VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Kvalita života jedince s mentální anorexií Bakalářská práce

Autor: Veronika Přibylová, DiS. Vedoucí práce: Mgr. Kateřina Pokorná Jihlava 2016

Abstrakt Bakalářská práce na téma kvalita života jedince s mentální anorexií je rozdělena na teoretickou a výzkumnou část. V teoretické části je popsána kvalita života, historie vzniku mentální anorexie, stravování, příčiny, projevy, komplikace, léčba a prevence mentální anorexie. Výzkum je prováděn kvalitativní formou, založený na pozorování, rozhovorech a dotaznících. Cílem mé bakalářské práce je zjistit kvalitu života jedince s mentální anorexií a také zmapovat, jak strava a návyky spojené s ní ovlivňují jedincův život s ohledem na věk a pohlaví.

Klíčová slova Mentální anorexie, kvalita života, dospívání, výživa, zdravotní komplikace

Abstrakt The bachelor thesis on topic „Quality life of human anorexia nervosa“ is devided into theoretical and research part. The theoretical part describe quality life, history of origil anorexia nervosa, eating, causes, manifestations, complication, therapy and prevention anorexia nervosa. The research is conducted qualitative form, i tis based on observation, interviews and questionnaires. The Purpose of my bachelor thesis is to find out quality life of individual person suffer from anorexia nervosa and find out, how eating and habits related with it affect individual life with respect to age and sex.

Key words Anorexia nervosa, quality of life, adolescence, nutrition, health complications

Poděkování Touto cestou chci především poděkovat vedoucí práce Mgr. Kateřině Pokorné za cenné rady, trpělivost a vstřícnost při vedení bakalářské práce. Děkuji personálu zdravotních sester v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod a pacientkám, které ochotně poskytly své životní příběhy. Poděkování patří i mé rodině za podporu při studiu.

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č.121/2000 Sb., o právech autorských, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále tíž „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména §60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licence smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.) Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne

……………………………………. Podpis

Obsah ÚVOD ------------------------------------------------------------------------------------------------ 8 1

SOUČASNÝ STAV PROBLEMATIKY ------------------------------------------------- 9

1.1 Kvalita života

9

1.2 Historie poruch příjmu potravy

9

1.3 Stravování 1.3.1

Cesta k poruše stravování

11

1.3.2

Poruchy příjmu potravy

12

1.4 Mentální anorexie

2

10

12

1.4.1

Diagnostika mentální anorexie

13

1.4.2

Epidemiologie

13

1.4.3

Klinický obraz

14

1.4.4

Etiologie

15

1.4.5

Zdravotní komplikace

19

1.4.6

Léčba mentální anorexie

23

1.4.7

Prevence

26

VÝZKUMNÁ ČÁST ----------------------------------------------------------------------- 28

2.1 Cíle výzkumu a výzkumné otázky

28

2.2 Metodika výzkumu

28

2.3 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí

28

2.4 Průběh výzkumu

29

2.5 Výsledky výzkumu

30

2.6 Analýza výsledků

46

2.7 Diskuze

54 6

2.8 Návrh řešení a doporučení pro praxi

56

ZÁVĚR --------------------------------------------------------------------------------------------- 58 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ---------------------------------------------------------- 59 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ -------------------------------------------------------------- 61 PŘÍLOHY -----------------------------------CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. SEZNAM ZKRATEK ---------------------------------------------------------------------------- 62

7

Úvod „Žily jsme spolu dvacet let. Zpočátku docela v klidu, jako kamarádky. Měla jsem jí celkem ráda a bylo nám dobře. Pak mě ale chtěla ovládat – a zabíjet. Vzepřela jsem se jí. Rozešly jsme se. Doufám, že navždy…“ (Jendruchová, 2013, s.15).

Důvod, proč jsem si vybrala téma související s anorexií, je aktuálnost problematiky poruch příjmu potravy v dnešní době. Všude jsou preferovaná hubená až vyzáblá děvčata. Dívek jsou plné magazíny, televize ale i ulice. Všichni je obdivují, vzhlížejí k nim, závidějí jim jejich postavy. Dokonce se i stává, že obézní dívky a dívky s kily navíc jsou diskriminované. Kult štíhlosti vniká hlavně pomocí médií, pokud někdo není štíhlý, hubený, je neatraktivní, ošklivý a méněcenný. Poznamenány jsou většinou ženy, kde jejich vzhled hraje velkou roli v životě (Papežová, 2010). Tyto společenské tendence jsou všude, dokonce do té míry, že stejné hodnoty a názory jsou podporované a obhajované již u pětiletých dětí. Už děti v mladším školním věku upozorňují na nespokojenost se svým tělem. Zaměření se na tělesnou hmotnost a touha po štíhlosti mezi dívkami a ženami jsou výrazně posilňovány sociálním důrazem na štíhlost jako součást fyzické atraktivity. Před vstupem na střední školu se nespokojenost s tělem a hmotností stává běžnou starostí (Fischer, Škoda, 2014). Dospívající dívky mají již od dětství zkreslené představy o ideálu krásy a jsou schopné riskovat i svůj život, zdraví a jeho kvalitu. Ale jsou i dívky, které dobrovolným hubnutím a vyhublostí řeší i jiné problémy. Problémy v rodině, ve škole, chtějí být nejlepší, středem pozornosti, nejdokonalejší a potom, i kdyby chtěly, není již cesty zpět…

8

1 Současný stav problematiky 1.1 Kvalita života V mnoha lidských činnostech se používá pojem kvalita života. Jde o subjektivní pocit vlastní pohody a spokojenosti, ale také může vyjadřovat přírodní a sociální prostředí člověka nebo jeho psychický a fyzický stav. Vývoj postavení k vnímání kvality života poukazuje definice Světové zdravotnické organizace. Kvalitu života v roce 1946 definovala jako stav celkové fyzické, duševní a sociální pohody a nejen nepřítomnost nemoci (Pyšná a kol. 2009).

1.2 Historie poruch příjmu potravy Odjímání jídla patřilo v dějinách k běžným příznakům řady somatických poruch, ale i k různým psychiatrickým projevům. Po staletí však toto jednání samo o sobě nebylo pokládáno za primárně patologické. Extrémní dodržování hladovek bylo původně součástí sebetrestajících nebo asketických praktik mnoha zbožných křesťanů. V pozdějším čase vyvolalo dlouhodobé odmítání stravy, pokud ho nedoprovázely symptomy známých nemocí, například tuberkulózy, spíše úvahy o nadpřirozených schopnostech nebo o vlivu ďábla. Přehnané nebo neobvyklé formy odmítání potravy začaly být posléze pokládány za známku duševní poruchy (Krch, 2005). Vývoj chápání mentální anorexie Pojem mentální anorexie (anorexia nervosa) může vzbuzovat dojem, že porucha pramení z neurotické ztráty chuti k jídlu. Odkazy na termín „anorexie“ lze najít již ve starověkém lékařství. V antických dobách pojem anorexie jednoduše označoval stav nedostatečné

orexis,

to

znamená

celkové

únavy,

apatie.

Galén,

jeden

z nejvýznamnějších lidí medicíny té doby, používal tento název v užším smyslu jako absenci chuti k jídlu, nebo odpor k jídlu. Stejně jako Hyppokateres, i Galén většinou užíval pojem asitia (nebo inedia), když popisoval odmítání potravy. Tento stav byl připisován hlavně špatným tělesným tekutinám (Krch, 2005). Je jasné z celé řady lékařských prací o anorexii,že toto chápání se ani do začátku moderní doby příliš nezměnilo. Třebaže tyto publikace neopomíjely emocionální faktory, soustřeily se hlavně na tělesné příčiny, především na poruchy funkce žaludku. Ve svém pojednání o ženských nemocech rozlišuje v roce 1840 Fleury Imbert, 9

prakticky neznámý francouzský fyziolog a frenolog, kromě bulimie a piky (pojídání nestravitelných látek a věcí) ještě další dva druhy anorexie: gastrickou anorexii (anorexie gastriqua) a nervovou anorexii (anorexie nerveuse). Ve Francii se od devadesátých let devatenáctého století mentální anorexie (anorexie mentale) stala běžně používaným lékařským názvem. Byl to ovšem britský lékař William Gull, jenž v roce 1874 úspěšně zavedl název anorexia nervosa (Krch, 2005). Vývoj mentální anorexie jako diagnózy Přesto, že mentální anorexie byla popsána tak významnými lékaři, ani nadále jí nebyla věnována velká pozornost. V mnoha zemích, například ve Spojených státech, v Německu a v Itálii, zůstala mentální anorexie na okraji až do dvacátého století. Nejdříve byla anorexie všeobecně pokládána za duševní poruchu. Ve čtyřicátých letech dvacátého století byla pod vlivem psychoanalýzy a psychosomatické medicíny mentální anorexie znovuobjevena jako duševní nemoc. Mentální anorexie se přesunula z knih interního lékařství do učebnic psychiatrie a postupně se začal rýsovat její širší a komplexnější obraz. V posledních desetiletích se ze vzácné a málo známé klinické entity stala moderní nemoc, kterou veřejnost sleduje s velkým zaujetím (Krch, 2005).

1.3 Stravování Potrava je nezbytnou součástí každého života. Všichni musíme přijímat stravu, aby se našemu tělu dostalo potřebné výživy a látky. Očekávali bychom, že jde snad o něco instinktivního a bezproblémového. To je bohužel vzdáleno od pravdy. Příjem potravy se stává pro člověka bitevním polem, které je propletené s jeho emocemi a životem v takové míře, že začíná mít problém s jasnou myslí. Mnoho nemocných chce získat kontrolu nad svým chováním a jednáním, ale dostávají se do situací, ve kterých se musejí naopak přiznat, že žádnou kontrolu nemají. Mimo nemocných jsou zde ještě jejich rodiny, přátelé a další, kteří se o ně starají. Porucha příjmu potravy je bitva, do které jsou zapojeni všichni z okolí nemocného (Middelton, Smith, 2013). Je trochu těžké přesně definovat, co je to „normálně jíst“, protože to může být u každého jiné. Normální stravování znamená např.: Vybírat si jídlo dle libosti, ale jíst i zdravě a chutně, zahrnout do jídelníčku potraviny jako ovoce a zelenina, celkově si žádné potraviny nezakazovat, ale některé přijímat méně často než jiné, jíst pravidelně, minimálně třikrát denně, svačit, pokud je hlad, najíst se, občas se přejíst a i někdy jíst

10

méně než obvykle, ale nechat si tělo vybrat přirozeně, občas jíst i z nudy, užívat si jídlo hromadně, s přáteli, v restauraci (Middleton, Smith, 2013). 1.3.1 Cesta k poruše stravování Porucha příjmu může začít tehdy, když někdo začne hlídat svou váhu, aby tím řešil své další životní problémy. Naše společnost nás neustále upozorňuje zprávami o tom, že štíhlost rovná se úspěch. Pro některé lidi, hlavně pokud jim život nemile nadělil nějaké těžké rány nebo pokud nemají dostatečně pozitivní obraz o sobě samém, je pokušení všespásného řešení neodolatelné. Kéž bych jen byl štíhlejší, myslí si, hned by bylo vše jinak, a já bych se cítil lépe. U některých lidí to ale není úmyslné rozhodnutí, většinou se jedná o postupně se rozvíjející pocit zahlcení vnitřní potřebou zhubnout. Tato potřeba je vedena tím, že tuk považuje za něco zlého ze sebe, tedy za něco, čeho se chtějí zbavit snížením své váhy. Jiní lidé mohou ztratit váhu důsledkem něčeho jiného – nemoci či emočních problémů – a najednou zjistí, že se u nich objevil strach z přibírání, takže si přejí shodit ještě více. Nezáleží však, jak závažné jsou jiné jejich problémy, kterým se tímto chováním snaží vyhnout nebo je změnit – věří zkrátka, že hlídání váhy je učiní šťastnějšími. Jejich váha se stane obětním beránkem – a v pacientově myšlení je potom příčinou všeho zlého v jejich životě (Middleton, Smith, 2013). Další fází ve vývoji poruchy příjmu potravy bývá rozhodnutí snížit příjem stravy. Lidé si nastaví hranice či zákazy, co sníst a nesníst, drží se dietních plánů nebo vytvářejí seznamy špatných potravin, kterým se vyhýbají vždy a za každou cenu. Někteří jsou zaměřeni na to jíst co nejméně, počítají kalorie či gramy tuku nebo si sami naordinují hladovku. Nastaví si tvrdá pravidla a udělají vše pro to, aby je přesně dodržovali, protože k tomu přeci upnuli všechny naděje na lepší život. Někteří lidé zjistí, že jsou úspěšní při kontrolování toho, co jí. Může to být kvůli nějakým jejich vlastnostem či praktičtějším záležitostem – např. že se dokážou vyhnout stolování s rodinou či obecně jídlům, která chystá někdo jiný. Ubývají na váze, někdy i docela rychle. Tato okamžitá zpětná vazba je velmi silná. Ukazuje totiž, že se někam posouvají, a to je motivuje jít dál. Ale i přes úspěch se stále cítí špatně. Takže se upnou na svůj plán – nebo i zvýší svou kontrolu a odeberou další stravu ze svého jídelníčku. Někteří mají období, kdy jedí (či se dokonce v okamžicích ztráty kontroly přejídají), ale celkově jinak udržují přísnou dietu. Váhový úbytek pokračuje a jejich odhodlání nepolevuje (Middleton,Smith, 2013). 11

Nyní se již nacházíme velmi blízko k mentální anorexii. Potřeba udržovat váhový úbytek se stane natolik mocným, že lidé v tomto stádiu ignorují varování, kterými se tělo snaží upozornit na nemožnost dlouhodobého fungování při tak nízké hmotnosti. Anorexie způsobuje u některých lidí úplnou prostomyslnost spojenou s naprostým odhodláním. Nemocní jsou si natolik jisti, že úbytek váhy je řešením, že si připadají tlustí, i když realita je taková, že již mají nebezpečnou podváhu. Mohou se přiklonit k přehnanému cvičení nebo zvracení, aby co nejvíce shodili, což může vyústit v riziko závažných tělesných problémů (Middleton, Smith, 2013). 1.3.2 Poruchy příjmu potravy Porucha příjmu potravy je velmi závažné primárně duševní onemocnění, zahrnující změny v oblasti jak psychické, tak somatické. Jde o chorobu patřící do období posledního půlstoletí, kterou někteří autoři zařazují mezi tzv. civilizační nemoci. Postihuje hlavně mladé dívky a ženy. Rozlišujeme dvě formy onemocnění, formu restriktérskou, tedy mentální anorexii, a formu bulimickou, mentální bulimii. Obě formy pak mají společné to, že dívky s tímto onemocněním touží zůstat extrémně štíhlé (Hort, Hrdlička, Kocourková, Malá a kol., 2008). Poruchy příjmu potravy jsou bio-psycho-sociální onemocnění. Nejedná se pouze jen o metabolickou poruchu. Jde o nepřetržité zabývání se jídlem na úkor jiných sociálních aktivit a naléhavé kontrolování výživy. Typickým rysem jsou poruchy myšlení a jednání ve vztahu k jídlu a vlastnímu tělu (Petr, Marková a kol., 2014).

