Vývoj tuzemské právní úpravy pojišťovnictví a pojištění

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Vývoj tuzemské právní úpravy pojišťovnictví a pojištění

Bakalářská práce

Autor:

Eva Píchová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Aleš Rozehnal, Ph.D.

červen, 2010

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Praze, dne 29. 06. 2010

Eva Píchová

2

Anotace Obsahem mé bakalářské práce je popis vývoje tuzemské právní úpravy pojišťovnictví a pojištění od jeho historických prvopočátků aţ po současnou dobu. Je zde nastíněna i problematika právní regulace tohoto systému. Rozebírá subjekty provozující činnost v pojišťovnictví a státní dozor. Pojišťovnictví je oblast, která zaznamenala v posledních letech obrovský vývoj. Zasahuje do všech ţivotů osob, jednotlivců i firem na světě. Lidé chtějí být připraveni a chráněni, především v současné době, která je plná nástrah a nebezpečí. Pojištění je chápáno jako jediný způsob, jak se před těmito nástrahami uchránit. Při vypracovávání jsem pouţila jako zdroj informací a inspirace odbornou literaturu, relevantní právní úpravu a internetové zdroje.

Annotation The contents of my bachelor work is about developing domestic insurance and insurance law from its historical Etruscan until present time. There are also issues of legal regulation set forth in this system. Discusses the entities involved in the insurance industry and State supervision in the insurance area., which has an enormous development in recent years. Extends to all the lives of people, individuals and companies in the world. People want to be prepared and protected, especially now, full of day-to-day attentions and danger. Insurance is the only way to protect against these limits. I've used in the elaboration of a source of information and inspiration, technical literature, relevant legislation, and Internet resources.

3

Obsah práce „Vývoj tuzemské právní úpravy pojišťovnictví a pojištění“: Úvod……………………………………………………………………………………... .6 1. Prvopočátky v pojišťovnictví a pojištění……………..……………………………....7 1.1 Období poţárů za vlády Marie Terezie a Josefa II……………………….. .……...7 1.2 Působení prvních pojišťoven………………………………………………….…...8 1.3 Všeobecný zákoník občanský………………………………………………….......8 1.4 Zaloţení první české vzájemné pojišťovny……………………………………….10 1.5 Všeobecné pojistné podmínky…………………………………………………….10 2. Vývoj v období první a druhé světové války (r. 1914-1945)………………………..12 2.1 Vývoj pojištění majetku a odpovědnosti za škody………………………………..12 2.2 Vývoj ţivotního pojištění………………………………………………………….13 2.3 Zajištění……………………………………………………………………………14 2.4 Monopolizace………………………………………………………………………14 2.5 Období mezi roky 1918-1935……………………………………………………...15 2.6 Zákon o pojistné smlouvě………………………………………………………….16 2. 7 Platné normy………………………………………………………………………18 2.8 Pojišťovací regulativ………………………………………………………………21 2.9 Další zákony……………………………………………………………………….22 2.10 Automobilový zákon……………………………………………………………..22 2.11 Nový zákon o pojistné smlouvě………………………………………………….23 3. Další vývoj aţ do roku 2008…………………………………………………………..24 3.1 Vyhlášky ministra financí…………………………………………………………24 3.2 Zákon o pojistné smlouvě…………………………………………………………25 3.3 Zákon o úkolech a organizaci pojišťovnictví……………………………………...26 3.4 Vyhlášky Ministerstva financí…………………………………………………….27 3.5 Nový občanský zákoník…………………………………………………………..28 3.6 Zákon o pojišťovnictví……………………………………………………………30 3.7 Novelizace Hospodářského zákoníku……………………………………………..33 3.8 Obchodní zákoník z roku 1991……………………………………………………34 3.9 Vznik České pojišťovny…………………………………………………………...34 3.10 Zákon o pojištění odpovědnosti za škodu………………………………………..35 3.11 Zákon č. 363/1999………………………………………………………………..36 3.12 Právní úprava rok 2001 – 2005…………………………………………………..37 4

4. Současná právní úprava……….…………………………………………………….41 4.1 Pojišťovny v roce 2010 a jejich hlavní činnost…………………………………..43 4.2 Svaz zdravotních pojišťoven ČR……………………………………....................45 Závěr……………………………………………………………………………………...47

5

Úvod Pojišťovnictví je jedním z nejdůleţitějších odvětví trţní ekonomiky, jehoţ význam neustále roste. S kaţdou oblastí lidské činnosti je spojeno určité riziko. Proto riziku a jeho dopadům je nutné se nějakým způsobem bránit – pojistit. Pojištění se historicky povaţuje za formu přesunu rizika – negativních dopadů nahodilostí, z ekonomického nebo jiného subjektu na speciální instituce – pojišťovnu. Cílem mé práce je nastínit vývoj právní úpravy pojišťovnictví v tuzemsku postupně od prvopočátku aţ po současnost. Ve své bakalářské práci jsem se zaměřila především na nejvýznamnější zákony našeho pojišťovnictví. V první části se budu blíţe zabývat začátky vzniku pojišťovnictví, tj. od 17. století, přes období vlády císařovny Marie Terezie aţ do roku 1907. Druhá kapitola bude především zaměřena na meziválečné období první a druhé světové války. Jako velmi důleţitý právní předpis zmíním Pojišťovací řád a zákon o pojistné smlouvě. Ve třetí části se zabývám jiţ novodobější právní úpravou a to mezi léty 1946 aţ 2008. Poslední část je zaměřena na současnost. Jsou zde vystiţeny platné zákony vydané Parlamentem České republiky. Dále se v této kapitole věnuji výčtu současných pojišťoven působící na území České republiky. Tato bakalářská práce bude zaměřena především na nejdůleţitější změny, které vyplývají z nových právních norem vydané v určitém roce. Závěr mé bakalářské práce bude patřit shrnutí dané problematiky a vlastnímu zhodnocení celého tématu.

6

1.

PRVOPOČÁTKY

V POJIŠŤOVNICTVÍ

A

POJIŠTĚNÍ Historie pojišťovnictví na území dnešní České republiky je doloţena od konce 17. století. Roku 1699 podal Jan Kryštof Bořek návrh na zavedení povinného poţárního pojištění budov v Čechách, kdy v kaţdém městě měl být zaloţen protipoţární fond vytvářený příspěvky občanů. K realizaci však nedošlo. V roce 1777 byla zřízena Pojišťovna proti škodám z ohně na polních zásobách, nábytku, nářadí a dobytku v Brandýse nad Labem, která však neměla dlouhého trvání.

1.1 Období poţárů za vlády Marie Terezie a Josefa II. V této době byly za největší nebezpečí povaţovány poţáry. Nejenţe ohroţovaly majetek bohatých i chudých bez rozdílu, ale často přinášely také ztrátu pracovních příleţitostí. Především zemědělství, které zajišťovalo většinu příjmů a naléhavě vyţadovalo ochranu. Podstatně lépe na tom byla právní problematika pojištění a pojišťovnictví (tzv. „pojistné právo“) za vlády císařovny Marie Terezie1, která se snaţila poškozeným pomáhat dobročinnými akcemi různého druhu, kdy jednou z nejvýznamnější bylo zaloţení Fondu na úhradu škod vzniklých poţáry, povodněmi a nepřízní počasí. Později svými osobními dopisy a patenty podněcovala zakládání pojišťoven jako specializovaných peněţních institucí. Vzhledem k obtíţné hospodářské situaci poválečného období, a také pro odpor stavů, Marie Terezie rozhodnutím ze dne 19. května 1765 nařídila, aby záleţitost zakládání poţárních pojišťoven za stávajících okolností zůstala ještě v klidu. Myšlenka poţárního pojištění v tom čase naráţela na zásadní rozpor mezi panovnickým trůnem2, usilujícím o centralizaci, a místní šlechtou, místními stavy, které usilovaly udrţet si co nejširší samosprávu. Během vlády Marie Terezie bylo sice ještě podáno několik návrhů z nejvyšších míst, ale všechny nakonec ztroskotaly na nezájmu a hlavně odporu především českých a moravských stavů. Po smrti Marie Terezie v roce 1780 přicházely další návrhy na vybudování poţárních pojišťoven, tentokrát však jiţ ze zcela jiných společenských kruhů. Byly to různí niţší a střední úředníci, kteří se seznámili s pojišťovnictvím v zahraničí.

1 2

období vlády1717-1780 trůnem Marií Terezií a později Josefem II.

7

Ze dne 8. května 1791 je znám spis Josefa Griessmayera, písaře městského praţského taxového úřadu. V tomto spisu jde o návrh na zřízení ústavu pro povinné poţární pojišťování budov, jeţ měly být sepsány a odborně ohodnoceny. Byly připojeny vzory přihlášek k pojištění a směrnice pro vnitřní chod pojišťovny. Mezi navrhovatele poţárních pojišťoven, jejichţ skrytým motivem bylo získat dobré místo v „solidním“ podniku, řadíme vídeňského rytíře Jiřího Z Högelmülleru, který ve svém návrhu českým stavům roku 1804 radil zřídit poţární pojišťovnu s povinným přístupem pro všechny majitele budov podle vzoru saského poţárního sdruţení. Po tragických zkušenostech s katastrofálním poţárem v Litomyšli zpracoval litomyšlský hejtman Kallmünzer v dohodě s poddanými litomyšlského panství návrh na zřízení „spolku pro pojišťování proti poţárům, zátopám, nepřízni počasí a úhynu dobytka“.

1.2 Působení prvních pojišťoven Císařský patent ze dne 4. září 1819 vyšel v době, kdy na území habsburské monarchie jiţ působily tři pojišťovny a to „Pojišťovací společnost Přístav-Komárno“ zaloţená roku 1807 jako instituce pojišťující zásilky obilí po Dunaji, „ Zemská poţární pojišťovna“ zaloţená roku 1811 a „Vzájemná poţární pojišťovna pro Horní Rakousy se sídlem v Linci“. V první polovině 18. století se vytvořili podmínky pro přejímání některých poznatků pojistné teorie, která byla jiţ rozvíjena především v Anglii.

1.3 Všeobecný zákoník občanský Počátkem 19. století byl důleţitý vývoj pojistného práva přijetím Všeobecného zákoníku občanského pro veškeré německé země dědičné rakouského mocnářství z roku 1811. Zákoník vycházel nejen z tradic římského práva, ale především zohledňoval koncepci přirozeného práva. Měl 5 částí, z nichţ 1. a 2. část obsahovaly obecná ustanovení a další části upravovaly vztahy mezi rodiči a dětmi, postavení sirotků, osob nemanţelských a osob marnotratných. Byly zde zahrnuty i ostatní předpisy, které v Josefínské době vznikaly. Od roku 1781 to byly např. omezení fideikomis, zrušení nevolnictví, vydání tolerančního patentu, manţelský patent, patent o dědické posloupnosti apod. Poprvé u nás zavádí rovnost občanů před zákonem („co je dovoleno jednomu, je dovoleno kaţdému, co je zakázáno jednomu, je zakázáno i kaţdému“). V některých částech čerpal z přirozenoprávní 8

teorie (odvolával se na přirozený smysl zákona a na přirozená právní základní pravidla, a to např. v § 7 zákoníku). Přiznává člověku vrozená, jiţ rozumem poznatelná práva, např.: „Kaţdý člověk má vrozená práva…3“. Uvozovací patent zákoníku říkal, ţe toto platí s přihlédnutím k poměrům v jednotlivých zemích. Dále se uvádí: „Co je přiměřeno přirozenému právu, má se za to, ţe trvá, pokud se neprokáţe zákonné omezení práv“4. Zákoník se členil na : -

úvod (§ 1 – 14)

-

díl první: O právu osobním (§ 15 – 284)

-

díl druhý: O právu k věcem (§ 285 – 1341)

-

díl třetí: O ustanoveních společných pro práva osobní a práva věcná (§ 1342 – 1502).

