Francová - zlom :26 Stránka 1 TRIFID

Francová - zlom 11.1.2006 16:26 Stránka 1

TRIFID


Cena TRIFID 2004

Karolina Francová Kaynova doba © Karolina Francová, 2006 Cover illustrations © Milan Fibiger, 2006 Illustrations © Pavel Mokrej‰, 2006 © TRITON 2006 ISBN 80-7254-702-X Nakladatelství Triton, VykáÀská 5, 100 00 Praha 10 www.triton-books.cz




Kapitola 1

Dva chlapci v lese UÏ od samého poãátku byli dva – nejprve dvû dûti, pak dva dospívající chlapci a nakonec dva muÏi. Jeden bez druhého neznamenal nic. Aydan a Kayn byli bratfii, Aydan na den o rok star‰í neÏ Kayn. Narodili se v malé vísce Tíryns hluboko ve vnitrozemí obrovské a nekoneãné fií‰e Etys. Ta ãást zemû je proslulá hlubok˘mi lesy bohat˘mi na prameny vody, léãivé byliny a dobré dfievo a také pln˘mi lovné zvûfie. LeÏí v podhÛfií Oceánsk˘ch hor zvedajících se o mnoho a mnoho mil dále na severov˘chod ve vysoké ‰títy pokryté vûãn˘m snûhem. Za nimi se pak skr˘vá teplé pobfieÏí, na nûmÏ vládne vûãné jaro a kde si ety‰‰tí vládci jiÏ odnepamûti budují svá letní sídla. Ta místa v‰ak pro oba bratry, narozené v rodinû hrnãífie, byla nedostupná. Znali jen Tíryns a lesní cesty kolem ní. A pochopitelnû také stezky, po nichÏ chodí zvûfi. Aã to bylo zakázáno pod trestem obû‰ení, lidé z vesnic v podhÛfií, kde je pÛda odjakÏiva tak chudá, Ïe je stûÏí uÏiví, si ãasto pfiilep‰ovali pytláctvím. Snad kaÏdé dûcko umûlo zacházet s lukem, dokázalo klást pasti a vûdûlo, jak vyvrhnout a stáhnout z kÛÏe uloven˘ kus. Nebylo to zas tak nebezpeãné. V neproniknuteln˘ch lesích kolem se jeden snadno skryl, a zahladil-li po sobû dobfie stopy, pfii mnoÏství vysoké si nikdo ani nev‰iml, Ïe nûkdo poru-


8

Karolina Francová

‰uje pfiísn˘ zákaz. Jen díky masu z lesa mohla rodina pfieÏít zimy, jeÏ tady b˘valy dlouhé a kruté. Aydan a Kayn chodívali na lov pravidelnû uÏ od ran˘ch let a chyby nedûlali. Av‰ak toho dne, kdy v‰echno zaãalo, se náhoda postavila proti nim. Vyrazili brzo ráno, je‰tû za ‰era. Vzduch byl mraziv˘, vonûl ledem a tráva pokrytá jinovatkou se jim lámala pod nohama. Nad vesnicí leÏel vlhk˘ mlÏn˘ opar, kter˘ ji skryl, jakmile pfiebûhli lávku pfies potok. Zdolali prudkou stráÀ a ponofiili se mezi nízké vûtve na okraji lesa. PÛda byla nasáklá vodou po ãast˘ch podzimních de‰tích a tlumila jejich kroky. Oba si s sebou vzali jen podomácku vyrobené luky a lovecké noÏe. Na nohou mûli sice pevné a dobré boty, protoÏe jejich str˘c se Ïivil ‰evcovinou a takhle jim splácel úlovky, ale zbytek vybavení byl chatrn˘ a chud˘. Látka na odûvu pfiíli‰ hrubá a dlouh˘m no‰ením se místy rozpadající, plá‰tû pfiíli‰ tenké, opasky jen z pruhu surové a ‰patnû vydûlané kÛÏe. ·tíhlost postav vypovídala o ãastém nedostatku jídla. Z obliãejÛ ale záfiily svûtle zelené oãi a kápû skr˘valy plavé, nakrátko ostfiíhané vlasy, pro které jim matka fiíkala moji malí elfové, dokud byli je‰tû dûtmi. Od ní to pfievzala celá vesnice a Aydan i Kayn svedli spoustu rvaãek, aby umlãeli aspoÀ vrstevníky. Pfiesto by jen slep˘ nepoznal jejich pokrevenství. Vydali se na Skálu, své oblíbené místo. Tyãila se asi ãtyfii metry vysoko, z vût‰í ãásti schovaná v lese, a umoÏÀovala dobr˘ v˘hled na ‰irok˘ pruh louky kolem fiíãky Bystré, protékající tímto místem takfika lín˘m proudem. Vysoká se tam chodila pást i pít, a protoÏe místo leÏelo pomûrnû daleko od Tíryns, nelovili tam jiní pytláci. Vy‰plhali na skalku, mlãky si pfiipravovali luky a vyhlazovali opefiení ‰ípÛ. V˘hled zatím nebyl moc dobr˘,


