Rečková 2 - zlom :08 Stránka 1 TRIFID

Rečková 2 - zlom

19.8.2008 13:08

TRIFID

Stránka 1

Rečková 2 - zlom

19.8.2008 13:08

Stránka 2

Jana Reãková Loì vrahÛ Copyright © Jana Reãková, 2008 Cover © Marek Hlavat˘, 2008 © TRITON, 2008 ISBN 978-80-7387-162-8 Nakladatelství Triton, VykáÀská 5, 100 00 Praha 10 www.triton-books.cz

Rečková 2 - zlom

19.8.2008 13:08

Stránka 3

Rečková 2 - zlom

19.8.2008 13:09

Stránka 4

Rečková 2 - zlom

19.8.2008 13:09

Stránka 5

Rečková 2 - zlom

19.8.2008 13:09

Stránka 6

Rečková 2 - zlom

19.8.2008 13:09

Stránka 7

Jin˘ Ïivot Plynul ãas a Hixart vzkvétal. Do zemûdûlství nenápadnû pronikly nové technologie, v˘voj fiemesel poskoãil kupfiedu, a tohle v‰echno zaãalo ihned po Bitvû tfií králÛ (tak ji lidé nazvali), aÏ se zdálo, Ïe válka zemi vlastnû vÛbec neu‰kodila, ba naopak. Nejvíc práce na té záleÏitosti odvedl chudák str˘ãek Zarah, první rádce krále Llenthreyka, ale o tom nevûdûl nikdo, kromû úzkého kruhu zasvûcen˘ch. Nebylo vÏdycky snadné pfiimût vzdálené ‰éfy (jinak uÏ jim tady dole nikdo nefiekl), aby podali pfiíslu‰né informace a vûfiili, Ïe to zv˘‰í vliv Ruuri na jiÏním kontinentû. Dost mu pomáhalo, Ïe mlad˘ král se guvernérovi a jeho poradcÛm líbil. On sám ani str˘ãek Zarah si ohlednû toho nedûlali Ïádné iluze. Guvernérovi ‰lo pfiedev‰ím o podrobivost a poslu‰nost, a tak král ochotnû nechával uãitele, vyslané ze Satelitu, uãit a filozofy maskované za proroky Ïvanit, v praxi podporoval svobodu slova a lidská práva, i kdyÏ se tûmto pojmÛm v královsk˘ch v˘nosech úspû‰nû vyh˘bal, a ve storském vûzení snad poprvé za tu dobu, co ta chmurná budova stála, sedûli jenom skuteãní zloãinci. Na soudy si nov˘ král dával pozor, a co nemohl sám vidût, na to se zeptal. Kohokoli. Lidé si na jeho zvûdavost museli chvíli zvykat a ‰piclové a dona‰eãi se boufiili, neboÈ pfiicházeli o práci. Chederik Mefovi radil, aÈ rad‰i na kufií oka státního aparátu ‰lape po jednom, ale brzy rezignoval a jen se

Rečková 2 - zlom

8

19.8.2008 13:09

Stránka 8

Jana Reãková / Loì vrahÛ

snaÏil, aby vzniklé prÛ‰vihy byly co nejmen‰í. Mef mûl ov‰em jednu podstatnou v˘hodu. Stal se miláãkem vojska. Jeho nové oddíly se nejménû zpoloviny skládaly z lidí, které pÛvodnû naverboval Threyk v Gynofie a rovinách mezi horami a sídelním mûstem, a k tomu do vojska vstoupilo mnoho mladíkÛ, okouzlen˘ch vidinou nov˘ch zbraní. Jakmile se stor‰tí kováfii nauãili, jak na to, odváÏnû se pustili do prvních pokusÛ s v˘robou zbraní podle severních vzorÛ, tedy prozatím jen tûch jednodu‰‰ích paln˘ch zbraní, protoÏe opravdová továrna se mûla teprve zrodit. Nûkolik spolehliv˘ch lidí se uÏ ‰kolilo v Rowmoraském lese, kde mil˘ str˘ãek Zarah probudil své spolupracovníky. Mef se s nimi pfiijel (zkratkou, kterou Thokko otevfiela i v opaãném smûru) osobnû seznámit, zjistil, Ïe v‰ichni jsou, jak to vyjáfiil Zarahuntara, ze staré ‰koly a nelibují si v násilí, a ocitoval jim, byÈ nepfiesnû, slova kteréhosi velkého ducha z historie CizincÛ, tûch Druh˘ch: „Chce‰ mír? Pfiipravuj válku!“ První továrna na zbranû vznikla v Sharrahii, kde ponûkud vydû‰ení odborníci z Ruuri oÏivili elektrárnu z povûstí. Trápilo je, Ïe neznají princip provozu, ale postupy zvládli bez vût‰ích problémÛ. Mef je fiádnû vyvedl z míry, kdyÏ nadhodil jméno Morroriho, které uÏ pro nû také patfiilo do sféry legend. Nûktefií nového krále znávali jako chlapce (a Mef si musel nûjakou dobu dávat zatracen˘ pozor, aby se neprozradil), ale i pro ty se postupnû stal záhadou. Vûdûl vûci, které prostû vûdût nemohl, leda by byl tak trochu nadpfiirozená bytost nebo znaãnû excentrick˘ historik z Ruuri, jenÏ získal pfiístup k utajovan˘m pramenÛm z té zamlÏené doby pfied Morem. Mef si svou povûst mezi nimi peãlivû pûstoval a dbal na to, aby pfiípadn˘ zrádce, kter˘ po‰le zprávu velení na Sta-

Rečková 2 - zlom

19.8.2008 13:09

Stránka 9

Jin˘ Ïivot

9

rém satelitu, vypadal jako cvok. Nebylo to obtíÏné, kdyÏ jeho vûdomosti byly tak absurdní. Teì teprve fiádnû ocenil svou první dlouhou cestu podzemím, kdy ho doprovázela Shooi se sv˘m mil˘m, byÈ chvílemi únavn˘m Ïvatláním! Pro klid v zemi bylo nejdÛleÏitûj‰í, aby vojsko dostalo zbranû a zaãalo cviãit. Str˘ãek Zarah tajnû poskytl technologii v˘roby omraãovaãÛ, kterou vyhrabal odnûkud z hloubek nevyãerpatelné pamûti poãítaãÛ. Tehdy se Mef poprvé pfiesvûdãil, Ïe se dají sefiídit i na men‰í v˘kon. Shodou okolností to bylo na Rowmoraském hradu a chystala se mu to pfiedvést Thokko. Ostatní pfiítomní – lesní muÏi, tak jim pro sebe a nûkdy i nahlas fiíkal – se hroznû lekli, kdyÏ najednou vyskoãil a sebral dívce omraãovaã z ruky. „Ty to rad‰i nezkou‰ej!“ houkl na ni. Rozplakala se a chtûla utéct, ale chytil ji u dvefií a rychle se omluvil. Str˘ãek Zarah se potutelnû usmíval. „Tak tohle jsi nezvládl,“ prohlásil. „Nûjak mû to vypla‰ilo,“ pfiipustil Mef opatrnû. „MoÏná nejsem tak neohroÏen˘ hrdina, jak bych si pfiál b˘t,“ dodal kvÛli ostatním. Uvûdomoval si, Ïe od té chvíle Thokko ví, kdo je. PfiestoÏe byli spojenci a spiklenci a vzájemnû si dÛvûfiovali, netû‰ilo ho to. Chtûl si zachovat aspoÀ kousek tajemství. Thokko se po incidentu s omraãovaãem uraÏenû vypravila pomáhat s instalací sluneãních zesilovaãÛ do nejdÛleÏitûj‰ích zemûdûlsk˘ch oblastí. Zarah by dokázal fiíct v procentech, o kolik tohle zafiízení zv˘‰í úrodu. Chystaly se i lep‰í pluhy a dal‰í stroje, na nûkolika místech zemû lidé budovali vûtrolamy a v horsk˘ch údolích podnikali nová opatfiení proti sesuvÛm pÛdy. Zemû se h˘be tak rychle, jak jen to je moÏné, pfiemítala Thokko, kdyÏ sledovala pilnû pracující dûlníky. Jakmi-