Podle tohoto zákonu byly pojistné smlouvy zařazovány mezi tzv. smlouvy odváţné, tedy smlouvy, které „slibují a přejímají naděje ještě nejistého prospěchu“5. Kodex povaţoval za „obvyklý předmět této smlouvy“ dopravní pojištění. Tento zákoník se vůbec nezabýval otázkou zřizování pojišťoven, jejich činnost atd. Proto tato právní úprava pojistné smlouvy rychle zastarala a stávala se předmětem stále důraznější kritiky jak právní teorie, tak právní praxe. Kritikové především poukazovali na to, ţe tehdejší doktrína si dostatečným způsobem neuvědomila pojem výminky a ţe nerozšiřovala mezi podmíněným plněním a podmíněnou smlouvou. Vedoucí myšlenkou příslušných paragrafů bylo, aby ze všech ostatních smluv byla pojistná smlouva „pokud moţno uzavírána co nejméně“6, protoţe bylo zdůrazňováno, ţe ze smluv (jako právě smluv pojišťovacích) vycházely prémie. Tyto prémie7 nemohly být nikdy napadeny z toho důvodu, ţe jsou v nepoměru k tzv. pojišťovacímu riziku. Druhy odváţných smluv byly taxativně uvedeny a to: sázka, hra a los, trhové smlouvy, doţivotní důchody, zaopatřovací ústavy, pojistné a zástavní smlouvy8. Pojišťovací smlouvy byly upraveny v § 1288-1292. Pojistná smlouva je definována slovy: „Vezme-li někdo na sebe nebezpečenství škody, která by mohla jiného postihnout bez jeho zavinění, a slíbí-li mu, ţe mu dá za jistou cenu smluvenou náhradu, vzniká pojistná 3

podle § 16 Všeobecného zákoníku občanského podle § 17 Všeobecného zákoníku občanského 5 podle § 1267 Všeobecného zákoníku občanského 6 podle108/44 a další Všeobecného zákoníku občanského 7 nebo-li pojistné 8 podle § 1269 Všeobecného zákoníku občanského 4

9

smlouva. Pojistitel jest přitom zavázán za nahodilou škodu a pojištění za slíbenou cenu9“. Předmětem pojištění bylo „zboţí, které se dopravuje po vodě a po zemi“10. V § 1290 se uvádělo, ţe pokud se stane nahodilá škoda, za kterou bylo přislíbeno odškodnění, musí pojištěný učinit oznámení pojistiteli a to do tří dnů. Jestliţe tak neučiní, nemůţe prokázat nehodu a pojištěný nemá nárok na pojistnou částku.

Následující paragraf zmiňoval,

ţe „bylo-li jiţ v době, kdy se ujednala smlouva, známo pojištěnému, ţe věc přišla ve zkázu, nebo pojistiteli, ţe jest ve stavu bez nebezpečenství, jest smlouva neplatná“11. „Ustanovení o pojištěních na moři a předpisy o pojištění zápůjček na lodi jsou předmětem námořních zákonů“12.

1.4 Zaloţení první české vzájemné pojišťovny Právní úprava pojištění a pojišťovnictví byla pozitivně řešena patentem Františka I. Ze dne 4. září 1819, jímţ se pojištění povolovalo jen jako soukromé podnikání. V patentu se sice hovoří jen o pojištění poţárním, ale v praxi byl pouţíván i pro ostatní druhy pojištění majetku a odpovědnosti za škodu a také pro ţivotní pojištění. V roce 1821 stát neměl námitek k této zásadě, aby pojišťovny byly zřizovány i veřejnoprávními institucemi, ale ţe i takto zřízené pojišťovny zůstávají soukromými podniky. Druhou zásadou bylo, ţe stát si ponechává výsady, pokud šlo o zřizování pojišťoven, tak i pokud šlo o jejich další činnost. Rozhodující význam pro uspokojování pojistných potřeb mělo zakládání „domácích“ a zahraničních pojišťovacích institucí na našem území. První česká vzájemná pojišťovna byla zaloţena v roce 1827 v Praze a jejími zakladateli byli Josef Matyáš hrabě z Thunu a Hohensteinu a František Josef hrabě z Vrtby. Oba zakladatelé patřili mezi příslušníky hospodářsky podnikové šlechty. Stanovy podléhaly císařskému schválení.

1.5 Všeobecné pojistné podmínky Nařízení Ministerstva vnitra, práv, obchodu s financí č. 31/1896 Sb., o zakládání, zřízení a hospodaření pojišťoven, tzv. pojišťovací regulativ, prováděcí předpis tzv. starého

9

podle § 1288 Všeobecného zákoníku občanského podle § 1289 Všeobecného zákoníku občanského 11 podle § 1291 Všeobecného zákoníku občanského 12 podle § 1292 Všeobecného zákoníku občanského 10

10

spolkového zákona č. 253/1852, omezil právní dţungli, jeţ v našem právním prostředí vyvolal vznik mnoha akciových pojišťoven a jiných společností, jeţ regulovaly pojistné vztahy speciálními vlastními pojistnými podmínkami. Tímto nařízením byl do pojišťovnictví zaveden nutný státní dozor, regulace zakládání a hospodaření pojišťoven, stejně tak jako vydávání koncesí a stanovení primárních zásad, aplikovaných do pojistných podmínek. Tyto pojistné podmínky se povaţovaly za soubor obchodních pravidel a obchodních mravů, které byly vytvořeny jednou skupinou pojistitelů. Tyto všeobecné pojistné podmínky slouţily jako podklad právního posouzení v kaţdém jednotlivém případě. Těmto smluvním ustanovení se musel kaţdý, kdo si chtěl opatřit hospodářské pojištění podrobit. Pojišťovnictví mělo ještě tzv. patriarchální charakter, coţ znamenalo, ţe proti málo pojišťovacích společností stálo mnoho nepojištěných osob. Příslušná ustanovení občanského i obchodního zákoníku neodpovídala potřebám pojišťovacích společností. Proto hlavní roli hrály všeobecné pojistné podmínky, které se nakonec staly základním právním podkladem pojišťovacích smluv. Obsahovaly předmět smluv ve všech podstatných bodech, takţe se smlouva přizpůsobovala individuálním potřebám pojistníka. Tyto všeobecné pojistné podmínky podléhaly státnímu schválení. Nejdůleţitější body, které všeobecné pojistné podmínky zakotvovaly, můţeme rozdělit do 8 základních bodů: 1. definice případů, pro jejichţ následky se pojištění uzavíralo, plus případy, které byly vyloučeny z pojištění 2. předmět pojištění 3. způsob pojištění – při pojištění ţivotním a při pojištění majetku 4. povinnosti pojištěného – pravdivý popis veškerých momentů nebezpečí, placení pojistného 5. povinnosti pojistitelů – oznámit pojištěnému, ţe byl jeho návrh přijat, popřípadě zamítnut, včasné vyšetření škody 6. zásada vyšetření škody a placení náhrady 7. zvláštní případy 8. výjimečné podmínky. Nutnost nové, podrobnější právní úpravy pojistné smlouvy se ukazovalo čím dál více jako nutnost. Návrhy na novou zákonnou úpravu pojišťovací smlouvy se začaly objevovat jiţ v posledních třiceti letech 19. století. Tyto návrhy byly však nezdařené. Rozhodujícím rokem se stal rok 1905. Návrhy na úpravu byly odpovídající potřebám tehdejšího 11

hospodářského ţivota. Tento návrh byl 19. prosince 1907 předloţen panské sněmovně k ústavnímu projednání. Konečným projednáním byly návrhy přijaty 28. prosince 1909. V roce 1912 proběhly menší změny, spíše formálního charakteru, a navrhl nové ustanovení o exekuci na pojistný nárok. Problematika právní úpravy pojišťovacích smluv se však stávala stále častěji předmětem diskuse v odborném tisku, ale ještě závaţnější bylo, ţe soudní rozsudky se odvolávaly na jednotlivá ustanovení tohoto návrhu. Právní nejistota se tím ještě více prohlubovala.

12

2.

VÝVOJ

V OBDOBÍ

PRVNÍ

A

DRUHÉ

SVĚTOVÉ VÁLKY (r. 1914-1945) Situace právní nejistoty se objevila v době vypuknutí první světové války, v létě roku 1914. Zakladatelský ruch v českém pojišťovnictví, který se rozvíjel od začátku 20. století, za války ustal. V období mezi roky 1914-1918 nevznikla v Českých zemích ţádná pojišťovna. Činnost všech pojišťoven z nepřátelských států na celém území monarchie byla postavena pod přísný státní dohled, ale ve většině případů však mezi vedoucími představiteli domácích a zahraničních pojišťoven ze států „dohody“ platila soukromá takzvaná „gentlemanská dohoda“, ţe po válce ať dopadne jakkoliv, nastane původní stav. Také proto byl přístup úřadů k těmto pojišťovnám rozdílný. V rámci totální blokády proti Ústředním mocnostem přerušily vlády Dohodových mocností krátce po vypuknutí války všechny styky, tedy i styky pojišťoven se zeměmi monarchie. Kaţdá obchodní smlouva, dohodnutá před válkou kteroukoliv „dohodovou“ zemí, byla prohlášena za „zmrazenou“, smlouva uzavřená po počátku války byla prohlášená za neplatnou. Z těchto opatření vyplývalo, ţe občan, pojištěný u některé z „dohodových“ pojišťoven, mohl očekávat pojistné, jen v tom případě, ţe jeho pojišťovna, měla dostatečné rezervní fondy, ale díky opatřením z roku 1896, zahraniční pojišťovny tyto fondy opravdu měly, a proto mohly i během války (pod státním dozorem) své pojišťovací závazky ve většině případů splnit. Tohoto zákazu styku se zahraničím mělo za důsledek, ţe Vídeňské úřady zesílily nátlak na slovanské pojišťovny v monarchii.

2.1 Vývoj pojištění majetku a odpovědnosti za škody Stejně

jako

v předcházejících

historických

etapách

v pojištění

majetku,

úrazu

a odpovědnosti za škody stále hrálo daleko nejvýznamnější roli poţární pojištění. V průběhu roku 1914-1918 se v poţárním pojištění projevila dlouhodobá tendence (prudký pokles poţárních škod v období hospodářských krizí a především za válek).

13

Publikace13 uvádí: „Také statistika ze světové války je obdobná. V procentech přijaté prémie bylo poţárních škod: 1913- 97 %, 1914-81,6 %, 1915 – 75,4 %, 1916 – 30,2 %, 1917 – 42,2 %, 1918 – 28,7 %, 1919 – 26,2 %, 1920 – 44,4 % od těch do ne pod 40,0 %…“ Vysvětlení je prosté. V době, kdy je měna stabilní, nemusí pojištěný tak bedlivě dbát o svůj pojištěný nemovitý a movitý majetek. V době inflace je však movitý i nemovitý majetek v poměru k nestabilní měně představuje takzvanou „stálou hodnotu“. V období války ukazují narůstající význam české pojišťovny a zajišťovny v Českých zemích v rámci rakousko-uherského pojišťovnictví. Úrazové pojištění patřilo mezi relativně výnosné druhy pojištění, a proto „domácí“ pojišťovny neustále vytlačovaly pojišťovny ze zemí „Dohody“, jejichţ podíl klesl od roku 1890 do roku 1914 o 4,3 % z 8,9 % na 4,4 %. Pro soukromé pojišťovny se v průběhu války neustále zhoršovaly podmínky pro vedení pojištění proti vloupání. Přes potíţe, které nastaly s výkladem pojmu vloupání ve válkou postiţených oblastech, a i přes nárůst počtu vloupání v průběhu války, patřilo toto pojištění mezi nejvýnosnější pojištění. Proto jej začalo zavádět více pojišťoven a to také způsobilo, ţe poslední dva roky války přinesly soukromým pojišťovnám většinou pouze ztráty.

2.2 Vývoj ţivotního pojištění Po zakolísání na počátku války se ţivotní pojištění začalo pomalu rozvíjet, protoţe všechny ţivotní pojišťovny měly dostatečné rezervní fondy, aby mohli pokrýt všechny své závazky, také vznikly nové druhé pojištění například „válečné pojištění“. Některé pojišťovny ukazovaly prozíravost tím, ţe své přebytky ukládaly do nemovitostí a ne do znehodnocujících hotových peněz, nebo v nejistých cenných papírech. Naproti tomu většina slovanských pojišťoven a mezi nimi i pojišťovny české, omezovalo sepisování válečných půjček na minimum. Základní a také nejdůleţitější druhy pojištění – poţární, úrazová a ţivotní byly trvale výdělečná, i kdyţ zisk kaţdým rokem kolísal v průměru okolo 6 %. Mimořádně výnosné se projevili pojištění majetku, třeba pojištění proti krádeţi vloupáním. 13

podle 31/116

14

Naproti tomu pojištění hospodářských zvířat byly velmi prodělečné. Dobré výsledky v základních druzích pojištění umoţňovalo provozovat i ztrátové druhy pojištění. I v průběhu války platily všechny poţární pojišťovny poţární daň a snaţily se poskytnout příspěvky na poţární vybavení dobrovolných hasičů.

