VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Předoperační a pooperační péče u dětí do 6 let z pohledu doprovodu hospitalizovaného dítěte
Bakalářská práce
Autor: Nikola Tichovská Vedoucí práce: Mgr. Simona Hájková Jihlava 2014
Anotace Bakalářská práce se zabývá předoperační a pooperační péčí o dětské pacienty a jejím hodnocením rodiči dětí. V teoretické části jsem popsala samotný vývoj oboru pediatrie, vzdělávání dětských sester, charakteristiku vývojových období dítěte a ošetřovatelský proces v pediatrii. Vysvětlila jsem různá specifika v péči o dětské pacienty- potřeby dětí, přiměřená komunikace či herní aktivity. Zaměřila jsem se i na předoperační a pooperační péči a průběh anestezie u dětí. Praktická část je pojata formou dotazníkového šetření. Otázky jsou zaměřené na spokojenost rodičů s předoperační a pooperační péčí, celkovým pobytem v nemocnici, uspokojováním
potřeb dětí, přístupem
a
podáváním
informací
zdravotnickým personálem. Klíčová slova: pediatrie, předoperační péče, pooperační péče, dětský pacient, anestezie,
Annotation The bachelor thesis is concerned with preoperative and postoperative care of child patients and with the evaluation of this care by their parents. In theoretical part I described the development of pediatrics, the education of children´s nurses, the characteristics of child development stages and the nursing process in pediatrics. I also explained various specifics in nursing care of children, i.e. children´s needs, adequate communication or game activities. I concentrated on preoperative and postoperative care and anaesthesia in pediatrics. The practical part is executed as a quantitative research. The questiones are focused on parents´satisfaction with preoperative and postoperative care, overall hospitalization, satisfaction of children´s needs, attitude and providing information by medical personnel. Key words: pediatrics, preoperative care, postoperative care, child patient, anaesthesia
Poděkování Ráda bych tímto poděkovala vedoucí mé bakalářské práce Mgr. Simoně Hájkové, za její odborné vedení, trpělivost a cenné rady, které mi poskytla. Mé poděkování patří i kolektivu zdravotních sester na dětském oddělení do 6 let v nemocnici Jihlava, za jejich ochotu a spolupráci při provádění dotazníkového šetření.
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis
Obsah
1
2
Úvod .......................................................................................................................... 8 1.1
Cíl výzkumu ..................................................................................................... 10
1.2
Hypotézy .......................................................................................................... 10
Teoretická část ......................................................................................................... 11 2.1
Vývoj pediatrie ................................................................................................. 11
2.2
Vzdělávání dětských sester .............................................................................. 12
2.3
Rozdělení dětského věku a charakteristika jednotlivých vývojových období . 13
2.3.1
Novorozenecké období ............................................................................. 13
2.3.2
Kojenecké období ..................................................................................... 14
2.3.3
Období batolete ......................................................................................... 15
2.3.4
Předškolní období ..................................................................................... 16
2.3.5
Školní období ............................................................................................ 16
2.3.6
Období dospívání ...................................................................................... 16
2.4
Specifika ošetřovatelské péče v pediatrii ......................................................... 17
2.4.1
Potřeby a práva dětí .................................................................................. 17
2.4.2
Komunikace s dětským pacientem ........................................................... 19
2.4.3
Herní aktivity dětí ..................................................................................... 20
2.5
Ošetřovatelský proces v pediatrii ..................................................................... 21
2.5.1
Posuzování ................................................................................................ 21
2.5.2
Diagnostika ............................................................................................... 21
2.5.3
Plánování ošetřovatelské péče .................................................................. 21
2.5.4
Realizace ošetřovatelské péče ................................................................... 21
2.5.5
Hodnocení ošetřovatelské péče ................................................................. 22
2.6
Nejčastější indikace k operaci u dětí ................................................................ 22
2.7
Předoperační péče ............................................................................................ 22
2.7.1
Předoperační vyšetření .............................................................................. 22
2.7.2
Předoperační lačnění ................................................................................. 23
2.7.3
Premedikace .............................................................................................. 23
2.8
Anesteziologie u dětí ........................................................................................ 23
2.9
Pooperační péče ............................................................................................... 23
2.10
Pooperační komplikace .................................................................................... 24
3
Praktická část ........................................................................................................... 25 3.1
Metodika výzkumu........................................................................................... 25
3.2
Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí ......................... 25
3.3
Průběh výzkumu............................................................................................... 26
3.4
Zpracování získaných dat ................................................................................. 26
3.5
Výsledky výzkumu........................................................................................... 27
3.6
Diskuze ............................................................................................................. 45
3.7
Návrh řešení a doporučení pro praxi ................................................................ 47
4
Závěr ........................................................................................................................ 48
5
Seznam použité literatury ........................................................................................ 50
6
Seznam příloh .......................................................................................................... 52
1 Úvod Pro výběr tématu mé bakalářské práce: Předoperační a pooperační péče u dětí do 6 let z pohledu doprovodu hospitalizovaného dítěte jsem měla hned několik důvodů. Jedním z nich bylo absolvování praxe na dětském oddělení, v jejímž průběhu jsem měla možnost seznámit se se specifiky péče o dětské pacienty. Z důvodu těchto specifik a odlišností je
nezbytné, aby sestra měla doplněné specializační vzdělání v oboru
Dětská sestra. Ve své práci jsem proto popsala strukturu péče a vzdělání jednotlivých zdravotnických pracovníků na Dětském oddělení v nemocnici Jihlava. Sestra musí v péči o dětské pacienty brát v úvahu odlišnost v jejich prožívání nemoci, bolesti a celkově pobytu v nemocničním zařízení. Od běžných oddělení s dospělými pacienty se liší také způsob komunikace. Komunikace a přístup k dítěti musí být přizpůsoben věkovému období dítěte. Komunikace by ale vždy měla být stručná, jednoduchá a srozumitelná, orientovaná na plánovaná vyšetření, ošetření, očekávání od dítěte, jeho pocity a myšlenky. Neméně důležitá je neverbální komunikace. Dětský pacient mimořádně citlivě reaguje na intonaci hlasu, výraz obličeje, gesta a je velice důležité, aby sestra působila vlídným, milým dojmem a získala si důvěru dítěte. Sestra musí komunikovat také s rodinou dítěte. Dospělý pacient si většinou uvědomuje své potřeby, i když není vždy schopný je plnit. Dětský pacient často není schopný uvědomit si frustraci svých potřeb a upozornit ošetřovatelský personál. Proto je nezbytně nutné, aby sestra znala všechny potřeby dítěte a permanentně se angažovala v jejich uspokojování. Ať už se jedná o dostatečnou výživu, hygienu, potřebu bezpečí, či potřebu podnětného prostředí. V každém věku je důležité, aby péče o dítě byla zaměřená na tělesnou, psychickou i sociální stránku dítěte. To zahrnuje i respektování blízkého vztahu dítěte k matce či otci a možnost jejich přítomnosti po celou dobu hospitalizace. Tímto způsobem můžeme přispět i k prevenci dětského hospitalismu (negativní reakci dítěte na pobyt v nemocnici). Pokud je dítě k hospitalizaci přijato kvůli nutnosti operačního zákroku, zahrnuje péče navíc také předoperační přípravu a pooperační péči. Předoperační příprava sebou nese různá předoperační vyšetření, nutná především z důvodu plánovaného podání anestezie. Součástí práce dětské sestry je také bezprostřední předoperační příprava, převoz dítěte na operační sál, převoz dítěte zpět na oddělení po operaci a sledování potenciálního vzniku pooperačních komplikací. Zejména v této době je dostatečná komunikace, 8
citlivý přístup a přítomnost rodičů na místě. Vhodná péče po celou dobu hospitalizace zamezuje negativním zážitkům a vzpomínkám na hospitalizaci, které by dále dítě mohly nepříznivě ovlivnit. Rodiče, kteří jsou se svými dětmi v kontaktu téměř 24 hodin denně, nejlépe poznají, jak jejich dítě snáší hospitalizaci, a zda je o něj pečováno přiměřeně jeho věku a potřebám. Proto jsem v praktické části své práce využila dotazníku, který byl směřován na rodiče dětí. Snažila jsem se dozvědět, jak rodiče hodnotí předoperační a pooperační péče o jejich děti a míru uspokojení potřeb jejich dětí. A to po celou dobu hospitalizace. Dále jsem se zajímala, jak rodiče hodnotí celkové prostředí oddělení a chování personálu. Milé a příjemné prostředí a vstřícný personál pozitivně působí na psychiku dítěte. Osobnosti dítěte se týkaly především otázky, které zjišťovaly, zda byla dítěti včas tišena bolest, byl uplatňován empatický přístup, a zda byl brán ohled i na případný stud a soukromí dítěte. Otázky zaměřené na doprovod dětí zjišťovaly, zda byl doprovod dětí spokojený s informovaností a komunikací ze strany ošetřovatelského týmu. A dále, zda ošetřovatelský personál věnoval doprovodu dětí dostatek svého času a vysvětlil mu i další léčebný režim, který je třeba dodržovat po propuštění z nemocnice. Dětští pacienti si vyžadují speciální péči. Pro všechny zdravotnické pracovníky pečující o dětské pacienty, je jistě přínosná zpětná vazba, kterou poskytuje doprovod dětí, při hodnocení péče o jejich dítě.
9
1.1 Cíl výzkumu Cíl 1- Zjistit, zda je doprovod dětí spokojený s předoperační a pooperační péčí. Cíl 2- Zjistit, zda z pohledu doprovodu dětí, v před a pooperačním období nedochází k frustraci potřeb dětí a je uplatněný holistický přístup. Cíl 3- Zjistit, zda je doprovod dětí spokojený s informovaností a spoluprácí ze strany ošetřovatelského týmu.
1.2
Hypotézy
Hypotéza 1- Myslím si že více než 80% respondentů je spokojeno s předoperační a pooperační péčí dětí. Hypotéza 2- Myslím si, že více než 2/3 respondentů si myslí, že nedochází k frustraci potřeb dětí. Hypotéza 3- Myslím si, že alespoň 90% respondentů považuje informovanost a spolupráci ze strany ošetřovatelského týmu za celistvou a komplexní. Hypotéza 4- Myslím si, že více než 70% respondentů vnímá přístup ze strany nelékařských zdravotnických pracovníků jako empatický a profesionální, po celou dobu hospitalizace.