Rečková 2 - zlom

10

19.8.2008 13:09

Stránka 10


le se jim vysvûtlí, oã jde, pustí se do toho, Ïe ãlovûk nestaãí zírat. Tohle v‰echno musí b˘t ze Satelitu vidût, a je otázka, kdy se na‰i velcí ‰éfové rozhodnou, Ïe nastal ãas k ovládnutí Severu. Guvernér Dretal to sice nepfiizná a bude si hledat záminky ve sféfie ideologie, ale skuteãnost je taková, Ïe prostû chce vládnout. Do háje, proã to neodhalily ty mizerné psychologické testy je‰tû doma na Ruuri? Stála na mírném svahu nad vesnicí a upírala pohled na blízká pole. Pracovní den se ch˘lil ke konci. Od vesnice k ní mífiil nûjak˘ ãlovûk na koni. Zaclonila si oãi. Vlající vlasy, vlající suknû... Îena? Jezdkynû se rychle blíÏila. Thokko si povzdechla. MoÏná by bylo pfiíjemnûj‰í jezdit na koni neÏ cestovat ztratkami. Les ji dokázal ve chvilce pfievést, kamkoli si pfiála. V tom byla opravdu nadaná a nejlep‰í z lesních pánÛ, a jako jediná dokázala vytvofiit zkratku i v opaãném smûru. JenomÏe jízda na koni, to je nûco docela jiného, ten vítr ve vlasech se tûÏko pofiídí jinak... „Docela jim to jde!“ zavolala jezdkynû. „Deiko? Co tady dûlá‰?“ podivila se Thokko. Vûdûla uÏ, Ïe Deika postupnû, nenápadnû opustila královskou loÏnici a pfiesunula se do královské rady. Jako první a zatím jediná Ïena. Hm, prÛkopnice. Jak se asi pánové koukali, kdyÏ se tam poprvé objevila! Zdá se, Ïe zavést revoluãní zmûny do zemûdûlství a fakticky zahájit budování prÛmyslu je mnohem snaz‰í, neÏ prosadit Ïeny na dÛleÏitá místa ve spoleãnosti. Je‰tû kdyby se Deika stala královnou, tomu by v‰ichni rozumûli. Ov‰em ve svûtle toho, co vytu‰ila bûhem pohfibu a nedávno, kdyÏ se Mef tak prozradil, se v tom utvrdila, bylo jasné, Ïe Deika není královou milenkou. Bezdûãnû se usmála. „Aha,“ fiekla Deika. „Teì myslí‰ na nûj!“

Rečková 2 - zlom

19.8.2008 13:09

Stránka 11

Jin˘ Ïivot

11

„Strã si tu telepatii nûkam,“ poradila jí Thokko. „Já vím, co vás uãili v kurzu.“ „Tak se netvafi tak prÛhlednû.“ Deika se neurazila. KoneckoncÛ, obû byly agentky a teì patfiily k téÏe skupinû spiklencÛ. „Slep˘ by poznal, Ïe jsi do nûj zamilovaná. Jenom se nûkde nepodfiekni!“ „Podfiekl se sám!“ odsekla Thokko. „No, tfieba uÏ to nemohl vydrÏet,“ pravila tajemnû Deika. „Mimochodem, je zase zpátky ve Storu, kdybys ho náhodou chtûla vidût... Ví‰ co? Moc ráda bych vûdûla, jak to tehdy bylo.“ Sesedla a posadila se do trávy. Thokko se o‰ila. „Co myslí‰, stihneme je‰tû letos dvû skliznû?“ „Tady? V rovinû? Docela urãitû. Dodateãné zavlaÏovací systémy uÏ fungují, vãetnû polarizace vody... Vsadila bych se, Ïe to zvládnou i Jihogynor‰tí. A tos je‰tû nevidûla, jak se v Zujdû dafií cukrovému rákosu a co to dûlá s rybami, kdyÏ se zavede kontinuální ãi‰tûní vody!“ Zasmála se. „JenomÏe o tom jsem si nechtûla povídat.“ „A o ãem tedy?“ zeptala se Thokko. „Bude‰ v‰ude vykládat, Ïe je nûjaká cizinka zamilovaná do krále?“ Deika pohrdavû ohrnula rty. „Tss... Povím ti, jak vypadal, kdyÏ se tehdy dovlekl do Sharrahii.“ Thokko klesla do trávy vedle ní. „TakÏe tû neposlal.“ „Ne, jsem jenom zvûdavá. A mám ho ráda, i kdyÏ jinak neÏ Threyka. A myslím, Ïe by na nûj mûl nûkdo dát pozor, jinak se u‰tve. Chce b˘t na tfiech místech souãasnû a dûlat deset vûcí najednou, vÛbec nespí a dokonce tro‰inku pohubl...“ Thokko si povzdechla. „Ví‰, moÏná jsem do nûj opravdu zamilovaná. Já nevím, je‰tû nikdy jsem se v nûãí pfiítomnosti necítila tak nejistû a neohrabanû... JenomÏe on mi nikdy neodpustí, Ïe jsem ho skoro zabila.“ A vyprávûla Deice o té ne‰Èastné pfiíhodû.

Rečková 2 - zlom

12

19.8.2008 13:09

Stránka 12


Deika pozornû poslouchala a zasnûnû se usmívala, kdyÏ Thokko líãila MefÛv neãekan˘ pfiíjezd a jejich noãní rozhovor, a pokyvovala, kdyÏ dívka popisovala svÛj úlek ráno po probuzení. „VáÏnû to muselo vypadat podezfiele,“ pfiipustila. „Ale dalas mu pûknû zabrat. KdyÏ mi ho v Sharrahii pfiinesli, ani jsem ho nemohla poznat. Byl v bezvûdomí, nejspí‰ omdlel, dfiív neÏ dorazil do mûsta, ale kÛÀ sám jel dál, aÏ ho zahlédly stráÏe... Tolik krve jsem nikdy pfiedtím nevidûla; nevûfiila jsem, Ïe mu nûjaká zÛstala. Místo oãí mûl jenom krvavé koule, dûsila jsem se, Ïe zÛstane slep˘. A ke v‰emu je‰tû mu omrzly ruce a nohy...“ Thokko svírala pûsti a pevnû tiskla víãka k sobû. Pfiála by si, aby Deika vynechala nûkteré detaily, ale ta se zfiejmû rozhodla podat kompletní zprávu. Koneãnû umlkla a Thokko pomalu vydechla. „Tak co,“ zeptala se Deika potmû‰ile. „Pofiád je‰tû se ti líbí? Dokázala bys ho o‰etfiit, kdyby se ti vrátil v takovém stavu?“ „Já... nevím,“ vypravila ze sebe Thokko. „Ty jsi tady déle neÏ já a jsi ‰kolená o‰etfiovatelka... Ale pofiád nevím, jak mohl pfieÏít! Nejdfiív mû Zarah rozãiloval, jak se z nûj pofiád pokou‰í dostat tu historku o Labyrintu a Ïivé vodû, jenomÏe teì bych skoro fiekla, Ïe na tom nûco bude!“ „Musí‰ se Mefa zeptat sama. Já ti povím jen tolik, Ïe nic na svûtû není zadarmo.“ „Nechápu.“ „Chci tím fiíct, Ïe si nehodlám sbalit batoh a vyrazit do Labyrintu k prameni Ïivé vody. Naopak, zdálky se mu vyhnu.“ Thokko vstala. „Tady uÏ mû nepotfiebují,“ pravila uváÏlivû. „Asi se podívám do sídelního mûsta. Mám tû vzít s sebou? Jenom s malou zacházkou pfies Rowmorask˘ hrad.“

Rečková 2 - zlom

19.8.2008 13:09

Stránka 13

Jin˘ Ïivot

13

„Ne, mám namífieno do Nové Hladné a veãer mû ãekají v hostinci U tfií ryb. Má tam b˘t zastávka dostavníkÛ... Jenom nevím, jestli tu budou jezdit právû dostavníky. Mef má v plánu vyrazit ze str˘ãka nûjaké informace o elektrick˘ch motorech.“ „To by nám ze Satelitu nespolkli,“ polekala se Thokko. „I tak se mi zdá, Ïe to pfieháníme.“ „Je otázka, co nám chtûjí dát a co ne,“ fiekla Deika. „Ví‰, moc ráda bych vidûla, jak si dûlá‰ zkratku. Nikdy jsem to pofiádnû nepochopila.“ „Já zase nechápu jiné vûci,“ poznamenala Thokko. „Ale tohle není na pochopení. Já prostû cítím, Ïe Les je v‰ude. Nebo by mohl b˘t. Prostû ho zavolám. Má nûco jako chapadla, a ty prostrãí...“ „Trhlinami v látce vesmíru,“ vzdychla Deika. „Je to jako od Morroriho.“ Thokko se zamy‰lenû kousala do palce. „Odkud vÛbec Mef ví o Morrorim? Já o nûm prvnû sly‰ela od Zarahuntary. JenomÏe ten je nûco jako dûdiãn˘ sbûratel v‰eho, co se t˘ká doby pfied Morem.“ „Netû‰í tû, Ïe je na svûtû je‰tû pár tajemství?“ Deika vyskoãila a oprá‰ila si sukni. „Musím si pospí‰it. BûÏ za ním a zkus to!“ Vy‰vihla se do sedla s lehkostí, kterou jí Thokko mohla jen závidût, pobídla konû, naposled zamávala. Thokko provedla nûkolik jednoduch˘ch cvikÛ na uvolnûní napûtí, soustfiedila se a na‰la nejbliÏ‰í chapadlo svého Lesa. Pomalu vykroãila. Vzápûtí ji obklopila zvlá‰tní zeleÀ, jaká se ve zdej‰ích domácích lesích nenajde. Pfiekroãila fiídící kofien. O tom nevûdûla ani vût‰ina lesních pánÛ, ale Thokko se dosud neodhodlala zmínit se o sv˘ch objevech pfied ostatními. Bála se, Ïe by se jí vysmáli. I kdyÏ str˘ãek Zarah tvrdil opak, vÏdycky vûdûla, Ïe je trochu jiná neÏ ostatní.