1.4 Mentální anorexie Pro mentální anorexii je charakteristické úmyslné omezování příjmu potravy a další hubnutí. Toto hubnutí je spojené s určitými tělesnými změnami, které vznikají z dlouhodobé malnutrice, případně zneužívání laxativ, diuretik, anorektik, někdy i spojené se zvracením. Objevují se také psychické změny, deprese, zvýšená dráždivost, porucha tělového schématu a nereálné přesvědčení o tom, že pacientka je obézní (Hort, Hrdlička, Kocourková, Malá a kol., 2018). Atypická mentální anorexie Tato porucha splňuje některá kritéria pro mentální anorexii, ale chybí zde některé hlavní příznaky jako je třeba strach z tloustnutí. Úbytek na váze je výrazný a chování pacientky směřuje ke snížení váhy (Praško, Látalová, 2013). 12

1.4.1 Diagnostika mentální anorexie Tělesná hmotnost je udržována minimálně 15% pod předpokládanou hmotností (ať již byla snížena nebo jí nebylo nikdy dosaženo) nebo tzv. Queteletův index hmoty těla (BMI) je 17,5 nebo méně. Pacienti před pubertou nesplňují během vývoje očekávaný váhový přírůstek. Snižování hmotnosti si způsobuje pacient sám tím, že se vyhýbá potravinám, po kterých se tloustne, a také někdy užívá jeden nebo více z následujících prostředků: vyprovokované zvracení, vyprovokovaná defekace, užívání anorektik a diuretik, nadměrné cvičení. Objevuje se specifická psychopatologie, přičemž stále přetrvává strach z tloušťky a zkreslená představa o vlastním těle jako vtíravá, ovládaná myšlenka, a pacient si sám sobě ukládá za povinnost mít nízkou váhu. Rozšířená endokrinní porucha, zahrnující hypotalamo-pituitární-gonádovou osu, se projevuje u žen zástavou menstruace a u mužů ztrátou sexuálního zájmu a potence, výjimkou je vaginální krvácení navozené hormonální léčbou. Mohou se i objevovat zvýšené hladiny růstového hormonu, zvýšené hladiny kortizolu, změny periferního metabolismu tyreodního hormonu a odchylky ve vylučování inzulínu. Pokud je začátek onemocnění před pubertou, jsou pubertální projevy zpožděny, nebo dokonce zastaveny (zastavuje se růst, u dívek se nevyvíjejí prsa a dochází k primární amenoree, u hochů zůstávají dětské genitály). Po uzdravení dochází většinou k normálnímu dokončení puberty, avšak menstruace je opožděna. K definitivní diagnóze mentální anorexie musí být přítomny všechny předchozí uvedené příznaky. Pokud jeden a více příznaků chybí, ale jinak pacient vykazuje typický klinický obraz, jedná se o atypickou mentální anorexii (Hort, Hrdlička, Kocourková, Malá a kol., 2008). Při měření teplot, krevního tlaku či pulzu bývají hodnoty sníženy. Po těle se mohou objevovat otoky. Krevní obraz prozrazuje snížený počet leukocytů, může také dojít k rozvratu metabolismu, selhání ledvin a srdce s následkem smrti (Raboch, Pavlovský, 2006). 1.4.2 Epidemiologie Onemocnění mentální anorexie nejčastěji postihuje dívky a ženy. V poslední době se objevují ale i důkazy o mentální anorexii u mužů. Poměr postižení je 1:10 pro něžné 13

pohlaví. Začátek onemocnění bývá v období puberty mezi 14. - 15. rokem a 17. -18. rokem života. Období dospívání je psychicky náročné (hledání se ve společnosti, sexuální zrání, opuštění rodinného hnízda). Není výjimkou, že toto kruté onemocnění postihuje i jedince mladší deseti let, naopak málokdy se objevuje po čtyřicátém roce věku. Vyšší riziko vzniku mentální anorexie je u jednovaječných dvojčat či sester anorektiček, ctižádostivých, perfekcionistů s nadprůměrným inteligentem (Foltýnová, 2016). Spouštěcí faktory mohou být kritiky soutěživých spolužaček, kdo je nejhubenější, kdo nejvíc zhubne. Sny, uplatnit se jako modelka, herečka, baletka. Chtíč, podobat se vyretušovaným hvězdám herecké a pěvecké populace. Některé rysy osobnosti a chování k jídlu mohou předznamenávat nástup a rozvoj mentální anorexie v dalším věku. Prostředí v rodině značně přispívá k tvorbě nevhodného vzorce jídelního stravování a postoje k jídlu. Často z dětství přetrvávají různá chování jako vybíravost v jídle, ale také začínají různé psychické potíže, které předznamenávají mentální anorexii. Některé povahy dětí jsou již typické rysy pro mentální anorexii, ještě před nástupem klinických projevů. Nejčastější rysy jsou obsedantní tendence, perfekcionismus, cílevědomost, sebekontrola. Některé dívky mívají méně přátel, což jsou výrazné poruchy sociálních dovedností. Škola, učitelé a spolužáci mohou svýcm chováním také přispět ke vzniku mentální anorexie. V poslední době je věnována pozornost i na dlouhodobá traumata způsobená pohlavním zneužíváním. Také u chlapců byly některé vlastnosti nápadné, téměř u jedné třetiny se v dětství objevilo pedantství a přehnaná důkladnost (Fraňková, Pařízková, Malichová, 2013). 1.4.3 Klinický obraz Nejčastější začátek onemocnění je okolo puberty, adolescence, kdy se u dívek objevují sekundární pohlavní znaky, jako je vývoj prsů. Často si připadají silnější a začnou si hlídat stravu. Někdy hmotnost dívek je skutečně vyšší, ale často je váha v normě. Obvyklým spouštěčem bývají nevhodná slova týkající se vzhledu, někdy jde o stresovou situaci jako úmrtní blízké osoby, hádky rodičů, rozvod. Dieta je stále přísnější, pacientka jí málo, omezuje tučná a sladká jídla, pak další stravu a někdy i snižuje příjem tekutin. Často se ospravedlňují zdravou stravou, vegetariánstvím, makrobiotickou stravou. Ke snížení váhy dívka rovněž používá anorektika, laxativa, diuretika, nutkavě cvičí. Další rozvoj nemoci je spojen s psychickými změnami, 14

depresemi, ztrátou zájmu o školu, snížením výkonu ve škole, zvýšenou dráždivostí. Vážným příznakem je porucha tělového schématu. Dívka je extrémně vyhublá a i přes to má stále pocit, že je silná a i nadále je schopna držet diety. Pacientky mají často strach z toho, že pokud jen málo přiberou, budou přibírat i nadále a stanou se velmi obézní. Pocit hladu a chuti časem zmizí, ale některé pacientky tento pocit překonávají neustále. Nápadným jevem je, že pacientky rády vaří, zabývají se jídlem, sbírají recepty. Postupem času, v rámci odmítání stravy dochází ke konfliktům s rodiči, kdy se rodiče snaží dívku k jídlu nutit. Ta se brání, odmítá různými způsoby, manipuluje, jídlo schovává, vyvolává zvracení. Vztahy v rodině se postupem času velmi zhoršují (Hort, Hrdlička, Kocourková, Malá a kol., 2008). Mentální anorexie může probíhat jako jediná epizoda s úplným uzdravením nebo s chronicitou, ale také ve formě epizod, které se opakují i několik let (Praško,2010). Rozdíl mezi dětskou a adolescentní mentální anorexií

Anorexie v dětském věku má rozdíly a jiné charakteristické znaky. Od anorexie v dospívání se liší frekvencí, převládáním příznaků, ale i léčba je odlišná. Děti se většinou vyhýbají jídlu, vymlouvají se, nevědí přesně, co se s nimi děje, neumějí o potížích a citech mluvit. To ovlivňuje zdravý vývoj dítěte a často je narušen vztah mezi dítětem a matkou (Fraňková, Pařizková, Malichová, 2014). 1.4.4 Etiologie Příčina vzniku mentální anorexie je s velkou pravděpodobností multifaktoriální. Nejvíce ji ovlivňují vlivy sociokulturní, psychologické, biologické a rodinné. V tomto problému jsou významné vlivy společenské, ideál štíhlosti. Pacientky jsou nápadně přizpůsobivé, perfekcionistky, ctižádostivé, nadprůměrně inteligentní se studijními ambicemi. V období adolescence se objevují zvýšené nároky, psychosexuální zrání. Během onemocnění dojde k porušení vývoje, strach z dospívání, dospělosti a přijetí dospělé mateřské role. Často se také první projevy mentální anorexie objevují po první menstruaci a začátkem rozvoje sekundárních pohlavních znaků. Rodiny postižených dívek bývají ne málo zaměřeny na úspěch, výkon, konflikty neřeší, ale odsouvají. Jsou i typy rodin, které se celkově zaměřují na váhu a držení diet (Hort, Hrdlička, Kocourová, Malá a kol., 2008). Setkáváme se s dospívajícími dívkami, které všechny své potíže a problémy svádějí na váhu. Jsou přesvědčeny, že pokud zhubnou, vše negativní pomine. Je nutné, aby přijaly 15

svou vznikající ženskost a je důležitá podpora rodiny, laskavý přístup a zvedání sebevědomí od nejbližších (Cassuto, Guillou, 2008). Jednou z možností nárůstu poruch příjmu potravy je rychle se proměňující kultura. Ta jednoznačně oslavuje kontrolu nad sebou a štíhlost. Magazíny, televize, reklamy, móda rozšiřují vlastní názor tak, že vyhublost je nejvyšším stupněm přitažlivosti. Každodenní svět nás stále obklopuje strachem z přibírání na váze. Mnoho dívek v dnešní době není spokojených se svým vzhledem a bojuje s přejídáním, s chutěmi, snaží se hubnout. Dívky, které pocházejí z rodin, kde je postava velmi důležitá, to mají o to těžší. Stejně tak jsou ve velmi rizikové skupině modelky, baletky, krasobruslařky a děti rodičů, kteří celý život řeší jen jídlo a hubnutí (Heiner a kolektiv, 2011). Psychologické příčiny

Potřeba lásky a nasycení spolu souvisí již od narození, kdy tímto matka dítěte uspokojuje emoční i fyzické potřeby jedince. Při nasycení je uspokojena základní potřeba a z toho vyplývá stav spokojenosti. Jsou tedy uspokojovány potřeby dvě, dítě má spojeno jídlo s matkou a tím se upevňuje láska matky a dítěte. Jídlo lze ale také použít k zahnání různých pocitů nespokojenosti, úzkosti. U dětí to může být právě při deprivaci, kdy matka neuspokojuje potřeby kojence. Jídlo je snadno dostupné a návyk zvýšené konzumace u dětí vzniká rychle (Novák, 2010). Mezi další psychologické faktory pro vznik mentální anorexie je období dospívání a přeměna dívky v dospělou bytost. Některé dívky nejsou v období puberty dostatečně psychicky vyzrálé, aby se vyrovnaly s nově vzniklou situací, novými potřebami, které s sebou dospívání přináší (Praško, Látalová, 2013). Sociální a kulturní příčiny

Jednou z příčin je stupňující se množství požadavků kultury na štíhlost. Ideál krásy nejvíce působí na ty, kteří jsou zranitelní a hodně ovlivnitelní, na dospívající mládež. Ve štíhlosti vidí pak lepší život, lehčí cestu k úspěchu, k práci, ke kráse. K nízkému sebevědomí a selhání vede i lehké porušení diety nebo mírná nadváha. Dále následuje i diskriminace nebo sociální izolace. Lidé s nadváhou či obézní jsou považováni za ošklivé a hloupé, nehodící se do dnešní kultury. Postoje k udržení štíhlosti jsou nevhodné, kladou nereálné cíle, posilují nehodící se vzory, obavy z tloustnutí, zvýšenou sebekontrolu. Ale stávají se sociálně kulturním standardem (Krch a kolektiv, 2005). 16

Často média anorektičky zviditelňují, obdivují, ale na důsledky onemocnění nikdy moc neupozorňují. Obrázky vyhublých dívek a žen nepůsobí záporně. Naopak, kachektické herečky, modelky, tanečnice, baletky jsou brány jako norma. U malých holčiček je velmi známá panenka Barbie, která je tak hubená, že jako živá by nebyla schopná vůbec chodit. V obchodech pro dospělé ženy málokdy najdeme velikost oblečení jinou než velmi malou až dětskou. V posledních letech je trend hlásit své malé dcerky do soutěží krásy, dávat holčičkám make-up, líčit je, dělat účesy. Musí chodit v podpatcích či dokonce díky svým matkám podstupují plastické operace. Není výjimkou, že od dětství musí držet diety a později dospějí i k poruše příjmu potravy (Papežová, 2012). Biologické příčiny

Riziko onemocnění anorexií je mezi sourozenci 6% a vyšší je riziko mezi jednovaječnými dvojčaty (Hort, Hrdlička, Kocourková, Malá a kol., 2008). K biologickým příčinám patří také vnímavost jedince z důvodu poruchy serotoninu, a tedy i poruchy nálady, úzkost a přecitlivělost. Výzkum molekulární genetiky upřesnil první kandidátské geny, které mají blízko ke vzniku mentální anorexie (Bouček a kolektiv, 2006). Genetický podíl pro onemocnění mentální anorexií je 50-90%. Některé povahové rysy či vzory chování v rodině mohou také působit predispozičně ve vztahu k onemocnění anorexií. Lidé velmi citliví na stres, úzkostnější, vybíraví v jídle. Nejsilnější riziko představují rodinní příslušníci ženského pohlaví, kdy je možné postižení i několik po sobě jdoucích generací (Papežová, 2012). Situační a rodinné příčiny

Některé situace mohou být považovány za spouštěče a příčiny vzniku onemocnění mentální anorexií. Jedna až dvě třetiny postižených tímto onemocněním je schopna dát dohromady události ve svém životě, které se vznikem anorexie souvisejí. Nejvíce se objevují narážky na postavu pacienty. Tedy, že je silná, nehezká, obézní atd. Dále jsou to potíže v rodině, rozvod rodičů, časté konflikty v rodině, mezi sourozenci, protěžování sourozenců, sexuální zneužívání, nemoc v rodině (Krch, 2005). Vznik poruchy příjmu potravy nespočívá v prožití jednoho nepříjemného zážitku, ale v opakování traumatu a jaká to byla událost. Některé výzkumy ukazují, že pacientky s anorexií přibližně rok před onemocněním zažili negativní událost, která ohrozila jejich cudnost, ženskost, objevilo se znechucení svou osobou, stud, strach. Dále časté jsou 17

problémy v rodině, které jsou dlouhodobé, extrémní tlak na vyšší výkonnost ne škole, při sportu, bez ohledu na talent pacientky. Mezi další problémy patří narušená rodina, její nesoulad nebo dlouhodobé onemocnění jednoho z rodičů či sourozence. Pro vznik anorexie nejde jen o prožití problému, ale i jak se s ním dívka vyrovnává a zvládá ho (Papežová, 2010). Osobnostní rysy a příčiny

