Grzedowicz 2 - zlom :34 Stránka 1 TRIFID

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:34

Stránka 1

TRIFID

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:34

Stránka 2

âesk˘m pfiátelÛm – Vûfie, Jaroslavovi, Kamile a Dá‰e

Jaros∏aw Grz´dowicz Pán ledové zahrady II Copyright © by Jaros∏aw Grz´dowicz, 2007 Copyright © by Fabryka Slów sp. z o.o., 2007 Translation © Robert Pilch, 2008 Cover © Grzegorz Kmin, 2008 © TRITON, 2008 ISBN 978-80-7387-150-5 Nakladatelství Triton, VykáÀská 5, 100 00 Praha 10 www.triton-books.cz

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:34

Stránka 3

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

Stránka 4

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

Stránka 5

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

Stránka 6

Vím, Ïe jsem visel ve vûtrném stromu devût dlouh˘ch nocí, o‰tûpem proklát v obûÈ Ódinovi, sám sobû samému, na onom stromû, o nûmÏ nikdo neví, z kter˘ch kofienÛ roste. V˘roky Vysokého (V‰echny citáty z Eddy jsou pfievzaty z publikace „Edda“, vyd. nakl. Argo v roce 2004, pfieklad Ladislav Heger, úprava Helena Kadleãková.)

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

Stránka 7

7

Kapitola první

Strom Víte, co je to peklo? Peklo, to jsou dva zamlÏené ‰títy, tisknoucí se k sobû jako dvû pÛlky zadnice. Jsou to tytéÏ zubaté linie hor, zahalené namodral˘m oparem. Jsou to v dálce postfiehnutelné dvû skvrny lesa ‰plhající po úboãích, planoucí královsk˘mi barvami podzimu. Je to tfiiasedmdesát jehliãnat˘ch kefiÛ, pokroucen˘ch, jako by je stvofiily ruce mistra bonsají. Jsou to kolem rozsypané ‰edobílé hroudy vápencov˘ch skal, ‰edivé jako zkaÏené maso. Jsou to jiskfiící plivance snûÏn˘ch ãepiãek na vrcholcích. Je to pfiekrásná horská scenérie jako z pohlednice, která se stává v‰ím. Nemûnná, nudná, nádherná. Pohlednice náhle pov˘‰ená do role v‰ehomíra. Je to ve vláknech dfieva uvûznûn˘ vûãn˘ hnûv a vztek. Je to vyschlé dfievûné hrdlo, které nezná kfiik. To je peklo. Jsou to kofieny vinoucí se ve skalnaté horské pÛdû jako ãervi, zoufale hledající mezi neuÏiteãn˘mi kamenn˘mi plochami, kfiehk˘mi jako pafiáty mrtvoly, alespoÀ kousíãek Ïivné zeminy. Je to lepkavou sladkostí vonící sluneãní svûtlo. Je to ‰tíhl˘ kovan˘ hrot, tkvící v dfievûn˘ch stfievech. Je to cizí, mrtvá vûtev procházející kmenem jako ztuhl˘ blesk. Je to modlitba za boufii. Za náhl˘ vodopád elektrického vysvobození. Za hrom, popel a oheÀ. To je peklo. B˘t stromem. HrÛza... hrÛza... hrÛza...

Grzedowicz 2 - zlom

8

15.8.2008 11:35

Stránka 8

Jaros∏av Grz´dowicz / Pán ledové zahrady 2

Objevuje se znenadání, pfiímo z podzimní mlhy. Vynofiuje se spû‰nû zpoza ‰títu, bled˘ obliãej pokryt˘ klikat˘mi ãarami tetování, vytfie‰tûné ãerné oãi bl˘skající na okrajích úzk˘mi prouÏky bûlma. Zaschlé cákance krve na tváfiích a na ãele. Prudce popadne kofien a kousek skály, jak se pokou‰í vytáhnout v˘‰, ale nûco ho stáhne zpátky. Je mlad˘. Je mu nanejv˘‰ sedmnáct let a je do krajnosti, smrtelnû vydû‰en˘. UÏ se nestará o to, Ïe mu slzy dûsu ve struÏkách stékají po obliãeji a z úst se oz˘vá kÀuãení. Zajímá ho jen neznámá síla, která ho stahuje dolÛ, do propasti. Pfiíãina je jednoduchá. ·edohnûdá pfiikr˘vka, sepnutá na ramenou stfiíbrnou sponou s motivem tanãících hadÛ, se zachytila o kofien. Chlapec se ale zmítá v záchvatech paniky. MÛÏe sebou jenom bezmocnû ‰kubat, jen táhnout vpfied jako zapfiaÏen˘ kÛÀ. Vtefiiny mu protékají mezi prsty, struÏky krve z rány na ãele mu spl˘vají po tváfiích. Chlapec... Podle místních standardÛ uÏ je dávno dospûl˘. Je to váleãník. Narozen˘ s vraÏedn˘m Ïelezem v rukou, ukolébávan˘ k spánku písnûmi o hrdinech, zakalen˘ pfiedstavami o vlastní hrdinské smrti. Ale pfiesto teì pláãe a ‰kube plá‰tûm zachycen˘m za kofieny, protoÏe zblízka to vypadá úplnû jinak neÏ v písních. Vlastní smrt pozorovaná zblízka se zdá b˘t páchnoucí, obyãejná a bolestivá. Nepfiijde vzru‰ující, nádherné umírání, které by stálo za píseÀ. Zblízka je to jen krutá, dûsivá smrt nûkde v horách. Osamûlá agónie a studnice zoufalství. A pfiedev‰ím neschopnost smífiit se s tím, Ïe k tomu dojde uÏ teì. OkamÏitû. Dnes. NavÏdy. ·íp se s jedovat˘m zasyãením zabodává do ztvrdlé pÛdy tûsnû vedle chlapcovy dlanû. Je sly‰et jen krátk˘ pfiidu‰en˘ v˘kfiik, mladík koneãnû nachází propletené stfiíbrné hady tisknoucí hrtan a trhá za sponu. Plá‰È sklouzává z ramen, spona padá do propasti, odráÏí se od kamenÛ a mlad˘ váleãník se po ãtyfiech plazí strmou stezkou, pfiidrÏuje se kefiÛ a skal. Pfiicházejí.

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

Strom

Stránka 9

9

Je sly‰et hrdelní kletby a zrychlené oddechování. Je sly‰et vrzání hrub˘ch kÛÏí a fiinãení oceli. Dal‰í ‰íp vylétává z údolí a prosvi‰tí tûsnû nad uprchlíkovou hlavou, hvízdaje jako rozzufien˘ sr‰eÀ. Pfiicházejí. Jsou tfii. Nemají ãernorudá tetování na rukou a na tváfiích ani copánky sãesané ke krku a natfiené smolou. Pod okulárov˘mi nánosníky pfiileb a hranat˘mi obliãejov˘mi chrániãi jsou vidût krátce zastfiiÏené vousy. Volají na nûj, triumfálnû, chraptivû. Stoupá z nich pára, obláãky oh˘bané ledov˘m podzimním vûtrem. Jeden se nakloní pfies skálu a kfiiãí na nûkoho dole, ozvûna se odráÏí od ‰títÛ. Smûjí se, kdyÏ se dívají, jak se po ãtyfiech plazí pryã, jak se pokou‰í vstát, aby mohl bûÏet, ale zakopává, padá a zase se plazí. Ten první, velk˘ jako hora, sundává pfiilbu a opatrnû ji pokládá na zem. Pak si rozepíná plá‰È a uvolní tím dal‰í obláãky páry stoupající z lamelového pancífie. Zase volá, posmû‰nû, vyz˘vavû, a pomalu vytahuje meã. Je sly‰et ocelové, protáhlé skfiípání ostfií, obr se narovnává a h˘bá rameny jako gymnasta, nûco mu kfiupe v krku. Chlapec bezradnû osahává prázdnou pochvu na opasku, vzpomínku na ztracenou zbraÀ, ale dál se plazí vpfied, slep˘ a hluch˘ dûsem. Na okamÏik pozvedne zrak a najednou vidí Kmen. Otevírá ústa a oãi je‰tû více do‰iroka, na obliãeji se mu objeví nevûfiícn˘ a ‰okovan˘ v˘raz. Zdá se, Ïe na‰el nûco, co uÏ dlouho hledal. Na nûkolik chvil zapomíná na pronásledovatele, ktefií ho obklíãili, a zvedá pohled podél podsaditého Kmene ukr˘vajícího lidskou siluetu s rozpaÏen˘ma rukama. Mezi Vûtvemi je vidût v˘rÛstek podobn˘ hlavû s obliãejem zkfiiven˘m bolestí, uprostfied Kmene trãí stfiíbrné rati‰tû jasanového kopí. Trvá to jen krátce. Chraplav˘ v˘kfiik sráÏí uprchlíka na zem. Mezi poslední vtefiiny Ïivota, odtékající jako pivo z rozbitého dÏbánu.

Grzedowicz 2 - zlom

10

15.8.2008 11:35

Stránka 10


Zase na nûj volají, uvolnûní, skoro pfietékající adrenalinem. UÏ jenom pár krokÛ. Konec. Za chvilku bude hotovo. Jatka u paty Stromu. Oddûlají ho a pak sejdou do sv˘ch údolí, ke sv˘m fiekám a jezerÛm. Rozdûlají oheÀ a napijí se fiíjnového piva, budou se smát a poplácávat se po ramenou. Zavoní peãenû, zpûv a smích Ïiv˘ch bude stoupat ke stropu. Pfiinesou fietûzy namoãené v draãím oleji a zatanãí ten svÛj Ohniv˘ tanec. Nahá, divok˘mi vzory pomalovaná dûvãata s vlasy ukryt˘mi v ‰átcích se budou halit do plamenÛ, skákat do stfiedu ovládnutého Ïáru, hladit ‰tíhlá tûla ohniv˘mi jazyky. Ale on uÏ tady nebude. Nikdy. Bojí se Stromu, ale pfiece jen ne tolik, jako se bojí vûãné tmy zakleté v oceli pronásledovatelÛ. Na tûch pár krokÛ se zvedá na nohy, dobûhne ke Kmeni a zoufale ‰kube jasanov˘m rati‰tûm. Kopí vrostlé do Kmenu drÏí pevnû, jako by to byla dal‰í vûtev. Obklopují chlapce v kruhu, smûjí se a volají na nûj. Nûkdo si s povzdechem sedne na kámen a odepíná od pasu láhev obalenou kÛÏí. Dal‰í zabodává meã do zemû a protahuje se, masíruje si rozbolavûlá záda. Hromotluk vyráÏí k chlapci taneãním krokem, zpoza jeho zad jsou sly‰et posmû‰nû vykfiikované rady vzbuzující salvy smíchu. Meã v obrov˘ch prstech tanãí, ostfií kreslí kruhy a osmiãky, rukojeÈ se bezchybnû pfievrací v klidné dlani. Îonglování. ·a‰kovství. MuÏ h˘bá rameny, jeho nohy se pohybují v boxerském tanci, pfiedklonûné tûlo se kolébá zároveÀ s ãepelí, aÏ je tûÏké uvûfiit, Ïe se tak obrovsk˘ chlap mÛÏe pohybovat tak lehce a obratnû. Je jako horská gorila. Velká, chlupatá a brutální. Krátk˘ v˘pad, finta, paráda, pfiedstíran˘ úder na hlavu. Chlapec se chrání rukou, dopadá zády na Kmen a sveze se po nûm na zem. Na jeho kalhotách se náhle rozlévá velká, mokrá skvrna.

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

Strom

Stránka 11

11

Protivník ukonãuje tanec s vodorovnû nataÏenou ãepelí, opfienou o hfibet druhé dlanû. Obrací tu dlaÀ a povzbudivû k˘vá na leÏícího chlapce. Tak pojì. Uprchlík se vine kolem Kmene jako had, plazí se mechem a seschl˘m kapradím, ‰átrá rukama jako slepec. Cokoli. AspoÀ kámen. Obrovsk˘ bojovník se pomalu narovná, vzdychá a znechucenû vrtí hlavou. Na okamÏik bezradnû rozpfiáhne ruce a hodí svÛj meã tûm, co stojí za ním, a pak dvakrát tleskne, jako by chtûl protivníka probudit, a opût ho zve gestem – tentokrát prázdn˘ch rukou. Tak pojì uÏ, není tu Ïádn˘ meã. Ale není tu ani odezva. Huben˘ mladík nemá chuÈ vrhnout se s hol˘ma rukama na stokilovou horu ‰lachovit˘ch svalÛ. Adrenalin naplnil jeho nohy olovem, stra‰livá, smrtelná únava zalévá plíce jako beton. Obr rezignovanû spustí ruce a dlouh˘mi kroky vyrazí, aby chlapce popadl za krk a vyvlekl ho z kefiÛ jako kotû. Zaãíná to b˘t nechutné. Velká dlaÀ sáhne a popadne lem ãerné haleny právû v okamÏiku, kdy zoufale ‰átrající prsty narazí mezi mechem, listím a seschl˘mi horsk˘mi travinami na podéln˘ tvar. Zplo‰tûl˘ válec obtoãen˘ páskou, dokonale sedící v dlani. RukojeÈ prÛzkumníkova univerzálního meãe. Shinobi ken firmy Nordland Aeronautics. Chlapec, drsnû potaÏen˘ za ruku, letí vzhÛru, jedin˘m pohybem postaven˘ na umdlévající nohy. Vtom se ozve hadí sykot monomolekulární ãepele. A pak vzduch rozetne záblesk a v chladném podzimním vzduchu zazní zvuk rozsekávaného masa. Obr pou‰tí protivníka a pomalu se otáãí k onûmûl˘m pfiátelÛm, ktefií sedí na kamenech, a ukazuje jim kfiídovû bíl˘ nehybn˘ obliãej, naãeÏ najednou vybuchne fontánou stfiíkající krve. Jeho hrudník se rozevírá podél tenouãké ‰ikmé ãáry a odhaluje odkryté ãerno rudé vnitfinosti.

Grzedowicz 2 - zlom

12

15.8.2008 11:35

Stránka 12


MuÏ udûlá slep˘ potáciv˘ krok kdovíkam a svalí se obliãejem k zemi jako poraÏen˘ strom. V‰ichni jsou onûmûlí. Pfiikrãen˘ chlapec, napfiahující pfied sebe lesklé monomolekulární ostfií, po kterém stékají struÏky krve a dopadají na zem, aby odkryly lesknoucí se ãist˘ povrch ãepele. Váleãníci sedící na kamenech. Jeden ztuhl s pozvednutou polní láhví v dlani a voda mu teãe na boty, druh˘ se v pfiekvapeném gestu kou‰e do sevfiené pûsti. V‰ichni najednou vyskakují na nohy. Bl˘sknutí oceli, zafiinãení ostfií a rychl˘, rozmazan˘ pohyb. Kfiik. Ostré, pfiekvapené vyjeknutí bolesti. Jeden z útoãníkÛ se náhle zlomí v pase a popadá se za hrdlo. Mezi prsty mu tryská pramínek svûtlé, tepenné krve. Druh˘ uskakuje dozadu a nevûfiícnû a s hrÛzou se dívá na pah˘l meãe ve vlastní dlani. NedokáÏe uvûfiit, Ïe protivníkova panicky, neobratnû pouÏitá ãepel pfiepÛlila jeho vlastní, kované ostfií jako suchou vûtev. Odhazuje zbraÀ a bleskovû sahá pro opu‰tûn˘ vousáãÛv meã, zabodnut˘ do zemû. Chlapec s rozmachem sekne, nejistû, pfiíli‰ si nedokáÏe poradit s dlouhou ãepelí, s divnou rukojetí, s jin˘m vyváÏením zbranû. Protivník vydá krátké zvífiecí zafivání, jeho pravá ruka dopadá do mechu jako odhozená rukavice, ale krev je‰tû vidût není. Popadne tedy zbraÀ levou rukou, vrhá se na chlapce a srazí ho. Oba ztûÏka dopadají na zem, útoãníkova ramena ukrytá v kabátu ozdobeném na zádech v˘‰ivkou ve tvaru tfií tanãících plamenÛ v kruhu, se kfieãovitû chvûjí a uprostfied zad, tûsnû nad vy‰it˘m znakem, vyãnívá kolmo k nebi ãepel, po níÏ stéká krev, odhalující ãist˘, lesknoucí se povrch. Ticho. Je jen sly‰et, jak kousek vedle, rozr˘vaje botami kamenitou pÛdu a ‰kubaje suchou podzimní trávu, umírá ãlovûk, kter˘ se topí ve vlastní krvi. A pak nastává úplné ticho. Chlapec ztûÏka odvalí mrtvolu na bok, uvolní se z jejího sevfiení, prst po prstu rozevfie dlaÀ obtoãenou kolem lemu své vlastní haleny, naãeÏ se zvedne, pfii‰lápne mrtvému hrudník a s funûním z nûj vy‰kubne ãepel.

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

Strom

Stránka 13

13

Nevûfiícnû se na ni dívá, aÏ se pod ním podlomí kolena a chlapec ztûÏka dosedá do mechu. Meã se mu chvûje v ruce, celého tûla se zmocÀuje tfiesavka, mladík sklání hlavu a rozpláãe se. Zvlá‰tním, such˘m vzlykotem, kter˘ jeho drobnou postavu skoro nadzvedává. Vzlykotem, jenÏ se postupnû mûní v hysterick˘ smích. Kleãí se zaklonûnou hlavou, v zakrvácené dlani drÏí prÛzkumnick˘ meã, shinobi ken firmy Nordland Aeronautics. Smích, kter˘ se zrodil z pláãe, se mûní ve vítûzn˘ fiev. Pi‰tiv˘ a podivn˘, zakonãen˘ zvuãn˘m syãením, jaké by mohl vydávat obrovsk˘ rozzufien˘ had. Chlapec se zvedá na nohy a dívá se na krví potfiísnûné skály, na náhle zrudl˘ kruh ‰edivé podzimní trávy a na tfii zhroucená tûla kolem. Opatrnû pokládá meã, rukama se otírá o trávu a slizké, ãervené kameny leÏící vedle mrtvého obra a pak se dot˘ká vlastního obliãeje a v úklonû pfiechází ke Kmeni, aby na nûj otiskl stopu sv˘ch obarven˘ch dlaní. Pokleká do trávy a chvíli ‰átrá, dokud nenajde opu‰tûnû leÏící pochvu. Meã se s fiinãením vrací do svého domova, chlapec obrací zbraÀ, ale neví, jak si ji pfiipevnit k pasu. Nakonec si meã poloÏí na rameno jako lopatu a odchází úzkou stezkou. Na úplnû opaãnou stranu, neÏ odkud pfii‰el. ZÛstane jen Strom, potfiísnûné skály kolem a tfii mrtvoly Ohniv˘ch lidí. Dva ‰títy, tisknoucí se k sobû jako h˘Ïdû. SnûÏné plivance na vrcholcích. Kfiik krkavce v chladném podzimním vzduchu. Ztuhl˘ hnûv znehybnûl˘ ve vrstvách a vláknech dfieva. Pfiichází noc. A s nocí pfiicházejí vlci. Nûkdy je mezi horami vidût koufi. Sloupce ãerného d˘mu pokreslují podzimní oblohu. V noci pomalovává ‰títy oranÏová záfie ohnû. Obãas pfiinese ledov˘ podzimní vzduch vzdálen˘ kfiik. Ale nûkdy jen krákání krkavcÛ.

Grzedowicz 2 - zlom

14

15.8.2008 11:35

Stránka 14


Jsou vidût dvû skvrny lesa ‰plhající po úboãích, planoucí královsk˘mi barvami podzimu. Tfiiasedmdesát jehliãnat˘ch kefiÛ, pokroucen˘ch, jako by je stvofiily ruce mistra bonsají. Okolo rozsypané ‰edobílé hromady vápencov˘ch skal, ‰edivé jako zkaÏené maso. Jiskfiící plivance snûÏn˘ch ãepiãek na vrcholcích. Je vidût peklo. Stezka strmû klesá, nûkam mimo dohled, mimo hranice v‰ehomíra. Ale není tak pfiíkrá, aby ji umínûn˘ ãlovûk nedokázal zdolat. Dokonce i podsadit˘ trpaslík mÛÏe pfiimût nohy k námaze, pfiinutit k pfiekonání horského chodníku do vozíku zapfiaÏeného osla, vypadajícího jako ohyzdn˘ kfiíÏenec okapi a miniaturní Ïirafy. Pfiivazuje opratû k jednomu ze tfiiasedmdesáti pokroucen˘ch jehliãnat˘ch stromkÛ. Krkavci, vyzobávající zbytky z mrtvol Ohniv˘ch lidí, které uÏ staãili roztahat vlci, vzlétají v hluãném ãerném oblaku a dotãenû krákají. Trpaslík si sedá na ‰ed˘ vápencov˘ kámen a z kapsy vytahuje hadr ukr˘vající kousek uzeného s˘ra a nûco, co pfiipomíná ãerné rajãe. Ukrojí kousek s˘ra, na ‰piãce noÏe si ho vloÏí do úst a pak pomalu okusuje ãern˘ plod. Chvíli mlãky Ïv˘ká. „To je chytré, takhle spát ve stromû, kdyÏ svût hofií.“ Ukrajuje dal‰í kousek s˘ra. Nezdá se, Ïe by mu vadil mrtvoln˘ puch nebo pfiítomnost tûl. „¤ekl jsem, Ïe je to chytré. Dal jsem ti dobré jméno, Spící ve stromû. Ty fiíká‰, Ïe putuje‰ nocí. A já ti tvrdím, Ïe jsi radûji, kdyÏ na tebe serou krkavci. Chce‰ hledat vodu mezi kameny a ãekat, aÏ na tebe zasvítí slunce. Ví‰, podle ãeho se pozná hlupák? Podle toho, jak dopadne, Spící ve stromû.“ Zase si ukousne z ãerného plodu a pak se sténáním hledá v kapsách, aÏ najde drobnou hrudku soli, kterou rozdrtí na kameni stfienkou noÏe. Teì je plod, posypan˘ ‰pinavou solí a nejspí‰ ozdoben˘ mravencem, o dost chutnûj‰í. „Vûdûl jsi, co je TvÛrce zaã. Vidûl jsi Ïivé trny ze Ïeleza. Vidûl jsi pohybliv˘ hrad z milionÛ ostfií a kol. Vidûl jsi lidi za-

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

Strom

Stránka 15

15

kleté do stromÛ a do kamenÛ. Vidûl jsi netvory chladné mlhy. A co? ·el sis s ním promluvit? ¤ekl jsi mu, Ïe ho vezme‰ domÛ za mofie? Pfiipomnûl jsi mu snad vûci, které zÛstaly tam, v dalek˘ch krajích? Nebo ses ho rozhodl vzít za krk a odtáhnout ho zpátky jako ‰tûnû, které vylezlo z boudy?“ Dojídá ovoce, peãlivû zabalí s˘r do hadfiíku a schovává nÛÏ. Se zasténáním vstává a utírá si dlanû do kalhot. „Ale teì svût hofií, nebo za chvíli vzplane ohnûm. Ty si dfiepí‰ v Kmeni a pfiem˘‰lí‰, jak zplodit Ïaludy, zatímco TvÛrce si dûlá, co chce, a brzy ho napadne, Ïe je ãas najít ten tvÛj strom. Je to blízko. Nic se nezlep‰ilo, dokonce zaãalo b˘t je‰tû hÛfi.“ Zvedá ruku a napfiáhne ji mezi ‰títy, tisknoucí se k sobû jako h˘Ïdû, tam, kam ukazuje dlouh˘ stín stromu. Stín, kter˘ vypadá jako nÛÏ. „Podívej se na v˘chod, Spící ve stromû. Dívej se na koufi z hofiících osad. Poslouchej Krysafie, kter˘ za nocí vábí dûti z jejich domovÛ. Sleduj, jak divoká zvífiata táhnou za hlasem jeho pí‰Èaly, rovnou pod noÏe HadÛ. Cena soli uÏ je vy‰‰í neÏ cena zlata. Hadi potfiebují hodnû masa, coÏ znamená, Ïe aÏ uplyne zima, potáhnou na PobfieÏí. Dívej se a seì ve stromû. Sleduj, jak zaãíná válka bohÛ, po níÏ pfiijde jin˘ svût. Pfiichází ãas poroby. âas mrtvol, HadÛ a vytí vlkÛ. Pfiijde úsvit, na kter˘ se nebudou chtít dívat dokonce ani stromy.“ Kráãí ke svému dvoukoláku, zvedá ‰pinavou plachtu a pfiehrabuje se mezi balíky, soudky a pytli. Nakonec se otáãí a ukazuje krátkou masivní sekeru se ‰irok˘m ostfiím a masivní hlavicí. „KILL ME.“ Strom nepohne ani jedinou Vûtviãkou. Stromy se nemÛÏou h˘bat, pokud nezafouká vítr. Strom je nehybn˘. Ponofien˘ ve strnulosti dfieva. Je zdfievûnûl˘m hnûvem. Je trouchnivûjícím zoufalstvím. Strom je strom. Trpaslík si je‰tû jednou otfie dlanû do kalhot a s námahou pozvedne sekeru. A pak ji otoãí a pra‰tí tupou stranou do rati‰tû stfiíbrného jasanového kopí, jako by zatloukal hfiebík. Duté, dfievûné

Grzedowicz 2 - zlom

16

15.8.2008 11:35

Stránka 16


zapraskání protrhne mlãení ledového podzimního vzduchu. A pak znovu a znovu. Nûkde vysoko kráká krkavec. Po nûjaké chvíli je sly‰et skfiípání, které zní jako zoufal˘, protáhl˘ jekot. Praskají dfievûná vlákna a bílé vrstvy mízního pletiva, sevfiené okolo rati‰tû. Po hladkém Kmeni s otisknut˘mi krvav˘mi stopami stéká struÏka mízy. Kopí se zaãíná h˘bat, nofií se ãím dál hloubûji do Kmene. Není sly‰et pronikav˘ divok˘ vfiískot, nic se neodráÏí ozvûnou, nepoletuje mezi horami. Strom mlãí. Strom je strom. Kopí se nofií ãím dál hloubûji do kmene, aÏ po sekerou rozmaãkan˘ konec rati‰tû. Krkavãí stín poloÏí sekeru a obejde strom dokola. Zapfie se nohou, supí námahou, ale dfievûná tyã drÏí pevnû. DrÏí ji cel˘ prÛmûr Kmene. Trpaslík páãí rati‰tûm nahoru a dolÛ. Opatrnû, ale zároveÀ silnû. Pokou‰í se rozh˘bat tvrd˘ jasanov˘ kÛl v ránû Stromu jako zkaÏen˘ zub, ale nechce ho zlomit. Není sly‰et chroptûní, kfiik, pláã ani prosby o slitování. Strom je strom. Stromy nekfiiãí. Oz˘vá se jen zvuk praskajících vláken. Trpaslík padá na záda, kopí leÏí na zemi. „Já prodávám tvofiící pfiedmûty,“ vysvûtluje, zatímco se hrabe na nohy. „Nevím, co to dokáÏe udûlat, ale vsadím se, Ïe je to mocné. MoÏná na majitele se‰le ne‰tûstí, nebo tfieba nikdy nemine cíl, kdyÏ ho majitel hodí po pitomci. Nebo ho promûní ve strom? Pojmenuju ho Kopí hlupákÛ.“ Obrací kopí v dlani, dává si konec pod paÏi a pak se dívá podél rati‰tû. Nakonec ho opírá o zem a palcem kriticky zkoumá stav hrotu. „Kdysi jsi mû prosil o radu, Spící ve stromû. I teì ti jednu dám. UÏ si o ni se mnou nezahraje‰ krále. Svou partii jsi prohrál. Ale ví‰, co má‰ dûlat, abys vyhrál, kdyÏ uÏ jsi prohrál?“ Hází kopí na vÛz a strká ho mezi náklad, ale rati‰tû stejnû trãí dozadu a vyãnívá z krátkého valníku. Mûl by si na nû pfiivázat ãerven˘ hadr.

