muÏ vyletûl v úÏasném pfiemetu do vzduchu. Jeho dopad byl provázen kfiupáním drcen˘ch kostí. Zmatek vzrÛstal. Konû rÏáli a h˘kali jako pominutí, ale na úzké cestû mohli jen zbûsile kopat do vozÛ pfied sebou a hryzat se navzájem do krve zpûnûn˘mi tlamami. S opileck˘m pobavením jsem sledoval, jak se v‰ude kolem rojí montéfii a vozkové a dávají se na bezcíln˘ úprk do lesa. Neodbytná my‰lenka na útûk pomalu slábla, nicménû alkoholické opojení bylo pofiád silné. Mal˘ koÀák se zatím odkutálel pod vÛz a usnul. Vrávoravû jsem vstal. Pomalu mi docházelo, Ïe se tu dûje cosi nepfiirozeného. Konû se nelekli hada na cestû nebo podobné banality. Podle nûkter˘ch pfiíznakÛ se jednalo o metafysick˘ útok, kter˘ úãinkoval i na lidi. Tohle v‰echno jsem kvÛli alkoholovému omámení vnímal jen instinktivnû, na pudové úrovni. Dlouholet˘ v˘cvik industriála a Ïivot na rozhraní techniky a metafysiky ve mnû vypûstoval zv˘‰enou citlivost vÛãi podobn˘m jevÛm. Obe‰el jsem nበvÛz. Jankovit˘ kÛÀ sebou je‰tû trhal a koulel oãima, ale uÏ byl pfiíli‰ vysílen˘, neÏ aby se mu povedlo se urvat. Vtom jsem mezi stromy spatfiil jasn˘ záblesk. Zrak mi na‰tûstí jako pistolníkovi slouÏí dobfie. Rozpoznal jsem lesk skla a matn˘ kovov˘ pablesk. To bl˘skavé cosi se teì pohnulo a zmizelo v listoví, zato jsem naplno schytal úder psychick˘m beranidlem. Imperativ „UTEâ!“ mi zadunûl hlavou. Teì uÏ jsem k mífiení ani nepotfieboval oãi. Sterlingerky vyskoãily z pouzder plynul˘m hadím pohybem a hust˘ podrost borÛvãí, mlad˘ch stromkÛ a dal‰ího zeleného prevítu pro‰ila dvojitá dávka olova.
Schink - zlom
36
2.2.2010 18:33
Stránka 36
Petr Schink
ZároveÀ se svou stfielbou jsem zaslechl jedovaté syknutí. Ten zvuk jsem si pamatoval z bitvy na Willenfriedské m˘tinû – Krümelmannova odstfielovaãka. Jako jedin˘ zÛstal Krümelmann pfii smyslech. Jeho analyticky uzpÛsoben˘ mozek se postavil na odpor nepfiirozené energii. Ale teì nebyl ãas zkoumat, na co vypálil. Skoãil jsem do mlází u cesty a nedbaje na drásance ostr˘ch vûtviãek a trnÛ, nûkolika skoky jsem se ocitl v místech, kde jsem zahlédl podezfiel˘ odlesk. O svÛj cíl bych málem zakopl. Mal˘ muÏík leÏel zkroucen˘ na vrstvû tlejícího listí jako pfierostlé spící mimino. Kulka nadûlala z poloviny jeho obliãeje fa‰írku. O kus dál jsem na‰el podivnû tvarovanou pfiilbu, po‰kozenou v˘stfielem. Na bûÏné no‰ení byla pfiíli‰ velká a tûÏká, navíc sloÏitû vykládaná mûdí a opletená izolovan˘mi kabely. Vpfiedu trãel okulár z brou‰eného skla, které po nárazu popraskalo do chaotické vitráÏe. Cítil jsem z toho silnou auru nepfiirozena. Vzal jsem tu krví opatlanou vûc a jen na krátk˘ okamÏik si ji nasadil na hlavu. Cel˘m tûlem mi pro‰lehl blesk agonické bolesti, oãi snad explodovaly a Ïaludek se stáhl v kfieãi. Na‰tûstí mne bolest roztfiásla tak silnû, Ïe helma spadla sama od sebe. Pár minut jsem byl schopen jen slintat Ïaludeãní ‰Èávy, ale bolest aspoÀ proãistila hlavu od chlastu. TakÏe jsem se nem˘lil – ‰lo o metafysick˘ zesilovaã. Jako industriál reaguju na podobné hraãky znaãnû alergicky. Ten muÏík v maskovacím ãernozeleném odûvu u m˘ch nohou hrál jen roli prostfiedníka. Zesilovaã konfigurovan˘ na tak siln˘ impuls musel zkonstruovat nûkdo mnohem mocnûj‰í. Nûkdo, koho bych si i zpit˘ do bezvûdomí v‰iml na pÛl kilometru dopfiedu. Lesem se je‰tû rozléhaly v˘kfiiky zmaten˘ch mechanikÛ, ale síla psychického pfiíkazu by mûla brzy vyprchat. Popadl jsem pfiilbu a zaãal se prodírat hou‰tím zpût k pû‰inû. U jednoho vozu stál Krümelmann, vztekle jeãel a na kohosi mimo mÛj zorn˘ úhel mífiil svojí pfiedimenzovanou flintou. Napadlo mû, Ïe muÏík s pfiilbou mûl parÈáka a vytáhl jsem sterlingerky, i kdyÏ to vypadalo, Ïe situace je pod kontrolou.