Klasické anorektičky mají určité specifické rysy, které se podobají všem nemocným anorexií. Těmito rysy jsou hlavně dodržování společenských norem, sebekontrola, úspěch, perfekcionismus a často se vyskytuje obsedantně-kompulzivní porucha. Pacientky postižené anorexií často vykazují rysy neurotické, úzkostné, jsou introvertní. Špatnou prognózu často lze i předpokládat z výrazných obsedantních znaků, hlavně u chronických anorektických pacientek. Obsedantní znaky jsou časté proto, že pacientky mají nízké sebevědomí, jsou vnitřně nejisté a naprostá sebekontrola a dokonalost v neporušení rituálů jim pomáhá. Obsedantní chování jim tedy slouží ke snížení napětí, úzkosti a odpoutání se od nepříjemných myšlenek (Krch, 2005). Další charakteristické rysy jsou zranitelnost, kde nejistota a nedůvěra v sebe žádá zalíbení se ostatním, závislost na ostatních a jejich vedení při nedůvěře ve svou osobu. Sebekritičnost, kdy se pacientka cítí bezmocně, nepotřebně a stále potřebuje od ostatních podporu. Nestálost, puritánství a asketizmus, zde anorektička potřebuje vládnout svým potřebám i jídlu. Úzkost se projevuje v nejistých situacích, rozhodování se, kde jsou zvýšené nároky na osobu. Hraniční porucha osobnosti může být jednou z dalších z příčin, které přispívají k nemocnění anorexií. Objevují se nestabilní, intenzivní vztahy, strach ze samoty, opuštěnosti, změny nálad, impulzivní chování, neschopnost sebehodnocení nebo vnímání sama sebe. Anorexii mohou předcházet deprese, ale mohou se objevit v průběhu nebo i po vyléčení ( Papežová, 2012). Příčiny mentální anorexie u mužů

U mužů se také vyskytují poruchy příjmu potravy, ale asi desetkrát méně než u žen. Skutečný počet však přesněji nelze zjistit, protože muži mají obavy z výsměchu, jelikož mají stejnou nemoc, kterou trpí hlavně dívky a ženy. V dřívějších dobách s mentální anorexií nechtěli mít nic společného ani lékaři, odmítali anorektické pacienty diagnostikovat. Predispozice k mentální anorexii u mužů jsou hlavně sporty, kde si musejí chlapci a muži hlídat váhu. Dalším faktorem je nadváha a obezita v pubertě, to 18

i naznačuje, že muži jsou k váze podobně citliví jako dívky a ženy. Avšak u mužů dojde k onemocnění, když chtějí regulovat váhu. Často se u mužů s anorexií pochybuje o jejich mužnosti a sexuální orientaci. Ale není jisté, zda anorexie přichází jako následek o pochybném mužství nebo zda porucha příjmu potravy vede k nejisté sexuální roli v životě (Novák, 2010). 1.4.5 Zdravotní komplikace Mentální anorexie způsobuje mnoho zdravotních potíží a také zvyšuje úmrtnost pacientek. Anorexie je na prvním místě v žebříčku úmrtnosti u psychických nemocí, mortalita je až 18%. Potíže se zdravím při onemocnění anorexií jsou hodně podobné klasickému hladovění. Pokud dojde k návratu do normálního života a k racionálnímu stravování, je stav zdraví vratný (Krch, 2005). Kardiovaskulární komplikace

Převážná většina anorekticky nemocných se během své nemoci setká se srdečními potížemi. Nejvíce jsou postiženy bradykardií, která je způsobena zpomalením metabolismu a tím úspora energie. Další častá komplikace je hypotenze z důvodu sníženého objemu tekutin v těle. Toto celé podmiňují ortostatické změny, hlavně závratě a poruchy vědomí. Objevují se často i srdeční arytmie způsobené nadužíváním projímadel a diuretik a tím poruchou elektrolytů v těle. Arytmie mohou vést až ke smrti pacienty. Známé jsou i poruchy výkonnosti srdečního svalu, mitrální chlopně či levé komory (Krch, 2005). Renální komplikace

Postižení ledvin bývá nejzávažnější problém. Anorektičky si ho způsobují hlavně zvracením, užíváním laxativ a diuretik. Objevují se změny na ledvinách a dalších orgánech. Při nadužívání diuretik je častá zvýšená hladina magnézia. Hodnoty fosfátu pod 0,32 mmol/l jsou nebezpečné z důvodu vzniku křečí, kardiomyopatii a paréze bránice. Hladiny chloridů závisí opět na užívání různých pomocných léků v hubnutí. Hodnoty zvýšené značí užívání diuretik, naopak hladiny snížené svědčí o abúzu laxativ a zvracení. Výjimku netvoří ani konkrementy ve vývodných cestách močových – nefrolitiáza. Jsou způsobeny abúzem laxativ a vedou k ledvinným kolikám a uzávěru vývodných cest močových. Etiologie je deplece tekutin, opakované průjmy a tím i ztráta kalia a hořčíku stolicí a vznik močových kamenů (Papežová, 2010).

19

Stomatologické komplikace

Zubní potíže se mohou objevit u anorektiček, které někdy i zvrací. Na zubech jsou patrné eroze, hlavně v místech, kde se žaludeční obsah setkává nejvíce se zuby. K dalším komplikacím patří zduření slinných žláz. Oteklé slinné žlázy vedou k rozšíření obličeje. To anorektičky velmi nelibně snášejí. Nedostatečná výživa a málo vitamínu způsobuje v ústech vznik aft, krvácení dásní a zánět na jazyku, jeho bolest a začervenání (Papežová, 2010). Gastrointestinální komplikace

Oblast trávení hraje významnou úlohu při pocitech hladu, sytosti, chuti k jídlu. Při onemocnění mentální anorexií dochází k poruše této soustavy převážně díky poruše regulace hormonů, užíváním léků pro podporu hubnutí, nepravidelnému nebo skoro žádnému stravování. Tělo se brání a snaží se tělu nepřitěžovat. Změny v oblasti trávení se projevují především v hypomotilitě celého trávicího traktu. Dále vyprazdňování žaludku je zpomalené, častý pocit plnosti a sytosti. U zvracejících anorektiček je parná ztráta dávicího reflexu. Hojně se objevují chronické bolesti břicha, nadýmání, převážně po jídle, pocit sytosti i zvracení již natráveného obsahu. S abúzem laxativ se setkáváme velmi často. Pravděpodobnost zneužívání projímadel je 40 % - 60 % a 2 % - 15 % anorektiček to nepopírá. Chronické užívání laxativ vede k mnoha vážným komplikacím. Mezi takové patří lokální iritace sliznice s vymizením hauster, paradoxní akcentace zácpy, atrofie sliznice s tvorbou zánětu, vředy na sliznici, krvácení. Pokud jde o komplikace mimo střevo, vládne především dehydratace, porucha elektrolytů, otoky, snížené vstřebávání léků (Papežová, 2010). Kosterní komplikace

Růst kostí je velmi energeticky náročný proces a nedostatek výživy a energie působí jeho zpomalení. Pokud jedinec onemocní mentální anorexií v období adolescence, dochází k porušení růstu a tvarování kostry. Nemůže být tedy dosáhnuto maxima, které je dáno geny. Pokud se dívka stane anorektičkou ještě před začátkem puberty je ohrožen růst v oblasti růstových dlouhých kostí. Po začátku puberty je poškozen růst kostí do šířky. Kosti anorektických pacientů obsahují zvýšené množství tukové tkáně ve dřeni a tím vzniká vyšší riziko zlomenin (Papežová, 2010). Pokud dojde i k zástavě menstruace, zrání kostí zpomaluje, případně se úplně zastaví. Nedostatek vitamínu D a tuků může mít za následek osteoporózu. Další komplikace 20

mentální anorexie je snížení denzity kostí. Čím delší dobu onemocnění anorexií trvá, tím je minerální denzit kostí nižší. Důležitá je také délka amenorey, čím delší porucha menstruace tím je opět minerální denzit kostí nižší. Značná ztráta kostní tkáně se do jisté míry upraví, pokud dojde k normalizaci váhy a obnově menstruace (Krch, 2005). Endokrinní komplikace

Typickým znakem pro mentální anorexii jsou poruchy žláz s vnitřní sekrecí, kde vede ztráta menstruace. Amenorea se objevuje při ztrátě hmotnosti vyšší než 15%. K obnovení funkce hypotalamus-hypofýza-ovaria je důležitý návrat k normální tělesné hmotnosti a zlepšení psychického stavu. Hypogonadismus je dalším projevem anorexie, kdy se objevuje nízká hladina luteinizačního a folikulostimulačného hormonu a jejich zpomalení výdeje a snížení výdeje estrogenu z vaječníků. U hormonů štítné žlázy se nejvíce mění hodnota trijodthyroninu. Je snížena o polovinu, protože je snížená přeměna tyroxinu na trijodthyronin. Substituce hormonů je kontraindikací, protože tento děj je brán jako obrana a nesouhlas s anorexií. (Krch, 2005). Reprodukční komplikace

Porucha výživy je jednou z příčin, která způsobuje poruchu reprodukce. Váha pod 46kg se označuje jako kritická a dochází ke ztrátě menstruace. Anorexie je riziková v oblasti menstruace, otěhotnění, průběhu těhotenství ale i v období po porodu a kojení. Rizikové je nevhodné chování anorektiček, především ve stravování, vyvolávání zvracení, nadměrném cvičení, abúzus laxativ, diuretik. V druhém trimestru jde spíše o rizika nezpůsobená onemocněním anorexie. Ale mohou hrozit porody předčasně narozených dětí s velmi nízkou porodní váhou. Poslední období těhotenství je známo rizikem předčasného porodu, poruchou placenty a dalšími, které mohou být rizikové i u jiných žen. Anorektička většinou vlivem hormonů není schopná otěhotnět. Pokud se tak stane, dochází k velkému boji mezi přáním být matkou nebo nepřibrat na váze. Těhotenství může někdy také přijít v období, kdy se dívka snaží uzdravit, to může ale opět spustit onemocnění anorexií. Změny, které probíhají během těhotenství, mohou způsobit deprese či úzkosti (Papežová, 2010). Respirační komplikace

Dýchací potíže a mentální anorexie k sobě mají blízký vztah. U poruch výživy byly prokázány potíže s dýcháním, poruchy bránice, snížený maximální dechový objem.

21

Anorektičky dýchají pomaleji, povrchně. Snížená plicní funkce má za následek atrofii svalstva, na které nasedají plicní infekce (Papežová, 2010). Kožní komplikace

Dermatologické potíže a komplikace pramení z nedostatku výživy, užíváním léčiv a zvracením. Mezi nejčastější patři xerosis cutis, akné, změny nehtů, lanugo, alopecie, hyperkarotenemie, akrocyanóza a další. Suchá a olupující se kůže mezi prsty na rukou svědčí pro opakované vyvolání zvracení prsty. Akné, které se i normálně u dětí v pubertě objevuje, není ale typické. Spíše se jedná o obsedantně-kompulzivní mačkání domnělých projevu akné. Vznikají pak spíše jizvičky a eroze. Karotenodermie je nažloutlé až oranžové zabarvení kůže způsobené nadměrným příjmem potravin s karotenem. Akrocyanóza je stav, kdy jsou okrajové části těla jako končetiny chladné a zabarvené do fialova. Změny na nehtech se objevují ve formě lámavosti a křehkosti nehtů. Je to spojené s podvýživou a zároveň s nedostatkem vitamínů a minerálních látek. Změnu ochlupení chápeme jako zvýšené lanuginózní ochlupení, chmýří, které se objevuje nejvíce v obličeji, zádech či břichu. Alopecie neboli difuzní řídnutí vlasů. (Papežová, 2010). Neurologické komplikace

Tyto komplikace jsou většinou spojené s nedostatkem cukrů, tuků, bílkovin, vitamínů, stopových prvků a poruchou minerálů. Také užívání diuretik, laxativ nebo přepíjení se vodou, aby byl zahnán hlad, způsobuje neurologické komplikace, které nebývají vzácné. Jde především o stavy zmatenosti generalizované tonicko-klonické křeče, svalová slabost, tetanie, někdy se mohou objevit i příznaky, které připomínají ischemii mozku. Celková slabost organismu trápí více jak 40% anorektiček, dále se u nich projevují periferní neuropatie, bolesti hlavy, ortostatická hypotenze, dvojité vidění nebo i poruchy hybnosti (Krch, 2005). Metabolické komplikace

Anorektičtí jedinci mají zhoršenou regulaci tělesné teploty a to z důvodu narušené funkce hypofýzy. Pokud jsou vystaveny chladu, není jejich tělo schopno zvýšit tělesnou teplotu a zahřát se. Pokud jsou vystaveny teplu, vazokonstrikce je mizivá a teplota se dále zvyšuje. Krevní vyšetření často svědčí o porušené glukózové toleranci a vzniku diabetu. Metabolismus vápníku je také porušen, málo se vstřebává, naopak se více

22

vylučuje močí, tím dochází k poruše tvorby kostí. Více jak polovina anorektiček má zvýšený cholesterol v krvi (Krch, 2005). Hematologické komplikace

Patologie v krevním obrazu a změny kostní dřeně jsou časté více jak u 50 % anorektiček. Čím víc jedinec hubne, tím je nález v krvi závažnější. Mírná chudokrevnost a snížená sedimentace erytrocytů trápí skoro jednu třetinu anorektiček (Krch, 2005). Nebezpečí smrti

Riziko smrti je zde opravdu vysoké. Oproti běžné populaci je 16x vyšší. K somatickým komplikacím, které jsou také velmi vážné, se přidává vždy i psychická stránka. Anorektičky nemají náhled nad svou nemocí a její vážnost neberou, neuvědomují si, že riskují život, stále věří, že i bez stravy se dá žít. Mnoho chórických a letitých anorektiček pak smrt berou jako vysvobození, především pro rodinu a blízké (Papežová, 2012). 1.4.6 Léčba mentální anorexie Psychologický přístup, je postup, kdy se snažíme nějakým způsobem ovlivnit duševní zdraví pomocí psychologických metod, mezi ně patří především rozhovor. Návod na komunikaci vychází ze vztahu mezi duševním zdravím a duševní nemocí. Musíme mít na paměti, že mentální anorexie neporušuje intelekt. Často se stává, že rodina a příbuzní mají o nemoci zkreslené představy. Je důležité, aby s jedinci anorekticky nemocnými nejednali jako s neschopnými, opovrhovali jimi, vyčítali jim. Lidé s duševní chorobou i mentální anorexií nejsou automaticky nesvéprávní a méněcenní (Dušek, VečeřováProcházková, 2010). Aby se léčba zdařila, je důležitý vztah mezi terapeutem a pacientkou. Společně si musí stanovit cíle, které by měly vyhovovat oběma. Některé anorektičky se léčí pouze na přání rodiny, kvůli škole, zaměstnání, aby popřely závažnost nemoci a dokázaly, že nejsou nemocné. Chování pacientek, které se mají léčit, může působit stejně, jako u lidí kteří zneužívají léky a jsou závislí. Působí rozpolceně, manipulují (Papežová, 2010). Léčba mentální anorexie musí být komplexní. Od biologických po psychologické činitele. Důležité je zhodnocení celkového stavu pacientky, závažnosti a posouzení, zda lze léčit ambulantně nebo je nutná hospitalizace. Důvodem k hospitalizaci je výrazný 23

pokles váhy, kachexie, sebevražedné tendence, život ohrožující stav či deprese (Hort, Hrdlička, Kocourková, Malá a kolektiv, 2008). Svépomoc, psychoedukace

Existuje určitá skupina jedinců s mentální anorexií, jejich závažnost nemoci je mírná a ke zlepšení zdravotního stavu nebo k uzdravení dochází na základě svépomoci nebo edukaci. Ta za sebou zanechává viditelné výsledky u některých anorektiček, avšak kognitivně behaviorální terapii se nevyrovná. Tento druh léčby je opravdu doporučen jedincům s mentální anorexií, kteří mají relativně mírné příznaky nemoci (Krch, 2005). Ambulantní léčba

Dětský nebo praktický lékař je první, kdo je s pacientkou v kontaktu. Převážně řeší somatickou stránku onemocnění a může navrhovat další opatření a léčbu. Pokud dívka nechce spolupracovat, odmítá i psychiatrické vyšetření je důležité informovat rodiče o dalším postupu (Praško, Látalová, 2013). Pokud k určení nemoci dojde co nejdříve, či jde o mírnou nebo atypickou formu mentální anorexie, bývá někdy ambulantní péče dostačující. Podstatné je, aby došlo k navrácení denního energetického příjmu, pravidelnému stravování a v neposlední řadě je velmi důležitá edukace o těle, jeho funkcích a psychologická podpora anorektičky (Bouček a kolektiv, 2006). Ambulantní péči navštěvují také jedinci, kteří mají mentální anorexii již dlouhá léta. Odmítají léčbu a psychoterapie má jen nepatrný účinek na jejich stav. V ambulantní péči dochází alespoň k somatické a psychické stabilizaci. Pravidelně docházejí na kontroly a individuální nebo skupinové terapie (Krch, 2005). Hospitalizace

Vhodný výběr léčení má velmi důležitý charakter. Nutné je zhodnotit celkový stav pacientky, výživu, hydrataci či předchozí léčbu. Pokud přichází pacientka s výraznou kachexií je nejdůležitější realimentace, psychoterapie má v této fázi nevelké výsledky. Vlivem únavy, špatné koncentrace a špatného náhledu na onemocnění nemá psychoterapie šanci. Výběr psychoterapie má velmi důležitý význam. Pacientka musí přibývat na váze, chtít se léčit. Některé anorektičky brzy žádají o zařazení do skupiny, ale jde spíše o manipulativní chování (Papežová, 2010).

