Vzdělávání k rozvoji rovných příležitostí dětí a žáků formou školního divadla
s registračním číslem CZ1.07/1.2.35/02.0016
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Dějiny ochotnického divadla
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
K dějinám českého divadla, zvláště pak ochotnického Počátky divadla jsou v českých kulturních dějinách propojeny s křesťanstvím a se vzdělaností, kterou přinášelo. Už ve 12. století máme zmínky o kejklířích a světském divadle (například hra „Mastičkář“), stejně jako se objevují divadelní hry s liturgickou tématikou, jako byla například „Hra tří Marií“. Během husitských náboženských válek došlo k přerušení vývoje divadelnictví u nás, stejně jako ke ztrátě kontaktů s kulturním vývojem Evropy. Teprve v polovině 16. století se divadlo vrátilo do škol a na pražskou univerzitu, do Čech začaly zajíždět anglické kočovné divadelní společnosti. Divadlo se objevilo také v rámci dvorských slavností a stalo se součástí života české aristokracie. V 16. století se objevila také první jména autorů divadelních her u nás, například autor církevních a biblických her Pavel Kyrmezer nebo autor jednoho z vůbec prvních historických dramat „Břetislav“, Jan Campanus Vodňanský.
Od 17. století, zejména pak po třicetileté válce se do Čech rozšířilo velmi kvalitní jezuitské divadlo. Český venkov ale pěstoval především tzv. sousedské divadlo, objevily se lidové zpěvohry, populární byla náboženská témata - např. pašijové hry, hry o světcích apod.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Po roce 1700 se česká veřejnost díky divadelním kočovným společnostem z Itálie nebo z německých zemí seznamuje s operou. V roce 1739 bylo v Praze zřízeno Divadlo v Kotcích, což bylo vůbec první stálé kamenné divadlo u nás. Hrálo se zde ale jen německy, pouze v roce 1771 byla hrána jediná česká hra. Čeština se poprvé prosadila trvale vedle němčiny až na pódiu Hraběcího Nosticova národního divadla (dnes Stavovské divadlo v Praze), které bylo postaveno v roce 1783. Česky hrané divadlo se poprvé stalo dominantním v letech 1786-89 v pražském divadle Bouda. Divadlo Bouda bylo založeno před více jak 200 lety v Praze na tehdejším Koňském trhu, dnešním Václavském náměstí. Bylo malé, bylo dřevěné, ale bylo české. Hrály se v něm hry výhradně česky, většina z nich byla historických z českých dějin. Uváděly se ale i populární frašky a rytířské hry.
Zdroj:http://www.novinky.cz/veda-skoly/historie/232926-prvnimceskym-divadlem-byla-drevena-bouda.html
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Severočeské divadlo opery a baletu z 30 let 20.století Zdroj: http://www.usti-aussig.net/stavby/karta/nazev/15-severoceskedivadlo-opery-a-baletu Po roce 1790 vzniká řada divadel a divadelních společností a od počátku 19. století se čeština stala stálou součástí divadelního života u nás. V této době jsou položeny základy také českého loutkového divadla, asi nejslavnějším divadelníkem tohoto oboru a této doby byl Matěj Kopecký a jeho slavní hrdinové Faust nebo Kašpárek. V první polovině 19. století byly položeny základy českého národního divadla, které se mělo dle Josefa Kajetána Tyla rozvíjet především jako „lidový osvětový nástroj“. Nakonec ale ve druhé polovině 19. století převážil názor, že divadlo je umění, které je zapotřebí rozvíjet v kontaktu se světem a zároveň v rámci národní kultury. V roce 1850 proto vznikl sbor pro zřízení českého Národního divadla. Ve stejné době došlo k zakládání ochotnických divadelních společností mimo Prahu. Menší města a venkov totiž znal pouze sice profesionální, ale kvalitativně velmi nesourodé kočovné divadelní společnosti.