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Století páry
Stránka 37
37
Huben˘ technik se doslova tfiásl zlostí: „Hfiál jsem si zmiji na prsou! Ty jedovatá…“ Zbytek nadávek zanikl v neartikulovaném zasyãení pfies zaÈaté zuby. Îaludek se mi sevfiel hroznou pfiedtuchou. Pfiistoupil jsem blíÏe. Ten, na koho mífiil, byla Bran. LeÏela nehnutû na podlaze vozu vedle rozvázaného pytle souãástek. Ruce svírala kolem temnû rudé skvrny, která se jí ‰ífiila na podbfii‰ku. Zmohla se uÏ jen na ‰epot. „… já musela… naprogramovali… uÏ v Líhni…“ „Co to má sakra znamenat, Krümelmanne?!“ zafival jsem – víc vydû‰en˘ neÏ vztekl˘ – a namífiil na nûj obû pistole. „Dejte pryã tu pu‰ku! Co vám Branwen udûlala?!“ Sice jsem se ptal, ale ve skuteãnosti mû to nezajímalo. Vûdûl jsem, Ïe ho zabiju, aÈ uÏ fiekne cokoliv. „Co ta malá kurva udûlala? Tak se podívej sám!“ technik mi jednou rukou ukázal leskl˘ kousek kovu. Vypadalo to jako obyãejné ozubené koleãko, ale obãasné barevné pablesky, které se od nûj odráÏely, jej identifikovaly jako metafysick˘ artefakt. „Tohle mi ta zrádná bestie chtûla propa‰ovat mezi souãástky. Mûla k tomu i plánek. Vûdûla pfiesnû, kam to nastrãit!“ zamával mi pfied nosem nûjak˘m potrhan˘m kusem jemného papíru. „Kdybych uvedl parní stroj do chodu s tímhle uvnitfi, roztrhl by se bûhem nûkolika vtefiin. Technika nemÛÏe fungovat zároveÀ s metafysikou, to snad ví‰!“ „Musela jsem. Dali… pokyn… LíheÀ…“ ‰evelila dál Branwen, které smrteln˘ pot doslova splavil krásné dlouhé vlasy. Natáhl jsem kohoutky, zvedl ruku a nûkolika kroky se ocitl tûsnû vedle Krümelmanna. Musel cítit chlad oceli na ãele. Jemnû jsem ho ‰Èouchl hlavní. Ani se nepohnul. Dlouhá pu‰ka mu byla na takovou vzdálenost k niãemu, ale svíral ji, aÏ mu zbûlely klouby. „Ona mû zradila, van Hautene. Je mi jedno, Ïe ji k tomu naprogramovali. Asi uÏ v Líhni bûhem procesu pfiivykání na budoucího pána. Vûdûl jsem, Ïe jsou mocní, ale Ïe dokáÏou uplatit nûkoho v Líhni, to by mû nenapadlo. Teì ji musím zabít, to pfiece chápe‰?“ Krümelmannovi se ani nezachvûl
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Stránka 38
38
Petr Schink
hlas, kdyÏ na mû chrlil logické argumenty. Musel vûdût, Ïe ho neposlouchám, Ïe uÏ je v m˘ch oãích mrtv˘. Branwen skrz krvavé sliny naposledy zabublala: „… uÏ v Líhni…“ Stiskl jsem spou‰È. Tûsnû pfied tím mi ale v hlavû explodoval ohÀostroj svûtel. Ztratil jsem vládu nad konãetinami a sesunul se do kolejí vyjet˘ch v bahnû. MÛj poslední pohled sklouzl po Langerhansovi. Stál nade mnou se silnou vûtví v ruce a tváfiil se hloupû a nechápavû. * * * V posledních nûkolika dnech jsem se tolikrát probíral z bezvûdomí, Ïe jsem zaãal pochybovat, jestli to má vÛbec smysl a nemûl bych rad‰i zÛstat v limbu nadobro. LeÏel jsem s oãima zavfien˘ma a pokou‰el se nevzpomenout si, co se vlastnû stalo. Vzpomínky si ale nûjakou skulinku pfiece na‰ly. Proti své vÛli jsem Krümelmanna chápal. Branwen málem pfiekazila jeho Ïivotní dílo. V tu chvíli bylo jedno, Ïe ji nûkdo zneuÏil a zajistil si její poslu‰nost uÏ v inkubátoru. Její sabotáÏ byla pojistka, kdyÏ selhala vzpoura ÏoldákÛ. Skryt˘ program v její mysli musel spustit nûjak˘ vnûj‰í ãinitel, pfiedpokládám, Ïe psychick˘ útok toho muÏíka s helmou. V‰echny ostatní pfiinutil k panickému útûku, ale pro její mozek to byl povel k ãinu. Tohle v‰echno jsem chápal, ale pfiesto se mi pofiád vracel obraz Krümelmanna, jak stfiílí Branwen do bfiicha jako vzteklou fenu. Jak se jí mezi prsty pfiitisknut˘mi na dûsiv˘ prÛstfiel valí víc a víc krve. Jen kvÛli nûjakému zkurvenému stroji. Zaãalo to ve mnû opût vfiít, touÏil jsem sevfiít v rukách ten jeho huben˘, vrásãit˘ krk. Otevfiel jsem oãi do tmy a zkusil se posadit. Ne‰lo to. Nûkdo mû svázal a nechal leÏet na voze jako pytel. „Klidnû leÏ, kámo. Mohlo by se ti udûlat blivno, byls mimo dva dny,“ poznal jsem LangerhansÛv hlas. „·éfík mi poruãil tû hlídat, abys prej nepo‰kodil náklad, heh!“ uchechtl se. „Jako by nebylo jasn˘, Ïe bys daleko rad‰i po-
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Století páry
Stránka 39
39
‰kodil jeho.“ Vozka se na chvíli odmlãel. „Musí‰ mi prominout, Ïe jsem tû bacil. Ale to ví‰, Krümelmann platí…“ Dál jsem neposlouchal. Pokusil jsem se nûjak na holé podlaze uvelebit a znovu usnout. Opravdu se mi udûlalo zle. Toãila se mi hlava, i kdyÏ jsem leÏel, a veliká mûkká boule v zátylku bolela jako ãert. Náladu jsem v‰ak mûl povznesenou. UÏ jsem nechtûl Krümelmanna zabít. Díky Langerhansov˘m slovÛm mû napadl mnohem lep‰í zpÛsob, jak jej zasáhnout na tom nejcitlivûj‰ím místû. V následujících nûkolika dnech mi sice sundali pouta, ale byl jsem neustále pod dohledem. Vût‰inou mû hlídal Langerhans, obãas nûkter˘ z montérÛ. V jejich oãích jsem byl hrdina, kter˘ jim na Willenfriedské m˘tinû zachránil zadek, takÏe se ke mnû chovali se zvlá‰tní smûsicí úcty a odtaÏitosti. Krümelmann jezdil celou dobu sem a tam a neustále kontroloval náklad. Mû si ani nev‰iml, coÏ jsem mu oplácel stejnou mincí. Jak jsme se blíÏili k ·estimûstí, prales Rozhraní pomalu ustupoval fiídkému osídlení. Na‰e trasa vedla nejuωím místem divoãiny. Na obou koncích z ní ukusovala lidská sídla, i kdyÏ ‰lo jen o zálesácké osady a samoty. Mûsto se ohlásilo dlouho pfiedem slan˘m pachem mofie a rybiny. KdyÏ jsme dorachotili na dohled, zrovna zaãalo snûÏit. Studen˘ mofisk˘ vítr bodal do obliãeje krystalky ledu a snûhu, ale oproti zahnívající lesní vlhkosti to byla vítaná zmûna. Mûstské hradby, které se r˘sovaly na obzoru, plnily spí‰ estetickou neÏ obrannou funkci. UÏ podle jména bylo zfiejmé, Ïe se ·estimûstí skládá z pÛltuctu pfiímofisk˘ch osad. PÛvodnû rybáfiské vesnice se kdysi dávno spojily a vytvofiily bohaté pfiístavní sídlo, u jehoÏ bfiehÛ konãily snad v‰echny obchodní lodû. Z vnitrozemí útok nehrozil, ale i tak si mûsto na dÛkaz prosperity nechalo postavit hradby od pfiedního architekta císafiství. Bûlostná zeì z le‰tûného kamene se táhla nûkolik mil po celém vnitrozemském okraji ·estimûstí, pfieru‰ovaná jen ‰esti hlavními branami. Brána, kterou jsme se chystali vjet my, byla otevfiená a stfieÏená jen symbolicky dvûma vyfintûn˘mi vojáky s mu‰ketami.