24

V první řadě léčení je důležité zhodnocení stavu výživy a hydratace. Realimentace musí být postupná, někdy se musí přistoupit i k infuzní terapii. Nutné je dodržování zásad a postupů při podávání stravy. Jídlo smí převyšovat svou hodnotou pouze o 50%, musí být lehce stravitelné, menší a častější porce. Dávka se v období dvou týdnů zvyšuje, je doporučená i mírná zátěž pro obnovu svalů. Pokud pacientka odmítá spolupracovat, je někdy nutné zavedení žaludeční sondy. Dle zdravotního stavu, věku a typu osobnosti se vybírá vhodná psychoterapie a farmakologická léčba (Hort, Hrdlička, Kocourková, Malá a kolektiv, 2008). Kognitivně-behaviorální terapie

Porucha je chápána jako určitý druh naučeného chování, prožívání, myšlení. Léčba spočívá ve změně nebo přeučení se tomuto negativnímu chování (Praško a kolektiv, 2006). Individuální kognitivně-behaviorální terapie se často využívá u pacientek, které jsou věkově nevhodné, kde není možná ani terapie rodinná a jejich nemoc je ve středně těžkém až vážném stavu (Krch, 2005). Rodinná terapie

Využívá se, pokud jsou v rodině, ve které anorektička žije rodinné konflikty. Mentální anorexie často v sobě odráží různé konflikty v rodině, dysfunkční role. Rodinná terapie se uplatňuje hlavně v pedopsychiatrii (Krch, 2005). Psychodynamická psychoterapie

Tato oblast je zaměřena především na psychologii žen, diskriminaci žen, sexuální zneužívání a prožitá traumata. Určená je především tam, kde krátkodobá terapie byla bez účinku a u pacientek, které mají přidruženou potíž z oblasti psychiatrie. Porucha osobnosti, psychické trauma, sexuální zneužívání, posttraumatické stresové situace. Je zde zdůrazňován terapeutický vztah a znalost terapeuta specifických rysů mentální anorexie (Papežová, 2010). Interpersonální terapie

Původně byla tato terapie zaměřená spíše na deprese, ale využívá se i u léčby mentální anorexie. Je rozdělena do tří fází, kde dochází k určení problému, který vedl k poruše příjmu potravy, v druhé části dochází k uzavření smlouvy o řešení těchto problémů 25

a v poslední fázi se zaměřujeme na otázky spojené s ukončením léčby (Krch, 2005). Farmakoterapie

Užívání léků při léčbě anorexie je většinou její součástí, i když se nejedná o léčbu příčiny. Ale v léčení mají své místo. Především antidepresiva. Deprese a smutná nálada obtížně naznačuje proč je pacientka depresivní. Zda jde přímo o psychiatrické onemocnění nebo o problém spojený s jídlem a váhou. Doporučuje se s nasazením antidepresiv vyčkat do doby, kdy pacientka přibere. Pak může depresivní syndrom vymizet (Praško Látalová, 2013). Někdy se podávají i antipsychotika, ty mají především význam, pokud je pacientka v napětí, neklidná nebo má různá nutkání. Používají se také léky k léčbě kachektických stavů, vitamíny, minerály. Některé léky mají jako vedlejší účinek zvýšenou chuť k jídlu a u anorektických pacientek se také využívají (Hort, Hrdlička, Kocourová, Malá a kolektiv, 2008). Uzdravení Mnoho lidí je přesvědčeno o tom, že uzdravení je možné do několika měsíců. Toto však není příliš reálné, počítá se spíše s roky. Vyléčený člověk z mentální anorexie může nejdříve po 5 letech tvrdit, že je zdráv. Takto vyléčených je asi polovina, 30% postižených zůstává trvale poškozených a zbylých 20% se stále trápí s podvýživou a amenoreou. Šance na vyléčení je možná i po pěti letech, někdy i po dvaceti letech. Po tak dlouhé době je velmi těžké měnit návyky, ale člověk by nikdy neměl ztrácet naději na uzdravení. Je velmi náročné se zbavit svých návyků ohledně stravování a váhy, některé ženy i po nemoci stále myslí na jídlo a váhu. V období stresu či po porodu je riziko relapsu vysoké. Je důležité si známky nebezpečí uvědomit včas a zabránit znovunavrácení mentální anorexie (Papežová, 2012). 1.4.7 Prevence Prevence by měla být komplexní. Některé projekty na podporu prevenci byly pouze krátkodobé a míjely se účinkem. Různé preventivní programy o mentální anorexii a poruchách příjmu potravy jsou pro děti a dospívající vzácný. Zvýšená pozornost svému vzhledu a rizikové faktory mohou vést k nepřiměřeným nárokům na sebe. Nyní se spíše zaměřujeme na již vzniklé problémy s jídlem než na časnou prevenci. Pravidla správné výživy a stravování většinou nestačí. Jedinci v rizikovém období je znají dobře. 26

Je tedy vhodné snížit vystavování dětí nevhodným reklamám, dietám a všem možnostem spojených s patologickým snižováním váhy.

Používáním nových

technologií se můžeme přiblížit nové generaci. Je podstatné jim pomocí reklam a médií stanovit nové pozitivní hodnoty, kladné sebehodnocení, správné životní hodnoty a vzorce. Důležité je kladné vnímání vlastního těla, pravidelné scházení se s rodinou u stolu, společné stolování, zdravé stravování, vedení dětí ke sportu. Preventivní opatření se musí přizpůsobit dnešní době (Papežová, 2010).

27

2 Výzkumná část 2.1 Cíle výzkumu a výzkumné otázky Cílem této bakalářské práce je zjistit kvalitu života jednice s mentální anorexií. Zda jsou spokojeni se svým stavem, zda se chtějí léčit nebo si připadají zdraví. Jaké měli přání a jaká mají přání do budoucnosti. Zajímá nás také jejich subjektivní vnímání kvality života. Stanovili jsme si dílčí cíle. C1: Zmapovat, jak strava a návyky spojené s ní ovlivňují jedincův život s ohledem na věk a pohlaví. O1: Jak ovlivňuje mentální anorexie kvalitu života jedince? O2: Jak vnímají jedinci s mentální anorexií svou kvalitu života? C2: Zjistit, zda jsou společensky aktivní, užívají si života vzhledem ke svému věku anebo je jejich život ovládán jídlem. O1: Cítí se jedinci s mentální anorexií šťastní a pokojení? O2: Uvědomují si negativa, která jim nemoc přinesla?

2.2 Metodika výzkumu Pro výzkumnou část bakalářské práce byla zvolena kvalitativní forma výzkumu. Tato část zahrnovala informace z dokumentace pacientky, pozorování, rozhovor a dotazník (příloha č. 1) s předem stanovenými otázkami. Otázek bylo celkem 21, byly uzavřené, polootevřené i otevřené. Pro bakalářskou práci byl použit program Microsoft Word 2010 a Microsoft Excel 2010.

2.3 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Výzkumný vzorek tvořilo pět dívek a jedna žena ve věku 13-32 let. Vzhledem k věku některých dívek a choulostivému tématu byla zvolena kvalitativní forma. Za dívkami jsem chodila opakovaně, získávala informace z dokumentace, od zdravotních sester a pozorováním děvčat během dne. Dotazník dívky vyplňovaly samy pod dohledem mým a staniční sestry. Od staniční sestry jsem se informovala o režimu oddělení pro anorektické pacienty. Rozhovory probíhaly na oddělení v místnosti, kde nás nikdo nerušil, většina rozhovoru trvala okolo jedné hodiny. Dívky mladší se vyjadřovaly a povídaly o své nemoci méně ochotně, styděly se, ale také nebyly přesvědčeny, že jsou nemocné. Nejstarší žena byla velmi otevřená, měla větší náhled na nemoc. 28

Pro usnadnění komunikace, odbourání napětí, uvolnění atmosféry, také abych dívky trochu poznala, jsem si nejprve shromáždila o pacientkách informace z dokumentace na dětské oddělení, a psychiatrickém oddělení pro ženy, kterou mi staniční sestra i ostatní sestry ochotně zapůjčily. V chorobopisech jsem si našla spíše informace, které by mohly být dívkami zkreslené, bagatelizované. Mezi tato fakta patřila četnost hospitalizace, váha a výška, osobní a rodinná anamnéza, eventuální spouštěcí faktory a průběh onemocnění. Dočetla jsem ale také, co je baví, co mají rády pro lepší navázání kontaktu. Poté následovalo pozorování dívek a informace od zdravotních sester. Dívky s mentální anorexií byly převážně starší patnácti let a tedy studentky středních škol, jedna pacientka byla pracující. Pouze jedna z nich navštěvovala základní školu. Nakonec následovalo blízké seznámení s dívkami, vysvětlení důvodu výzkumu. Samotnému vyplnění dotazníku předcházel rozbor a vysvětlení otázek a zodpovězení dotazů. Dívky byly všechny v rozpacích, nervózní z otázek přímo „ na tělo“. Ptaly se, zda je výzkum anonymní. Nejvíce to bylo dle mého subjektivního pocitu nepříjemné nejmladší třináctileté respondentce. Vše nakonec bylo bez potíží, dívky spolupracovaly, dotazníky odevzdaly bez problémů. S úsměvem jsme se rozloučily.

2.4 Průběh výzkumu Výzkum byl proveden v období 4 měsíců, kdy dívky byly hospitalizované na dětském oddělení psychiatrické nemocnice a příjmovém psychiatrickém oddělení pro ženy v Havlíčkově Brodě. Žádost o možnost provedení výzkumu byla schválena ředitelem a hlavní sestrou psychiatrické nemocnice (příloha č. 2).

29

2.5 Výsledky výzkumu Tabulka č. 1 znázorňuje základní údaje popisující vzorek. Celkem bylo 6 pacientek v textu označených jako dívka č. 1, dívka č. 2, atd. Tabulka 1 Základní údaje

Věk

Výška/cm

Váha/kg

Rodina

Sourozenci

Dívka č. 1

16

158

40,8

Úplná

Starší sestra

Dívka č. 2

16

164

41,7

Úplná

Dva mladší bratři

Dívka č. 3

15

152

30,9

Bez otce

Starší bratr

Dívka č. 4

16

156

40

Úplná

Sestra, bratr

Dívka č. 5

13

164

Neudává (38,5)

Úplná

Sestra

Dívka č. 6

32

167

36,7

Úplná

Sestra

Dívka č. 1 Pozorování Děvče je milé, usměvavé, spolupracuje dobře, snaží se jíst a na váze přibývá. Na oddělení se moc neprojevuje, nedělá žádné problémy, jídla vždy dojídá, chutná jí zdejší strava. Spí celou noc. Informace z dokumentace Věk: 16 let Výška: 158 cm Váha: při příjmu: 40,3 kg, dle dívky nyní je váha 43,8 kg První hospitalizace v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod pro mentální anorexii. Začátek potíží v létě 2014, kdy vážila okolo 50 kg. O Vánocích loňského roku se rozešla s chlapcem, byla hodně smutná, neměla do ničeho chuť. S rodiči vyhledala odbornou pomoc. Přestala jíst, jedla jen ovoce, zeleninu, pila vodu s citrónem, nechodila na obědy. Běžná jídla, která vařil otec, odmítala nebo ho vyzvracela. Cvičila denně, běhala 8 km. Na jaře vážila 39 kg. Nálada se zlepšila, přístup k jídlu nikoliv. Režim oddělení:

Intenzivní dohled Režim PPP Stravuje se vždy pod dohledem zdravotní sestry

30

45 minut po jídle nesmí na WC Na WC chodí jen se zdravotní sestrou, pod dohledem Denně váha ráno, před a po vymočení Dochází na hippoterapii Rodinná anamnéza: Rodina je úplná, pacientka má o 7 let starší sestru, která studuje. Mezi rodiči jsou často neshody ohledně řešení problému s dcerou. Matka je zdravotní sestra – laborantka, velmi se zajímá o esoteriku. Otec je živnostník. Má hádavou povahu, dle jeho názoru matka problém vůbec neřeší. Prý nechce na dceru tlačit a vyjadřuje se k problému velmi nekonkrétně. Pacientka bydlí s rodiči a sestrou v rodinném domě. Bratr matky byl problémový (utekl z domova, kradl). Stravovací návyky: Jako dítě měla pravidelnou stravu, teplá jídla dříve jedla, hodně vaří otec. O víkendech se rodina stravovala společně. Osobní anamnéza: Dívka je z druhého těhotenství, porod bez potíží, v termínu. Měla žloutenku. Vážila 3000 g, měřila 50 cm. Kojená byla, operace, úrazy, nemoci žádné. Gynekologická anamnéza: Menarché od 12 let, pravidelná do listopadu 2014. Po snížení váhy, menstruace není. Alergická anamnéza: Alergie není žádná. Vzdělání: Dívka je studentskou 1. ročníku gymnázia, prospěch má výborný. Zájmy: Pacientka ráda maluje, čte knihy, poslouchá hudbu, hraje na kytaru. Povaha: Cílevědomá, má ráda vše pod kontrolou. Kvalita života: Pacientka uvedla, že její život se hodně točí kolem jídla, ovládá její život. Náladu má většinou špatnou, neví, zda se cítí šťastná. Její tělesné i emocionální potíže jí zcela brání v žití normálního společenského života. Je si vědoma, že je nemocná, ale léči se, hlavně kvůli rodičům. Rozhovor Období před nemocí, dětství. „ Když jsem byla malá, bylo vše fajn, nepamatuji si na žádné potíže, jedla jsem všechno, vybíravá jsem asi nikdy nebyla. Jedli jsme vždycky celá rodina, hlavně o víkendech, klasicky ty nedělní obědy. Mám starší sestru, rozumíme si, je to moje kámoška. Jinak kamarádky mám. Vím, že jsme s našima jezdili hodně na výlety, o prázdninách k babičce, tam jsem byla ráda. Na základní škole vše bylo jak má, škola mě vždy bavila, teď chodím na gymnázium, učení mě baví, chci mít dobré známky.“