10
2 Teoretická část 2.1 Vývoj pediatrie Pediatrie je lékařský obor, který se zabývá zdravím a nemocí dětí od narození až do 19 let
života.
Zahrnuje
prevenci,
diagnostiku,
léčbu
a
rehabilitaci,
výchovu
a psychologickou péči. Zabývá se také prostředím, ve kterém dítě žije a sociálně právní ochranou dětí. (Sedlářová, 2008) Již v době 2000 let před naším letopočtem vznikly v Babylóně nápisy, které instruovaly kojící matky. Z doby 4. a 5. století před naším letopočtem se dochovaly také zprávy o přirozené výživě dětí. V minulosti existovaly pouze nemocnice pro dospělé a děti proto byly většinou léčeny doma. (Slezáková, 2010) Péče o děti se začala oddělovat od péče o dospělé již v 18. století, nebyla ale na vysoké úrovni. Znalosti o příčinách a projevech dětských nemocí tehdy nebyly dostatečné. Jako samostatný vědní obor se pediatrie začala rozvíjet na přelomu 19. století. Tehdy se zaměřovala na zdraví dětí a jejich vývoj ve společnosti a dostatečnou výživu. Špatný zdravotní stav a nedostatečná výživa dětí byly příčinou bídy a nouze. Řešení a snaha předcházet těmto problémům tvořili základ preventivní péče. Pediatrie se dále zaměřovala na osiřelé děti, které vyrůstaly v ústavech. S vývojem dětského lékařství se rozvíjelo i dětské ošetřovatelství a docházelo k postupnému formování profese dětské sestry. Odborná příprava sester v péči o děti dlouhou dobu neexistovala. Prvními dětskými sestrami můžeme nazvat ženy, které se staraly o děti v nalezincích. Těmito ošetřovatelkami byly většinou osamělé ženy, vdovy, svobodné matky.
Vědomosti
ošetřovatelek vycházely z praktických zkušeností. (Sedlářová, 2008) S rozvojem pediatrie vznikaly i první dětské nemocnice. V roce 1802 v Paříži, v roce 1834 v Petrohradě. V České republice v roce 1842 v Praze a 1846 v Brně. Prvním českým profesorem dětského lékařství byl v roce 1884 jmenován Bohdan Neureutter, zasloužil se o rozvoj pediatrie. Současně vznikly v Praze další dvě dětské kliniky, jedna pro kojence a druhá pro větší děti. (Sedlářová, 2008)
11
V první polovině 20. století se u nás rozšířila všestranně orientovaná péče zahrnující poradny, povinné očkování, preventivní prohlídky, screening vrozených vývojových vad, zájem o duševní a citovou stránku dítěte, sledování sociálního a rodinného prostředí. (Slezáková, 2010)
2.2
Vzdělávání dětských sester
Již zakladatelka ošetřovatelství, Florence Nightingalová, jevila snahu o budování dětských nemocnic a přípravu sester pro péči o děti. Profesor Schlossmann, německý pediatr, začal v druhé polovině 19. století vychovávat dětské a kojenecké sestry. (Vacušková, 2009) V České republice na Státní ošetřovatelské škole v Praze byl zahájen jednoletý kurz pro vzdělání dětských sester. V roce 1922 v Praze- Krči vznikla první ošetřovatelská škola pro dětské sestry a byla jedinou školou až do roku 1945. V roce 1948 byly všechny tyto školy změněny na čtyřleté střední odborné školy. V roce 1996 vznikl tříletý pomaturitní obor Diplomovaná dětská sestra. Toto studium bylo ukončeno v roce 2006. Nyní může sestra vykonávat profesi dětské sestry po absolvování specializačního vzdělávacího programu. (Sedlářová, 2008) Podmínkou pro přijetí do tohoto specializačního programu je odborná způsobilost vykonávat povolání všeobecné sestry a splnění doby výkonu povolání v oboru pediatrie. Výkon povolání musí probíhat minimálně 1 rok za posledních 6 let, v rozsahu alespoň 1/2 stanovené týdenní pracovní doby, nebo 2 roky v rozsahu alespoň 1/5 stanovené týdenní pracovní doby. Tato praxe musí být splněna nejpozději do data přihlášení k atestační zkoušce. Vzdělávání probíhá 18-24 měsíců, vždy je nutné zachování počtu hodin vzdělávání. A to 560 hodin teoretické i praktické výuky, přičemž podíl praktické výuky je alespoň 50 %. Dalšími podmínkami vzdělávacího programu je absolvování teoretické výuky, povinné odborné praxe, získání stanoveného počtu kreditů a samozřejmě úspěšné složení atestační zkoušky. (Ministerstvo zdravotnictví České republiky, 2012)
12
Role sestry v pediatrii spočívá především v roli pečovatelky v oblasti prevence, léčby a rehabilitace. Pečuje o bezpečnost dětí, hygienu a výživu. Dále hraje roli edukátora- učí a poskytuje informace rodičům i dětem. V roli sociálního pracovníka sestra odhaluje potenciální sociální problémy dětí, které mohou nepříznivě působit na jejich zdravotní stav. Sestra také působí jako poradce pro rodinu dítěte a v neposlední řadě se podílí na výzkumu v oblasti pediatrie. (Datta, 2007)
2.3 Rozdělení dětského věku a charakteristika jednotlivých vývojových období 2.3.1 Novorozenecké období Období novorozence trvá od jeho narození až do ukončení 28. dne. Fyziologická hmotnost novorozence je 3000-3500 g, délka okolo 50 cm. Hlava novorozence má obvykle obvod průměrně 34 cm a obvod hrudníku by měl být vždy menší, zhruba 32 cm. (Zajíc, 2008). Novorozenec se po narození adaptuje na prostředí mimo dělohu. Po narození posuzujeme zralost dítěte podle několika kritérií, jsou jimi: rýhování plosek nohou, vyvinutá chrupavka ušního boltce, u chlapců sestoupení varlat do skrota, u dívek velké stydké pysky překrývají malé stydké pysky, pokožka musí být pokrytá vrstvou mázku. Zdravý novorozenec je vybaven několika reflexi. Například reflex pátrací, společně s reflexem sacím, umožňují příjem potravy prostřednictvím kojení. Také smysly jsou u novorozence dobře rozvinuté, zejména sluch. Dítě odliší hlas matky od jiných hlasů. Rovněž čich umožňuje orientaci v okolí a rozpoznání vůně matky. Od narození je vyvinuta i chuť, díky níž dává novorozence přednost chuti sladké. Nejméně vyvinut je zrak, vyvíjí se postupně a většinou se do dvou měsíců objevuje schopnost fixace a sledování. (Sedlářová, 2008) Chování novorozence a také jeho matky je řízeno instinktivně a dochází k utváření vztahu mezi matkou a dítětem. Pro dítě v novorozeneckém období je důležitý kontakt s oběma rodiči, zejména kojení, kožní i oční kontakt. Dítě si již tvoří způsoby pro vytváření vztahů k lidem, které se projevují i v dospělosti. (Plevová, 2010)
13
Dítě komunikuje převážně neverbálně, úsměvem, smutkem, napětím, plačtivou grimasou atd. Mezi hlasové projevy pak patří například pláč, broukavé zvuky, kňourání. S novorozencem lze komunikovat prostřednictvím výrazu ve tváři, který dokáže dítě velmi dobře rozpoznávat. Důležité je, aby vzdálenost od jeho obličeje nebyla větší než 20-30 cm. Dítě nerozumí slovům, ale dokáže se orientovat podle intonace, výšky a zbarvení hlasu. (Plevová, 2010)
2.3.2
Kojenecké období
Období kojence navazuje na novorozenecké období, začíná tedy 29. dnem po narození a trvá až do 1 roku života dítěte. Na konci tohoto období má dítě zhruba 75 cm a váhu 10 kg. (Lebl, Provazník, Hejcmanová, 2007) V kojeneckém období nastává psychomotorický vývoj, nejdříve rozvoj hrubé motoriky, který směřuje k dosažení vzpřímené polohy těla a k chůzi. Okolo 6. měsíce dítě většinou již samo sedí, důležitá je také schopnost přetáčení ze zad na bříško a naopak. Následuje lezení, plazení, které nakonec vede až k samotné chůzi. Chůze je dítě schopné většinou mezi 9. a 17. měsícem. Současně s hrubou motorikou se rozvíjí i jemná motorika. Začíná 3. - 4. měsícem, kdy dítě uchopuje věci celou dlaní. Před 5. měsícem do úchopu zapojuje i palec. Před sedmým měsícem dítě staví palec do opozice a v 9. měsíci již používá klíšťkový úchop. (Sedlářová, 2008) Z hlediska vývoje řeči kojenec používá nejdříve reflexní vokalizaci. Jsou to zvuky vytvářené jako odpověď na různé podněty. Může jím být pláč, nebo naopak spokojené broukání.