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Matěj Kopecký Zdroj: http://leccos.com/index.php/clanky/kopecky-matej-1 Amatérské ochotnické divadlo navázalo na sousedské divadelní hry a rozvinulo se prakticky ve všech významnějších lokalitách českých zemí. Ochotnické divadlo významně přispělo k šíření kultury a literární vzdělanosti. V roce 1862 bylo v Praze otevřeno Prozatimní divadlo, kde se nejenže hrálo pouze česky, ale významně byly zastoupeny v repertoáru hry českých autorů. V letech 1868 - 1881 bylo v Praze postaveno Národní divadlo. To sice ještě téhož roku vyhořelo, ale již v roce 1883 bylo opět otevřeno uvedením opery „Libuše“ od Bedřicha Smetany. Další podobná velká divadla vznikla také v Brně, v Plzni a v dalších velkých městech. Tím došlo k položení základů českého moderního profesionálního divadelnictví.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Prozatimní divadlo Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Prozat%C3%ADmn%C3%AD_divadlo O rozvoji divadelního ochotnictví svědčí stránky nejstaršího českého časopisu pro tuto oblast „Divadelní ochotník“, který vycházel v letech 1861-66. Ochotnické divadlo získalo svoji nejvýznamnější instituci v roce 1866, kdy byl položen základ Ústřední matice divadelního ochotnictva československého. Tato instituce založila v roce 1931 v rodišti spisovatele Aloise Jiráska přehlídku divadelních souborů, kterou nazval Jiráskův Hronov. Z původní přehlídky inscenací Jiráskových her se do roku stého výročí jeho narození (1951) ustálil model uvádění alespoň jedné jeho hry v řadě ostatních vybraných nejlepších inscenací. Přes různé historické peripetie se přehlídka udržela až do současnosti, kdy je Jiráskův Hronov organizován jako mezioborová přehlídka všech druhů amatérského divadla, doplňovaná různými typy vzdělávacích příležitostí za pomoci lektorského sboru vynikajících profesionálních umělců. Počet účastníků v dílnách stoupal od 50 do 200 frekventantů. Přehlídka se každoročně stává příležitostí bilancovat nejlepší výsledky CZ.1.07/1.2.35/02.0016
různých typů divadelních souborů a v diskusích se dobírat smyslu amatérské divadelní tvorby. Ústřední matice divadelního ochotnictva československého zanikla v roce 1951, kdy postupně zanikly také samostatné divadelní ochotnické spolky. Ochotnické divadlo pak bylo organizováno prostřednictvím různých místních, okresních nebo krajských kulturních středisek, rozvíjelo se také v rámci odborových kulturních aktivit a institucí. V roce 1968 vznikl Svaz českých divadelních ochotníků, který je dodnes nejvýznamnějším sdružením svého druhu u nás.
Databáze českého amatérského divadla dnes zaznamenává tisíce lokalit v českých zemích, kde se dříve vyskytoval, nebo je i dnes činný nějaký ochotnický divadelní spolek, kde se koná divadelní festival nebo přehlídka. Databáze je veřejně dostupná na http://www.amaterskedivadlo.cz, slouží jako jedinečný pramen k dějinám, ale i k současnosti amatérského divadla u nás. Otevřená encyklopedická databáze, kde jsou již nyní přístupné informace o amatérských divadelnících aktivitách ve více než 9 000 obcích, zpracovaných, zredigovaných CZ.1.07/1.2.35/02.0016
a zveřejněných ve vzájemně propojených bázích (geografické celky, místa, osobnosti, divadelní soubory, divadelní festivaly, multimedia). Amatérská divadelní činnost byla na našem území vždy velmi činorodá a patří ke světovým fenoménům. Je velmi obtížné veškeré aktivity z období více než dvousetleté historie i současnosti podchytit, proto se na tvorbě databáze mohou podílet i sami návštěvníci stránek. Vedle této databáze nelze ale zapomenout na významné časopisy, od roku 1955 vychází dnešní časopis Amatérská scéna, který navázal na řadu obdobných časopisů v předchozích desetiletích. Vůbec nejstarším časopisem svého druhu na světě je „Loutkář“, který se od roku 1912 dodnes systematicky věnuje loutkovému divadlu. Dalším významným mezinárodním projektem historie českého divadelnictví je „Uchování a prezentace kulturního dědictví českého i světového divadla“ (viz http://www.theatre-heritage.cz ), v jehož rámci je realizována rozsáhlá dokumentace a digitalizace divadelních fotografií, podrobné zmapování českého amatérského divadla a vytvoření archivu Pražského Quadriennale. Dokumentace českého divadla je dlouhodobým posláním Institutu umění - Divadelního ústavu, který disponuje například jednou z největších divadelních knihoven v Evropě. Uvedené informační zdroje jsou pouhým základem pro vstup do bohatých dějin českého amatérského divadelnictví. Tématu se věnují stovky studií a článků nebo odborných monografií. Vzhledem ke svému významu pro českou kulturu je pozornost věnovaná amatérskému divadlu určitě zasloužená.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Dramatická výchova