2.3 Zajištění Přestoţe zuřila světová válka, která rozbila mezinárodní pojistný trh, udrţovaly největší pojišťovny neoficiální styky se zahraničními pojišťovnami přes své obchodní partnery v neutrálních zemích. V tomto čase pokračovala První česká zajišťovací ve své činnosti s velkými obtíţemi. V roce 1914 byla poznamenána začátkem války, protoţe musela zrušit své obchodní styky v různých teritoriích, coţ znamenalo pokles na zajistném o jednu třetinu oproti minulému roku. Ale i přes oslabení obchodů byl také tento rok zaznamenán zisk. V druhém roce světového konfliktu klesl příjem o další polovinu v porovnání s rokem 1913, ale v dalších letech byl zaznamenán menší vzrůst navázáním nových obchodních styků.

2.4 Monopolizace V průběhu války hrál rozhodující úlohu Svaz soukromých pojišťovacích ústavů ve Vídni. Rozhodujícím

v tomto

smyslu

bylo

vytvoření

praţského

sdruţení

pojišťoven,

o kterém bylo napsáno: „Některé společnosti se sídlem v Čechách se spojily v červenci 1915 do Praţského sdruţení pojišťoven, které si vytyčilo za cíl pěstovat a rozvíjet domácí pojišťovnictví ve věcech společného zájmu v důleţitých provozních otázkách při respektování přátelských vztahů k současné organizaci rakousko-uherského pojišťovnictví. Je třeba jen doufat, ţe toto nové sdruţení nebude sledovat ţádné zvláštní zájmy, ale bude dodrţovat svůj vlastní program, protoţe jen solidarita všech společností monarchie zaručuje úspěšnou obhajobu zájmů soukromého pojišťovnictví14.“

14

podle rakouské ročenky

15

Vytvořením Praţského sdruţení pojišťoven si české burţoazie, vybudovala základy své vlastní kartelové organizaci, která sehrála významnou roli při vzniknutí československého soukromého pojišťovnictví po roce 1918. Svaz soukromých pojišťovacích ústavů po dobu války věnoval velkou pozornost školení zaměstnanců domácích pojišťoven a dále věnoval pozornost rozvoji pojistné teorie.

2.5 Období mezi roky 1918-1935 Vznik Československé republiky v roce 1918 byl pro vývoj pojišťovnictví mezníkem. Aby se zajistily nároky našich občanů, vydalo praţské místodrţitelství vyhlášku, ve které určovalo, ţe veškeré akciové společnosti, musí mít v Československo zastoupení, jestliţe mají hlavní sídlo mimo území Československa. Také bylo nařízeno všem zahraničním pojišťovacím ústavům, aby uloţily kauci u Zemské banky království českého. Smyslem tohoto opatření bylo zajistit vytvoření fondů pro splnění závazků, které u nás tyto zahraniční společnosti měly. Ale toto nařízení nehodlaly všechny banky respektovat. Recepční normou, zákonem č. 11/1918 Sb., byl v plném rozsahu převzat právní řád rakousku-uherské monarchie. V důsledku toho tak zůstal v českých zemích v platnosti zákon č. 501/1917 ř. z., o pojišťovací smlouvě a pojišťovací regulativ nařízení č.31/1896 ř. z. Historie tohoto zákona sahá do Rakouska-Uherska. Pojistná smlouva podle všeobecného občanského zákona patřila mezi takzvané smlouvy „odváţné“, tedy smlouvy, kterými se slibuje a přijímá naděje nejisté výhody. Navíc se jednalo pouze o pojištění škod, tento zákon neobsahoval ţivotní pojištění, protoţe toto pojištění mohlo nabádat k sebevraţdám. Válečné události a hospodářsko-politická situace ještě prohloubily nutnost rozvoje pojišťovnictví, a tak vláda přijala reformu v oblasti pojišťovnictví a to 22.listopadu 1915 Pojišťovacím řádem. Některé normy tohoto pojišťovacího řádu vstoupily v účinnost 1. ledna 1916, ostatní aţ 1. ledna 1918. Tento pojišťovací řád byl vydán bez souhlasu parlamentu, coţ mělo za výsledek, ţe justiční výbor poslanecké sněmovny zaujal zamítavé stanovisko a nařídil novou osnovu zákona o pojišťovací smlouvě.

16

2.6 Zákon o pojistné smlouvě Tento nový zákon se měl vytvořit na základě vydaného pojišťovacího řádu s přihlédnutím k návrhům obsaţeným v pamětním spisu pojišťoven a jejich připomínkám. Roku 1917 byl oběma směnovými schválen Zákon o pojistné smlouvě pod číslem 501. Tento zákon byl postaven na jiţ vţitém chápání pojistné smlouvy, pro které bylo charakteristické: podstatou smlouvy měla být nejistota o výsledek. Tato nejistota mohla být různá. Dalším znakem měla být skutečnost, ţe plnění slouţí ke krytí určitých majetkových potřeb. Třetím znakem byl způsob ustanovení pojistníkova plnění. Od 1. ledna 1918 vstoupily do účinnosti jen ty normy, které nahrazovaly pojišťovací řád. Ostatní normy měly vstoupit do účinnosti od 1. ledna 1919, avšak daná situace v Československu způsobila, ţe tyto normy nevstoupily formálně v účinnost nikdy. Proto platila pouze ustanovení § 9-21, s výjimkou § 13 odst. 1 a § 17. Tyto paragrafy se týkaly: -

umoření pojistky a náhradní pojistky

-

pojistníkova práva na opis

-

rozhodčího soudu

-

místní soudní příslušnosti

-

smluvních ohlášek a prohlášení

-

vědomosti pojistitele o okolnosti, jeţ má být ohlášena

-

změny pojistníkova bydliště

-

konvenční pokuty

-

prodlouţení smlouvy mlčky a trvalého pojištění

-

promlčení

-

omezení pojistného nároku lhůtou

-

vlivu konkurzu a vyrovnávacího řízení na pojišťovací smlouvu.

Dále se v účinnost dostaly § 23 odst. 4, § 24-27 a § 31. Tyto paragrafy se týkaly: -

pojistného období jeden rok

-

povahy pojistného jako dluhu

-

způsobu placení

-

kompenzace vůči třetím osobám

-

pojistitelova práva na sníţení pojistného.

17

Velmi důleţitý byl i paragraf 32 o prodaných doloţkách. Tímto předpisem chránil zákonodárce pojistníka před neodůvodněnou ztrátou nároku na pojistitelovo plnění pro porušení oznamovacích povinností, bezpečnostních předpisů, atd., jeţ byly podepsány ve smlouvě. Všeobecní podmínky pojistníka se upravovaly v §39 a 41 a jednalo se o: -

ohlášení pojistiteli, ţe vznikla pojistná příhoda

-

poskytnutí pojistiteli ţádané vysvětlení

-

umoţnění pojistiteli potřebná šetření.

Důleţité ustanovení bylo zakotveno v § 50, odst. 1, který zaváděl pojem pojistného zájmu jako předmětu pojišťovací smlouvy. Nikoli věc sama, nýbrţ hospodářský zájem byl předmětem smlouvy. Vedle pojistného zájmu upravoval zákon v § 63 pojem zájem na pojištění., coţ představovalo moţnost nastoupení pojistné příhody. Jednalo se o zásady, ţe bez nebezpečí není pojištění. Moţnost rozvázání smlouvy upravovaly §64-68, za podmínek, ţe došlo k zcizení nemovitosti. Pojištění proti krupobití a dobytčí pojištění se upravovaly v § 94 a 109. Mezi hlavní druhy pojištění proti škodě patřily: -

poţární pojištění – pojistitel ručí za škodu, která byla způsobena poţárem, bleskem nebo výbuchem. Škoda musela být nahrazena za přímé nebo nepřímé působení ohně, hašení nebo strţení popřípadě vyklízení jako ochrana při poţáru. V opačném případě nárok na škodu nenastal v případě, kdy se jednalo o škodu způsobenou zemětřesením, válečnými událostmi, vzbouřením či povstáním.

-

pojištění krupobití

-

pojištění dobytka

-

dopravní pojištění – pojistitel nese nebezpečí, kdyţ mu bylo vydáno zboţí při dopravě posout nebo po vnitrozemských vodách. V opačném případě pojistitel neručil

za

škody

způsobené

odesílatelem

nebo

příjemcem

z úmyslu

nebo z nedbalosti, za škody způsobené přirozenou povahou zboţí, vadným obalem. -

odpovědnostní pojištění – pojistitel byl zavázán zprostit pojistníka škody z plnění třetí osobě. 18

Třetí část zákona se zabývala ţivotním pojištěním. Tento druh pojištění měl velmi pomalý vývoj. Zákon však konstatoval, ţe „při pojištění na ţivot jest pojišťovatel povinen zaplatit smluvený obnos kapitálu nebo renty po dostavení se příhody pojistné“15, podle toho se pak pojistné příhody členily na tyto druhy pojištění: -

pojistná příhoda, na níţ bylo plnění vázáno, mohla být buď smrt osoby, na jejíţ ţivot bylo pojištění uzavřeno nebo skutečnost, ţe tato osoba po uplynutí určité doby bude ještě ţít

-

pojistná příhoda byla jistá, nejistá byla pouze doba, kdy nastane

-

uzavření pojistky na tzv. cizí ţivot.

Dále se zákon zabýval i pojištěním nemocenským. Posledním pojištěním, které zákon upravoval, bylo pojištění úrazové. Zde měl pojistitel povinnost platit ve smlouvě smluvený kapitál nebo důchod. Pátý oddíl zákona obsahoval závěrečné a přechodné předpisy upravující působnost tohoto zákona a stanovující jeho účinnost.

2. 7 Platné normy V této době bylo převzato z Rakouska-Uherska 18 velkých pojišťoven a také některé menší pojišťovny. Další normou, která zůstala v platnosti, bylo nařízení č. 31/1896 ř. z., o zakládání, zařízení a hospodaření pojišťoven, a předpisy jej měnící a doplňující, toto nařízení bylo později upravováno. Důleţitý krok na cestě k získání kontroly nad pojišťovnictvím byl učiněn v červnu 1919 vládním nařízením č. 321 Sb., kterým se novelizoval pojišťovací regulativ. Podle ministerstva vnitra předkládaly pojišťovny dva výtisky platných stanov a účetní uzávěrku za poslední rok.

15

podle zákona O pojistné smlouvě

19

Pro další vývoj pojišťovnictví, bylo důleţité ustanovení §6 tohoto nařízení, které povolovalo zahraničním pojišťovnám provozovat činnost na území republiky, pokud zde měly před 28. říjnem 1918 pobočky, za předpokladu, ţe splní poţadavky kladené státní správou. Toto svolení bylo dáno ovšem pouze prozatímně. Pokud chtěli pokračovat v obchodování, byly povinny si do tří měsíců vyţádat povolení od ministra vnitra. Tyto pobočky pak musely být řádně vnitřně vybudovány, opatřeny dokumenty potřebnými k řádnému provozování činnosti a finanční prostředky pokud moţno v československé měně. K další

úpravě

„pojistného

práva“

došlo

nařízením

vlády

č.

238/1921

Sb.,

kterým se pojišťovnám stanovila povinnost ukládat třetinu majetku z tuzemského obchodu ve státních cenných papírech. Otázky postavení cizích pojišťoven, platnost smluv a závazku z nich plynoucích se staly obsahem mírových smluv mezi vítěznými dohodovými státy a jejich spojenci na straně jedné a poraţenými státy bývalého paktu Ústředních mocností na straně druhé. Pro Československo měla význam v prvé řadě smlouva saint-germainská z 10. září 1919, jejíţ čl. 272 určoval, ţe ty společnosti, jeţ měly dříve sídlo na území mocnářství, mohou v Rakousku provozovat dalších 10 let obchody. Rakousko se zároveň zavázalo, ţe je nezatíţí ţádnými mimořádnými dávkami nebo poplatky, které by zároveň neuvalilo na svoje vlastní pojišťovny. Československá republika neprojevovala zpočátku příliš mnoho ochoty připustit na svém území větší aktivitu cizích pojišťoven. Vládní nařízení č. 402/1919 Sb., kterým byl ministr spravedlnosti zmocněn, aby v dohodě s ministry financí a spravedlnosti, sjednal a schválil poţadavky pro převod pojištění od cizozemských ústavů, domácími, pokud by se jednalo o smlouvy sjednaná našimi občany. Tento postup vlády plně schválil právní výbor Poslanecké sněmovny parlamentu. České pojišťovny se ovšem s touto linií nechtěly zpočátku smířit. Například I. Sjezd svazu českých assekuračníků se v roce 1920 zásadně vyslovil proti podnikání cizích pojišťoven u nás a totéţ stanovisko zaujal i Svaz československých pojišťoven, úředníci pojišťoven apod. Od počátku 20. let bylo ostatně postavení cizích pojišťoven řešeno ve smlouvách, která republika začala sjednávat. Tak v čl. X. hospodářské smlouvy s Německem 20

z 29.