Rečková 2 - zlom

14

19.8.2008 13:09

Stránka 14


·la po své svûtlé pû‰ince a míjela noãní období, období zimy, dé‰È, boufie a vlhká vedra s nálety komárÛ, mohla z Lesa vystoupit kdekoli a kdykoli, ale toho kdykoli se zatím také bála. MoÏná by to vyzkou‰ela, kdyby se události nedaly tak rychle na pochod. Kdyby se neobjevil Mef. Nikdy by se neodváÏila fiíct, Ïe Lesu rozumí. Bylo to spí‰ tak, Ïe Les rozumûl jí. Tak dobfie, nebudu se vracet na hrad, rozhodla se. Zamífiím rovnou do Storu. Do paláce. A zase do toho postranního kfiídla, kde teì bydlí rodiny Threykov˘ch dobrovolníkÛ, ktefií padli v bitvû. TotiÏ ty z rodin, které táhly na Stor s vojskem a pak uÏ se nechtûly vrátit. V téhle ãásti paláce bylo vÏdycky veselo. Thokko rozhrnula vûtve a opatrnû do‰lápla na kamennou podlahu chodby. Nûjak˘ kluk v uniformû poslíãka královské rady na ni vrhl polekan˘ pohled, ale rychle se uklidnil, kdyÏ ji poznal. Aãkoli, dost moÏná si ji spletl s Deikou. Domorodci si je vÏdycky pletli, pfiestoÏe si vlastnû vÛbec nebyly podobné. Odkudsi ze vzdálenûj‰ího konce dlouhatánské budovy znûly pí‰Èaly v divokém taneãním rytmu, v nose ji za‰imrala vÛnû peãeného masa a ohnû – je div, Ïe je‰tû nevyhofieli, kdyÏ s ohnûm zacházejí tak neopatrnû a klidnû si ho rozdûlají na kamenn˘ch dlaÏdicích v chodbû nebo v pokoji, kde je spousta hofilav˘ch vûcí. Ale moÏná uÏ se to ty Ïenské nauãily, kdyÏ teì pomáhají v kuchyni. Nûkde blízko se otevfiely dvefie a vztekl˘ hlas zafival Tichóó!! Pí‰Èaly si ho nev‰ímaly, a tak jeho majitel dvefie zase zabouchl. Thokko zaznamenala, Ïe rozbitá okna do hospodáfiského dvora nûkdo zasklil. Chederik se nedávno rozhodl, Ïe se chlapci ze starého kfiídla musí vyuãit nûjakému fiemeslu, a zdálo se, Ïe prosadil svou. Tohle vypadalo na

Rečková 2 - zlom

19.8.2008 13:09

Stránka 15

Jin˘ Ïivot

15

uãednickou práci, sklenûná tabule se místy boulila a její drobná zakfiivení zkreslovala v˘hled. Ve spojovací chodbû postavili bránu. Ta tu minule nebyla. Je sice otevfiená, ale stojí u ní stráÏ... Hm, moÏná je to potfieba. Ukázala stráÏnému prsten. Tûmi prsteny nov˘ král vybavil v‰echny své blízké spolupracovníky. Chederik pr˘ nad nimi je‰tû ãaroval, ale nesvûfiil se s podrobnostmi. Thokko se ani nevyptávala. Jí se také ‰patnû vysvûtlovalo, jak vlastnû zachází s Lesem a jeho moÏnostmi. ·lo o potíÏe s hlídaãi, úfiedníky a vÛbec stráÏci v‰eho druhu a v‰eho moÏného, které – jak se zdá – nebylo moÏno z paláce a z mûsta vyhodit. Tradice dobfie stfieÏeného krále a jeho domu spoãívala v hluboké minulosti a nedala se vym˘tit, pfiinejmen‰ím ne bez bolesti. T˘kalo se to lidí, ktefií prostû potfiebovali vidût na urãit˘ch místech urãité postavy a stejnokroje. JenomÏe královi netradiãní pomocníci a pfiátelé mûli potíÏe. StráÏci ‰patnû rozeznávali jejich funkce, ãasto nepojmenované, a nedokázali si vût‰inu z nich zapamatovat podle tváfie; zvlá‰È Ruurijci jim pfiipadali v‰ichni stejní. Zato kdyÏ spatfiili prsten s hlazen˘m kamenem z Labyrintu, uklonili se a pustili jeho nositele dál, kamkoli si pfiál. Mef mûl u sebe radní z jakéhosi mûsteãka na pomezí Pou‰tû – asi dost dÛleÏitého mûsteãka, kdyÏ je pfiijal osobnû – a vysvûtloval jim, jak budou vypadat povûfiení odborníkÛ, které jim po‰le. Thokko pochopila, Ïe tady jde jednak o typickou záleÏitost s vûtrolamy, jednak o stavbu pevnosti, která bude mít vybavení pfiesnû podle modelu, kter˘ Ydast nedávno tajnû stáhl z knihoven Satelitu. Ydast byl velmi schopn˘, kdyÏ ‰lo o poãítaãové krádeÏe, jenomÏe byl tak trochu cvok – a to i podle mínûní PánÛ Lesa, tolerantních k zvlá‰tnostem – a Zarahuntara dlouho

Rečková 2 - zlom

16

19.8.2008 13:09

Stránka 16


váhal, neÏ ho probudil. Podle oãekávání se Ydast pro spiknutí ihned nadchl a rozhodl se, Ïe vybaví palác poãítaãovou sítí a spojením se Satelitem. ¤val smíchy, kdyÏ poprvé usly‰el, jak teì fiíkají Zarahuntarovi, a trval na tom, Ïe se musí s tím nov˘m králem seznámit. I jeho v‰ak mírnû ‰okovalo, kdyÏ Mef bez námitek odk˘val jeho plány ohlednû poãítaãové techniky, poloÏil pár pomûrnû zasvûcen˘ch doplÀujících otázek a poznamenal, Ïe v˘roba asi nebude právû jednoduchá a Ïe to plnû ponechá na Ydastovi. Thokko nemûla ponûtí, jak daleko se její schopn˘ kolega dostal a jestli uÏ v nûkteré z místností rozlehlého hradu nevznikají jednotlivé souãásti budoucích poãítaãÛ, ale ulevilo se jí, kdyÏ zaslechla jméno stavitele, kter˘ má mít na starosti pevnost. Selwere byl klidn˘ a spolehliv˘ a mûl s místními lidmi trpûlivost, proto uÏ si také vytvofiil skupinu ÏákÛ, z nichÏ nûktefií se projevovali velmi slibnû. Radní se rozlouãili a odcházeli, vrhajíce udivené pohledy na mladou Ïenu, kterou stráÏ tak beze v‰eho vpustila do královy pracovny. Mef vstal ze Ïidle a protáhl se. „To zase bylo! Pfií‰tû zkusím jednat se zlodûji! Tihle dÛleÏití pánové jsou tak natvrdlí!“ „Ale povaÏují si toho, Ïe je pfiijal sám velk˘ vládce,“ poznamenal Dyven, kter˘ toho dne velel palácové stráÏi. Mef od jisté doby povaÏoval za zbyteãné nûjak se pfied tímhle dobr˘m chlapem pfietvafiovat. Dyven ho musel uÏ dávno poznat. Jestli se Mef od Threyka nûãím zfietelnû li‰il, tak to byl temperament. A ten se dá utajit asi tak snadno jako ‰ídlo v pytli. Oba se podívali na Thokko a usmáli se. „Král musí cviãit se sv˘m oddílem,“ fiekl Dyven poÈouchle. „Dûje se nûco?“ zeptal se Mef. „Instalace tûch zrcad˘lek se nedafií?“