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Obsah: 1. Dramatická výchova 2. Dramatizace 3. Výběr předlohy 4. Základní prvky dramatu 5. Forma 6. Rozbor 7. Úprava textu 8. Rozdělení textu na herní situace 9. Výtvarná složka dramatizace 10. Zvuková složka dramatizace 1. Dramatická výchova Dramatickou výchovu řadíme mezi esteticko-výchovné obory. Tato výchova má velký vliv na osobnostní a sociální rozvoj dětí, podporuje jejich tvořivost a fantazii, vytváří citlivost ke kráse řeči a pěstuje v dětech umělecké cítění. Právě proto je zařazena společně s hudební a výtvarnou výchovou do RVP PV a RVP ZV. Metody a techniky dramatické výchovy mohou být využívány v průběhu různých činností probíhajících v ZŠ. Na děti působíme především prostřednictvím her rozvíjejících smysly, prostorovou orientaci, pohyb a rytmus. Hra v dramatické výchově je hlavně a zásadně „hrou jako“, „hrou na“ a základem hry je přijetí fikce. Základním metodickým aparátem jsou různé typy rolových postav v různě strukturovaných hrách. Kromě námětových a rolových her využívá dramatická výchova i velké množství průpravných her, cvičení a možnost improvizace. Herecká pohybová výchova rozvíjí fantazii, dává dítěti prostor pro vlastní vyjádření. Děti mají mít možnost
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
popisovat a napodobovat nálady a charaktery osob, zvířat nebo i hudby. Mohou tak rozvíjet svou tvořivost a fantazii, ztrácet ostych a zapojovat se do společných činností. Základním výrazovým prostředkem divadelního umění je fyzické konání. Princip psychosomatické jednoty, tj. jednoty vnitřního světa s tělem, činí dramatickou výchovu jedinečnou v kurikulu školy. Pro dramatickou výchovu je zásadní společné konání, komunikace. Důležitá je motivace a vhodná přitažlivá témata. Velký význam pro dítě má také průběžné hodnocení. Učitel se stává organizátorem učební činnosti dětí, podněcovatelem, ale také jejich spoluhráčem. Měl by vědomě a cíleně pracovat s tvořivým potenciálem dětí a dále jej rozvíjet.
2. Dramatizace Nejčastěji je pojmem dramatizace myšleno převedení epické předlohy do dramatické podoby určené k divadelnímu ztvárnění.
3. Výběr předlohy Nejprve vybereme vhodnou předlohu (pedagog sám, dle svého uvážení nebo společně s dětmi). Ke hře můžeme použít předlohu - tak, jak nám ji autor nabízí (původní) - upravit - pracovat jen s námětem hry - vymyslet hru vlastní. Ta může mít různá témata dle naší volby a představivosti např. regionální (týkající se určité oblasti) historické současné pohádkové sci-fi CZ.1.07/1.2.35/02.0016
4. Základní prvky dramatu Vždy však musí obsahovat tři základní prvky dramatu:
osoby, jednání a z něj vyplývající děj.
5. Forma
klasické drama muzikál, opereta soubor scének taneční divadlo, pantomima melodram (recitace za doprovodu hudby)
6. Rozbor Příběh si společně přečteme a rozebereme s dětmi (o čem je, jaké postavy v něm vystupují, jaké mají vlastnosti, jak asi vypadají, jakým způsobem se pohybují...). Dále si promluvíme o tom, jaký si stanovíme cíl, jaké ponaučení z příběhu plyne atd. Děti mohou přispívat svými nápady, vkládat svým postavám do úst vlastní myšlenky, vymýšlet jiné závěry popř. zápletky atd.)
7. Úprava textu
měl by být srozumitelný měl by poskytovat dostatečný prostor k tomu, aby děti mohly s textem pracovat, popřípadě jej upravit.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
8.