Schink - zlom
40
2.2.2010 18:33
Stránka 40
Petr Schink
Vrata okovaná masivními pruty oceli na nás zívala a stavûla na odiv mechanismus ozuben˘ch kol, kter˘ byl schopen bûhem nûkolika vtefiin pûtimetrová kfiídla neprody‰nû uzavfiít. Podomnímu obchodníkovi bych neradil nechávat nohu ve dvefiích. Písty a táhla soustrojí se leskly olejem a nikoho nenechávaly na pochybách o své funkãnosti. Na‰e zablácené vozy s potrhan˘mi plachtami a u‰l˘mi valachy se tady opravdu vyjímaly. Nikdo nám ale nevûnoval více neÏ jeden pohled, podobné karavany tu vídali dennû. Sotva jsme projeli branou, pfiiharcoval si to ke mnû Krümelmann. Sáhl do sedlové bra‰ny a vrátil mi zbranû. Bez nábojÛ samozfiejmû. „Svoji práci jsi zastal, pistolníku. Víc uÏ o tom, co se stalo, nechci mluvit. A neradil bych ti zdrÏovat se dlouho ve mûstû. Jestli tû moji lidé naãapají poblíÏ pfiístavu, mají pfiíkaz bez varování tû zabít.“ Beze slova jsem pfiijal pistole a seskoãil z kozlíku. Jedin˘ pohled a pokynutí na rozlouãenou jsem vûnoval Langerhansovi. KoÀák se na oplátku nejistû za‰klebil a zabodl oãi do zemû. Karavana mû s rachotem minula a zmizela v zatáãce. Vydal jsem se hledat nejbliωí krãmu s noclehem. V ·estimûstí jsem uÏ kdysi byl. Tehdy sem mÛj mistr Bendygeydvvran pfieváÏel nûjaké manuskripty pro potfiebu zdej‰í university. Její vûÏe se tyãily – jako tradiãnû v‰echny vûÏe metafysikÛ – ve stfiedu mûsta. Já ale zÛstal u hradeb v chudinské ãtvrti. Den se pomalu ch˘lil k veãeru a v‰udypfiítomní stánkafii balili zboÏí, vût‰inou ryby na tisíc zpÛsobÛ: nakládané, marinované, uzené, peãené, vafiené, v klobásách a snad i v pudingu. Bylo nemoÏné projít kolem a okamÏitû nenaãichnout rybinou. Jakmile jsem se‰el z hlavní ulice, dláÏdûné Ïulov˘mi koãiãími hlavami, stala se z cesty nejprve stezka zpevnûná dfievûn˘mi deskami za‰lapan˘mi do bláta, pozdûji jen blátivá pû‰ina. Prodíral jsem se pestrou sebrankou lidí, od otrhan˘ch nuzákÛ pfies námofiníky a obchodníky, ktefií hledali povyraÏení u lacin˘ch kurev, aÏ po nûkolik vy‰Àofien˘ch aristokratÛ dokazujících si svou odvahu, aby mûli o ãem vyprávût pfii ãajov˘ch d˘cháncích.
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Století páry
Stránka 41
41
Hradby, z vnûj‰í strany tak velkolepé, byly zevnitfi olepené dfievûn˘mi chajdami nebo v lep‰ím pfiípadû domky z rychleného kamene, coÏ byla ka‰e, která po nalití do forem ztuhla v porézní tvrdou hmotu. Kvalitou se ov‰em kameni zdaleka nevyrovnala. Jednu takovou budovu jsem si vybral. Do ulice pfieãnívala dfievûná deska s ‰i‰atû namalovan˘m lodním kormidlem a nápisem Námofiníkovo ‰tûstí. Nebyl jsem si tak docela jist˘, jestli jde o hospodu nebo nevûstinec. Jak se ukázalo, kdyÏ jsem vstoupil, byla to kombinace obého. Úzká dlouhá místnost tonula v koufii. Rozeznával jsem pach tabáku, marihuany, dehtu a potu. Na jednoduch˘ch dfievûn˘ch lavicích sedûlo nûkolik chlápkÛ, ktefií popíjeli a omakávali dvû nebo tfii utahané Ïenské, které pfied nimi korzovaly v síÈovan˘ch hadfiících. Po vratkém schodi‰ti z patra scházel prototyp mofiského vlka. Utahoval si opasek na vydutém pupku a vláãel za sebou hubenou holku zmalovanou jako klaun. Dûvãe vypadalo znaãnû pouÏitû. K tomu v‰emu tklivû vyhrávala tahací harmonika. No prostû drsná putyka, jako kdyÏ vy‰ije. Vychrtlá stará hospodská sedûla za pultem a jen nepfietrÏitû ãepovala pivo a ‰íbovala korbele dál po pultu, kde si je lidi rozebírali. Pfies v‰eobjímající hluk jsem na ni zafival svÛj poÏadavek. Chvíli jsem myslel, Ïe je nahluchlá, aÏ posléze mi do‰lo, Ïe jen nedokáÏe pochopit, Ïe tady chci pfiespat celou noc a opravdu, ale opravdu nestojím o spoleãnost nûkteré z místních krasavic. KdyÏ jsem na podrápaném pultu roztoãil stfiíbrÀák, hned se jí chápavost i sluch vrátily. „A bude si velkomoÏnej pán pfiát e‰tû nûco? Snídani do postele? Za men‰í pfiíplateãek by to bylo s plnou penzí i s osobní obsluhou, esli chápou,“ kfiivû se usmála bezzubou hubou. Zfiejmû se nedokázala zbavit fixní ideje, Ïe v‰ichni na celém svûtû touÏí po jejích syfilitick˘ch dûvkách. „Tu snídani bych bral. A pfiineste mi do pokoje i ranní noviny,“ shrábl jsem klíãe a vyrazil po rozvrzan˘ch schodech. Cestou jsem se otfiel o bfiichatého námofiníka. Nezletilou kurviãku uÏ pustil, teì stál o kratochvíle jiného
Schink - zlom
42
2.2.2010 18:33
Stránka 42
Petr Schink
druhu. Zastoupil mi cestu a zkroutil vûtrem o‰lehan˘ ksicht do zufiivé grimasy. Na tohle jsem nemûl náladu. Jen jsem poodhrnul cíp plá‰tû a ukázal paÏby kvérÛ. Bitkafi o nûkolik odstínÛ zbledl a zaãal si vyhlíÏet nûkoho jiného na hraní. Pokoj svou strohostí pfiipomínal lodní kajutu. ·iroké tvrdé lÛÏko, noãník, stolek a smaltované umyvadlo na ‰tokrleti. Od okolních kabin mû dûlila pouze tenká prkenná pfiepáÏka. Bylo by mi ale jedno, i kdybych mûl spát na holé zemi nebo v královském loÏi. Prostû jsem sebou hodil na proleÏelou matraci a usnul v botách. Ráno mû probudila sama hostinská. Babizna se rozhodla oprá‰it své nejménû ãtyfiicet let zapomenuté pÛvaby a ohromit mû hedvábn˘m Ïupánkem s vínovû rud˘m negliÏé vespod. Nebo jsem jí kfiivdil a byl to její bûÏn˘ denní úbor. Trochu mnou ta pfiedstava otfiásla. KaÏdopádnû jsem s chutí spofiádal sázená vejce a kávu a zaãetl se do ·estimûstského kur˘ra, kterého mi také pfiinesla. Tiskafiská ãerÀ je‰tû ani pofiádnû nezaschla. Ve sloupku denních aktualit se skvûlo ironicky ladûné oznámení: VeleváÏen˘ pan Joachim von Krümelmann, technik II. fiádu Císafiské akademie vûd, poctil vãera na‰e mûsto svou náv‰tûvou. Bûhem ní hodlá pfiedvést svÛj fenomenální nov˘ vynález, a sice parní stroj nové konstrukce, vhodn˘ údajnû i k pohánûní lodí. Jistû si v‰ichni pamatujeme na fiasko minulého roku, kdy s podobnou technickou vymoÏeností pfii‰el pan Gwydion von Gallwitz, a na nejv˘‰e trapné následky jeho experimentu. Svobodn˘ pán z GallwitzÛ tehdy vyhodil do povûtfií celou boudu, v níÏ svÛj parostroj pfiipravoval, a vzhledem k tomu, Ïe ta se nacházela v centru hlavního rybího trhu, musela b˘t na úkor dûdicÛ jeho pozÛstalosti o‰krabána omítka v‰ech sousedních domÛ, které i pfies v‰emoÏné sanaãní práce dodnes nechutnû páchnou zkaÏen˘mi rybami. Omítka, rybina i zbytky pana Gallwitze byly pak vzhledem ke své neodluãitelné promí‰enosti spoleãnû uloÏeny v rodinné hrobce. OprostûmeÏ se v‰ak od v‰í pfiedpojatosti a nedÛvûry a popfiejme panu von Krümelmann s jeho zajisté skvostn˘m vynálezem mnoho úspûchÛ.