Rečková 2 - zlom

19.8.2008 13:09

Stránka 17

Jin˘ Ïivot

17

„Dafií se skoro v‰echno, jenom ne mnû,“ odpovûdûla. Mef zívl. „Musím si zdfiímnout. AspoÀ chvilku... PromiÀ, Thokko. Jistû jsi nepfii‰la pro nic za nic, tak jestli chce‰, pojì se mnou a pfied spaním mi mÛÏe‰ vyprávût...“ Pfiik˘vla. Dobfie, udûláme si testík. Jestli pfiitom usne‰, je to jasné. Jestli se probere‰... Tak je to taky jasné. ·li vedle sebe chodbami, stráÏ je následovala s odstupem nûkolika krokÛ. „Jak tohleto vydrÏí‰?“ sykla Thokko. „Obãas jim zdrhnu. Bûhám rychleji neÏ oni. Zvlá‰È kdyÏ Dyvena pfiedem upozorním.“ „VÛbec ses nezmûnil.“ Uvûdomila si, Ïe se jí od zaãátku líbí, jak sám sebe nebere váÏnû. CoÏ ov‰em není ta nejlep‰í kvalifikace pro povolání vládce. „Nepovídej. Je‰tû nedávno sis nebyla jistá, kdo vlastnû jsem.“ „Ale byla. TotiÏ skoro. Deika tvrdí, Ïe ses prozradil naschvál.“ „Îe by podvûdomí?“ Mef se zastavil, muÏ v jakési palácové uniformû pfied nimi otevfiel dvefie. „Tak tohle je moje nová loÏnice.“ „S tajnû zavedenou elektfiinou?“ zeptala se Thokko, jakmile za nimi ten komorník ãi dvefiník peãlivû, ti‰e zavfiel. Ukázala na nenápadnou lampiãku na noãním stolku. No, spí‰ stole. Mef se zjevnû pokou‰el zlid‰tit si prostfiedí, jak to ‰lo, ale jeho zamûstnanci projevili svou dávku vzdoru aspoÀ tím, jak pojali rozmûry nábytku. „Kde máte elektrárnu?“ „Dobfie schovanou.“ Mef se svalil na leskl˘ potah na lÛÏku. „VáÏnû zaãínám pociÈovat nedostatek spánku. Povídej. Ale moÏná stejnû usnu. Urazí‰ se?“ „Asi ne. Vlastnû to mÛÏe klidnû poãkat.“ „Hm? Mám dojem, Ïe nechce‰ ãekat. A mÛÏu si za to sám.“

Rečková 2 - zlom

18

19.8.2008 13:09

Stránka 18


„Za tohle nemÛÏe‰. TotiÏ... Nevûfiila jsem ti, tehdy na hradû... Byla jsem vydû‰ená. Teì uÏ vím, Ïe tû Les poslouchá a pomáhá ti, Ïe tû na‰e pfiístroje poznávají, jako bys byl domácí.“ „Jasnû. Chápu to. TotiÏ chápu tebe, ne nápady va‰eho Lesa.“ Nadzvedl se na lokti. „Vysvûtli mi jednu vûc. Jedinou. Proã jsi mû tím pra‰tila podruhé? To je záÏitek, na jak˘ se nezapomíná.“ Otfiásl se. Mluvil pravdu. Hluboko v nervech mu zÛstala hrÛza z té ‰ílené bolesti, která jako by nechtûla nikdy skonãit. „Nikdy mi to neodpustí‰,“ fiekla, pokou‰ejíc se o vûcn˘ tón. „Ale vysvûtlím ti to. Nevûdûla jsem, Ïe je omraãovaã nastaven˘ naplno. Nesná‰ím zbranû, bojím se jich a nikdy se pofiádnû netrefím! Bylo to na mû prostû moc náhlé. A nechápala jsem, proã jsi neztratil vûdomí po první ránû. Mûl jsi nejdfiív ze v‰eho omdlít! Ta zbraÀ není tak krutá, zásah prakticky nepÛsobí bolest.“ „JenomÏe já byl pfii vûdomí,“ poznamenal s náznakem hnûvu. „A já jsem zpanikafiila. Opravdu mû k smrti vystra‰ilo, jak ses na mû díval.“ Odmlãela se. Díval se na ni i teì. Velmi váÏnû. Zdálo se, Ïe hned tak neusne. „Bylo mi hroznû, kdyÏ jsem pak sledovala ty krvavé stopy... I kdyÏ urãitû ne tak hroznû jako tobû.“ „Co ty o tom ví‰.“ V levé tváfii mu zacukalo. „Deika mi vyprávûla...“ Zarazila se, kdyÏ najednou vyskoãil, jako by ho nûco píchlo. Nenapadlo ji, co to s ním udûlá! Prudce se zvedl z postele a vrhl se k oknu, na okamÏik jí pfiipadalo, Ïe snad skoãí dolÛ, na dláÏdûné nádvofií, ale zastavil se, jenom se nahnul pfies parapet, jako by usilovnû nabíral do plic vzduch zvenãí. Pak se narovnal, ale zÛstal obrácen˘ zády.

Rečková 2 - zlom

19.8.2008 13:09

Stránka 19

Jin˘ Ïivot

19

„Co ti vyprávûla?“ zeptal se. Bylo znát, jak se pokou‰í ovládnout. „Jak jsi vypadal, kdyÏ tû pfiinesli.“ „Zrádkynû. Nemohla si to nechat pro sebe?“ vybuchl. „Moc nechybûlo, a byla bych ji o to poprosila. Aby uÏ mlãela, aby uÏ s tím pfiestala... PromiÀ, tisíckrát promiÀ!“ Stateãnû se snaÏila nebreãet a neutéct, ale uÏ si myslela, Ïe to nedokáÏe. Vtom se Mef otoãil. „S Deikou si to je‰tû vyfiídím,“ fiekl. „Dobfie, odpu‰tûno. AÏ na to, Ïe zapomenout nemÛÏu a nejspí‰ se tûch zatracen˘ch ma‰inek do smrti budu bát. Ten den jsem ti chtûl fiíct o Sharrahii. Nikdo z vás dodnes neví, jak bylo to mûsto postaveno. Nikdo neví, kde se tam vzala elektrárna na tekutou rubovou hmotu.“ Sedl si na postel a pomalu se skládal na bok. „Museli jsme se s tím smífiit. Va‰i lidé bájí cosi o pfiízracích...“ Pokrãila rameny. „Chce‰ mi to dopovûdût?“ Zavrtûl hlavou. „Teì ne. Teì budu spát. Ale jestli mÛÏe‰, zÛstaÀ u mû. A promysli si je‰tû jednu odpovûì.“ „Jakou?“ Rozbu‰ilo se jí srdce. Co kdyÏ se zeptá... Ale ne, to je blbost. „No, koho va‰i ‰éfové povûsí, aÏ to praskne.“ „CoÏe?“ Vyvalila oãi. Mef zívl a zakryl si ústa. „Je to moc dÛleÏité, ví‰,“ zamumlal. „Pak ti to vysvûtlím. Nikam nechoì...“ Posledním slovÛm sotva rozumûla.

Rečková 2 - zlom

19.8.2008 13:09

Stránka 20

Divné královské povinnosti Vzbudil ho Dyven. Thokko vedle nûj nebyla. Nemûl ale ãas zam˘‰let se nad tím, protoÏe na cviãi‰ti do‰lo ke krizi; kter˘si ze star˘ch velitelÛ se rozhodl, Ïe dá zbiãovat drzého vojáka, jenomÏe ten hoch patfiil k horalÛm a kamarádi se za nûj postavili. Jak˘si nov˘ dÛstojník pÛvodem ze Zujdy nelenil a dobûhl se zprávou za Dyvenem, kter˘ celou záleÏitost zarazil. Star˘ velitel ale soptil vzteky, vykfiikoval a svolával své druhy z tûch lep‰ích ãasÛ za starého krále, a uÏ se kolem nûj zaãala shromaÏìovat malá, ale vojensky dost schopná skupinka. Proti nim stáli a vrãeli ti mladí, vût‰inou z hor. Mef se vrhl rovnou mezi nû, jenom v ko‰ili, holou rukou odstrãil meã, kter˘m na‰tvan˘ velitel mával, a fiekl mu konverzaãním tónem: „Pfiipomíná‰ mi Rodalta. To byl voják!“ „·el do té bitvy jako na slavnost,“ zabruãel dÛstojník. „A pfiitom vûdûl, Ïe padne!“ „Já vím. Zabil jsem ho, protoÏe mi nedovolil ho nezabít.“ Mef se usmál, jak snadno ho pfieladil na jinou notu. „Tak, ãím tû tak rozzlobili?“ Z vysvûtlení, kterému Mef ani kloudnû nerozumûl, vyplynulo, Ïe mladík se skuteãnû provinil, protoÏe odmítl uposlechnout rozkazu. ·lo o nûjakou pitomost, drÏení meãe nebo vyrovnání fiady, Mefovi to pfiipadalo hloupé a nesmyslné, ale pfiik˘vl. „Kde je ten voják?“ zeptal se, pfiejíÏdûje pohledem neuspofiádan˘ hlouãek. Mladík vystoupil. Bylo vidût, Ïe má strach. Ale, jeden z Deiãin˘ch oblíbencÛ. V˘born˘ luãi‰t-