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

Strom

Stránka 17

17

„V takovém pfiípadû musí‰ figurky smést a zase je rozestavit. KdyÏ jsi prohrál, mÛÏe‰ vyhrát jen tak, Ïe zahájí‰ novou hru.“ Sedne si k vozu, opfie se o kolo a hraje si s násadou sekery, kterou si pfiehazuje mezi koleny. „Dám ti radu. Poslouchej, moÏná z ní bude‰ mít nûjak˘ uÏitek, i kdyÏ o tom pochybuju. Nikdo tû nemÛÏe dostat ze stromu, stejnû jako nikdo nemohl ukázat TvÛrci s rybíma oãima, jak oÏivit Ïelezné hroty. Pro‰el zemí jen v kápi, dokonce bez meãe. Jde si, kam chce, a teì se mu klanûjí stovky Hadích lidí. Dfiepí ve svém Ïelezném dvorci z kos a seker, a ty spí‰ ve stromû a chãijí na tebe vlci. Proã se to stalo? Jak se on li‰í od tebe? Jste tak rozdílní i tam, odkud pocházíte? On pfiikazuje mlze, tká z ní nestvÛry a pfiivolává na Hady ‰ílenství, a ty se s ním chce‰ vypofiádat tím, Ïe umí‰ rychleji tasit meã? Oba jste zvenãí. Ty i on. On rozvrátil rovnováhu svûta. Je jako nÛÏ zabodnut˘ do hrací desky krále. KdyÏ lidé hrají o vysoké sázky, obãas nûkdo sáhne po Ïeleze. Teãe krev a kdosi shrábne peníze. Vyhrál ale partii? Je válka bohÛ. Jsou tací, kter˘m se to hodí. A taky tací, co chtûjí, aby byl svût zase hrací deskou krále, a ne soubojem na noÏe. Budou se nad tebou radit, ale jejich disputace budou k niãemu, dokud spí‰ ve stromû. Musí‰ se probudit. Anebo si tady seì a ãekej, aÏ TvÛrce s rybíma oãima polije tvÛj kmen draãím olejem. Probuì se, Spící ve stromû. Tohle je moje rada.“ Odvazuje Ïirafovité okapi a rozmotává opratû. Kola zaskfiípají, vozík se opatrnû rozjíÏdí po naklonûné stezce. Krkavãí stín kráãí vedle nûj, ale najednou zatáhne za opratû a zastaví se. Nûco dlouho hledá ve voze, pfiehazuje náklad sem a tam. „Dal jsi mi Kopí hlupákÛ, Spící ve stromû. ZaslouÏí‰ si nûco na oplátku.“ Rozvazuje koÏen˘ pytel a pak opatrnû vytahuje nûco, co vypadá jako beztvará nachová p˘chavka porostlá Ïlut˘mi ostny. Trpaslík si s ní pohazuje v dlani a najednou ji jedin˘m jist˘m pohybem s rozmachem hází pfiímo do dfie-

Grzedowicz 2 - zlom

18

15.8.2008 11:35

Stránka 18


vûného obliãeje vûnãícího Kmen, mezi dvû Vûtve natahující se k ‰edohnûd˘m podzimním oblakÛm. Plod se na povrchu kÛry rozprskne, zanechá na ní skvrnu lesklé ‰Èávy a rozhodí okolo oblak Ïlut˘ch spór. Krkavãí stín se hihÀá, práskne opratûmi a sjíÏdí stezkou dolÛ, za hranice svûta, pokou‰eje se ubrzdit vozík. „Probuì se, Spící ve stromû!“ kfiiãí je‰tû jednou pfies rameno. A pak nastane mrazivé, mlÏné ticho horského podzimu. Západ slunce obarvuje plivance snûÏn˘ch ãepiãek dokrvava. Probuì se. To se lehce fiekne. Strom se nemÛÏe h˘bat, nemÛÏe prasknout ani se vyvrátit. Strom mÛÏe rÛst, mÛÏe obracet Listy ke slunci, mÛÏe je shazovat, kdyÏ pfiijde podzimní chlad. MÛÏe pohlcovat oxid uhliãit˘ ze vzduchu, sát ze zemû vodu s minerálními látkami, mÛÏe se sytit sladk˘m sluneãním svûtlem. MÛÏe také mlãet, trvat a touÏit. Strom stojí nehnutû. Pofiád je Stromem, ale nûco se zmûnilo. Zmizelo kopí, které ho probodlo skrz. Pfiibyla oválná rána s roztfiepen˘m okrajem, dvû krvavé stopy po otisknut˘ch dlaních a skvrna v místû, kde Kmen zasáhla podivná houba. Je‰tû chvilka trpûlivého ãekání a nûkdo do nûj noÏem vyryje srdíãko. Ale zmûnilo se toho víc. Nûco z tûch vûcí, co nejsou vidût. V atmosféfie planiny se skr˘vá nûco zlovûstného. Nûco, co tam dfiív nebylo. Krkavci se vznesou a krouÏí nad úboãím, kfiiãí, jako by je nûkdo trhal na tenké prouÏky jako ãern˘ hadr. Navzdory chladu se vzduch vlní a chvûje jako pfii velk˘ch vedrech. Vlci, ktefií se s pfiíchodem noci vracejí, také stojí jako zafiezaní. Jsou obrov‰tí – tfii metry dlouzí a mají obrovské tesáky, ale pfiesto se bojí. Klopí u‰i a jeÏí se jim srst. VÛdce smeãky opatrnû vûtfií, vrãí a s vycenûn˘mi zuby hledí úko-

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

Strom

Stránka 19

19

sem na Strom, na skvrnu jinovatky, která se tvofií kolem Kmene, jako by Strom vypustil do pÛdy tekut˘ dusík. Nakonec udûlá nûkolik opatrn˘ch krokÛ, a zatímco ãenichá, pfiechází na ztuhl˘ch tlapách do míst, kde leÏí je‰tû nedojedené mrtvoly Ohniv˘ch lidí. Strom mlãí. Ale touha Stromu uvolnit hnûv zaklet˘ ve dfievû a v míze, vyplivnout uvûznûného ãlovûka, je skoro hmatatelná. Biãuje noãní vzduch úderem chladu, na m˘tinu náhle v cárech vplouvá mlha. Vine se mezi Vûtvemi, stoupá z Kmene, prosakuje z pÛdy. Chladná mlha. Velmi chladná. Po vydû‰eném zakÀuãení a zapi‰tûní vÛdce se opatrnû ãekající smeãka dává na útûk. Vlk velk˘ jako tele se svíjí a poskakuje po m˘tinû, zoufale kÀuãí, jako by spolkl Ïhav˘ uhlík. Zá‰kuby s ním házejí o zem, oh˘bají ho do pozicí pro ãtyfinohého tvora nepfiirozen˘ch, vyhazují tûlo do vzduchu. Pfiipomíná to ‰ílen˘ tanec, kter˘ by mohl pÛsobit zábavnû, kdyby ho nedoprovázelo dûsivé kÀuãení umírajícího zvífiete. Vypadá to, jako by si s vlkem hrál neviditeln˘ obr, pfiikazoval mu chodit po dvou tlapách a tanãit. Jedno oko vybuchuje náhl˘m vzestupem tlaku uvnitfi lebky, jazyk promûnûn˘ v cár visí z mordy a pod vlãí kÛÏí se jako vystra‰ení hadi vlní svaly. Neviditeln˘ obr se pokou‰í tvarovat ubohé zvífie jako plastelínu a uplácat z nûj karikaturu s lidsk˘mi tvary. Je sly‰et, jak se s dut˘m praskáním lámou Ïebra, jak se rozpadají obratle. Ale hlavnû je sly‰et dûsivé kÀuãení a fiev. Na okamÏik se zdá, Ïe neviditeln˘ titán uspûje. Vlk stojící vzpfiímenû, jako pfiibit˘ ke vzdu‰nému kfiíÏi, s roztaÏen˘mi a poláman˘mi tlapami, na chvíli pfiipomíná groteskního vlkodlaka. Morda pulsuje, jako by se nûco zevnitfi pokou‰elo zmûnit její tvar. Kolem se válejí cáry mlhy, praskají drobné elektrické v˘boje, zdá se, Ïe se zemû chvûje a vibruje. M˘tinu náhle pokryje nepfiirozená jinovatka. Vlkodlak stojící uprostfied m˘tiny se stále zmítá v neviditeln˘ch siln˘ch tlapách, které ho tvarují jako hlínu. Na

Grzedowicz 2 - zlom

20

15.8.2008 11:35

Stránka 20


zlomek vtefiiny, za praskání kostí a v˘stfiikÛ krve, mûní morda tvar, objevuje se stra‰idelná karikatura muÏského obliãeje, zkroucená stra‰livou bolestí. Trvá to jen okamÏik, ale pak ne‰Èastné znetvofiené zvífie padá na zem jako troska a bleskovû se opût stává vlkem. Je zmasakrovan˘, roztrhan˘ na kusy, nemá ani jedinou kost celou a vypadá, jako by ho pfiejel dÛlní kombajn. Strom mlãí. Strom nemÛÏe vstát, nemÛÏe pohnout ani jedinou Vûtviãkou, nemÛÏe vyplivnout ãlovûka zanofieného do vláken a kÛry. Ale Strom se neunaví. A nikdy neustoupí. Vrstva mlhy se vine nad m˘tinou a vlní se jako kalná, bílá voda. Zemû se chvûje. Drobné kamínky se kutálejí ze svahu a v krupobití dopadají do propasti. VstaÀ a jdi! Probuì se! Je sly‰et ‰elestûní a krkavci rozklovaní, vlãími tesáky roztrhaní Ohniví lidé se zaãínají h˘bat. Pozvedají rozbité lebky sedfiené z kÛÏe, mÏourají krvav˘mi otvory oãních dÛlkÛ. Pohybují se slepû jako ãervi, pokou‰ejí se plazit, táhnou za sebou zbytky konãetin, rozhazují kolem sebe ãervy a brouky, ktefií se uÏ staãili usadit v jejich vnitfinostech. Jedna z mrtvol se ztuhle zvedá ze zemû a pokou‰í se postavit na nohy. Dal‰í se snaÏí nejistû kráãet nûkam pfied sebe, ale chybí jí pravá noha, kterou ukousli vlci. Padá rovnou do propasti a mizí v ‰eru; zespoda je sly‰et chrastûní ‰tûrku a nárazy padajících kamenÛ, ale ostatní odcházejí. Odcházejí neÏiv˘m, mechanick˘m krokem nûkam do noci. Do tmy a do mlhy. Ve v˘‰ce stra‰idelnû, hlasem pln˘m dûsu krákají krkavci. Strom se neunaví. Nevzdává se. Kmen se pokr˘vá chlupatou houbou jinovatky, Vûtve se halí do hebk˘ch bíl˘ch sazí, jedna ze skal náhle vybuchne a rozmetá do okolí oblak prachu a hvízdajících úlomkÛ, a na místû zbude nedokonãená socha kleãícího muÏe s protáhl˘m obliãejem zkfiiven˘m bolestí. Socha je jako v˘kfiik. Jako alegorie zrození.

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

Strom

Stránka 21

21

Úboãí se chvûje. Je sly‰et, jak se dolÛ ze svahu sype kamení, jak s praskotem odpadávají kamenné pláty, jak se s rachotem fiítí dolÛ kamenná lavina. VstaÀ! Jdi! Probuì se! Hladinu nedalekého potoka náhle pokryje vrstva stfiíbrn˘ch zábleskÛ, drobné rybky, lesklé jako mince, prchají na bfieh a zoufale vyskakují nad hladinu. Po chvíli zaãne voda vfiít. Z lesa se vynofií hust˘ ledov˘ opar a vine se po úboãí jako obrovsk˘ had, plazí se pfiímo na m˘tinu, aby ji spolkl i se Stromem, stezkou a s tfiiasedmdesáti artriticky zkroucen˘mi stromy. Trvá to dlouho. Velmi dlouho. Ale Strom se neunaví. Nevzdává se. Strom je strom. Ráno mlha zmizí. Rozplyne se, vsákne do skal a do kmene. Dokonce i jinovatka taje. Zbude jen socha kleãícího muÏe, rozpraskaná zemû a rozedrané kmeny sousedních stromkÛ, jako by je nûco roztrhalo zevnitfi. A také ‰est jasanÛ rostoucích na rÛzn˘ch místech kolem. JasanÛ, které tady je‰tû vãera nebyly. V‰echny vypadají, jako by spolkly ãlovûka s obliãejem zkroucen˘m bolestí. Vûtve pfiipomínají ruce vztaÏené k nebi. Jednotlivé siluety ztuhly v rÛzn˘ch pozicích, jakoby ve zmrzlém taneãním prÛvodu. Jako zastavené fáze pohybu ne‰Èastníka zmítajícího se v kfieãích. Nûkteré kmeny jsou probodnuty vûtví pfiipomínající kopí, jiné mají uprostfied díru ve tvaru roztfiepené kruhové rány. Zemû okolo je rozpraskaná, smíchaná s rozdrcen˘m kamením, jako by stromy vyrostly v jediném v˘buchu, ve zlomku vtefiiny, a rozbily pfiitom napadrÈ v‰echno, co jim stálo v cestû. Jinak na m˘tinû panuje klid. Jenom krkavci vydû‰enû krákají a bojí se na ni dosednout.

Grzedowicz 2 - zlom

22

15.8.2008 11:35

Stránka 22


Ostré ranní svûtlo rozdûlené mezerami v Ïaluziích do pruhÛ, mûkká postel, pod oknem bzuãí stará klimatizace, odnûkud se line vtíravá levandulová vÛnû. Kde to jsem? Levandule. Vyv˘‰enina porostlá liliov˘mi kefiíky a vysypaná ‰tûrkem z bílého kamení. Pinie a levandule. LeÏící ve snopech, odná‰ená do kamenné lisovny, odkud se vine tûÏká levandulová vÛnû. Levandulová vÛnû. Levandulová pole. Hvar. Domov. Vstávám. Nah˘, lesknoucí se potem navzdory astmaticky supící klimatizaci u okna. Huãí mi v hlavû a pot mi nejspí‰ páchne rakijí. To není dobré. Na nic si nepamatuju, ale nûjak mi to nedûlá starosti. Nemám ãas dûlat si starosti. Otevírám dvefie a vycházím na terasu. Pode mnou je ulice zalitá ranním sluncem, plná beze spûchu procházejících lidí. Pfied m˘m pohledem, v prÛjezdu, je provoz jako na dálnici. Jachty se míjejí, s pleskáním plachet rozráÏejí smaragdové vlny, na horizontu se h˘bá obrovské vzná‰edlo Jadrolinií. Koruny palem se kolébají ve vûtru. DlaÏba na terase pálí jako kuchyÀská plotna. Snûdá, ãernooká servírka, elegantní jako srna, rozestavující kfiesílka v kavárnû dole se na mû dívá a hihÀá se. „Dobar dan, Vuãko!“ „Dobar dan, Milenko. MoÏe espresso?“ „MoÏe. Za‰to ne ima‰ hlaãi?“ Dobr˘ boÏe, vÏdyÈ já jsem nah˘! Ucouvnu, Milena vybuchne zlomysln˘m smíchem. „Oprosti, Milena.“ „Polako, Polako. Kuham kavu.“ Vlezu pod sprchu a stojím tam nekoneãnû dlouho. Mám pocit, jako bych se nekoupal uÏ nûkolik mûsícÛ. âistím si zuby, aniÏ bych vylezl zpod vody, proudící z osmi trysek, mydlím se sprchov˘m gelem s cedrovou vÛní. Ignoruju ne-

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

Strom

Stránka 23

23

kfiesÈanské ceny vody na Hvaru, na koupelnovém poãítadle lakotnû naskakuje kuna za kunou. Cítím ostrou svíravou bolest nûkde v hrudním ko‰i. Taky mi ‰kube v noze. Vyvrtl jsem si ji? Kdy? Masíruju si hrudní kost a namlouvám si, Ïe je to psychosomatická bolest. Pfiece nedostanu infarkt. Jsem ãerstvû po sklerofágové kúfie, srdce mám jako dvacetilet˘ kluk. Rychle se oblékám a cítím, jak se do mû vrací Ïivot. Ostfie osvûtlená ulice je ale bez sluneãních br˘lí nesnesitelná. Usedám ke zdi do stínu mark˘zy a se zájmem si prohlíÏím kruhov˘, ãist˘ stoleãek. Mám pocit, jako bych se probudil z noãní mÛry. V‰echno mi dûlá radost. Nekoneãn˘ prÛvod turistÛ procházející kolem mariny, vítr v korunách palem, ãervené a bílé sluneãníky pivovaru Karlovaãko. Konec prohibice. Vrátily se reklamy na pivo, zase byly otevfieny konoby, jsou zpátky firemní ocelové popelníky pohlcující koufi. Svoboda. Zase jsme dospûlí. Raduju se dokonce i z toho, Ïe mal˘ ‰álek opût legální kávy z italského stroje Alfredo je neposkvrnûnû ãist˘. A Ïe do nûj mÛÏu hodit dvû kostky opravdového cukru. „Milenko, moÏe orangina, kruh i salata od hobotnice?“ „MoÏe, Vuãko! Sigurno!“ „Hvala!“ Káva ãerná jako smola, pokrytá vrstviãkou husté, béÏové pûny. VÛnû silné, husté arabiky. A jen nûkde v hloubi du‰e náznak neklidu. Neurãit˘ stín. Pocit, Ïe tady není nûco v pofiádku. Nûco s mou hlavou. V‰echno je, jak má b˘t, ale mÛj mozek pfiesto pracuje, jako by byl po‰kozen˘. Kousky rozdûlené ãernou nicotou. Kde jsem byl vãera? Kdo jsem? Odkdy je zase v‰echno normální? Sedím v konobû, coÏ znamená, Ïe „sametová, ochranitelská totalita“ zmizela. Nepamatuju si kdy. Po Palivové válce? Co jsem tehdy dûlal? Co jsem dûlal vãera? Odkud jsem se tady vzal? „Milena, ima‰ cigarety?“ „Imam! Larsy hoãe‰?“ Zase jsou legální?

Grzedowicz 2 - zlom

24

15.8.2008 11:35

Stránka 24


Zvedám ‰álek k ústÛm, ale neÏ se poprvé napiju, bíl˘ porcelán mi vypadne z prstÛ, káva se vylije na chodník a já rychle ucuknu nohama, protoÏe si chci uchránit bílé kalhoty. Bez okolkÛ si pfiisedá ke stolku a pfiisunuje si kfieslo. Velik˘, ‰edivûjící muÏ v klobouku a kfiiklavû rudé hedvábné ko‰ili. Rozepnuté knoflíky odhalují opálen˘ zarostl˘ hrudník a na krku mu visí spousty zlat˘ch fietízkÛ a pfiívûskÛ. Nevypadá jako Chorvat. Srb? Cikán? Turek? PodráÏdûnû se na nûho dívám a najednou ztuhnu. Má jenom jedno oko, ale to je úplnû ãerné, beze stopy bûlma, podélná kapka smoly. Druhé je skryto za okrouhlou kostûnou destiãkou pfiipevnûnou koÏen˘mi fiemínky. Na kloubech prstÛ svírajících lesklou ebenovou hÛl, ozdobenou stfiíbrnou krkavãí hlavou, se tfipytí prsteny. Na hlavû má originální bíl˘ stetson upleten˘ z panamské rafie. „Je tady spousta voln˘ch stolkÛ, pfiíteli,“ ucedím. A je‰tû k tomu mi rozlil kávu. Vypadám snad jako oãní lékafi? Proã mû dûsí tím krvav˘m okem? „Probuì se, Spící ve stromû,“ vrãí zlostnû. „âekají na tebe.“ No nazdar. Dobrodo‰li. Blázen. „PromiÀte, snídám. Co kdybyste si na‰el nûkoho jiného? Klinika je tímhle smûrem. Za ribaricí.“ Narovná se v kfiesílku, naãeÏ vkládá do úst dva prsty a pronikavû hvízdne. V jediném okamÏiku s tlukotem tisícÛ kfiídel a ohlu‰ujícím krákáním nebe zãerná. Dívám se nahoru a vidím ptáky. Obrovské hejno jako husy velk˘ch, smolnû ãern˘ch krkavcÛ, ktefií pokr˘vají cel˘ obzor. Usedají na stfiechy, na ráhna jachet, do korun palem, na hlavy a ramena procházejících lidí, náhle znehybnûl˘ch jako figuríny. ZastiÀují dokonce jasnou záfii balkánského slunce. NemÛÏu ze sebe dostat ani slovo. Sly‰ím neustálé krákání, jako by nûkdo trhal na kousky ãerné hadry. V‰echno znehybní jako uvûznûné v jantaru. H˘bou se jen krkavci. Usedají na ramena a na hlavu Mileny, která stojí ve dvefiích konoby s tácem v rukou. Velk˘ krkavec mává kfiídly,

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

Strom

Stránka 25

25

rozevlaje jí vlasy a hltavû polyká mÛj chobotnicov˘ salát, druh˘ usedá na dívãino rameno a jedin˘m pohybem ‰edého zobáku, obrovského jako ostfií ãakanu, vyklovne dívce oko. Milena stojí nehybnû, v polovinû kroku, po snûdé tváfii stéká aÏ k bílému, zkamenûlému úsmûvu krvavá struÏka. Mám otevfiená ústa a hrdlo náhle promûnûné ve staré dfievo. „Jak˘ je to pocit, kdyÏ nûkdo pfiijde a podpálí tvÛj svût, Spící ve stromû?“ ptá se muÏ. Ohromenû mlãím. Nevím, kde to jsem. Nevím, kdo jsem. MuÏ vstává, vchází do konoby, bezohlednû se protáhne kolem zkamenûlé, zmrzaãené a krvácející Mileny a pak sundá ze zdi reklamu na Guiness – zrcadlo, zasazené do rámu se secesními vzory. „Podívej se na sebe, Spící ve stromû,“ fiíká. „Podívej se do vlastních oãí.“ Mechanicky se dívám a za stfiíbrn˘m hologramem s nápisem „Guiness“ vidím zvlá‰tní, cizí obliãej. Podobn˘ mému, ale pfiesto cizí. Protáhl˘, skoro koÀsk˘, s nosem úzk˘m jako ploutev, úzké, ale dlouhé u‰i a oãi pfiiléhající k hlavû. Oãi. Jako u nûj, vyplnûné tmavou, ofií‰kovou hnûdí, pfiipomínající praÏené mandle. To jsem já? Co jsem zaã? Sedím jako dfievûná socha. Jsem Vuko Drakkainen. Syn Aakiho Drakkainena a Anity Ostrowské. Ne. Jsem Ulf Nitj’sefni. Noãní poutník. Midgaard. Strom. Rozkfiiãím se. Nechci se probudit. Nechci. Cel˘ svût ovíjí smolnat˘ stín tisícÛ krkavcÛ. Krkavãí stín. Krákají.

Grzedowicz 2 - zlom

26

15.8.2008 11:35

Stránka 26


Bezvládnû jdu za ním, prodíráme se mezi turisty, nehybn˘mi jako v zastaveném filmu, mezi krkavci mávajícími kfiídly. Pozvedá svou pitomou hÛl a bezohlednû odstrãí skupinku znehybnûl˘ch JaponcÛ. Jdeme. Vede mû do hotelu, sklenûné dvefie se se za‰umûním otevfiou. Cítím ve tváfii závan chladného, klimatizovaného vzduchu. Cikánsk˘ Turek s krkavãím stínem majetnicky prochází vestibulem, pak napfiíã restaurací, pfied námi se otevírají dal‰í dvefie a objeví se terasa. Vcházím za ním a najednou stojím ve velké dílnû. Zmizela terasa, zmizel v˘hled na zátoku, vidím jen místnost se stûnami u‰pinûn˘mi olejem, huãící v˘heÀ, u stropu pfiekládací jefiáb zvonící fietûzy. Rachotí poãítaãem fiízené pneumatické kladivo, nûjak˘ mohutn˘ vousat˘ va‰nosta s obliãejem ukryt˘m za zrcadlovou pfiilbicí se sklání nad sloÏitou ocelovou konstrukcí s manipulaãní rukavicí na ruce, mechanické rameno ukonãené pájecí tryskou visí ze stropu a kaÏdou chvíli vystfieluje gejzír jisker do ocelové zmûti. „Vypni to, Ukko!“ kfiiãí mÛj prÛvodce. „VÏdyÈ by se z toho dalo zbláznit! Mûli jsme si promluvit!“ Vousáã k nám zvedá zrcadlovou masku a nejspí‰ se na nás mlãky dívá. Roztáhne prsty. Kladivo utichá, soustruh se dusí utichajícím svi‰tûním, tryska náhle stáhne rameno a uhasíná ‰piãku plivající acetylenov˘ oheÀ, naãeÏ se vznese ke stropu, podobná ocelové kudlance. Zavládne ticho, jen v u‰ích mi zvoní. Znám tohle místo. Je to dílna str˘ãka Atilaainena. Dokonce i okolo stojící kfiiÏníky silnic, pfiivezené z Ameriky, pfiipomínající chromované klavíry, jsou stejné jako tehdy, kdyÏ jsem byl je‰tû dítû. MuÏ, sly‰ící na jméno Ukko, sundává z obliãeje zrcadlovou masku a odklápí ji dozadu, naãeÏ pohybem hlavy ukazuje ke kanceláfii. Klícka s mal˘m stolem a poãítaãem, se stûnami polepen˘mi reklamami na nûjaké náhradní

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

Strom

Stránka 27

27

díly a kalendáfiem, kter˘ uráÏí Ïeny, kdyÏ je pfiedvádí jako sexuální objekty. Není si kam sednout. „Nepfii‰el jsem si pro kladivo ani pro podkovy, Kováfii,“ vrãí Krkavãí stín. „Musíme se poradit.“ Kováfi otevírá malou ãeskou lednici a vytahuje z ní dvû plechovky piva. Pro sebe a pro Krkavãího stína. Cítím se dotãenû. „To je on?“ zeptá se Kováfi spí‰e fieãnicky. „UráÏí‰ mû, Krkavãe. Tohle má b˘t na‰e nadûje? Pfiivandrovalec zaklet˘ do stromu? Dal‰í pfiivandrovalec?“ Se zasyãením otevírá plechovku, pûna stéká po rozjeÏeném plnovousu. Kováfi pije, mÛj prÛvodce si sedá na plastovou Ïidliãku pro zákazníky a také si otevírá pivo. Jeho oãi jsou naplnûné hlubokou, podmofiskou fialovou barvou. „A jak se dafií tv˘m Ohniv˘m lidem, Kováfii? Uvidíme je‰tû tohle jaro dívky tanãící s ohnûm k poctû návratu Svûtla? Anebo vûãn˘ soumrak, spáleni‰tû a Hady?“ „Za chvilku mi fiekne‰, Ïe se svût mûní. Jako bys nevûdûl, k ãemu to vede. Máme problém, Krkavãe,“ procedí nasupen˘ Kováfi. Luskne prsty a v dlani se mu objeví plamínek. Maliãk˘, tanãící plamínek jako z kostky suchého lihu. MuÏ si s ním hraje, mechanicky ho tvaruje do siluety tanãící dívky a pak se na ni chvilku dívá. Ohnivá figurka se mu kroutí mezi prsty, jako by nacviãovala tanec u tyãe. Kováfi foukne a plamínek zmizí. „Ná‰ problém spoãívá v cizincích, ktefií kradou písnû, poru‰ují pravidla a vychylují rovnováhu. V tûch, co dorazili s mocí, o níÏ sami nemûli ani ponûtí, ktefií tvofií, co je zrovna napadne, a trhají svût na cáry. Ale na‰tûstí je tady je‰tû Obchodník, Tulák a Pfiítel lidí, kter˘ má nápad. A ten nápad zní: pfiidejme je‰tû jednoho ‰ílence s pochodní. Má‰ v kurníku li‰ky, které ti rdousí drÛbeÏ, takÏe se rozhodne‰ dovnitfi vpustit vlka. Ten vlk se nejspí‰ ukloní ptákÛm a pÛjde si po svém. Pfiehlédl jsem nûco? Mám moc práce, Krkavãe. Má odpovûì zní: ne. Cizinec

Grzedowicz 2 - zlom

28

15.8.2008 11:35

Stránka 28


ve stromû je cizinec, kter˘ není nebezpeãn˘. Zpacifikovan˘. Je vyfie‰en˘m problémem.“ „Oni nejsou stejní,“ zvedá Cikán hlas. „Mají na na‰í stranû spojence. Ti cizinci uÏ jsou souãástí svûta a nûkdo je vyuÏívá. Proti nám. Co kdyby sis promluvil s Hadem?“ „TakÏe máme b˘t stejní jako oni? Pfiiznat, Ïe bez podvodu proti nim nemáme ‰anci?“ „ProtoÏe nemáme ‰anci. Co postaví‰ proti písním rozhazovan˘m pln˘mi hrstmi? ¤eknu ti, co udûlá‰. Osobnû sejde‰ dolÛ a sám zaãne‰ zpívat. A to má b˘t podle pravidel? A ví‰, co bude pak? Oni udûlají to samé. Had, Fena, Ruch, Mráz a v‰ichni ostatní. Myslí‰, Ïe se neodváÏí? Jeden po druhém. Zatím je‰tû nebyla poru‰ena základní pravidla. Máme TvÛrce, ale zatím je‰tû nikdo z nás nezaãal. To oni. Tamti. Cizinci. To oni poru‰ují pravidla. Máme tu krizi, ale je‰tû ne válku. Ty jim dá‰ dÛvod tu válku zaãít. Já navrhuji nûco jiného. Je to dal‰í cizinec, souhlasím. Ale pfii‰el sem proto, aby obnovil rovnováhu. Tak mu to dovolme.“ Bolí mû nohy. A zaãínám b˘t na‰tvan˘. Zatnu ãelisti. Prohrábnu kapsy a koneãnû najdu krabiãku larsÛ. Tak pokraãuj, dûdku, fiekni mi, Ïe je tady zákaz koufiení. No, dûlej, pokaz mi den, kfiupane. Uvidí‰, co bude pak. Ignoruje mû. Krkavãí stín taky. Kováfi se natáhne pro velk˘ ‰roubovák a v zamy‰lení si ho omotává kolem prstu jako kus gumy. „S k˘m uÏ jsi o tom mluvil?“ „Jsi první. Pojìme za nimi spoleãnû.“ ·roubovák se mûní ve velmi silnou pruÏinu. „Kdo chce je‰tû rokovat?“ ptá se nakonec Ukko. „Divoká a Samum.“ „On Ïije? UÏ pfii‰el o v‰echno.“ „Sly‰el jsem, Ïe ho vydûsilo, co se dûje, a chce se vrátit.“ „Z míst, kam ode‰el, se vût‰inou nevrací.“ „Pfiesto.“ Odka‰lu si, odklepnu váleãek popela a dfiepnu si ke stûnû. V‰echno je to k niãemu. Neexistuju. Jsem prÛhledn˘.