června

1920

se

stanovilo,

ţe

všechny

společnosti,

včetně

pojišťoven,

které provozovaly obchody v Československu na základě předchozích povolení, měly do šesti měsíců po nabytí účinnosti této dohody poţádat o povolení k podnikání nebo svojí činnost zastavit. Po dobu vyřizování ţádosti mohly pokračovat v dosavadní činnosti. Jestliţe bylo jejich působení povoleno, neměly znovu odvádět poplatky z té části kapitálu, za který dříve zaplatily. Oba státy se zavázaly, ţe s uvedenými společnostmi bude zacházeno stejně, jako s obdobnými institucemi kterékoli třetí země, zejména budou téţ uplatňovat veškerá práva i v soudním řízení. V dubnu 1921 uzavřelo Československo především dohodu, na jejímţ základě bylo návrh o přerušení sporu o splnění peněţitých závazků ve starých rakouských korunách. Protoţe se po rozpadu habsburské monarchie začala měna rozvíjet rozdílně. To všechno vedlo k tomu, ţe věřitelé usilovali získat své dluhy v měně pevné a dluţníci se snaţili platit v měně znehodnocené. Důsledkem toho byly časté spory, tyto spory byly nejčastěji mezi Rakouskem. Podle něj nemohly být po stanovenou dobu soudně vymáhány peněţité závazky na rakousko-uherské koruny. Podobný účel sledovalo i vládní nařízení č. 213/1923 Sb., kterým se přerušovaly spory na peněţité závazky znějící na rakousko-uherské koruny vzniklé z pojišťovacích smluv s německými soukromými pojišťovnami. 4. května 1921 uzavřelo Československo obchodní smlouvu s Rakouskem, podobné té co se uzavřela v roce 1920 s Německem. Dne 6. dubna 1922 se sešli v Římě zástupci vlád různých zemí, toto setkání představitelů bylo první svého druhu, na kterém byly přijaty otázky o soukromých pojišťovnách, které působily na území bývalé rakousko-uherské monarchie. Nařízení vlády ČSR č. 307/1922 Sb., z 19. října 1922 o zřizování, postavení a hospodaření soukromých pojišťoven na Slovensku a Podkarpatské Rusi (tzv. slovenský pojišťovací regulativ). Tento regulativ měl pět částí: -

část A- zřizování pojišťoven

-

část B – právní postavení a obsah činnosti

-

část C – hospodaření pojišťoven 21

-

část D – státní dozor

-

část E – dodatek o menších vzájemných pojišťovacích spolcích.

Členění i obsah slovenského pojišťovacího regulativu bylo stejné jako toho, jenţ platil v českých zemích. Výnos ministerstva vnitra č. 31694 z 30. dubna 1924 upozorňoval soukromé pojišťovny, které provozují soukromé pojištění, které provozují ţivotní pojištění, musejí uzavírat pojištění pouze v československé měně. Koncem roku 1924 vyzvalo ministerstvo spravedlnosti Svaz československých pojišťoven, aby vypracoval svůj návrh zákona o pojistné smlouvě, který se měl stát i základem pro vládní osnovu. Zákonem č. 172/1925 Sb., bylo u nás poprvé zavedeno povinné pojištění provozovatelů letadel. Podle § 38 tohoto zákona museli drţitelé prokázat, ţe jsou buď pojištěni na zabezpečení nároků třetích osob na náhradu škody způsobené provozem letadla. V souvislosti s absencí podrobné právní úpravy vyřešil v roce 1925 Nejvyšší správní soud judikátem otázku rozdílu mezi spolky pojišťovacími a podpůrnými. Za pojišťovací měly být povaţovány ty, u kterých se určovalo, ţe v případě řádného zaplacení určených částek bude členům, kteří utrpěli škodu, poskytnuto plnění ve stanovené výši. V době První republiky byly uvedeny zákonné ustanovení, které upravovala právní poměry v soukromém vlastnictví, tyto ustanovení se dělily na dvě části: -

pojistné právo správní, týkalo se, zejména státního dohledu nad soukromými pojišťovnami, tedy hlavně takzvaný pojišťovací regulativ.

-

pojistné právo soukromé, týkalo se, smluvního poměru mezi pojišťovnou a pojištěným, také zákon o pojistné smlouvě.

2.8 Pojišťovací regulativ Základní právní normou, bylo nařízení ministerstev vnitřních věcí, práv, obchodu a financí z 5. března 1896 číslo 31/1896 ř. z., tzv. pojišťovací regulativ. Ten obsahoval pět částí.

22

Později byl pojišťovací regulativ doplněn ještě dalšími právními předpisy. Československá republika vydala zákon č. 321/1919 Sb., v tomto nařízení je psáno, ţe všechny pojišťovny musí předloţit své všeobecné pojistné podmínky a tabulky čistých prémií, které pojišťovny pouţívaly.

2.9 Další zákony Vládní nařízení č. 321/1919 Sb., jímţ se mění, po případě doplňují některá ustanovení ministerského nařízení ze dne 5. března 1896, č. 31 ř. z. (pojišťovacího regulativu). Vládní nařízení č. 505/1920 Sb., jímţ se mění § 5 pojišťovacího regulativu. Zákon č. 65/1922 Sb., kterým se doplňují a mění dosavadní předpisy o pojišťovnách. Oddíl A vládního nařízení č. 307/1922 Sb., o zřizování, zařízení a hospodaření soukromých pojišťoven na Slovensku (pojišťovací regulativ).

2.10 Automobilový zákon Ve dvacátých letech se velmi rychle začínal vyvíjet automobilismus, a proto nastaly změny v právní úpravě, proto také bylo vydáno vládního nařízení č. 156/1927 Sb. Tato situace společnosti koncem dvacátých let a začátkem třicátých let si však vynutila řadu dalších právních zásahů v oblasti pojišťovnictví. Jedním z nejvýznamnějších předpisů, byl zákon o obligatorním pojištění zákonné odpovědnosti pro všechna motorová vozidla, slouţící dopravě osob. Podle stavu byly nárok osob, který utrpěli škodu provozem motorového vozidla. Rozšířením automobilismu začaly vyţadovat zásadnější změny v právní úpravě, zejména v tom směru, aby nároky poškozených byly zajištěny dalšími právními předpisy. Automobilový zákon pro motorová vozidla byl vydán v roce 1935, v něm bylo nařízeno, ţe osoba provozující vozidlo musí být pojištěna proti následkům odpovědnosti z provozu, jedinou výjimkou měly vozidla pro vojenské účely.

23

Podle citovaného automobilového zákona byl rovněţ zřízen Fond pro podporu při úrazech motorovými vozidly se sídlem v Praze, do něhoţ plynuly uvedené pokuty. Příjmy tohoto fondu byly rozmanité. Kromě uvedených pokut sem plynuly i pokuty koncesionářů ţivnostenské autodopravy, kteří rovněţ nevyhověly povinnosti pojistit motorové vozidlo.

2.11 Nový zákon o pojistné smlouvě Dne 3. Července byl vydán zákon č. 145/1934 Sb., tento zákon byl rozdělen do pěti částí. Tento zákon byl v naší historii prvním zákonem, který upravil smluvní pojistné právo pro celé území Československé republiky. Tento zákon byl provizorní a jeho autoři počítali s jeho postupným upravováním v souladu s obdobnými úpravami platnými v ostatních evropských státech, i přes to se ale tento zákon vyznačoval vysokou kvalitou. První část se věnovala všem pojistným odvětvím, druhá část se věnovala pojištění proti škodě, ve třetím bylo popsáno ţivotní pojištění, čtvrté obsahoval úrazové pojištění a pátá část obsahovala závěrečná ustanovení. V tomto zákonně byla vyřešena úprava uzavření pojistné smlouvy a také moţnost od ní odstoupit. Nejvýznamnější událostí v oblasti právní úpravy pojištění však bylo nesporné prosazení unifikace pojistného soukromého v roce 1934. Pokusy o reformu a sjednocení soukromého práva pojistného byly učiněny v podstatě od počátku republiky.

24

3. DALŠÍ VÝVOJ AŢ DO ROKU 2008 Poválečný vývoj pro československé pojišťovnictví nebyl vůbec příznivý. Zásadní význam pro pojišťovnictví bylo vládní nařízení ze dne 30. října 1946, č. 215 Sb., kterým se prováděla některá ustanovení dekretu prezidenta republiky č. 103/1945 Sb., o znárodnění soukromých pojišťoven. Podle této vyhlášky soukromé (smluvní) pojišťovnictví zahrnovalo pojišťovny se sídlem na území Československé republiky, provozující po ţivnostensku soukromé (smluvní) pojištění s veškerými jejich právy a závazky, jakoţ i československé stavy pojištění, coţ byl úhrn pojistných smluv na území Československé

republiky,

uzavřených

pojišťovnami,

které

na

tomto

území

po ţivnostensku provozovaly pojištění a měly sídlo mimo toto území. O tomto rozhodovalo Ministerstvo financí jako dozorčí úřad nad soukromým (smluvním) pojišťovnictvím. Další část nařízení se soustředila na pojišťovny – národní podniky. Počet těchto národních podniků určovala vláda, usnášela se na jejich stanovách a určovala, který den platí za den vzniku národního podniku. Rozhodovala i o tom, v která práva a závazky znárodněných ústavů kaţdý národní podnik vstupuje. Zbytek ustanovení se zabýval především personálními otázkami, jako úkol představenstva v co nejkratší době uspořádat provoz podniku a to účelně a hospodárně, dále počet zaměstnanců, který mohl národní podnik zaměstnávat a platové skupiny zaměstnanců. Národní podniky musely povinně uţívat ve své firmě označení „národní podnik“ v nezkráceném znění. Menší pojišťovny však toto označení pouţívat nesměly. Národní podniky se musely zapisovat do obchodního rejstříku. Členem představenstva mohl být jmenován nebo volen pouze oprávněný československý státní příslušník, který měl potřebné odborné znalosti a zkušenosti a měl trvalé bydliště v Československé republice. Funkční období člena představenstva bylo stanoveno na tři roky.

3.1 Vyhlášky ministra financí V roce 1948 byly vydány dvě rozhodující vyhlášky Ministerstva financí a to: -

Vyhláška ministra financí č. 977 o sloučení pojišťoven, národních podniků ze dne 25. května – došlo ke sloučení 4 pojišťoven, národních podniků a to: Pojišťovna Slavia, Praţská pojišťovna, Pojišťovna Slovan a Nemocenská pojišťovna) s První

25

československou pojišťovnou, národním podnikem. Oficiální název pak zněl: Československá pojišťovna, národní podnik se sídlem v Praze. -

Vyhláška ministra financí č. 978, kterou se vyhlašovaly stanovy Československé pojišťovny, národního podniku, ze dne 25. května – byl zde vymezen český a slovenský název a dále právní povaha. Dále se uvádělo, ţe tato pojišťovna je majetkem státu a samostatnou právnickou osobou a její činností je sjednávání pojistných smluv, přejímání pojistných smluv a přejímání pojištění do zajištění.

Dnem 1. srpna 1950 vešel do účinnosti zákon č. 95/1950 Sb., kterým se upravily některé poměry v pojišťovnictví. Tímto zákonem došlo i ke sloučení Zemského pojišťovacího fondu v Praze a Penzijního fondu řemesla při Ústředním svazu československého řemesla v Praze

s Československou

pojišťovnou,

národním

podnikem.

Pojistné

smlouvy

o nemocenském pojištění byly zcela zrušeny. Dne 22. listopadu 1950 vyšlo nařízení č. 163/1950 Sb., kterým se vymezila tuzemská pojištění pojišťoven se sídlem v cizině a tuzemská pojištění a plnění znějící na říšské marky.

3.2 Zákon o pojistné smlouvě Dne 21. prosince1950 byl přijat zákon č. 189/1950 Sb., o pojistné smlouvě, kterým se vymezil účel pojištění a upravila základní práva a povinnosti jeho účastníků. I kdyţ se v tomto zákoně projevily důsledky změněných politicko-ekonomických podmínek, lze ho povaţovat za velmi zdařilý. Tento zákon byl rozdělen do čtyř částí. První část se zabývala společnými ustanoveními jako: -

co je pojistná smlouva

-

pojistné podmínky

-

co je pojistné

-

splatnost pojistného

-

prodlení

-

povinnosti pojistníka

-

následky porušení povinností

-

plnění pojišťovny

-

náhradní pojistka

-

forma projevů. 26

Druhá část se zabývala pojištěním majetku. Konkrétně se jednalo o: -

výši plnění pojišťovny

-

povinnosti pojistníka

-

zachraňovací a vyšetřovací náklady

-

pojistnou částku

-

přepojištění

-

podpojištění

-

pojištění souboru věcí

-

zástavní právo.