31

Kdy přišla změna? „ Teď už to vím, holky ve škole na mě měly poznámky, že bych mohla zhubnout, mrzelo mě to, nemyslela jsem si, že jsem tlustá, měla jsem 55kg, to je podle tabulek normální. Trochu jsem ale chtěla zhubnout, začala jsem víc cvičit, zhubla jsem na 50kg, byla jsem spokojená a chtěla si to udržet. O Vánocích jsem se rozešla s Petrem, nebo spíš on se mnou. Ani vlastně nevím proč. Ale myslím, že mu vadilo, že jsem fakt silnější, i když jsem zhubla. Byla jsem hodně smutná, nic mě nebavilo. Přestala jsem chodit na obědy, doma jsem jídlo taky moc nechtěla, otec mě ho pořád nutil. Jedla jsem hodně ovoce a zeleniny, pila vodu s citronem. Začala jsem hodně běhat denně. Teď mám 39kg.Chodila jsem s našima i k psycholožce, vždy jsem před kontrolou přibrala, aby měli všichni radost, ale pak hned jsem to zhubla. Bylo mi dobře, byla jsem ráda, že jsem schopná se udržet pod kontrolou.“ Kvalita života před nemocí a nyní. „ Já nevím, každý období má něco. Asi to dřív bylo lepší, byla jsem si šťastnější, měla kamarádky, chodila do školy, teď musím být tu, pořád řeším a myslím na jídlo. Mám hrozný strach z přibývání kil. Zdá se mi, že 0,5 kg za 2 dny je mnoho. Potřebovala bych na 0,5 kg alespoň 14 dní. To by bylo pozvolný a zvykla bych si. Někdy mám smíšené pocity, na jednu stranu přibrat nechci, děsím se toho, ale na druhou stranu bych chtěla mít někdy děti a udělat radost tátovi. Vím, že se mnou velmi trápí. Myslím, že mamka je víc v klidu. Asi proto, že si na mě pravidelně vykládá karty. Kartám věřím. Ale štve mě, že se naši kvůli mně hádají. Jsem asi nemocná, ale nesnáším svoje tělo, nechci, aby mi někdo někdy řekl, že bych měla zhubnout, nikdy. Bojím se“ Co mi anorexie vzala? „Jsem často bez nálady a nespokojená. Nemusí to souviset s nemocí, ale je fakt, že všechny moje myšlenky jsou hlavně o tom, jak vypadám a měla bych vypadat. No a teď nemám moc kamarádky a do školy nemůžu chodit.“

Dívka č. 2 Pozorování Je hodně smutná. Vážná. Na oddělení se snaží, spolupracuje, postupně přibývá na váze, ale stále jí trápí pocit plnosti, hodně se bojí tloustnutí. Informace z dokumentace Věk: 16 let 32

Výška: 164 cm Váha: při příjmu: 41,7 kg, dle dívky je váha nyní 48 kg První hospitalizace na dětském oddělení v Havlíčkově Brodě pro mentální anorexii. Byla přijata na doporučení dětské lékařky. V 8. třídě vážila 49 kg, poté nastalo postupné hubnutí omezením stravy a zvracením. Objevila se depresivní nálada. Hubnutí bylo přerušeno hospitalizací na Dětské psychiatrické klinice v Brně v období od září 2015 do října 2015, kde přibrala ze 44 kg na 48 kg. Doma ale záhy po propuštění opět razantně omezila jídlo. Jedla většinou jen plátek vánočky ke snídani a k večeři jogurt. Velmi málo pila, denně jen jednu kávu a 2 dcl vody. Režim oddělení:

Režim PPP Vážení ráno před a po vymočení Stravování pod dohledem zdravotní sestry Zápisy o příjmu stravy a tekutin Tekutiny minimálně 1500ml / den 45 minut po jídle nesmí na WC Na WC pod dohledem zdravotní sestry

Rodinná anamnéza: Pacientka žije v úplné rodině, má 2 mladší bratry, kterým je 14 let a 8 let. Otec je řidič z povolání, doma moc nebývá, je stále na cestách. Matka pracuje jako dojička v JZD. Dívka musí doma hodně pomáhat, starat se o nejmladšího bratra. Všichni společně bydlí v rodinném domě. Stravovací návyky: Otec je na cestách, matka vaří teplé večeře, ale každý si jí jídlo po svém, společně se nescházejí u stolu. Osobní anamnéza: Těhotenství matky bylo bez potíží, narodila se v termínu. Chodit začala již v 9. měsících, jednoduché věty dala dohromady již v 1. roce. Bez plen byla již zcela od 2 let. Často se pacientka hrbí, protože má pocit velkého břicha, proto jí občas bolí záda. V roce 2011 byla na operaci s pravým kolenem. Gynekologická anamnéza: Menstruace od 13 let, nyní bere antikoncepci. Alergická anamnéza: Penstabil, Ceclor Farmakologická anamnéza:

Prosulpin 50mg

1-0-0 tbl

Fevarin 100mg

0-0-1 tbl

Mistra

1-0-0 tbl

Při úzkosti, napětí: Atarax 1 tbl. Při zácpě: glycerínový čípek

33

Vzdělání: Do mateřské školy chodila od 4 let, odmítala tam spát. Ve škole se učí na dvojky, případně trojky. Slibovala, až nastoupí na střední školu, začne jíst. Zájmy: V dokumentaci dívka uvedla, že má strach ze sportu, nechce být svalnatá. Do dotazníku pacientka uvedla motokros, lyžování, fitness, atletika. Povaha: Byla veselá holka, od 9. třídy smutná, nic jí nebaví. Neví jaká je nyní. Kvalita života: Pacientka si není jistá, zda jídlo ovládá její život, ale pro svou nemoc není schopná společensky normálně žít. Tvrdí, že špatnou náladu nemá, ale dle pozorování působí depresivním dojmem, je možné, že již zabírají antidepresiva, která užívá. Zda je zdravá nedokáže zcela upřesnit, ale uvědomuje si, že trpí poruchou příjmu potravy a ve svém vlastním zájmu se chce léčit. Rozhovor Období před nemocí, dětství. „Dětství jsem měla hezké, nepamatuji se na nic zvláštního, chodila jsem do školky, na základku, teď na gympl. Známky mám dobré, snažím se mít vše nejlepší. Bydlím s našima a mám ještě 2 sourozence a psa. Toho mám moc ráda. Jedla jsem vždy vše, žádné potíže u nás nikdy s jídlem nebyly.“ Kdy přišla změna? „ Potíže s jídlem jsem začala mít o prázdninách před devátou třídou. Měl jsem asi 49 kg. S holkama jsme hodně chodily na koupaliště, skoro celé léto. Pořád jsme všechny pozorovaly, smály se, když byl někdo tlustej. Bavilo mě to, ale pak jsem začala hodně pozorovat sebe, říkala jsem si, jestli holky i o mě říkají, že jsem tlustá. Doma jsem se pořád sledovala v zrcadle, vážila se, brala jsem si menší porce, nedojídala svačiny a tak. Přestala jsem jíst maso, jedla třeba jen kuřecí, pak už ani to ne. Ke snídani vánočku a k večeři jogurt. Ale někdy jsem snědla i chipsy nebo čokoládu, ale měla jsem výčitky a tak to raději vyzvracela. Ulevilo se mi. Skoro jsem nepila, jen třeba smočila jazyk ve vodě nebo vypila kafe, to pomáhá na hubnutí, víc se vyčůrá. Přestala jsem sportovat, bojím se, že se mi udělají víc svaly, to bych nechtěla ani náhodou. Teď mám 42 kilo.“ Kvalita života před nemocí a nyní. „ Šťastná teď asi nejsem, vím, že jsem nemocná. Ale nevím, co mám dělat, chci být jako dřív, ale moc to nejde, nevím ani, zda mi ostatní nelžou, že jsem hubená a mám jíst. Hubená si nepřipadám. Celý můj život je úplně naruby. Chci být zas s holkama venku, smát se a nic neřešit, ale nejde to nijak udělat.“

34

Co mi anorexie vzala? „ Jsem asi celá jiná, změnilo se moje chování, přístup k jídlu. Už nemám bezstarostný život Pořád jen myslím na to, jak nebýt tlustá. Bolí mě tělo, zuby se mi trochu kazí, padají mi vlasy.“ Dívka č. 3 Pozorování Z pozorování působí dívka klidným a unaveným dojmem. Režim oddělení dodržuje, jí bez potíží, snaží se jídlo hlídat sama. Informace z dokumentace Věk: 15 let Výška: 152 cm Váha: při příjmu: 30,7 kg, dle dívky je váha nyní 42 kg První hospitalizace dívky pro mentální anorexii byla v červenci 2015 na dětské klinice s 32,9 kg. S 35,9 kg byla přeložena na Dětskou psychiatrickou kliniku Motol. Odsud již po třech dnech hospitalizace matka podepsala negativní reverz. V měsíci říjnu a listopadu 2015 pacientka docházela do denního stacionáře pro adolescenty 1. PK VFN. Nedodržovala režim, přepíjela se, jedla jedno jablko denně. Samotářská a je schopná hodiny cvičit. Režim oddělení:

Váha ráno a večer před a po vymočení Telefonáty:

Matka – sudý den Otec – lichý den

Dopolední svačiny, druhá večeře Rodinná anamnéza: Rodiče pacientky jsou rozvedeni, dívka žije s matkou a starším bratrem. S otcem se vídá velmi nepravidelně. Stravovací návyky: Po rozvodu rodičů se v rodině vaří pouze o víkendu teplá jídla k obědu. Scházejí se u stolu. Gynekologická anamnéza: Amenorhea. Alergická anamnéza: Penicilin Farmakologická anamnéza: Pravidelně léky žádné nebere. Vzdělání: Nevyskytuje se bezproblémové chování, prospěch má výborný. Po letních prázdninách nastoupila na gymnázium, nyní je však hospitalizovaná. Zájmy: Pacientka má v oblibě hru na klavír, tancování a cestování.

35

Povaha: Má ráda vše na svém místě, je puntičkář. Pokud nejsou věci podle jejích představ, cítí úzkost. Má nízké sebevědomí. Kvalita života: Dívka si je vědoma toho, že jídlo hraje významnou roli v jejím životě. Samozřejmě negativní. Ovládá její život. Díky mentální anorexii neprožívá plnohodnotný život s kamarády, ve škole jako její vrstevníci. Špatnou náladu nemívá, většinou je šťastná, i přesto, že je nemocná, uvědomuje si, že trpí poruchou příjmu potravy a léčí se pro sebe. Rozhovor Období před nemocí, dětství. „Před nemocí bylo vše jiný. No, a když jsem byla malá, bylo to fajn, to jsme vlastně byli celá rodina. Mám staršího bráchu, vždycky jsme se dost pošťuchovali, prý mě jako mimino musel často hlídat a neměl to rád. Ale jinak se máme rádi. Naši se rozvedli, když mi bylo 13 let. Táta si našel nějakou ženskou, ale i před tím se dost hádali. Tak teď je klid, ale s tátou se moc nevídám, má novou rodinu, brácha za ním jezdí víc než já. Asi to nesl líp, byl starší. Hrozně mě štve, že se naši rozvedli, máma je ještě pořád taková smutná. S tátou úplně moc nemluvím, nechci. Ani asi nemá zájem, nevím. Občas zavolá. A jinak to předtím šlo, myslím, že jsme si dětství s bráchou užili. Teď si rozumíme víc. S našima jsme vždycky hodně cestovali, jezdili na výlety. Ve škole jsem se učila dobře, mám dochozenou základní školu, dostala jsem se na gympl, ale teď jsem tady. Celou základku jsem tancovala, hraju na klavír. Jedla jsem vždycky všechno, kvůli pohybu jsem to až tak moc řešit nemusela, ale úplně, že bych na váhu úplně kašlala to ne. Než jsem onemocněla, vážila jsem 47kg, přišlo mi to v pohodě.“ Kdy přišla změna? „ Pořád se mě na to někdo ptá, často to probíráme na komunitách, nechtěla jsem to řešit, myslím, že je to jedno, ale prý je důležitý vědět, kdy se moje nemoc spustila, aby se tomu dalo předejít. S doktorem jsme se domluvili, že to asi mohlo být kolem rozvodu našich. Přestala jsem i v tom období tancovat, zlomila jsem si kotník a nemohla jsem chodit. Vše se to nakupilo. Naši se častěji hádali, já ležela doma se zlomeným kotníkem a pořád to poslouchala. Bylo mi z toho zle, brečela jsem, nevěděla jsem, co mám dělat. Brácha si klidně šel ven a mě tam s nima nechal. No a jak jsem ležela, přibrala jsem 3 kila. To bylo hrozný. Nesnáším svoje tělo. Nechápu, jak jsem mohla být i předtím spokojená. 47 kg bylo dost a pak jsem ještě přibrala na 50kg. Chtěla jsem zhubnout za 45 kg, to byl můj cíl a moc práce mi to nedalo. Jsem asi dost citlivá, a když bylo doma dusno ani hlad jsem neměla. V posteli jsem se snažila cvičit i se sádrou na noze. Pak mi 36

sádru sundali. Pohled do zrcadla byl hroznej, fakt jsem byla bez tvaru. I mamka to říkala. Tancovat jsem moc nemohla, tak jsem začala omezovat jídlo. Přílohy, sladkosti, svačiny a tak. Prostě klasika. Pak vše sladké, i ovoce. Zhubla jsem na 45kg. Byla jsem ráda, ale stejně jsem nebyla spokojená, začala jsem na sobě víc makat i kvůli nové škole, chtěla jsem, aby bylo vše super. Denně jsem cvičila několik hodin a jedla pak i jedno jablko denně. Dostala jsem se na kliniku a vážila 32kg. Pak do Motola, ale mamka mě vzala domů, nechtěla jsem tam být. Ale docházela jsem do stacionáře. No a teď jsem tady.“ Kvalita života před nemocí a nyní. „ Jsem si vědomá, že jsem asi nemocná, asi fakt jo, ale nechci být tlustá. Nemám ráda svoje tělo. Snažím se jíst, ale hlavně zdravě, jenže je mi po jídle na zvracení, dávají mí hodně jídla, i svačiny a ještě další večeři. Jsem pořád nafouknutá a bolí mě břicho, je to nepříjemné. Nemám ráda svoje tělo, chci být jiná a nikdy nechci být tlustá. Teď mi teda padají i vlasy, v noci špatně spím. Vím, že bych mohla i umřít, ale já nemůžu jinak.“ Co mi anorexie vzala? „ Nemůžu už tancovat, ale to i kvůli kotníku a nemám na to fyzicky sílu. Mám problémy se zažíváním, padají mi vlasy, mám suchou kůži, a točí se mi hlava. Nemám teď žádné kamarádky.“ Dívka č. 4 Pozorování Dívka je na oddělení uvolněná, klidná, spolupracuje dobře, režim oddělení dodržuje, stravu pod dohledem vždy sní všechnu. Informace z dokumentace Věk: 16 let Výška: 156 cm Váha: při příjmu: 40 kg, dle dívky nyní 45 kg Dívka na podzim 2014 byla přijata na doporučení obvodního lékaře pro dekompenzaci mentální anorexie. Jedná se již o 4. hospitalizaci dívky, 2 krát byla léčena v Motole od března do června 2014 a pak na dětském oddělení psychiatrie v Havlíčkově Brodě v období od listopadu 2014 do března 2015. Hospitalizace v Havlíčkově Brodě byla přerušena na vánoční prázdniny, když se pacientka nevrátila z propustky. Restrikce stravy, výrazné hubnutí. Rodina odmítala doporučení rehospitalizace v dubnu 2015. Do PNHB odeslána pod pohrůžkou případné nařízené léčby pediatrem. 37