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

Strom

Stránka 29

29

Kováfi zabodne ‰roubovák ve tvaru preclíku do stolu a vstane. Vycházíme posuvn˘mi dvefimi, za kter˘mi by mûlo b˘t parkovi‰tû a pak silnice do Rovaniemi vinoucí se nad fjordem mezi sosnami a bfiízami. Oba namy‰lenci kráãejí jako první a já je skromnû následuju. Neviditeln˘, neexistující. V‰echno ve mnû vfie. Nelíbí se mi jejich pravidla, vytáãí mû jejich rozhovor pln˘ frází o vûcech, o kter˘ch nemám ani tu‰ení. Kdybych otevfiel ústa, ignorovali by mû. Úplnû jako desetiletého kluka, kter˘ se plete do rozhovoru dospûl˘ch, jemuÏ nerozumí. A mûli by pravdu. Nerozumím tomu. Za dvefimi hangáru není parkovi‰tû s odlakovan˘mi stolet˘mi cadillaky, chevrolety a buicky, do nichÏ str˘ãek Atilaainen montoval vodíkové turbínové motory Vanckla a elektroniku. UÏ po generace se vût‰ina historické produkce automobilového prÛmyslu z Detroitu nacházela buì na divokém pohfiebi‰ti na Kubû, nebo mífiila do ráje ve Finsku. VÛbec tam není Karelie. Je tam senegalská základna Légion Etrangere v Al Hammû. Tfietí pluk vzdu‰n˘ch ‰voleÏérÛ. Mofie písku, stará kasba, která vypadá jako rozpadající se pískov˘ hrad, fiady chatrãí, olysalé palmy a barikády z pûnobetonu, najeÏené samostfiíly, hlavnû se neustále pohybují, bl˘skají bûlmem ãidel, slídí po horizontu. Za fiadou prefabrikovan˘ch barákÛ dosedá medevac. Po ãenichu se mu rozlévají rozmazané vzory z ‰edohnûd˘ch, Ïlut˘ch a sraãkovit˘ch flekÛ. SoubûÏnû usazené motory zvedají oblaka pou‰tního prachu, je sly‰et pulsující dunûní pohonÛ. Skupina legionáfiÛ v chladicích kombinézách klu‰e k základnû a sborovû zpívá „Allouette“. Jdeme sklonûní, písek, v nûmÏ se po kotníky brodíme, se nám dere do oãí, drcení pekeln˘m Ïárem. Míjíme pevnÛstku a kráãíme k velkému hnûdému stanu rozbitému tûsnû za hranicemi základny.

Grzedowicz 2 - zlom

30

15.8.2008 11:35

Stránka 30


Bordel, pokud si dobfie pamatuju. Samozfiejmû nelegální. „Wies’ mir bardak, wsje liudi – bljadzi,“ jak fiíkával serÏant Chevaloux. Uvnitfi jsou polní stolky na zkfiíÏen˘ch nohách sestavené do dlouhého stolu, skládací kfiesílka, samochladící láhve. U stûny se dusí a ukapává vodu malá klimatizace. Bude pfiedstavení. Za stolem sedí jen jeden muÏ, obleãen˘ do pruhovaného burnusu, snûdé ruce vyãnívající z látky si hrají se zakfiiven˘m tuaregsk˘m noÏem, hlava pokrytá bíl˘m obno‰en˘m kepi je ukrytá ve stínu. „Dlouho jsme se nevidûli, Samume,“ fiíká Kováfi. Je jízliv˘ a zdá se, Ïe mu do‰la trpûlivost. „Nemohli jsme se setkat normálnû? K ãemu ta komedie?“ „Beru, co je,“ zabruãí beduín v kepi, naãeÏ sundá pokr˘vku hlavy, hodí ji na stÛl a objeví se pruhovaná hlava s velk˘ma u‰ima, která trochu pfiipomíná pantera a trochu ‰akala. „Nemám ãas ani sílu hrabat se ve snech. Tohle je mi nejbliÏ‰í. To je on?“ Tohle bylo o mnû. Já jsem „on“. Mám se pfiedstavit? Jako kdo? Kaprál Ostrovsky? „Jak se vám to líbí?“ ptá se dívka, odhrnující stanovou plachtu. Je prapodivnû obleãená, jako z plakátu z dvacátého století, takového, jaké sbíral mÛj otec. PrÛzkumnická baganãata, roztrhané síÈované punãochy na podvazcích, rozepnutá bojová vesta ovû‰ená vybavením. Má polní láhev, ‰est zásobníkÛ, granáty, útoãn˘ nÛÏ, pouzdro na pistoli. Ale kromû toho je dívka nahá. Má krátké vlasy, obliãej jí zdobí maskovací pruhy. Na rameni má vytetovanou lebku. Dûvka-komandos. „Dokonale se to k tobû hodí,“ ucedí Krkavãí stín, ovívající se dlaní. „Vá‰eÀ a válka,“ hihÀá se dívka. „Mé Ïivly. Hezká ko‰ile, Krkavãe.“ Krkavãí stín plivne skrz zuby a pfiisune si krabici dánsk˘ch krájen˘ch krekrÛ.

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

Strom

Stránka 31

31

Beru si skládací turistickou Ïidli, láhev minerální vody a sedám si dál od stolu. Mám to v‰echno nûkde. Jsem strom. Co mi je‰tû mÛÏou udûlat? Porazit, rozfiezat na prkna a udûlat ze mû kadibudku? AspoÀ se nûco dûje. Nemusím se dívat na vrcholky hor vinoucí se k sobû jako dvû pÛlky zadnice, ovûnãené plivanci ledu. V‰echno je lep‰í neÏ tohle. „Podívejte se na nûj,“ fiíká Krkavãí stín. „Vycítíte jeho hnûv. Ochutnejte jeho nesouhlas s tímhle v‰ím. Zamyslete se. Já fiíkám: osvoboìme ho a aÈ po sv˘ch lidech uklidí. Po niãem jiném netouÏí.“ „Je pfiíli‰ slab˘,“ odpovídá psíhlav˘ Tuareg. „A je sám. Tamti pfii‰li, aby se nûco dozvûdûli. A zÛstali, aby vytvarovali svût po svém. Aby tvofiili. S ním to mÛÏe dopadnout stejnû. Oni jsou takoví. V‰ichni. Písnû se na nû lepí.“ „To nevíme,“ pfieru‰í ho Kováfi. „Nevíme, proã se stalo to, co se stalo. MoÏná Ïe on je jin˘.“ Proã se stalo to, co se stalo. Nûco nádherného. Mistr tautologie. „Pokud bude tvofiit, mÛÏe se s ním stát to samé. A jestli nebude tvofiit, zemfie. V kaÏdém pfiípadû je to ‰patnû. To tvrdím já.“ „Spolehnûme se na osud. Na váleãné ‰tûstí,“ hihÀá se dívka. „AspoÀ ten rybník nûco rozvífií. KdyÏ neudûláme nic, udûlají to za nás. Tak jako tak to skonãí stejnû. A on se mi líbí. Umí se rvát a umí ‰oustat. Cítím, Ïe uÏ dlouho nemûl Ïenskou.“ „Pofiád tvrdím, Ïe bychom mûli postupovat podle pravidel.“ Kováfi vrtí hlavou. „KdyÏ poru‰íme dal‰í, situaci nezlep‰íme. Zabijme ho, rychle a bezbolestnû. A pak jednejme tak, jak se má.“ „Opakuji, Ïe neporu‰ujeme pravidla!“ vzteká se Krkavãí stín. „To oni je poru‰ují. Ten cizinec,“ ukazuje na mû krekrem, „je jedin˘ element, kter˘ tu patfií. Není jedním z nás a má aspoÀ nûjakou ‰anci. Pfiipomínám, Ïe pro nás poslední.“

Grzedowicz 2 - zlom

32

15.8.2008 11:35

Stránka 32


Vstávám. KaÏdá zábava jednou musí skonãit. „Pokud jsem to dobfie pochopil, jsou va‰ím problémem mí krajané.“ Dívají se na mû ohromenû a s rozpaky, jako by právû promluvila klimatizace. „A taky to, Ïe ovládli ty takzvané písnû. Chápu správnû, Ïe tímhle zpÛsobem získali pfiíli‰ mnoho moci, vlády, síly, nebo jak to fiíct? Takhle vládnete svému svûtu? Ty zasrané písnû, jak jsem pochopil, leÏí na ulici, a kdyÏ je nûkdo zvedne, propadáte hysterii a breãíte nad nûjak˘mi pravidly. MoÏná by vám nûkdo mûl fiíct, Ïe v Ïivotû neexistuje moc neporu‰iteln˘ch pravidel. O co jde? Îe se ze mû taky stane ãarodûj a zaãnu promûÀovat lidi v králíky nebo budu lítat na lopatû? No tak budete mít jednoho ãarodûje, a ne nûkolik. Jestli chcete, abych vám pomohl, dejte mi uÏiteãné informace. Lokalizace okolí, moÏnosti objektu. Vysvûtlete mi, kde jsou mí krajané a co se s nimi stalo. Îádám o instrukce v otázce Písnû bohÛ a jevu chladné mlhy. A jestli nechcete, tak drÏte huby. Vylezu z toho stromu a vezmu je odsud. A kdyÏ to nepÛjde, tak je pozabíjím. Anebo zÛstanu a vykvetu. Prioritou mé mise je navrácení rovnováhy va‰emu svûtu. ZáleÏitosti mlh, Ïvanících vûder, trpaslíkÛ, elfÛ a obu‰kÛ zpytleven jsou mi u prdele. Pokud usoudíte, Ïe mi mÛÏete pomoct, jenom kdyÏ udûlám na vajíãku uzel, vysekám biã z ledu nebo nûco takového, tak to je mi taky u prdele a ka‰lu na to. Prostû a jednodu‰e. A co víc, ka‰lu i na vás v‰echny dohromady. V Ïivotû jsem nepotkal bandu takhle nepoveden˘ch bohÛ. Nazdar. Hvala. Srdeãnû se louãím s panem Pfieludem, líbám ruãku madam Blouznivé, nashledanou, pane Noãní mÛro. Stíne, podûkuj shromáÏdûn˘m, odcházíme. Pfiepnûte mû prosím zpátky na Hvar, vraÈte oko Milence a vyÏeÀte ty krkavce. Vylil jsi mi kafe, jebem ti majku!“ Nastalo ticho. Pofiád na mû hledí, jako bych udûlal stript˘z pfied papeÏem. „No,“ fiíká Kováfi. „Tohle se mi docela líbí. Mám rád takové lidi. Mluví krátce a k vûci. Promysleme to.“

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

Strom

Stránka 33

33

„Odcházím,“ oznamuju jim. „Kdyby nûco, víte, kde rostu. Nemám ãas, musím shodit listí. Podzim, chápete. Plné vûtve práce.“ „Dobrá,“ fiekne ‰akal v kepi. „Teì odejdi. Poradíme se a rozhodneme. KdyÏ se tû rozhodneme zabít, dojde ti to rychle.“ Vycházím ze stanu. Taky mám rád, kdyÏ nûkdo mluví krátce a k vûci. Jsou vidût dvû skvrny lesa ‰plhající po úboãích, planoucí královsk˘mi barvami podzimu. Tfiiasedmdesát jehliãnat˘ch kefiÛ, zkroucen˘ch, jako by je tvaroval mistr bonsají. Okolo rozsypané hromady ‰edobíl˘ch vápencov˘ch kamenÛ, ‰ed˘ch jako zkaÏené maso. Jiskfiící plivance snûÏn˘ch ãepic na vrcholcích, které se k sobû tisknou jako h˘Ïdû. ·est pokroucen˘ch jasanÛ, náhodnû rozmístûn˘ch po m˘tinû. KaÏd˘ z nich vypadá, jako by jeho kmen pozfiel ãlovûka ztuhlého v kfieãovitém pohybu. Strom skoro vibruje koncentrovanou mocí. Obklopuje ho mrak chvûjícího se vzduchu a povlak kosmaté jinovatky, svírající skály, suchou trávu a kefie. Vysoko v hofie se pomalu formuje tûÏk˘ mrak podobn˘ kovadlinû. Vífiící vzduch pln˘ páry stoupá ve sloupu aÏ do stratosféry, kde je rychle ochlazen. Ledové kuliãky vyvrÏené k okraji válce znovu dopadají ke Ïhavému spodnímu konci mraku. Mûní se v páru, která je nasáta do stfiedu tunelu a opût stoupá vzhÛru, aby se v chladn˘ch vrstvách zmûnila v tûÏké ledové krystaly, a tak pofiád dokola. Nitrem vzhÛru, vnûj‰kem dolÛ. Vûtrn˘ tunel uvnitfi mraku se mûní v gigantick˘ kondenzátor. Pfiecpan˘ voln˘mi elektrony, ztûÏkl˘ náloÏí kladn˘ch. Rozdíl potenciálÛ mezi mrakem a povrchem zemû roste z vtefiiny na vtefiinu. V‰echno smûfiuje k vyrovnání. K rovnováze. A ta je poru‰ena. Rozdíl potenciálÛ dosahuje milionÛ faradÛ a stává se nesnesiteln˘m. V‰echno vibruje energií. Rozechvûl˘m, elektrick˘m hnûvem. Na vrcholku Stromu se na nûkolik nanosekund objeví mal˘ startovní v˘boj. Vystfiíkne vzhÛru a uzavfie obvod.

Grzedowicz 2 - zlom

34

15.8.2008 11:35

Stránka 34


Gigantick˘ vodopád energie letí dolÛ, probûhne Stromem a jeho kofieny do hloubi zemû. Na vtefiinu se mezi mrakem a vrcholkem Stromu s dûsiv˘m praskáním vine oslepující, obrovit˘ had plazmy. Dunûní hromu poletuje po horách, hlasité, jako by praskalo nebe. ZÛstává jen roztrÏen˘, oãouzen˘ pah˘l Kmene, huãící oranÏov˘m ohnûm. A pak na v‰echno dopadne vodní stûna.

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

Stránka 35

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

Stránka 36

Pramáti Matek, zatoã svÛj kruh! Samice Samic, otevfii dÛm! Rozmaãkej na‰e du‰e, snûz na‰e srdce. Jednota je sladká! Jednota je velká! SpleÈ na‰e mysli, zdeptej na‰i vÛli. Ty jsi svûtlem, ty jsi lÛnem! PohlÈ nás! PohlÈ ãas! NechÈ vzplanou dny, zmlknou sny. Temnota! Vlhkost! Jednota! Amitrajská obûtní píseÀ*

(*Autorkou v‰ech ver‰Û Amitraje a Kebiru je Maja Lidia Kossakowska.)

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

Stránka 37

37

Kapitola druhá

VûÏ Mûsto nebylo velké. Mûlo rozlohu osady. UÏ ne vesnice, ale je‰tû ne mûsto. První, které jsem spatfiil od té stra‰livé boufilivé noci, kdy vypuklo povstání a já jsem se díval, jak mÛj palác, Vesnice OblakÛ, umírá v nitru zufiiv˘ch plamenÛ. A vidûl jsem také, jak pod údery srpÛ jízdy a krátk˘ch meãÛ vojákÛ „Kamenného“ oddílu umírá Maranahar. Pak uÏ to byla jen bezcestí, lesy a stezky. Poprvé jsme mûli projít mûstem. Nejlep‰í by bylo se tomu vyhnout, ale fieka Figiss pfiitékající z nedalek˘ch hor se ukázala b˘t pfiíli‰ rychlou a nebezpeãnou, dokonce i po tak dlouhém suchu. Sucho ale skonãilo, spoleãnû s pfiíchodem Podzemní Matky dorazily de‰tû, které zavlaÏily hory a pole a zase naplnily fieky. Proto jsme museli pfiejít pfies most, a jedin˘ most v okolí spojoval oba bfiehy právû tady – v osadû A‰yrdym. Proto jsem se díval na blíÏící se budovy – já, vládce Tygfiího trÛnu, Plamenná standarta, Pán svûta a První jezdec, jsem pozoroval svût, kráãeje vedle dvoukolky, na které se pod sluneãníkem rozvaloval mÛj ochránce a prÛvodce, poslední poddan˘, kter˘ mi zbyl. Já sám jsem na sobû mûl ‰iroké kalhoty a pfies rameno pfiehozenou rudou tuniku akolyty kultu Podzemní Matky, a rozedfiená kÛÏe na hlavû mû po spû‰ném oholení pálila. Holili jsme se v chvatu, ukrytí mezi pokroucen˘mi stromky u cesty, a navzájem jsme si pomáhali. Brus si bez nejmen‰í zmûny v˘razu ve tváfii ufiízl veteránsk˘ cop, jenom bruãel, Ïe to mûl udûlat uÏ dávno. Vlasy jsme zahrabali do písku. Mé i Brusovy, smíchané dohromady.

Grzedowicz 2 - zlom

38

15.8.2008 11:35

Stránka 38


Knûzovu a akolytovu mrtvolu jsme odtáhli co nejdál od cesty, shodili je do píseãné jámy a zasypali dal‰ím pískem. V‰echno se to odehrálo ti‰e a jaksi náhle. Knûz na nás panovaãnû zavolal a pfiikázal, abychom pomohli jeho akolytovi, kter˘ se trápil se zkfiivenou osou. Pomohli jsme mu a ani já jsem netu‰il co bude dál, kdyÏ se Brus otoãil a neãekanû popadl knûze jednou rukou za hlavu za krkem a druhou rukou ‰kubl jeho bradou do strany. Udûlal to tak bleskovû, jako by chytil ovoce, které mu nûkdo hodil. Ozvalo se prasknutí obratlÛ a maskovan˘ muÏ spadl z kozlíku dvoukolky, chvûje se v úporn˘ch zá‰kubech. Já i akolyta jsme se na to chvilku pfiekvapenû dívali, aÏ mi do‰lo, Ïe je teì fiada na mnû, takÏe jsem zvedl ‰pehovskou hÛl, abych obnaÏil ukrytou ãepel. „Ne! Bez krve!“ kfiikl Brus. Seskoãil z kozlíku, jednou nohou se odrazil od oslova hfibetu a dopadl prchajícímu akolytovi na záda. Oba spadli na zem a nûjakou dobu se po sobû váleli jako bojující hadi. Nakonec znehybnûli, mlad˘ akolyta ãím dál zoufaleji kopal do v‰ech stran, zvedal oblaka prachu podráÏkami sandálÛ, s hlavou uvûznûnou v Brusov˘ch propleten˘ch rukou. Trvalo to nekoneãnû dlouho. Nevûdûl jsem, co mám dûlat, takÏe jsem se díval a poãítal údery vydû‰eného srdce. Koneãnû zoufalé hemÏení ustalo, jen jedna akolytova noha sebou ‰kubala a bu‰ila patou do prachu. Nakonec ustal i tento pohyb. Brus chlapcem je‰tû jednou ‰kubl jako levhart uloven˘m králíkem, rozevfiel ruce a shodil ze sebe bezvládné tûlo. „Pomoz mi je hodit na vÛz,“ sykl. „Rychle! Brzy se nûkdo objeví. VÏdycky to tak je. KdyÏ nûkoho potfiebuje‰, jako by v‰ichni umfieli. A kdyÏ ne, objevují se jako na svatební hostinû.“ Knûz byl stra‰nû tûÏk˘ a akolyta vypadal hroznû. Mûl vyvalené oãi, jako by je nûco vytlaãilo zevnitfi, celé zalité krví aÏ po ty bílé ãásti oka, které b˘vají uvnitfi lebky, a opuchl˘ jazyk vyãnívající z úst jako podivn˘ fialov˘ plod.

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

VûÏ

Stránka 39

39

Sjeli jsme z cesty, vÛz se kolébal a poskakoval mezi stromy, Ïaludek jsem mûl zkroucen˘. „Teì ne!“ ucedil Brus. „Za chvilku si uleví‰.“ KdyÏ jsme se ocitli na pomûrnû bezpeãném místû, hodil mi z vozu koÏen˘ mûch pln˘ vody s octem. Napil jsem se a pak se prudce vyzvracel na zem, zatímco jsem se dusil bolestiv˘mi kfieãemi, z kter˘ch mi v proudech tekly po obliãeji slzy. Po tom v‰em jsem byl tak zeslábl˘, Ïe jsem si musel sednout. „BûÏná vûc,“ uklidÀoval mû mÛj poboãník. „Na krev a smrt si zvykne‰, ale potfiebuje‰ trochu ãasu. Jednou ãlovûk pfiestane b˘t nemocn˘, ale tehdy umírá jedna jeho ãást. Kousek srdce se zmûní v kámen.“ KdyÏ jsme se zbavili tûl, prohledali jsme obsah vozíku. Na‰li jsme mal˘ vak s akolytov˘mi vûcmi, ko‰ s jídlem – hlavnû s durrov˘mi plackami a s cibulí, su‰ené medové ‰vestky, vodu a kufr s knûzov˘m obleãením. Îádné maso, Ïádné kofienûné pivo ani palmové víno. Dokonce ani kousek s˘ra. „Tohle se mi nelíbí,“ fiekl jsem najednou. „MoÏná uÏ uplynulo trochu ãasu od chvíle, kdy vypuklo povstání, ale stejnû není bezpeãno. Sami jsme kousek odsud narazili na lupiãe. Proã ten knûz cestoval osamûle, jako by byl na projíÏìce? Nejsou snad zvyklí jezdit s eskortou? KdyÏ mu ani nedali jednotku, proã tûch akolytÛ nebylo aspoÀ osm, s tûmi jejich holemi?“ Brus kleãel na zemi a prohlíÏel si knûzovy ‰aty, ale znehybnûl a pozvedl ke mnû udiven˘ pohled. „Prohledáme pofiádnû vÛz,“ fiekl. „Nemám ponûtí, proã to tak je. MoÏná byl ze zdej‰í VûÏe, z A‰yrdymu? Jel jenom kousek.“ „Tak proã mûl zásoby vody a jídla?“ doráÏel jsem. Sám nevím, jestli kvÛli instinktu, podezíravosti nebo proto, Ïe jsem tak moc nechtûl na sobû mít obleãení pfied chvilkou zabitého chlapce. Ani jsem nechtûl pfiedstírat knûze. „Jeho obleãení je moÏná aÏ pfiíli‰ dobré. Vím, Ïe se jim nedafií zrovna nejhÛfi, ale dokonce ani císafi‰tí úfiedníci z takov˘ch

Grzedowicz 2 - zlom

40

15.8.2008 11:35

Stránka 40


dûr, jako je A‰yrdym, by si nemohli dovolit kaÏd˘ den se oblékat do hedvábn˘ch ‰atÛ. Podívej se na tu zdobenou Ïelvovinovou lÏiãku, misku nebo na pouzdro s psacími potfiebami. Za takové vûci by se nestydûl ani Rumûlkov˘ dÛm. Moje byly o dost skromnûj‰í. Tohle není obyãejn˘ knûz. Tím spí‰ nechápu, proã cestoval sám.“ „Nemáme na vybranou,“ oznámil Brus. „Musíme se dostat pfies most. AÏ budeme moci, ukryjeme vÛz i jejich vûci. AlespoÀ pfies ten most. Projedeme rychle. Jenom musíme mít legendu.“ „Jakou legendu, sitare Tendzine?“ „Promy‰lenou leÏ. Historku, kterou je nutné vykládat místo pravdy, pokud nás nûkdo zastaví. Nebudeme mít ãas ji vym˘‰let, aÏ bude potfieba. VÏdycky si v podobn˘ch pfiípadech musí‰ pfiipravit legendu dopfiedu a nauãit se ji nazpamûÈ. Musí‰ vûdût, kdo jsi, co dûlá‰ a proã. VÏdycky. Dokonce i kdyÏ si myslí‰, Ïe se tû nikdo nebude ptát, musí‰ mít legendu.“ Prohledali jsme je‰tû jednou vaky a skfiíÀky i cel˘ vÛz. Brus ho zkontroloval ze vzdálenosti nûkolika krokÛ, podíval se pod kola, ohmatal zápfiah. Trhl za kování. Nic. Poklepali jsme také na boãnice vozu. Já jsem znovu prohlédl hromadu vûcí obou poutníkÛ, hledal jsem aspoÀ pasy. Byly to malé dfievûné destiãky s vypálen˘m jménem a pfiíjmením majitele a s peãetí císafiského úfiedníka. Za dob vlády mého otce se pouÏívaly, kdyÏ bylo nutné doloÏit své jméno. Obvykle na úfiadech nebo u soudu. Ale dfiív a v souladu s Kodexem zemû museli v‰ichni mít takovou destiãku pofiád, pfiipevnûnou fiemínkem k zápûstí nebo povû‰enou na krku. Také nebylo dovoleno cestovat jenom tak. Na kaÏdou cestu bylo vydáváno zvlá‰tní povolení. Nevûdûl jsem, jestli to platí i teì. Jestli Ifria vrátila v‰echny staré zvyky a zda uÏ je staãila zavést. Také jsem nevûdûl, jestli se t˘kají i jejích knûÏí. Proto se mi nelíbilo, Ïe se za nû musíme vydávat. Vûdûli jsme o nich pfiíli‰ málo. „Nebudeme pfiece provádût obfiady,“ prohodil Brus. „Jde nám jen o most.“

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

VûÏ

Stránka 41

41

„Sám jsi fiíkal, Ïe musíme mít legendu,“ protestoval jsem. „Jak ji chce‰ vytvofiit, kdyÏ ani nevíme, jaká si dávají jména?“ „Dávají si amitrajská jména. NiÏ‰ím kastám se za dob Kodexu nepovolovalo mít pfiíjmení, jen jména. Ale knûÏí stojí mimo kasty. Jako Zasvûcení stojí nade v‰emi. PouÏijeme amitrajská jména, napfiíklad âugaj Tekedej a Har‰yl Akerdym. Kdysi jsem takové lidi znal a urãitû vím, Ïe uÏ neÏijí.“ „Proã zakazují pfiíjmení? Takhle pfiece jen vytváfiejí chaos.“ „ProtoÏe to lidi spojuje s jejich pfiedky a s rodinami. A rodiny pfiece nesmûjí b˘t. Rodina je zlo, pfiíjmení také. Tohle v‰echno jen posiluje lidsk˘ egoismus. KdyÏ má‰ rodinu, stará‰ se o ni víc neÏ o ostatní, ale Matka ústy knûÏí rozhoduje, kdo je dÛleÏitûj‰í a kdo má b˘t obûtován. V‰echny dûti patfií v‰em Ïenám a Podzemní Matce, a jednotliv˘ ãlovûk není dÛleÏit˘. V˘znam mají skupiny: domy, osady a tak dále. âlovûk tûì dostává pfiídomek, kter˘ umírá spoleãnû s ním. V‰echno se má stát jedním, nezapomínej. Lidé také. Navíc je nemusejí kontrolovat, jen hlídat. Lidé mají pracovat a bojovat pro Podzemní Matku a také jí vzdávat hold. KdyÏ má‰ stádo kovcí, také nepojmenuje‰ v‰echny. Hlídá‰ celé stádo. Staãí je spoãítat. Jméno potfiebuje kÛÀ, pes nebo leopard. A tady takoví nejsou. Jsou tu jenom kovce. Zbyteãnû moc nepfiem˘‰lej, ArdÏuku. Pfiem˘‰lení o mnoha vûcech je dobré, kdyÏ se ocitne‰ na bezpeãném místû a sedí‰ u ohnû se ‰álkem odvaru. Teì v tobû probouzí jen strach. Nevím, proã knûz jel sám. MoÏná je tu bezpeãnûji, neÏ si myslíme. MoÏná mûl nûjaké poslání, a proto chtûl projet nenápadnû, aby nepfiivolal nûãí pozornost. MoÏná to byl hlupák. Na‰ím cílem je dostat se pfies most, nic víc a nic míÀ. V‰echno ostatní jsou drobnosti. Musíme schovat na‰e vlastní vûci. AÏ budeme dost daleko na cestû, knûz a jeho akolyta zmizí a na cestu se vydají dva Sindarové vracející se do Kamirsaru.“ „A legenda?“

Grzedowicz 2 - zlom

42

15.8.2008 11:35

Stránka 42


„Hned nûjakou vymyslíme...“ zasténal, kdyÏ se sápal na vÛz, aby ohmatal kozlík. Zatáhl za nûco a vzápûtí se ozvalo tiché zapraskání. „Vûdûl jsem to!“ zvolal triumfálnû. „Co to je?“ zeptal jsem se. „Skr˘‰. Nechtûla se otevfiít ani shora, ani zespodu, ani zepfiedu. Sedátko jako sedátko. Ale otevfiela se dozadu.“ „A co tam je, sitare Tendzine?“ „Radûji se podívej sám, ArdÏuku.“ Uvnitfi dfievûného kozlíku leÏel rud˘ plá‰È s kápí a spací rohoÏ. Nechápal jsem, co mi vlastnû Brus chce ukázat, dokud jsem nezjistil, Ïe se ve smotaném plá‰ti skr˘vá nûco tûÏkého a pevného. Vytáhli jsme uzlík a opatrnû ho rozbalili. Objevila se malá Ïelezná skfiíÀka. Na vypouklém víku byl pfiin˘tován kovan˘, ãervenû namalovan˘ symbol zvlá‰tního tvaru. Pás, na obou koncích ukonãen˘ pÛlkruhov˘mi háky, byl uprostfied pfie‰krtnut˘ tfiemi krátk˘mi linkami. SkfiíÀka byla navíc peãlivû omotaná siln˘m ãerven˘m hedvábn˘m provázkem a v‰echny sloÏité uzly byly zapeãetûny voskem, na kterém byl oti‰tûn podobn˘ znak. „Otevfieme to?“ zeptal jsem se. „V Ïádném pfiípadû,“ prohlásil Brus rozhodnû. „Právû jsme získali legendu. Je to zásilka, spû‰ná zásilka. Vsadil bych se, ArdÏuku, Ïe pÛl dne pfied námi touhle cestou projel velk˘, okovan˘ cestovní vÛz, opravdov˘ dÛm na ‰esti kolech, zapfiaÏen˘ za osm velk˘ch onagrÛ, doprovázen˘ nejménû honem luãi‰tníkÛ na koních s vlajeãkami svatynû Podzemní Matky za zády a dvaceti akolyty.“ „A co bylo uvnitfi?“ „Nûkolik knûÏí, moÏná akolytové nebo akolytky jako spoleãnost, ko‰e jídla, voÀavky, vûjífie a mu‰elín. A úplnû stejná krabiãka naplnûná pískem. Skuteãná zásilka je tady.“ PodráÏdûnû jsem odfrkl.