Kaynova doba

9

nad fiekou se válely chuchvalce mlhy. Museli poãkat na slunko. Ti‰e se posadili a Kayn hrotem noÏe vyr˘val do mûkkého pískovce dal‰í ãást obrazu, kter˘ tam zÛstal rozdûlan˘ od minul˘ch v˘prav. Aydan mûl odjakÏiva vût‰í trpûlivost, a tak mlãky vyhlíÏel na louku. „Vãera se Fren vrátil ze Skaledy,“ pronesl ti‰e Kayn po chvíli. V‰emi bez námitek uznávan˘ vÛdce vesnice se tam vypravil spolu se dvûma pomocníky, aby na trhu prodali nûco málo pfiebytkÛ, které si lidé mohli dovolit postrádat, a za strÏené peníze nakoupil vûci, jeÏ si nedokázali vyrobit sami. Aydan na bratra pohlédl bez zájmu: „Jak dopadl?“ „Dobfie, jako vÏdycky,“ pokrãil Kayn rameny. „Ale tentokrát mûl neuvûfiitelné ‰tûstí. Vidûl tam mortaie.“ Teì uÏ se reakce doãkal. Aydan se pfiisunul blíÏ a naklonil se k nûmu: „Tak co se stalo?“ „Kdybys vãera ve stínu u tÛnû nepfiemlouval Lyal, aÈ tû aspoÀ cudnû políbí, vûdûl bys to,“ u‰klíbl se Kayn. „Tomu ty sotva mÛÏe‰ rozumût, jsi je‰tû kluk. AÏ povyroste‰, tak to pochopí‰,“ vysmíval se mu Aydan s pfievahou sv˘ch ‰estnácti let a nadhledem, kter˘ mu dávaly první milostné zku‰enosti. „Tak povídej.“ „Ne,“ potfiásl Kayn hlavou a na rytinû nymfy, s níÏ si dával takovou práci, se pustil do tûch nejzajímavûj‰ích podrobností. „Tebe to pfiece vÛbec nezajímá.“ „A kdyÏ ti na oplátku povím, co se vãera dûlo u tÛnû?“ nadhodil Aydan. „Tak to beru,“ souhlasil Kayn a odloÏil nÛÏ. „Mortaiové jsou pr˘ pfiesnû takoví, jak se fiíká. Nenasytní lupiãi, povídal Fren. Plení domy boháãÛ, jen pro zábavu znásilÀují Ïeny a vraÏdí muÏe a tuãnou kofiist zapíjejí krví. V bezmezné zvrácenosti si vym˘‰lejí rÛzné zapovûzené