Rečková 2 - zlom

19.8.2008 13:09

Stránka 21

Divné královské povinnosti

21

ník, aÏ na to, Ïe stfiílí, i kdyÏ nedostane rozkaz. V horách to nevadí, jenÏe tady... „Urãitû jsi náramnû dobr˘ s lukem,“ fiekl mu. „Klidnû mÛÏe‰ odtud odejít a doma si stfiílet králíky nebo co, ale ve vojsku musí‰ poslouchat. Rozmysli si, jestli chce‰ zÛstat.“ „Chci!“ vyhrkl provinilec. Mef se obrátil k velitelÛm. „Tûlesné tresty jsem zakázal, jasnû si na to vzpomínám. Právû tak souboje. Vymyslete jin˘ zpÛsob, ale va‰im muÏÛm to nesmí u‰kodit!“ „Tresty jsou od toho, aby u‰kodily!“ ozvalo se ze skupiny velitelÛ. „¤ekl jsem, najdûte jin˘ zpÛsob. Tomu chlapci teì odpou‰tím, ale jenom teì.“ Ráznû se otoãil a vracel se do paláce. Jak si mÛÏe b˘t jist˘, Ïe se neservou, sotva zmizí, pfiemítal Dyven. Ale zku‰enost ho uÏ pouãila, Ïe Mefova pfiirozená autorita opravdu pÛsobí. Je mnohem lep‰í, neÏ by byl Threyk, pomyslel si se smutkem. „Kam se ztratila Thokko?“ zeptal se Mef najednou. „Vy‰la ze dvefií a zrovna narazila na Chederika,“ odpovûdûl Dyven. „Nabídl jí, Ïe ji vezme na vûÏ.“ „Podívám se tam,“ fiekl Mef. Zaznûlo to svefiepû. Dyven chtûl nûco namítnout, ale pfied jeho pohledem jenom ucouvl. Mef se dal do bûhu. Na rohu otevfie okno a skoãí z prvního patra do zahrady, vûdûl Dyven, pak pfieskoãí plot a odstrãí stranou vyjevenou stráÏ u jedné z nouzov˘ch branek, a na ulici se za ním kaÏd˘ ohlédne. Kdyby si aspoÀ vzal konû! JenomÏe pû‰ky je to rychlej‰í. Velitel stráÏe se s povzdechem vydal do místnosti, kde ostatní odpoãívali, cviãili nebo jen hráli kostky. „âtyfii muÏi ke hlavnímu chrámu!“ houkl. „Poãkat na krále! ·el na vûÏ za ãarodûjem.“ V‰ichni si domyslí, Ïe mu neklidné veliãenstvo zase uteklo, ale ãert je vem.

Rečková 2 - zlom

19.8.2008 13:09

Stránka 22

Setkání na vûÏi Thokko se opfiela o dfievûnou ohrádku a dívala se dolÛ na mûsto. V‰ude vyrÛstaly nové budovy, na star˘ch se objevily nové stfiechy, nûkteré ulice se záhadnû roz‰ífiily, aniÏ by se kde bouralo. MoÏná prostû odklidili v‰echny krámy, které tam pfiekáÏely, pfiemítala. Rozhodnû je znát, Ïe se tady uklízí. Ov‰em, Mef zlikvidoval nezamûstnanost. KaÏd˘ má teì spoustu práce a vûfiím, Ïe se to nûkter˘m lidem ãasem pfiestane líbit. „PÛvodnû jsem tu vûÏ chtûl zbourat,“ ozval se Chederik. „Ale pak jsem si fiekl, Ïe je vlastnû uÏiteãná. Jako pfiíklad.“ Pohlédla na nûj. Byl sice krajan, ale nûkdy jí dalo práci pochopit, o ãem to vlastnû vykládá. Pûknû tady na té cizí planetû zvlãil. Staré bohynû, ãarodûjky, neviditelné vûÏe a zaãarované identifikaãní prsteny, a on tím proplouvá a nejspí‰ se cítí jako ryba ve vodû. „Vzniklo pár takov˘ch míst... pracovi‰È, která by nemûla b˘t vidût ze Satelitu... ze Ïádného satelitu! I kdyby si jich Druzí postavili deset. Tak jsem se pofiádnû podíval, jak˘m zpÛsobem je tahle vûÏ zaãarovaná, a zamaskoval jsem na‰e malé továrny pfiesnû tak.“ „Stavbu zbrojovky v Sharrahii taky?“ „Jo, tu také. Oficiální verze pro velení je, Ïe takhle pÛsobí místní magie. Jistû pro to najdou vûdecké vysvûtlení. Zatím ho na‰li pro v‰echno, nebo to aspoÀ tvrdí.“ „Nikdo neví, jak funguje Les,“ fiekla.

Rečková 2 - zlom

19.8.2008 13:09

Stránka 23

Setkání na vûÏi

23

„Jistû. To je speciální magie z Ruuri,“ prohlásil vesele. „Já zase nemám ponûtí, jak fungují místní kouzla.“ „UÏ tû nûkdy napadlo, Ïe by sis tady na‰el Ïenu?“ zmûnila téma. „Dali nám pfiece ty injekce,“ pokrãil rameny. „A ty si je kaÏdého ãtvrt roku poctivû píchá‰?“ Zrozpaãitûl. „No... Ani ne. Nejdfiív jsem zapomnûl, kdyÏ jsme mûli spoustu jin˘ch starostí, a pak jsem to nechal plavat.“ „Já se stejnû neptala, jestli se chystá‰ mít dûti.“ „Aha. No, nemyslím, Ïe bych chtûl Ïít jako mnich. Ale zatím jsem mûl dost málo ãasu. Nûjaká ukradená hodinka, nûkdy i celá noc... Nic trvalého.“ Oddechl si. Nechtûl mladé kolegyni lhát. JenomÏe její poznámka narazila na nûco, ãemu sám moc nerozumûl. UÏ zas se mu pfied oãima objevila Ïena z pou‰tû v poloprÛhledném, síÈovaném hábitu, v nûmÏ ji ostatnû nikdy nespatfiil, se zjizven˘m hrdlem, ale jinak divoce, exoticky krásná a temná a dûsivá. Ukazuje rukou na vûÏ a fiíká: „Ov‰emÏe ji musí‰ zbofiit. Nic jiného ti nezb˘vá.“ „Zamilovala jsem se,“ vyhrkla neãekanû Thokko. OkamÏitû si vybavil Mefa, kdyÏ se tehdy vrátil z jejího hradu, nebo spí‰ kdyÏ ho pfiitáhla hlídka, s obliãejem k nepoznání zkfiiven˘m, v kaluÏi vlastní krve, s fialov˘ma rukama... A to mu udûlala ona. Nikdo se o tom pozdûji nezmínil, v‰ichni dûlali, Ïe se nic nestalo. „Nebudu pfiedstírat, Ïe nevím, o kom mluví‰,“ fiekl su‰e. „Ale... Myslí‰, Ïe je to dobr˘ nápad?“ „Asi ne,“ odpovûdûla krotce. „Ptal se mû, koho z nás ‰éfové povûsí, aÏ to praskne... Netu‰í‰ proã?“ „Ne. Ná‰ chytr˘ král náramnû dobfie ví, Ïe u nás nûco takového jako poprava prostû neexistuje. Odvolali by nás. To je v‰echno. Jeho by nejspí‰ taky museli odvézt...