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

VûÏ

Stránka 43

43

„Mûl jsi vymyslet legendu pro stráÏníky na mostû, ne pohádku pro mne. MoÏná tam je zásoba zakázaného palmového vína, která patfií knûzi...“ Zavrtûl hlavou. „Vím, Ïe kdyÏ je potfieba v neklidn˘ch ãasech nûco doruãit, obãas se to tak dûlá. Dokonce podobn˘m zpÛsobem cestují i velmi dÛleÏití lidé. Zbrojní oddíl pfiitahuje pozornost, zatímco princezna cestuje v selském pfievleku. Nevím, jestli k nûãemu takovému do‰lo i tentokrát. Ale jsem si jist˘, Ïe se to stát mohlo, a my se budeme chovat, jako by k tomu skuteãnû do‰lo. Ten symbol mÛÏe mít svÛj v˘znam. Pfiipomíná ti to nûco?“ Pokrãil jsem rameny. „Nic. MoÏná vûtev s trny? Nûjaké neobvyklé kováfiské náfiadí? Zvlá‰tní hfieben?“ „A kdyby se mohl h˘bat a lézt?“ Podíval jsem se je‰tû jednou. „Jedov˘ ‰korpion!“ „Pfiesnû tak! Já to vidím taky. A ‰korpion znamená nebezpeãí, nûco jedovatého nebo zlého. Probouzí strach. Je na peãetích, na skfiíÀce i na hrudi toho knûze. Obvykle se u nich dá zahlédnout tohle.“ Ukázal na jeden ze zlat˘ch amuletÛ strÏen˘ch z krku mrtvého muÏe. Kruh s mal˘m trojúhelníkem uprostfied, z nûhoÏ vychází tenk˘ zlat˘ proutek, lehce vystupující ven. V poslední dobû jsem tenhle znak vídával pomûrnû ãasto. Kreslili ho po zdech, vyfiezávali do hrudí mrtvol, nalezen˘ch za úsvitu na ulicích. Spû‰nû naãmáran˘ uhlem nebo ‰piãkou noÏe vypadal jen jako kolo a ãárka, ale pfiesto jsem ho poznal. Podzemní lÛno. Polkl jsem slinu. Pfied oãi se mi zase vrátilo hofiící mûsto. Hleìte na pou‰È! Pfiichází oheÀ! „Ale on mûl je‰tû tohle, podívej. Stejn˘ jako na skfiíÀce. Îelezn˘ ‰korpion. Proã je na tak dlouhém fietûzu? Koukni.“ Povûsil si amulet na vlastní krk a schoval ho pod plá‰È. „Symbol nemá b˘t viditeln˘, na rozdíl od ostatních. Dokonce ani není zlat˘, jen Ïelezn˘. Ale kdyÏ je potfieba, není

Grzedowicz 2 - zlom

44

15.8.2008 11:35

Stránka 44


tûÏké ho vyjmout a ukázat nûkomu, aniÏ bych slezl z vozu. Pfiesnû tak. Myslím, Ïe kdyÏ diskrétnû ukáÏu amulet veliteli oddílu na mostû, projedeme bez otázek.“ Nebyl jsem si tím úplnû jist˘, ale nemûl jsem na vybranou. Dfiepl jsem si doprostfied vûcí rozloÏen˘ch na plá‰ti, které jsme na‰li u obou poutníkÛ. Vûdûli jsme tak málo... Kdyby k nûãemu do‰lo, musí pfiece celá tahle ma‰karáda vyjít najevo. Staãilo jediné hloupé slovo. Brus obracel v rukou tkané, komplikované ‰aty a snaÏil se zjistit, jak se nosí. Co se stane, kdyÏ si nûco obleãeme ‰patnû, naruby nebo vzhÛru nohama? „Je to jenom malá osada a jeden most,“ zopakoval Brus konej‰ivû, jako by zaslechl mé my‰lenky. Zvlá‰tní plá‰È akolyty bez jednoho rukávu odhalující levé rameno mûl pod paÏí hlubokou kapsu, v níÏ jsem na‰el kostûnou lÏiãku a malou destiãku s pfiivázan˘m fiemínkem. „Akolyta se jmenoval Agyren Kysaldym,“ fiekl jsem. „Zvlá‰tní. Co je to za jméno, ,Trudovit˘‘? A pfiíjmení mûl jako osada. Kdo se jmenuje ,Solné chaty‘?“ „ProtoÏe byl kovce,“ prohlásil Brus, kter˘ si právû natahoval kalhoty. „ZvífiatÛm taky fiíká‰ podle toho, co tû jako první udefií do oãí, protoÏe pak je jednodu‰‰í si je zapamatovat. Jedno má pfiiléhající ucho, takÏe mu zaãne‰ fiíkat ,Klapák‘, jiné má skvrnu na hfibetû, tak ho pojmenuje‰ ,Záplata‘. On byl trudovit˘. A ,Kysaldym‘ je urãitû vesnice, z které pocházel. Kdyby se doÏil zasvûcení, jako knûz by dostal jiné jméno. AspoÀ víme, jak se jmenuje‰. Knûz nemûl glejt. Mûl osobní peãeÈ, ale na ní je jen znak. Vodní Ïelva. Umí‰ mluvit jazykem Jednoty?“ Povzdechl jsem si. „Trochu...“ zaãal jsem nejistû, ale Brus zavrtûl hlavou. „Trochu nebude staãit. Nesmûl by ses splést. TakÏe bude‰ pfiedstírat, Ïe jsi nûm˘ a hloup˘.“ Zvedl jsem oboãí. „Prostû se pfiihlouple usmívej, potfiásej hlavou a obãas nûco zabruã. Já se postarám o zbytek.“

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

VûÏ

Stránka 45

45

Tak tohle jsem já. Vládce Tygfiího trÛnu, Plamenná standarta, Pán svûta a První jezdec. DrÏím opratû, kráãím vedle vozu s holou odfienou hlavou, Trudovit˘ z Kysaldymu, akolyta Podzemní Matky. Du‰evnû zaostal˘ nûm˘ kluk. To jsem já. A tak jsem se ocitl na cestû a s v˘hledem na oslí zadky a blíÏící se mûsto jsem polykal prach. S opratûmi v rukou jsem se snaÏil uklidnit vydû‰en˘ dech a mÛj Ïaludek se bolestivû pokou‰el zauzlovat. Nevûdûl jsem, jestli je to hladem, dûsem, nebo obojím najednou. NeÏ jsme se vrátili na cestu, Brus mi pfiikázal zalézt do kfioví a vyprázdnit stfieva. „VÏdycky se to snaÏ udûlat, kdyÏ ví‰, Ïe by tû mohl ãekat boj nebo nûco dûsivého. Trochu to pomÛÏe, a kdyby náhodou, umoÏní ti to zachovat si tváfi. Vidûl jsem lidi, ktefií pfiestoÏe se stateãnû rvali, ani si nev‰imli, Ïe si pfii pohledu na nepfiátele nadûlali pod sebe. Stává se to docela ãasto, i kdyÏ o tom ani veteráni, ani vÛdcové moc nemluví.“ KdyÏ jsem kráãel po cestû, byl jsem mu za tuhle radu vdûãn˘. Za normálních okolností by se pfied mûstem nacházel bazar. V kaÏdé osadû u cesty se provozuje obchod. Putující kupci potfiebují jídlo, píci, ustájení pro zvífiata a nocleh, a s radostí prodají i nûjaké to zboÏí. Nûktefií honci provozují vlastní obchody a obãas to b˘vá jejich jediná odmûna za doprovod karavany vozÛ a nákladních zvífiat. Díky nim mají mûsta u cest z ãeho Ïít. Ale teì ne. Bazar byl prázdn˘ a vylidnûn˘, krámky podobné hlinûn˘m chaloupkám mûly zabednûná okna a u studny stála obrovská fiada poutníkÛ s v‰elijak˘mi nádobami v rukou, ale nikdo si nenabíral vodu. U studny hlídali dva vojáci v ‰ediv˘ch halenách a s kopími v rukou. Na sobû mûli pancífie z tvrzené kÛÏe, tak zaprá‰ené, Ïe nebylo moÏné rozeznat barvu jejich oddílu. Nikdo se ale nedohadoval, nikdo nechtûl vûdût, proã není moÏné nabrat si nebo alespoÀ koupit vodu. âekající lidé spolu dokonce ani

Grzedowicz 2 - zlom

46

15.8.2008 11:35

Stránka 46


nemluvili. Sedûli ãi dfiepûli na zemi anebo stáli, v‰ichni v plá‰tích a kalhotách kastovních barev, vût‰inou ‰ed˘ch, ‰edohnûd˘ch nebo hnûd˘ch. Hirukové, Karahimové a Udarajové. BlíÏe ke studni bylo moÏné zahlédnout nûkolik Ïlut˘ch plá‰ÈÛ SindarÛ, ale ani oni nenabírali vodu do nádob. Nad okolím viselo mrtvolné ticho a vzná‰ela se hejna much. Sedící lidé vypadali naprosto rezignovanû, a kdyÏ jsme projíÏdûli kolem, nûjak˘ muÏ se svalil na zem a leÏel v prachu, ale nikdo dal‰í se nesklonil, aby mu pomohl. Prostû jen leÏel a po jeho bos˘ch chodidlech se procházely mouchy. V‰iml jsem si, Ïe u studny stojí jen muÏi. Hospody a hostinské ohrady u cesty také vypadaly jako uzavfiené, pfiestoÏe jsme potkávali ãím dál víc mlãky cestujících poutníkÛ. Minuli jsme nûkolik HirukÛ s ãely pfievázan˘mi stejn˘mi ‰átky, s velitelem v cestovním klobouku, kter˘ mûl k opasku pfiipevnûnou tyã s praporem, na nûmÏ bylo napsáno: „Osmnáct sedlákÛ z Kahardymu, pracujících ve jménu Matky. NechÈ se v‰e stane jedním.“ Slova se nacházela jedno pod druh˘m a prapor vlál, takÏe jsem se zastavil, abych si pfieãetl nápis, a v tu chvíli mû Brus ‰vihl prutem. Podvûdomû jsem se na nûj podíval a spatfiil jen vlastní odraz v knûÏské zrcadlové masce. V otvorech masky dfiímala neproniknutelná temnota. Nerozumûl jsem tomu, co jsem vidûl. Vládce obãas poÏaduje hlouposti, ale vût‰inou má k poÏadavkÛm dÛvod. Tohle se zdálo b˘t jen nepohodlné a obtûÏující. Po nûjaké dobû jsem spatfiil více takov˘ch praporÛ na zádech poutníkÛ a pfiestal jsem se divit ãemukoli. Právû naopak. Pfiedpokládal jsem, Ïe za chvíli uvidím nûkoho s nápisem: „Kováfi z A‰yrdymu jde na záchod. NechÈ se v‰e stane jedním.“ Námi zabit˘ knûz nemûl prapor, coÏ znamenalo, Ïe je nemusejí nosit v‰ichni. Pomalu kráãející zástup poutníkÛ se zdál b˘t jedin˘m pohybem v celé osadû. Díval jsem se na zavfiené okenice obchodÛ a hospod, vidûl jsem stopy po strÏen˘ch ‰títech. Zaprá‰ené uliãky dûsily prázdnotou, potulovaly se na nich

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

VûÏ

Stránka 47

47

jen odpadky. Zato nikde nebylo ani stopy po boji. Nic neshofielo, nebylo zbofieno, Ïluté hlinûné zdi nebyly zacákané krví. Mûsto musí z nûãeho Ïít. Ve mûstû nejsou pole ani stáda. Jak vybírat danû, kdyÏ skoro nic nefunguje? Nebyl tu ani jedin˘ ‰tít, jen holé, sluncem vybledlé zdi. Kde se dá nûco sníst? Kde opravit nebo koupit boty? Odkud vzít jídlo? Jak najít léãitelÛv dÛm? Jen okna, mrtvû zavfiená Ïaluziemi, prach a horko. A ãím dál hust‰í dav, ve zvlá‰tním mlãení putující ulicí, která protínala mûsto a vedla k mostu. Na druhou stranu fieky Figiss. Na silnici. Ke svobodû. Lidé kráãející vpfied nebyli obyãejní poutníci. Necestovali za obchodem, nejeli nav‰tívit pfiátele a pfiíbuzné, nehledali si nové místo. Ti lidé prchali. Îeny, muÏi, dûti. Tlaãili naloÏené vozíky, táhli s sebou vaky a ko‰e. Vedli zvífiata. Nesli to, co si ve spûchu staãili zabalit. Náhodné, obãas zbyteãné vûci. Kotlík, misku, pytlík durry, ale také poláman˘ de‰tník, malovan˘ paraván proti slunci, nûjaké boty a hadry. Jeden ãlovûk nemûl spací rohoÏ ani misku, ale zato na zádech vláãel ko‰ pln˘ svitkÛ. Tehdy jsem si neuvûdomoval, Ïe i takhle vypadá válka. Nûkde probíhají bitvy, teãe krev, je sly‰et fiev a fiinãení oceli, ale to jenom obãas. Vojsko hlavnû pochoduje po cestách z jednoho místa na druhé. Konû klu‰ou stepí, pûchota se v horku vleãe, co noha nohu mine, vojáci s sebou nesou nejen kopí a ‰títy, ale také kotlíky, peleríny, náhradní boty a lopaty. Misky a hadry. Táhne se za nimi smrad a mraãna much. A stejn˘mi cestami se táhne ãím dál hust‰í dav uprchlíkÛ. Se zbytky majetku v ko‰ích a miskách, tisíce náhl˘ch ÏebrákÛ kráãejí vpfied. Co nejdále od knûÏí, císafiÛ, velitelÛ a jejich ‰ílenství. Nemají uÏ domovy, dílny, stáda ani pole. Jen kotlík, misku nebo so‰ku ze stolu. V‰ichni se plouÏí se sklonûn˘mi hlavami, dokonce ani nemluvÀata nepláãí. Je sly‰et jen ka‰el a ‰ourání tisícÛ podráÏek. Rozestupovali se pfied na‰ím vozem, sklánûli hlavy, pokládali na zem ko‰e a vaky, naãeÏ poklekali s ãely pfiitisk-

Grzedowicz 2 - zlom

48

15.8.2008 11:35

Stránka 48


nut˘mi k zemi a pûstmi zabofien˘mi do písku. Vypadalo to, jako by je ná‰ vozík podráÏel v kolenou. Jako by okolo nûj panovala nûjaká epidemie, která je v‰echny sráÏela k zemi. KdyÏ ale vozík odjíÏdûl, nemoc ustupovala. Lidé se zvedali na nohy a pokraãovali v beznadûjném pochodu nikam. Na‰e dvoukolka se prodírala davem, aÏ jsme dojeli na prostranství pfied mostem. Kdysi to bylo obrovské kruhové trÏi‰tû, kde se setkávaly v‰echny cesty, které procházely mûstem. Obklopovaly ho hospody a karavanseráje a ve stáncích bylo moÏné koupit zboÏí z nejvzdálenûj‰ích koutÛ impéria. Kdysi. Teì vlál uprostfied prapor s nápisem: „Obchod je chtivost! Jen Matka nakrmí své dûti! NechÈ se v‰e stane jedním,“ a stánky zmizely. Místo nich se zde tísnili uprchlíci, zazníval dûtsk˘ pláã a buãení zvífiat. V impériu Podzemní Matky dokonce nebylo moÏné ani normálnû pfiejít pfies most. V‰ude se maãkal dav a ãekal kdoví na co. Ani nabrat vodu ze studny, ani pfiejít pfies fieku. Nechápal jsem proã. Pfiijeli jsme pomalu a rozhrnovali srocení, které se rozestupovalo pfied na‰imi zvífiaty, klesalo k zemi jako po‰lapaná tráva a zvedalo se teprve tfii kroky za námi. Na mostû stál vÛz postaven˘ napfiíã. TûÏk˘, ze siln˘ch trámÛ a prken, jehoÏ boky byly ovû‰eny ãerno zelen˘mi pavézami s podobiznou horské zmije zavinuté do spirály, znakem tfiicátého oddílu naz˘vaného „Zmijí“. Pfiehrazoval kus cesty na mostû. Dal‰í stejn˘ vÛz stál o nûco dál, pfiitisknut˘ k druhému zábradlí. Dav se vinul jako had okolo jednoho i druhého vozu, ale v mal˘ch rozestupech. Jednoho ãlovûka od druhého dûlilo nûkolik krokÛ, ostatní ãekali pfied ‰palírem vojákÛ, shromáÏdûní v chaotické skupinû. Dole v korytû mezi skalami se jako podráÏdûn˘ had boufiila a pûnila Figiss. KdyÏ jsme se pfiiblíÏili k blokádû, cítil jsem, jak se mû zmocÀuje dusivá, huãící temnota. Mé ubohé srdce se utrhlo

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

VûÏ

Stránka 49

49

z hrudníku a pfiesunulo se do hrdla, mûl jsem pocit, Ïe kaÏd˘ jeho úder vysílá do m˘ch Ïil proud krve, boufiící a zpûnûné jako fieka dole. Byl jsem akolyta Podzemní Matky. Idiot, co nemluví. Trudovit˘ pitomec z Kysaldymu, osvojen˘ Zasvûcen˘m, kter˘ v mé temné mysli postfiehl vzácn˘ talent. Ostatnû Matka ãasto, odebírajíc ve své ‰tûdrosti bystrou mysl, zrak nebo fieã, obdaruje ãlovûka nûãím jin˘m, ke slávû svého Podzemního lÛna, z nûhoÏ v‰echno vze‰lo a do kterého se v‰e navrátí, aÏ se stane jedním. MoÏná hezky zpívám, maluju nebo vy‰ívám... Já, „Trudovit˘“ Agyren Kysaldym. Kovce. NechÈ se v‰e stane jedním. UÏ jsem vidûl zpocené obliãeje vojákÛ, rámované chrániãi ze ‰upinové kÛÏe kamenn˘ch volÛ. ·tíhlá kopí pomalovaná ãerno zelen˘mi pruhy, mífiící k nebi. Hlavu velitele pokrytou látkou stejné barvy, desátníkÛv koÏen˘ pÛlpancífi s nárameníky. Mezi vozy stáli tfii konû stíhací skupiny, ale nikdo na nich nesedûl. Honci se pfiemístili na vÛz blokující cestu, odkud mûli dokonal˘ rozhled, a pohodlnû se rozesadili, ale ani na okamÏik neodloÏili své krátké, skládané jízdní luky, z nichÏ údajnû dokázali v trysku zasáhnout letícího ptáka. Moc se v knûÏství nevyznám, fiekl pfied nûjakou dobou Brus. Ale rozumím vojsku. A na mostû budou stát vojáci, a my nejsme jen tak nûkdo. Projedeme, Rudá hlavo. Vûfi mi. Nûkteré lidi, ktefií dorazili k blokádû, vojáci odvádûli na jiné místo, kde jim pfiikázali sedût v tûsném, ãím dál vût‰ím shluku, a jejich zavazadla konãila na velké hromadû u mostu. Ta kupa ubohého majetku mû vydûsila víc neÏ skupinka poutníkÛ, pfiinucená sedût na zemi s rukama za hlavou. KdyÏ se lidem tak bezohlednû zabavuje v‰e, co mají v rukou, nevûstí to nic dobrého. UboÏák si s sebou nese v‰echno, co mu zÛstalo. KdyÏ vak skonãí na neuspofiádané hromadû, zní to jako zlovûstné: „UÏ ho nebude‰ potfiebovat.“ Velitel sedûl na skládací Ïidliãce za stolkem, na nûmÏ se nacházela drahá, pryskyfiicí malovaná láhev a zlatem zdo-

Grzedowicz 2 - zlom

50

15.8.2008 11:35

Stránka 50


bená tykev na palmové víno. Pohrával si s miskovitou pûchotní pfiilbou a znudûn˘m pohledem sledoval dav, kter˘ se pfieléval pfied ním. Projedeme. Je to jenom armáda, zatímco my patfiíme k Zasvûcen˘m. Nasloucháme pouze hlasu Matky zaznívajícímu z podzemí a vû‰tkyni, která pfii‰la z pou‰tû a pfiinesla pravdu. Na Brusovû hrudi visí Ïelezn˘ ‰korpion. Klíã, kter˘ otevfie v‰echny dvefie na na‰í cestû. Vezeme skfiíÀku. Pfies most. Daleko. Do Kebzegaru. K branám Nahel Zymu. Na kraj svûta. Ná‰ vozík se prodral davem a my jsme dorazili k blokádû. Jeden z oslÛ natáhl ãenich a oãichal láhev stojící na desátníkovû stoleãku. Mlãel jsem. Jsem hlupák. „Trudovit˘“ Agyren. Sotva mluvím a blábolím tak, Ïe mi rozumí jen mÛj pán. Bezmy‰lenkovitû jsem zamlel rty, jako bych nûco Ïv˘kal, a vrazil si prst do nosu. Poutníci, ktefií se snaÏili dostat pfies most, kleãeli se sklonûn˘mi hlavami v kruhu kolem nás. Desátník zvedl pohled a srazil se s anonymní zrcadlovou maskou knûze záfiící jako vût‰í mûsíc v úplÀku. Zvedl se ze Ïidle a pfiiloÏil pûst k ãelu. „NechÈ se v‰e stane jedním,“ fiekl. KdyÏ Brus promluvil z kozlíku, jeho kovov˘ hlas, vibrující jako struny citery, znûl cize a panovaãnû. V první chvíli jsem nerozumûl ani slovu. Po‰krábal jsem se pod obleãením a dál se usilovnû vrtal v nose. ¤eãí Jednoty je stará amitraj‰tina. Dá se jí rozumût, ale má divnou gramatiku a uÏ po generace byla jen fieãí knûÏí. „Ó, prokletí ptáci váleãného násilí, ktefií zadrÏujete Slovo Matky na jeho cestû do srdcí ztracen˘ch. Pro putující Slovo jest spûch poÏehnanou povinností.“ Víceménû tak to znûlo. Pokud jsem dobfie rozumûl hrdelním slovÛm starého jazyka, Brus desátníkovi sdûlil, Ïe je kur˘r. A Ïe spûchá. Já jsem rozumûl – voják ne. Pochopil jen „prokletí ptáci“ a „válka“, takÏe to vztáhl na sebe a myslel si, Ïe mu Brus nadává.

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

VûÏ

Stránka 51

51

„Pane, my jen máme, ehm, rozkazy, blokáda na mostû. OdpusÈ, Zasvûcen˘, ehm, nebo Zasvûcená... To svatynû pfiikazuje... OdpusÈ, nemluvím dávnou fieãí, jsem z Nasimu...“ Brus se naklonil na kozlíku, vytáhl zpod hávu amulet se Ïelezn˘m ‰korpionem a zvedl ho pfied sebe. Jeho hlas zaznûl jako skfiípání zrezivûl˘ch dvefií. „Spûchám. Je to dÛleÏité. Otevfiete blokádu, hon-pahane.“ Velitel si otfiel pot z obliãeje a ‰tûkl pfies rameno rozkaz. Nahanûãi seskoãili z vozu, zapfieli se do tûÏk˘ch postranic a odtlaãili ho stranou. Teì oba vozy stály u stejného zábradlí a uvolnily úzk˘ prÛchod, kter˘m mohla na‰e dvoukolka projet. A tehdy jsem zahlédl stafienu. Sedûla na Ïidliãce za vozem, za jejími zády hlídali dva akolyté, jeden se sluneãníkem, druh˘ se slamûn˘m vûjífiem. Nemûla knûÏsk˘ ‰at ani zrcadlovou masku, jen nepopsatelné ‰edohnûdé hadry, zato byla zahalená, jako by se tfiásla zimou. KaÏd˘, kdo se dostal pfies blokádu, komu nebyly zabaveny vûci a nebyl odveden klikatou uliãkou mezi táborov˘mi vozy, pfiicházel k ní, a v tu chvíli pozvedla obliãej, v nûmÏ se leskly kalné oãi potaÏené zlatav˘m bûlmem, a dot˘kala se stafieckou rukou jeho tváfie. Ústa se jí pohybovala, jako by Ïena bez ustání mumlala nûjaké kletby nebo modlitby. KdyÏ jsem ji uvidûl, cítil jsem, jak moje srdce znenadání puká jako hlinûn˘ dÏbán. DÏbán pln˘ strachu. Vûdoucí. Vûdoucí se slep˘ma oãima, stejn˘ma jako oãi úkladného vraha, kter˘ zabil mou Irissu. Jako oãi levhartÛ patfiících Vû‰tkyni. Zlaté bûlmo. Co uvidí, aÏ se dotkne mého obliãeje? Vûdoucí vstala ze Ïidle a pfiidrÏovaná za loket vojákem odkulhala na levou stranu mostu. Akolyté popadli sluneãník a Ïidli, aby nám uvolnili cestu, a já jsem vytáhl prst z nosu a pozvedl opratû. Kola vozíku zaskfiípala. Vûdoucí se náhle otoãila s hlavou zvrácenou dozadu, skoro jako by vûtfiila. A pak se vytrhla vojákovi a zvedla

Grzedowicz 2 - zlom

52

15.8.2008 11:35

Stránka 52


ruku s roztaÏen˘mi prsty, naãeÏ vykroãila pfiímo k nám. Chtûla se dotknout mého obliãeje. Brus se ke stafienû otoãil, ale jeho maska podobná kaluÏi rtuti nevyjadfiovala nic. Ztuhl jsem. UÏ byla tak blízko, Ïe jsem sly‰el její bezzubé mumlání, které se bez ustání linulo ze svra‰tûl˘ch úst. „Oko na dlani... DlaÀ, oko Matky... Matka vycítí... kdyÏ dítû lÏe... Matka vÏdycky ví...“ Vidûl jsem rozevfienou dlaÀ Vûdoucí. Je‰tû dva kroky a dotkne se mého obliãeje. Dole rozzufienû huãela fieka, prodírající se mezi skalami, pfiipomínající vycenûné tesáky. Pfiíli‰ vysoko. Pfiíli‰ mûlko. Pfiíli‰ mnoho skal. Tak dobrá. Napjal jsem svaly. A v tu chvíli se ozvalo ponuré, táhlé zatroubení rohu. Neslo se od vûÏe ãnící nad mûstem, pfiipomínající vykotlan˘ zub. Na druhé stranû fieky se nûco zaãalo h˘bat. Vojáci hlídající onen bfieh se rozebûhli do v‰ech stran, táborové vozy, stejné jako ty na na‰í stranû, se pohnuly, byly jeden za druh˘m odtlaãovány, ozval se kfiik velitele a fiinãení siln˘ch fietûzÛ, kter˘mi byla vozidla spoutána k sobû. Most byl uzavfien. Jeden z vojákÛ jako by náhle vyrostl ze zemû a postavil se do cesty na‰im oslÛm, naãeÏ popadl jednoho z nich za uzdu a trhl s ní dozadu. VÛz se zastavil. „OdpusÈ, ó Zasvûcen˘... nebo Zasvûcená... Slunce zapadá. Nikdo nemÛÏe pfiejít pfies most, kdyÏ zazní zvuk rohu.“ Desátník pfied námi kleãel s pûstmi zabofien˘mi do písku a se sklonûn˘m ãelem. „PrÛjezd nepoãká.“ BrusÛv hlas zafiinãel, jako by do nitra masky vlétl sr‰eÀ. „Tohle je nesl˘chaná uráÏka! Je nezbytné okamÏitû otevfiít most!“