Třetí část se zabývala pojištěním osob: -

pojištěný a obmyšlený (pojištění můţe být smluveno ve prospěch pojistníka nebo osoby třetí)

-

nabytí nároku a nakládání s ním

-

úmyslné způsobení pojistné příhody

-

redukce, odkup, obnova.

Část čtvrtá obsahovala přechodná a závěrečná ustanovení. Zákon vstoupil v platnost dne 1. července 1951.

3.3 Zákon o úkolech a organizaci pojišťovnictví Další z velmi důleţitých zákonů byl vydán zákon č. 190/1950 Sb., o úkolech a organizaci pojišťovnictví. Účinnosti nabyl dne 1. ledna 1951. Tento zákon se rozděloval do 4 částí. V první části se zabývá všeobecnými ustanoveními. Druhá část obsahuje záleţitosti týkající se pojišťovny, konkrétně se zabývá: -

právními poměry pojišťovny

-

úkoly a činností pojišťovny

-

územní organizací pojišťovny

-

správou pojišťovny

-

zaměstnanci pojišťovny

-

majetkovými poměry pojišťovny

-

hospodařením pojišťovny

-

statutem pojišťovny. 27

Třetí část se zabývá zajišťovnou. A konečně čtvrtá část pojednává o společných a závěrečných ustanovení. Tímto zákonem byla pojišťovna začleněna do ekonomickofinančního systému Československé republiky. Pojišťovny byly podřízeny hlavnímu vedení a dozoru státu, který vykonávalo Ministerstvo financí. Dozor měl dbát na to, aby byla zaručena splnitelnost závazků pojišťovny a byly podřízeny hlavnímu vedení a dozoru státu, který vykonávalo Ministerstvo financí. Dozor měl dbát na to, aby byla zaručena splnitelnost závazků pojišťovny, schvaloval podklady a zásady, podle kterých měla pojišťovna dojednávat pojištění. Dále měl vydávat zásadní pokyny a směrnice k činnosti pojišťovny, revidovat její činnost a sledovat zájmy pojistníků. Národní majetek, který byl svěřen do správy státním orgánům, byl souhrnně pojištěný v rozsahu a za podmínek, které mělo stanovit Ministerstvo financí po dohodě s Ministerstvem vnitra a s Ministerstvem stavebního průmyslu. Zatímco národní majetek byl pojištěný zákonným pojištěním, ostatní majetek se mohl pojišťovat dobrovolně. Podnikový plán činnosti pojišťovny byl součástí jednotného celostátního hospodářského plánu. Vláda vydala nařízení č. 53/1951 Sb., které pojednávalo o statutu pojišťovny, ve kterém se podrobněji upravovaly otázky organizace, úkolů a obsahu činnosti, jakoţ i hospodaření pojišťovny. Pojišťovně byla uloţena povinnost účastnit se na zábranné činnosti, především ve spolupráci s příslušnými státními a společenskými organizacemi. Tento zákon zrušil veškeré předpisy, které mu odporovaly. V důsledku centralizace řízení celého národního hospodářství bylo nutné nakonec tento zákon zrušit. Nahradil ho zákon č. 85/1952 Sb., o pojišťovnictví, ze dne 11. prosince 1952, který se stal účinným 1. ledna 1953. Tímto zákonem Československá pojišťovna, národní podnik, přestala být národním podnikem a organizovala se jako státní pojišťovací ústav s názvem Státní pojišťovna. Pojištění musel vykonávat státní pojišťovací ústav. Stanovoval, ţe Státní pojišťovna je hospodářskou jednotkou, která hospodaří podle zásady centrálního řízení a ručí za své závazky majetkem, který spravuje. Instituce, které se zabývaly správou Státní pojišťovny: Ministerstvo financí a dále Oblastní správa pro Slovensko v Bratislavě, Krajské správy a inspektoráty.

3.4 Vyhlášky Ministerstva financí V roce 1953 vydalo Ministerstvo financí vyhlášku č. 235/1953 Ú. 1, která upravovala pojistné podmínky pro pojištění osob na úmrtí, doţití a důchodové pojištění. Další vyhlášku, kterou Ministerstvo financí vydalo, byla vyhláška č. 157/1954 Ú. 1, která upravovala pojistné podmínky pro starobní, invalidní, vdovské a sirotčí pojištění. 28

Úrazovým pojištěním se zabývala vyhláška Ministerstva financí č. 247/1954 Ú. 1. Úraz mohl být způsoben jen mechanickou či tělesnou silou, popálením, bleskem, plyny, zmrznutím, utonutím, nákazami atd. Pojištění majetku a osob definovaly vyhlášky č. 237/1955 Ú. 1 a 33/1958 Ú. 1. Pojistit se mohly stavby a plodiny proti ţivelným škodám, hospodářská zvířata, škody z krádeţe vloupáním, vodovodní škody, stroje, skla, atd. V roce 1960 nastala nová organizační struktura Oblastní správy Státní pojišťovny pro Slovensko, kdy se základní články jako oddělení ekonomiky pojištění změnily na odbory a niţšími útvary v nich byli jednotliví odborní pracovníci. Ti se neúčastnili na tvorbě pracovních směrnic, které i nadále vydávala hlavní správa v Praze. Zákoník mezinárodního obchodu č. 101/1963 Sb., upravoval v § 575 a 599 pojištění související s mezinárodním obchodem, především dopravní pojištění zboţí při vývozu a dovozu.

3.5 Nový občanský zákoník Významným mezníkem ve vývoji právní úpravy pojišťovnictví byl rok 1964, kdy byla vypracována i nová právní úprava pojištění. Pojištění se začlenilo do občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., a zařadilo se mezi sluţby. Tento nový občanský zákoník se členil na 9 částí a tématu pojišťění byly věnovány § 345 – 383. Tato problematika byla upravena v 5 částích. První část se věnovala společným ustanovením. Druhá část pojednávala o: -

pojistné smlouvě

-

právech a povinnostech z pojištění

-

zániku pojištění.

Třetí oddíl se věnuje pojištění majetku. Čtvrtý obsahuje pojištění osob a poslední pátý oddíl obsahuje pojištění odpovědnosti za škodu. Dalšími právními předpisy, které upravovaly pojistné podmínky pro jednotlivé druhy pojištění - vyhlášky Ministerstva financí, a to: -

Vyhláška č. 48/1964 Sb., o pojistných podmínkách pro pojištění majetku

-

Vyhláška č. 49/1964 Sb., o pojistných podmínkách pro pojištění osob

29

-

Vyhláška č. 50/1964 Sb., o pojistných podmínkách pro pojištění odpovědnosti za škody.

Vyhláška č. 48/1964 Sb., o pojistných podmínkách pro pojištění majetku ze dne 9. března 1964, s účinností dne 1. dubna 1964. Tvoří jí celkem 4 oddíly. První oddíl pojednává o společném ustanovení, tj.: -

co sjednává státní pojišťovna

-

uzavření pojistné smlouvy

-

změna pojištění

-

pojistné

-

důsledky neplacení pojistného

-

omezení plnění pojišťovny.

Oddíl druhý se věnuje: -

pojištění pro případ smrti

-

pojištění pro případ doţití

-

pojištění pro případ smrti nebo doţití

-

pojištění úrazové

-

plnění za dobu nezbytného léčení

-

plnění za trvalé následky úrazu

-

plnění za smrt následkem úrazu

-

pojištění s výplatou důchodu.

Oddíl třetí obsahuje ustanovení přechodná a závěrečná. Vyhláška č. 49/1964 Sb., o pojistných podmínkách pro pojištění osob ze dne 9. března 1964, s účinností dnem 1. dubna 1964. Tvoří ji celkem 3 oddíly. První oddíl je o společných ustanovení: -

co sjednává Státní pojišťovna

-

uzavření pojistné smlouvy

-

změna pojištění

-

výše pojistného

-

důsledky neplacení pojistného

-

omezení plnění pojišťovny. 30

Oddíl druhý se zabývá zvláštními ustanoveními jako: -

pojištění pro případ smrti

-

pojištění pro případ doţití

-

pojištění pro případ smrti nebo doţití

-

pojištění úrazové

-

pojištění s výplatou důchodu.

Třetí oddíl ustanovení přechodná a závěrečná. Jako příloha této vyhlášky jsou Zásady a tabulky pro hodnocení tělesných poškození v úrazovém pojištění sjednávané se Státní pojišťovnou a pomocné tabulky. Vyhláška č. 50/1964 Sb., o pojistných podmínkách pro pojištění odpovědnosti za škody ze dne 9. března 1964 s účinností od 1. dubna 1964.

3.6 Zákon o pojišťovnictví Rok 1966 je významný pro vydání zákona č. 82/1966 Sb., o pojišťovnictví, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1967. Státní pojišťovna změnila statut na hospodářskou organizaci v rámci působení Ministerstva financí a stala se jak pojišťovacím tak zajišťovacím podnikem se sídlem v Praze. Zákon se skládá ze čtyř oddílů. V prvním oddílu hovoříme o: -

Státní pojišťovně a jejím právním postavení

-

předmětu podnikání pojišťovny

-

organizačním postavení v pojišťovně

-

fondech a rezervách.

Oddíl druhý se zabývá úpravou některých druhů pojištění. Třetí hovoří o sazbách pojistného a čtvrtý upravuje závěrečná a přechodná ustanovení. Dalším právním předpisem vydaným dne 20. prosince 1966 byla vyhláška Ministerstva financí č 106/1966 Sb., kterou se stanoví rozsah a podmínky zákonného pojištění socialistických zemědělských organizací. Upravuje rozsah zákonného pojištění, podmínky zákonného pojištění a společná a závěrečná ustanovení. Úpravy pravomocí generálního ředitelství souvisely s rostoucím tlakem na uspořádání ČSSR a se snahou o zakotvení nového státoprávního řešení vztahů mezi Čechy a Slováky. Návrhy na úpravu pojišťovnictví na území Slovenska navazovaly na usnesení Slovenské 31

národní rady ze dne 14. března 1968, podle něhoţ měla být na Slovensku vytvořena samostatná pojišťovna. Podle zákona č. 162/1968 Sb., kterým se mění zákon č. 82/1966 Sb. o pojišťovnictví se Státní pojišťovna, jako celostátní pojišťovací a zajišťovací podnik se rozděluje na dva samostatné pojišťovací a zajišťovací podniky, které se nazývají „Česká státní pojišťovna“ a „Slovenská státní pojišťovna“, sídlem České státní pojišťovny je Praha, sídlem Slovenské státní pojišťovny je Bratislava.16 Dále se zde upravuje rozdělení práv a závazků dosavadní Státní pojišťovny. Dále rozdělení smluvních a zákonných pojištění a ze zajišťovacích smluv fondy a rezervy. Rozsah a podmínky zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobené provozem motorových vozidel upravovala nová vyhláška č. 123/1974 Sb., s účinností od 1. ledna 1975, provozovaného Českou státní pojišťovnou. Slovenská úprava byla zakotvena ve vyhlášce č. 124/1974 Sb. Rozsah a podmínky pojištění socialistických zemědělských organizací upravovala nově vydaná vyhláška č. 161/1975 Sb., provozovaného Českou státní pojišťovnou. Slovenská úprava byla zakotvena ve vyhlášce č. 162/1975 Sb. Pojistné podmínky pro pojištění majetku nově upravovala vydaná vyhláška Ministerstvem financí č. 7/1976 s účinností od 1. dubna 1976, provozovaného Českou státní pojišťovnou. Slovenská úprava byla zakotvena ve vyhlášce č. 8/1976 Sb. Tato novelizace se týkala především upřesnění některých povinností pojištěných a úpravy pojistných podmínek pojištění motorových vozidel. Pojistné podmínky pro pojištění osob se novelizovaly vyhláškou č. 55/1979 Sb., provozovaného Českou státní pojišťovnou. Slovenská úprava byla zakotvena ve vyhlášce č. 56/1979 Sb. Tato novelizace upřesnila některé podmínky vzniku práva na plnění pojišťovny a konkretizovala definici pojistné události v úrazovém pojištění. Dále upravila v příloze zásady a tabulky pro hodnocení tělesných poškození v úrazovém pojištění.

16

podle § 1 zákona O pojišťovnictví

32

Pojistné podmínky pro pojištění majetku a pro pojištění odpovědnosti za škodu byly opět novelizovány v roce 1983 a to vyhláškami: -

Vyhláška č. 11/1983 Sb., o pojistných podmínkách pro pojištění majetku ze dne 19. ledna 1983, s účinností od 1. dubna 1983.