Rečková 2 - zlom

24

19.8.2008 13:09

Stránka 24


Já si ale nejsem jist˘, jestli nás neãeká spí‰ vyznamenání.“ Thokko se náhle zamraãila. „Pst. Nûkdo jde po schodech.“ „Sem se nikdo nedostane!“ namítl Chederik. Vzápûtí si uvûdomil, Ïe nûkdo pfiece ano. VÏdycky, kdyÏ sem spolu ‰li, vedl on krále. JenomÏe Mef vidí i jinak neÏ oãima, a klidnû si mohl nechat pro sebe, Ïe do vûÏe trefí i bez pomoci! Naklonil se nad schodi‰tû uvnitfi vûÏe. „Threyku?“ Zvolil královo jméno automaticky, ze zvyku. Zaslechl, jak se uchichtla. No jistû, ona uÏ to pfiece dávno ví. Mef vyklusal poslední úsek, aniÏ by zpomalil. Nebyl vÛbec ud˘chan˘, zato vypadal na‰tvanû. „Máte tady schÛzku?“ zavrãel. „Vzpomínám si, jak jsi kdysi naznaãoval, Ïe bys tuhle mladou dámu mohl svést.“ „Co je ti?“ podivil se Chederik. „To bylo jen teoreticky. Úãelová záleÏitost. Teì je situace úplnû jiná. Jen jsme se dívali, jak mûsto roste.“ Zkoumal Mefovu tváfi zblízka. „Vypadá‰ unavenû. Ví‰, Ïe nedostatek spánku vyvolává paranoidní pfiedstavy?“ Mef se opfiel o horní sloupek, podpírající stfií‰ku nad schodi‰tûm. „MoÏná je toho na mû moc. Nechci ti dûlat potíÏe, Thokko. Povûz, máte spolu nûco, vy dva? Jestli ano, tak se vrátím, odkud jsem pfii‰el.“ Znûlo to dvojznaãnû a Chederik se lehce otfiásl. Bez Mefa by to prostû ne‰lo! Îádná náprava, konec, návrat ke star˘m zpÛsobÛm. Bylo to trochu k smíchu, ale ten Sevefian pfiedstavoval dÛleÏit˘ a podstatn˘ spojovací ãlánek mezi místními lidmi a cizinci. „Jak tû vÛbec...“ zaãal, ale Thokko ho pfieru‰ila. „Nic spolu nemáme. V instrukcích, které nám dali, jedna chybí. Nemám ponûtí, co dûlat, kdyÏ se zamiluju do... domorodce.“

Rečková 2 - zlom

19.8.2008 13:09

Stránka 25

Setkání na vûÏi

25

Mef si odka‰lal a pak promluvil tím nejsametovûj‰ím hlasem, jak˘ od nûj kdy Chederik sly‰el. „Asi bychom to mûli zjistit, protoÏe já si tû chci vzít.“ Napadlo ji nûkolik variací na téma ‘To by ses mû snad mûl nejdfiív zeptat’, ale rychle je pustila z hlavy a rad‰i ho objala. Koutkem oka zahlédla, jak Chederik rychle mizí na schodech.

Rečková 2 - zlom

19.8.2008 13:09

Stránka 26

Krezzd chystá schÛzku na nejvy‰‰í úrovni Prezident zavolal v osm ráno, ale Lietha byla dávno vzhÛru, protoÏe Lielka se chtûla bavit a z kuchynû se uÏ linuly tajemné vÛnû. Kuchafika dnes vafiila pro ‰est osob; mûli hosty z fiad nespravedlivû stíhan˘ch a jejich advokátÛ – mlad˘ch a úÏasn˘ch, jak jinak, kdyÏ patfiili uÏ léta mezi Liethiny chránûnce. Kromû toho ãekala malou delegaci z Meofií, státeãku na druhé stranû Pískovi‰tû, jak si poslední dobou ti mladí zvykli naz˘vat ústfiední pou‰È, kter˘ mûl vÛãi Krezzdu nejrÛznûj‰í poÏadavky, zabarvené letitou trpkostí z ustaviãného pfiehlíÏení a utiskování. Domácí, neformální pfiijetí u pfiesedkynû vlády bylo pro nû pfiesnû to pravé. Mûla by se uÏ dostavit denní chÛva, v˘konná mladá Ïena, která dokázala Lielku udrÏet skoro ãistou a schopnou pfiedvádût se náv‰tûvám. Lietha se ãasto zam˘‰lela, jestli je tohle pro dítû ten správn˘ zpÛsob Ïivota, ale holãiãka vypadala spokojenû a prospívala skvûle, mûla kolem sebe pofiád spoustu lidí a nov˘ch podnûtÛ, a zajímalo ji úplnû v‰echno. V roce a pÛl Ïvatlala docela obstojnû a jen nûkdy potfiebovala pfiekladatele. Znali ji v‰ichni. Vlastnû je‰tû pfied narozením, od chvíle, kdy nadûjná politiãka Lietha Tananquilová oznámila, Ïe ãeká dítû a na otce aÈ se radûji nikdo neptá. Malé Gabriele byly asi ãtyfii dny, kdyÏ se poprvé objevila v televizi. Cizinci – o jejichÏ trvalé pfiítomnosti teì Lietha na rozdíl

Rečková 2 - zlom

19.8.2008 13:09

Stránka 27

Krezzd chystá schÛzku na nejvy‰‰í úrovni

27

od vût‰iny národa uÏ vûdûla – byli nad‰eni Ïenou, která se ani jako svobodná matka nevzdá kariéry, a podporovali ji, coÏ moÏná ani nepotfiebovala, ale pochopitelnû o tom nikde nemluvila. Její kariéra vzlétla strmû vzhÛru a mezi pfiáteli si Lietha dûlala legraci, Ïe musí poãítat se stejnû strm˘m pádem na ãumák. Zatím to tak nevypadalo. Obliba klidné, pfiíjemné Ïeny stoupala, dokonce i v konzervativních mû‰Èansk˘ch rodinách. Nová pfiedsedkynû vlády jako by v‰emi sv˘mi postoji fiíkala v‰em dohromady a kaÏdému zvlá‰È: Nedûlejte z toho kdovíco. V‰ak se nûjak domluvíme. Její nevyslovené krédo se vÏívalo. Bylo v módû, ale tahle móda pfiiná‰ela uÏitek. TakÏe kdyÏ toho rána zavolal prezident Merauen, byla uÏ docela vzhÛru a ãilá a vzala si telefon s Lielou na klínû. „Nazdar,“ fiekla. „Kdybyste zaslechl nûjaké Ïvatlání, tak to je dcera.“ „Tohle je váÏná vûc,“ pravil su‰e. „Jistû. Jinak byste nevstával tak brzy.“ Její tón ho mírnû litoval, ale zase ne moc. „Copak, uÏ se na‰i poradci rozhoupali ohlednû Hixartu?“ „Odkud to víte?“ „Nevím, jen mû to napadlo. Poslední dobou o niãem jiném nemluvíme. To království nám pûknû vyrostlo a Ïene se ze stfiedovûku k elektfiinû...“ „Zase zjednodu‰ujete,“ mínil nespokojenû. „Ov‰em. To je u Ïen bûÏné. NeuvaÏuju exaktnû, v‰echno proÏívám.“ Zasmála se. MoÏná to nebyla tak docela pravda; umûla obojí. Ale proÏívání si na politické scénû prakticky patentovala, nikdo jin˘ to nedûlal nebo nepfiiznával. „Rozhodnû uÏ uãinili pokusy s námi obchodovat.“ „Dokonce víc, neÏ jsme si mysleli. V pobfieÏních oblas-

Rečková 2 - zlom

28

19.8.2008 13:09

Stránka 28


tech nad Zlomem si na nû zaãínají zvykat. Vypadá to, Ïe se král nûjak dohodl s pa‰eráky...“ „CoÏ pro nás není v˘hodné,“ usoudila Lietha. Lielka se zavrtûla a nûco si zabrblala, z jídelny vybûhla po schodech velká a matefiská Milari, kdysi obvinûná z vraÏdy a nyní sama ãlenka Liethiny organizace, chytila ji a polechtala a odnesla dolÛ. „Leccos bude potfieba dohodnout,“ prohlásil prezident. „Pí‰u pozvání. MoÏná se mlad˘ král rád podívá do svûta. Kdybychom tam vtrhli my, mohl by cítit znepokojení, ne?“ Lietha se krátce zamyslela. Král Llenthreyk to mûl v hlavû srovnané, to bylo jasné. Líbila se jí jeho schopnost s kaÏd˘m se domluvit, i kdyÏ ji zlobilo, jak si dává pozor, aby neprozradil jakási svá tajemství. Vrátil uÏ nûkolik vyzvûdaãÛ. Nemohla pochopit, jak je odhalil, protoÏe ti lidé byli ve svém oboru dobfií a mûli pfiipravené kvalitní legendy. Nicménû agenti byli celí a nikdo z hixartsk˘ch jim neublíÏil. Moc toho nestaãili zjistit, aÏ na to, Ïe lidé na jihu vypadají spokojenû a vládne tam optimistická nálada. Cizinci – totiÏ poradci, tak se jim mûlo správnû fiíkat – byli s v˘vojem na jiÏním kontinentu srozumûni. Podle nich se tam zaãínal vytváfiet skuteãn˘, moderní trh. „Rozhodnû to bude zajímavé,“ pravila neutrálnû. „Chtûl bych, abyste se podílela na formulaci toho pozvání,“ vysvûtlil jí prezident. „S radostí.“ Pohlédla na hodinky. „Mám tady ty Meofiany, takÏe fieknûme v jedenáct? Ve va‰í vile?“ Prezident Merauen poloÏil telefon a podíval se na svou Ïenu. „Ne, rozhodnû nic neví. Jsem si tím jist.“ „Je to Ïenská,“ namítla paní Hermina. „Îenské mívají svá tu‰ení.“