Když si dítě začíná uvědomovat,
že samo vydává zvuk, nastává fáze
žvatlání. Bývá to zpravidla okolo 7. měsíce. Dále přichází období echolálie. Jde o opakování slov a zvuků, které dítě slyší. Dítě si slovo nespojuje s žádným významem, jedná se spíše o manipulaci a procvičování mluvidel. Okolo 12. měsíce dítě většinou pasivně rozumí některým slovům, objevují se první slova. Mohou to být jména rodiny či zvířátek. Dítě také reaguje otočením a pohledem, když někdo vysloví jeho jméno. (Plevová, 2010)
14
2.3.3 Období batolete Batole je označí pro dítě ve věku od 1 do 3 let věku. Dítě v batolecím období vyroste průměrně o 11 cm v druhém roce a o 9 cm ve třetím roce života. Tělesná hmotnost stoupá za rok asi o 2 kg. (Zajíc, 2008) Zdokonaluje se i pohybová aktivita. Batole má radost z pohybu, je obratnější. Ve věku 18 měsíců dokáže chodit do schodů s přísunem jedné nohy, nebo například zvládne vylézt na židli. Ve třech letech již při chůzi do schodů nohy střídá. Zdokonalování jemné motoriky dítěti umožňuje zavázání bot, používání lžičky, navlékání korálku. V tomto období se také dokončuje prořezávání mléčného chrupu. (Zajíc, 2008) Dítě se postupně osamostatňuje a rozvíjí se jeho komunikace s okolím. Na začátku tohoto období zná dítě asi 10 slov, v18 měsících až okolo 20-50 slov. Po 18. měsíci se rychle rozvíjí aktivní i pasivní slovní zásoba. Po ukončení 2. roku dítě skládá slova do jednoduchých dvouslovných vět, většinou se jedná o sloveso a podstatné jméno. Zná své jméno, dokáže ukázat části těla, některé i pojmenovat. Používá slovo „proč”. (Sedlářová, 2008) V batolecím období si dítě začíná uvědomovat sebe samo, to sebou může přinášet určité výchovné problémy. Současně se u dítěte začínají vytvářet základy empatie, pozná, když je někdo smutný, nebo má radost. Začíná se orientovat v tom co je správné a co je špatné. Jedním z hlavních úkolů pro dítě v tomto období je zvládání a kontrola defekace. Dítě začíná vnímat naplněný měchýř a rektum. (Lebl, Provazník, Hejcmanová, 2007)
15
2.3.4 Předškolní období Předškolní období navazuje na období batolecí. Začíná po ukončení 3. roku věku a končí 6. rokem věku dítěte. Na konci toho období by dítě mělo být připravené na vstup do školy. (Sedlářová, 2008) Růst a tělesný vývoj dítěte je zpomalen, za rok přibere asi o 1,5 kg a vyroste o 5 cm. Dítě v tomto období stále nedokáže jasně odlišovat realitu a fantazii. Proto se bojí snů a představ. Vnímání světa je egocentrické. Dítě nedokáže spojit příčinu a následek, věcem přisuzuje lidské vlastnosti a pocity. Oproti předchozím vývojovým stádiím, kdy dominovala paralelní hra (děti si hrají vedle sebe), nyní přichází hra kooperativní (děti si hrají spolu). (Lebl, Provazník, Hejcmanová, 2007)
2.3.5 Školní období V období po 6. roku věku dítěte většina dětí nastupuje do školy. Konec tohoto období nemůžeme jasně definovat, protože toto období končí dospíváním. Dospívání se liší u chlapců a dívek, i u dětí téhož pohlaví. (Lebl, Provazník, Hejcmanová, 2007) V období školní docházky dítě navazuje kontakty a vztahy se svými vrstevníky. Tato schopnost je dána vývojem mozkové tkáně. Dítě je dále schopno řešit úkoly, koncentrovat se na jejich řešení. Dochází také k provádění složitějších myšlenkových operací, řešení problémů, používání fantazie, zlepšování paměti, toto vše si vyžaduje školní docházka. Dítě se snaží zařadit a získat postavení mezi své vrstevníky a také se objevují první sexuální sklony. (Sedlářová, 2008)
2.3.6 Období dospívání Dospívání sebou nese především výrazné tělesné změny. U chlapců se zvětšují varlata a penis, objevuje se také pubické ochlupení. Růst hrtanu způsobuje mutaci hlasu. Tělesná konstrukce se mění, rozšiřují se ramena a zvyšuje se objem svalové hmoty. V průběhu dospívání dochází ke zrychlení růstu, obvykle na 7-12 cm ročně. Tento růst končí mezi 17. a 18. rokem. (Sedlářová, 2008)
16
U dívek se změna tělesného vzhledu projevuje především růstem prsů, který začíná přibližně ve věku 8- 13 let. Zrychluje se také růst, objevuje se pubické ochlupení, přichází první menstruace (menarché). Menarché se objevuje průměrně v 13 letech věku. Postupně dochází k utváření ženské postavy, roste pánev a redistribuuje se podkožní tuk. (Sedlářová, 2008) Kromě tělesného vývoje přináší dospívání i velké emocionální a psychické změny. Pro dospívajícího i pro jeho okolí je toto období velmi obtížné. Při uvažování začíná jedinec používat abstraktní myšlení, více přemýšlí nad svým chováním a jednáním, více se zajímají o morálku a normy chování. Postupně se ustalují dospělé normy chování, prohlubuje se empatie. (Sedlářová, 2008)
2.4 Specifika ošetřovatelské péče v pediatrii 2.4.1 Potřeby a práva dětí „Lidská potřeba je stav charakterizovaný dynamickou silou, která vzniká z pocitu nedostatku nebo přebytku, touhou něčeho dosáhnout
v
oblasti
biologické,
psychologické, sociální nebo duchovní. Naplnění potřeb směřuje k vyrovnání a obnovení změněné rovnováhy organismu- homeostázy. Potřeby jsou nutné, užitečné, velmi úzce souvisí se zachováním a s kvalitou našeho života.” (Šamánková, 2011, s. 12) „Potřeba je projevem nějakého nedostatku, chybění něčeho, jehož odstranění je žádoucí. Potřeba pobízí k vyhledávání určité podmínky nezbytné k životu, popřípadě vede k vyhýbání se určité podmínce, která je pro život nepříznivá. Je něčím, co lidská bytost nutně potřebuje pro svůj život a vývoj. ”(Trachtová, 2001, s. 10) Existuje několik různých dělení potřeb. Nejznámější a nejvíce užívaná je ale hierarchie potřeb A. H. Maslowa. Maslow dělí potřeby podle důležitosti jejich uspokojení. Rozlišuje základní potřeby (především fyziologické, potřeby bezpečí), od potřeb vyšších (potřeby růstu, seberealizace). (Sikorová, 2011)
17
„Potřeby dle Maslowa:
potřeby sebeaktualizace (plně realizovat svůj produktivní potenciál, zahrnují také potřeby poznávání - kognitivní a estetické cítění);
potřeby sebeocenění a úcty (uznání prestiže, „motivy já”);
potřeby náležená a lásky (přijetí druhými, přátelství);
potřeby jistoty (bezpečí, ochrany, péče, pomoci);
fyziologické potřeby (potravy, nápojů, spánku, odpočinku, sexu, útulku a další). Říčan (2007) navíc k těmto fyziologickým potřebám řadí potřebu laktace.” (Sikorová, 2011, s. 17)
U dětských pacientů rozlišujeme především potřeby psychické, fyziologické, potřeby učení, úcty a sebevědomí. Sestra pracující na dětském oddělení by měla mít přesné znalosti o těchto potřebách. Potřeby je třeba rozpoznat a respektovat, ať už se jedná o dítě zdravé, či nemocné. Všechny tyto potřeby musejí být uspokojovány v dostatečné míře, aby nebyl narušen vývoj dítěte. Je to důležité zejména v několika prvních letech života. (Sikorová, 2011) Mezi tělesné potřeby řadíme především potřebu ošacení a tepla, výživné potravy, čistoty, odpočinku, preventivní zdravotnické péče. K potřebám psychickým řadíme potřebu lásky od rodičů nebo opatrovníků, potřebu důvěry a bezpečí. Dále potřebu reciproční výměny, tato potřeba utužuje schopnost dítěte vnímat a reagovat a rozvíjí se od nejranějšího dětství. Dítě má dále potřebu přijetí jeho vývojové či kulturní odlišnosti a také vhodných očekávání ze strany dospělých. K potřebám učení náleží především hra a vhodnost podnětů ke hře (dítě jimi nemá být přehlceno, musejí odpovídat jeho schopnostem). Dítě potřebuje zdokonalovat komunikační dovednosti, napodobovat vzory chování atd. Mezi potřeby úcty a sebevědomí patří vlídné prostředí, povzbuzování dítěte a chvála i za malé úspěchy a podpora náhledu dítěte na svoji osobu. Poslední skupinou jsou potřeby psychické. Rozumíme jimi například potřebu dostatečného množství podnětů ve správný čas, potřeba jistoty uspokojována především matkou, potřeba vědomí osobní identity a posilování sebevědomí dítěte, potřeba smysluplnosti života a světa. (Sikorová, 2011)
18
Pokud je dítě frustrované, projeví se to především na náladě, sebedůvěře i způsobu komunikace, dále na motivaci a spolupráci. Vážným následkem nedostatečného uspokojování potřeb je deprivace, častěji psychická, pokud je dítě hospitalizováno bez matky. (Sikorová, 2012) Zásady přístupu k dětským pacientům jsou vyjádřeny v Chartě práv hospitalizovaných dětí. Tento dokument byl v České republice schválen v roce 1993. Jak uvádí Slezáková (2010) práva hospitalizovaného dítěte byla poprvé vyhlášena v roce 1975 v Německu, dokument nesl označení: „Charta dítěte”.
2.4.2 Komunikace s dětským pacientem Zdravotník v péči o dětského pacienta musí kromě diagnosticko-terapeutické činnosti respektovat také věk a vývojové zvláštnosti dítěte, typ nemoci, průběh nemoci, či temperament dítěte. Je důležité vnímat dítě jako bio-psycho-sociální jednotku. Změna prostředí a strach se projeví nezvyklými a extrémními reakcemi dítěte, především při hospitalizaci. Zdravotničtí pracovníci sehrávají důležitou roli při onemocnění dítěte, protože jsou téměř neustále v kontaktu s ním či s jeho rodiči. Především sestra sehrává nejen roli sestry, ale také roli učitelky, kamarádky, druhé maminky atd. V ošetřovatelském procesu musí být péče zaměřené na vyhledávání a uspokojování individuálních potřeb, profesionální přístup k rodině dítěte a v neposlední řadě musí péče vycházet z hlubokého zájmu o dítě. Ošetřovatelský a léčebný proces podporuje dobrá spolupráce a komunikace, a to mezi zdravotníkem, dítětem a jeho rodinou. (Zacharová, 2008) Komunikace s dětským pacientem má určitá specifika: -
nejdříve komunikujeme s dítětem, poté s rodičem;
-
používáme vhodné oslovení;
-
hovoříme klidným, vlídným hlasem;
-
hovoříme srozumitelně a jednoduše;
-
při vysvětlování jsme trpělivý a odpovídáme na otázky dítěte;
-
pozorně nasloucháme;
-
nekritizujeme a nenapomínáme;
-
důležité je umění pochválit, povzbudit;
-
vhodná příprava na vyšetření a možnou bolest; 19
-
využití herních terapeutů;
-
při neverbální komunikaci je důležitý oční kontakt;
-
vnímáme gesta dítěte;
-
při komunikaci je vhodné udržovat stejnou výšku s dítětem (sklonit se k němu, dřepnout si);
-
prostředí a oblečení zdravotníka by mělo být barevné a veselé.