Tato vyhláška má 4 části. První se zabývá společnými ustanoveními, jako jsou uzavření pojistné smlouvy, jaké věci lze pojistit, lhůty pro placení pojistného, zánik a změna pojistného, povinnosti pojištěného. Část druhá vymezuje druhy pojištění majetku, jako např. pojištění pro případ poškození nebo zničení věci ţivelní události, pojištění pro případ poškození nebo zničení věci vodou z vodovodních zařízení, pojištění pro případ poškození, zničení, odcizení nebo ztráty věci při vnitrostátní přepravě, pojištění pro případ úmyslného poškození nebo zničení věci, pojištění pro případ uhynutí, nutného poraţení nebo utracení hospodářského zvířete. Část třetí zmiňuje plnění pojišťovny, konkrétně se jedná o výši plnění z pojištění vztahujícího se na stavbu, movitou věc, zemědělskou plodinu a hospodářské zvíře. Ve čtvrté části rozebírá společná a závěrečná ustanovení. -

Vyhláška č. 12/1983 Sb., o pojistných podmínkách pro pojištění odpovědnosti za škody ze dne 19. ledna 1983 s účinností od 1. dubna 1983.

Zákon upravuje v § 1, ţe z pojištění odpovědnosti za škodu má pojištění právo, aby Česká státní pojišťovna za něho nahradila škodu vzniklou jinému v souvislosti činností nebo vztahem pojištěného blíţe označenými ve smlouvě na zdraví nebo usmrcení, poškozením, zničením nebo ztrátou věci. Dle § 2 se pojištění nevztahuje na odpovědnost za škody způsobené úmyslně. Koncem osmdesátých let obě československé pojišťovny na základě hluboké analýzy předcházejícího vývoje pojišťovnictví v Československu a vyhodnocení poznatků a zkušeností hospodářsky vyspělých států v oblasti pojišťovnictví chtěly připravit návrh na legislativní úpravu pojišťovnictví, protoţe právní úprava té doby (zákon č. 82/1966 Sb.) nevyhovovala potřebám českého a slovenského pojišťovnictví. Návrh nového zákona o pojišťovnictví se začal připravovat jiţ v souvislosti s přípravou zákona č. 88/1988 Sb., o státním podniku. Strategie urychlení sociálně ekonomického rozvoje Československé socialistické republiky sledující výrazný vzestup ţivotní úrovně lidu vyţaduje důsledně uskutečňovat přestavbu hospodářského mechanismu směřující ke zvýšení efektivnosti socialistické ekonomiky, prohlubovat socialistickou demokracii a zvyšovat účast lidu 33

na řízení a správě společnosti. Základním článkem národního hospodářství jsou státní podniky a druţstva, které mají rozhodující úlohu při rozvíjení ekonomického potencionálu společnosti a dosaţení cíle co nejlepší uspokojování hmotných a duchovních potřeb všeho lidu. Účelem toho zákona je tedy upravit právní postavení, právní poměry a zásady činnosti státního podniku jako základního článku národního hospodářství. V roce 1989 nastal obrat v celém odvětví pojišťovnictví a pojištění.

3.7 Novelizace Hospodářského zákoníku Koncem 80. let bylo nutné vytvořit i jiná pojištění, neţ ty, které byly do této doby známé. Především se jednalo o pojištění v podnikatelské činnosti. Proto došlo k novelizaci hospodářského zákoníku č. 103/1990. Touto novelou se rozšířila podnikatelům a organizacím moţnost sjednat i další druhy pojištění, např.: -

pojištění pro případ přerušení provozu

-

pojištění úvěrů

-

pojištění pro případ nezaměstnanosti.

Základ rozvoje českého pojištění a pojišťovnictví nastal v roce 1991, kdy byl přijat zákon č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví. Účelem tohoto zákona je upravit podmínky podnikání v pojišťovnictví a státní dozor nad pojišťovnictvím. Podnikat v pojišťovnictví na území České

republiky

můţe

za

podmínek

stanovených

tímto

zákonem

pojišťovna

nebo zajišťovna zaloţená jako státní podnik akciová společnost anebo jako druţstvo či druţstevní podnik. Pojišťovnu jako státní podnik se sídlem na území České republiky můţe zaloţit jen ministerstvo financí České republiky. Předmětem podnikání v pojišťovnictví je pojišťovací a zajišťovací činnost a další činnosti s nimi související. Součástí pojišťovací činnosti je téţ zábranná činnost. Pojišťovací činností se rozumí sjednávání pojištění, jeho správa a poskytování plnění z pojistných událostí, jakoţ i zprostředkování pojištění. Zajišťovací činností se rozumí dělení rizik vzniklých v souvislosti s provozováním pojištění na základě smluvních vztahů a individuálních dohod o zajišťování jednotlivých rizik k jiným pojišťovnám. Všeobecné pojistné podmínky musí obsahovat zejména vymezení události, ze které vzniká povinnost poskytnout plnění, rozsah a splatnost pojistného plnění, stanovení povinnosti platit pojistné, výši pojistného, pojistné období a dobu platnosti pojistné smlouvy a principy, podle kterých se pojištění budou podílet na přebytcích pojistného.

Tento zákon zrušil desetiletí přetrvávající 34

monopol České pojišťovny a otevřel cestu k liberalizaci pojišťovny a otevřel cestu k liberalizaci českého pojistného trhu.

3.8 Obchodní zákoník z roku 1991 Dne 5. listopadu 1991 byl vydán obchodní zákoník č. 513/1991 Sb., který nabyl účinnosti 1. ledna 1992. Tímto zákonem došlo především ke změně několika názvů v oblasti pojištění. Např. slovo „pojišťovna“ se zaměnilo za „pojistitel“, dále „pojistné podmínky“ za jiţ dříve pouţívaný název „všeobecné pojistné podmínky“, které se nově staly součástí pojistní smlouvy.

3.9 Vznik České pojišťovny Dne 1. května 1992 vznikla akciová společnost Česká pojišťovna. Česká pojišťovna a.s. se stala největší pojišťovací institucí se sídlem v České republice. Spravuje více neţ 11 miliónů pojistných smluv a ročně vyřídí téměř 2 milióny pojistných událostí. Podíl České pojišťovny na pojistném trhu dosahuje v roce 1992, 92 procent. Rok 1992 je také zajímavý tím, ţe zahraniční pojišťovny mohly začít podnikat na našem území aţ od 28. května 1992 a to jak formou zaloţení dceřiné akciové společnosti, tak i prostřednictvím pobočky. Proto první konkurenční pojišťovnou se stala Kooperativa, československá druţstevní pojišťovna, a.s. V roce 1992 byly vydány 3. Generace směrnic Evropské unie a to: -

3. směrnice pro ţivotní pojištění 92/96/EEC

-

3. směrnice pro neţivotní pojištění 92/49/EEC.

Hlavními cíly vydání těchto směrnic bylo dokončení jednotného trhu zaloţeného na konceptu kontroly zemí sídla, kompletace pojišťovacího systému Evropské unie, koncepce jediné licence, zrušení povinnosti předkládat všeobecné pojistné podmínky a sazby pojistného, zvýšená ochrana klientů. K 1. lednu 1993 došlo k rozdělení federace a vznikly dva samostatné státy – Česká republika a Slovenská republika. Rozdělením federativního státu se vytvořily podmínky pro samostatný rozvoj českého pojistného trhu. Novela zákona o pojišťovnictví byla dne 9. prosince 1993 schválena a to zákonem č. 320/1993 Sb. Tato novela se týkala rezerv

35

a fondů pojišťovny. Dále povinnost pojišťovny vykazovat dozorčímu orgánu solventnost a to nejpozději do 31. března následujícího roku. Způsob vykazování solventnosti pojišťovny stanoví dozorčí orgán. Pojišťovna je povinna vést účetnictví o stavu a pohybu majetku a závazků, nákladech a výnosech a o hospodářském výsledku. Tento soubor právních předpisů byl účinný aţ do roku 1999 – 2000. V letech 1991 – 2000 byl větší zájem o pojištění neţivotní. Tento trend je opačný trendu v zemích EU, kde je větší zájem o pojištění ţivotní. Pojišťovnictví bylo velmi ovlivněno povodněmi z roku 1997, protoţe záplavy přinesly zvyšující ukazatel pojištěnosti. Růst byl zaznamenán v oblasti pojištění neţivotním, zejména pojištění domácností a průmyslu.

3.10 Zákon o pojištění odpovědnosti za škodu Dne 13. července 1999 byl vydán zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. Tento zákon odstranil postavení České pojišťovny, a.s., jakoţto výhradního pojistitele tzv. povinného ručení. Zřizuje se Česká kancelář pojistitelů a vymezuje její působnost. Provozovat vozidlo na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci můţe pouze ten, jehoţ odpovědnost za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna. Pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy. Pojistitel je povinen pojistnou smlouvu uzavřít. Bezprostředně po uzavření pojistné smlouvy týkající se tuzemského vozidla je pojistitel povinen vydat pojistníkovi doklad o pojištění odpovědnosti a na ţádost pojistníka zelenou kartu. Pojistná smlouva obsahuje nejméně údaje o účastnících smlouvy a o vozidle, době trvání pojištění, pojistném období, limitu pojistného plnění, výši pojistného, způsobu jeho placení a jeho splatnosti. Poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře. Dále tento zákon stanoví, ţe pojistitel nahrazuje jen tu škodu, která nastala na: -

zdraví

-

ţivotě

-

majetku poškozeného.

Pojištění se vztahuje na území České republiky a ostatní členské státy Evropské unie. V oddíle třetím tohoto zákona se věnuje Kanceláři, jako právnické osobě, která nese název „Česká kancelář pojistitelů“. Vymezuje i působnost Kanceláře a to: 36

-

spravovat garanční fond

-

provozovat hraniční pojištění

-

uzavírat dohody s kancelářemi pojistitelů cizích států

-

spolupracovat se státními orgány ve věcech týkajících se pojištění odpovědnosti.

Je-li vozidlo ve spoluvlastnictví více osob, plní povinnosti ten ze spoluvlastníků, který k tomu byl spoluvlastníky vozidla písemně pověřen. Není-li ţádný ze spoluvlastníků k tomu pověřen, plní povinnosti drţitel vozidla zapsaný v technickém průkazu a v evidenci vozidel. Pojistná smlouva můţe být uzavřena s účinností nejdříve od 1. ledna 2000. Tento zákon byl mnohokrát novelizován.

3.11 Zákon č. 363/1999 Základním právním předpisem upravujícím pojišťovnictví je zákon č. 363/1999 ze dne 21.prosince1999 o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů, s účinností od 1. dubna 2000. Tento zákon má celkem 7 částí. V první části se zabývá činností pojišťovnictví, podmínkami jejich provozování a výkonem státního dozoru. Tento zákon se nevztahuje na provádění nemocenského, důchodového a sociálního pojištění. Dále definuje pojmy, jako jsou: -

pojišťovna

-

pojišťovací činnost

-

zajišťovna

-

zajišťovací činnost

-

zprostředkovatelská činnost

-

pojišťovací agent

-

pojišťovací nebo zajišťovací makléř

-

bezúhonná osoba

-

pojistník

-

solventnost

-

splnitelnost závazků

-

likvidace pojistné události

-

asistenční sluţby

-

pojistné podmínky

-

ţivotní pojištění 37

-

neţivotní pojištění.

Pojišťovací nebo zajišťovací činnost na území České republiky můţe provozovat pouze pojišťovna nebo zajišťovna, které ministerstvo udělilo povolení a to na základě písemné ţádosti. K 1. lednu 2000 mohla po získání licence uzavírat na našem území pojistné smlouvy povinného ručení kaţdá další pojišťovna.

3.12 Právní úprava rok 2001 - 2005 Česká pojišťovna a.s. byla zbavena monopolu v oblasti uzavírání smluv na povinné ručení motorových vozidel. Dne 10. ledna 2001 byl vydán zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. Tento zákon upravoval co je předmětem úpravy provozu vozidel na pozemních komunikacích: -

registraci vozidel a vyřazování vozidel z registru

-

technické poţadavky na provoz silničních vozidel

-

práva a povinnosti osob, které vyrábějí, dováţejí a uvádějí na trh vozidla a pohonné hmoty

-

práva a povinnosti vlastníků a provozovatelů vozidel

-

práva a povinnosti stanice technické kontroly a stanice měření emisí.

Dále vymezuje tyto základní pojmy: -

silniční vozidlo

-

zvláštní vozidlo

-

přípojné vozidlo

-

historické vozidlo

-

systém vozidla.

38

Další událostí bylo vydání zákona č. 316/2001 ze dne 8. srpna 2001, kterým se mění zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů. Důleţitými změnami bylo: -

slovo "pravomocného" se zrušuje17

-

za slova "s výjimkou" se vkládají slova "oprávnění podat opravný prostředek proti rozhodnutí ministerstva, kterým se zavádí nucená správa v pojišťovně nebo zajišťovně a"18.