Text rozdělíme na jednotlivé herní situace
Situace Při práci s písničkou, pohádkou nebo příběhem je vhodné celek rozdělit na menší části – situace. Nová situace většinou nastává s příchodem nové postavy, změnou prostředí nebo času. Situace nabízejí různé způsoby řešení. To, že můžeme situaci zastavit, vrátit, zopakovat nebo změnit dává obrovský prostor pro fantazii a tvořivost. Porozumění příčinám jejího vzniku může mít dokonce vliv terapeutický a to i u malých dětí. Role Zvážíme, rozdělení rolí. Každé dítě by mělo mít svou roli, ve které hraje a mluví (není jen držákem kulis). Pomůcky Zvolíme pomůcky, rekvizity, kostýmy. Každý předmět na scéně má mít svůj smysl a účel. Konflikt Konflikt je živitelem děje. Konflikty dělíme na vnitřní, které se odehrávají v nás a vnější, které fungují mezi jedinci či skupinami. Tyto konflikty spolu souvisí a vzájemně se ovlivňují. Hlavním cílem není představení nebo vystoupení, ale společná práce s dětmi, příjemná atmosféra, za které přípravy probíhají, možnosti kreativního vyjádření, spolupráce a radost ze samotné činnosti. Pohybové a vyjadřovací prvky, které chceme použít v dramatizaci, zařadíme už do přípravných cvičení a her. Učitel musí k dětem přistupovat citlivě a brát v úvahu individualitu každého jedince.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Pokud chceme na druhé zapůsobit, nekomunikujeme pouze řečí, ale i tělem. Používáme k tomu takzvanou mimoslovní komunikaci. (pohyby těla, mimika, pohledy...).
9. Výtvarná složka dramatizace Při dramatizacích můžeme použít různé rekvizity, kulisy a kostýmy, které si děti samy nebo s naší pomocí vyrobí. Není důležité precizní propracování rekvizit. Důležité je, aby se děti pro práci nadchly, tvořily s radostí. Výtvarnou složku mohou mít na starost například děti, které se nechtějí přímo účastnit dramatizace. Tím, že se podílejí na tvorbě pomůcek, nejsou “vyřazeni„ z kolektivu, ale naopak, stávají se spolutvůrci.
10. Hudba jako zvuková složka dramatizace Hudba, zvuk a zpěv mohou být významnou složkou při dramatizaci písniček a příběhů. Děti mohou děj obohatit o zpěv, hru na elementární a melodické hudební nástroje nebo hru na tělo. Dobře může posloužit i vhodně vybraná reprodukovaná hudba, která podtrhne jednotlivé situace. Hrát a zpívat mohou samotné postavy příběhu nebo jiná určená skupina hráčů. Každá z postav může mít svou vlastní melodii, která ji charakterizuje. Hra může být vyprávěna slovy a hudbou dokreslována. Dramatická výchova by měla vždy vycházet z individuality dítěte, z jeho zkušeností, fantazie, tvořivosti a ze schopnosti chápat určitým způsobem jevy a situace, se kterými se setkává a které ho obklopují.
Lektoři: Bc. Simona Brázdová Christianová Tomáš Christian Brázda Dipl. um.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Kostýmy z kšiltovek
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Kostým draka
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Co budeme potřebovat
Materiál Barevný karton Bílý karton Kšiltovka Barevné lýko Zelené tričko nebo tunika
Pomůcky Nůžky Lepidlo, lepící pistole Pravítko Sešívačka
Jak na to: 1.
Ze zeleného kartonu vystřihneme obdélník. Kratší strana obdélníku by měla odpovídat rozměru kšiltu. Na kratší straně kartonu prostřihneme oblouk, aby přesně sedl na kšilt. Druhý konec obdélníku vystřihneme do tvaru tlamy draka.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
2.
Z červeného kartonu vystřihneme proužek, který na třech místech nalepíme do tvaru vlnky, vzniknou nám tím dračí nozdry.
3.
Z bílého papíru nastříhejte pruhy. Z každého pruhu vystřihněte z jedné strany zuby, druhou stranu nechte cca 2 cm na přilepení. Zuby draka přilepte k okraji tlamy.
4.
V zakulacených částech tlamy přilepte zuby jednotlivě.
5.
Vzniklou tlamu přilepte ke kšiltu.
6.
Z bílého kartonu vystřihneme dva ovály na oči. K očím můžeme z barevného papíru vytvořit řasy, víčka, panenky a zorničky.
7.
Slepené oko přilepte na čelo kšiltovky těsně nad hranu kšiltu.
8.
Z barevných papírů vystřihneme kolečka, které nalepíme na celý kostým draka. Na tričko či kalhoty můžete použít látkové záplaty, nažehlovací záplaty nebo kolečka našít.
9.
Z barevného kartonu velikosti A3 vystřihněte pět trojúhelníků, které naskládáte kaskádovitě pod sebe a připevníte je k sobě sešívačkou. Vrcholy trojúhelníků ohnete nahoru, jako ostny.
10. Barevnou vlnu, sisal nebo lýko přilepte nebo přišijte na hlavu draka jako vlasy.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
1.
2A.
2B.
3.
4.
5A.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
5B.