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

VûÏ

Stránka 53

53

Stafiena dál stála s nataÏenou dlaní, ale oddûlovali nás vojáci a ona vypadala, jako by zapomnûla, kam jde. Jen její slepé oãi hledûly na mû kaln˘m zlatav˘m pohledem mÛry. „Je zlá doba, Zasvûcen˘ nebo Zasvûcená. K dal‰í osadû je daleko, noc vás zastihne na silnici. Je zakázáno nocovat na cestû. Spousta zrádcÛ, zloãincÛ... Jsou to rozkazy svatynû, pane. Ehm... nebo paní... Tak pfiikazuje, ehm, Matka. Musíte jet do VûÏe. K Matce. Tam vás nechají pfiespat a ráno vyrazíte zase dál,“ brebentil velitel. „Spûch znamená, Ïe jiné vûci ztrácejí na dÛleÏitosti,“ zazpíval Brus. „NechÈ ozbrojenci doprovázejí Slovo, pokud takto hovofií Pfiikázání. Ale aÈ nezpomalují jeho pouÈ.“ Ztuhl jsem. Brus se viditelnû domáhal eskorty. Nevûdûl jsem, jak si poradíme s vojensk˘m doprovodem, ale jak se zdá, usoudil, Ïe pro nás bude lep‰í pfiedstírat, Ïe jsme knûÏí, pfied vojáky neÏ pfied jin˘mi knûÏími. Já sám uÏ jsem nevûdûl, co mû dûsí víc: cesta v doprovodu eskorty, nebo nocleh v Rudé vûÏi. „Rozhodnutí pfiijme svatynû,“ fiekl hon-pahan pevnû a zvedl se z kleku. „Já mám své rozkazy, nechÈ se v‰e stane jedním.“ Evidentnû jsme to pfiehnali se sv˘mi poÏadavky. Vrátili jsme se z mostu pfiímo doprostfied shromáÏdûného davu, mezi píky a pfiilby vojákÛ, do mrtvého mûsta. Neukázali nám cestu. Rudá vûÏ se tyãila nad kamenn˘mi staveními osady A‰yrdym jako velké hnízdo stepních termitÛ. Nebylo moÏné se ztratit, a co hÛfi – ne‰lo ani pfiedstírat, Ïe jsme se ztratili. Dva vojáci nám udûlali uliãku v mofii lidí kleãících vedle sebe. Tvrdû a nelítostnû je odstraÀovali z cesty údery rati‰È a kopanci – jako kovce. Ale tûsnû za zaplnûn˘m prostranstvím bylo mûsto opût mrtvé. V‰echny dvefie a okenice zavfiené, nikde ani Ïiváãka. Slunce je‰tû stálo vysoko, ale stíny uÏ se prodluÏovaly a padaly na celé ulice. Do soumraku zb˘vala nejménû hodina, ale pfiesto nám nedovolili jet dál. Co se stalo se zájezdními hostinci a s místy k ustájení? Jak

Grzedowicz 2 - zlom

54

15.8.2008 11:35

Stránka 54


má fungovat doprava, kdyÏ v‰ichni musejí pfiespávat ve mûstû? A pokud ãlovûka zastihne osudová hodina daleko od v‰ech osad, kdo mu zabrání jet dál nebo pfienocovat na silnici? Nemohl jsem odvyknout podobnému zpÛsobu my‰lení. PokaÏdé kdyÏ jsem se setkával s nov˘m fiádem, okamÏitû jsem si zkou‰el pfiedstavit, jak bude vypadat v kaÏdodenním Ïivotû a co to zpÛsobí. ¤emen, mÛj uãitel, byl v tomhle neúnavn˘ a vysvûtloval mi, Ïe kaÏdé dítû chce v urãitém vûku zlep‰it svût jednoduch˘mi pfiíkazy. Vládcovo dítû také. JenÏe ono se musí nauãit chápat, Ïe v‰echny rozkazy mohou vyvolat dÛsledky, které nepfiedvídalo, nebo dokonce mohou mít pfiesnû opaãn˘ úãinek. A Ïe neexistují edikty, po nichÏ slunce náhle zhasne nebo fieka zastaví svÛj tok. Proto se takové rozkazy vydávat nesmûjí. Z toho dÛvodu mi neustále nafiizoval, abych zji‰Èoval, co mohou mé rozkazy zpÛsobit. „Neobracej vítr a nepfiikazuj lidem chodit na rukou,“ fiíkával. Znamenalo to, Ïe existují pfiíli‰ velké a sloÏité vûci na to, aby mohly bûÏet jinak neÏ svou pfiirozenou cestou, a také edikty tak pfiísné, Ïe se je poddaní budou pokou‰et nerespektovat, jakmile to jen pÛjde. A nedá se s tím nic dûlat, protoÏe nûkde tam leÏí hranice moÏností jakékoli vlády. JenÏe knûÏí Podzemní Matky jako by to nevûdûli. Na kaÏdém kroku jsem vídal pokusy rozkazovat vûtru a pfiíkazy k chÛzi po rukou. Nemûl bych takhle pfiem˘‰let. UÏ jsem nebyl následník trÛnu, a císafi uÏ vÛbec ne. Byl jsem „Trudovit˘“ Agyren. Hlupák, akolyta velikého knûze, kter˘ sedûl vedle mû na kozlíku. Ovládl mû vztek, ale jenom jsem zabodl pohled do vlastních sandálÛ a do ãerveného prachu ulice plné odpadkÛ. KdyÏ ná‰ vozík projíÏdûl prázdn˘mi ulicemi, kde nebylo nic kromû smetí a rozpadajících se chalup z kamene a vepfiovic, zvedl Brus masku a odhalil zpocen˘ obliãej, zrudl˘ horkem. Maska mûla dvû ãásti. Jedna spoãívala na hlavû a druhou, tu s obliãejem, bylo moÏné v pfiípadû potfieby zvednout a zase sklopit jako víko.

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

VûÏ

Stránka 55

55

Nasadil si kápi plá‰tû a naklonil se z kozlíku ke mnû. „Nemáme jinou moÏnost,“ za‰eptal. „Jsme knûÏí a musíme jet na noc do svatynû. Nikde jinde ve mûstû nenajdeme nocleh, aniÏ bychom vyvolali podezfiení. Poradíme si. NezapomeÀ na na‰i legendu a buì zticha. Bez tohoto pfiestrojení bychom se pfies most moÏná nedostali.“ „Radûji jsme mûli zÛstat v kefiích u cesty, synu PelyÀka! Shoìme ty hadry a poãkejme v ústraní jako obyãejní poutníci,“ zamumlal jsem sotva sly‰itelnû, zatímco jsem se hlídal, abych nezv˘‰il hlas. Ale vûdûl jsem, Ïe Brus má pravdu. Jen prÛchod s velkou pompou v pfiestrojení za knûÏí mû mohl ochránit pfied dotekem stafieny na mostû. Pfied smrteln˘m pohlazením jejích prstÛ a pohledem oãí pokryt˘ch zlat˘m bûlmem. „DlaÀ, oko Matky...“ Otfiásl jsem se, Brus si otfiel pot z ãela a se zafiinãením zase zavfiel masku. Jeho tváfi opût zmizela za protáhl˘m kovov˘m obliãejem, kter˘ neprozrazoval vÛbec nic. Rudá vûÏ stála na velkém kruhovém prostranství. Byla odporná. Vidûl jsem mnoho rÛzn˘ch svatyní. Nûkteré mûly ve vyznavaãích vzbuzovat náboÏnou úctu, jiné zpÛsobovat povznesenou náladu, dal‰í pfiimût k hlubok˘m my‰lenkám, vzdálen˘m kaÏdodenním vûcem jako letní nebe plné hvûzd. Rudá vûÏ vypadala trochu jako ty zvlá‰tní kamenné tvary, které se dají zahlédnout v jeskyních. Dole ‰iroká, smûrem vzhÛru se zuÏující, ovûnãená prapodivn˘mi vysok˘mi cimbufiími, která pfiipomínala rohy nebo kly. Vypadala jako nûco, co vyrostlo samo od sebe, co nepostavili kameníci, tesafii a architekti. Pfied VûÏí panoval chaos a shon. Skoro cel˘ prostor byl ucpan˘ vozy pln˘mi durry, beãícími kovcemi a ãerven˘mi buvoly, a mezi tím v‰ím se prodírali vojáci a v‰elijací lidé v ‰atech vy‰‰ích kast. V‰echny ulice vedoucí k prostranství byly uzavfieny vojáky a ucpány davem, kter˘ stál a mlãky na to v‰echno zíral. Kovce beãely, dobytek zoufale buãel a opravdu jsem nemusel b˘t vesniãan, abych si v‰iml, Ïe zvífiata uÏ hodnû dlouho nedostala napít.

Grzedowicz 2 - zlom

56

15.8.2008 11:35

Stránka 56


KdyÏ jsme pfiijíÏdûli, dav se pomalu obracel k nám a klesal na kolena. Stejnû jako pfii vjezdu do mûsta jsme se prodírali ulicí mezi sklonûn˘mi hlavami a zády. Prostranství chránila dfievûná mfiíÏ najeÏená ostr˘mi bodci a zezadu podpíraná trámy. Dva pû‰áci, stojící na druhé stranû, pfii pohledu na nás odtáhli pfiekáÏku stranou a pustili nás dovnitfi. Z boku se zvedala hrubá budova kasáren a proti nim kamenn˘ chrám ·ifiitele. Nejspí‰, protoÏe v‰echny sochy byly rozbité a hlava obra pfiátelského lidem leÏela u paty schodÛ. Na dvefiích byl naãmáran˘ znak Podzemního lÛna. ·el jsem vedle vozu a cítil zvlá‰tní únavu. V‰echen mÛj strach shofiel na mostû pfii pohledu na stafienu s nataÏenou rukou. Shofiel a mé tûlo bylo v nitru jako zuhelnatûlé. Mûl jsem pocit, Ïe nezvládnu udûlat uÏ ani krok, a v podstatû jsem jen chtûl, aby nás odhalili a zabili. Díval jsem se na oheÀ huãící pfied zdmi kasáren a na dlouh˘ prÛvod lidí, kráãejících uliãkou mezi vojáky a házejících do plamenÛ svitky. Stránky s romány, traktáty a poémami. Dopadaly do huãícího ohnû a pak se vzná‰ely jako planoucí ãerní ptáci. Jedny vyprávûly to, jiné támhleto. Jedny oslavovaly, dal‰í proklínaly. V Ocelovém domû jsme vûdûli, Ïe svitky jsou cennûj‰í neÏ zlato. Îe obsahují my‰lenky a du‰e tûch, ktefií uÏ dávno ode‰li Cestou k Hofie, a pfiesto mohou dál zpívat, uãit a udivovat. Îe svitky Ïijí. MÛj dûda povolal zvlá‰tní úfiedníky, kter˘m se mûly odevzdávat v‰echny nepotfiebné svitky s v˘jimkou nejsoukromûj‰ích zápiskÛ. Oni rozhodovali, jestli se mají zniãit, nebo ponechat. Za úmyslné zniãení svitkÛ hrozilo pût let galejí. A teì v‰echno skonãilo v plamenech. Proã rozpalovat oheÀ v du‰i? Proã zpÛsobovat, aby se ãlovûku st˘skalo po nûãem, co je nedostupné nebo nemoÏné? Proã se zaobírat jednûmi my‰lenkami, a jiné odb˘vat pokrãením ramen? Je lep‰í, kdyÏ se v‰echno stane jedním. Je jen jediná kniha. Kodex zemû. Tam se dá najít v‰echno, co je dÛleÏité, a v‰echno ostatní aÈ pohltí oheÀ. Exis-

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

VûÏ

Stránka 57

57

tuje jenom to, co je teì a co je viditelné. Existují pfiikázání Matky a budoucí svût, kde Ta, od níÏ v‰e vze‰lo a k níÏ se v‰echno navrátí získá zpût své dûdictví. AÏ nebude den ani noc, Ïeny ani muÏi, voda ani oheÀ, pouze jednota. V‰echno, co odvádí my‰lenky od tohoto cíle, je poku‰ením, a proto skonãí v plamenech. Lidé s hromadami svitkÛ v náruãí mûli na hlavách vysoké ãepice z rákosového papíru. Kráãeli uliãkou, házeli svÛj náklad do plamenÛ a odcházeli stranou, kde se shromaÏìovali do ãím dál vût‰ího davu. âepice vypadaly ‰a‰kovsky a zároveÀ dûsivû. Napadlo mû, Ïe byly na hlavy onûch lidí nasazeny proti jejich vÛli, jako nûjaké znamení hanby. Koufi z hofiících svitkÛ se válel nad prostranstvím, kdyÏ jsme mífiili ke svatyni, která pfiipomínala velikou válcovitou pec. V‰echny otvory byly kruhové, vãetnû rud˘ch kamenn˘ch dvefií, do nichÏ jsme vjeli. Mûly stejné oblé tvary, aby pfiipomínaly matãino lÛno, ale podle mne vypadaly jako rozevfien˘ chfitán. Dva vojáci pfiede dvefimi se rozestoupili a brána se sama otevfiela. Jako by nás oãekávali. Vojáci, ktefií hlídali bránu, na sobû nemûli ãerno zelené plá‰tû „Zmijího“ oddílu ani ‰títy se znakem zavinutého hada. Jejich obleãení mûlo barvu krve a ‰títy kruhové jako u KebiryjcÛ byly oznaãeny symboly Podzemního lÛna a mal˘mi dvojit˘mi mûsíci nahofie. Svatynû zaãala budovat vlastní armádu. KdyÏ jsme vjíÏdûli dovnitfi, svíral jsem opratû ve zpocen˘ch dlaních, cítil, jak mi krev bu‰í ve skráních, a hledûl jsem na své sandály. Bylo mi, jako by nás brána polykala. Jako by nás polykala samotná Podzemní Matka. Tolik dní jsem pfied ní prchal. A teì vcházím do jejího sídla. KdyÏ jsme pro‰li branou, zvedl se studen˘ vítr a nebe se zatáhlo oblaky, jak to vût‰inou veãer na stepních vrchovinách V˘chodu b˘vá. Mnû to ale pfiipadalo, jako by v okamÏiku, kdy jsem pfiekraãoval práh svatynû, zhaslo svûtlo.

Grzedowicz 2 - zlom

58

15.8.2008 11:35

Stránka 58


Za bránou jsem zase spatfiil nádvofií, a to, co jsem povaÏoval za kopulovitou budovu, se ukázalo b˘t jenom zdí, prohnutou jako obrácená mísa zbavená dna. Pfied námi se tyãila dal‰í vypouklá zeì a skrz ni se táhla kamením zpevnûná cesta vedoucí kolem zástupu kruhov˘ch bran v dal‰ích vypoukl˘ch zdech, jedna za druhou, a dvû chodby rozbíhající se do stran, také se vinoucí v mûkk˘ch kfiivkách. Vnitfiek svatynû byl kombinací spirálovit˘ch labyrintÛ. Zastavili jsme vÛz a nevûdûli, co dál. Ty brány pfied námi byly Brány tajemství. Vzpomnûl jsem si, jak jsem jedním uchem naslouchal mlhav˘m a protichÛdn˘m stfiípkÛm vûdûní, které se k nám dostaly o kultu Pramáti. Jak jsem znudûnû sná‰el uãitelÛv hlas, bzuãící jako vosa, a bloudil pohledem po zahradû a oblacích plynoucích na nebi, a pfiem˘‰lel o Aiinin˘ch ‰tíhl˘ch dlaních na svém tûle. Existuje Vnûj‰í svatynû – tak se fiíká v‰emu, co je moÏné spatfiit, aniÏ by byl ãlovûk zasvûcen. Omezené vûdûní urãené obyãejn˘m muÏÛm, zákony Kodexu, zásady Ïivota, uãení PoutníkÛ. A pak tajemn˘ svût pouze pro vyvolené Zasvûcené a pro Ïeny – Vnitfiní svatynû. Nûjaké obûti, kruhy zasvûcení, Brány tajemství. Tohle v‰echno zaãínalo zde, kam jsme ve‰li a o ãem jsme vûdûli jen málo. Byla to místa pfiístupná jenom nûkter˘m muÏÛm, nezasvûcen˘m Ïenám, Zasvûcen˘m, ktefií nebyli povaÏováni ani za muÏe, ani za Ïeny, jen za bytosti Jednoty, a nejvy‰‰ím knûÏkám, archimatronám. Kam jsme se mûli vydat a jak se tam dostat, jsme nemûli tu‰ení. Projeli jsme bránou a zde na‰e vûdomosti konãily. Svatynû ve sloÏit˘ch kruzích obklopovala vûÏ, která se tyãila jak vzhÛru, tak dolÛ, do zemû. Urãitû jsme ale ani nemohli stát na prvním nádvofií jako oslové. „Kolo!“ sykl Brus pfies masku, aniÏ by se na kozlíku pohnul. Pochopil jsem. Popadl jsem okraj vozu, napnul v‰echny síly a mírnû ho zvedl, naãeÏ jsem kopl do stejného kola, které uÏ jsme jednou opravovali. Mûl jsem dojem, Ïe se mírnû, skoro nepostfiehnutelnû zkfiivilo. Brus sotva vidi-

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

VûÏ

Stránka 59

59

teln˘m pohybem prutu pobídl zvífiata a vozík se pohnul vpfied, aÏ najel obruãí pfiímo na kámen, vyãnívající ze ‰tûrkové cesty. Ozvalo se zapraskání, zkfiiven˘ náboj se na ose pfiesunul, dvoukolka se naklonila a zastavila. „Trudovit˘ osle!“ zafival Brus pfies masku a pfietáhl mû prutem. „Jsi stejnû tup˘ jako kaÏd˘ mûsíãní syn! OkamÏitû to sprav, hlupáku!“ Zb˘valo mi jen nezdárnû se motat kolem vozu, dloubat se v nose a zbyteãnû strkat do zkfiiveného kola. Teì jsme mohli beztrestnû ãekat, aÏ se nûco stane. âlovûk, kter˘ pro nás pfii‰el, byl vysok˘, coÏ je to jediné, co o nûm dokáÏu fiíct. KnûÏské ‰aty jsou vymy‰leny tak, Ïe v jejich záhybech mizí tûlesné tvary, kruhov˘ prsní plát, ztvrdl˘ v˘‰ivkou vypadající jako pelerína ve tvaru kola pfiehozená pfies ramena, neumoÏÀuje poznat, jestli osoba, která ho nosí, má Àadra. Obliãej je ukryt za maskou. Ale ani kdyÏ vyslanec promluvil s Brusem a provedl nás Bránou tajemství, kde odhalil tváfi, pofiád jsem netu‰il, jestli jsme se setkali se Ïenou, nebo s muÏem. Onen ãlovûk mûl vyholenou hlavu, karmínovû namalované rty, oãní víãka pokrytá zlatem a tyrkysem. Na ãele a tváfiích mûl vytetovány spirály. BrusÛv obliãej v‰ak vypadal normálnû. A co hÛfi, byly v nûm vepsány stopy bitevních polí, tváfi mu protínala dlouhá jizva a slunce mu opálilo kÛÏi. Jeho lebka byla pokryta ‰krábanci a strupy po spû‰ném holení. Nemûl tetování. Ani trochu nepfiipomínal bledou zmalovanou bytost, která nás vedla skrz dal‰í brány. Proto si nesundal masku. Doufal jsem, Ïe to budou povaÏovat jen za pov˘‰enost dÛleÏitého kur˘ra, kter˘ opovrhuje provinãní svatyní. „Vzdalování se od vozu je nepatfiiãné. Cestuje v nûm Slovo. Pfiestávka v cestû také zvûstuje potíÏe,“ vysvûtloval Brus v hrdelním náfieãí jazyka Jednoty, je‰tû neÏ jsme vyrazili, naãeÏ sáhl do záÀadfií pro symbol ‰korpiona. „Kde by bylo Slovo ve vût‰ím bezpeãí neÏ v domû Matky?“ odpovûdûl knûz, sloÏil spirálami pomalované dlanû a sklonil holou hlavou. Mûl hlas, kter˘ by mohl b˘t vyso-

Grzedowicz 2 - zlom

60

15.8.2008 11:35

Stránka 60


k˘ muÏsk˘, nebo nízk˘ Ïensk˘. „AkolytÛm bude vydán rozkaz. O vÛz, zvífiata a náklad bude postaráno s nejvy‰‰í peãlivostí.“ Brus v‰ak vytáhl uzlíãek ze skfiíÀky na kozlíku a podal mi ho. SkfiíÀka byla na svou velikost podivnû tûÏká a pfiekvapivû studená. Dokonce i pfies plá‰È mû mrazila do dlaní, jako by leÏela celou noc na mrazu. V dávném jazyce neexistují slova „já“, „ty“, ani „on“ nebo „oni“. Nefiíká se: „mám hlad“, ale „v tuto denní dobu je cítit hlad“, nebo pfiípadnû „kdo nejedl, cítí hlad“. Lehce se to dá splést a je tûÏké nûco fiíct. Brus se dokonce snaÏil, aby jeho ruce s poláman˘mi nehty, se ‰pínou cesty a t˘dnÛ toulání zaÏranou do kÛÏe, zÛstaly skryty v rukávech. Také jsem vûdûl, Ïe oba jistû páchneme. UÏ jsem to nevnímal, ale urãitû to tak muselo b˘t, protoÏe jsme se nemûli kde um˘t. Naposledy na náv‰tûvû u Lemie‰e, syna Loìafie, Amitrajce, kter˘ pfiedstíral, Ïe je Kirenenec. Ale to bylo uÏ pfied nûkolika dny. „Ve Vnitfiních kruzích není pro ty, ktefií sem do‰li, maska nezbytná,“ pronesla mrazivû bytost, která nás doprovázela. „Obliãej jednotlivce nemá v˘znam. Jednotlivec neexistuje. DÛleÏité je Slovo a jeho cesta ke slávû Matky. Ne‰Èastná pfiestávka v pouti musí b˘t co nejkrat‰í.“ „Odpoãinek na bezpeãném místû Slovu dobfie poslouÏí,“ odpovûdûl knûz. „Chrání ho pfied zlem a tomu, kdo jej veze, umoÏní zdvojnásobit úsilí. Voda, ‰aty a jídlo jsou vûcmi, jeÏ jsou potfiebné, kdyÏ se putuje rozvrácen˘m svûtem pln˘m sobeckého zla a chtivosti.“ A tak jsme si povídali, zatímco jsme kráãeli podél zakfiiven˘ch zdí, vinoucích se jako hadi. Nûkolikrát jsme kruhov˘mi prÛchody odboãili do dal‰ích chodeb a mnû uÏ bylo jasné, Ïe se odtud bez pomoci nedostanu. Pruh oblohy nad hlavou, kroutící se jako horská fiíãka, byl pofiád stejn˘ a na zdech se opakovaly identické reliéfy. Nev‰iml jsem si niãeho, co by mi mohlo pomoci najít cestu zpátky.

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

VûÏ

Stránka 61

61

Ale cítil jsem, Ïe tady nûkdo je. Obãas jsem za námi zaslechl kroky a zastavil se, ale v tu chvíli jejich zvuk utichl. RozhlíÏel jsem se a koutkem oka se mi dafiilo postfiehnout nûjak˘ rychl˘, rozmazan˘ pohyb. Nev˘raznou skvrnu ‰arlatové barvy, ale nic víc. MoÏná to byl odlesk v m˘ch strachem unaven˘ch oãích, moÏná jsem jen zaslechl ozvûnu odráÏející se od zakfiiven˘ch kamenn˘ch stûn...? Zdi svatynû místy obklopovaly malá kruhová námûstíãka a pod zakfiiven˘mi stûnami se daly zahlédnout okrouhlé vchody do jak˘chsi tmav˘ch místností, pfiipomínajících mûlké jeskynû. Zdálo se mi, Ïe se uvnitfi obãas nûco h˘bá. PrÛvodce nám pokynul k jedné z nich, úspornû se uklonil a ode‰el. Strop byl kfiiv˘, jako by místnost byla leÏícím sudem. Uprostfied stála nová Ïelezná kamínka a na kamenné podlaze leÏela hrubá pro‰ívaná matrace. Kromû toho jsem uvidûl je‰tû rohoÏe, amitrajsk˘ stoleãek z buvolí rohoviny, tak nízk˘, Ïe bylo nutné si k nûmu sednout na zem, a kamennou so‰kou Paní Îní. Tanãící tûhotná Ïena se srpem a mísou, s obliãejem netvora, ovûnãen˘m ãepcem z klasÛ. Stála v mûlkém nástûnném v˘klenku, osvûtlená lampiãkou s olivov˘m olejem. PoloÏil jsem na zem skfiíÀku zavinutou do chladem ztvrdlého plá‰tû a zaãal si masírovat promrzlé ruce, ztuhlé únavou. Brus se nízk˘mi dvífiky vmáãkl do v˘klenku a okamÏitû pfied so‰kou padl na kolena. Otevfiel jsem ústa, ale nestaãil jsem nic fiíct. Sly‰el jsem, jak Brus mumlá, opíraje se pûstmi o kamennou podlahu a dot˘kaje se ãelem podlahy. „Matko... od níÏ v‰echno vze‰lo a k níÏ se v‰e navrátí. Ty, která rodí‰, ty, která sytí‰, ty, která dûlí‰, ty, která bere‰. V‰e, co zrodí‰, sama pozfie‰, neboÈ v‰e jest tvé. LÛno, vûãn˘ kruhu, kvûte, plode i sémû, poãátku i konci, sílo Matky...“ Ztuhl jsem s napÛl otevfien˘mi ústy. S v˘razem, za kter˘ by se nemusel stydût ani Agyren Kysaldym, trudovit˘ prosÈáãek. Ocitli jsme se zde úplnû sami, v prázdné míst-

Grzedowicz 2 - zlom

62

15.8.2008 11:35

Stránka 62


nosti pfiipomínající hlinûn˘ kotlík. Nebyly tady dokonce ani rohy, v nichÏ by se nûkdo mohl ukr˘t. Kleãel jsem na podlaze a pozoroval svého poboãníka. Svého prÛvodce a ochránce. Díval jsem se, jak se tfiikrát dot˘ká ãelem podlahy, jak se vkleãe plazí k so‰ce a sahá po podélném pfiedmûtu leÏícím ve v˘klenku, kter˘ pfiipomínal ãerné pero. Po malém noÏíku z ãerného obsidiánu. Nemohl jsem si pomoci, ale vidûl jsem jen knûze Podzemní Matky, pfiikrãeného v záhybech rudého hávu, ukrytého za maskou pfiipomínající hlavu stfiíbrného sr‰nû. Mlãky jsem ho pozoroval a cítil, jak se mráz, kter˘ mi spoutal ruce, rozlévá do celého mého tûla, jak se mi jeho ledové jehly zabodávají do tváfie a do srdce. Brus vzal do jedné ruky noÏík a fiízl se do prstu. Nechal odkápnout tfii kapky krve do misky v pravé ruce Paní Îní, naãeÏ rozmazal rudou kapalinu po zubat˘ch ústech a po rozkroku figurky. Chránil mû. Zabíjel pro mne. Doprovázel mû pfies zemi spálenou svat˘m ohnûm. Proã by mû mûl zradit zrovna teì? Vûdûl jsem to, ale pfiesto mou du‰i zaplavila nedÛvûra a dál v ní doutnala. Jako jiskra v mechu. Brus odloÏil kamenné ostfií, narovnal se a teprve pak zvedl a odloÏil kovovou masku. V‰iml jsem si, Ïe zatímco se s ní pot˘kal, sevfiel na okamÏik ruku v pûst a prstem se dotkl úst. Ve vojenské fieãi gest to znamenalo „mlã!“. Pocítil jsem úlevu, ale strach nezmizel. Brus vytáhl ze záhybÛ ‰atÛ hadfiík a otfiel si potem zalit˘ obliãej. Usedl jsem a opfiel se o stûnu, a kdyÏ si mÛj zrak zvykl na ‰ero na‰eho pokoje, spatfiil jsem ‰tíhl˘ hlinûn˘ dÏbán s vodou. Brus mû nakopl do boku dfiív, neÏ jsem staãil vzít do ruky jeho ucho. Svalil jsem se ke zdi a bylo mi, jako by mi praskla Ïebra. Stfiíbrn˘ hrnek upadl na podlahu. „Nesahej ‰pinav˘ma rukama, mûsíãní synu!“ zajeãel. „Kolik ubûhne ãasu, neÏ z tebe bude vymlácen mrzk˘ ego-