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Století páry
Stránka 43
43
První pfiedvádûní parostroje se má konat jiÏ za t˘den, a to pfiímo v praxi, na lodi Veselá Bûtka, vlastnûné gildou Námofiního obchodního svazu. Mecená‰i projektu jsou Námofiní obchodní svaz, Kovodûln˘ závod pana Ruperta Penkawra, Obchodní a stûhovací spoleãnost pana Milia Langerhanse a 1. císafiská uhelná svobodného pána Kelemona van de Soot. To bylo v‰echno, co jsem potfieboval vûdût. Vyrazil jsem do mûsta, které uÏ oÏívalo dopoledním ruchem. V ·estimûstí to znamenalo, Ïe rybáfii z mofie vytahali tuny ryb, chobotnic, krabÛ a dal‰í havûti a prodejci v‰eho druhu je zaãali ometat pod nosy nevinn˘ch kolemjdoucích. Jestli jsem si dobfie pamatoval, obchodní ãtvrÈ by nemûla b˘t daleko. Po dlouhém natfiásání na voze jsem se rozhodl vydat na nákupy pû‰ky. Jemn˘ popra‰ek snûhu, kter˘ pfies noc napadl, kfiupal pod nohama. O nûkolik ulic dál krámky s rybami zmizely jako kdyÏ utne a udûlaly místo zdûn˘m obchÛdkÛm s divy z celého svûta, které sem dennodennû pfiiváÏely obchodní koráby. S jemn˘m mrazením v zádech jsem minul obchod s metafysick˘mi pomÛckami. z v˘kladní skfiínû na mû mázdrou potaÏen˘m okem zíral mlok naloÏen˘ v lihu a otevfien˘mi dvefimi byly vidût zaprá‰ené kupy grimoárÛ, vr‰ící se do dvoumetrov˘ch sloupcÛ. Na policích pfied vchodem se kupily bezcenné talismany, ‰tístka, formulky psané údajnû panenskou krví a okuláry, skrz jejichÏ polarizovaná skla mohlo cviãené oko nahlíÏet do svûta duchÛ… Pr˘. Obchod s tím, co jsem potfieboval, byl aÏ v jedné z boãních uliãek. Technika nebyla v ·estimûstí vítaná, monopol tu díky penûzÛm z loìafiství drÏeli metafysikové. Poìoban˘, zarostl˘ prodavaã na mû spiklenecky zamrkal, kdyÏ si v‰iml m˘ch pistolí. „Jak vidím, zavítal k nám bratr industriál. To je hotové poÏehnání v dne‰ních ãasech. Vidûl jste ty kejklífiské nechutnosti, co vystavují v obchodû naproti? Prodávají pr˘ panenskou krev na litry! Odporné! Pfii vût‰í objednávce sleva pÛl zlatky na decilitr!“ odplivl si pohor‰enû na za‰lapanou podlahu. Taková kvanta mi znûla dost
Schink - zlom
44
2.2.2010 18:33
Stránka 44
Petr Schink
nepravdûpodobnû, leda by mûli nûkde v kumbále dojírnu panen napíchnut˘ch na vakuové odsávaãky krve. Ten fousat˘ chlapík byl nejspí‰ fanatik. MoÏná stoupenec jednoho z antimetafysick˘ch spolkÛ. Ale to nehrálo roli, hlavnû kdyÏ bude mít kvalitní zboÏí. Utnul jsem jeho náfiky. „Potfiebuju ledek, uhlí a síru tak na stovku patron. A ne‰iìte to, moje pistole snesou pofiádnou dávku ãerného prachu.“ Prodavaã zmlkl a zaãal na pfiesné váhy sypat poÏadované chemikálie. Jen si pod fiídk˘m knírem mumlal nûco jako „Jedna kulka, jeden meÈák!“ „A samozfiejmû olovûné stfiely. Jo a pfiidejte mi i voskovan˘ papír na patrony a zápalné kapsle.“ Mohl jsem si koupit hotové patrony, ale z hluboce zakofienûného staromilství jsem si stfielivo nejradûji pfiipravoval sám. Taky mi pistole nikdy nevybuchla v ruce. „To bych pro vás mûl novinku. Mosazné nábojnice. VydrÏí desítky v˘stfielÛ! Staãí jen pfiebít a jít!“ zadeklamoval. Zatváfiil jsem se podezíravû, ale nakonec jsem si nechal vnutit deset kovov˘ch nábojnic na zkou‰ku. UÏ zb˘valo jen to nejdÛleÏitûj‰í. Základní kámen celého plánu, s nímÏ v‰echno stálo a padalo. Pro‰el jsem celou obchodní ãtvrÈ a pro‰mejdil v‰echny krámy. Pfies urãit˘ odpor jsem vlezl i do toho metafysického. Samozfiejmû bezv˘slednû a vysok˘, skoro mumifikovan˘ metafysik s tlust˘mi br˘lemi dostal z mé aury hysterick˘ záchvat. AÏ na samém okraji obchodní ãtvrti jsem to na‰el – domácí potfieby. Pûchovaã na brikety se dal sehnat jedinû tady. Mûl jsem ‰tûstí a usmûvavá prodavaãka mi pfiidala i pár kilo uhelného mouru. ObtûÏkán tímhle úlovkem jsem zamífiil zpátky do Námofiníkova ‰tûstí. Nákupy jsem zabil cel˘ den, takÏe jsem si u babky poruãil veãefii do pokoje. Tác s kusem hovûzího, chleba a máz piva mi pfiinesla ta hubená holka, kterou jsem zahlédl vãera na schodech. Její klaunské líãení nebylo ani tak líãení, ale monokly velikosti muÏské pûsti a napuchl˘, praskl˘ ret. Jako dezert mi beze slova naservírovala v˘bûr ze dvou kondomÛ – jemného z ovãího stfiívka a tlust‰ího gumového, pfie-
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Století páry
Stránka 45
45
zdívaného holínka, kter˘ v‰ak lépe bránil nákaze venerick˘mi chorobami. Nekompromisnû jsem ji vystrãil ze dvefií. Z nûjakého dÛvodu se mi udûlalo zle z celého svûta, a kdybych se na ni díval je‰tû okamÏik, asi bych ji musel taky zfackovat. Paradoxnû mi svou flegmatiãností a du‰evní zmrtvûlostí pfiipomnûla Branwen, která byla prav˘ opak. Potfieboval jsem nûco dûlat, abych se zase neponofiil do lítostivé deprese. RozloÏil jsem balíãky s nákupem po stole a zaãal odsypávat do trubiãek z voskovaného papíru pfiesnû odmûfienou smûs ledku, uhlí a síry. To v‰echno utûsnit, pfiidat kuli a znovu utûsnit. Je‰tû dozadu pfiilípnout zápalnou kapsli a pak to v‰echno zopakovat. Osmdesátkrát. KdyÏ jsem skonãil s papírov˘mi náboji a v‰echny je nadávkoval do kapsiãek bandalíru, mohlo b˘t kolem druhé v noci. Zb˘valy mosazné nábojnice, které jsem nacpal opravdu hodnû pfiedimenzovanou dávkou ãerného prachu i olova. V˘teãnû se hodily pro mÛj plán. Teì jsem z pytlíku vysypal i ãernouheln˘ mour a smísil jej s trochou vody. Vzniklou hutnou ka‰i jsem natlaãil do pûchovaãe na brikety a zaãal po nûm dusat, aÏ z vedlej‰ího pokoje nûkdo vesele zahalekal: „Hej, kamaráde! Hezky ji tam rajbuje‰!“ Ke vzniku opravdu pûkné, rovnomûrné a nerozpadávající se briketky je zapotfiebí znaãná síla. KdyÏ jsem byl u desáté, mûl jsem uÏ takov˘ grif, Ïe bych se tím mohl Ïivit. Je‰tû do hmoty vmáãknout kovové nábojnice, neÏ vyschne a bude pfiíli‰ kfiehká a drolivá. âern˘ prach na‰tûstí není choulostiv˘ na vlhko. Vypadal jsem po tom v‰em jako moufienín. Upocen˘, zad˘chan˘ a ospal˘ moufienín. Tváfie zãernalé uhlím jsem neum˘val. I sebemen‰í v˘hoda se bude hodit. Navlékl jsem si kabát a krk i ãást obliãeje zabalil do tlusté tmavé ‰ály, kterou jsem dnes odpoledne koupil. Zãásti jako maskování, zãásti proto, Ïe uÏ zaãínala b˘t opravdu tfieskutá zima. Z Námofiníkova ‰tûstí jsem vy‰el zadním vchodem pfies kuchyÀku. Staãilo kuchafii vtisknout do dlanû mûìák a na nic se neptal. Záletné manÏely utíkající pfied Ïárliv˘mi manÏelkami tady museli mít dnes a dennû.