10

Karolina Francová

hrátky a celé mûsto zmûnili v nevûstinec a po‰pinili je sv˘mi neãist˘mi skutky.“ „A to v‰echno vidûl na vlastní oãi?“ pochyboval Aydan. „I ty neãisté skutky?“ „Skoro,“ usmál se Kayn. „Na trÏi‰tû pfiijeli jen tfii z nich, ale i tak se v‰ichni okamÏitû zaãali balit a snaÏili se zmizet co nejdfiív. I Fren hned pfiikryl nakoupené zboÏí a poslal s ním pacholky do bezpeãí, ale sám se skryl v prÛchodu a díval se.“ „Jak vypadají?“ zajímal se Aydan. „Bohynû jim v‰em nadûlila krásu, Ïenám i muÏÛm, ale jim to nestaãí,“ vykládal Kayn se zaujetím. „Aby se uãinili je‰tû pfiitaÏlivûj‰ími, zdobí si vlasy i tûlo, pouÏívají voÀavky a vybírají si jen ty nejnádhernûj‰í a nejdraÏ‰í odûvy. V kaÏdém jejich pohybu je pr˘ skryto tolik pÛvabu, Ïe se aÏ tají dech. Jejich konû jako by mûli kfiídla, tak lehce kráãí. A zbranû snad museli získat v˘mûnou za své du‰e. Ale pfiestoÏe se chovají a oblékají jako dvofiané, jejich ruce jsou rukama vrahÛ. Bleskem se dokáÏí zmûnit v bojovníky, tasí své meãe a probodnou kaÏdého, kdo se jim pfiiplete do cesty.“ „Prostû jin˘mi slovy, Fren nic nevidûl a dává k dobrému staré povídaãky,“ mínil Aydan. „To není pravda,“ bránil se dotãenû Kayn. „Pfiímo pfied jeho oãima seskoãili z koní a u stánku zlatníka si vybírali ‰perky. KdyÏ je ten uboÏák na kolenou prosil, aÈ mu neberou jeho majetek, prostû mu podfiízli hrdlo a jeho dvû dcery si vzali pfiímo tam, pfied oãima v‰ech lidí. A nikdo se je neodváÏil zastavit. KdyÏ s nimi skonãili, na námûstí nezÛstala ani noha. V‰ichni utekli a nechali tam své zboÏí, aby mortaiové uspokojili svou vá‰eÀ pro krásné vûci a ponechali jim aspoÀ Ïivot a dÛstojnost.“ „Kdybych tam byl já, zabil bych je,“ fiekl Aydan.


Kaynova doba

11

„Prokleli by tû,“ odvûtil Kayn s jistotou. „Ani domÛ bys nedojel. Mortaina moc by tû srazila k zemi dfiív, neÏ bys stihl napnout luk.“ „To chce‰ fiíct, Ïe ty by ses prostû jen tak díval?!“ rozzlobil se Aydan. „A co kdyby pfiijeli k nám? Co bys dûlal pak, kdyby si pro své potû‰ení vzali tfieba na‰i matku nebo Lyal? Nebo by podpálili celou úrodu?“ „Ti‰e!“ zasykl Kayn a ukázal na louku. Aydan jen stûÏí ovládl svÛj hnûv a podíval se dolÛ. Pfiicházela zvûfi. „Mám první ránu,“ za‰eptal. Stfiílel lépe neÏ Kayn. Bratr ho vÏdycky pouze jistil, kdyby nezasáhl dobfie. Kayn jen krátce pfiik˘vl na souhlas. Aydan si vybral mladou laÀ, pfiipravil si ‰íp a natáhl tûtivu. Peãlivû zamífiil a pak stfielu vypustil. Jak to udûlal, uÏ vûdûl, Ïe rána je ‰patná. Kayn to na‰tûstí vidûl také a okamÏitû natáhl svÛj luk. JenÏe jeho tûtiva praskla a ‰vihla ho pfies tváfi, kde mu zpÛsobila krvácející ‰rám. „Proklatû!“ vykfiikl Kayn, vyskoãil na nohy a s nepouÏiteln˘m lukem v ruce okamÏitû slézal dolÛ ze skály. Aydan se pokusil je‰tû jednou vystfielit, ale poranûn˘ kus, kter˘ tak ne‰ikovnû zasáhl jen do boku, uÏ mizel v hou‰tí. „Aydane!“ volal na nûj bratr zezdola. „Dûlej!“ Spûchal za ním. Oba dobfie vûdûli, Ïe je zle. Museli postfielenou laÀ vystopovat a vzít si zpût ‰íp. Bez nûj se nemohli vrátit. Kayn ãekal na louce, v místû, kudy laÀ uprchla do lesa. ProhlíÏel zem a hledal stopy krve. „Cos, u Jejího prokletí, vlastnû dûlal?“ obofiil se na Aydana, kdyÏ ho bratr dohnal. „Skoro jsi ji nezranil! Na cos myslel?“ „Ty mi nûco vykládej!“ nenechal si to Aydan líbit. „Mûl sis uÏ dávno vymûnit tûtivu! Stává se ti to pofiád. Jak se