6.
7.
8.
9.
10.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Kostým myši
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Jak na to: 1.
Ze šedého kartonu vystřihneme obdélník. Kratší strana obdélníku by měla odpovídat rozměru kšiltu. Na kratší straně kartonu prostřihneme oblouk, aby přesně sedl na kšilt. Druhý konec obdélníku vystřihneme do tvaru čumáku.
2.
Černý měkký papír zmuchláme do kuličky a přilepíme spolu s vousky, které jsme vyrobili z přírodního lýka, na předek čumáku. Z bílého papíru vystřihněte dva zuby, druhou stranu nechte cca 2 cm na přilepení. Zuby přilepte pod čumák.
3.
Z bílého kartonu vystřihneme dva půlovály na oči. K očím můžeme z barevného papíru vytvořit řasy, víčka, panenky a zorničky.
4.
Čumák myši připevníme na kšilt a přilepíme oči.
5.
Z černého a z růžového papíru vystřihneme dva ovály na uši. Růžový ovál bude menší než černý. Spodní strany oválů nastřihneme, přehneme přes sebe a sešijeme sešívačkou. Hotové ucho připevníme lepidlem ke kšiltovce.
6.
Ocásek vyrobte ze starých punčocháčů. Z punčocháčů ustřihněte nohovici. Tu vytvarujte do špičatého tvaru a pak ji zašijte. Obraťte švem dovnitř a roztříhaným zbytkem punčoch vyplňte.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
1.
2.
3.
4.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
5A.
5B.
5C.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Kostýmy z krepového papíru
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Kostým čaroděje
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Co budeme potřebovat
Materiál
Pomůcky
Krepový papír Široká stuha Barevný papír
Nůžky Lepidlo Pravítko Sešívačka
Jak na to: 1.
Ze široké stuhy ustřihněte potřebnou délku tak, aby se dala omotat okolo pasu. Z černého a modrého krepového papíru si nastříhejte proužky na řezačce nebo nůžkami. Rozmotané proužky v půlce přehněte a připevněte sešívačkou ke stuze.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
2.
Takto pokračujte dále až do potřebné velikosti (sukně, plášť).
3.
Ze žlutého, zlatého nebo stříbrného papíru vystřihněte hvězdičky různých velikostí a sešívačkou je přichyťte po ploše celého pláště.
4.
Z většího černého kartonu (nebo dvou slepených) vytvořte kornout tak, aby jeho spodní část byla ve velikosti hlavy. Kornout pak nůžkami zarovnejte do tvaru čepice a pečlivě slepte.
5.
Po obvodu nalepte nebo přišijte lesklé stuhy nebo hliníkovou folii a doplňte hvězdičkami, které byly použity na plášť.
1.
2.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
3.
4.
5.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Kostým víly
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Jak na to: 1.
Vezmeme stuhu příslušné barvy a ustřihneme v potřebné délce tak, aby se dala uvázat v pase. Z barevného papíru vystřihněte různobarevné kytičky a lístečky.
2.
Z krepového papíru nařežte nebo nastříhejte proužky.
3.
Pruh krepového papíru přehněte v půli a přichyťte ho lepidlem nebo sešívačkou na zadní stranu květiny.
4.
Květiny zestuhami postupně přichytávejte vedle sebe na stuhu, až vytvoříte celou sukni.
5.
Na proužky krepového papíru přišijte zelené lístečky.
1.
2.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
3.
4.
5.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Kostým vodníka
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Jak na to: 1. Vezmeme stuhu příslušné barvy a ustřihneme v potřebné délce tak, aby se dala uvázat v pase. Z barevného papíru vystřihněte různobarevná kolečka, která slepte na sebe jako pentličku.
2. Z krepového papíru nařežte nebo nastříhejte proužky, které přichyťte ke stuze, jako u předchozích kostýmů.
3. Pentličku přichyťte přímo na stuhu. 1.
3.
2.
4.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Výroba klobouku
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Co budeme potřebovat
Materiál
Pomůcky
Červený karton Jutová stuha Lýko Barevné papíry
Nůžky Lepící pistole Kružítko
Jak na to: 1. Z červeného kartonu vytvořte válec o průměru hlavy. Plášť válce spojte pevně k sobě.
2. Kružítkem vytvořte kruh tak, aby jeho průměr byl cca o 10 cm větší než průměr válce. Do středu namalujte ještě jeden kruh o velikosti válce.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
3.
Kruh prostřihněte tak, aby vám zbylo pár centimetrů papíru na nalepení, ty pak roztříhejte podle návodu.