Schink - zlom
46
2.2.2010 18:33
Stránka 46
Petr Schink
Noãní zábava na ulici právû vrcholila. Kolem provrávorala kumpanie opil˘ch námofiníkÛ za zpûvu písniãky o rozpustilém plavãíkovi s tváfiiãkami jako broskev. Do této ãásti mûsta droÏkáfii tak pozdû v noci nezajíÏdûli. Pfied jedním z bordelÛ je‰tû pochybnûj‰í povûsti neÏ Námofiníkovo ‰tûstí klimbal aspoÀ unudûn˘ tahoun dvojkolky. Zákazník, kterého sem dovezl, se asi v domû rozko‰e zdrÏel pfiesãas. Neurval˘m zatfiesením jsem ‰lachovitého chlapíka s objemn˘mi stehny a l˘tky probudil a oznámil mu, Ïe se potfiebuju dostat do pfiístavu. Sehrál jsem turistu, kter˘ v opilecké náladiãce zatouÏil uvidût ten technick˘ div, o kterém se teì tolik mluví, a dokonce i pí‰e v novinách – parostroj na pohánûní lodí. Bl˘skavá zlatka dodala mé historce na vûrohodnosti. Tahoun se dal do bûhu, aÏ mu ledové bláto odstfiikovalo od bot. Na cestu nám komíhavû svítila petrolejová lucerna zavû‰ená na konci oje. Tenhle zpÛsob dopravy byl pro ·estimûstí specifick˘, v Ïádn˘ch jin˘ch sídlech císafiství jsem se s ním nesetkal. Asi jej pfiejali z nûkteré zemû, s níÏ ·estimûstí udrÏovalo námofiní kontakt. Chlap, zapfiaÏen˘ v jakési obdobû chomoutu, funûl jako v posledním taÏení, ale udrÏoval konstantní tempo a vozík zbûsile skákal na koãiãích hlavách. Dfievûné sedátko mû mlátilo do kostrãe i pfies tenké polstrování. Projeli jsme vylidnûn˘m centrem – ctihodní obãané buìto spali nebo si uÏívali v chud‰ích a zábavnûj‰ích ãtvrtích – a bûhem slabé pÛlhodiny jsme se dostali na doslech a posléze i dohled mofie. MûÀavá vodní plocha se studenû tfipytila ve svûtle mûsíce a aspoÀ odsud, z dálky, vypadala kfii‰Èálovû ãistá. „Nevím… huf huf… co tady chcete vykoukat… ufff…“ zad˘chanû ze sebe vyráÏel tahoun a opfiel se dlanûmi o svalnatá stehna. „Makaj na tom jenom ve dne, a stejnû je v‰echno zavfien˘ v tamt˘ boudû,“ ukázal na plechov˘ hangár. Vypadal opu‰tûnû, ale nevûfiil jsem, Ïe ho Krümelmann nenechal hlídat. „Ale to je va‰e vûc,“ tahoun popadl oj vozíku, a kdyÏ jsem ho podesáté ujistil, Ïe nechci, aby na mû ãekal, pomalu odklusal.
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Století páry
Stránka 47
47
Snad uÏ za hodinu nebo dvû vytáhnou na mofie rybáfii se sv˘mi loìkami a utahaní námofiníci se vrátí do kajut s novou sbírkou pohlavních chorob. Zatím byl ale pfiístav liduprázdn˘. Po nûkolika nenápadn˘ch pfiískocích ve stínu okolních stavení a boudiãek na loìky jsem se ocitl u hangáru. StráÏe stály jen vpfiedu, u ‰irok˘ch vrat rozeÏran˘ch slan˘m vûtrem. Prozradily je Ïhnoucí koneãky cigaret a tlumen˘ rozhovor o v˘sledcích kriketové ligy v Lughos Stadtu. Vûtrací okénko pod ‰ikmou stfiechou z vlnitého plechu zvalo dovnitfi. Naskládal jsem do vratké vûÏe nûkolik dfievûn˘ch krabic po vybaleném zboÏí a vy‰plhal nahoru. Do okna z neprÛhledného prÛmyslového skla staãilo jen ‰Èouchnout, aby… se ozvalo pfií‰erné, nesnesitelnû hlasité vrznutí. ZÛstal jsem zavû‰en˘ pÛlí tûla uvnitfi, pÛlí venku a ãekal, co bude dál. Nebylo nic, ale pfiesto jsem pro jistotu chvíli poãkal a komíhal nohama v prostoru. KdyÏ uÏ mne opou‰tûl cit v zadní polovinû tûla, rozhodl jsem se, Ïe to prostû risknu a spustil jsem se do tmy. Podlaha z rychleného kamene mi uklouzla pod nohama a kolem se zvedl oblak prachu a pilin. Oãi si pomalu zvykaly na temnotu, naru‰ovanou jen mûsíãním svûtlem, pronikajícím poloprÛsvitn˘mi okny u stropu. Hangár byl mnohem vût‰í, neÏ se zvenãí zdálo. Pouze malou ãást zaplÀoval KrümelmannÛv parostroj. V pfií‰efií se r˘soval tlakov˘ kotel, kter˘ svou velikostí pfiipomínal sotva vût‰í prádelní hrnec. Stroj nebyl zdaleka hotov˘. Vût‰ina souãástek zÛstávala v pytlích, chránûná pfied po‰kozením pilinov˘mi pol‰táfii. Finální úpravy probûhnou aÏ na lodi. I tak ale parní stroj pÛsobil impozantnû a hlavnû geniálnû jednodu‰e. Nale‰tûná ocel, táhla, písty, ozubená kola a pfievody… to v‰echno jsem ani nebyl schopen pojmenovat, ale pfiesto jsem jejich uspofiádání v systému podvûdomû chápal. Skoro mi pfii‰lo líto toho, co jsem pfii‰el udûlat. Skoro. To, co jsem hledal, leÏelo zatím pfiikryté plachtou v koutû hangáru. Odhrnul jsem ji a dal se do zoufalého ka‰le. âernoãern˘ prach se pfiipojil k maskování na obliãeji. Pod plachtou
Schink - zlom
48
2.2.2010 18:33
Stránka 48
Petr Schink