Chyby při jednání s dětským pacientem: -
přehnaně autoritativní přístup, který vyvolává napětí a stres;
-
zlehčování emocionálních projevů dítěte (pláče, úzkosti);
-
kritizování dítěte, nepravdivé odpovědi, ignorování dotazů;
-
přístup nepřizpůsobený věku dítěte.
(Zacharová, 2008)
2.4.3 Herní aktivity dětí Hra je běžnou součástí pobytu dítěte v nemocnici. Může být součástí přípravy dítěte na plánovaný zákrok, kdy dítě pomocí hry lépe pochopí svou nemoc. Jindy může hra odvádět pozornost dítěte od jeho strachu a úzkosti, například při aplikaci injekce. Téměř vždy pak vyplňuje volný čas dětí při hospitalizaci. Typ her se vždy liší v závislosti na věku dítěte. Při hře s kojencem využíváme jednoduché hračky, zavěšené nad postýlkou, plyšové či látkové, vydávající zvuky, či plastové knížky. Tyto hračky kojenci nabízíme jako podněty, počkáme, až na ně zareaguje a všimne si jich. Povzbuzujeme ho, aby si na hráčky sáhl. Mluvíme radostně, usmíváme se, můžeme kojenci zpívat, povídat, povzbuzujeme ho ke žvatlání. Při hře s batolaty lze již procvičovat jejich jemnou motoriku a koordinaci pohybu. Můžeme použít i napodobivé hry, například „jak dělá kočička”. Rozvíjíme řeč pomocí říkadel, básniček, popisováním obrázků a knížek. Děti předškolního věku si rády hrají sami, nebo vedle jiných dětí. Vhodné je zařazovat také hry úkolové (hra na doktora, na maminku a na tatínka, na prodavačku aj.). V nemocničním prostředí se uplatňují i hry se stavebnicemi, loutkovým divadlem, kreslení či poslech pohádek. Stejné je to i u dětí mladšího školního věku. Těm můžeme nabídnout navíc čtení knihy nebo časopisu a luštění jednoduchých křížovek. (Sedlářová, 2008)
20
2.5 Ošetřovatelský proces v pediatrii Aby byl přístup k dítěti a jeho rodině celistvý a organizovaný, postupuje sestra metodou ošetřovatelského procesu. „Ošetřovatelský proces je jednak myšlenkovým algoritmem sestry při plánování ošetřovatelských aktivit a jednak systémem kroků s postupů při ošetřování nemocného.” (Trachtová, 2001, s. 9)
2.5.1 Posuzování Sestra již od první střetu s dítětem a jeho rodinou sbírá údaje o zdravotním stavu, prostředí, ve kterém dítě žije a posuzuje jeho vývojové potřeby. Tyto údaje sestra získává od dítěte (s ohledem na jeho věk), rodičů a opatrovníků, jiných zdravotnických pracovníků, zdravotních záznamů, výsledků vyšetření a jiné literatury. Sestra dále získává údaje vlastním pozorováním, rozhovorem a fyzikálním vyšetřením. (Sedlářová, 2008)
2.5.2 Diagnostika Ve fázi ošetřovatelské diagnostiky sestra pracuje s údaji získanými ve fázi posuzování. Na základě získaných údajů stanoví ošetřovatelské diagnózy, tedy definování problému. Ty mohou být potencionální nebo aktuální. Nejedná se pouze o problémy v oblasti fyzického zdraví, ale také v oblasti psychické a sociální. Ošetřovatelská diagnóza nejčastěji bývá třísložková, obsahuje problém, etiologii a symptomy. (Sedlářová, 2008)
2.5.3 Plánování ošetřovatelské péče Na základě ošetřovatelských diagnóz stanovujeme priority v péči o dětského pacienta. Současně stanovíme i cíle péče a kritéria pro měření. V průběhu léčby se priority péče mohou měnit. Vždy je nutné řídit se i dalšími léčebnými postupy, které stanoví lékař. (Sedlářová, 2008)
2.5.4 Realizace ošetřovatelské péče Naplánované činnosti v této fázi procesu realizujeme. Průběh realizace musí být zaznamenán v záznamu realizace ošetřovatelské péče. Rozlišujeme vzájemné činnosti (závisí na ordinaci lékaře), nezávislé činnosti (jsou výsledkem aktivity sestry) a činnosti vzájemné (vznikají spoluprácí ošetřovatelského týmu). (Sedlářová, 2008) 21
2.5.5 Hodnocení ošetřovatelské péče Zjišťujeme, zda jsme podle ošetřovatelského plánu a následných intervencí dosáhli stanovených cílů. Podle výsledku můžeme intervence ukončit, pozměnit, nebo v nich nadále pokračovat. (Sedlářová, 2008)
2.6 Nejčastější indikace k operaci u dětí Indikace k operaci u dětských pacientů můžeme rozdělit na chirurgické a nechirurgickédiagnostické. Indikace k chirurgickým výkonům jsou velmi rozmanité. Nejčastěji se jedná o výkony chirurgické, ortopedické, traumatologické, ORL, neurochirurgické a stomatochirurgické.
Tyto
výkony
jsou
prováděny
dětem
od
novorozenců
až po adolescenty. Podle délky a závažnosti výkonu, je můžeme rozdělit na krátké operační výkony (hernioplastiky, appendektomie, adenotomie, operace strabismu), střední výkony (reimplantace močovodů, thorakoskopie, laparoskopie, tonzilektomie, nitrooční výkony) a velké operační výkony (thorakotomie, rozsáhlé revize břišní dutiny, operace skoliosy, úpravy vrozených vývojových vad aj.). (Mixa, 2012)
2.7 Předoperační péče 2.7.1 Předoperační vyšetření Před plánovanou anestezií provádí dětský lékař předoperační vyšetření, sbírá základní anamnestické údaje a nemělo by být starší než 7 dní. Rozsah laboratorních vyšetření se odvíjí od závažnosti operačního výkonu. Výkony malého a středního rozsahu si laboratorní vyšetření nevyžadují. Při podezření na infekci nebo po překonání infekce může být vyšetření rozšířeno o krevní obraz, CRP, případně bakteriologické vyšetření moči, biochemické vyšetření séra. RTG vyšetření plic a EKG běžně není vyžadováno. Pokud se očekává větší ztráta krve v průběhu operace, je nutné určení krevní skupiny a koagulační vyšetření. Po zahájení hospitalizace může být k vyšetření přizván i odborník, v případě, že dítě trpí metabolickým či endokrinním onemocněním (diabetes mellitus 1. typu apod.). Následuje vyšetření anesteziologem, které zahrnuje zhodnocení výkonnosti myokardu, vyloučení zánětlivého onemocnění horních i dolních dýchacích cest, zhodnocení hydratace dítěte a žil v místě plánované venepunkce. Anesteziolog poté na základě těchto vyšetření určí, zda je dítě schopno zákroku v celkové anestezii. 22
Pediatr dále vyšetří krevní obraz a provede základní biochemická vyšetření, k vyloučení jiného akutního onemocnění. Některé urgentní operace lékař může provést bez jakýchkoliv předoperačních vyšetření. (Mixa, 2012)
2.7.2 Předoperační lačnění Tuhou stravu je možné podat večer před výkonem, mléčná strava 6 hodin před plánovanou anestezií a kojení i 4 hodiny před úvodem do anestezie. Tekutiny (čaj, minerálku, ovocnou šťávu) je možné podat naposledy 2 hodiny před úvodem do anestezie. (Mixa, 2012)
2.7.3 Premedikace Premedikace je podávána zhruba 45 minut před plánovaným výkonem. Úloha premedikace je především v sedaci dítěte, nejčastěji se podává midazolam per os, případně plegomazin, prothazin, cholarhidrát, či thiopentalový čípek. (Mixa, 2012)
2.8 Anesteziologie u dětí Úvod do anestezie je u dětí prováděn inhalačně sevofluranem, u větších dětí intravenózně aplikací propofolu. Zajištění dýchacích cest se u kratších výkonů provádí přiložením obličejové masky, u delších výkonů se preferuje laryngeální maska či endotracheální intubace. Nutný je také žilní vstup, u menších výkonů intravenózní kanyla, u závažnějších operací centrální žilní katetr, zavedený do vena subklavia či vena jugularis. U výkonů na gastrointestinálním traktu trvajících déle než 1 hodinu zavádíme žaludeční sondu, pokud výkon neprobíhá v poloze na zádech. U větších výkonů lze také zavést močový katetr, který dává informaci o perfuzi ledvin. Nazální cestou se obvykle zavádí teplotní čidlo. Anestezie je ve většině případů inhalační, doplněná myorelaxanciem a analgetikem. (Mixa, 2012)
2.9 Pooperační péče Podle typu výkonu a druhu anestezie dítě po operaci směřuje na jednotky intenzivní péče, oddělení se zajištěním umělé plicní ventilace. Novorozenci jsou pooperačně ventilováni vždy, pokud dojde k podání opioidu. (Mixa, 2012)
23
Pokud není nutná hospitalizace na jednotce intenzivní péče, je dětský pacient pod dohledem, dokud se u něho neobnoví obranné reflexy (kašel), polykání a spontánní dýchání. K tomuto krátkému pooperačnímu období slouží reanimační pokoje, či dospávací pokoje. Operatér do chorobopisu zapíše ordinace léků, infuzních roztoků, instrukce k převazům rány apod. (Čoupková, 2010) Úlohou sestry v pooperačním období je sledování fyziologických funkcí dítěte. Hodnotíme celkový stav vědomí, tep, dech, tělesnou teplotu, krevní tlak a to v pravidelných intervalech, dle indikace lékaře. Důležitou součástí pooperační péče je i sledování bolesti. Po vymizení působení anestetika je bolest v operační ráně často přítomná. U malých dětí nás na bolest upozorní neverbální projevy, jako je pláč, naříkání, grimasy. (Čoupková, 2010) U větších dětí můžeme využít škálu hodnocení bolesti pomocí obličejů. Škála má obvykle 5 obličejů. Obličej nejvíce vlevo vyjadřuje pohodu, dítě nic nebolí. Obličej nejvíce vpravo vyjadřuje největší bolest. (Kalousová, 2008) Jako následek anestezie může dojít ke zvracení. Důležité je, aby nedošlo k aspiraci zvratků, které musí být z dutiny ústní odsáty. Pro tento případ je vhodná poloha na boku a aplikace léků tlumící nauzeu a zvracení podle ordinace lékaře. Důležité je také sledování odchodu moči. Mělo by k němu dojít do 6-8 hodin po operaci. Přechodně může po operaci dojít i k zástavě plynů a odchodu stolice. Takový stav je projeví vzedmutím břicha, bolestí a nevolností. Těmto komplikacím můžeme přecházet změnou polohy dítěte, včasnou mobilizací, popřípadě použitím rektální rourky. (Čoupková, 2010)
2.10 Pooperační komplikace Pooperační komplikace jsou všechny patologie vznikající v důsledku podání anestezie nebo operačního výkonu. Časné komplikace jsou především selhání dýchání a oběhu, poruchy vědomí či krvácení v operační ráně. Mezi pozdější komplikace řadíme zánětlivé komplikace, problémy s močením, s trávicím traktem, či tromboembolická nemoc, infekce či krvácení v ráně. Vznik těchto komplikací ovlivňuje zejména věk, přidružené choroby, stav výživy a druh operačního výkonu. (Vyhnálek, 2003)
24
U dětí jsou naštěstí závažné komplikace související s podáním anestezie ojedinělé. Častěji se objevují méně závažné komplikace, jako například poškození mléčného chrupu, laryngospasmus po endotracheální intubaci, poškození kožní integrity kvůli obtížnému zavádění periferního žilního katetru. (Mixa, 2012)
3 Praktická část 3.1
Metodika výzkumu
Výzkum ve své práci jsem prováděla pomocí dotazníkového šetření. Dotazník obsahoval 14 uzavřených otázek. U 13 ti otázek měli respondenti možnost označit jednu z nabízených odpovědí. U otázky č. 3 respondenti uváděli míru uspokojení potřeb jejich dětí, čísly od 1 do 5. Přičemž označení 1 vyjadřovalo největší spokojenost. Otázky v dotazníku byly vytvořeny v souvislosti s některou z hypotéz. K hypotéze č. 1: „Myslím si, že více než 80% respondentů je spokojeno s předoperační a pooperační péčí dětí“ se vztahovaly otázky č. 1 – 2. Hypotézu č. 2: „Myslím si, že více než 2/3 respondentů si myslí, že nedochází k frustraci potřeb dětí“ měly potvrdit otázky č. 3 – 6. K hypotéze č. 3: „Myslím si, že alespoň 90% respondentů považuje informovanost a spolupráci ze strany ošetřovatelského týmu za celistvou a komplexní“ byly přiřazeny otázky č. 7 – 10. K hypotéze č. 4: „Myslím si, že více než 70% respondentů vnímá přístup ze strany nelékařských zdravotnických pracovníků jako empatický a profesionální, po celou dobu hospitalizace“ se vztahovaly otázky číslo 11, 12, 13 a 14.