-

nově: "vstupem pojišťovny nebo zajišťovny do likvidace nebo prohlášením konkurzu na pojišťovnu nebo zajišťovnu.“19.

Rozhodnutí ministerstva, kterým se zavádí nucená správa v pojišťovně nebo zajišťovně, a které nenabylo v době do nabytí účinnosti tohoto zákona právní moci, se řídí dosavadní právní úpravou. V roce 2002 sehrály důleţitou roli povodně, které zasáhly značnou část území České republiky. Pojištěné škody činily cca 50%., evidovala téměř 54 000 pojistných událostí. V roce 2003 stále rostl podíl ţivotního pojištění. V roce 2004 české pojišťovnictví se vyvíjí rovnoměrným, i kdyţ ne rychlým tempem jako v předchozích letech. Významnou událostí současně s naším vstupem do EU v roce 2004 bylo vydání zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů ze dne 17. prosince 2003, s účinností od 1. ledna 2005. Dochází zde k vymezení několika klíčových pojmů, jako: -

nahodilá skutečnost

-

pojistná událost

-

pojistná doba

17

podle § 30 odst. 5 zákona 316/2001 Sb. podle § 30 odst. 5 písm. a) zákona 316/2001 Sb. 19 podle § 30 odst. 10 písmeno c) zákona 316/2001 Sb. 18

39

-

zájemce

-

pojistitel

-

pojistník.

V § 4 definuje, co obsahuje pojistná smlouva: -

určení pojistitele a pojistníka

-

určení oprávněné osoby

-

určení, zda se jedná o pojištění škodové nebo obnosové

-

vymezení pojistného nebezpečí a pojistné události

-

výši pojistného, jeho splatnost a údaj o tom, zda se jedná o pojistné běţné nebo jednorázové

-

vymezení pojistné doby a doby, na kterou byla pojistná smlouva uzavřena.

Pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění, způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost. Tento zákon měl dvě novelizace a sice: -

zákon č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dohledu nad bankami, spořitelními a úvěrními druţstvy, institucemi elektronických peněz, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech a o změně některých dalších zákonů. Jednalo se o změny, které souvisely s identifikací účastníků pojištění.

-

Zákon č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem. Změna se týkala nahrazení slova „dozor“ slovem „dohled“, nahrazením slova „Ministerstva financí“ slovem „Česká národní banka“.

Dále vydání zákona č. 39/2004 bylo zrušeno ustanovení o povinnosti organizačního oddělení ţivotního prostředí a neţivotního pojištění do roku 2012 v případě universálních pojišťoven, při současném vyšším zamezení prolínání obou činností v rámci jedné pojišťovny. Vyhláška č. 303/2004 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o pojišťovnictví ze dne 6. května 2004, Ministerstvo financí stanoví předmět úpravy na základě práva Evropských společenství: 40

-

postup stanovení výše vyrovnávací rezervy, podmínky jejího čerpání, horní mez škodného poměru a maximální hranici výše vyrovnávací rezervy

-

maximální hranici výše technické úrokové míry a postup, kterým se určí

-

limity

pro

jednotlivé

poloţky

skladby

finančního

umístění

pojišťovny

nebo zajišťovny -

bliţší podmínky zjišťování efektivnosti investičního zajištění

-

způsob výpočtu výše vlastních zdrojů pojišťovny nebo zajišťovny.

Zákon č. 409/2004 Sb., upravuje podmínky provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti a státní dozor nad provozováním pojišťovací a zajišťovací činnosti a penzijního připojištění20.

Konkrétně

upravuje

výkon

pojišťovací

činnosti

pojišťovnou

nebo zajišťovnou se sídlem na území České republiky, výkon pojišťovací činnosti na území České republiky pojišťovnou z jiného členského státu Evropské unie, státní dohled v pojišťovnictví a zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví. Od 1. května 2004 vešel v účinnost zákon č. 47/2004 o pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla, změny se týkají především odškodňování. Stanovují se pravidla pro způsobnost tohoto pojištění na území států EU. Od ledna roku 2005 dále platí zákon č. 38/2004 o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech. Česká asociace pojišťoven zveřejnila předběţné výsledky svých členů a po několikaletém období růstu přichází pokles. Příčinou poklesu byla stagnace pojišťovacího odvětví. V oblasti ţivotního pojištění došlo k vyčerpání potenciálu v oblasti jednorázově placených pojištění.

20

podle § 1 zákona 409/2004 Sb.

41

4. SOUČASNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA V roce 2009 byla vydaná vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pojišťovnictví č. 434/2009 Sb., s účinností od 1. ledna 2010. Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje: -

poţadavky na řídicí a kontrolní systém

-

metody, kterými se stanoví výpočet výše vyrovnávací rezervy a podmínky jejího čerpání

-

postup, kterým se určuje maximální výše technické úrokové míry

-

výčet poloţek, ze kterých se vypočítá disponibilní a poţadovaná míra solventnosti a způsob výpočtu disponibilní a poţadované míry solventnosti, včetně poloţek, které lze do výpočtu zahrnout nebo odečíst pouze při splnění podmínek

-

způsob výpočtu upravené míry solventnosti.

Dalšími právními předpisy jsou: Vyhláška č. 433/2009 Sb., o způsobu předkládání, formě a náleţitostech výkazu pojišťovny a zajišťovny, s účinnou platností od 1. ledna 2010. Tato vyhláška upravuje: -

způsob předkládání, formu a náleţitosti výkazu o tvorbě a výši technických rezerv, včetně období, za které má být tento výkaz zpracován, a lhůt, do kterých má být České národní bance předloţen

-

obsah, formu, členění, termíny a způsob předkládání informací nezbytných pro výkon dohledu ve skupině

-

rozsah informací o činnosti pojišťovny z třetího státu a zajišťovny z třetího státu na území České republiky předkládaných České národní bance, způsob a lhůty pro jejich předkládání.

Zákon č. 278/2009 Sb., o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o pojišťovnictví, s účinnou platností od 1. ledna 2010. Tento zákon se týká některých změn, např.: -

z uzavřené pojistné smlouvy můţe pojistitel odmítnout poskytnutí pojistného plnění

-

pojištěný je povinen nahradit pojistiteli vyplacené pojistné plnění, jehoţ poskytnutí nemohl pojistitel odmítnout 42

-

pojistná smlouva týkající se velkých pojistných rizik podle zákona upravujícího pojišťovnictví21, musí být uzavřena písemně. Řídí-li se tato smlouva nebo její část tímto zákonem, pouţijí se jeho ustanovení přiměřeně s ohledem na charakter pojistného rizika, nestanoví-li tento nebo jiný zákon jinak.

Nejdůleţitějším zákonem této doby je zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví s účinnou platností od 1. ledna 2010. Dne 22. července 2009 Poslanecká sněmovna v závěrečném čtení přijala nový zákon o pojišťovnictví. Návrh má kromě jiného zvýšit informovanost klientů pojišťoven. Po téměř ročním projednávání v parlamentu byl na konci srpna vydán ve sbírce zákonu nový zákon o pojišťovnictví22. Nahradí více neţ deset let starý zákon o pojišťovnictví23, přináší řadu významných věcných změn v regulaci pojišťovacího sektoru a kompletně mění systematiku právní úpravy činnosti pojišťoven a zajišťoven. Hlavním cílem tohoto zákona je plně sladit právní úpravu pojišťovacího sektoru s poţadavky evropského práva – především transponovat směrnici o zajištění24 a směrnici o kvalifikovaných účastech25 a dále modernizovat strukturu právní úpravy tak, aby odpovídala fungování pojišťoven a zajišťoven v prostředí jednotného evropského trhu. Vzhledem k zásadní reformě evropské regulace pojišťovacího sektoru v rámci směrnice Solvency II, která byla schválena na jaře letošního roku, však představuje „ZPoj“ jakýsi mezistupeň, který bude významným způsobem novelizován během následujících dvou let. Změny lze očekávat zejména v oblasti poţadavku na vnitřní kontrolní a řídicí systém, stanovení technických rezerv a způsobu jejich umisťování, způsobu stanovování solventnosti pojišťoven a zajišťoven a také systému jejich dohledu v EU. Oproti stávající právní úpravě pojišťovnictví je systematika „ZPoj“ strukturována do celkem 6 částí, které obsahují - obecná ustanovení, podmínky pro výkon činnosti v pojišťovnictví, pravidla pro výkon dohledu, úpravu mlčenlivosti, společná ustanovení a závěrečná a přechodná ustanovení.

21

podle § 131 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví. Zkratka „ZPoj“ 23 Zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonu 24 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/68/ES ze dne 16. listopadu 2005 o zajištění 25 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/44/ES ze dne 5. září 2007 22

43

Nejobsáhlejší část „ZPoj“ podmínky pro výkon činnosti v pojišťovnictví, obsahuje vedle podmínek pro činnost pojišťoven a zajišťoven také komplexní úpravu licencování a podmínek pro výkon zajišťovací a pojišťovací činnosti přeshraničně či s vyuţitím poboček v jiných členských státech. Přes provedené změny však není nový zákon vţdy zcela přehledný a rada povinností je i nadále rozčleněna na dílčí části (pravidla pro činnost, podmínky pro získání povolení).

4.1 Pojišťovny v roce 2010 a jejich hlavní činnost Nejţádanější pojišťovnou současné doby je Kooperativa pojišťovna, a.s., která získala titul Pojišťovna roku 2009. Získala i následující ocenění: -

1. místo v kategorii Pojišťovna roku 2009

-

2. místo v kategorii Nejdynamičtější pojišťovna roku 2009

-

3. místo v kategorii Ţivotní pojištění roku 2009 za Perspektivu 6 BN.

Na území České republiky v roce 2010 působí celkem 34 pojišťoven: -

AEGON Pojišťovna - specialista na ţivotní pojištění, penzijní připojištění a investice

-

AIG CZECH REPUBLIC - mezinárodní pojišťovací kolos, který pojistí kohokoliv a cokoliv

-

Allianz pojišťovna - jedna z největších pojišťoven v ČR s komplexní nabídkou sluţeb

-

Aviva ţivotní pojišťovna - tradiční a stabilní britská pojišťovna. V ČR se soustředící na investiční ţivotní pojištění

-

AXA pojišťovna – kromě pojištění, penzijního připojištění a podobných sluţeb, nabízí i bankovní a investiční sluţby

-

ADRIA Way druţstvo - specialista na neţivotní pojištění. Cestovní pojišťovna

-

Česká podnikatelská pojišťovna - člen Vienna Insurance Group. Poskytuje komplexní sortiment produktů, ale vyniká především v povinném ručení

-

Česká pojišťovna - tradiční česká pojišťovna s univerzálním spektrem sluţeb včetně pojištění domácích zvířat

-

Česká pojišťovna ZDRAVÍ - dceřiná společnost České pojišťovny specializující se na soukromé zdravotní a nemocenské pojištění

-

ČSOB Pojišťovna - nástupce IPB Pojišťovny, od roku 2003 poskytuje komplexní nabídku pojišťovacích produktů jako člen holdingu ČSOB 44

-

D.A.S. pojišťovna právní ochrany - je uţ patnáct let na českém trhu jediným poskytovatelem pojištění právní ochrany

-

DIRECT Pojišťovna - mladá pojišťovna specializující se na povinné ručení a havarijní pojištění. Nabízí však i další produkty neţivotního pojištění

-

Euler Hermes Čescob - první česká soukromá úvěrová pojišťovna. Člen skupiny Euler Hermes

-

Evropská cestovní pojišťovna - specializovaná a léty prověřená cestovní pojišťovna s vlastní asistenční centrálou, která klientům pomáhá na celém světě čtyřiadvacet hodin sedm dní v týdnu

-

Exportní garanční a pojišťovací společnost - jde o akciovou společnost vlastněnou státem, která je určená k podpoře a zajištění exportu z České republiky

-

Generali Pojišťovna - součást nadnárodní společnosti, která je třetí největší pojišťovnou na světě. Poskytuje komplexní sadu produktů pro ţivotní i neţivotní pojištění

-

Halali všeobecná pojišťovna - specialista na pojištění různých věcí souvisejících s myslivostí- psů, majetku, odpovědnosti či úrazů

-

Hasičská vzájemná pojišťovna - od roku 1992 zajišťuje neţivotní pojištění a od roku 1994 pak i ţivotní pojištění. Nabízí i pojištění hospodářských zvířat, lesních porostů, zemědělských plodin a podobné nestandardní i klasické produkty

-

ING Pojišťovna - od roku 1992 (tehdy ještě jako Nationale-Nederlanden) poskytuje ţivotní pojištění v České republice. Nejznámější je její produkt Ţivotní pojištění Investor Plus, které získalo i mnohá ocenění