4.
Válec připevněte na krempu klobouku. Stejným způsobem vyrobte vršek klobouku.
5.
Ze zelené stuhy vytvořte mašli a svažte lýkem.
6.
Roztřepené lýko připevněte k mašli spolu s vystřiženou květinou z barevného papíru.
7.
Celou kompozici připevněte na klobouk.
8.
Na vnitřní stranu klobouku můžete nalepit proužek s vlasy z krepového papíru.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
1.
2. 3.
3.
4.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
5.
6.
7.
8.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Kostýmy a kulisy z vlnitého papíru
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Kulisa vrby
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Co budeme potřebovat
Materiál
Pomůcky
Barevný vlnitý karton Karton Barevné papíry
Nůžky Lepidlo Sešívačka
Jak na to: 1. Z vlnitého kartonu hnědé barvy vystřihněte tvar kmene stromu a podlepte ho tvrdším kartonem, aby manipulace byla jednodušší.
2. Ze zeleného vlnitého kartonu nastříhejte slabé proužky a přilepte je na vrchní partii kmene jako větvičky vrby. CZ.1.07/1.2.35/02.0016
3. Ze zeleného barevného papíru vystříhejte lístečky a sešívačkou je připevněte na větvičky vrby.
4. Větvičky částečně natáhněte a zafixujte lepidlem. 5. Ke kmenu můžete přilepit trsy trávy, sisal, mech, podle toho kam budete vrbu umisťovat.
1.
2.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
3.
4.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Výroba královské koruny Jak na to: 1.
Z vlnitého kartonu vystřihneme pruh. Na zadní straně si vyznačíme hroty koruny a nůžkami pečlivě vystřihneme po celé šíři pruhu.
2.
Korunu vyzdobíme dle vlastní fantazie (lesklou stuhou, krajkou, či vystřiženými drahokami).
3.
Korunu na zadní straně slepíme tak, aby kopírovala obvod hlavy. Výroba koruny je nenáročná a každé dítě si jí může vyrobit samo dle své vlastní fantazie.
1.
2.
3.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Kulisy z krabic
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Kulisa – skála Jak na to: Budeme potřebovat vetší množství různě velikých krabic. Pár z nich natřeme na černo, zbytek na šedo nebo na hnědo. Různými odstíny barev uděláme patinu a přírodní ráz. Krabice porůznu naskládáme na sebe a spojíme. Doporučujeme udělat skálu z několika částí, aby se s kulisou lépe manipulovalo a dala se převážet. Abychom dosáhli autentičnosti oblepíme skálu přírodním materiálem. Můžeme použít trsy suché trávy, mech, kůru ze stromů, popřípadě větvě či malé suché stromky.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Kulisa – domeček
Jak na to: Z velké krabice, nebo ze dvou menších, vyrobíme základ domku. Horní víko krabice vystřihneme do trojúhelníku. To stejné uděláme i ze zadním dílem.Víko zvedneme a zafixujeme, tím nám vznikne štít střechy domku. Z dvou plátů kartonu vyrobíme střechu a připevníme ji k domku lepidlem či lepící páskou. Na střechu můžeme vyrobit tašky z barevného vlnitého kartonu, nebo můžeme použít různé druhy dřevěné nebo plastové vlny či slámu. Z úzké krabice vyrobíme komín a dle fantazie dozdobíme.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Na domeček můžeme z barevného papíru vyrobit okna, dveře, truhlíky s květinami. Vedle domku může být vyrobený plot se stromem namalován na dalších kartonech.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Kulisy z plátna
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Jak na to: Na kulisy na fotografiích jsme použili bílé plátno zakoupené v co nejširší možné velikosti, abychom ho nemuseli sešívat. Konce zaentlujte, aby se vám plátno nepáralo. Zvolte způsob jakým bude plátno zavěšeno na podiu. V případě, že budete plátno navlíkat na tyč, ušijte z vrchní části tunýlek. Plátno můžete jednoduše pověsit na šnůru a přichytit kolíčky. V případě, že plátno budete posunovat je nejlepší na plátno přišít kroužky (plastové nebo kovové). Kroužky se pak navléknout na lano či provaz, kde se s plátnem dá dobře manipulovat. Bílé plátno pak můžete batikovat a barvit. Různě obarvená plátna lze pak spolu kombinovat. Pečlivě si rozmyslete, jaké kulisy budete potřebovat z důvodů ceny plátna a technické náročnosti. Na kulisu by jste si měli předem udělat barevný návrh. Vždy počítejte s tím, že při barvení plátna je barva trošku jiná než se uvadí na obalu. Pokud máte dostatek času, můžete barvu vyzkoušet na menším kusu plátna a z něj pak ušít nějaký kostým nebo doplněk kulis.