3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Výzkum jsem prováděla na Dětském oddělení do 6ti let v nemocnici Jihlava. Největší skupinu respondentů tvořili rodiče dětí od 3 do 6 let, celkem 68 respondentů. Menší skupinu poté tvořili rodiče dětí od 1 do 3 let, celkem 32 respondentů. Nejčastějším důvodem k operačnímu zákroku byla adenotomie (50% respondentů), druhá nejčastější byla operace kýly (28%). Ojediněle rodiče uváděli jiné druhy operací, například plastická operace uší, extrakce cizího materiálu z dolní končetiny. Dětské oddělení má k dispozici 18 lůžek pro dětské pacienty a 14 lůžek pro doprovod dětí. Součástí oddělení je mléčná kuchyně pro přípravu stravy pro děti. 25
Na dětském oddělení do 6 let je zaměstnáno 6 dětských sester, 1 staniční sestra (také se specializací dětská sestra) a jeden pomocný zdravotnický pracovník (sanitářka). Provoz zajišťuje v pracovní dny na každém oddělení staniční sestra, 1 dětská sestra , sanitářka. V případě plného stavu se ranní služba posiluje o jednu sestru. O víkendech a svátcích jsou na denní službě dvě sestry. Na noční službě je přítomna pouze 1 sestra. Pracovním oděvem všech zaměstnanců dětského oddělení jsou barevná trička. Jsou jednoduchá, bez obrázků, v šesti barevných odstínech. Barevné oblečení má velký úspěch zejména v působení na psychiku dětských pacientů, kteří jsou ochotnější ke komunikaci a nemají strach jako z bílých uniforem. Při nemocnici Jihlava funguje mateřská škola, dvě paní učitelky se věnují dětem na pokojích i v herně na oddělení a to každý den od 7.00 do 15.00 hodin. Jedenkrát týdně dochází za dětmi členové občanského sdružení zdravotní klaun. Dvakrát týdně oddělení navštěvují dobrovolníci, kteří dětem hrají maňáskové divadlo. Dětské oddělení je rovněž zapojeno do projektu „Celé Česko čte dětem”, každý pátek dochází vyškolení dobrovolníci a čtou dětem pohádky. Postupná inovace pokojů není zaměřená jen na barevnost a estetičnost ale také na bezpečí, vybaveny jsou nábytkem bez hran. Na všech pokojích je zdarma k dispozici TV a DVD. Na pobyt v nemocnici jsou děti velmi dobře připravovány v rámci programu „Nebojte se nemocnice”, který navštěvují děti předškolního věku dvakrát týdně.
3.3 Průběh výzkumu Výzkum probíhal na dětském oddělení od ledna 2014 do konce března 2014. Celkem dotazník vyplnilo 104 respondentů, pro vyhodnocení jsem použila 100 dotazníků z důvodu 4 nesprávně vyplněných. V uskutečňování výzkumu mi velmi pomohly sestry z dětského oddělení, které rodičům dětí dotazníky aktivně nabízely.
3.4 Zpracování získaných dat Získaná data jsem zpracovala v programu Microsoft Office Word 2007 a Microsoft Excel.
26
3.5 Výsledky výzkumu Otázka 1 Byli jste spokojeni s celkovou péči o Vaše dítě před operačním zákrokem?
0% 0% 18% rozhodně ano spíše ano
spíše ne rozhodně ne 82%
Graf 1 Spokojenost s předoperační péčí
Na otázku, zda byly spokojeni s celkovou péčí před operací odpovědělo 82 % rodičů (82 respondentů), že rozhodně ano, pouze 18 % rodičů (18 respondentů) odpovědělo, že spíše ano. Žádný z rodičů neodpověděl na tuto otázku záporně.
27
Otázka 2 Byli jste spokojeni s celkovou péčí o Vaše dítě po operačním zákroku?
0% 0% 18% rozhodně ano spíše ano spíše ne rozhodně ne
82%
Graf 2 Spokojenost s pooperační péčí
Na otázku, zda byli rodiče spokojeni s celkovou péčí po operaci, odpovědělo 82 % rodičů (82 respondentů), že rozhodně spokojeni byli. Odpověď spíše ano, uvedlo 18 % rodičů (18 respondentů). Žádný z respondentů neodpověděl záporně, tedy že s péčí po operaci byl nespokojený.
28
Otázka 3 U následujících potřeb, uveďte prosím jakou míry byly po operaci a v průběhu celé hospitalizace uspokojovány. 1- nejlépe uspokojovány, 5- nejméně.
2% 2% 0% 9% 1 2 3 4 5 87%
Graf 3 Uspokojování potřeby spánku a odpočinku
87 % rodičů (87 respondentů) označilo uspokojování potřeby spánku a odpočinu číslem 1, tedy nejlepším možným hodnocením. 9 % rodičů (9 respondentů) hodnotilo uspokojování potřeby číslem 2, tedy druhým nejlepším hodnocením. Pouze 2 % rodičů (2 respondenti) využili stupnice 3 a také stupnice 4. S uspokojováním potřeby spánku a odpočinku nebyli příliš spokojení. Žádný z respondentů nepovažuje tuto potřebu číslem 5, což by znamenalo neuspokojení této potřeby. Průměrné hodnocení uspokojování potřeby spánku a odpočinku je tedy 1, 19.
29
0% 0% 8%
1
20%
2 3 4 72%
5
Graf 5 Uspokojování potřeby výživy a hydratace
Potřebu výživy a hydratace 72 % rodičů (72 respondentů) označilo číslem 1, pro vyjádření míry uspokojení této potřeby vybrali nejlepší možnou odpověď. 20 % rodičů (20 respondentů) hodnotilo uspokojení potřeby číslem 2. Průměrné uspokojování potřeby uvedlo 8 % rodičů (8 respondentů). Žádný z respondentů nehodnotil uspokojování potřeby výživy a hydratace číslem 4, 5. Průměrně bylo uspokojování potřeby výživy a hydratace hodnoceno číslem 1, 36.
30
0% 0% 8%
1
20%
2 3 4 72%
5
Graf 6 Uspokojování potřeby hygieny a čistoty
Stejně jako předchozí otázku, jsem vyhodnotila i otázku o uspokojování potřeby hygieny a čistoty. 72 % rodičů (72 respondentů) uvedlo nejlepší možnou odpověď, 20 % rodičů hodnotilo uspokojení potřeby hygieny a čistoty číslem 2 a 8 % rodičů (8 respondentů) číslem 3. Žádný z respondentů neoznačil číslo 4 či 5. Průměrné hodnocení uspokojování potřeby hygieny a čistoty bylo 1, 36.
31
0%
0%
1% 8%
1 2 3 4 5 91%
Graf 7 Uspokojování potřeby vyprazdňování
Hodnocení uspokojování potřeby vyprazdňování hodnotilo 91 % rodičů (91 respondentů) jako nejlépe možně uspokojovanou. Číslem 2 tuto otázku ohodnotilo 8 % rodičů (8 respondentů). Číslo 3 a 5 nezvolil žádný z respondentů. Pouze 1 % rodičů (1 respondent) hodnotil uspokojování této potřeby číslem 4, což je druhé nejhorší hodnocení. Průměrně bylo uspokojování potřeby vyprazdňování hodnocenou číslem 1, 11.