leÏelo nûkolik byteln˘ch beden s vybledl˘m razítkem VAN DE SOOT – 1. CÍSA¤SKÁ UHELNÁ. Tohle jméno uvedené v novinách mû dnes ráno inspirovalo. V dolech pana Kelemona van de Soot se tûÏilo v celém císafiství vyhlá‰ené vysokov˘hfievné ãerné uhlí. Nebyl to rozhodnû Ïádn˘ uheln˘ velkobaron, jeho produkce byla spí‰e zanedbatelná. Ale dokázal chytfie vyuÏít ‰lechtického pÛvodu a zaloÏit na nûm reklamu. Aristokrati a parní baroni si zakládali na tom, Ïe jejich stroje jsou pohánûny právû Ïárem van de Sootova uhlí. A pan Joachym von Krümelmann, aãkoliv jinak to byl asketa bez vztahu k okolnímu svûtu, nebyl v tomto v˘jimkou. Pár beden Kelemonova uhlí si opatfiil aspoÀ na ukázkov˘ provoz své vysnûné ma‰iny. Vytáhl jsem tesák skryt˘ v nohavici a se zaskfiípûním vypáãil dekly nûkolika krabic. Kusy uhlí se leskly jako ãerné zlato. Koneãnû jsem mohl shodit ze zad pytel s briketami, kter˘ mne nepohodlnû tlaãil. Rozházel jsem pár zmanipulovan˘ch briket co moÏná nenápadnû mezi uhlí a pak zase víka pfiiklopil. Skfiípání bylo tentokrát snad je‰tû hor‰í. Brikety by pfii bliωím pohledu samozfiejmû od uhlí rozeznal kaÏd˘, ale pochyboval jsem, Ïe zrovna s tímhle si bude Krümelmann dûlat hlavu a podrobí kaÏd˘ kus osobní inspekci. AspoÀ pár ostfie nabit˘ch briket se do kotle dostane a potom… BUM! Konec v‰ech Joachimov˘ch snÛ. Zrovna jsem pfiikrãen˘ v podfiepu rozkládal plachtu na zakrytí beden, kdyÏ mû nûkdo pra‰til do nohy. Zafival jsem a instinktivnû se pfievalil pfies rameno, abych se dostal z dosahu útoãníka. Plá‰È se mi pfiitom pfiehrnul pfies hlavu. Následoval krátk˘ zápas s dlouh˘mi cípy kabátu, ale nakonec jsem slavnû zvítûzil a postavil se. Proti mnû stáli dva stráÏní zvenku. UÏ nekoufiili a tváfiili se pfiesnû jako ten typ pitomcÛ ochotn˘ch poloÏit Ïivoty za kdejakou hovadinu, které zrovna vûfií. Poznal jsem v nich bezejmenné montéry, s nimiÏ jsem cestoval. Riskoval jsem pohled na bolavé stehno. Kalhoty byly proÈaté a rána se zastavila aÏ o pochvu tesáku z tvrdé kÛÏe. Útoãník nejspí‰ ve tmû hangáru nevidûl, kam pfiesnû seká, zvlá‰tû kdyÏ jsem se krãil u zemû.
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Století páry
Stránka 49
49
StráÏn˘ nalevo po mû vyjel nízk˘m bodnutím. Neohrabanû svíral krátk˘ tûÏk˘ meãík a bylo znát, Ïe by mu do ruky pasoval spí‰ hever nebo jiné náfiadí. Automaticky jsem sáhl po sterlingerce, ale je‰tû pfiedtím, neÏ jsem vypálil, mi do‰lo, Ïe takhle bych se Krümelmannovi prozradil. Montéfii mû snad nepoznali, a jestli se mi povede pláchnout, budou to povaÏovat jen za bûÏnou vloupaãku. Pfiehodil jsem tûÏkou pistoli ve vzduchu a chytil ji za hlaveÀ. ZároveÀ jsem kryl v˘pad stráÏného. V boji chladn˘mi zbranûmi neexceluji, ale nûjak se mi povedlo zachytit meãík zá‰titou tesáku a znehybnit ho. Jedním krokem jsem byl u stráÏného a pra‰til ho okovanou paÏbou pistole po hlavû, aÏ to o‰klivû luplo. To uÏ u mû byl druh˘ montér a udefiil mû do ruky obu‰kem. Zmohl jsem se jen na pfiidu‰ené vykviknutí. PaÏe mû zabrnûla od koneãkÛ prstÛ po rameno a pustil jsem tesák. Nebo moÏná taky ne, nûjak jsem v ní úplnû ztratil cit. Zato zbytkem tûla rezonovala údûsná bolest. Skrãil jsem se na bobek a sevfiel poranûnou ruku mezi koleny. StráÏn˘ proÏíval své malé vítûzství, sebejistû ke mnû pfiikroãil a plácal si obu‰kem do dlanû. Blbec. Nev‰iml si, Ïe ‰lápl na plachtu, kterou byly pÛvodnû pfiikryté bedny s uhlím. Zdravou levaãkou jsem popadl její cíp a zatáhl, aÏ jsem se pfiekulil nazad. Chlápek pfiekvapenû vyjekl a pfiistál tvrdû na zádech. To uÏ jsem byl u nûj a zaãal ho zpracovávat paÏbou kvéru. Tenhle to nemûl tak jednoduché, jako jeho kolega. Párkrát jsem sly‰el prasknutí kosti, neÏ pfiestal fivát a upadl do bezvûdomí. Jestli jeho vinou uÏ nikdy nezmáãknu spou‰È pravou rukou, byla ta nakládaãka je‰tû málo. Zad˘chanû jsem vstal a vydal se k v˘chodu, zranûná paÏe se mi klimbala jako polámané kfiídlo. Dvefie hangáru byly pootevfiené a já byl za to vdûãn˘. Teì bych se tûÏko ‰plhal do ok˘nka. Na silnici vedoucí do centra mûsta jsem zahlédl povûdom˘ stín. „Já vûdûl, ‰éfe, Ïe mû je‰tû budete potfiebovat,“ zahalekal dobromyslnû tahoun dvojkolky. „DomÛ, nebo toho je‰tû nemáte dost? Znám jeden prímovej lokál, kde zavíraj aÏ kolem osm˘ ráno.“
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Stránka 50
50
Petr Schink