Rečková 2 - zlom

19.8.2008 13:09

Stránka 29


29

„AÈ uÏ je to jak chce, va‰i se uÏ rozhodli,“ vzdychl. „Musíme si Hixart provûfiit,“ fiekla pevnû. „Sám ví‰, jak jsou dobfií v odhalování agentÛ. Pfii oficiální pfiíleÏitosti nám leccos prozradí, tedy pokud budou chtít uzavfiít pár obchodních dohod. Zjistíme, co v‰echno uÏ mají, kolik jim toho na‰i konkurenti darovali, jak moc je ovlivÀují...“ „Chápu.“ Merauen si unavenû protfiel víãka, jako by celou noc nespal. „A jestli uÏ pfiekroãili tu va‰i povûstnou ãervenou ãáru?“ „VÏdyÈ to ví‰,“ pravila popuzenû. „Pfiíli‰ vyspûlé spoleãnosti bychom v budoucnosti nemûli co nabídnout! Jestli je pravda to, ãím nás experti stra‰í, musíme se chopit iniciativy okamÏitû.“ Prezident sepjal ruce na kolenou. „Jo, jasnû,“ fiekl. A bylo mu to opravdu jasné. Chopit se iniciativy znamenalo v fieãi Druh˘ch válku. * * * Str˘ãek Zarah drÏel ten ozdobn˘ dopis jako ãasovanou bombu, aspoÀ Chederikovi to tak pfiipadalo. „Co se dûje?“ Zvedl hlavu od papíru, poãmáraného tajemn˘mi symboly a písmem, podobn˘m slepiãím stopám na dvorku. Pfiipravuje si nûjaké kouzlo, pomyslel si Zarahuntara s odporem, jehoÏ se dosud nedokázal zbavit. Popuzovalo ho, Ïe zdej‰í magie funguje i v rukou krajana. Podle nûj na to Chederik prostû nemûl právo. Aãkoli, to maskování nûkter˘ch oblastí vÛbec není ‰patné. Ze Satelitu si sice obãas postûÏují na poruchy, ale zatím se domnívají, Ïe jde o místní chrámy. RuurijcÛm, ktefií se neodfiíkají tajemství LesÛ, nepfiipadá zase tak divné, kdyÏ zdej‰í ãarodûjové a knûÏí chrání své svatostánky. Uvidíme, co bude, aÏ to praskne, jak to nûkdy fiíká Mef.

Rečková 2 - zlom

30

19.8.2008 13:09

Stránka 30


„Je to od SevefianÛ. Z Krezzdu. Státní listina.“ „Îe by nám vyhlásili válku?“ u‰klíbl se Chederik. „To není k smíchu. Vrátili jsme jim vyzvûdaãe, dráÏdíme je ilegálním dovozem a dohodou s pa‰eráky...“ Chederik vstal. „Jdeme za Mefem.“ Str˘ãek Zarah si tûÏce povzdechl. Zase ho najdeme s Thokko. Budou nûkde zalezlí v koutku, napÛl nebo úplnû svleãení, a budou se ocucávat. Zfiejmû je to nikdy nepfiestane bavit. Zaznamenal ChederikÛv pobaven˘ pohled. Jo, ãarodûj se zfiejmû baví s nimi. „VÏdyÈ jim to spolu slu‰í,“ fiekl královsk˘ ãarodûj. Vytáhl z kapsy maliãkou hlinûnou panenku s narezl˘mi vlasy a zpûvavû jí nûco zabroukal. „Hm, Thokko spí.“ „A král?“ „Nevím. Je nûkde jinde, ale nechce, abych ho na‰el. Zeptáme se Dyvena.“ Mef se dohadoval s ãerstvû vy‰kolen˘mi mechaniky v garáÏi. Mûl tam zatím dvû auta pÛvodem ze severu; v˘sledek dohody s námofiními pa‰eráky. Dva mládenci, ktefií se o nû starali, se nedávno vrátili z tajné cesty do Krezzdu, kde se v pfiíslu‰ném oboru ‰kolili, a teì byli nûjak moc chytfií. „Ov‰emÏe to jde,“ fiíkal právû Mef. „Schválnû jsem ty cestiãky nechal roz‰ífiit!“ „Ale ten povrch,“ mínil mechanik. „PÛjde do smyku, jen co trochu pfiidáte!“ Dyven v˘mluvnû zakroutil oãima. „Veliãenstvo,“ ozval se. „Zdá se, Ïe máte na práci váÏnûj‰í vûci.“ „Thasso by tû nechal popravit, kdybys ho ru‰il v harému,“ sykl Mef. Mûl v ruce nûjak˘ tûÏk˘ nástroj a na sobû ‰pinavé montérky, tu pfií‰ernou záleÏitost s tisícem kapes, kterou Thokko vyslovenû nenávidûla. „Nemûl harém,“ namítl str˘ãek Zarah. „Jen pár milenek.“

Rečková 2 - zlom

19.8.2008 13:09

Stránka 31


31

Mef natáhl volnou ruku a okamÏitû vzne‰en˘ list umazal. „Ach jo. Chederiku, dej pryã tu peãeÈ!“ Ani si nev‰iml, Ïe by ãarodûj nûco udûlal, ale peãeÈ zmizela. Mef otevfiel sloÏitû poskládan˘ list a zasmál se. „Dali si to pfieloÏit! Berou nás váÏnû, pánové!“ Zaãetl se do textu. „·roubované,“ zamumlal. „Ale hezky. Tak na tohle budeme muset rychle odpovûdût.“ Podal list Zarahovi. „Pozvání?“ uÏasl jeho hlavní rádce. „Vzájemná úcta, mírové souÏití, bla bla...“ „Myslí si, Ïe my bychom je sem nepustili,“ fiekl Mef. „A pustili?“ Chederik nahlédl Zarahovi pfies rameno. Dyven také natahoval krk. KdyÏ ho Mef udûlal velitelem stráÏe, pfiekvapenû zjistil, Ïe b˘val˘ lupiã umí ãíst. Od té doby se Dyven znaãnû zdokonalil a nauãil se lu‰tit listiny, i kdyÏ byly obráceny hlavou dolÛ a leÏely na Mefovû stole. „Nepustili,“ zamumlal Dyven. „Pojedeme na v˘let,“ zasmál se Mef. Vzápûtí zváÏnûl. „Podle v‰ech zvyklostí by mûla pfiedcházet setkání na‰ich a jejich lidí... Koho zkusíme? Úctyhodné obchodníky? Uãence? Dojednej to, str˘ãku.“ Zamyslel se. „Jenom nemám tu‰ení, jak to fieknu Thokko.“ „Nevezme‰ ji s sebou?“ podivil se Chederik. „Proã? Nevypadá to riskantnû, je to oficiální záleÏitost. Kromû toho si v‰echno pfiedem provûfiíme.“ „Nevezmu,“ fiekl Mef. Zarah s Chederikem si vymûnili uÏasl˘ pohled. To bylo snad poprvé, kdy jim Mef nûco nevysvûtlil! „Teì se projedu a ukáÏu tûm ho‰íkÛm, Ïe jezdit se dá i po písku!“ prohlásil král. Trojice se loudala zpátky. Zarah kroutil hlavou, i kdyÏ se mu v podstatû ulevilo. Sám by si nepfiál, aby se Thokko plavila po mofii v nûjaké chatrné lodiãce, která ani nemá pofiádn˘ pohon, a pak se otravovala na dlouh˘ch ofi-