-

Komerční pojišťovna - je univerzální pojišťovnou, jeţ se specializuje především na ţivotní pojištění. Jejím minoritním vlastníkem (49%) je i Komerční banka

-

Komerční úvěrová pojišťovna EGAP - zajišťuje pojištění pohledávek pro podnikatele a firmy pro minimalizaci rizik nezaplacení

-

Kooperativa pojišťovna - člen Vienna Insurance Group. Jedna z největších pojišťoven na našem trhu. Poskytuje komplexní nabídku produktů pro občany, podnikatele i velké firmy

-

Maxima Pojišťovna - je 100% vlastněna českým kapitálem a jde o univerzální pojišťovnu s velkým důrazem na neţivotní pojištění

-

Pojišťovna CARDIF PRO VITA - člen finanční skupiny BNP Paribas. Specialista na pojištění schopnosti splácet úvěry, hypotéky či leasing

45

-

Pojišťovna VZP - vznikla jako dceřiná společnost Všeobecné zdravotní pojišťovny pro poskytování soukromého zdravotního pojištění. Nabízí i cestovní pojištění

-

Pojišťovna České spořitelny - od roku 2008 člen Vienna Insurance Group. Specialista na ţivotní pojištění a pojištění splácení úvěrů při zdravotních obtíţích

-

První Americko-Česká Pojišťovna, Amcico pojišťovna - dceřiná společnost světové pojišťovny Alico. Nabízí široké spektrum produktů pro ţivotní, úrazové, skupinové a investiční pojištění

-

Servisní pojišťovna - pojišťovna s velkou znalostí trhu motorových vozidel, kterou vyuţívá pro své havarijní pojištění, které je její specializací

-

Slavia pojišťovna - s tradicí počínající jiţ v roce 1868 dnes nabízí rozsáhlý výběr produktů pro občany i firmy. Snaţí se nabízet netradiční produkty v tradičních odvětvích, jakými jsou pojištění vozidel, majetku, zdraví, odpovědnosti a mnoha dalších

-

Triglav pojišťovna - pojišťovna vlastněná slovinským akcionářem, tamní největší pojišťovnou Triglav. Poskytuje komplexní nabídku neţivotního pojištění

-

UNIQA Pojišťovna - součást největší rakouské pojišťovací skupiny UNIQA. Její produkty pokrývají celý segment ţivotního i neţivotního pojištění, občanů i firem

-

VICTORIA VOLKSBANKEN pojišťovna - je členem koncernu ERGO. Její produkty se zaměřují na ţivotní, důchodové, investiční, úrazové a cestovní pojištění

-

Vitalitas pojišťovna - poskytuje produkty z okruhů cestovního, úrazového a zdravotního pojištění. Je vlastněna Oborovou zdravotní pojišťovnou zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví

-

Wüstenrot pojišťovna - poskytuje od roku 1999 ţivotní pojištění a od roku 2006 i pojištění neţivotní. Společnost vznikla za účelem zajištění bydlení všem v Německu jiţ v roce 1921.

4.2 Svaz zdravotních pojišťoven ČR26 Tento svaz vznikl dne 15.května1997 jako nástupnická organizace Sdruţení zdravotních pojišťoven. Hájí společné zájmy zdravotních pojišťoven a jejich klientů ve vztahu ke státním organizacím, profesním svazům a poskytovatelům zdravotní péče s hlavním cílem zkvalitňování sluţeb pro své klienty. 26

zkratka SZP ČR

46

Hlavními cíli Svazu zdravotních pojišťoven České republiky pro nejbliţší budoucnost jsou: -

reprezentovat společné zájmy zdravotních pojišťoven ve vztahu ke státním organizacím, profesním svazům a poskytovatelům zdravotní péče

-

na odborné úrovni se aktivně a efektivně podílet na rozvoji funkčního zdravotního pojištění jako základního zákonného pojištění a vytvářet další předpoklady pro další moţnosti a druhy pojištění nebo připojištění v oblasti zdravotních sluţeb

-

zabezpečit spolupráci na přípravě nové legislativy týkající se zdravotního pojištění, aktivně vstupovat do procesu transformace zdravotnictví s cílem optimalizace zdrojů a nákladů

-

zkvalitnit sluţby pro své klienty, včetně edukace k preventivním programům

-

podílet se na stanovování parametrů kvality a jejich zavádění do smluvních vztahů

-

spolupracovat s Ministerstvem zdravotnictví, profesními sdruţeními, pacientskými organizacemi

Předmětem činnosti Svazu zdravotních pojišťoven ČR je: -

Tvorba zásad společného postupu (sjednocování postupu) členů svazu pro jednání se státními orgány, zájmovými sdruţeními poskytovatelů zdravotní péče, příp. pojištěnců a zaměstnavatelů ve věcech týkajících se systému veřejného zdravotního pojištění jako celku a účasti zdravotních pojišťoven v tomto systému (koncepce zdravotnictví na zdravotního pojištění, legislativa, dohodovací řízení)

-

Výměna zkušeností a tvorba společných výkladů stanovisek a postupů k provádění veřejného zdravotního pojištění

-

Podpora zvyšování kvalifikace zaměstnanců členů svazu a obecné orientace veřejnosti v otázkách veřejného zdravotního pojištění

-

Zabezpečování dohodnutých sluţeb pro své členy.

47

Závěr Cílem mé bakalářské práce nazvané „Vývoj tuzemské právní úpravy pojišťovnictví a pojištění“ bylo nastínit vývoj právní úpravy pojištění jiţ od prvopočátků v českých zemích aţ po současnou dobu. Svou práci jsem rozdělila do čtyř částí podle nejdůleţitějších událostí v českých zemích, a to na úplný začátek vzniku pojištění a snahy zakotvení pojišťovnictví do zákonného kodexu, dále na vývoj pojištění v období od roku 1914 aţ 1945, kdy české země procházely tíţivými podmínky v důsledku probíhající první a druhé světové války. Další úsek je věnovaný rokům 1946, tedy po skončení 2. světové války aţ do roku 2008. A v poslední části se snaţím vylíčit současnou dobu v oblasti pojištění. Jak jiţ sem zmínila, první část je věnovaná úplnému začátku v oblasti pojišťovnictví. Jako nejpodstatnější událost v tomto období bych zmínila přijetí Všeobecného zákoníku občanského z roku 1811a zaloţení první české vzájemné pojišťovny. V další části rozebírám období od roku 1914 do roku 1945, kdy v českých zemích probíhalo období světových válek. Došlo k přijetí mnoha nových zákonů a vyhlášek Ministerstva financí. Jedním z nejdůleţitějších zákonů bylo vydání zákona o pojistné smlouvě. Třetí úsek je věnovaný jiţ novodobější době, aţ do roku 2008. Tato doba co se týká pojištění nebyla moc příznivá, ale došlo ke schválení a vydání mnoha právních norem jako Zákon o pojistné smlouvě, Zákon o úkolech a organizaci pojišťovnictví, nový Občanský zákoník a nový zákoník o pojišťovnictví, dále novelizace Hospodářského zákoníku, atd. V poslední kapitole se snaţím nastínit fungování pojistného trhu v současné době, tedy v roce 2009 – 2010. Věnuji se především pojišťovnám působící v České republice a Svazu zdravotních pojišťoven. Shrnu-li výše uvedené, pak za pomocí odborné literatury, právních předpisů a vlastním úvahám jsem se pokusila nastínit vývoj a nynější stav tuzemské právní úpravy pojištění.

48

Seznam pouţité literatury 1. FIALOVÁ, L.; LACINA, V.; HÁJEK, J.; DUDEK, F. Historický rámec vývoje pojišťovnictví v Československu v letech 1918.1938. 1990. 2. HORA, A.; ŠULCOVÁ, J.; ZUZAŇÁK, A. Příručka pro zprostředkovatele pojištění. 2004. 3. HRADEC,

M.;

KŘIVOHLÁVEK,

V.;

ZÁRYBNICKÁ,

J.

Pojištění

a pojišťovnictví. 1. vyd. 2005. ISBN 80-86754-48-0. 4. MALÝ, K.; a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 2. vyd. 1999. ISBN 80-7201-167-7. 5. MARVAN, M; CHALOUPECKÝ, J. Dějiny pojišťovnictví v Československu; 1. díl – Dějiny pojišťovnictví v Československu do roku 1918.1. vyd. 1989. 6. MARVAN, M; CHALOUPECKÝ, J. Dějiny pojišťovnictví v Československu; 2. díl – Dějiny pojišťovnictví v Československu (1918-1945).1. vyd. 1993. ISBN 8088739-01-2. 7. MARVAN, M; CHALOUPECKÝ, J. Dějiny pojišťovnictví v Československu; 3. díl – Dějiny pojišťovnictví v Československu (1945-1992).1. vyd. 1997. 8. SCHELLE, K. Vývoj právní úpravy pojišťovnictví. 1. vyd. 1994. ISBN 80-2101014-2. 9. SCHELLE,

Karel.

Geschichte

der

Rechtsregelung

des

Versicherungswesens.1. Auflage 2009. ISBN 978-3-640-40197-0. 10. TRÁVNÍČKOVÁ, Z.; Pojišťovnictví. 1997 Internetové zdroje 1. http://aplikace.mvcr.cz 2. http://legalpartners.cz 3. http://portal.gov.cz 4. http://www.financnivzdelavani.cz 5. www.acpm.cz 6. www.cap.cz 7. www.ckp.cz 8. www.cnb.cz 9. www.psp.cz 10. www.wikipedia.org 49

tschechischen

Právní předpisy Zákony 1. Zákon č. 946/1811 Sb. z.s., Všeobecný zákoník občanský 2. Zákon č. 501/1917 ř.z., o pojistné smlouvě 3. Zákon č. 11/1918 Sb., recepční zákon 4. 6. Zákon č. 172/1925 Sb, letecký zákon 5. 7. Zákon č. 145/1934 Sb., o pojistné smlouvě 6. 8. Zákon č. 95/1950 Sb., kterým se upravují některé poměry v pojišťovnictví 7. 9. Zákon č. 189/1950 Sb., o pojistné smlouvě 8. Zákon č. 190/1950 Sb., o úkolech a organizaci pojišťovnictví 9. Zákon č. 85/1952 Sb., o pojišťovnictví 10. Zákon č. 101/1963 Sb., zákoník mezinárodního obchodu 11. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník 12. Zákon č. 82/1966 Sb., o pojišťovnictví 13. Zákon č. 162/1968 Sb., o pojišťovnictví 14. Zákon č. 88/1988 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku 15. Zákon č. 103/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje hospodářský zákoník 16. Zákon č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví 17. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník 18. Zákon č. 320/1993 Sb., o správě náhrady za ztrátu na výdělku 19. Zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla 20. Zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví 21. Zákon č. 56/2001 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla 22. Zákon č. 316/2001 Sb., o pojišťovnictví 23. Zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě 24. Zákon č. 39/2004 Sb., o pojišťovnictví 25. Zákon č. 47/2004 Sb., změna zák. č. 168/1999 Sb. 26. Zákon č. 409/2004 Sb., o pojišťovnictví 27. Zákon č. 377/2005 Sb., o finančních konglomerátech

50

28. Zákon č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem 29. Zákon č. 434/2009 Sb., o pojišťovnictví 30. Zákon č. 278/2009 Sb., o změně zákonu v souvislosti s přijetím zákona o pojišťovnictví 31. Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví Vyhlášky MF 1. 977/1948 Sb. 2. 978/1948 Sb. 3. 235/1953 Ú. 1 4. 157/1954 Ú. 1 5. 247/1954 Ú. 1 6. 237/1955 Ú. 1 7. 33/1958 Ú. 1 8. 48/1964 Sb. 9. 49/1964 Sb. 10. 50/1964 Sb. 11. 106/1966 Sb. 12. 123/1974 Sb. 13. 124/1974 Sb. 14. 161/1975 Sb. 15. 162/1975 Sb. 16. 7/1976 Sb. 17. 8/1976 Sb. 18. 55/1979 Sb. 19. 56/1979 Sb. 20. 11/1983 Sb. 21. 12/1983 Sb. 22. 303/2004 Sb. 23. 433/2009 Sb.

51

Nařízení vlády 1. 31/1896 Sb. 2. 321/1919 Sb. 3. 402/1919 Sb. 4. 505/1920 Sb. 5. 238/1921 Sb. 6. 307/1922 Sb. 7. 213/1923 Sb. 8. 156/1927 Sb. 9. 103/1945 Sb. 10. 215/1946 Sb. 11. 163/1950 Sb. 12. 53/1951 Sb.

52