ZtûÏka jsem dopadl na sedátko a ukázal zdravou rukou pfied sebe: „K bránû.“ Slunce zrovna vstávalo z ledového oparu, kdyÏ jsme vyrazili na cestu. * * * PÛvodnû jsem chtûl vypadnout z mûsta uÏ tu noc, ale únava mû pfiemohla a pfiespal jsem je‰tû jednou u Námofiníkova ‰tûstí. Tedy prospal jsem tam skoro cel˘ den, jak mû ta noãní v˘prava zmohla. Ani v jednûch novinách – ·estimûstském Kur˘rovi ani Vûstníku Námofiního obchodního svazu – nestálo nic o pfiepadení Krümelmannovy dílny. Asi nechtûli dûlat zbyteãn˘ rozruch, kdyÏ se nic neztratilo ani nebylo po‰kozeno. Jen dvûma pitomcÛm pfiibylo pár boulí. * * * Zpráva, v niÏ jsem tak doufal, mû dostihla ãtrnáct dní po mé noãní v˘pravû. s penûzi za ochranu Krümelmannovy karavany jsem pfiezimoval v mûsteãku Kelliwyg na pobfieÏí Morhenského mofie. Branwenina smrt je‰tû bolela a vzpomínky nedokázaly zahnat ani kvanta piva a povolné uchichtané dcery vesniãanÛ. Vtom mi padl zrak na nûkolik dní star˘ ·estimûstsk˘ Kur˘r, kter˘ se sem musel dostat s obchodní karavanou. Napil jsem se na kuráÏ a zaãetl se do ãlánku s titulkem „Parní fiasko!“ Novináfi neztrácel ãas a ‰el rovnou k jádru vûci: Tolik obdivovan˘ parostroj pana Joachyma von Krümelmann se vãera doãkal osudu sv˘ch pfiedchÛdcÛ. Parní stroj nové konstrukce byl vãerej‰ího rána slavnostnû uveden do provozu ve strojovnû lodi Veselá Bûtka. Po pÛlhodinû bezvadného fungování, kdy loì kfiiÏovala pfiístavním prostorem, do‰lo k závadû na stroji a následnému v˘buchu, kter˘ s sebou vzal Ïivoty hned ãtyfi strojníkÛ a dvou námofiníkÛ stálé posádky. Zbytek námofiníkÛ se zachránil ve ãlunech, sama loì skonãila na dnû pfiístavi‰tû. Pan Joachym von Krümelmann, kter˘ se celé akce úãastnil na palubû Veselé Bûtky, nebyl dosud nalezen. Vliv metafysického klanu
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Století páry
Stránka 51
51
v oblasti loìafiství tak zÛstal i nadále potvrzen a na‰e generace se jiÏ patrnû nedoãká jeho zlomení. Kdo fiíká, Ïe pomsta je sladká? Tahle nechutnala nijak, ani sladce, ani slanû, ani kysele. MoÏná trochu hofice. Zmaãkal jsem novinovou stránku a hodil ji do kamen. Necítil jsem zadostiuãinûní, ale ani smutek nad smrtí nevinn˘ch mechanikÛ a námofiníkÛ. Asi jsem pfiekroãil neviditelné rozhraní, za kter˘m mi uÏ bylo v‰echno jedno. Cítil jsem, Ïe se pfiede mnou otvírá nová Ïivotní etapa. Nevypadala zrovna rÛÏovû, ale jak jsem uÏ fiíkal – bylo mi to jedno.
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Stránka 52
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Stránka 53
53
Probudil mû fiev velitele Sovereigna: „V‰ichni k nástupu! Pohyb! Pohyb! Pohyb! Vstávejte, vy lín˘ parchanti!“ Toho hajzla jsem nesná‰el, ale pravda byla, Ïe velel dobfie. Díky jeho rozkazÛm jsme mûli jen minimální ztráty, aãkoliv tábor stál na samém okraji Rozhraní a co pár dní odolával nájezdÛm v˘pûstkÛ a lÛzy, které do lesÛ zahnal hlad a nepokoje ve mûstech. Mûl jsem za sebou noãní hlídku, ale na nepravideln˘ reÏim jsem si u vojska zvykl. Lépe fieãeno, zvykl jsem si ho nenávidût. Stejnû jako vlaÏnou ka‰i z ovsa, vyvafien˘ch kostí a kÛÏe, stejnû jako hrubé, zákefiné a tupé spolubojovníky nebo tfieba plíseÀ mezi prsty z onucí pran˘ch ve spoleãné prádelnû. V rychlosti jsem se oblékl, zkontroloval sterlingerky a vybûhl na plácek, kde se shromaÏìovala uzívaná a nadávající skvadra zarostl˘ch ÏoldákÛ. Z vlasÛ jsem vyãísl slámu z potrhané matrace a postavil se na konec fiady. „Co se dûje?“ ‰Èouchl jsem do Ignáce. Star˘ Ïoldák jen pokrãil rameny a zapotácel se. Je‰tû z nûj táhla samohonka po vãerej‰í oslavû. Do jedné z jeho pastí se chytil obrovsk˘ tfiímetrov˘ trol, na coÏ byl právem hrd˘ a zapil to s pÛlkou tábora. Díky Jansenovû aufie fungovaly jen jednoduché mechanismy a Ignácova provazová past byla pfiesnû na hranici funkãnosti. Trol – mutant pfiipomínající díky páru nohou navíc a zrohovatûlému ãelu kentaura – teì visel za Ïilnat˘ krk na okraji tábora. Chroptûl a tvrdo‰íjnû odmítal umfiít. Nûkolik vojákÛ mu na holou hruì nakreslilo terã, z nûhoÏ trãelo dobfie deset ‰ipek z ku‰e. Marmeládovû hustá krev se fiinula z ran po litrech, ale obãasné zafunûní nebo lejno, vypu‰tûné z bolestí selhávajících stfiev, dávaly znát, Ïe se drÏí Ïivota s nepfiirozenou zarputilostí. A s tímhle máme bojovat, otfiásl jsem se. Není tomu tak dávno, co b˘vali trolové prostû haldy svalÛ a kostí. KdyÏ jste je dobfie zasáhli, chcípli jako kaÏdé druhé slu‰nû vychované stvofiení. Dnes díky vzájemnému kfiíÏení vznikaly ãím dál bizarnûj‰í a odolnûj‰í bestie.