Režim oddělení:

Režim PPP Váha ráno a večer před a po vymočení Po jídle pacientka nesmí 45 minut na WC Dopolední svačina, druhá večeře

Rodinná anamnéza: Pacientka pochází z úplné rodiny. Má starší sestru a mladšího bratra, s oběma vychází dobře. Doma je často vypjatá situace, rodiče se opakovaně hádají, dochází k neshodám pro otcovu nevěru. Stravovací návyky: Každý den byla teplá večeře, o víkendech domácí obědy. Teď se vaří jen obědy o víkendu, u stolu se scházejí bez otce. Ten jí v obýváku u televize. Osobní anamnéza: Těhotenství matky s pacientkou bylo bez pozoruhodností, porod byl přirozený, v termínu. Pacientka vážila 3300 g, 50 cm, zdravá, nekříšená. Gynekologická anamnéza: Dívka začala menstruovat ve věku 12. let. V poslední době menstruace nepravidelná, záleží na váze pacientky. Alergická anamnéza: Dívka alergii nemá. Farmakologická anamnéza: Pacientka je bez pravidelné medikace. Vzdělání: Základní školu absolvovala téměř bez potíží, prospěch byl výborný, sama se učila, rodiče se nemuseli v tomto ohledu o dívku vůbec zajímat, byla vždy svědomitá. V 9. třídě se pacientka pod vlivem nemoci zhoršila. Základní školu dokončila se zhoršeným prospěchem, ale nastoupila na vysněnou uměleckou školu. Zájmy: Ráda se věnuje kreslení, malování, do budoucna se chce věnovat baletu. Povaha: Dívka se popisuje jako klidná, ale někdy má návaly vzteku. Je cílevědomá, pečlivá. Kvalita života: Dle dotazníku je kvalita života dívky velmi ovlivněna jídlem, její onemocnění jí brání v normálním životě. Dívka se zdravá necítí a šťastná také ne. Léčí se na přání rodičů a doporučení lékaře. Rozhovor Období před nemocí, dětství. „ Mám dva sourozence, tak nás bylo vždycky doma plno. Jsem prostřední. Nepamatuju si na žádné potíže doma. Naši byli vždycky v pohodě, chodili jsme normálně do školky, do školy, na víkendy k babičce a dědovi. Mají statek se zvířaty, bavilo mě se o ně starat, taky na tábory jsme hodně jezdili. Vždycky mě bavilo malování, kreslení a tak. Ve škole mě bavila výtvarná výchova, ale i ostatní předměty mi šly, mám vyznamenání a teď jsem v prváku, na umělecký škole. Jen asi budu muset opakovat ročník. Ohledně jídla to byl doma vždycky boj, myslím, že brácha je hodně jedlík a vždycky jsme si musely se ségrou 38

něco ukořistit. Byla to spíš jen taková hra, brácha ze srandy vždycky říkal, že nás chce šetřit, ať pak nejsme tlustý. Brala jsem to tehdy jako vtip, neřešila jsem to.“ Kdy přišla změna? „ S anorexií se léčím už dva roky. Chci být hezká, štíhlá, aby na mě byli rodiče pyšní. Myslím, že mě moc rádi nemají, mám takový pocit. Ségra je hezká, vypadá dobře, studuje, brácha je kluk, kterýho vždycky chtěli a já jsem taková jen tak mezi nima. Navíc naši se teď pořád hádají, mamka tátovi přišla na nevěru, doma je napnutá situace. Nevím, co bude. Jestli se rozvedou. Ale teď jsem byla doma na víkend, zvládla jsem propustku dobře a naši byli taky v pohodě, byl doma klid. Pořád kolem mě poskakovali, hlídali mě, abych jedla, byla jsem ráda, že si mě všímají. Jsem tu kvůli doktorovi, prý jsem byla moc hubená, jenže kdybych do nemocnice nenastoupila, nařídil by mi to. Naši nechtěli, bylo zbytečný sem jít, ale nakonec řekli, že bude lepší, když půjdu na psychiatrii. Už jsem byla 3x v nemocnici kvůli hubnutí, myslím, že to bylo zbytečný. V podstatě mi nic není. Jen chci být hezká a štíhlá jako ségra, naši to vědí, hlídají mě v jídle, ale jsou teď fakt v pohodě. Kdyby to tak vydrželo. Doma jsem jedla, nezhubla jsem. Brzy půjdu domů.“ Kvalita života před nemocí a nyní. „Jak jsem říkala, dětství bylo v pohodě. Brácha se ségrou jsou fajn, bylo nám dobře, když jsme byli malí. Nic nás netrápilo, pak přišla puberta. Nejdřív ségry, pak moje. Teď myslím pořád jen na to, jak vypadám, často se koukám do zrcadla, neustále myslím na jídlo. Je to takový můj styl. Ani mi to nevadí, chci mít svůj život pod kontrolou. Ale přiznám se, že jsem hodně unavená, spokojená stejně ještě pořád nejsem a nevím, jestli někdy budu. Chybí mi teď kamarádky, ale ony mě nechápou. Spíš mi závidí, že si jdu za svým a dokážu to. Nikdy nebudu jíst jako ostatní, žádný knedlíky, uzený. Je to hnusný. Někdy mi vadí, že jsem taková, nesnáším se, nesnáším svoje tělo, ty tlustý stehna a budu dělat vše pro to, abych zhubla. Šťastná teď ještě nejsem, ještě nejsem ideální.“ Co mi anorexie vzala? „Teď mě napadají akorát kamarádky a čas tady strávený, ale půjdu už brzy domů.“ Dívka č. 5 Pozorování Z pozorování je na pacientce vidět únava, mírná tenze. Nosí hodně vrstev oblečen, je zimomřivá. V noci špatně spí. Manipulace s jídlem se stále opakuje, ale již v menší frekvenci. 39

Informace z dokumentace Věk: 13 let Výška: 164 cm Váha: při příjmu: 38,5 kg, sama pacientka váhu neuvedla. První hospitalizace dívky pro mentální anorexii, ale již hubne 2 roky, kdy měla přes 50 kg. Z počátku převážně cvičila, nyní je restrikce jídla. Váha stále klesá. Pacientka velmi manipuluje s jídlem, schovává ho, přepíjí se, zvrací, nejí. Stále je v pohybu, chodí. Režim oddělení:

Režim PPP Váha ráno a večer před a po vymočení Měření pulzu ve středu a v neděli Při neklidu: Tisercin ½ amp.i.m. (max. 2 x denně) Na pokožku nosu: Borosan ung., dle potřeby.

Rodinná anamnéza: Dívka je z úplné rodiny. Otec pracuje jako dělník, matka je prodavačka. Pacientka má komplikovaný vztah s otcem, jako malou jí odmítal, nyní jí naopak upřednostňuje před starší dcerou. Ta je aktuálně těhotná, sebepoškozuje se. Stravovací návyky: Pohromadě jedla rodina málokdy, pacientka byla často u babičky, ta jí učila vařit. Jedla hodně u ní. Gynekologická anamnéza: Před dvěma měsíci byla pacientka bez menstruace. Nyní se opět krvácení dostavilo. Alergická anamnéza: Pacientka neudává alergii. Farmakologická anamnéza: Dívka žádné léky pravidelně nebere. Vzdělání: Nemocná dívka navštěvuje základní školu. Prospěch má výborný. Je pilná a snaživá. Zájmy: Ráda hraje na violoncello. Povaha: Cílevědomá, chce být dokonalá. Kvalita života: Dívka překvapivě uvedla, že její život jídlo neovládá, ale špatnou náladu má často, šťastná se necítí skoro nikdy. Pacientky nedobrý stav negativně ovlivňuje dospívání a pubertální život. Zda je zdravá nedokáže upřesnit, potíže s příjmem potravy popírá, léčí se pouze na doporučení lékaře. Rozhovor Období před nemocí, dětství. „ Mám mamku, taťku a ségru, ta je starší. Jsme každá jiná, tolik jsme si nikdy nerozuměly, ona pořád blbla, naši jí pořád hlídali, já jsem samotář, hodně a ráda se učím, hraju na violoncello. Táta to nikdy neměl rád. Vždycky říkal, že to vrzání není 40

k ničemu. Doma to bylo vždycky hodně na houpačce, nikdy nic stálýho a klidnýho. Taková nejistota. Prázdniny jsem trávila u babičky a dědy na vesnici, bylo to fajn, a já si připadala aspoň trochu v pohodě. Babička vždycky dobře vařila a mně vše od ní chutnalo. Učila jsem se vařit podle ní. Nikdy jsem tlustá nebyla nebo nikdy mi nikdo nic neřekl.“ Kdy přišla změna? „ Asi v pubertě. Hrozně jsem se lekla, když se mi začal zvětšovat zadek a boky. Nic horšího snad není, nedokážu se s tím smířit. A ještě když jsem dostala menstruaci. Začala jsem dospívat mezi prvníma ve třídě, nikdo to nechápal, smáli se mi. A tak jsem si řekla, že s tím něco udělám. Měla jsem 52kg, to bylo hodně na mojí výšku a představa, že ještě budu tlustější, mě děsila. Začala jsem denně cvičit, někdy i 2 krát denně. Teď hodně omezuju jídlo, aspoň doma jsem to tak dělala. Ve škole jsem vyhazovala svačiny, na obědy jsem nechodila nebo jsem jedla jen polévky. Nejedla jsem vůbec sladké a přestala jezdit k babičce na ty velké porce oběda. Na internetu je hodně článků jak zhubnout, různé fígle, cvičení. Čtu a hledám něco pořád, nedá mi to. Ve škole si mě hodně začaly všímat učitelky, ale vždy jsem si našla nějakou výmluvu. Pak jsem ve škole omdlela a už se to vezlo. Odvezli mě do nemocnice a pak sem na psychiatrii. Tady mě pořád hlídají. Musím jíst, pořád mě váží. Jsem z toho nervózní. Je to tu přísný.“ Kvalita života před nemocí a nyní. „ Před pubertou to bylo celkem fajn, tak v rámci možností. Jenže já nechci být tlustá, nikdy, jídlo je jen zlo, je k ničemu. Je pravda, že jsem trochu unavená a padají mi vlasy, ale nejsem nijak těžce nemocná, jak mi pořád říkají. Znám holky, které jsou ještě hubenější a nejsou nikde zavřené. Prostě se jen hlídám v jídle a žiju zdravě, na tom nic není. Menstruaci skoro nemám, jsem za to ráda, obtěžuje mě to. A vždycky mě to upozorní, že se mi zas začnou zvětšovat boky a zadek. Než tlustá, to raději mrtvá. „ Co mi anorexie vzala? „ Jsem tu zavřená, takže asi svobodu, volnost, chybí mi babička, ale jezdit tam prostě nemůžu. Babička by mě pořád cpala jídlem nebo nade mnou brečí. Mám často špatnou náladu, spokojená s ničím nejsem.“

41

Dívka č. 6 Pozorování Dívka je společenská, komunikativní, spolupracuje dobře. Režim oddělen dodržuje. Jídlo podáváno do nasogastrické sondy, později již jí poloviční porce. Sama si chodí aktivně pro přídavky stravy. Informace z dokumentace Věk: 32 let Výška: 167 cm Váha: při příjmu: 36,7 cm, dle dívky také 36,7 cm Nynější onemocnění: Celkem již třetí hospitalizace pro mentální anorexii. Potíže s jídlem má letité, markantnější zřejmě po rozvodu. Mnoho let nemá menstruaci, nemá absolutně žádné stravovací návyky, postupně vyloučila všechny potraviny. Vyhledává různé výživové poradce, aby se ujistila, že nemusí jíst vůbec. Režim oddělení:

Nasogastrická sonda, nyní vegetariánská strava Dohled na příjem stravy 3 ks Nutridrinku a pudingu během dne Váha ráno, v poledne, večer

Rodinná anamnéza: Je z úplné rodiny, otec před pár dny zemřel, byl alkoholik, sestra bydlí se svou rodinou. Matka je zdravá, pracuje jako rehabilitační sestra, po léčbě se nastěhuje k matce. Stravovací návyky: Domy prý nikdy nejedli společně, teplá jídla se nevařila, doteď s nimi má problém, ani je nevyhledává. Gynekologická anamnéza: Menstruaci nemá již dlouho, vždy přestala menstruovat, když zhubla na 38 kg. Alergická anamnéza: Nikl Farmakologická anamnéza:

Mirtazapin 15mg

0-0-1 tbl

Helicid 20mg

1-0-1 tbl

Flavobion

1-1-1 tbl

Celaskon 500mg

1-0-0 tbl

B-komplex

1-0-0 tbl

Calcichew

1-0-0 tbl

42

Zaměstnání: Vystudovala ekonomickou školu, pracovala na různých pozicích, jako servírka, také provozovala psí hotel, dočasně pečovala o týraná zvířata a naposledy pracovala jako pečovatelka koní. Zájmy: Má ráda hlavně zvířata, provozuje agility se psy. Povaha: Klidná, dobrosrdečná, milá, komunikativní. Kvalita života: Žena si je vědoma, že trpí poruchou příjmu potravy, zdravá se necítí a šťastná také moc ne. Nemoc jí brání v normálním životě. Rozhovor Období před nemocí, dětství. „Dětství pro mě nebylo úplně dobré, pořádně si ho nepamatuji, jen pár střípků. Ségra je o 4 roky starší začala se zakulacovat a řekla si, že zhubne, hlídala se v jídle, cvičila a řekla, až s ní jdu do toho. Šla jsem, ale ona po měsíci skončila, já ne. Odstěhovala se k příteli a bylo. Já ale pak byla v pohodě. Táta hodně pil, mám z toho špatné vzpomínky, mamka ho často prosila, ať přestane. Často se hádali, brečela jsem, bála se o mámu. Chodily jsme s mamkou pro něho do hospody, ať jde domů. Mamka pak brečela, chtěla skákat pod auto. Já jim dělala prostředníka, protože spolu nemluvili. Ale vím, že mě oba měli moc rádi, táta mi to ale nikdy neřekl, mamka mi dávala volnost. Ve škole jsem byla hodná, známky jsem měla dobré. Byla jsem vybíravá v jídle, nejedla jsem maso. Na střední škole, když jsem nastoupila, byla jsem šprtka. Ve druháku jsem začala školu flákat, známky jsem měla průměrné, zhubla jsem. Mamka mě profackovala a já se na chvíli probrala. Jenže ve třeťáku opět parta, tráva, o víkendech pervitin, nechtěla jsem být doma, s tátou. Pak to prasklo, ale mysleli si, že mám anorexii. Ve škole se mě ptali, co se mnou je, volali i mamce, že jsem hubená. Ale nic zvláštního se nedělo. Ve čtvrťáku jsem byla pořád na perníku, bojovala jsem o maturitu, odešla z party a fakt se věnovala studiu. Odmaturovala jsem s vyznamenáním. Po střední jsem nevěděla, co budu dělat a tak jsem na kamarádův popud odešla do Prahy. Byla jsem na normální váze, asi 50kg, nikdy jsem nebyla silnější.“ Kdy přišla změna? „ Mám načteno hodně knih o mentální anorexii a i nějakou tu hospitalizaci jsem zažila, tak, když si to zpětně uvědomím, asi celá naše rodina je divná a odtud to plyne. Často to i bývá. Nikdy mi nepřišlo, že bych mohla být nějak nemocná, jsou období, kdy je člověk třeba hubenější a někdy zas silnější. Po perníku, co jsem užívala, se taky hubne. Občas nějaký výkyv byl a hubla jsem úmyslně. Třeba se ségrou, ale jinak asi ne. Nemám problém, že bych se třeba neměla ráda nebo nenáviděla své tělo…spíš to přišlo v Praze, 43

když jsem se odstěhovala a prostě neměla čas se najíst. Sehnala jsem si podnájem, měla jsem náročnou práci, dělala jsem v baru, ve dne v noci. Bavilo mě to, ale míň jsem jedla, byl to i stres, hodně jsem pila kafe. Jídlo šlo prostě stranou, zhubla jsem asi na 40kg. Oblečení mi bylo větší, lidi se za mnou otáčeli. Uvědomila jsem si, že asi něco není v pořádku. Na internetu jsem si četla o mentální anorexii a řekla si, že jí asi mám, že jsem fakt nemocná. Našla jsem si kontakty na doktory a nastoupila léčbu na Karlák. Byli rádi, že jsem přišla sama a podala žádost o léčbu. Byla jsem tam asi 3 měsíce. 2 měsíce jsem byla na oddělení, přibrala jsem asi na 43 kg. Museli jsme hodně rychle nabrat kila, aby se to v mozku přepnulo a začalo vše fungovat normálně. Váha pak šla rychle nahoru a já měla asi 48 kg. Vím, že tím, že jsem nejedla, jsem se trestala za to, co se děje v rodině. Pak jsem 3 měsíce navštěvovala denní stacionář. Dopoledne, pak oběd a odpoledne skupinová terapie. Přibrala jsem asi na 52 kg, to bylo nejvíc, co jsem kdy vážila. Pak přišla nová práce, přítel. Chodili jsme spolu 7 let, občas, když byly problémy, míň jsem jedla, zhubla na 48 kg, ale šlo to. Příteli to nevadilo. Pak přišla svatba, stres, stažený žaludek, vše jsem musela zařídit já sama. Zhubla jsem další 2 kila. Po svatbě ale bylo vše super, bylo nám dobře. Po čase se ale naše plány začaly rozcházet. Já musela vše zařizovat, podnikali jsme, měli psí hotel, ale on o víkendech a pak ž i v týdnu pil alkohol a já pořád pracovala. Zhubla jsem 8 kilo. Šli jsme do manželské poradny, ale stejně to nešlo dál, rozvedli jsme se. Bylo mi 30 let a vážila jsem jako teď, 36 kilo. Rozhodla jsem se s tím něco dělat. Začala jsem pořádně jíst a přibrala na 48 kilo. Bylo mi dobře. Našla jsem si novou práci, ale byla hodně fyzicky náročná, dělala jsem u koní ve stáji. Dřela jsem od rána do večera, a neměla čas se najíst, jedla jsem míň a míň a večer si třeba uvědomila, že jsem měla jen kafe a sklenku vody. Lidi si začali všímat, že jsem hodně hubená. Poslední měsíc jsem na tom bledě, mám opět 36 kilo, jsem unavená, slabá, mám problém se najíst, jsem dehydratovaná. Je to moje poslední šance, jinak umřu. Profesor Krch mi řekl, že jídlo pro mě musí být vždy na prvním místě.“ Kvalita života před nemocí a nyní. „ V dětství jsem hodně tancovala, byla u mažoretek, nikdy jsem nepřemýšlela, zda je mi dobře, ale asi bylo, když jsem nic neřešila. Vadilo mi, že táta pije. Když jsem se odstěhovala, vlastně mi to taky nepomohlo, měla jsem málo peněz v Praze a někdy bylo málo i na jídlo. Po první léčbě jsem se fakt snažila se sebou něco udělat, šetřila se. Pak s manželem jsme měli psí hotel, to jsem byla šťastná, ale zas toho bylo moc a hubla jsem, ale nevadilo mi to, jenže jídlo bylo zas na posledním místě, tak to nestálo za nic. 44

Víte, asi jsem si tak trochu ve svém manželovi našla tátu. Byli si podobní a tím pádem jsem si vlastně moc nepomohla. Pil i jako můj otec a i mě bil. Hroznej život. Nikdy jsem neměla nikoho blízkého, chybí mi to. Jak už jsem říkala, asi ty rodinný problémy řeším tím, že nejím. Ale teď to chci už změnit. Táta před týdnem umřel a já se chci po léčbě vrátit za mamkou a začít normálně žít. Musím žít hlavně pro sebe, jídlo musí být mou součástí. Chci zlepšit tvůj život a začít znova, jinak umřu.“ Co vám anorexie vzala? „ Ted asi hlavně zdraví, někdy bych chtěla děti, ale nemám menstruaci, doufám, že se to spraví.“

45

2.6 Analýza výsledků

2,5 2

2

2 1,5 1

1

1 0,5 0 0 Naprosto ano

Spíše ano

Nevím

Spíše ne

Naprosto ne

Graf 1 Mám hrůzu z nadváhy, i když objektivně nejsem tlustá?

V grafu lze vidět, že větší část dívek má hrůzu z nadváhy i přesto, že dívky jsou objektivně hubené až kachektické. 2,5 2

2 2

2

1,5

1

0,5 0

0

0 Naprosto ano

Spíše ano

Nevím

Spíše ne

Naprosto ne

Graf 2 Usilovně cvičím, abych spálila kalorie, zhubla?

Dvě dívky cvičí, ale opět většina necvičí. Jedna dívka uvedla v rozhovoru, že se při cvičení bojí nárůstu svalové hmoty.

46

3,5 3 3 2,5 2

1

1,5 1

1 1 0,5 0 0 Naprosto ano

Spíše ano

Nevím

Spíše ne

Naprosto ne

Graf 3 Před jídlem mám pocity úzkosti?

Graf nám ukazuje, že dvě třetiny dívek úzkosti před konzumaci jídla nemají.

3,5 3 3 2,5 2 2

1,5 1 1 0,5 0

0

0 Naprosto ano

Spíše ano

Nevím

Spíše ne

Naprosto ne

Graf 4 Po jídle pociťuji vinu, že jsem jedla?

Provinění po příjmu jídla mají tři dívky, druhá polovina vinu nepociťuje.

47

3,5 3 3 2,5 2 1,5 1

1

1

1 0,5 0 0 Naprosto ano

Spíše ano

Nevím

Spíše ne

Naprosto ne

Graf 5 Vynechávám některá hlavní jídla, kalorická jídla?

Jedna třetina dívek kalorická jídla nebo hlavní jídla naprosto vynechává. Zbylé dvě třetiny dívek uvedly, že toto nedělají. V rozhovorech často uvedly, že vynechávají svačiny. 2,5 2 2 1,5 1

1

1

1

Spíše ano

Nevím

Spíše ne

Naprosto ne

1 0,5 0 Naprosto ano

Graf 6 Cítím, že můj život ovládá jídlo?

Tří dívky uvedly, že jídlo ovládá jejich život, i přesto, že stravování minimalizují, stále se vše kolem jídla točí. Jedna dívka neví, zda jej život je o jídle. Dvě dívky uvedly, že jídlo je neovládá.

48

3,5 3 3 2,5 2 1,5 1

1

1

1

0,5 0 0 Naprosto ano

Spíše ano

Nevím

Spíše ne

Naprosto ne

Graf 7 Pociťuji únavu, slabost, vyčerpání?

Větší část dívek uvedly, že se unaveně necítí, slabost ani vyčerpání nepociťují.

3,5 3 3 2,5 2 2 1,5 1 1 0,5 0

0

0 Naprosto ano

Spíše ano

Nevím

Spíše ne

Naprosto ano

Graf 8 Trápím se nespavostí nebo naopak zvýšenou spavostí?

Potíže se spánkem, ať je to nespavost nebo zvýšená spavost má pět dívek ze šesti.

49

2,5

2

2

2

1,5 1

1

1

0,5 0 0 Naprosto ano

Spíše ano

Nevím

Spíše ne

Naprosto ne

Graf 9 Mám špatnou náladu a nic mě nerozveselí?

Dvě dívky mají náladu špatnou, jedna dívka nedokáže svou náladu vůbec posoudit. Spíš předpokládám, že nálada není dobrá. Pokud by dívka s mentální anorexií byla veselá, neuváděla by, že neví, jakou má náladu. Tří dívky špatnou náladu nemají.

3,5 3 3

2,5 2 1,5 1

1

1

Nevím

Spíše ne

Naprosto ne

1 0,5 0

0 Naprosto ano

Spíše ano

Graf 10 Jsem ve škole nebo při jiné činnosti méně pozorná než obvykle?

Tři dívky na sobě pozorují, že ve škole a různých jiných aktivitách a činnostech nejsou takové jako před nemocí, pozornost se snížila. Jedna dívka neví, zda se u ní pozornost změnila. Dvě dívky uvádějí, že žádná změna během nemoci nenastala.

50

3,5 3 3 2,5 2 2

1,5 1 1 0,5 0

0

0 Naprosto ano

Spíše ano

Nevím

Spíše ne

Naprosto ne

Graf 11 Začaly se během nemoci objevovat špatné známky?

Anorektičky jsou převážně velmi ambiciózní a mají výborný prospěch. Tři dívky uznávají, že se během onemocnění anorexií objevují horší známky. Další tři dívky změnu neuvádějí.

3,5 3

3

3 2,5 2 1,5 1 0,5 0

0

0

Nevím

Spíše ne

Naprosto ne

0 Naprosto ano

Spíše ano

Graf 12 Brání mé tělesné, emocionální potíže v normálním společenském životě, ve škole, v práci, mezi kamarády?

Všechny dívky uvedly, že jejich onemocnění mentální anorexií jim brání žít běžný život ve společnosti, mezi kamarády, ve škole.

51

4,5

4 4 3,5 3 2,5 2 1,5 1

1

1 0,5 0

0

0

Naprosto ano

Spíše ano

Nevím

Spíše ne

Naprosto ne

Graf 13 Cítím se posledních 6 týdnů šťastná?

Jedna dívka uvedla do dotazníku, že se šťastná cítí, jedna dívka s anorexií neví, zda je šťastná či nikoliv. Čtyři dívky uvedly, že se spíše šťastné necítí.

2,5 2

2

2

Nevím

Spíše ne

Naprosto ne

2

1,5

1

0,5 0

0

Naprosto ano

Spíše ano

0

Graf 14 Cítím se zdravá jako kdokoliv jiný?

Dvě dívky nedokáží posoudit, zda jsou zdravé, čtyři dívky pociťují, že zdravé nejsou.

52

4,5

4 4 3,5 3 2,5 2 1,5 1

1

1 0,5 0

0

0

Naprosto ano

Spíše ano

Nevím

Spíše ne

Naprosto ne

Graf 15 Uvědomuji si, že mám poruchu příjmu potravy?

Pět dívek, tedy většina si uvědomují, že jsou nemocné a mají poruchu příjmu potravy. Jedna dívka si toto nemyslí.

3,5 3 3 2,5 2

2

2 1,5 1 0,5 0 0 Pro sebe

Na přání rodičů

Na doporučení lékaře

Jiný důvod

Graf 16 Proč se léčím?

Dvě dívky se léčí kvůli sobě, chtějí se uzdravit. Jedna dívka se léčí pro sebe a pro rodiče (uvedla dvě odpovědi). Bohužel jedna dívka se léčí jen pro rodiče a dvě děvčata se léčí pro doporučení lékaře.

53

2.7 Diskuze Ve své bakalářské práci se soustředím na kvalitu života jedince s mentální anorexií. Také mě zajímá život dívek před tímto onemocněním, jaký byl pravděpodobný spouštěcí faktor takto zákeřného onemocnění. A jaký je život s mentální anorexií. Zajímá mě, zda se jedinec cítí plnohodnotně a žije subjektivně i objektivně kvalitní život. Pro porovnání výsledků jsem si vybrala výzkum od autorky Karin Balcarové, Jany Kočí a výzkum z anglické publikace BioMedCentral. První výzkumná otázka: Jak ovlivňuje mentální anorexie kvalitu života? Dle mého názoru je kvalita života s mentální anorexií vždy ovlivněna v negativním směru. Anorexie nedává nic dobrého, a pokud ano, vždy jen na chvíli. Dotazníkové otázky, které se zabývají ovlivněním života, jsou 8, 9, 10, 11, 12, 14, 15, 17, 18, 22. Dívky jsou v převážné většině ovlivněny negativně. Mají hrůzu z nadváhy, některé i usilovně cvičí nebo naopak necvičí vůbec, bojí se nárůstu svalové hmoty. Oba tyto názory jsou extrémní. Děvčata by se neměla trápit a být ovlivněna mentální anorexií. Jídlo má dívky bavit, užívat si ho do sytosti. Jak dívky uvádějí v dotazníku, některé před jídlem pociťují úzkost, po konzumaci jídla pociťují vinu, protože jedly. Vlivem onemocnění jsou některé slabé, unavené. Opět poukazuji na věk dívek ve výzkumu. Převážná většina děvčat byla ve věku 13 – 17 let. Většina z nás si představí sebe, co dělal v tomto věku. Byl bezstarostný, veselý, užíval si života a prožíval běžný pubertální život. Dívky s mentální anorexií mají i potíže s nespavostí nebo naopak spí hodně, jsou tímto také ovlivněny. Pokud jsou nevyspalé, tvoří se začarovaný kruh, který opět vlivem anorexie ovlivňuje vše kolem. Jsou méně pozorné ve škole, v práci. Objevují se špatné známky ve škole. I přes to, že typické pro dívky s anorexií je jejich snaha být dokonalé, nejlepší, perfektní. Většina dívek v dotazníku uvedla, že si uvědomují, že mají mentální anorexii, ale jsou jí již natolik ovlivněny, že samy návrat ke zdraví a běžnému životu již nezvládnou bez pomoci, z toho důvodu jsou hospitalizovány. Výzkum Karin Balzarové z roku 2013 také poukazují na to, že mentální anorexie zásadně ovlivňuje život a zasahuje do něho. Jejich vnímání života a ovlivnění je velmi silně spjato s onemocněním. Anglické studie z roku 2016 dokonce dokládají, že jedinci jsou natolik ovlivněni mentální anorexií, že uvažují o sebevraždě a mají tendence se sebepoškozovat.