12

Karolina Francová

na tebe mám spoléhat, kdyÏ ani svoje vûci nemá‰ v pofiádku!“ Kayn si krvácející tváfi otfiel hfibetem ruky. V oãích mu hofiel vztek. „Za to pfiece nemÛÏu! Byla to náhoda!“ „Jako loni, co? O tom se s tebou nebudu bavit, to si vysvûtluj tátovi,“ ‰tûkl Aydan. „Teì ji musíme najít.“ Kayn rozzlobenû sevfiel rty, ale pfiik˘vl. Obûma bylo jasné, Ïe hádka by nic nepfiinesla. âím dfiív najdou ‰íp, tím dfiív se budou moci vrátit domÛ a tím men‰ímu nebezpeãí celou ves vystaví. Aydan vyrazil po stopû. Za sebou sly‰el bratrovy kroky. Asi po dvû stû krocích narazili na první krev, ale bylo jí tak málo, Ïe jen bezradnû zavrtûl hlavou. Krvácení se brzy zastaví a pak budou odkázáni pouze na stopy v pÛdû. „Kayne, promiÀ mi to,“ fiekl ti‰e, kdyÏ to uvidûl. „Byla to moje chyba. Byl jsem na‰tvan˘, jak jsi vykládal o mortaiích, a ‰patnû jsem mífiil.“ „Najdeme ji,“ prohlásil rozhodnû Kayn. „Tfieba se ten ‰íp uvolní a vypadne z rány,“ pokusil se jim Aydan zlep‰it náladu, i kdyÏ vûdûl, Ïe zas tak ‰patná ta rána nebyla. „MoÏná,“ souhlasil Kayn. ·íp nena‰li, zato nûkolikrát ztratili stopu a museli se vracet. Poranûné zvífie tím získávalo stále vût‰í náskok. K polednímu zaãalo drobnû mrholit a v chladném vzduchu jim dé‰È namrzal na plá‰tích. Pod zataÏenou oblohou v lese panovala skoro tma, na nerovn˘ch svazích jim podjíÏdûla pÛda pod nohama, prodírali se hou‰tinami a byli celí po‰krábaní od trní. Promrzlí, hladoví a unavení se k veãeru zastavili. „Nikdy ji nenajdeme,“ pronesl Kayn. Obliãej mûl bled˘ zimou a zpod tenké kápû se mu draly mokré vlasy.


Kaynova doba

13

„A je to je‰tû hor‰í,“ fiekl Aydan a klesl na zem. Kayn mlãel a sledoval ho ostraÏit˘m pohledem. Pak pochopil. „Jdeme na sever.“ „Právû,“ pfiik˘vl Aydan. „Celou dobu jdeme na sever,“ opakoval Kayn. „Svatynû musí b˘t nûkde tady,“ Aydan jen stûÏí ovládal dûs. „MÛÏeme na ni kaÏdou chvíli narazit. Musíme se vrátit a doufat, Ïe ten ‰íp nikdy nikdo nenajde.“ „NemÛÏeme se vrátit!“ vzepfiel se Kayn. „Zvlá‰È ne odtud. Jestli laÀ padne nûkde tady, jaká je nadûje, Ïe se ‰íp ztratí? Ze‰ílel jsi?“ „Ale kdyÏ nás tu nûkdo uvidí…“ namítl Aydan. „Odneseme to jen my dva,“ doplnil Kayn. „Zatímco jinak za na‰i chybu zaplatí celá vesnice.“ „MoÏná bychom se k Ní mûli pomodlit,“ mínil Aydan. „Tady? To se rovnou mÛÏeme jít pfiiznat.“ „Co budeme dûlat?“ Aydan si pfiitáhl kolena k hrudi a objal je. Cítil se pfií‰ernû. V blízkosti svatynû bloudil postfielen˘ kus zvûfie s jeho ‰ípem v boku a on sám se s bratrem nacházel nedaleko. Staãilo málo a nit jejich Ïivota skonãí. Kayn si stáhl z hlavy kápi a nastavil tváfi ledovému de‰ti. Pak si dfiepl k nûmu. I pfies okolní chlad z nûj sálala horeãka. PokoÏka kolem rány na líci horce planula a zaschlá krev vytvofiila strup. Aydan se vzpamatoval. Byl star‰í, byÈ o pouh˘ rok. Nesl za svého bratra zodpovûdnost, musel ho aspoÀ vést, kdyÏ uÏ ho nemohl chránit. „Budeme hledat do soumraku, ale pak uÏ to nebude mít Ïádn˘ smysl a budeme se muset vrátit domÛ a vloÏit své Ïivoty do Jejích rukou,“ rozhodl se. „Dobfie,“ pfiik˘vl Kayn. „Cítí‰ se na to?“ zeptal se a poloÏil mu dlaÀ na rozpálenou tváfi.