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

VûÏ

Stránka 63

63

ismus tvého druhu? Nesahej první! Kdo pije nejdfiív, pra‰iv˘ pse?“ Pohlédl jsem na nûj, ale obliãej poset˘ jizvami a spálen˘ sluncem vyzafioval jen zufiivost. Dlouho oddechoval a pak rychle pohlédl do strany a vzhÛru. Na jediné mrknutí, ale potom do mû zase zabodl pohled ãern˘ch, nelítostn˘ch oãí. „Nejdfiív Matka, potom... ee... archimatrony... pak zasvûcené osoby, potom... já,“ zamumlal jsem hlasem idiota a popotáhl nosem. Pofiád jsem kleãel s pûstmi na podlaze. „Pak dcery zemû, pse!“ zafival. „A teprve potom pes jako ty! Jenom hÛl mÛÏe rozjasnit tu tvoji temnou mûsíãní hlavu, nechÈ se v‰e stane jedním! A jestli je‰tû jednou fiekne‰ ,já‘, vyrvu ti jazyk!“ Pfie‰el ke dÏbánku, zvedl z podlahy hrnek a nalil do nûj vodu. Nejdfiív ji oãichal, potom do ní namoãil prst a pfiiloÏil ho ke rtÛm. Po dal‰í chvíli smoãil ‰piãku jazyka a poãkal del‰í chvíli, neÏ vypil mal˘ dou‰ek. Nakonec skoro nepostfiehnutelnû k˘vl hlavou, vypil cel˘ hrnek a prázdn˘ mi ho hodil pod nohy. Pak jsme mlãky sedûli pod hlinûnou kopulí cely. Brus otfiel hadrem vnitfiek své masky, nasadil si ji na hlavu a zvedl ãást urãenou k zakr˘vání obliãeje. ZkfiíÏil nohy, dlanûmi se opfiel o kolena a zavfiel oãi. Sedûl jsem, nebo spí‰e napÛl leÏel, naproti nûmu a díval se kruhov˘m vchodem na ‰tûrkem vysypané nádvofií. Pod naklonûn˘mi zdmi se r˘sovaly tmavé kruhové otvory do stejn˘ch cel, jako byla ta na‰e, ale nepodafiilo se mi v nich nûco zahlédnout. Jen jsem mûl pocit, Ïe obãas ve tmû vidím nûjak˘ pohyb, ale mohlo se mi to zdát. Panovalo úplné ticho a mrtvo. Jen malí zelení ptáãci poskakovali po kamenech nádvofií. Svatynû byla stará. Stará a donedávna moÏná opu‰tûná. Vrstva vápna se odlupovala od stûn, vybledlé fresky byly potaÏeny plísní, v nûkter˘ch chodbách se povalovalo jakési staré haraburdí a smetí. Jak do‰lo k tomu, Ïe se napÛl padl˘ kult Pramáti najednou zase pozvedl? Jak se

Grzedowicz 2 - zlom

64

15.8.2008 11:35

Stránka 64


mohlo stát, Ïe jsme ho podcenili? Mûli jsme Vûdoucí, nejsilnûj‰í armádu na svûtû, ‰pehy a stratégy. Staãila jediná ‰ílená vû‰tkynû, pÛl roku sucha a jediná noc. Jediná noc, kdy se v‰echno zhroutilo. Bohaté impérium pulzující Ïivotem se zmûnilo v bitevní pole. Z celého Tygfiího impéria jsme zÛstali jenom já a Brus. A moÏná je‰tû hrstka uprchlíkÛ, skr˘vající se v lesích. A také ‰lechetní ‰ílenci, takoví jako Lemie‰, syn Loìafie. Pfiistihl jsem se pfii tom, jak vzpomínám. Zbyteãnû pl˘tvám Ïivotní silou na prázdné, bolestné úvahy, které mû unaví a oslabí, ale nic nezmûní k lep‰ímu. Mûl jsem stfiechu nad hlavou. Bolely mû jen nohy a Ïebra v místû, kam mû Brus nakopl. Zahnal jsem ÏízeÀ a kvÛli neustálému strachu jsem nemûl hlad. Zatím mû neodhalili. Byl jsem uprchlík, nic víc. A mûly by mû zajímat jen uprchlické problémy. Dilemata náleÏející císafiÛm bych mûl nechat císafiÛm. Cítil jsem se stra‰livû unaven˘, takÏe bych mûl spát. Sbírat síly. Zítra je budu potfiebovat. Spal jsem krátce a lehce, takÏe jsem se probral okamÏitû, kdyÏ jsem zaslechl kroky. BlíÏily se dvû osoby. Jedna v dfievácích, druhá v mûkk˘ch filcov˘ch botách s podráÏkami spleten˘mi z fiemínkÛ. KdyÏ jsem otevfiel oãi, Brus uÏ mûl masku na obliãeji, ale jinak sedûl stejnû nehybnû jako pfiedtím. Zcela oholen˘ star˘ muÏ v dfievácích poklekl pfied na‰í slují a sklonil hlavu. Mûl na sobû ‰edivé ‰aty podobné pytli a roztfiepené kalhoty sahající ke kolenÛm. Vedle nûj nûkdo stál, ale vidûl jsem jen drobné nohy v sandálech, snad Ïenské nebo dûtské, a lem rud˘ch ‰atÛ. „Pfiinesl jsem jídlo a vodu, zasvûcená bytosti... moudrosti Matky...“ PoloÏil na zem dfievûn˘ tác pfiipomínající krabici, vplazil se do cely a zastavûl mal˘ stolek malovan˘mi miskami a ãí‰emi. Podíval jsem se na stÛl. Miska vafiené zeleniny, peãené pirohy katmul, nûkolik placek chleba, kostky fazolového s˘ra, dfievûné kle‰tiãky na jídlo.

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

VûÏ

Stránka 65

65

Brus zvedl misku s koufiící zeleninou a pfiiloÏil ji ke stfiíbrnému nosu své masky. „Nejedí se tûla dûtí zemû.“ Jeho hlas zadunûl odporem. „Jen Pramáti je mÛÏe pozfiít. V této potravinû je cítit pfiítomnost rybího tûla a kofiení. Hfií‰ná kofiení, která oslabují tûlo i ducha, jsou také hfiíchem pro zdraví. Toto jídlo je neãisté a musí b˘t odneseno. Chléb, s˘r a voda k povzbuzení tûla staãí, du‰e náleÏí Matce.“ Postavil misku, naãeÏ nervóznû vytáhl hadfiík a zaãal si otírat prsty, kter˘ch se dotkla pára. Druh˘ pfiíchozí v ‰atu, ten, jehoÏ nohy jsem vidûl, najednou nakopl kleãícího sluhu do boku. Usly‰el jsem tup˘ náraz a tlumené zasténání. „Mûsíãní kozle! Spletl sis misky, páchnoucí zvífie! Zhanobil jsi svatyni!“ Pfiíchozí padl na kolena, pûsti ve ‰tûrku cesty, vedle bolestí se kroutícího starce a sklonil hladce oholenou hlavu s malou lebkou. Jedno rameno mûl holé a na ãele byl patrn˘ ãervenou barvou namalovan˘ znak: rozdvojená linka, konãící soubûÏn˘mi spirálami. Zvedl obliãej. Spatfiil jsem oãi, tvar úst a fiasy a odhadl, Ïe je to nejspí‰ dívka. Akolytka. V jejích rysech bylo nûco znepokojivû známého, ale nevûdûl jsem co. „Neodpustitelné! Stalo se nûco hanebného!“ volala. „Sluhové války mohou obãas dostat Ïivé tûlo v jídle, povolují to zákony vû‰tkynû. To prase si spletlo misky a uráÏlivû pfiineslo neãisté pokrmy urãené mûsíãním psÛm. Stihne ho tvrd˘ trest, nechÈ se v‰e stane jedním!“ „Chléb, s˘r a voda,“ zopakoval Brus. „V‰echno ostatní musí b˘t odneseno.“ ZÛstali jsme sami a pofiád jsme nepronesli ani slovo. Zapamatoval jsem si lekci, kterou mi udûlil, kdyÏ jsem se pokusil napít vody, takÏe jsem se ani nepohnul. Brus pronesl krátkou dûkovnou modlitbu a pak zopakoval v‰echno, co pfiedtím udûlal s vodou. Dotkl se ústy kÛrky chleba, za nûjakou dobu rozÏv˘kal mal˘ kousek a vyplivl ho na dlaÀ, a pak, kdyÏ zase chvíli poãkal, u‰kubl

Grzedowicz 2 - zlom

66

15.8.2008 11:35

Stránka 66


kus, kter˘ se rozhodl sníst. Do‰lo mi, Ïe takto zji‰Èuje, jestli není jídlo otrávené. MoÏná to bylo rozumné, ale napadlo mû, Ïe trochu pfiehání. Stejnû jako kdyÏ nechal odnést du‰enou zeleninu a pirohy. KdyÏ uÏ nás pohostili, s radostí bych snûdl cokoli jiného neÏ jen chleba a vodu. Díval jsem se, jak beze spûchu jí a pak odkládá zbytky na tác a pfiesouvá je po podlaze ke mnû. Snûdl jsem such˘ chléb, nakysl˘ fazolov˘ s˘r ostrého, nepfiíjemného zápachu a vypil hrnek vody. Pofiád jsem necítil hlad a doufal jsem, Ïe uÏ se nic dal‰ího nestane. Îe nás tady nechají sedût aÏ do rána a pak nás pustí dál. Neãekal jsem ale dlouho, neÏ opût zaznûlo ‰ourání nohou na kamenech; nûkdo pfii‰el. Tent˘Ï knûz, kter˘ nás provedl bránou. Vypadalo to, Ïe si tady nedokáÏí najít Ïádnou zábavu. Bytost s pomalovan˘m obliãejem poklekla u nízkého vchodu a úplnû ho zahradila. „Brzy Matka spolkne slunce,“ prohlásila. „Rohy se rozezní Chórem temnoty. Nastane ãas veãerního obûtování. Je dobr˘m zvykem, aby ho provedla knûÏská osoba, jíÏ je s pokorou nabídnuta pohostinnost. Bude to pro VûÏ ctí.“ Ztuhl jsem. Brus moÏná znal nûkolik náhodn˘ch modliteb, ale odkud by mohl tu‰it, jak se provádûjí obfiady? Pochopil jsem, Ïe teì uÏ nemáme Ïádnou ‰anci. Tím, Ïe jsme procházeli tak blízko sídla Podzemní Matky, jsme pfiivolali její pozornost. Nemohlo se nám to podafiit. Ne jí pod nosem. „Poutník obvykle nemá dostateãnû ãistou du‰i, aby se‰el do svatostánku,“ oznámil Brus drsn˘m, bruãiv˘m hlasem. „Kdo rozezná hfiích dokonce i v misce, je dostateãnû ãist˘, aby byl hoden setkat se s boÏstvem,“ odpovûdûl knûz mrazivû a já jsem mûl tentokrát pocit, Ïe je to nejspí‰ pfiece jen muÏ. „KdyÏ se ozve volání Matky, není dovoleno, aby naléhání trvalo pfiíli‰ dlouho.“ Brus se pomalu zvedl, jako by mûl na zádech ko‰ pln˘ kamení.

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

VûÏ

Stránka 67

67

„Agyrene, nikam nechoì,“ fiekl normálním jazykem. „Hlídej Slovo.“ Pochopil jsem, Ïe musím utéct. Ale jak? Labyrintem u paty VûÏe a pak zavfienou bránou? A jak se pak mám dostat pfies most? KdyÏ jediné, co mám, je háv akolyty? Na‰e ko‰e s obleãením a jídlem, na‰e ‰pehovské hole a v‰echno ostatní bylo na voze. Mûl bych Bruse ponechat napospas Svatyni? „Akolytovo místo je vedle jeho mistra,“ oznámil knûz. „Mûl by b˘t vybrán jin˘? Jak jinak by mohla b˘t provedena obûÈ?“ TakÏe to bylo jasné. Museli jsme znovu vkroãit do labyrintu naklonûn˘ch zdí a kráãet zmûtí chodeb do neznáma. Tentokrát jsme v‰ak ‰li jinou cestou, protoÏe jsme se rychle ocitli na vnûj‰ím nádvofií, které v kruhu obklopovalo vûÏe a labyrinty. A tady se najednou tísnil dav. Îeny v dlouh˘ch kastovních sukních shromáÏdûné do jeãící skupiny. Jedny na nûco ãekaly, dal‰í se nûãeho viditelnû domáhaly. Nûkteré sedûly u zdí, skrãené, obãas se sklonûn˘mi hlavami poloÏen˘mi na rukou. Nûkteré vypadaly podráÏdûnû, dal‰í rezignovanû. Myslel jsem, Ïe je vnitfiek opu‰tûn˘ a témûfi bez lidí. Zvykl jsem si na prosté vinoucí se chodby ob˘vané jen stíny a ozvûnou. Mûl jsem pocit, Ïe vfiava zÛstala venku, za branami vûÏe. Procházeli jsme davem, ale tady pfied námi nikdo nepadal na kolena. Îeny natahovaly ruce a buì hladily na‰e hávy, nebo je kfieãovitû svíraly v prstech. Nûco po nás chtûly, ale v tom hluku nebylo rozumût, co. „Jmenuje se Altaj Kyrdygal! Musíme se dostat do hor, k na‰í rodinû! Jsme z Ahardymu! VraÈte mi muÏe! On nic neudûlal! Altaj Kyrdygal!“ „PusÈte nás za archimatronou! Chceme mluvit s Matkou!“ „VraÈte mi syna! Tugalaj Merrek! On je hodn˘! Je to poslu‰n˘ chlapec! Dovolte mi s ním promluvit! On je nemocn˘! NemÛÏe nosit kamení!“

Grzedowicz 2 - zlom

68

15.8.2008 11:35

Stránka 68


„Matko! PoÏehnání pro nemocné! Zaveìte nás k archimatronû!“ Bytost, která nás doprovázela, kráãela davem mlãky a nezadrÏitelnû, rozráÏela ruce nataÏené ze v‰ech stran, a my jsme ji následovali. Îeny zÛstaly za námi. Pro‰li jsme kruhovou bránou a vy‰li na dal‰í úzké nádvofií, které v kruhu obklopovalo vûÏ. Napadlo mû, Ïe bychom toho knûze mûli zabít a utéct. Nejlépe hned. âím dál a hloubûji se dostáváme, tím tûÏ‰í bude se odtud dostat. Brus ale kráãel vedle mû úplnû klidnû. Nevûdûl jsem, co má v úmyslu, ale musel jsem mu vûfiit. Na druhém nádvofií jsme také potkali lidi. Sedûli u naklonûné zdi, na kamenném chodníku, kter˘ obklopoval plochu s rozbitou vyschlou ka‰nou. V‰ichni v tyrkysov˘ch a karmínov˘ch ‰atech AfraimÛ a ArazimÛ, s kápûmi na hlavách. Navzdory kvalitním drah˘m ‰atÛm vypadali unavenû a uválenû, jako by tady sedûli uÏ mnoho hodin. Pfii pohledu na nás se zvedli ze zídky ka‰ny a z kamenn˘ch lavic u zdí a pak padli na kolena a zabofiili pûsti do ‰tûrku. Ná‰ prÛvodce ‰el energick˘m krokem a viditelnû nemûl v úmyslu se zastavit. Prostû jsme si skrz tohle nádvofií jen zkracovali cestu. Kleãící lidé se v‰ak ani nepohnuli. Nezvedli se, takÏe nám cestu pfiehradili barikádou ohnut˘ch zad, obleãen˘ch do lesklého tyrkysového nebo karmínového hedvábí. Knûz se zastavil a pod maskou prskl vztekem. „Tohle je nestoudnost!“ zavrãel. „PrÛchod!“ Jeden z muÏÛ se pomalu zvedl. Byl mohutn˘ a zavalit˘, mûl ‰irok˘ amitrajsk˘ obliãej, teì zrudl˘ a zalit˘ potem, a modfie se lesknoucí neproniknutelné oãi. Tváfie mu kfiiÏovaly ‰ikmé pruhy afraimského tetování. „Jsem Fardih anh Sabalaj z rodu âyndegaj, z kmene Afrai. âekáme tu pokornû uÏ druh˘ den bez vody a jídla, pfii‰li jsme na rozkaz na‰ich svat˘ch Ïen. Rod âyndegaj deset krát deset pokolení chránil pole svatynû Pramáti, od fieky aÏ ke Spálen˘m horám. Matky rodu vedle mû stojícího Meraduka anh Urgatala z rodu Tygalaj peãovaly o stáda

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

VûÏ

Stránka 69

69

Pramáti, ãítající pût krát tisíc kovcí. Máme peãeti. Máme Ïelezné symboly. Prokletá cizácká dynastie padla a plody Matky se vracejí pod její vládu, aÏ se v‰e stane jedním. âekáme uÏ druh˘ den, ale ‰lechetná archimatrona na nás nemá ãas. Zvífiata chcípají venku. Sluhové války se o nû neumûjí postarat. Kovce si v tlaãenici lámou nohy. Zvífiata umírají Ïízní! Durra leÏí na hromadách a pfiitahuje krysy a ãervy. Prosíme tû, zasvûcená bytosti, pfiedej na‰e pokorné prosby archimatronû. NechÈ nám se‰le slovo pravdy. Dovol nám dopravit majetek svatynû na na‰e pastviny a do na‰ich spíÏí, neÏ v‰echno podlehne zkáze.“ „Hara! Ticho!“ zajeãel knûz. „Za okamÏik Pramáti spolkne slunce. Podzemní lÛno je hladové! JestliÏe nebude okamÏitû vytvofien prÛchod, bohyni nakrmí va‰e krev! A stane se, neboÈ v‰e se stalo jedním, jestli zazní je‰tû jediné slovo pochybností!“ „Jsme poslu‰ní,“ za‰eptal Afraim, sklonil hlavu a ustoupil nám z cesty. ·li jsme tedy dál. Do‰li jsme na hlavní chodbu, kde se pfied námi otevíraly a zavíraly Brány tajemství, rozestupující se ve vfietenovit˘ch portálech. Pofiád dál a dál. A já jsem cítil, jak pokaÏdé, kdyÏ se za námi zavfiely kované vefieje, ve mnû hasne nadûje. âím dál jsme kráãeli, tím byla vût‰í tma. Z chodby se táhl koufi, vdechoval jsem pach vonn˘ch bylin a olejÛ, a nûkde vespod dûsiv˘, ostr˘ mrtvoln˘ puch. Za tfietí branou uÏ se nenacházely naklonûné zdi a tmavnoucí nebe nad hlavou, jen tunel. Byl osvûtlen˘ mihotav˘mi lampami, jejichÏ odlesky se plazily po kamenn˘ch tûlech svíjejících se v extatickém tanci Ïensk˘ch démonÛ. Leskl se na úpornû vyvalen˘ch oãích zdoben˘ch bílou perletí, na krvav˘ch zubech vypadajících jako háky, na vzedmut˘ch Àadrech a nah˘ch údech. Vypadalo to, jako by se po nich plazili ohniví hadi. Zavfiela se za námi dal‰í brána, sly‰el jsem zlovûstné hluboké huãení, jako by ve tmû nafiíkaly tisíce mofisk˘ch netvorÛ. Zvuk se pfieléval a pÛsobil mi chvûní v bfii‰e. Smrad byl ãím dál v˘raznûj‰í.

Grzedowicz 2 - zlom

70

15.8.2008 11:35

Stránka 70


Otevfiela se poslední vrata. Ocelová, se zuby zapadajícími do sebe jako svislé ãelisti. Zvuk pfiicházel odev‰ad, doráÏel a vstávaly mi z nûj chlupy na krku. Cítil jsem, jak mi vlhnou dlanû a nohy se mi naplÀují tekut˘m olovem. Îivot nemá v˘znam. Je jen zábleskem, pomyslel jsem si. Pfii‰el jsem odnikud a putuji do neznáma. Je jen Cestou k Hofie, kde mû ãeká setkání se Stvofiitelem. Cesta k Hofie je obtíÏná, protoÏe stezka je kamenitá. Existuje jen slza a kámen. Kam v‰ichni odcházejí, tam pÛjdu i já, protoÏe tam na mne ãekají. Jdu proto, abych tam do‰el. Cesta není dÛleÏitá. Cesta je jen záblesk. Odrecitoval jsem modlitbu za mrtvé jako voják pfied bitvou. Od tohoto okamÏiku bych se mûl povaÏovat za mrtvého, ale moc mi to nepomohlo. ¤emen nás uãil, abychom se soustfiedili na dech. Hlídali si, aby vzduch procházel tûlem. Îe se strach rodí z my‰lenek. Ve skuteãnosti je dÛleÏité to, co vidíme, a ne co mÛÏeme vidût. To, co se dûje, ne co se mÛÏe stát. Soustfiedit se na d˘chání a potlaãit my‰lenky, v nichÏ se skr˘vá dûs. Jsou jen srdce, svaly a plíce. Vnitfiek vûÏe byl velk˘, tmav˘ a kruhov˘, jako mísa obrácená dnem vzhÛru, ale ozdobená hrotem. Vzpínal se k nebi, takÏe jsme stáli jakoby uvnitfi obrovské pece. Pohlédl jsem tam – u vrcholku jsem zahlédl mal˘ kruh tmavnoucího nebe, a vzápûtí jsem zapla‰il my‰lenku, Ïe je to moÏná naposledy. Sál pfiipomínal tmavou jeskyni, osvûtlenou pouze jedin˘m kuÏelem svûtla proudícím kruhov˘m oknem ve stûnû vûÏe, kter˘ ji protínal jako kopí a dopadal na nev˘raznou sochu z ãerného kamene na dnû. Kruhová galerie, na niÏ jsme vy‰li, byla nejvût‰í, ale jak nad námi, tak pod námi jsem zahlédl dal‰í. Pfielévající se náfiek stoupal a klesal, vyplÀoval místnost jako hustá tekutina. Mûl jsem dojem, Ïe za chvilku zaãnu krvácet z oãí a u‰í. Bylo to jako sloní troubení nebo bzuãení vãel v dutém kmeni, obrovsk˘ch jako voli. V Ïivotû uÏ jsem se setkal s vûcmi, které jsem musel poznat osobnû, abych je pochopil, ale jeÏ nebylo moÏné popsat slovy. Vûdûl jsem, Ïe na tenhle zvuk nikdy nezapomenu.

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

VûÏ

Stránka 71

71

Z tmavého dna jeskynû vanul vlhk˘ sklepní chlad s lehk˘m mrtvoln˘m nádechem. Tenhle pach se také nedal splést s niãím jin˘m, pfiestoÏe nebyl moc siln˘. Svûteln˘ sloup se barvil ãím dál víc do ãervena. Otvor byl vyroben tak, aby zachytával svûtlo zapadajícího slunce a smûroval ho pfiímo na sochu. Nejspí‰ to byla velká silueta sedící Ïeny, ale nevidûl jsem ji pofiádnû. Záfie na ni malovala jen krvavé záblesky. Nemohli jsme utéct cestou, kterou jsme pfii‰li, protoÏe Brány tajemství se za námi zavíraly. Budeme tedy muset kliãkovat tajemn˘mi chodbami, potmû a naslepo. Utíkat pofiád dál a pokusit se srazit kohokoli, kdo se nám postaví do cesty. Za okamÏik zaãne nûjak˘ rituál. Rituál, kterého se máme zúãastnit, aniÏ bychom vûdûli, co dûlat. A co hÛfi, mohly to b˘t vûci, jeÏ by nemûl dûlat Ïádn˘ ãlovûk. Máme nakrmit sochu krví? âeho se je‰tû budu muset odváÏit, abych pfieÏil a vyplnil poslední rozkaz svého otce? Svûteln˘ sloupec zrudl a zhasl, a v tu chvíli najednou nastalo ticho. A tma. Ale pak se rozsvítily kruhy lamp na galeriích. Spatfiil jsem, jak se v ‰eru hemÏí postavy ve voln˘ch ‰atech a s kápûmi, v té tmû sotva viditelné. Vidûl jsem je na galeriích i tam dole, na dnû jeskynû. Zase se ozvalo pekelné buãení, ale uÏ ti‰‰í a je‰tû hlub‰í. Mûl jsem pocit, Ïe je teskné a zároveÀ zlovûstné. Ponurá, rozechvûlá píseÀ beze slov, jeÏ mû naplÀovala smutkem a rezignací. Úplnû jako by otravovala du‰i. Na dnû jeskynû vzplanul olej ve tfiech velk˘ch mísách; v kaÏdé z nich by se bez potíÏí dal usmaÏit cel˘ beran. Socha byla obrovská a teprve teì jsem ji uvidûl pofiádnû. Nikdy dfiív jsem nespatfiil podobu Podzemní Matky. Vídával jsem jen její vtûlení zvané Paní Îní. MoÏná spí‰ její dceru. Ale Podzemní Matka nevypadala jako netvor. Obrovská dfiepící Ïena s pohlednou, usmívající se tváfií, s vlasy z kvûtin, vûtviãek a plodÛ. Mezi jejíma nohama dfiímala podzemní temnota. V nataÏen˘ch rukou drÏela dÏbán

Grzedowicz 2 - zlom

72

15.8.2008 11:35

Stránka 72


a lusky durry, jako by je chtûla nabídnout sv˘m dûtem. Ta, od níÏ v‰echno vze‰lo a k níÏ se v‰e navrátí. Paní úrody. Îivitelka a Matka. Trouby, pokud to byly trouby, utichly. Nastalo ticho. A pak jsem uvidûl svûtélka. Dvû fiady mihotav˘ch plamínkÛ v rukou postav s kápûmi, které ve‰ly na dno jeskynû ze skryt˘ch dvefií a v pÛlkruhu obklopily sochu. Usly‰el jsem píseÀ. Jemnou, tklivou píseÀ o útû‰e v matãinû náruãi. O spravedlivém srdci hospodáfiky, která se stará o své dûti. PíseÀ zpívanou vysok˘mi hlasy, tak krásnou, aÏ jsem cítil, jak mi vlhnou oãi. Jemné dívãí nebo dûtské hlasy mi sevfiely hrdlo. Zaãal jsem se cítit unavenû, osamocenû a u‰tvanû. ZatouÏil jsem po útû‰e a po klidu, takovém, o jakém zpívaly. Zastesklo se mi po jiném svûtû, kde není potfieba o nic bojovat, kde nikdo nikomu nic nebere násilím, ale v‰echno dostane ze spravedliv˘ch matãin˘ch rukou. Po teplu a klidu, jako kdyÏ jsem byl dítû a Ïil v Rumûlkovém domû, kde neexistuje válka, krev ani prach. Knûz, kter˘ nás doprovázel, zatfiásl Brusovi ramenem. „Je ãas,“ fiekl. Neochotnû jsem vykroãil. Ani za nic jsem nechtûl pfiestat naslouchat. Kruh zpívajících se sklonil a poloÏil lucerny ke sv˘m nohám a potom v jediném gestu ucouvl a v‰echny postavy si rozepnuly plá‰tû, které jemnû sklouzly na zem. Uvidûl jsem drobné siluety, Àadra a neochlupená lÛna. Spatfiil jsem jemnou kresbu spirál a kruhÛ na jejich tûlech a naklonil se pfies kamenné zábradlí. Trvalo to jenom okamÏik. „Je ãas!“ zavrãel knûz a je‰tû jednou ‰kubl m˘m rukávem. Vedl nás dolÛ toãit˘mi kamenn˘mi schody, ve v˘klencích se míhala svûtla lamp. UÏ jsem se nebál. Napadlo mû, Ïe scházíme na dno jeskynû, tam, kde stojí dûvãata a odkud pofiád zaznívala ta nádherná píseÀ. Byl jsem pfii vûdomí jenom napÛl a nevím, proã jsem si myslel, Ïe si nûjak poradíme.