54

Druhá výzkumná otázka: Jak vnímají jedinci s mentální anorexií kvalitu života? Vnímání kvality života s mentální anorexií z pohledu postižených je velmi individuální. Jde o subjektivní pocity postižených, aktuální stav i období. Dívky, které byly zařazeny do mého výzkumu, v té chvíli byly hospitalizované na psychiatrii. Náhled na nemoc byl spíše povrchový. Z rozhovorů vyplívá, že vnímají kvalitu života horší v porovnání s obdobím před nemocí. Často v rozhovoru zaznělo, že dříve to bylo lepší, chtějí být jako dříve. Hodně jim vadí, že nemají kamarády, stále se zabývají a myslí na jídlo, mají strach z přibývání na váze. Chtějí se opět věnovat svým koníčkům, zájmům. Vědí, že trápí své rodiče, padají jim vlasy, objevují se u nich zažívací potíže, jsou stále se sebou nespokojené, neustále je dohání strach. Tyto základní pojmy, které se často v rozhovorech opakují, svědčí o tom, že kvalitu života vnímají nelibě. Ale změna je pro ně nepřípustná. Výzkum publikované práce Karin Balcarové (2013) ukazuje podobné výsledky. Je uvedeno, že kvalitu života hodnotí pacienty proměnlivě vzhledem k aktuálnosti onemocnění, prostředí. Subjektivní vnímání kvality života závisí na tom, jaký jedinec s anorexií je, jaký chce být, jaké má představy a jak vnímá své reálné já. Pokud je velký rozpor a rozdíl mezi reálným a ideálním já, kvalita života je vnímána nenaplněně a dochází k flustraci. Třetí výzkumná otázka: Cítí se jednici s mentální anorexií šťastní a spokojení? Pocity štěstí a spokojenosti patří do hodnocení celkové kvality života. Kvalita života je pomyslné měřítko, kdy člověk uspokojuje své bio – psycho – sociální - spirituální potřeby. Zda jsou jedinci s mentální anorexií šťastní, nám ukazuje otázka 13, 16, 19, 20, 21. Tři dívky ze šesti mají pocit, že jejich život ovládá jídlo a ničím jiným nejsou schopny se zabývat, i kdyby chtěly. Některé mají špatnou náladu, jedna dokonce neví, zda je v dobré nebo špatné náladě. Bohužel všechny dívky ve výzkumu potvrdily, že jejich onemocnění jim brání v běžném životě, ve studiu, v práci. V rozhovoru často popisují, že šťastné nejsou, v dotazníku se šťastná necítí pouze jedna. Předpokládám a důvěřuji spíše rozhovoru, protože dívky se rozpovídají a spontánně prozradí svůj názor. Dotazník může být svým způsobem zkreslený, dívky mohou psát to, co by si přály nebo nechtějí dát najevo, že jsou nemocné, zlehčují nemoc. V té chvíli záleží i na náladě a prostředí jedince. Vyplnění dotazníku a rozhovor probíhal v jiný den i čas. Dvě dívky uvedly, že neví, zda jsou zdravé. Zbylé čtyři anorektičky uvedly, že se zdravě necítí. Dle BioMedCentral výzkumů (2016) je známo, že v posledních letech stoupl zájem 55

o hlubší porozumění tohoto problému. Studie BioMedCentral (2016) ukazují výrazně sníženou kvalitu života s poruchou příjmu potravy. Kvalita života s mentální anorexií anglické studie přirovnávají a srovnávají s kvalitou života s dalšími vážnými nemocemi, jako je angína či úzkostná porucha. Kvalita života klesá u chronických a opakujících se atak mentální anorexie, hlavně pokud trvá déle než pět let. Čtvrtá výzkumná otázka: Uvědomují si negativa, která jím nemoc přinesla? Dívky si negativa své nemoci uvědomují. Jsou schopné negativní věci vyjmenovat. Nejčastější negativum, které jim nemoc dala nebo spíš vzala je zdraví, vlastní já, bezstarostnost. Hospitalizaci popisují také jako nepříznivou, díky ní jsou odloučeni od rodiny a kamarádů. Je to také často zmiňováno v rozhovorech. K této otázce patří i somatické potíže, které dívky obtěžují, způsobují špatnou náladu, nespokojenost. Jsou unavené. Výzkumná práce Jany Kočí z roku 2011 uvádí podobné komplikace, jež přináší nemoc. Především psychické a somatické potíže. I přesto, že negativa mohou ohrozit i život anorektičky, dívky nejsou schopné většinou začít s léčbou i když jsou o nemoci, komplikacích a fatálních koncích informovány.

2.8 Návrh řešení a doporučení pro praxi Domnívám se, že v dnešní době je velmi důležitá prevence vzniku mentální anorexie. Tohoto onemocnění velmi rychle přibývá, ale ve spolupráci s médii, kdy jsou kladně hodnoceny vyhublé modelky, hodnotí se, v čem chodí oblékané a pokud je někdo silnější nebo „normální“ je out. Děti by se měly vychovávat ve zdravém sebevědomí, zdravě sportovat, jíst, nebát se mluvit s rodiči o problémech, dívky by měly být připraveny na příchod puberty a všechny změny s ní spojené. Děti by měly být vedené k tomu, aby se neposmívaly jiným dětem kvůli odlišnostem. Není to lehké období a je zde riziko vzniku mentální anorexie. Důležitá je také funkčnost rodiny, což lze asi těžko ovlivnit z povzdáli. Bylo by vhodné zavést přednášky i pro rodiče dětí, které navštěvují základní školu. Školy by mohly přispívat pomocí přednášek, prezentací o mentální anorexii, zapojit by se mohly i dívky, které tímto onemocněním prošly. Za pomoci lékařů a zdravotních sester by měly provádět besedy. Učme děti změnit pohled na lidi, kteří jsou obézní. Nikdy nevíme, zda nejsou vážně nemocní, oteklí po léčbě či po operaci a následkem toho jsou silní. Učme děti tolerance vůči ostatním, neposuzovat lidi podle vzhledu a oblékání, ale podle povahových vlastností. Učme je nebýt lhostejní vůči problémům jiných, mohou tím v budoucnu zachránit svou kamarádku od anorexie. Dle 56

výsledků výzkumu se domnívám, že prevenci a informovanosti o mentální anorexie se nevěnuje dostatečná pozornost. Řešení problému jsem konzultovala se staniční sestrou na dětské psychiatrii a společně jsme se domluvily na tvorbě informačních tabulek a letáků, se záměrem je umístit do základních a středních škol.

57

Závěr Bakalářská práce na téma „Kvalita života jedince s mentální anorexií mi dala cenné rady do života, rozšířila obzory a uvedla do reality, že toto onemocnění se neobjevuje pouze v televizích, časopisech, na internetu, ale opravdu existuje kolem nás všech. Cílem mé práce bylo zjistit kvalitu života jedince s mentální anorexií. Kvalita života je individuální pro každého jedince. Dle dotazníkového šetření a rozhovorů jsem došla k závěru, že kvalita života je narušena ve smyslu negativním. Dívky jsou nespokojeny, nevědí, zda někdy budou spojené, šťastné. Některé se léčí opakovaně a dlouhodobost onemocnění a opakované hospitalizace také snižují kvalitu života. Dle mého objektivního názoru nemají dívky dobrou kvalitu života. Po psychické i somatické stránce se objevují komplikace, které mohou vyvrcholit až depresemi, sebevražednými tendencemi a či úmrtím z vyčerpání a rozvratu metabolismu. Dalším cílem bylo zmapovat, jak strava a návyky spojené s ní ovlivňují jedincům život s ohledem na věk a pohlaví. V mém výzkumu strava do období vzniku nemoci nebyla nikdy nijak haněna. Stravovací návyky jsou spojovány především s rodinou, společném stravování, vařením jídel. Dívky doma jedly různě, některé byly do propuknutí nemoci zvyklé jíst společně s rodiči a sourozenci, některé nebyly zvyklé ani na teplé jídlo, každý si jídlo odnášel do svého pokoje. V tomto výzkumu toto nehrálo velkou roli. Spíše bych se zaměřila na věk a pohlaví respondentů. Ve výzkumu jsem měla pět dívek a jednu ženu. Je to způsobeno tím, že onemocnění mentální anorexie postihuje především ženské pohlaví. Chlapci jsou postiženi méně. Věk objevení se mentální anorexie hraje ale významnou roli. Při porovnání dívek ve výzkumu, kde rozmezí stáří je od 13 – 32 let, jsou zde patrné rozdíly. Věk při onemocnění mentální anorexií je velmi zásadní. Čím dříve dívka onemocnění, bývá průběh a prognóza onemocnění horší. Dívky si vzor nedospívajícího dítěte a onemocnění přivlastní natolik, že je velmi těžký návrat k reálným a racionálním návykům a vzorům. Dívky, kterým je v mém výzkumu okolo 17 let se svou nemocí bojují také dlouho, ale je zde větší šance na uzdravení a kvalitní život než u věkově mladších dívek. Nejstarší respondentka s mentální anorexií bojuje již léta. V dotazníku uvedla, že by chtěla mít někdy děti. Začíná tedy myslet na svou budoucnost, bojovat se svou nemocí a mít spokojený a kvalitní život.

58

Seznam použité literatury

BALCAROVÁ, Karin. Kvalita života osob s poruchou příjmu potravy [online ]. 2013 [cit. 2016-02-05]. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta. Dostupné z: http://theses.cz/vyhledavani/?search=kvalita+%C5%BEivota+osob+s+ment%C3%A1In %C3%AD+anorexi%C3%AD BOUČEK, Jaroslav a kolektiv, 2006. Speciální psychiatrie. 1. vydání. Olomouc: Tiskservis. s. 224. ISBN 80-244-1354-X. CASSUTO, Dominique-Adele., Guillou, Sophie., 2008. Když chce dcera zhubnout. 1. vydání. Praha: Portál. s. 120. ISBN 978-80-7367-357-4. DUŠEK, Karel., VEČEŘOVÁ-PROCH8ZKOVÁ, Alena., 2010. Diagnostika a terapie duševních poruch. 1. vydání. Praha: Grada. s. 632. ISBN 978-80-247-1620-6. FISCHER, Slavomir., ŠKODA, Jiří., 2014. Sociální patologie. 1. vydání. Praha: Grada. s. 232. ISBN 978-80-247-5046-0. FRAŇKOVÁ, Slávka., PAŘÍZKOVÁ, Jana., MALICHOVÁ, Eva., 2014. Jídlo v životě dítěte a adolescenta: Teorie, výzkum, praxe. 1. vydání. Praha: Karolinum. s. 304. ISBN 978-80-246-2247-7. MIDDLETON, Kate., SMITH, Jane., 2013. První kroky z poruchy příjmu potravy. 1. vydání. Nesovice: Doron, s. 82. ISBN 978-80-7297-115-2. HEINER, Vojtěch a kolektiv., 2011. Základy klinické obezitologie. 2. vydání. Praha: Grada. s. 448. ISBN 978-80-247-3252-7. HORT, Vladimír., HRDLIČKA, Michal., KOCOURKOVÁ, Jana., MALÁ, Eva a kol., 2008. Dětská a dorostová psychiatrie. 2. vydání. Praha: Portál. s. 496. ISBN 978-807367-404-5. JENDRUCHOVÁ, Michala., 2013. Už je to za mnou, Osobní zpověď (bývalé?)anorektičky, anorexie a jak se s ní vyrovnat. 1. vydání. Praha: Vyšehrad. s. 112. ISBN 978-80-7429-335. KOČÍ, Jana. Život s mentální anorexií [online]. 2011 [cit. 2016-04-24]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/322639/pedf_b/?d=129966 Kvalita života s mentální anorexií [online]. ©2016 [cit. 2016-04-21]. Dostupné z: http://www.biomedcentral.com/search?query=+quality+of+in+anorexia+nervosa&searc hType=publisherSearch

59

KRCH, David a kolektiv., 2005. Poruchy příjmu potravy. 2. vydání. Praha: Grada. s. 255. ISBN 80-247-040-X. FOLTÝNOVÁ, Marie., 2016. Mentální anorexie [online]. [cit. 2016-02-03]. Dostupné z: http://www.forumzdravi.cz/psychologie-a-sychiatrie/50-mentalni-anorexie NOVÁK, Michal., 2010. Společnost, kultura a poruchy příjmu potravy. 1. vydání. Brno: Cerm. s. 105. ISBN 978-80-7204-657-7. PAPEŽOVÁ, Hana., 2010. Spektrum poruch příjmu potravy. 1. vydání. Praha: Grada. s. 424. ISBN 978-80-247-2425-6. PAPEŽOVÁ, Hana., 2012. Začarovaný kruh anorexie, bulimie a psychogenního přejídání a cesty ven?!. 1. vydání. Praha: Psychiatrické centrum. s. 148. ISBN 978-8087142-18-9. PETR, Tomáš., MARKOVÁ, Eva a kol., 2014. Ošetřovatelství v psychiatrii. 1. vydání. Praha: Grada. s. 296. ISBN 978-80-247-4236-6. PRAŠKO, Ján a kolektiv., 2006. Psychiatrie. 1. vydání. Praha: Informatorium. s. 192. ISBN 978-80-7333-002-6. PRAŠKO, Ján a kolektiv., 2010. Psychiatrie. 2. vydání. Praha: Informatorium. s. 192. ISBN 978-80-7333-002-6. PRAŠKO, Ján., LÁTALOVÁ, Klára., 2013. Psychiatrie v primární péči. 1. vydání. Praha: Mladá fronta. s. 855. ISBN 978-80-204-2798-4. PYŠNÁ, Jana a kolektiv., 2009. Kvalita života seniorů a pohyb. Infopress. s. 171. ISBN 978-80-85402-98-8. RABOCH, Jiří., PAVLOVSKÝ, Pavel., 2006. Psychiatrie minimum pro praxi. 4. vydání. Praha: Triton. s. 211. ISBN 978-80-7254-746-3.

60

Seznam tabulek a grafů Tabulka 1 Základní údaje ............................................................................................... 30

Graf 1 Mám hrůzu z nadváhy, i když objektivně nejsem tlustá? .................................... 46 Graf 2 Usilovně cvičím, abych spálila kalorie, zhubla? ................................................. 46 Graf 3 Před jídlem mám pocity úzkosti? ........................................................................ 47 Graf 4 Po jídle pociťuji vinu, že jsem jedla? .................................................................. 47 Graf 5 Vynechávám některá hlavní jídla, kalorická jídla? ............................................. 48 Graf 6 Cítím, že můj život ovládá jídlo? ........................................................................ 48 Graf 7 Pociťuji únavu, slabost, vyčerpání? ..................................................................... 49 Graf 8 Trápím se nespavostí nebo naopak zvýšenou spavostí? ...................................... 49 Graf 9 Mám špatnou náladu a nic mě nerozveselí? ........................................................ 50 Graf 10 Jsem ve škole nebo při jiné činnosti méně pozorná než obvykle? .................... 50 Graf 11 Začaly se během nemoci objevovat špatné známky? ........................................ 51 Graf 12 Brání mé tělesné, emocionální potíže v normálním společenském životě, ve škole, v práci, mezi kamarády? ....................................................................................... 51 Graf 13 Cítím se posledních 6 týdnů šťastná? ................................................................ 52 Graf 14 Cítím se zdravá jako kdokoliv jiný? .................................................................. 52 Graf 15 Uvědomuji si, že mám poruchu příjmu potravy? .............................................. 53 Graf 16 Proč se léčím? .................................................................................................... 53

Seznam zkratek PPP

porucha příjmu potravy

i.m.

intramuskulární injekce – injekce aplikovaná do svalu

amp.

ampule

ung.

unguentum – mast

BMI

body mass index – index tělesné hmotnosti

tbl

tableta