14

Karolina Francová

„Zvládnu to,“ zvedl se Kayn. A tak znovu vyrazili po nezfietelné stopû. Ne‰li nijak dlouho, kdyÏ se les rozestoupil v rozlehlou louku, pokrytou zahnûdlou trávou, ubitou vytrval˘m de‰tûm, a pfied nimi se náhle tyãila svatynû. Budova se i ve veãerním ‰eru leskla jako le‰tûn˘ kámen. V bránû i pfies nepfiízeÀ poãasí planuly pochodnû a osvûtlovaly ãernou mfiíÏ s hlavami stráÏn˘ch netvorÛ. V ochranném valu se zlatû leskl kov, kter˘ symbolizoval nit Ïivota, jíÏ Paní Mortai vládla. Za ním se do v˘‰e vypínaly ãerné stûny, jimiÏ zevnitfi prosvítala tajemná záfie. A aÏ do oblak se tyãila kulatá VûÏ zrození, zakonãená Korunou osudu s dal‰ím jasn˘m svûtlem. Oba chlapci v první chvíli s úlekem ustoupili zpût do hou‰tiny. Aydan kfieãovitû svíral svÛj luk a Kayn bezdûky poloÏil pravici na rukojeÈ noÏe. Vymûnili si zdû‰en˘ pohled. Dostali se právû na místo, jemuÏ se mûli za kaÏdou cenu vyhnout. Vtloukali jim to do hlavy od narození. Ke svatyni se nepfiibliÏuj. Nikdy a k Ïádné. DrÏ se tak daleko, jak jen mÛÏe‰. Pak se Kayn pohnul a vrátil se zpût ke kraji a vyhlédl na louku. „Co to dûlá‰?“ Aydan ho popadl za rameno, ale bratr ho jen odstrãil. „Chci ji vidût,“ fiekl. „Je postavená ze skla, ví‰.“ „Zrovna ty jsi na to odborník.“ „¤íkal to Fren a ten sklo vidûl ve Skaledû,“ odsekl Kayn. „Ale nikdy nevidûl Ïádnou svatyni,“ opáãil Aydan. „Zmizíme, tady se uÏ nedá nic dûlat.“ „Aydane,“ vydechl v tu chvíli Kayn a pfiitáhl ho k sobû. „Je tady. Podívej.“ Aydan vyhlédl naznaãen˘m smûrem a skuteãnû spatfiil postávající laÀ, jíÏ z boku trãel jeho ‰íp.


Kaynova doba

15

„To není moÏné,“ nevûfiil sv˘m oãím. „Nesmíme ji vypla‰it,“ fiekl Kayn. „Dorazí‰ ji, sebereme ‰ípy a vytratíme se.“ „Stojí na té louce,“ upozornil ho. „Nikdo tu ‰iroko daleko není,“ mínil Kayn. „Kromû samotné Mortai,“ pfiipomnûl mu, Ïe místo stfieÏí bohynû, která není zrovna proslulá laskavostí. „Nic se nám nestane,“ pronesl nepfiesvûdãivû Kayn. „Já pro ty ‰ípy dojdu.“ „Ne, dojdu pro nû já,“ zarazil ho. „Byla to má ‰patná rána.“ Kayn mu pohlédl pfiímo do oãí, Aydan neuhnul. Dlouho se na sebe dívali a pak Kayn navrhl: „PÛjdeme spolu.“ „Ne, ty zÛstane‰ tady,“ odmítl. „Nemá cenu, abychom riskovali oba. Má-li se stát nûco zlého, aÈ to postihne jen jednoho.“

Francová - zlom :26 Stránka 1 TRIFID

Recommend Documents