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

VûÏ

Stránka 73

73

Místnost, v níÏ jsme se nakonec ocitli, oddûlovala od jeskynû jen fiada sloupÛ s mistrnû vytesan˘mi rostlinn˘mi motivy. Dûvãata vydala zpûvn˘ v˘kfiik, pozvedla ruce a otoãila se. Ztuhl jsem. Zdálo se mi, Ïe mû ‰álí zrak, protoÏe v mihotavém svûtle, vonném koufii a skvrnách tmy vidím u nûkter˘ch taneãnic muÏství. Malé, neochlupené a divné, ale nad ním Àadra, také poskakující v rytmu krokÛ. „Spûchat!“ zavrãel knûz. Sloupy a zdi pokr˘valy vzory. Kvûty, vûtve a plody propletené do jemn˘ch vzorÛ. Jen je nevykouzlilo kameníkovo dláto. Byly to kosti. Lebky, Ïebra, ãelisti, obratle a pí‰tûle poskládané tak, Ïe bylo tûÏké je rozeznat. Vidût byly mistrné lístky, kvûty, lodyhy a plody. Do okamÏiku, kdy jsem rozeznal první lebku. Pak uÏ jsem je vnímal. V‰ude kolem. PíseÀ plynula dál. UklidÀující a nádherná. Brus a knûz stáli nad kamenn˘m stolem, na nûmÏ v fiadû leÏely zakfiivené ãediãové noÏe. Hladké a lesknoucí se jako drápy nûjakého obrovského netvora, s jílci z vyfiezávan˘ch kostí. „Je‰tû rychlá milost,“ zabruãel knûz, jako by si na nûco vzpomnûl. „Budeme ji potfiebovat, protoÏe neskonãíme, neÏ pfiijde noc.“ PoloÏil na stÛl nadziak – zbraÀ podobající se kladivu na dlouhé násadû, ale s hrotem místo hlavice. Hrot byl vyroben ze stejného ãediãe jako noÏe. Ostrého, tvrdého a lesklého jako ãerné sklo. ¤inãení fietûzÛ a Ïeleza jsem usly‰el navzdory písni, která stále tanãila ve vzduchu. Zvedla se mfiíÏ ukovaná z velk˘ch prutÛ, uzavírající otvor ve stûnû vedle na‰eho v˘klenku. Uvidûl jsem je. Nahé muÏe, namaãkané vedle sebe, se spû‰nû a ne‰etr-

Grzedowicz 2 - zlom

74

15.8.2008 11:35

Stránka 74


nû vyholen˘mi hlavami, stejnû jako jsme mûli já a Brus. Stáli v dlouhém zástupu, sevfiení mezi zdmi, a mohli jít jen dopfiedu, kaÏd˘ pfiitisknut˘ k zádÛm pfiedchozího, a za mfiíÏí úzk˘m prÛchodem mezi dvûma kamenn˘mi zdmi vedoucími doprostfied jeskynû. Vidûl jsem, jak se chvûjí, nûkdo nûco monotónnû mumlal, nûkdo plakal, nûkdo hlasitû a kfieãovitû sípal. Samí muÏi, a mezi nimi jen dvû Ïeny. Namaãkaní jako buvoli v ohradû, s velk˘ma, do‰iroka vyvalen˘ma oãima. Stafií, mladí, nûktefií dokonce mlad‰í neÏ já. Usly‰el jsem tich˘ dûtsk˘ hlas, kter˘ ti‰e nafiíkal: „Ne... Je‰tû ne... Je‰tû chviliãku... Prosím... Malou chviliãku...“ A promûnil jsem se v led. Pohlédl jsem na Bruse, ale spatfiil jsem jenom vlastní odraz v zrcadlové masce. Prostû jen nehnutû stál a ani se nepohnul. Podíval jsem se na jeho dlaÀ, která se vysunula z rukávu. Chtûl jsem se ujistit, jestli je ‰pinavá a Ïilnatá, nebo také ‰tíhlá a pokrytá spirálami. Byli podobnû velcí. Nespletu se? Koukl jsem na Ïelezn˘ zkroucen˘ prut s ãediãov˘m trnem na konci. DokáÏu ho popadnout? Rychlá milost. Za okamÏik ti bude dána. Brus pofiád stál nehybnû. Mûl v úmyslu to absolvovat v nadûji, Ïe mu dojde, co má dûlat? A pak pobíjet ty ne‰Èastníky, jen aby svého svûfience dostal z potíÏí? Nechtûl jsem umfiít, ale ani jsem nechtûl pfieÏít za takovou cenu. OdpusÈ, otãe, zklamal jsem. Vím, Ïe to chápe‰. „Je ãas!“ vy‰tûkl knûz znûl˘m hlasem. „Vyãkávání je nevhodné! Je nutné se obnaÏit! Muãitelé budou pfiivedeni vzápûtí. Nastal ãas hnûvu Matky! âas potrestání kfiivd svûta!“ Ano. âas hnûvu. âas.

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

VûÏ

Stránka 75

75

Nasál jsem vzduch, a jak mû to uãil mÛj Mistr Války, rozpálil jsem vnitfiní oheÀ ve svém tûle. Vhodil jsem do nûj v‰echnu únavu, strach a kfiivdu, úplnû jako bych pfiikládal do kamen. A pak jsem dovolil, aby mi oheÀ naplnil Ïíly. „Jsou dÛleÏitûj‰í vûci!“ ozval se najednou hlas. Siln˘, Ïensk˘ hlas. Pohlédl jsem na dvefie a uvidûl postavu odûnou do plá‰tû s kápí. „Tohle je obyãejné obûtování. AÈ se o to postarají ti, co to mají dûlat. Ti, ktefií putují a vezou Slovo, mají mluvit.“ Knûz pomalu klesl na kolena a opfiel pûsti o podlahu. „Archimatrono, hafram akydyl. Vyfikla jsi pravdu,“ fiekl. Brus se také poklonil. Poklekl jsem, jako bych lámal ocel, která mi ztuhla v kloubech, opfiel jsem se pûstí o kamenné dlaÏdice a dotkl se ãelem podlahy. OheÀ v m˘ch Ïilách pofiád huãel. Planul v hlavû a podstrkoval mi obrazy. Krátké, planoucí jako údery blesku. Skok, kostí obloÏená rukojeÈ nadziaku v dlani, krátké zasvi‰tûní Ïeleza, pfiímo do hladké potetované lebky, skok na stÛl, nÛÏ do druhé ruky. A vzápûtí dlouh˘ skok na schody, rána Ïelezem pod kolena a pak nÛÏ na hrdlo. Na Ïílu du‰e, která tepala na boãní stranû krku. Obsidiánov˘ dráp, ostr˘ jako úlomek skla a tvrd˘ jako diamant. A potom – kdo nás zastaví, kdyÏ pfied sebou povedeme archimatronu s ãepelí na hrdle? Blesk zazáfiil a zhasl a já jsem neudûlal nic z toho, co mi navrhoval. KdyÏ jsme v záfii lampy scházeli po kamenn˘ch schodech a pak bludi‰tûm chodeb, obklopujících vûÏ, pofiád k nám doléhala píseÀ o útû‰e. Vzápûtí uÏ jsem ji nesly‰el, protoÏe k nám dorazil první dûsiv˘ v˘kfiik. Ztlumen˘, dunící nûkde za zdmi uvnitfi stfiedu vûÏe. Vy‰li jsme ven do ãasného soumraku. Na ‰edivém nebi probodávala vûÏ mraky sv˘mi ozuben˘mi cimbufiími, pfiipomínajícími rohy, a kolem vrcholu krouÏili krkavci, podobající se zbytkÛm sazí z hofiících svitkÛ.

Grzedowicz 2 - zlom

76

15.8.2008 11:35

Stránka 76


Lépe je Ïivému, tfieba byl Ïebrák. KaÏd˘ se aspoÀ na kravku zmÛÏe. OheÀ sálal v síni bohatého, muÏ v‰ak mrtev byl pfied domem. Kulhav˘ na koni jezdí, bezruk˘ hlídá brav, hluch˘ se v boji bije. B˘t slep˘ je lep‰í neÏ spálen b˘t, málokomu mrtv˘ prospûje. V˘roky Vysokého

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

Stránka 77

77

Kapitola třetí

Víla a draci Deirdfiina pokoÏka je hladká jako pergamen. Bledá, skoro bílá, typická pro Ïeny národa, Ïijícího pod pochmurn˘m nebem, biãovaného vûãn˘m de‰tûm a vlhk˘m mofisk˘m vûtrem. Pro Ïeny, jejichÏ vlasy jsou pfiirozenû rusé, lesknoucí se jako le‰tûné mûdûné dráty. Takové Ïeny jako Deirdre mají jinou pigmentaci neÏ ostatní. Odtud ta alabastrová, aÏ prÛhledná kÛÏe. Mûla by je‰tû b˘t pihovatá, ale k ãemu máme genetické inÏen˘rství. Proto Deirdre Mulliganová nemá moc pih, znamínek ani neÏitÛ. Jemnû prozkoumávám její tûlo, pfiesouvám rty pohofiími a údolími. Deirdre je stejná jako její ostrov. Hladké roviny, mírné pahorky. Îádné horské ‰títy, jen málo lesÛ. Na mramorovém tûle zalitém svûtlem svíce není nic, co by mohlo hyzdit jeho geografii. Jen mírná pohofií a údolí. Pod tenkou, prÛhlednou pokoÏkou se chvûjí malé, pevné svaly, kdyÏ se h˘bá v mé náruãi. Mám její tváfi tûsnû pod svou, hledím do pfiivfien˘ch mandlov˘ch oãí, zelen˘ch jako Irsko. Nádhernû vykrojená rozmarná ústa se pohybují tûsnû u m˘ch rtÛ. Sly‰ím vzdechy. Cítím drobné prsty bloudící po m˘ch ramenou a po zádech. „Probuì se, Spící na stromû,“ jeãí Deirdre. „UÏ je ãas.“ Vydû‰enû se na ni dívám, pfiímo do ptaãích oãí, zlat˘ch a se zfiítelnicí kruhovou jako otvor hlavnû. Na lesklá ãerná pera a k nebi trãící rozevfien˘ zobák jako hroty zahradnick˘ch nÛÏek. Pera konãí na ‰íji a dál pokraãuje hladké tûlo, bledé a alabastrové, irské tûlo Deirdre. „Probuì se!“ kráká Deirdre. Kfiiãím.

Grzedowicz 2 - zlom

78

15.8.2008 11:35

Stránka 78


Kfiiãím s obliãejem zabofien˘m do Ïhavého popela, pod proudy ledové vody. Kfiiãím, zatímco leÏím nah˘ mezi kameny a skalami, a sly‰ím huãení plamenÛ. Zajíkám se kfiikem a vzlykáním jako novorozenec. Kfiiãím a dusím se prvními dou‰ky vzduchu vonícího ozónem. Zrozen z dfieva a blesku. Jsem ztûlesnûná bolest. Bolest existence. A pak uÏ jen dé‰È, sykot uhasínajících plamenÛ, bolest a noc. Probouzí mû chlad. A tfiesavka. A vûdomí toho, Ïe Ïiju. A protoÏe Ïiju, nemÛÏu setrvávat v nehybnosti a bezmy‰lenkovité temnotû. Îivot znamená pohyb. âinnost. Cel˘m tûlem vnímám kameny a mokr˘ mech, na kterém leÏím. Je to nepohodlné. To znamená, Ïe Ïiju. UÏ jsem se párkrát v Ïivotû probudil podobnû. Nejãastûji uprostfied nemocniãní bílé. Udiven vlastní existencí, slab˘ a rozbolavûl˘. Ale je‰tû nikdy ne takhle. Vzpamatovávám se, ztûÏka a neohrabanû jako golem z armovaného betonu. Drkotají mi zuby, ledov˘ tfias proniká aÏ do morku kostí. LeÏím v prapodivné poloze, se zkroucen˘mi konãetinami – hadrov˘ paÀáca. Vídával jsem lidi leÏící v takov˘ch pozicích. Obûti v˘buchu. Smetené tlakovou vlnou, vmáãknuté do toho, co se jim ocitlo v cestû, beztvaré jako zmuchlané obleãení. Já jsem ale nejspí‰ cel˘. O nûkolik metrÛ dál, zhruba uprostfied m˘tiny, hofií oheÀ. Zbytky mého vlastního kmene planou a vystfielují z nich plamínky, syãící de‰Èov˘mi kapkami. Dobrá. OheÀ je oheÀ. U ohnû se dá ohfiát. OheÀ je dobr˘. Mûl bych zaãít teplem. Jinak cel˘ ten idiotsk˘ zázrak elektrického vzkfií‰ení bude kvÛli obyãejnému pfiípadu hypotermie k niãemu. My‰lenky se mi rozprchnou do v‰ech stran jako hejno vydû‰en˘ch rybek. Teprve kdyÏ si pfiidfiepnu ke zbytkÛm spáleného kmene a natáhnu ruce k teplu, zaãínám normálnû myslet. To jsem já. Îiju.

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

Stránka 79

Víla a draci

79

Nebo je to dal‰í halucinace k té s Hvarem, pou‰tí, dílnou str˘ãka Atilaainena a Deirdre s krkavãí hlavou. Sedím s rukama nataÏen˘ma k teplu jako neandrtálec a nechávám teplo, aby mi proudilo rukama, zahalovalo hrudník a vlévalo se do nohou. Z kÛÏe se mi koufií jako v saunû, rozprchlé my‰lenky se pomalu a nesmûle vracejí jedna ke druhé a zaãínají zase tvofiit houfy. To jsem já. Poslu‰nû hlásím, Ïe jsem zase tady. Obleãení je roztrhané. V‰echno, co jsem mûl na sobû, dokonce i boty. Opasek, plá‰È, ko‰ile. Strom vyrÛstal zprostfiedka. Strom, kter˘ byl mnou. Tak proã sedím u ohnû, kter˘ stravuje zbytky kmene? Byl jsem stromem, nebo byl strom mnou? Co to hofií pod m˘mi dlanûmi? To jsou otázky, které vyãerpávají seznam rétorick˘ch dilemat pro dne‰ní ráno. Pochopitelnû jsem jako první ãlovûk. Nah˘ a ohromen˘. Nemám doslova nic, dokonce ani ten oheÀ mi nepatfií. Myslím na vybavení, které zÛstalo v Grunaldiho domû. Na Jadrana. Ale také na obleãení, maãetu, na deky a dal‰í vûci, které jsem tam nechal. Není to tak daleko. MÛÏu dojít ke Grunaldimu. Je to nanejv˘‰ tfii dny cesty. JenÏe cesty v botách. Skrz údolí uzavfiené pevnÛstkou, kterou jsem zapálil, plnou rozzufien˘ch HadÛ. A pak po skalní stûnû, na které visí nebo nevisí moje lano. To v‰echno nah˘. To není dobré. Zatímco se pofiád tfiesu, nejistû se zvedám na nohy, obcházím spáleni‰tû a hledám zbytky vybavení. Nûjak˘ zkurvysyn mi ‰lohl meã. MÛj shinobi ken Nordland Aeronautics. Toho si pamatuju. Byli i dal‰í? Ztráta meãe mû bolí tak, jako by spoleãnû s ním zmizelo i mé ‰tûstí, jako by mi vzali nûkoho blízkého. Pocházel ze Zemû. Z domova. Nespoãítám, kolikrát mi zachránil Ïivot. Nechce se mi odhadovat, jaké bych bez nûj mûl ‰ance doÏít se tohohle hnusného, mlhavého rána. Aktivuju ãítaã. Jen tak, abych si pomohl v hledání a abych se cítil líp.

Grzedowicz 2 - zlom

80

15.8.2008 11:35

Stránka 80


Aktivuju ãítaã. Ale nic se nestane. Jenom se mi toãí hlava. A cítím, Ïe se poprvé po dlouhé dobû v mém nitru rodí strach. Pfií‰ern˘ strach vyvolávající mdloby, na kter˘ uÏ jsem staãil zapomenout. Ten pocit je tak náhl˘, aÏ usedám na zem a na okamÏik se svinu do klubíãka. Zkou‰ím se uklidnit a je‰tû jednou aktivovat svÛj palubní poãítaã, ale ten mlãí. MÛj cizopasn˘ andûl stráÏn˘ mlãí. Meã je jen nástroj. Bez ãítaãe jsem doopravdy v háji. Nejde jen o bojov˘ mód, bez nûhoÏ mám statistickou ‰anci pfieÏít tfii, maximálnû ãtyfii souboje. Ale jak to vypadá s mou odolností, pamûtí, kam se podûly v‰echny informace ze ‰kolení? Zoufalství a pocit nemohoucnosti mû nechávají bezvládnû leÏet v mechu, svinutého do klubíãka. Trvá to moÏná dvacet minut. Pak ucítím, jak mû tlaãí kameny, mokr˘ mech je nepohodln˘ a Ïerou mû mravenci. Dobrá, to staãí. Vstávám a je‰tû jednou prohledávám m˘tinu. Systematicky a peãlivû. V‰echno se mÛÏe hodit. KaÏd˘ cár, kaÏdá drobnost. Nejdfiív nacházím hrst zlata. Jednotlivé mince, rozsypané v‰ude moÏnû v trávû, zapadlé mezi kameny. Není jich moc. Hlavní zásoby, nacpané do opasku, zÛstaly ve vacích. U Grunaldiho. Byly tûÏké, a navíc jsem se nechystal na nákupy. Ale zlato teì potfiebuju ze v‰eho nejmíÀ. Kdybych si mohl pfiivolat taxík a nechat se zavézt pfiímo na Grunaldiho dvorec Poslední slovo, bylo by to nûco jiného. Nacházím zbytky opasku, cáry tkaniny, roztrhané kusy nûãeho, co kdysi nejspí‰ bylo mou botou a teì je to ztuhlé vlhkostí a niãemu se to nepodobá. Celou dobu jsem si vzpomínal na dal‰í ztracené drobnosti nacpané do kapes: noÏík. Zavírací nÛÏ se spoustou pfiíruãních nástrojÛ a pofiádnou ãepelí. Zbytky zásob – nûkolik kouskÛ chalvy a prouÏkÛ masa. LÏiãka. D˘mka. Moje d˘mka, váãek s tabákem a psací souprava. Kfiesadlo. Jak se dá Ïít bez kfiesadla?

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

Stránka 81

Víla a draci

81

Hledám. Po ãtyfiech prohledávám spáleni‰tû ve spirále, systematicky proãesávám trávu, mech i kamení prsty. Pofiád se mû zmocÀuje tfiesavka. SnaÏím se nemyslet na ãítaã, na zimu a na slabost, která mnou prostupuje. Bu‰í mi v hlavû a pulzuje ve spáncích. Hrudník mi maãká bolest, hrozná aÏ k omdlení. Tam, kde bylo zabodnuto kopí, se r˘suje nerovná podélná jizva zarostlá letokruhy, jako na kmeni stromu. Nechápu, jak je moÏné, Ïe Ïiju. Hrot byl dlouh˘ a probodl mû skrz. Rati‰tû, které proniklo do hrudi, mûlo také zhruba pût centimetrÛ v obvodu. Masakr. Urãitû jsem mûl po‰kozené srdce, probodnut˘ osrdeãník, pohrudnici a nejspí‰ taky plicní tkáÀ. MoÏná jsem mûl pfieraÏené Ïebro a zcela jistû pohmoÏdûnou lopatku. Nechápu, kde ten dobytek vzal tolik síly. MoÏná by mû zachránil lékafisk˘ t˘m, kdyby byl právû na místû. Kdyby mû okamÏitû zmrazili. Pak Medevac a rovnou na jednotku intenzivní péãe. MoÏná. Zhruba tfiicetiprocentní ‰ance. Zatímco já jsem úplnû zdrav˘. Dal‰í zázrak. V trávû zahlédnu dal‰í kovov˘ záblesk, ale je to jen kámen pokryt˘ slídou. Slída. Zlato hlupákÛ. Hledám dál, ‰átrám mezi kameny, za doprovodu monotónního krákání trhajícího ‰ediv˘ vzduch ãasného mlhavého rána. Pozdûji si klackem oznaãím místo, kam jsem do‰el, a vracím se ke spáleni‰ti, abych se ohfiál. JenomÏe tepla uÏ moc nezbylo. OheÀ sotva plápolá a syãí mezi uhlíky. O hodinu pozdûji nacházím nÛÏ. SvÛj dlouh˘ nÛÏ v pochvû, kter˘ patfiil ke ztracenému meãi. LeÏí nejmíÀ deset metrÛ od spáleni‰tû, zamotan˘ do uÏ bezlist˘ch vûtví nûjakého kefie. Pláãu ‰tûstím, svírám nÛÏ a jen mi hlavou prolétne my‰lenka, Ïe se mnou asi není nûco v pofiádku. Hledání se obrací k lep‰ímu a já nacházím je‰tû nûjaké hadry – cáry obleãení, roztrhanou vestu a nakonec i pouzdro s lukem, kter˘ visel na vûtvi. Není toho moc, ale bude to muset staãit. Luk vypadá po‰kozenû, ale snad je‰tû pÛjde spravit.

Grzedowicz 2 - zlom

82

15.8.2008 11:35

Stránka 82


Pokládám v‰echno na jedno místo – nuzná kofiist, ale lep‰í neÏ nic. Mám pfiece nÛÏ. âlovûk, kter˘ má nÛÏ, má ve skuteãnosti v‰echno. KdyÏ máte nÛÏ, mÛÏete si na kolenû vyrobit skoro jak˘koli potfiebn˘ nástroj, zbraÀ, a dokonce i úkryt. MÛÏete sekat, páãit, bodat, pilovat a kopat. Neexistuje dÛleÏitûj‰í nástroj neÏ nÛÏ. Moc dobfie to vím, protoÏe pamatuju ãasy, kdy se vláda rozhodla no‰ení noÏÛ zakázat. Kus koÏené vesty, kter˘ mi zbyl, není velk˘, ale na dva primitivní mokasíny staãí. Vyfiezávám noÏem dva kousky kÛÏe vhodného tvaru, pak na kaÏd˘ z nich poloÏím nohu a obkreslím ji uhlíkem. To bude podráÏka. Potom rozfieÏu zbytek a omotám si ho okolo nohou, jak mû to uãili v kursu. ·koda vesty, ale teì mám boty. Vû‰ím nejdel‰í kus roztrhaného opasku na strom a vyrábím fiemínky. Nejsou dlouhé, ale svazuju je dohromady a za‰nûrovávám mokasíny tak, Ïe svázan˘ fiemínek protáhnu dírkami v kÛÏi, které jsem vyrobil noÏem. Bûhem práce se kaÏdou chvíli zoufale snaÏím aktivovat ãítaã. Skoro reflexivnû. Tfiesou se mi ruce. Jsem mokr˘ a promrzl˘. Teì musím nûjak vyfie‰it ‰aty. Základními problémy jsou obleãení a úkryt. Ne ãítaã. Stojím zády ke spáleni‰ti, pfiesnû tak, jak jsem stál v okamÏiku, kdy se ze mne stal strom. Je to jednoduché. Staãí se otoãit, abych spatfiil pohled, kter˘ uÏ mám nastálo vypálen˘ v mozku. Dva zamlÏené ‰títy, tulící se k sobû jako dvû poloviny zadnice. Rozervané linie skal ovûnãené namodral˘m oparem. V dálce viditelné dvû skvrny lesa vzpínající se po úboãích a planoucí královsk˘mi barvami podzimu. Tfiiasedmdesát jehliãnat˘ch kefiÛ, zkroucen˘ch, jako by je tvarovaly ruce mistra bonsají. Ano. Takhle jsem stál, kdyÏ mé tûlo explodovalo ve strom. Meã jsem mûl na zádech. Roztrhlo to fiemeny a on odlétl dozadu, tam, kde ho na‰el ten kluk. Îivá mrtvola, která nemûla tu‰ení, Ïe kráãí po zemi jen díky chvilkovému

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

Stránka 83

Víla a draci

83

technickému problému. Chodící ostatky s odloÏen˘m rozsudkem na krku. Zlodûj, kter˘ se odváÏil okrást Strom. NÛÏ visel vysoko vlevo, na boku. Odlétl smûrem naznaãen˘m mou levou rukou, pfiímo k támhletûm kefiÛm. Vzdálenost nûjak˘ch deset metrÛ. Tam jsem ho na‰el. Váãek a pouzdro s noÏíkem visely na opasku, trochu víc vzadu za prav˘m bokem. Mûfiím vzdálenost v krocích. Tentokrát nemusím prohledávat celou m˘tinu, ale jen trojúhelníkovou v˘seã ve smûru, kam pravdûpodobnû letûly mé vûci. To, Ïe jsem se pfiinutil k jakémusi analytickému my‰lení, pfiiná‰í v˘sledky: nacházím je‰tû lÏiãku a kus vesty. ÚtrÏek velikosti dvou dlaní, ale zrovna ten, na kterém mi záleÏelo ze v‰eho nejvíc. Levou ãást ukr˘vající vnitfiní kapsu, kde je pouzdro s d˘mkou a váãek s hrstkou tabáku. Experimentální byliny, které jsem koupil je‰tû ve Zmijím Hrdle, zmizely – po tûch se mi urãitû st˘skat nebude. Nebyly k niãemu. Nasbírám hrst vûtví a hodím je do ohnû a pak sedím a koufiím d˘mku. Vrací se mi rovnováha. Tohle je nová vûc: na oheÀ se má pfiikládat, a ne si zoufat, Ïe vyhasíná. âlovûk se pofiád uãí. Oblak koufie vonící su‰en˘mi ‰vestkami mi rozjasÀuje mysl a najednou mi koneãnû dojde má vlastní hloupost. Dokonce se mi ani nechce komentovat vlastní stav. Vstávám a dlouh˘mi kroky mífiím tam, kde probûhl boj. Ohniví lidé ode‰li jako Ïivé mrtvoly vzkfií‰ené mlhou. Ode‰li a nechali tu polní láhev u kamene, plá‰È toho velkého váleãníka, jeho pfiilbu pofiád leÏící na stezce, ale hlavnû meãe. Dva meãe, neuvûfiiteln˘ idiote. Jsou krátké, kvalita ãepelí pfiipomíná spí‰e zahradnické náfiadí neÏ díla platnéfiského umûní, ale pfiesto jsou to zbranû. Zvedám meã, kter˘ patfiil první obûti mého sevefiana. ZbraÀ velkého vousáãe. Stejnou, kterou popadl váleãník, kdyÏ jeho zbraÀ po úderu praskla. A je‰tû jeden, patfiící dal‰ímu Ohnivému ãlovûku. Vedle rukojeti pofiád leÏí jeho ruka, nazelenalá a hemÏící se mravenci.

Grzedowicz 2 - zlom

84

15.8.2008 11:35

Stránka 84


Pfiecházím je‰tû k okraji propasti a nacházím muÏÛv plá‰È, zamotan˘ do kofienÛ. Není jednoduché se k nûmu dostat, ale staãí trochu ‰plhání a dlouh˘ klacek s pah˘lem vûtve na konci. HadÛv plá‰È mi nakonec poslouÏí k v˘robû obleãení. Nejjednodu‰‰ího na svûtû. Kiltu. Staãí odfiíznout dostateãnû dlouh˘ pruh, omotat ho kolem bokÛ, pfiehodit pfies rameno a pfiipevnit páskem odepnut˘m z ãutory. Zbytek plá‰tû sefiíznu, uprostfied vyrobím trojúhelníkov˘ záfiez, kter˘m provléknu hlavu, a improvizovanou blÛzu pfiipomínající ponão zavazuju pod rameny kousky fiemínkÛ. Plá‰È obrovského bojovníka je velk˘ a kvalitní, takÏe si ho pfiehodím pfies ramena. V‰echno obleãení, které mám na sobû, je ztuhlé zledovatûlou vlhkostí. Plá‰È je‰tû ke v‰emu poãÛral vlk. Samozfiejmû si beru i opu‰tûn˘ ‰íp zabodnut˘ do bfiidlicové pÛdy a vousáãovu pfiilbu. Základní pfiípravou pro umûní pfieÏití je takzvan˘ „cihlov˘ test“. Schopnost vymyslet, co by se dalo udûlat s libovoln˘m pfiedmûtem – napfiíklad s cihlou – samozfiejmû kromû stavûní domÛ. Tfieba pfiilba je zároveÀ kotlík, pfiíruãní kovadlina, umyvadlo, primitivní ‰tít, boxer, maska, nepromokav˘ klobouk a tak dále. Staãí jen pfiem˘‰let. Beru s sebou dokonce zbytky hadrÛ a kousky opasku, ze kter˘ch vyrábím fiemínky. Z ãásti nohavice dûlám pytel, kam vloÏím v‰echny nalezené vûci, a pfiivazuju si ho kfiíÏem pfies hrudník. A pak odcházím. Scházím stezkou, která vede na sever. Do Ohnivé zemû. Odcházím, aniÏ bych se louãil se ‰títy pfiitulen˘mi k sobû byÈ jen jedin˘m pohledem, ignoruju své vlastní expresivní sochy a stromy vypadající jako zkroucené postaviãky DrakkainenÛ v záchvatu tance svatého Víta. KlouÏu po mokr˘ch kamenech, zakopávám o kofieny, mám na sobû hadry, ale Ïiju. Jsem slab˘ jako nemluvnû, ‰kube se mnou tfiesavka a umírám hladem.