32
0% 0% 4% 12% 1 2 3 4 5 84%
Graf 8 Uspokojování potřeby činnosti a aktivity
Poslední potřebou je potřeba činnosti a aktivity, kterou 84 % rodičů (84 respondentů) hodnotilo číslem 1. Číslo 2, tedy druhé nejlepší hodnocení uvedlo 12 % rodičů (12 respondentů). Průměrně nehodnotil uspokojování potřeb činnosti a aktivity žádný z respondentů, nejhorší možné hodnocení označili 4 % rodičů (4 respondenti). Průměrné hodnocení je tedy 1, 24.
33
Otázka 4 Kromě výše zmíněných biologických potřeb, byly dítěti uspokojovány i potřeby psychosociální? (uklidnění dítěte, vhodné oslovování, vlídný, vstřícný a klidný přístup, příprava dítěte na bolest, nošení v náručí, pohlazení, využití hraček, atd.)
0%
0% 6%
Ano, tyto potřeby byly uspokojovány Ano, tyto potřeby byly uspokojovány, ale ne po celou dobu hospitalizace Ano, tyto potřeby byly uspokojovány, ale ne všemi sestrami 94%
Ne, tyto potřeby nebyly uspokojovány
Graf 9 Uspokojování psychosociálních potřeb
94 % rodičů (94 respondentů) uvedlo, že psychosociální potřeby byly dítěti uspokojovány, 6 % rodičů (6 respondentů) označilo, že potřeby byly uspokojovány, ale ne po celou dobu hospitalizace dítěte. Žádný z respondentů neuvedl, že by psychosociální potřeby nebyly uspokojovány všemi sestra, či nebyly uspokojovány vůbec.
34
Otázka 5 Byla dítěti především v pooperačním období, ale i po celou dobu hospitalizace aktivně a včas tišena bolest? (pomocí léků, chladivých obkladů atd.)
0% 6% Ano, ošetřující personál sám nabízel prostředky k tišení bolesti Ano, ale o prostředky jsme museli sami žádat Ne, prostředky k tišení bolesti nám nebyly poskytnuty 94%
Graf 10 Tišení bolesti
Na otázku, zda byla dítěti včas a aktivně tišena bolest, odpovědělo 94 % rodičů (94 respondentů) kladně, ošetřující personál nabízel dítěti prostředky k tišení bolesti. Pouze 6 % rodičů (6 respondentů) uvedlo, že o prostředky k tišení bolesti museli sami žádat. Žádný z respondentů neuvedl, že by dítěti nebyly poskytnuty prostředky k tišení bolesti.
35
Otázka 6 Myslíte si, že vzhled a vybavení pokojů a celého oddělení vytváří pro děti vhodné prostředí k předcházení úzkosti a napětí?
0%
8%
38%
Rozhodně ano
Spíše ano Spíše ne Rozhodně ne 54%
Graf 11 Vzhled pokojů a oddělení
38 % rodičů (38 respondentů) rozhodně považuje vzhled a vybavení pokojů a celého oddělení jako vhodné pro děti k předcházení úzkosti a napětí. Větší část rodičů, konkrétně 54 % (54 respondentů), odpovědělo na tuto otázku- spíše ano. S tímto tvrzením spíše nesouhlasí 8 % rodičů (8 respondentů), žádný z respondentů neuvedl, že by prostřední oddělení rozhodně nepovažoval za vhodné.
36
Otázka 7 Byli jste od ošetřujícího personálu včas a srozumitelně informováni o stavu dítěte a plánovaném operačním zákroku?
0%
8% Ano, informace byly celistvé a srozumitelné Některé informace ano, ale museli jsme se i sami aktivně dotazovat Ne, informací jsme se sami museli dožadovat 92%
Graf 12 Informovanost o stavu dítěte a operačním zákroku
92 % rodičů (92 respondentů) uvedlo, že byli informováni a informace byly celistvé a srozumitelné. Částečně informováno, s nutností aktivního dotazování bylo 8 % rodičů (8 respondentů). Žádný z respondentů neodpověděl, že by informován nebyl a informací by se musel dožadovat.
37
Otázka 8 Byli jste od ošetřujícího personálu včas a srozumitelně informováni o průběhu předoperačních a pooperačních vyšetření?
2%
8% Ano, informace byly celistvé a srozumitelné Některé informace ano, ale museli jsme se i sami aktivně dotazovat Ne, informací jsme se museli dožadovat 90%
Graf 13 Informovanost o předoperačních a pooperačních vyšetřeních
90 % rodičů (90 respondentů) bylo o předoperačních a pooperačních vyšetřeních včas informováno a informace považovali za celistvé a srozumitelné. 8 % rodičů (8 respondentů) bylo částečně informováno a muselo se samo dotazovat, pouze 2 % rodičů (2 respondenti) nebyli informováni a museli se informací dožadovat.
38
Otázka 9 Byli jste od ošetřujícího personálu před propuštěním z nemocnice informováni o dalším léčebném režimu?
0% 6%
Ano, v plném rozsahu Částečně ano Ne
94%
Graf 14 Informovanost o léčebném režimu po propuštění z nemocnice
Informováno o léčebném režimu dítěte po propuštění z nemocnice bylo 94 % rodičů (94 respondentů), 6 % rodičů (6 respondentů) bylo informováno částečně. Žádný z respondentů neuvedl, že by o léčebném režimu nebyl informován.
39
Otázka 10 Cítili jste ze strany ošetřovatelského týmu spolupráci s vámi, i nad rámec jejich povinností?
Ano, ošetřovatelský personál se nám snažil individuálně vyhovět
21%
1%
78%
Ne, ošetřovatelský personál nejevil snahu či odmítnul uspokojení našich individuálních potřeb Necítili jsme potřebu individuálního přístupu
Graf 15 Spolupráce a individuální potřeby
78 % rodičů (78 respondentů) cítilo ze strany ošetřovatelského týmu spolupráci i nad rámec jejich povinností a individuální přístup. Pouze 1 % rodičů (1 respondent) přímo uvedl že ošetřovatelský personál nejevil snahu či dokonce odmítnul uspokojit jejich individuální potřeby. Zbývající část respondentů, tedy 21 % rodičů (21 respondentů), necítilo potřebu individuálního přístupu.
40
Otázka 11 Byl přístup ošetřujícího personálu v každé situaci profesionální?
0% 14% 8%
Rozhodně ano Spíše ano Spíše ne Rozhodně ne 78%
Graf 16 Profesionální přístup personálu
Přístup personálu označilo v každé situaci rozhodně jako profesionální 78 % rodičů (78 respondentů), jako spíše profesionální 8 % rodičů (8 respondentů). Profesionální přístup za každé situace spíše nepovažuje 14 % rodičů (14 respondentů).
41
Otázka 12 Brali zdravotničtí pracovníci v průběhu hospitalizace ohled na soukromí a stud dětí? (např. při vyšetřování při vizitě atd.)
0% 0%
12%
Rozhodně ano
Spíše ano Spíše ne Rozhodně ne
88%
Graf 17 Ohled na soukromí a stud dětí
Podle odpovědi 88 % rodičů (88 respondentů), zdravotničtí pracovníci rozhodně berou ohled na stud a soukromí dětí, spíše berou ohled podle 12 % rodičů (12 respondentů). Žádný z respondentů neměl pocit že by nebyl brán ohled na stud a soukromí dětí.
42
Otázka 13 Byl přístup ošetřujícího personálu v každé situaci empatický?
2% 2%
18% Rozhodně ano Spíše ano Spíše ne Rozhodně ne 78%
Graf 18 Empatický přístup
78 % rodičů (78 respondentů) rozhodně vnímalo ze strany ošetřujícího personálu empatický přístup v každé situaci. Jako spíše empatický označuje přístup 18 % rodičů (18 respondentů). 2 % rodičů (2 respondenti) odpověděli na tuto otázku- spíše ne, další 2 % rodičů (2 respondenti) odpověděli, že rozhodně ne.
43
Otázka 14 Věnoval vám ošetřující personál po dobu hospitalizace dostatek svého času?
0% 0%
31% Rozhodně ano
Spíše ano Spíše ne Rozhodně ne 69%
Graf 19 Věnování času pacientům
69 % rodičů (69 respondentů) odpovědělo, že jim ošetřující personál rozhodně věnoval dostatek svého času, 31% uvedlo, že jim personál dostatek času spíše věnoval. Žádný z respondentů neodpověděl, že by jim ošetřující personál nevěnoval dostatek svého času.