Schink - zlom
54
2.2.2010 18:33
Stránka 54
Petr Schink
„Do tfií dnÛ má dorazit zásobovací konvoj,“ zaãal velitel. V rozdrobeném zástupu to za‰umûlo. âerstvé maso namísto nasolen˘ch a su‰en˘ch pode‰ví, zelenina, tabák, a hlavnû pivo a kofialka, která tady, na osamûlé v˘spû císafiské moci, mizela zvlá‰È rychle. „Dost!“ uÈal Sovereign na‰e nad‰ení rázn˘m pokynem pravaãky. O levaãku pfii‰el pfii nedávném v˘buchu ve skladu dynamitu. Nejspí‰ za tím stál JansenÛv neúmysln˘ vliv, ale Sovereign si tu metafysika pfiesto podrÏel. „Na‰i zvûdové zaznamenali podezfiel˘ pohyb a hodnû stop v˘pûstkÛ kolem staré cesty. Pfiedpokládám útok na konvoj. Pfiipravte se nejmíÀ na pût tankÛ, moÏná dvacet standardních trolÛ a dva nebo tfii assasiny. Chtûjí nás odfiíznout od potravin, vyhladovût a pak rozdrtit, ale na to v téhle dífie hnijeme uÏ moc dlouho! KdyÏ nás nedostal hlad, zima, ty zatracené pralesní bestie ani moãálová sraãka, nedostanou nás ani oni, co fiíkáte, chlapi?!“ Poslední vûtu ukonãil bojov˘m zavytím a z profiídl˘ch fiad nemocn˘ch, zeslábl˘ch a demoralizovan˘ch vojákÛ mu odpovûdûl jednotn˘ v˘kfiik nad‰ení. Moje ne zrovna nad‰ené, ale o to upfiímnûj‰í zaklení se v tom fievu snadno ztratilo. Sovereign zavelel rozchod a padesátka veteránÛ se roze‰la po své práci. Umûle vyvolan˘ zápal z nich pomalu vyprchával, ale byli natolik zku‰ení, aby si alespoÀ jiskérku bojechtivosti h˘ãkali a opatrovali v skrytu du‰e pro nadcházející zkou‰ku ohnûm. AÏ na toho zelenáãe Jansena… „Koneãnû pofiádná akce a ne tohle zbabûlé pabûrkování!“ halekal s pohledem upfien˘m na vysíleného trola se smyãkou na krku. „UÏ se nemÛÏu doãkat,“ utrousil jsem sarkasticky a pfiikroãil k trolovi. Vojáci ho uvázali na okraji tábora, aby je pachem neobtûÏoval. A smrdûl opravdu pekelnû – piÏmem, krví a v˘kaly. „Takov˘ch tam bude pût, fiíkal Sovereign. Pût tfiímetrov˘ch tankÛ z masa a kostí, které nezabije ani tohle.“ Tasil jsem sterlingerky a nasázel do chroptící potvory tfii kulky. Bez zjevného efektu. Trol se jen roztoãil na smyãce a vypustil dal‰ích pár litrÛ krve a hoven. Jeho bunûãná struktura byla tak hustá, Ïe kulky nemûly ‰anci napáchat vût‰í ‰kody. ZÛstaly vûzet mûlce pod kÛÏí. „Já si s nimi poradím,“ oponoval mi Jansen suverénnû. ¤eã tûla ale mluvila proti nûmu – nervóznû se zatahal za dráty kolem pravaãky.
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Století páry
Stránka 55
55
„Fakt? UÏ jsi to zkou‰el? Co kdyÏ se po tûch tv˘ch magick˘ch hejblatech jen otfiese a pÛjde ti po krku? Co udûlá‰?“ „Ty mû chce‰ vydûsit?“ „Na to ti seru…“ Za chÛze jsem vyklopil bubínek sterlingerky a do prázdné komory vsunul jednu ocelovou patronu s kónickou kulkou. Pistole zadunûla a trolova hlava pukla, jako kdyÏ pra‰títe do nahnilé tykve. PÛlka odletûla smûrem k vojákÛm s lukem, ktefií mou trefu kvitovali na‰tvan˘m pískáním. Vzal jsem jim hraãku. „Vrtaná kulka z kalené oceli, dvojnásobná dávka prachu a modlitba, aby se to celé neroztrhlo v hlavni. Nerad je pouÏívám. Jsou drahé jako ãert a mÛÏou ti urvat ruku. Co je lep‰í, nechat se pfieválcovat takovou bestií nebo vykrvácet do bláta, zatímco se drÏí‰ za pah˘l?“ „Ty mበpfiístup, fieknu ti. Proã tu teda jsi?“ JansenÛv hlas znûl zklamanû. KdyÏ sem pfied dvûma mûsíci dorazil, upnul se na mû s ve‰kerou naivitou sv˘ch ‰estnácti let. Nebylo se co divit, Ïe si mû oblíbil. Jako jedin˘ jsem mûl jakés takés vzdûlání. Zbytek tábora vidûl za cel˘ Ïivot nejv˘‰ trhací kalendáfi na latrínû. A Jansen – student metafysiky, kter˘ se k vojsku pfiihlásil poté, co mu nûjak˘ profesor vypláchl mozek Ïvásty o poslední obranné linii pfied trolí hrozbou – zoufale touÏil po autoritû. Jakékoliv. I kdybych to mûl b˘t já, Ïivotem zvalchovan˘ pistolník. Samotáfi s bolav˘mi klouby z vûãného harcování po svûtû a du‰í rozeÏranou ãervy v˘ãitek. „KvÛli bezpeãí.“ „Tady?!“ Jansen se rozchechtal, aÏ mu spadl ‰irok˘ klobouk s okousanou krempou. „Rozhraní? KvÛli bezpeãí?!“ vyráÏel ze sebe jednotlivá slova v záchvatu smíchu. „To ty nemÛÏe‰ chápat, pochází‰ z bohaté ãtvrti. Papínek tû ani nepustil z baráku. Mûsta jsou dnes divoãej‰í neÏ v‰echny pralesy císafiství dohromady. Technika, na které stojí na‰e civilizace, se chvûje na hlinûn˘ch nohách. Trolové se obrátili proti nám… asi to tak muselo b˘t,“ ztlumil jsem hlas. Nûkteré my‰lenky nebylo radno fiíkat nahlas. „Pár universit uÏ lehlo popelem. Tys mûl domácího uãitele, co?“ Mladík pfiik˘vl, uÏ se nesmál.
Schink - zlom
56
2.2.2010 18:33
Stránka 56
Petr Schink
„LÛza je vypálila. Zkusili to i s Líhní a jin˘mi podniky, ale parní baroni mají dost penûz na vydrÏování soukromé armády. Ulice opláchla krvavá vlna.“ Nechtû jsem sklouzl k patosu, jenÏe kdyÏ davy propu‰tûn˘ch dûlníkÛ ‰ílen˘ch hlady narazily na sevfiené fiady piken˘rÛ pfied branami chemické v˘robny v Lughos Stadtu, já tu vlnu vidûl. Nebylo tfieba stfiílet. Lidé padali jeden pfies druhého na napfiaÏené hroty kopí a koãiãí hlavy se pod podráÏkami smekaly rudou záplavou. Od té doby je prÛmyslová ãtvrÈ pfiístupná jen na propustku a vût‰ina dûlníkÛ nocuje v továrních komplexech. Jídlo jim dováÏejí ozbrojené gardy. „Rozhraní urãitû není bezpeãné, ale armáda platí dobfie a myslel jsem, Ïe rizika znám. UÏ jsem tu párkrát byl a sterlingerky mû vÏdycky vytáhly z nejhor‰ího. JenÏe to bylo pfied troly.“ Pomalu jsme do‰li k dfievûné jídelnû – dlouhému písmenu L s kuchyní v krat‰í ãásti a dvûma fiadami stolÛ v té del‰í. Z háãku na opasku jsem sundal rendlík a kuchafi – tlust˘ brunátn˘ chlapík s mastn˘mi vlasy – mi do nûj pleskl trochu ka‰e. „MÛÏu ti vyprávût o tvorech, které potkበnejen tady, ale i v tûch tv˘ch civilizovan˘ch mûstech – starodávná metafysická stvofiení – moÏná sis myslel, Ïe taková najde‰ jen v kníÏkách,“ u‰klíbl jsem se svûtaznale, aãkoliv vzpomínky nebyly veselé. „Ale nejnebezpeãnûj‰í bestie, ty, pfied kter˘mi jsem utekl z mûsta, byli, jsou a budou vÏdycky lidé.“ Z ohmatané dfievûné lÏíce spadl s plesknutím kydanec hnûdé hmoty. Vzpomnûl jsem si na hromadu pod obû‰en˘m trolem a pfie‰la mû chuÈ. Rad‰i jsem se dal do vyprávûní…
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Stránka 57
PENÍZE NESMRDÍ
Schink - zlom
2.2.2010 18:33
Stránka 58
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.