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

Stránka 85

Víla a draci

85

Ale Ïiju. Îiju a je‰tû budu bojovat. Na dno údolí, k potoku ‰umícímu mezi jehliãnat˘mi kefii a skalami, jdu víc neÏ hodinu a sotva se drÏím na nohou. Pak piju vodu na ãtyfiech jako kÛÀ, opatrnû, abych si nepfiivodil problémy se stfievy. Voda je ledová a kfieãe mi drtí vnitfinosti, prázdn˘ Ïaludek se mi dere na levou stranu a vyvolává zvracení. Oplachuju si obliãej, nûjakou dobu sedím v mechu a ãekám, aÏ se mi d˘chání zase vrátí k normálu. Pofiád vnímám v hlavû smûry, ale moÏná to je jenom pfielud. Mám pocit, Ïe vím, kde se nachází zemû Ohniv˘ch lidí, kde je pekeln˘ boschovsk˘ Disneyland vybudovan˘ van Dykenem a kde je jeho ‰ílen˘ Trnov˘ hrad. Ale taky to mÛÏe b˘t jenom moje pfiedstavivost. Neumím aktivovat ãítaã. Bojím se, Ïe zÛstal ve stromû. MoÏná ho spálil blesk? Odkud mám vûdût, jak vypadá konstrukce nûjakého zasraného zázraku? Potom jdu podél proudu, dnem údolí, mezi skalami tyãícími se po obou stranách, uprostfied mrholení a obãas i krákání krkavcÛ. Jdu. První lidi spatfiím okolo poledne. Mrtvé. Nejdfiív vidím vlka. Je ‰ediv˘ a obrovsk˘, pfiipomíná tele. Má sklonûn˘ hfibet, zadek nízk˘ jako hyena, ale kyãel a krk jsou víc neÏ pÛl druhého metru vysoko. KaÏdá tlapa je silná jako moje noha. Znehybním a pomalu spou‰tím ruku k pouzdru, ale pak si vzpomenu, Ïe luk je rozbit˘ a Ïe mám jenom jeden ‰íp. Exploze, která ze mû udûlala strom, obrousila kladky, pfiestavûla napnutí tûtivy a luãi‰tû je taky urãitû pochroumané. TakÏe zase stáhnu ruku a sáhnu po meãi. Stojím ostraÏitû, s rukama kfiíÏem na obou jílcích, a ãekám. Vlk nûco trhá mezi kameny, pfiidrÏuje to tlapou a pak najednou zvedá obrovskou hlavu a nastraÏí trojúhelníkové u‰i. JeÏí se mu krk, v ‰edohnûdé srsti se místy tyãí dlouhé hroty jako u jeÏury.

Grzedowicz 2 - zlom

86

15.8.2008 11:35

Stránka 86


NestvÛra. „Vlk“ zní dobfie, ale tenhle tvor váÏí zhruba tfii sta kilo. Lebka je pfiibliÏnû pÛl metru dlouhá. Z mordy mu visí kus masa, utrÏen˘ pfied chvílí, ale na spû‰nû polykané porci nevidím koÏe‰inu. Jenom hladkou, zlatavou kÛÏi. Samec ohrnuje pysky a ukazuje mi zuby. ObnaÏí tesáky, obrovské jako dláta, a men‰í zuby jsou velké jako mÛj palec. Celá fiada se leskne pod ohrnut˘m horním pyskem, z hrdla se zaãíná oz˘vat hluboké hfimûní, které ze v‰eho nejvíce pfiipomíná rodící se fiev lva. Stojím nehybnû a zoufale se pokou‰ím aktivovat ãítaã, i kdyÏ to nepfiiná‰í Ïádn˘ v˘sledek. Je tûÏké vysvûtlit, jak se to dûlá. V normálním lidském organismu se vût‰inou nic nezapíná na pfiání. Ale obsluha ãítaãe je instinktivní. Dûje se to samo. Není potfieba kouzel ani Ïádné námahy. Pracuje uvnitfi, pfiirozenû, podobnû jako hnûv nebo smutek. Ale pfiesto se cel˘ napínám, tfiesou se mi v‰echny svaly a zatínám ãelisti, jako bych silou mohl donutit mozek, aby zrychlil na vy‰‰í otáãky. Vlk bez námahy, pruÏnû seskakuje z kamenÛ a obrací se ke mnû. Jeho vrãení sly‰ím nûkde v bránici, zatímco se pofiád bez úspûchu snaÏím pfiejít do bojového módu, jako bych zoufale maãkal mrtv˘ vypínaã. Dívá se na mû se sklonûnou hlavou, ukazuje fiadu bíl˘ch zubÛ, jeho oãi planou hypnotizující ‰pinavou, jantarovou barvu. Dívám se do tûch zornic a pokou‰ím se mu vnutit svou vÛli, ale je to, jako bych chtûl mít navrch nad tygrem. To není Ïádn˘ ãokl, kter˘ ‰tûká u boudy. Jedin˘m v˘sledkem je struÏka horké krve stékající po mém rtu aÏ do úst a ledová zimnice tfiesoucí tûlem. Zase mi zaãíná b˘t chladno, ale teì nejspí‰ hlavnû ze strachu. Lehce vysouvám obû ãepele, ale cítím, jak jsou ve srovnání s tou skoro pÛltunovou horou svalÛ a ãelistí smû‰né. Chlad mû zahaluje jako rubá‰, tepe mi ve spáncích, vidím jen vlãí oãi, ‰pinavû Ïluté a nelítostné, av‰ak Ïhnoucí inteligentní krutostí.

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

Stránka 87

Víla a draci

87

Cítím jeho pohyb, pfiestoÏe se ani nehne. Cítím, Ïe vystartuje nûkolika dlouh˘mi skoky a pak bez rozmyslu, ve v˘‰ce támhletoho kamene, na mû vystfielí jako raketa. Pfii prvním kroku zvífiete se vymr‰tím vlevo, odrazím se nohou od skály a rukama ‰vihnu pfied sebe, mezi zvedající se svah a kmen pokroucené horské sosny. Jestli jsem pofiád nûãeho takového schopen a pokud se tam zapfiu nohama, budu uÏ mít v rukou meãe a on na mne nedosáhne. AlespoÀ ne hned. âenich, oãi, hrdlo. Tfii rychlá seknutí a pak krátká chvilka, abych se vy‰plhal po zádech v˘‰, kde je je‰tû tûsnûji. Dejme tomu. Vidím to v‰echno v jediném okamÏitém záblesku jako jednolit˘ sled. Trvá to jen zlomek vtefiiny. Vlk zmûní tûÏi‰tû, skloní mordu je‰tû níÏ a já uÏ vím, Ïe skoãí jinak, Ïe se odrazí z jiné tlapy, a cel˘ plán se bleskovû rozpadá, nahrazen jin˘m. Teì únik na druhou stranu, obratem jako toreador, tûsnû pfied vycenûn˘mi zuby, a tûÏké dvojité seknutí. Levá ruka odvrácen˘m ostfiím po hrdle, pravá shora pod lebku, souãasnû jako uzavfiení nÛÏek. Mûním úchyt levé ruky na opaãn˘. Chlad, kter˘ se mû zmocnil, proniká aÏ do morku kostí. Na stezku dopadá ‰i‰ka, po úboãí se kutálejí drobné kamínky. Na chvíli nastane tûÏké, mrtvé ticho. Díváme se na sebe. Krkavci, do této chvíle ãekající na vûtvích na konec dravcovy hostiny, se najednou s vfiískotem zvedají a stoupají nad údolí v panicky se pfielévajícím oblaku, a vlk zaãíná ustupovat. Celou dobu vrãí, ale pfiesto v mal˘ch krÛãcích siln˘ch tlap couvá, aniÏ by ze mû spustil zrak. Ubûhne minuta, vlk je‰tû udûlá nûkolik krokÛ vzad a já pfiinutím zkamenûlé svaly k námaze a nakloním se jeho smûrem. V tu chvíli se na místû otáãí a rychl˘m klusem bûÏí pryã. Nezdá se, Ïe by to byl záchvat strachu, dravec spí‰ vypadá, jako by si vzpomnûl na nûco dÛleÏitého. Krkavci se usadí na vûtvích a zase se rozhostí ticho.

Grzedowicz 2 - zlom

88

15.8.2008 11:35

Stránka 88


* * * Vlk zmizel. Drakkainen chvíli nehybnû stál a pak se sesunul do trávy a vysílenû pustil kfieãovitû sevfiené rukojeti obou meãÛ. „Ach, chlape...“ zamumlal chorvatsky. „Piãku materi... Chlape...“ Sedûl, díval se na ruce a svíral je v pûsti, jako by si nebyl jist˘, Ïe ho budou poslouchat. Potok obtékal kamenit˘ bfieh pokryt˘ ‰tûrkem a oblázky. Také na nûm rostl neduÏiv˘ stromek. Mrtvoly leÏely vedle sebe. Tfii. Mlad˘ muÏ se stra‰livû roztrhan˘m krkem, rukou a ramenem, nanejv˘‰ desetilet˘ chlapec se ‰ípem trãícím z krku a svûtlovlasá dívka s podfiíznut˘m hrdlem. V‰ichni mûli vy‰kubané kusy masa z konãetin a trupu, ale to udûlaly vlãí tesáky. V‰ichni tfii byli nazí, v‰ichni s rukama zkroucen˘ma za zády, s opuchl˘mi palci ovázan˘mi fiemeny, a v‰ichni leÏeli vedle sebe, rovnû, poloÏení tváfií k zemi. Mûli hladkou pokoÏku, jen na muÏovû rameni Drakkainen zahlédl vytetovan˘ znak tvarovan˘ jako list. Ani jeden v‰ak nemûl klikaté hadí symboly na konãetinách a na zádech. Drakkainen k nim pfiiklekl, pouzdro s lukem si pfiidrÏoval jednou rukou. Opatrnû k sobû obrátil bled˘, rozmoãen˘ obliãej dívky se ‰ediv˘mi rty a zakalen˘ma oãima. Na kamenech nebyla krev. Okraje rány byly vypláchnuté a bledé. Drakkainen vstal, v pfiedklonu pfie‰el dlouh˘mi kroky podél potoka a pak se pomalu vrátil – skoro vûtfiil u zemû – otoãil nûkolik kamenÛ a jemnû pfiesouval prsty po písku a ‰tûrku, jako by ãetl znaky nûjakého tajemného písma. „Nezabili vás tady...“ zamumlal. „Jeli korytem fieky. Devût HadÛ na koních, na divnû podkovan˘ch koních, a nûkolik krabÛ. Mûli dva tûÏké vozy, kaÏd˘ zapfiaÏen˘ za jedno zvífie, ale nebyli to konû. Silnûj‰í a pomalej‰í. Vozy zapadaly a vázly mezi kameny, takÏe vám rozfiízli fiemeny na palcích a pfiikázali tlaãit. Bylo vás osm. Tady vÛz defi-

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

Stránka 89

Víla a draci

89

nitivnû uvázl a zaãal se pfievracet. ·ik se roztáhl a roztrhl, jezdci se pfiesunuli k vozu a zaãali vás pohánût biãi nebo nûãím podobn˘m. Nûkdo upadl a potfiísnil kámen krví. A v tu chvíli se chlapec dal na útûk. Tudy... A tudy... Pak po bfiehu. Vystfielili dvakrát, ale minuli. Dostal to teprve tady, na téhle pláÏi. Do krku. Upadl na kolena a nûkter˘ z HadÛ ho chytil do nûjakého lasa nebo biãem za ‰íji. A pak umírajícího táhl na ten bfieh. Tehdy ses vrhla na nejbliÏ‰ího jezdce, ale on tû odstrãil. Tys skoãil na dal‰ího. Podafiilo se ti ho stáhnout z konû a povalit na zem, kdyÏ tû sekli. Seshora, ze sedla, chránil ses pfiedloktím. Ten, na kterého jsi zaútoãil, se uvolnil a rozsekl ti rameno. Druh˘ jezdec znovu Èal a rozsekl ti ‰íji. Pak vás odvlekli na bfieh. Ale nejdfiív,“ otoãil se k mrtvé dívce, „tû znásilnili a teprve pak ti podfiízli hrdlo. Támhleten je‰tû Ïil, umíral vykrvácením, ale donutili ho dívat se. KdyÏ jsi zemfiela, poloÏili vás sem. A vozy jely dál. Pfiímo do Hudebního pekla. MoÏná vezly maso, Ïelezo, koÏe‰iny, sÛl a sanytr. MoÏná dal‰í kanónenfutr pro na‰eho ãarodûje z Amsterodamu. Pro blázna a sociálního experimentátora, kterému se zachtûlo války.“ Vuko se narovnal a oprá‰il si kolena. Zavfiel dívce její napÛl otevfiené oãi. „Asi budu muset jít jinou cestou. Je tu moc velk˘ provoz.“ Pfiesto dál pokraãoval podél fieky. Zhruba o kilometr dál stûny údolí klesly natolik, Ïe bylo moÏné odboãit do lesa. ·el jako stafiec, odpoãíval kaÏd˘ch nûkolik desítek metrÛ. V lese nûjakou dobu hrabal v podrostu, aÏ koneãnû na‰el jakési péfiové chocholy rostoucí pfiímo ze zemû, které se trochu podobaly palmov˘m listÛm a trochu kapradinám. Sténaje úsilím je vytrhal a pak zase odpoãíval, zatímco ztûÏka oddechoval, opfien˘ o kmen. Odfiízl listy a nechal jen silné zkroucené chomáãe, které o‰krábal noÏem aÏ na bíl˘ vnitfiek. Na‰el si malou prohlubeÀ s v˘hledem na cestu vedoucí dnem potoka, zalezl do ní a pustil se do Ïv˘kání kofiínkÛ. SnaÏil se kousat pomalu, ale pfiesto se musel drÏet, aby je nepolykal v celku.

Grzedowicz 2 - zlom

90

15.8.2008 11:35

Stránka 90


„Jebem ti du‰u, co je tohle za hnus,“ bruãel. „A je‰tû jako by to páchlo rybím tukem.“ Potom se vyplazil z prohlubnû, aby na‰el dal‰í kapradiny. PfiijíÏdûli v zástupu, dusali okovan˘mi kopyty o kamení a ‰tûrk, unavení, ovû‰ení zbranûmi, v prapodivn˘ch ãern˘ch zbrojích. Konû vybavení brnûním pfiipomínali hlubinné ryby. Kolem nich se vzná‰ela mlha, poslední z jezdcÛ drÏel bunãuk ozdoben˘ lebkou s dlouh˘mi vlasy. Îerì byla omotána tanãícími hady jako na ìábelské verzi Hermovy hole. Ruce jezdcÛ zdobila klikatá tetování pfiipomínající stylizovan˘ ostnat˘ drát. Hadí lidé. Drakkainen leÏel nehybnû pfiitisknut˘ k zemi, pfiikryt˘ plá‰tûm, s obliãejem zabofien˘m do listí ãpícího houbami a snil o ruãním granátu. Keramickém s kuliãkovou náplní. Dûlilo je zhruba deset krokÛ a on leÏel na svahu, schovan˘ v listí, nûkolik metrÛ nad jejich hlavami, v lesním ‰eru. Pokud nebude mít stra‰livou smÛlu nebo neudûlá nûjakou hloupost, nemûli by ho zahlédnout. Jeden z HadÛ promluvil ostr˘m rozkazovaãn˘m tónem a Drakkainen se div nezvedl ze skr˘‰e. Odpovûdûl mu druh˘ a oba se rozesmáli, ale slova znûla, jako kdyÏ biliárové koule dopadají na ‰tûrkové dno potoka nebo jako kdyÏ nûkdo vrazí Ïelezn˘ prut mezi loukotû kola. Ve zvucích, které Vuko sly‰el, nebylo nic ani vzdálenû podobného srozumiteln˘m slovÛm. Jenom skfiípavé vrãení, hrdelní chroptûní a neotesan˘ rachot cizí fieãi. Nerozumûl niãemu. Niãemu. Hadi mluvili jazykem PobfieÏí plachet. Jazykem, kter˘ Drakkainenovi je‰tû donedávna znûl stejnû srozumitelnû jako jazyky na Zemi, ale teì byl podobnû pochopiteln˘ jako zpûv velryb nebo vytí vlkÛ. Zdálo se mu nemoÏné, Ïe by byl schopen takové zvuky zopakovat, natoÏ si je zapamatovat. Jezdci zmizeli a nastalo ticho. Drakkainen se usadil v prohlubni a zahalil se do plá‰tû. Sedûl nehnutû, pohy-

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

Stránka 91

Víla a draci

91

bovala se jen ruka s noÏem, která o‰krabávala jedlé chomáãe kapradí. Pomalu, s chorobnou, strojovou systematiãností. Bez konce. Koneãnû kofien o‰krábal, odhodil nÛÏ na zem a pak dál sedûl. Dlouho. „Dobrá, seru na to,“ fiekl lesu. „MÛÏu pracovat s hol˘m zadkem, bez meãe, bez podpory. Ale s prázdnou hlavou to fakt nejde. Je mi líto. Konec mise.“ ZaÈal zuby a pra‰til t˘lem do stromu. „Jasnû. Staãí se jenom prosekat do Grunaldiho domu, kde se nebudu schopn˘ s nik˘m domluvit, získat radiostanici a pfiivolat evakuaãní ãlun. Sorry, Poslední slovo, ale rad‰i odsud zmiz. MÛj krajan se bohuÏel stal v‰evûdoucím zasran˘m mágem a rozemele vám to tady v‰echno jako zrnka máku. Umí promûÀovat lidi ve stromy, oÏivovat mrtvoly a pfiízraky, lítat vzduchem, úpln˘ Nosferatu. TakÏe nasedni na loì, pfiíteli, a vypadni, neÏ tû pfiedûlají na postavu z Bosche, Breughela nebo Picassa. A ãlun buì pfiiletí, nebo ne. Mise je nelegální, pfiíteli. Jestli se vrátí‰ s troseãníky, moÏná pro tebe pfiiletí. Evakuace vûdcÛ poru‰ení pfiedpisÛ nûjak omluví. Cenné informace, to by byl taky solidní argument. Je moÏné stáhnout agenta potichu a za to riziko to stojí. Ale pro bfiídila, kter˘ to podûlal, niãeho nedosáhl a nic se nedozvûdûl, nebude ãlun posílat nikdo.“ Zavfiel oãi a je‰tû jednou pra‰til t˘lem do stromu, aÏ to zadunûlo. „Zapni se, potvoro!“ A pak zase mlãel. Nakonec si energicky odplivl, zvedl nÛÏ, otfiel ho o kilt a opatrnû zastrãil do pochvy. Vstal, pfievázal se sv˘m obleãením, hodil si na ramena plá‰È a vyrazil lesem podél potoka. Opatrnû a co nejti‰eji. Nûkolikrát se zastavil a ohlédl se pfies rameno, ruku na jílci meãe. Potfiásl hlavou a zase vykroãil. Vyhlédl si nepfiíli‰ strm˘ kopec u okraje údolí, zhruba o pÛl kilometru dál, a rozhodl se na nûj vylézt. Pohled z vrcholu

Grzedowicz 2 - zlom

92

15.8.2008 11:35

Stránka 92


mohl Drakkainena ujistit, zda správnû odhaduje smûr, nebo jestli se mu jenom nûco zdá. Vybrat trasu a zaãít hledat místo k pfienocování. V normálních podmínkách, s pfiístupem k vodû, mohl nejíst zhruba t˘den, ale teì nemûl ani ponûtí, v jakém je stavu. Cítil se divnû a upfiímnû fieãeno ne pfiíli‰ dobfie. Toãila se mu hlava, takÏe si vÏdycky po nûkolika stech metrech musel sednout, popadnout dech a poãkat, aÏ se mu uklidní srdce. AlespoÀ cítil, Ïe má bu‰ící srdce, a ne cár probodnut˘ hrotem o‰tûpu. KdyÏ si otíral potem zmáãen˘ obliãej, cítil, Ïe je to normální lidská kÛÏe, která se potí a chladne, a kdyÏ je po‰krábaná, krvácí. KÛÏe, ne zdfievûnûlá vrásãitá kÛra. Nûjakou dobu uÏ koutkem oka vnímal jakési pohyblivé svûtelné skvrnky tûsnû za hranicí zorného pole. MÏitky. Mohly znamenat únavu, zesláblost, nebo dokonce mdloby. A co víc, objevovaly se a mizely, ale pokaÏdé neãekan˘ pohyb na okraji zorného pole vyvolával poplach. Jako by uÏ nemûl dost pocuchané nervy. O nûkolik set metrÛ dál usoudil, Ïe to nejsou obyãejné mÏitky, a doopravdy zaãal mít obavy. Jev nepfiipomínal stfiíbrné jiskfiiãky, chaoticky poletující na okraji zorného pole. Podobal se spí‰e svûteln˘m zábleskÛm. Prasátku vyrobenému zrcátkem, které jako by mûlo vlastní vÛli a úmyslnû ho dráÏdilo, plíÏilo se po stranû, naãeÏ pfii jakémkoli pohnutí hlavou zmizelo. KdyÏ se‰el do údolí a zamífiil ke kopci pfied sebou, objevovalo se to uÏ hodnû ãasto. Jiskfiivá svûtelná skvrnka putující spoleãnû s ním. Byl schopen pozorovat nûco koutkem oka, a zároveÀ se dívat pfied sebe, takÏe si v‰iml, jak se svûtelné prasátko, které mûlo b˘t jenom zrakovou chybou nebo chvilkov˘m optick˘m klamem na sítnici, ukr˘vá za kmeny stromÛ a za balvany, Ïe kdyÏ prolétne kolem skal u cesty, osvûtluje je v malém kruhu jako baterka, a Ïe v tom záblesku stonky a kameny na zlomek vtefiiny vrhají dal‰í stín. Rozhlédl se po balvanech a skaliskách a pokusil se vypátrat ‰pr˘mafie, kter˘ ta prasátka pou‰tûl. Nûkdo mohl

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

Stránka 93

Víla a draci

93

zkou‰et upoutat jeho pozornost bez kfiiku, pomûrnû nerozumného v horách, kde probíhala partyzánská válka. Staãilo zachytit sluneãní paprsek na ostfií noÏe nebo na okraji ‰títu. JenÏe, za prvé by se v tom pfiípadû pokou‰el zasvítit mu do obliãeje, za druhé by nejspí‰ sám zÛstal viditeln˘, a za tfietí bylo pod mrakem. Tím byl vyãerpán seznam logick˘ch vysvûtlení, takÏe Vuko prostû kráãel dál. Cesta, kterou si evidentnû oblíbily van Dykenovy vojenské oddíly, nebyla zrovna nejlep‰í trasou a Drakkainen z ní chtûl sejít co nejdfiíve. Pfiestávku si udûlal v polovinû cesty k vrcholku, v pomûrnû hustém lese, mezi skalami a kapradím. Sundal si pfiilbu, rozepnul plá‰È, na zádech zvlhl˘ potem, posadil se na padl˘ kmen a opatrnû popíjel z ukofiistûné polní láhve. Skvrnka jiskfiivého svûtla se pofiád míhala mimo dosah jeho zraku, ale on se ji pokou‰el nevyhlíÏet ani na ni neãíhat. Nejdfiív se musel dostat na vrchol a najít si nûjak˘ úkryt. Pak dojít do Ohnivé zemû a získat Jadrana a vybavení. Cestou se trochu nauãit jazyk. Potom odstranit van Dykena a to, co udûlal. Znesvûtit jeho ostatky a vymoãit se na jeho hrob. Pak najít a evakuovat ostatní. Vrátit se na Zemi. Pofiádn˘ kus práce. K oãnímu a k neurologovi mÛÏe zajít teprve aÏ po tom v‰em, teì nemá ãas na nûjaké svûtelné úkazy. KdyÏ znenadání prolétla vzduchem a zastavila se pÛl metru pfied jeho obliãejem, podobající se oÏivlé panence Barbie v obláãku mihotavého pfiísvitu, zrovna pil. „Co kdybys koneãnû zaãal pfiem˘‰let, svalovãe bez mozku?“ zeptala se podráÏdûn˘m tónem. Anglicky. Kfiik s hrdlem pln˘m vody zpÛsobil jen to, Ïe se mu málem podafiilo utopit. Vyprskl, s podivn˘m vykviknutím se naznak svalil z klády a zaãal se dusit ka‰lem. Zvedl se je‰tû rychleji a polil se obsahem ãutory. Mihotavá siluetka malinkého dûvãátka pfielétla kousek dál a zase zÛstala viset ve vzduchu, usedajíc se zkfiíÏen˘ma no-

Grzedowicz 2 - zlom

94

15.8.2008 11:35

Stránka 94


hama. Byla nahá, záfiící, mûla zhruba tfiicet centimetrÛ na v˘‰ku a zlaté vlasy. Ne blond, ale kovovû zlaté, jako tenouãké drátky. Porost chloupkÛ na jejím lÛnû byl také zlat˘. Mûla mikroskopick˘ pupík, sotva viditelné nehty a bradavky, drobounké jako ‰pendlíkové hlaviãky, na Àadrech velikosti vi‰ní. Drakkainen pfiestal ka‰lat a protfiel si obliãej a oãi. „V‰ichni by se zbláznili,“ fiekl tlumen˘m hlasem. „Nebyl to lehk˘ den. Vstal jsem z mrtv˘ch, sotva se drÏím na nohou, je‰tû vãera jsem byl strom, dozvûdûl jsem se, Ïe jsem pfii‰el o v‰echny schopnosti, neznám ani jazyk, cestuju s holou prdelí po horách zabalen˘ do kusu deky, na nohou mám zbytky vesty. Co já mÛÏu vûdût o zázraãn˘ch vzkfií‰eních? MoÏná to nejde, nezbláznit se. Ale proã nemÛÏu mít nûjaké normální vidiny? Ale piãku materinu, perkele saatani vittu, za‰to Disney?“ Promasíroval si oãní víãka, jako by si chtûl vtlaãit bulvy do lebky. A pak oãi zase otevfiel. Maliãká víla se pofiád vzná‰ela ve vzduchu pfied ním, s ruãiãkama zaloÏen˘ma za hlavou a jedním kolínkem zvednut˘m vzhÛru. Staãil si v‰imnout, Ïe má bezpochyby lidské rysy. Neznámé, ale lidské. Klasicky krásné, jako u modelky. „Sug elg y helvete,“ fiekl Drakkainen neslu‰nû finsky. Obrátila se na místû, vystrãila na nûj maliãk˘ kulat˘ zadeãek a zku‰enû, jako striptérka, s ním zakroutila. „Vynadíval ses? Nebo mám zatanãit u tyãe?“ „Jestli vyroste‰ zhruba pûtinásobnû, já pro tebe najdu vyuÏití. Chápu, mé podvûdomí mi dává na srozumûnou, Ïe jsem emocionálnû nevyspûl˘. Dospûl˘, zodpovûdn˘ muÏ nepfiistoupí na Ïádn˘ tajn˘ program a neopustí obûÏnou dráhu Zemû. Koneãnû, pfiedhazovali mi to cel˘ Ïivot. Syndrom Petra Pana a tak dále. Proto ta Zvonûnka Zvonivá. Vypadni, Zvonûnko. ¤ekni kapitánovi, aby si ‰kubl hákem. Dobrou noc.“ Mávl rukou, ale ona ‰ikovnû uskoãila mimo jeho dosah a postavila se na vodorovnû rostoucí vûtev o kus dál. Mi-

Grzedowicz 2 - zlom

15.8.2008 11:35

Stránka 95

Víla a draci

95

hotav˘ pfiísvit, kter˘ ji obklopoval, odhalil dvojici jemn˘ch, duhovû opalizujících kfiidélek s Ïilkovanou strukturou jako u váÏky, ale tvarem spí‰e pfiipomínajících kfiídla velkého tropického mot˘la. Rozevfiela je a teì s nimi rovnomûrnû mávala jako skuteãn˘ mot˘l. „Pracky pryã, burane! MÛÏe‰ se dívat, ale nesahej. Ale jestli mû nechce‰, tak proã jsi mû vyvolal?!“ Poslední vûtu uÏ kfiiãela a pak zaãala plakat. „¤ekl jsi o mnû, Ïe jsem potvoraaa...! A je‰tû abych udûlala...“ roze‰tkala se pláãem. Drakkainen se na to lhostejnû, s absolutnû nehybnou tváfií díval. „Ty jsi âítaã,“ fiekl mrtv˘m hlasem a potfietí v Ïivotû omdlel. * * * Probouzím se o chvilku pozdûji. Nade mnou palisáda stromÛ, mdlé svûtlo pochmurného dne cedûné vûtvemi, pode mnou kamenitá pÛda, lesní podrost poset˘ ‰i‰kami. V Ïaludku odporn˘, svírav˘ pocit, kter˘ s sebou pfiiná‰í vûdomí nemoci. A je‰tû mravní zákon ve mnû. Otáãím se na bok a ztûÏka vstávám. Musím jít na vrchol. Noãní mÛra mi pofiád Ïhne v mozku, ale nevidím kolem Ïádná svûtélka ani víly. SnaÏím se na nû nemyslet. Je to nad mé síly. Zbláznil jsem se. Úplnû. Pfieludy, vidiny, welcome to Cockooland. Anebo ãítaã pfieÏil. PfieÏil a pfietvofiil se v nûco takového. Ztratil jsem kontrolu nad tûlem, hyperadrenalin, taktické schopnosti, umûní ‰ermovat a bojovat, i znalost jazyka, zato mi zÛstala pfiipitomûlá víla, která mi s idiotsk˘mi komentáfii poletuje kolem hlavy. Sám nevím, která z tûch vûcí je lep‰í. Budu se tím zab˘vat pozdûji. Postupnû. Je to nad mé síly. Prostû jsou takové dny.

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

Grzedowicz 2 - zlom :34 Stránka 1 TRIFID

Recommend Documents