44
3.6 Diskuze Hlavním cílem bakalářské práce bylo zjistit, zda je doprovod dětí spokojený s předoperační a pooperační péčí. Vedlejšími cíly bylo zjistit, zda z pohledu doprovodu rodičů nedochází v před a po operačním období k frustraci potřeb dítěte a je uplatněn holistický přístup a zda je doprovod dětí spokojený s informovaností a spoluprácí ze strany ošetřovatelského týmu. Hypotéza 1- Myslím si, že více než 80% respondentů je spokojeno s předoperační a pooperační péčí. Tato hypotéza se potvrdila. Z výzkumu jasně vyplývá, že 100 % respondentů (100 respondentů) je spokojeno s péčí o dítě před a po operaci. Na otázky spokojenosti odpovědělo 82 % respondentů (82 respondentů), že rozhodně ano. 18 % respondentů (18 respondentů) odpovědělo, že spíše ano. Valušová a Jarošová (2013) prováděli výzkum hodnocení kvality péče pohledem rodičů na dětských odděleních ve Fakultní nemocnici Ostrava, Městské nemocnici Ostrava a Vítkovické nemocnici. Hodnocení celkové péče bylo na stupnici od 1 do 5 ve fakultní nemocnici 1,5, v městské nemocnici 1,6 a ve Vítkovické nemocnici 1,8. Výsledky jsou srovnatelné s hodnocením celkové péče v nemocnici Jihlava. Tato otázka o spokojenosti s celkovou péčí byla pojata velmi široce a obsáhla celkový dojem z péče a její hodnocení. Výsledky odpovědí této otázky jsou velmi příznivé, protože žádný z respondentů neodpověděl, že není spokojený s celkovou péčí. Můžeme si tedy myslet, že pokud respondenti odpověděli na některou z dalších otázek negativně, konkrétní nespokojenost neovlivnila celkový náhled na hospitalizaci. Hypotéza 2- Myslím si, že více než 2/3 respondentů si myslí, že nedochází k frustraci potřeb dětí. Tato hypotéza se potvrdila. Uspokojování biologických potřeb rodiče hodnotili na stupnici od 1 do 5, přičemž 1 bylo nejlepší hodnocení a 5 nejhorší. Uspokojování potřeby spánku a odpočinku bylo průměrně hodnoceno číslem 1, 19, potřeba výživy a hydratace 1, 36, potřeba hygieny a čistoty číslem 1, 36, uspokojování potřeby vyprazdňování číslem 1, 11 a potřeba činnosti a aktivity číslem 1, 24. Uspokojování psychosociálních potřeb potvrdilo 94 % respondentů (94 respondentů). 94 % respondentů (94 respondentů) dále uvádělo včasné a aktivní tišení bolesti dětí, pouze 45
6 % respondentů (6 respondentů) uvedlo, že o prostředky tišení bolesti muselo žádat. 92 % respondentů (92 respondentů) hodnotí prostředí oddělení jako vhodné k napomáhání předcházení úzkosti a napětí. Uspokojování všech potřeb bylo hodnoceno velmi dobře. Nejhůře uspokojované potřeby jsou podle výzkumu potřeba hygieny a čistoty a potřeba výživy a hydratace. Na druhou stranu u těchto potřeb žádný z respondentů neoznačil uspokojování potřeby nejhorším možným hodnocením, tedy číslem 5. Potřeba činnosti a aktivity dosáhla průměrného hodnocení 1, 24. Není tedy nejhůře hodnocená, ale v porovnání s hodnocením ostatních potřeb, byla vícekrát hodnocena číslem 5. Byli to rodiče dětí od 1 do 3 let věku. Myslím si že dětské oddělení nabízí mnoho aktivit k využití, ale může být obtížné do těchto aktivit zapojit děti v tomto věkovém rozmezí. Je také možné, že zdravotní stav dětí nedovoloval plné využití herních aktivit. 8 % respondentů (8 respondentů) dále negativně hodnotí prostředí oddělení a nesouhlasí s tím, že by mělo působit proti vzniku napětí a úzkosti dětí. Přesto že je oddělení barevně vymalováno, na stěnách se nachází obrázky a to nejen na pokojích ale i na chodbách, stále ale zůstává nemocničním oddělením a na dětské pacienty tedy může působit jako stresor. Hypotéza 3- Myslím si, že alespoň 90 % respondentů považuje informovanost a spolupráci ze strany ošetřovatelského týmu za celistvou a komplexní. Třetí hypotéza se mi rovněž potvrdila. 92 % respondentů (92 respondentů) dostalo celistvé a srozumitelné informace o stavu dítěte a plánovaném operačním zákroku. 90 % respondentů (90 respondentů) bylo včas a srozumitelně informována o průběhu předoperačních a pooperačních vyšetření. 94 % respondentů (94 respondentů) bylo před propuštěním z nemocnice informováno o dalším léčebném režimu dítěte. 78 % respondentů (78 respondentů) v dotazníku uvedlo, že ze strany ošetřujícího personálu cítilo spolupráci i nad rámec jejich povinností a personál se jim snažil individuálně vyhovět. Zbylých 21 % respondentů (21 respondentů) necítilo potřebu individuálního přístupu. Většina respondentů byla spokojená s mírou a způsobem podávání informací o stavu svého dítěte, plánovaných vyšetření a nutných opatření, kterých je třeba dodržovat po propuštění dítěte do domácí léčby. Důvodem, proč někteří respondenti uváděli, že nebyli dostatečně informováni může být to, že lékaři i sestry mohou některé informace
46
považovat za samozřejmé a tyto informace rodičům dětí nepodají. Pokud ale rodiče informace získají po dotazování, nemůžeme říci že se jedná o pochybení zdravotníků. Hypotéza 4- Myslím si, že více než 70 % respondentů vnímá přístup ze strany nelékařských zdravotnických pracovníků jako empatický a profesionální po celou dobu hospitalizace. Tato hypotéza se mi potvrdila. 86 % respondentů (86 respondentů) vnímalo přístup ošetřovatelského personálu po celou dobu hospitalizace jako profesionální, 96 % respondentů (96 respondentů) jako empatický. 100 % respondentů (100 respondentů) souhlasilo s tím, že zdravotničtí pracovníci brali v průběhu hospitalizace ohled na soukromí a stud dětí. 100 % respondentů (100 respondentů) souhlasilo, že jim zdravotničtí pracovníci věnovali dostatek svého času. Mezerová a Dvořák (2012) v rámci hodnocení spokojenosti pacientů hospitalizovaných v nemocnici Jihlava uvádí, že mezi pochvaly byly v dotaznících rozdaných na dětském oddělení často vyzdvihováno chování sester, zájem o pacienty, ochota a úsměv na tváři při práci. 14 % respondentů (14 respondentů) odpovědělo, že přístup ošetřovatelského personálu nebyl po celou dobu hospitalizace profesionální. Bohužel jsem k otázce nedala možnost uvést důvod. Pod profesionálním přístupem si laická veřejnost může představovat různé způsoby přístupu a chování. Sestra by měla zůstat profesionálka za jakýchkoliv okolností, aniž by se takto chovala na úkor empatického a citlivého přístupu.
3.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi Protože se stanovené hypotézy potvrdily, výzkum dopadl ve prospěch dětského oddělní. Neprokázal
žádné
významné
nedostatky
nebo
negativní
zkušenosti
rodičů
hospitalizovaných dětí. Několik respondentů uvedlo, že prostředí oddělení není natolik přizpůsobené pro dětské pacienty, aby napomáhalo proti úzkosti a strachu. Doporučovala bych prostřednictvím rozhovoru požádat rodiče dětí o jejich názory týkající se nedostatků v zařízení a vzhledu pokojů i celého oddělení. Stejný postup navrhuji při řešení problému s nedostatkem aktivit pro hospitalizované děti, který uvedly 4 % respondentů.
47
4 Závěr V teoretické části bakalářské práce jsem popsala vznik a vývoj dětského lékařství, včetně vývoje profese dětské sestry až po dnešní požadavky na vzdělání dětských sester. Dále popis a charakteristiku jednotlivých období dětského věku, která sebou nesou různá specifika ve vnímání a prožívání dětí, schopnosti a komunikační dovednosti, jejichž znalost je pro interakci sestry s dítětem nezbytná. Jedna z kapitol je zaměřená přímo na pravidla komunikace s dětským pacientem a popsala jsem například i herní aktivity dětí v průběhu hospitalizace. Sestra musí dodržovat práva pacientů, práva dětský pacientů jsou uvedená v chartě práv hospitalizovaných dětí, kterou jsem zařadila do příloh této práce. V teoretické části dále popisuji ošetřovatelský proces, prostřednictvím něhož sestra vykonává ošetřovatelskou péči. Protože tématem práce je předoperační a pooperační péče, je její součástí rovněž kapitola o nejčastějších indikacích k operacím v dětském věku, předoperační péči (předoperačním vyšetřením, lačnění, premedikaci), podávání anestezie a pooperační péči a pooperačních komplikacích. Praktická část byla provedena formou kvantitativního výzkumu. Otázky v dotazníku se zabývaly spokojeností rodičů s předoperační a pooperační péčí, mírou uspokojování biologických a psychosociálních potřeb dětí, tišením bolesti, hodnocením vzhledu prostředí oddělení, mírou informovanosti rodičů o stavu dítěte a průběhu vyšetření a dalšího léčebného režimu. Dále jsem zjišťovala jak rodiče hodnotí spolupráci ze strany ošetřovatelského týmu, empatické a profesionální chování zdravotnického personálu a zda byl čas který personál rodičům a pacientům věnoval dostatečný. Dotazník vyplnilo celkem sto respondentů- rodičů hospitalizovaných dětí do 6 let na dětském oddělení v nemocnici Jihlava. Charakter vzorku respondentů i výzkumné prostředí jsou popsány v teoretické části. Výsledky výzkumu jsem pro přehlednost znázornila koláčovými grafy. V diskuzi jsem výsledky výzkumu porovnala se stanovenými hypotézami. Všechny čtyři hypotézy se potvrdily. Hlavním cílem práce bylo zjistit, zda je doprovod dětí spokojený s předoperační a pooperační péčí. Tento cíl jsem splnila a zjistila jsem, že 100 % respondentů je s péčí spokojeno. Druhým cílem bylo zjistit, zda z pohledu doprovodu dětí v před a po operačním období nedochází k frustraci potřeb dětí a je uplatněn holistický přístup. Cíl jsem splnila a zjistila, že k frustrací potřeb dětí nedochází. Jediná potřeba, která byla 48
hodnocena na stupnici od 1 do 5 číslem 5, byla potřeba aktivity a činnosti a to v případě 4 % respondentů (4 respondenti). Holistický přístup je uplatňován, respondenti potvrdili kromě biologických potřeb i uspokojování psychosociálních potřeb. Třetím cílem bylo zjistit, zda je doprovod dětí spokojený s informovaností a spoluprácí ze strany ošetřovatelského týmu. Cíl jsem splnila a zjistila, že spokojenost ze spoluprácí je téměř 100%, také podávání informací bylo dobře hodnoceno, až na několik respondentů, kteří uváděli, že byli informování pouze částečně. Věřím, že výsledky této práce budou jednak povzbuzením pro ošetřovatelský personál dětského oddělení ale také zpětnou vazbou a motivací pro další péči.