Rečková 2 - zlom

32

19.8.2008 13:09

Stránka 32


ciálních sezeních. Znepokojovalo ho v‰ak královo chování. Jen jestli to není první náznak, Ïe mu moc stoupla do hlavy! Chederik v chÛzi studoval dopis. Najednou se zastavil a ti‰e se rozesmál. „PfiestaÀ si dûlat starosti, str˘ãku! UÏ to chápu. V‰echno je v pofiádku.“ „Tak uÏ to vyklop!“ „To ne. Tohle si nechám pro sebe,“ fiekl Chederik. „A radím ti, nevyptávej se. A hlavnû nepopichuj Thokko.“ * * * PfiedbûÏná setkání dopadla celkem dobfie a Thokko se trochu uklidnila, i kdyÏ se je‰tû pofiád zlobila. Nic jí nevysvûtlil, vÛbec nic! Jenom prohlásil, Ïe to tak bude mnohem v˘hodnûj‰í. A to chce, abych si ho vzala, chystá tu ‰ílenou svatbu a tak dál, perly a diamanty a závoje a v‰elijaké delegace, dokonce pr˘ pfiijedou nûjací divo‰i z pou‰tí... Otfiásla se. A já abych je‰tû vodila jeho vyjednavaãe zkratkami. Urãitû bude chtít, abych ho zavedla rovnou na pobfieÏí, do toho pirátského pfiístavu Suevme, jenomÏe já mu fieknu, aÈ si hezky jede Unuvinskou branou jako kaÏd˘. Jak se tak hnala chodbou, málem vrazila do Shuwet. Je‰tû ta mi scházela! Ji si s sebou vezme! Vûdma si vedla toho urostlého debílka, kter˘ za ní poslední dobou nosil k jednání Rady skládací Ïidli a tepl˘ plá‰È a láhev s bylinkov˘m nápojem a dal‰í vûci. Kdo ví, kde ho vy‰Èourala, ale byl asi spolehliv˘. A v jednom kuse se usmíval. „Zastav se,“ fiekla Shuwet klidnû. Thokko se zamraãila. Ta stará horalka jí nemûla co porouãet! Ale poslechla. KdyÏ se uklidnila, dokázala vycítit

Rečková 2 - zlom

19.8.2008 13:09

Stránka 33


33

sílu druh˘ch. I kdyÏ se jednalo o moc jiného druhu, neÏ jakou vládla ona sama. „V soukromí ho mÛÏe‰ tfieba bít,“ pokraãovala Shuwet, navazujíc na její my‰lenky, „ale nikdo to nesmí vûdût. Dám ti radu. Na nûkteré vûci se neptej. Urãitû pozná‰, kdyÏ na nû dojde.“ „âte‰ mi my‰lenky?“ „Ale ne, vidím to na tobû.“ Vûdma se usmála. „Uvûdom si, Ïe Mef proÏil kus Ïivota bez tebe. Obãas potfiebuje pár vûcí dokonãit. S tím nic nenadûlá‰.“ „Kdyby ‰lo jenom o dokonãení...“ Thokko stiskla rty, srdíãko, které se Mefovi tak líbilo, se jí na okamÏik ztratilo z tváfie. „Chápu,“ fiekla Shuwet. „JenomÏe ani s tím nic nenadûlá‰.“ „Jo, tak já ho tam vezmu,“ vzdychla Thokko. „Zkratkou. Rovnou do pfiístavu.“ „Taky má‰ svoje tajemství,“ poznamenala Shuwet spokojenû. „Les ho má taky rád,“ fiekla Thokko. „Ne, já nemám tajemství. Ne takové jako Mef. Îivá voda, pfiízraky, jiná Ïena...“ „Jestli chce‰, budu ti o v‰em vyprávût,“ nabídla se Shuwet potmû‰ile. „Ne. To nechci. Ne o v‰em.“ Na dívãinu tváfi se vrátilo srdíãko, a jak se otoãila, ve vlasech jí zazáfiilo slunce z otevfieného vysokého okna. Najednou mûla naspûch. âas do odjezdu je tfieba pofiádnû vyuÏít.

Rečková 2 - zlom

19.8.2008 13:09

Stránka 34

Úplnû tajná noc Lietha se vzbudila v noci. Chvíli jí trvalo, neÏ se probrala z jakéhosi divného snu. Podívala se na svítící hodiny. PÛlnoc. Liela spinká... Co se dûje? Obvykle spala klidnû, ale teì ji nûco vyru‰ilo. Ano, nûjak˘ rozruch dole v domû. Oblékla si Ïupan a vy‰la na chodbu. Konverzace, kterou zaslechla, se odehrávala pfiede dvefimi. Zívla. Zatracení pfiidûlení stráÏci! UÏ zase ke mnû nechtûjí pustit nûkoho z m˘ch nespravedlivû stíhan˘ch! Se‰la po schodech, ale v hale se zastavila a poslouchala. Ten hlas znala. Teì, kdyÏ se zaãal trochu rozãilovat... TakÏe to nebude Ïádná bûÏná záleÏitost. ProtoÏe majitel hlasu pfied nûjak˘mi dvûma lety ode‰el, vlastnû odjel, se tfiemi bednami zbraní pro pravého krále Hixartu Threyka. Teì si dotyãn˘ král fiíká Llenthreyk a pozítfií by mûl pfiiplout ke Zlomu, do Zapomenutého pfiístavu, kde ho uvítá prezident s doprovodem. V doprovodu nesmí chybût Lietha Tananquilová, pfiedsedkynû vlády... Otevfiela dvefie. StráÏce se na ni vyãítavû ohlédl a chtûl nûco fiíct, ale jemnû ho odstrãila a fiekla: „Vítám tû, pojì dál!“ Mef vypadal stejnû jako pfied dvûma lety (vlastnû to bylo o nûco víc neÏ dva roky, ale kdo by to v téhle chvíli poãítal), byl ‰pinav˘ a mûl na sobû jakousi kombinézu, patrnû pÛvodem z Jihu, aspoÀ podle nemotorného stfiihu jí to tak pfiipadalo. „Mám u ohrady auto,“ fiekl. „Mohl by ho nûkdo z tv˘ch lidí pfiivézt sem?“

Rečková 2 - zlom

19.8.2008 13:09

Stránka 35

Úplnû tajná noc

35

„Zafiiìte to,“ k˘vla Lietha na svého stráÏce. Ten hostovi jen s povzdechem ustoupil z cesty. Ne Ïe by to byla první tajná noãní náv‰tûva, jakou u paní Tananquilové zaÏil... Lietha vedla Mefa rovnou do koupelny. „Kdes byl celou tu dobu? A kde ses tak zfiídil?“ vyptávala se a pfiipadalo jí, jako by se rozlouãili vãera. „Pfiijel jsem od Staryb˘ch, Rybí bránou. Veãer jsme pfiistáli, pÛjãil jsem si auto... Asi jsem cestou pfiekonal v‰echny rekordy,“ pfiiznal. „Závodníku.“ Stáhla mu z ramen tu hrubou látku a odhrnula dlouhé vlasy z obliãeje. Nejistû se usmál. „Je to dávno,“ za‰eptal. „Nedívej se.“ Poslu‰nû se otoãila a pustila do vany proud vody. „Chce‰ pûnu?“ „Chci.“ BlaÏenû se ponofiil do ti‰e praskajících bublinek. Lietha si k nûmu pfiisedla na okraj vany. „Pfiece jen jsem se tro‰ku dívala,“ fiekla. „Vyvázl jsi z tûch bojÛ cel˘, jak se zdá. Bylo to zlé? Nûco se doneslo i k nám.“ „Jistû.“ Zvedl hlavu, na bradû se mu udûlal plnovous z pûny. „Cizinci ‰mírují jiné Cizince... První, Druzí, kaÏd˘ tvrdí, Ïe tu byl dfiív... To je fuk. Pfiiplul jsem s tou delegací.“ „To mi do‰lo.“ Nalila si na dlaÀ ‰ampón a zaãala mu m˘t vlasy. Byl to zvlá‰tní pocit, um˘vat nûkoho tak velkého. Proti Liele... „Oficiálnû pfiistanete pozítfií v Zapomenutém pfiístavu. Budu tam. A ty? Vrátí‰ se?“ „Musím. Ale chtûl jsem tû vidût. Mluvit s tebou. Jsi teì dÛleÏitá.“ Potopil si hlavu a poslední slova zabublal. „Hm. Jak jste naladûni? Mírovû? To mi snad smí‰ prozradit, ne?“ „Mírovû,“ pfiik˘vl. Nechtûlo se mu z vody. I kdyÏ se tû‰il, co bude dál. A doufal, Ïe nûco bude. „Jsi vdaná?“ „Nejsem. A co ty?“

Rečková 2 - zlom :08 Stránka 1 TRIFID

Recommend Documents