Louka Plátno obarveno na zeleno doplněno barevnými květy vytvořenými z barevného papíru.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Batikování
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Rybník Z prostředka plátna jsme začali svazovat plátno do kroužků tak, aby se vytvořilo několik kruhů v sobě. Plátno jsme pak obarvili na modro a použili ho spolu se zeleným plátnem jako rybník. Do modře obarveného plátna jsme přimalovali pár ryb.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Hrad Plátno jsme obarvili na černo a na něj jsme dokreslili hradby a okno.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Moře
Abychom navodili iluzi vln na moři, plátno jsme složili do harmoniky a na několika místech pod sebou svázali silnějším provázkem. Takto svázané plátno jsme obarvili na modro. Do batikou vzniklých vln jsme dokreslili pár rybiček a sešili ho s plátnem žluté barvy, které má představovat pláž. Žluté plátno jsme ozdobili nakreslenými mořskými živočichy a nakreslili tečky představující písek. Kulisu můžete doplnit mnoha atributy: loď, maják, ostrov, rybářská síť, apod.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Tvoříme pohádku
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
O obru Radobílovi Krajina okolo řeky Labe nebyla vždy tak rovná a úrodná jako je nyní. V dávných dobách to byla krajina drsná, hornatá a neúrodná. Lidé zde byli chudí ale dobrosrdeční a veselí. A aby všem trápením nebyl konec, usadil se zde pod velikým kopcem v jeskyni zlý obr. Po odpolednách si tak z radosti bušil pěstí do skály, až se celá třásla. Lidé mu začali říkat Radobil. Sedláci ze širokého okolí mu museli každý den nosit velké množství jídla a když už nic neměli, obr jim vyhrožoval rozdupáním vesnic. Lidé z vesnic se sešli a radili se, jak by obra vyhnali, ale na nic nemohli přijít. Až jeden mladý dřevorubec, Jakub se jmenoval, slíbil, že obra sám vyžene. Když se ho však vesničané ptali, jak to chce sám udělat , jen se usmíval. Jeho nevěstě Apolence, se ten nápad vůbec nelíbil, ale s Jakubem nebyla žádná řeč. Jednoho rána se potichu vydal do lesa. Věděl, kde žijí ti největší a nejkousavější mravenci z celého Polabí. Ty nasbíral do velké láhve a pečlivě zašpuntoval. Kuba si sedl za jeskyni kde obr žil, a čekal, až zlý obr usne. Když se z jeskyně začalo ozývat pravidelné chrápání a funění, vlezl odvážný Kuba do jeskyně a obrovi nasypal všechny ty mravence do bot. Mravencům se to vůbec nelíbilo a začali obra do nohou kousat . Ten se tak rozzuřil, že vyběhl před jeskyni a začal strašně dupat a skákat. To mravence ještě více vystrašilo a kousali a kousali, co jim kusadla stačily. Obr běhal sem a tam až tu hornatou krajinu udupal na placku. A nakonec skočil do řeky a běžel kamsi k Hamburku. A tak milý Kuba vyhnal obra, a i krajina po jeho řádění už byla rovná a lidem se na ní o hodně lépe hospodařilo. Vesničané Kubu udělali starostou, oženil se s Apolenkou a na té obrem udupané krajině začali spolu také hospodařit.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Scénář 1.scéna - Jeskyně Postavy v 1. scéně: Vypravěč Vesnické ženy - Andula, Bětka, Rozárka Obr Radobíl Vypravěč: „Krajina okolo řeky Labe nebyla vždy tak rovná a úrodná jako je nyní. V dávných dobách to byla krajina drsná, hornatá a neúrodná, lidé zde byly chudí ale dobrosrdeční a veselí. A aby všem trápením nebyl konec, usadil se zde pod velikým kopcem v jeskyni zlý obr. Po odpoledních si tak z radosti bušil pěstí do skály, až se celá třásla. Lidé mu začali říkat Radobil. Lidé ze širokého okolí mu museli každý den nosit velké množství jídla.