49
5 Seznam použité literatury 1. ČOUPKOVÁ, H. et al. Ošetřovatelství v chirurgii. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-802-4731-292. 2. DATTA, P. Pediatric nursing. New Dehli: Jaypee Bros, 2007. ISBN 81-8061970-2. 3. LEBL, J., PROVAZNÍK K., HEJCMANOVÁ L. Preklinická pediatrie. 2., přeprac. vyd. Praha: Galén, 2010, 248 s. ISBN 978-807-2624-386 4. PLEVOVÁ, I., SLOWIK R. Komunikace s dětským pacientem. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-802-4729-688. 5. SEDLÁŘOVÁ, P. Základní ošetřovatelská péče v pediatrii. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-802-4716-138. 6. SIKOROVÁ, L. Dětská sestra v primární a komunitní péči. 1. vyd. Praha, 2012, 184 s. ISBN 978-802-4735-924. 7. SIKOROVÁ, L. Potřeby dítěte v ošetřovatelském procesu. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 208 s. ISBN 978-802-4735-931. 8. SLEZÁKOVÁ, L. Ošetřovatelství v pediatrii. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 280 s. ISBN 978-802-4732-862. 9. ŠAMÁNKOVÁ, M. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci aplikované v ošetřovatelském procesu. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 134 s. ISBN 978-8024732-237. 10. TRACHTOVÁ, E. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 2. vyd. Brno: IDVPZ, 2001. ISBN 80-701-3324-4. 11. VACUŠKOVÁ, M. Vybrané kapitoly z ošetřovatelské péče v pediatrii. 1. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2009. ISBN 978-807-0134-917. 12. VYHNÁNEK, F. Chirurgie 1: pro střední zdravotnické školy. Praha: Informatorium, 2003, 224 s. ISBN 80-733-3005-9. 13. ZAJÍC M. Kapitoly ze somatopatologie: pro speciální pedagogy. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2008, 152 s. ISBN 978-808-6723-518.
50
Elektronické zdroje: 14. Charta práv hospitalizovaných dětí. In: Fórum českých etických komisí [online]. 2010 cit. 2014 - 04- 08]. Dostupné z: http://www.forumek.cz/documents/texts/1 _2.pdf 15. KALOUSOVÁ, J. et al. Bolest u dětí: hodnocení a některé způsoby léčby. Inflow: Pediatrie pro praxi [online]. 2008, roč.9, č.1 [cit. 2014-02-19]. ISSN 1803-5264. Dostupné z: http://www.solen.cz/pdfs/ped/2008/01/02.pdf 16. MEZEROVÁ
Z.,
hospitalizovaných
DVOŘÁK
M.
Vyhodnocení
dotazníků
pacientů [online]. [cit. 2014 04 11].
spokojenosti
Dostupné
z:
http://www.nemji.cz/hodnoceni-spokojenosti/ds-1380/p1=3949 17. MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY. Specializační vzdělávání [online]. 2012 [cit. 2014 02 19]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/En/ dokumenty/specializacni vzdelavani_1765_935_3.html 18. MIXA, V. Současný pohled na anestezii dětí. Inflow: Pediatrie pro praxi [online]. 2012, roč. 13, č.2 [cit. 2014 02 19]. ISSN 1803 5264. Dostupné z: http: //www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2012/02/09.pdf 19. VALUŠOVÁ, D., JAROŠOVÁ, D. Hodnocení kvality péče rodiči dětských pacientů. Inflow: Pediatrie pro praxi [online]. 2013, roč.14, č.4 [cit. 2014-0205]. ISSN 1803 5264. Dostupné z: http://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/201 3/04/18.pdf 20. ZACHAROVÁ,
E.
Úloha
sociální
komunikace
v dětském
lékařství.
Inflow: Pediatrie pro praxi [online]. 2008, roč.9, č.1 [cit. 2014-02-05]. ISSN 1803-5264. Dostupné z: http://www.pediatriepropraxi.cz/artkey/ped-2008010012.php)
51
6 Seznam příloh Příloha 1- Charta práv hospitalizovaných dětí Příloha 2- Dotazník Příloha 3- Vizuální škála bolesti pro děti Příloha 4- Povolení k provádění výzkumu v nemocnici Jihlava
52
Příloha 1 Charta práv hospitalizovaných dětí 1. Děti musejí být do nemocnice přijímány jen tehdy, pokud péče, kterou vyžadují, nemůže být stejně dobře poskytnuta v domácím ošetřování nebo při ambulantním docházení. 2. Děti v nemocnici musejí mít právo na neustálý kontakt se svými rodiči a sourozenci. Tam, kde je to možné, mělo by se rodičům dostat pomoci a povzbuzení k tomu, aby s dítětem v nemocnici zůstali. Aby se na péči o své dítě mohli podílet, měli by rodiče být plně informováni o chodu oddělení a povzbuzování k aktivní účasti na něm. 3. Děti nebo jejich rodiče mají právo na informace v takové podobě, jaká odpovídá jejich věku a chápání. Musejí mít zároveň možnost otevřeně hovořit o svých potřebách s personálem. 4. Děti anebo jejich rodiče musejí mít právo poučeně se podílet na veškerém rozhodování ohledně zdravotní péče, která je jim poskytována. Každé dítě musí být chráněno před všemi zákroky, které pro jeho léčbu nejsou nezbytné, a před zbytečnými
úkony podniknutými
pro
zmírnění
jeho
fyzického
nebo
emocionálního rozrušení. 5. S dětmi se musí zacházet s taktem a pochopením a neustále musí být respektováno jejich soukromí. 6. Dětem se musí dostávat péče náležitě školeného personálu, který si je plně vědom fyzických i emocionálních potřeb dětí každé věkové skupiny. 7. Děti musejí mít možnost nosit své vlastní oblečení a mít sebou v nemocnici své věci. 8. O děti musí být pečováno společně s jinými dětmi téže věkové skupiny. 9. Děti musejí být v prostředí, které je zařízeno a vybaveno tak, aby odpovídalo jejich vývojovým potřebám a požadavkům a aby zároveň vyhovovalo uznaným bezpečnostním pravidlům a zásadám péče o děti. 10. Děti musejí mít plnou příležitost ke hře, odpočinku a vzdělání, přizpůsobenou jejich věku a zdravotnímu stavu.
(http://www.forumek.cz/documents/texts/1_2.pdf)
Příloha 2 Dobrý den, Jsem studentkou 3.ročníku Vysoké školy polytechnické v Jihlavě, oboru Všeobecná sestra a ve své bakalářské práci se zabývám spokojeností doprovodu dětí s předoperační a pooperační péčí. Tento dotazník obsahuje otázky zaměřené na spokojenost a celkové hodnocení kvality péče a přístupu ošetřovatelského personálu. U následujících otázek prosím označte vždy jednu odpověď. Upřímně děkuji za čas, který jste vyplňováním dotazníku strávili. N.T.
Věk vašeho dítěte při hospitalizaci: o Méně než 1 rok o 1-3 roky o 3-6 let Kolikátý den jste na oddělení hospitalizováni?....................................................................... Uveďte prosím, jakou operaci Vaše dítě podstoupilo:...........................................................
1. Byli jste spokojeni s celkovou péčí o Vaše dítě před operačním zákrokem? a) b) c) d)
Rozhodně ano Spíše ano Spíše ne Rozhodně ne
2. Byli jste spokojeni s celkovou péčí o Vaše dítě po operačním zákroku? a) Rozhodně ano b) Spíše ano c) Spíše ne d) Rozhodně ne 3. U následujících potřeb, prosím uveďte míru, jakou byly potřeby po operaci a v průběhu celé hospitalizace uspokojovány. 1- nejlépe uspokojovány, 5- nejméně. a) Potřeba spánku a odpočinku b) Potřeby výživy a hydratace c) Potřeba hygieny, čistoty d) Potřeba vyprazdňování
e) Potřeba činnosti a aktivity 4. Kromě výše zmíněných biologických potřeb, byly dítěti uspokojovány potřeby psychosociální? (uklidnění dítěte, vhodné oslovování, vlídný, vstřícný a klidný přístup, příprava dítěte na bolest, nošení v náručí, pohlazení, využití hraček, atd.) a) Ano, tyto potřeby byly uspokojovány b) Ano, tyto potřeby byly uspokojovány, ale ne po celou dobu hospitalizace c) Ano, tyto potřeby byly uspokojovány, ale ne všemi sestrami d) Ne, tyto potřeby nebyly uspokojovány 5. Byla dítěti především v pooperačním období i po celou dobu hospitalizace aktivně a včas tišena bolest? (pomocí léků, chladivých obkladů atd.) a) Ano, ošetřující personál sám nabízel prostředky k tišení bolesti b) Ano, ale o prostředky jsme museli sami žádat c) Ne, prostředky k tišení bolesti nám nebyly poskytnuty 6. Myslíte si, že je vzhled a vybavení pokojů a celého oddělení vytváří pro děti vhodné prostředí k předcházení úzkosti a napětí? a) Rozhodně ano b) Spíše ano c) Spíše ne d) Rozhodně ne 7. Byli jste od ošetřujícího personálu včas a srozumitelně informováni o stavu dítěte a plánovaném zákroku? a) Ano, informace byly celistvé a srozumitelné b) Některé informace ano, ale museli jsme se i sami aktivně dotazovat c) Ne, informací jsme se sami museli dožadovat 8. Byli jste od ošetřujícího personálu včas a srozumitelně informování o průběhu předoperačních a pooperačních vyšetření? a) Ano, informace byly celistvé a srozumitelné b) Některé informace ano, ale museli jsme se i sami aktivně dotazovat c) Ne, informací jsme se museli sami dožadovat 9. Byli jste od ošetřujícího personálu před propuštěním z nemocnice informováni o dalším léčebném režimu? a) Ano, v plném rozsahu b) Částečně ano c) Ne 10. Cítili jste ze strany ošetřovatelského týmu spolupráci s vámi, i nad rámec jejich povinností? a) Ano, ošetřovatelský personál se nám snažil individuálně vyhovět b) Ne, ošetřovatelský personál nejevil snahu či odmítl uspokojení našich individuálních potřeb c) Necítili jsme potřebu individuálního přístupu
11. Byl přístup ošetřujícího personálu v každé situaci profesionální? a) Rozhodně ano b) Spíše ano c) Spíše ne d) Rozhodně ne 12. Brali zdravotní pracovníci v průběhu hospitalizace ohled na soukromí a stud dětí? (např.při vyšetřování při vizitě atd.) a) Rozhodně ano b) Spíše ano c) Spíše ne d) Rozhodně ne 13. Byl přístup ošetřujícího personálu v každé situaci empatický? a) Rozhodně ano b) Spíše ano c) Spíše ne d) Rozhodně ne 14. Věnoval Vám ošetřující personál po dobu hospitalizace dostatek svého času? a) Rozhodně ano b) Spíše ano c) Spíše ne d) Rozhodně ne
Příloha 3
Vizuální škála bolesti pro děti (Kalousová, 2008 s.7)
Příloha 4