“ Andula: „běda, běda!“ Bětka: „nemáme co dát dětem k obědu a musíme krmit toho kolohnáta obra Radobíla.“ Rozárka: „Kéž by ho někdo vyhnal.“ Vesnické ženy nesou obrovi velkou ošatku s jídlem. Obr: „Kde jste tak dlouho vy ženštiny nehodné, hubou melete zbytečně a mě hlady v břiše kručí.“ Z jeskyně se ozývají zvuky kručení. Obr: „Jestli mě budete zanedbávat, vstanu a z vesnice vám udělám třísky a z vás mastné placičky na opékání.“ Ženy položí ošatku a s jekotem utíkají do vesnice. Obr ještě chvíli brblá pak mlaská, usne a začno chrápat.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
2.scéna - Vesnice Postavy ve 2. scéně Starosta Jakub Apolenka Vesničané Na scéně se sejdou vesničané včetně Kuby a utvoří hloučky a brebentí. Slovo si vezme starosta. Starosta: „Lidé dobří, svolal jsem Vás, abychom dali hlavy dohromady a pokusili se vyhnat obra Radobíla, který nám za chvilku sní celou úrodu, a my budeme celou zimu hladovět. Je mezi vámi někdo, kdo má nějaký nápad?“ Lidé začnou zase brebentit, ale nikdo se neozve nahlas. Z davu vystoupí dřevorubec Jakub. Jakub: „Já obra vyženu, když nám všem hrozí hladomor.“ Apolenka: „To né Kubíčku, je to nebezpečné a já tě nikam nepustím!“ Jakub: „Neboj se Apolenko, mám to vymyšlené a hned jak se obra zbavíme vezmu si tě za ženu.“ Apolenka: „Nechoď nikam Jakoubku, obr je vztekloun a zašlápne tě jedna dvě.“ Starosta: „ A jak chceš Kubo toho obra vyhnat?“ Kuba: „Nech to ne mně starosto. Jen se zítra ráno někam všichni schovejte a vylezete až vám řeknu. Platí?“ Starosta: „Tak tedy platí, hodně štěstí Kubo.“
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
3. scéna – Les Postavy ve 3. Scéně Kuba Vypravěč Vypravěč: „Kuba chodí po lese a sbírá z mravenišť velké mravence do lahve.“ Kuba: „Tak pojďte kamarádi, ukážete obrovi jak se tancuje rejdovák.“
4. scéna - Jeskyně Postavy ve 4. Scéně Kuba Vypravěč Vypravěč: „Kuba sedí vedle vchodu do jeskyně a drží lahev s mravenci, z jeskyně se začne ozývat funění a chrápání. Z jeskyně koukají velké boty. Kuba se k nim přiblíží a nasype do nich mravence.“ Kuba: „Tak utíkejte mravenečkové a nabruste si kusadla, obr má nohy velké jako kmeny stoletého dubu.“ Obr začne nadávat a boty začnou poskakovat. Scéna zhasne, a ozvou se hromy a rány.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
5. scéna - Vesnice Postavy ve 5. Scéně Vypravěč Starosta Apolenka Vesničané Vypravěč: „Kuba se vrací do prázdné vesnice.“ Kuba: „Vylezte ven sousedé, obr už je pryč a my můžeme slavit.“ Vypravěč: „První vyběhne Apolenka a vítá se s Kubou. Po ní vyjdou všichni vesničané a starosta.“ Starosta: „Děkujeme ti Kubo, že jsi nás všechny zachránil a za odměnu ti předávám svůj starostenský úřad. Zasloužíš si ho.“ Vesničané: „Ať žije starosta Jakub, sláva Jakubovi.“ Apolenka: „A co já Kubíčku.“ Kuba: „Ty jsi má Apolenka a budeš mojí nevěstou.“ Závěrečná scéna svatba, Apolenka má bílé šaty a závoj. Všichni tancují a radují se.
CZ.1.07/1.2.35/02.0016
Postava
Role
Kostým
Rekvizity
Kuba
dřevorubec
bílá košile, plátěné kalhoty
sekera, lahev s mravenci
Apolenka
vesnická dívka, nevěsta Kuby
červená sukně, bílá halenka
závoj, svatební věnec
Obr Radobil
hlas obra
Sedláci
obyvatelé vesnice
plátěné kalhoty, košile, kabáty
vidle, lopaty
Andula, Bětka, Rozárka
Vesnické ženy
dlouhé sukně, bílé halenky
ošatky s jídlem pro obra
Hvýžďala
starosta
černý kabát
klobouk
x
velké boty
http://www.usti-nad-labem.cz/cz/turistum/usti-nad-labem-se-predstavuje/historie-mesta.html