VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Ergoterapie v práci sestry jako součást ošetřovatelské péče Bakalářská práce

Autor: Lenka Habásková Vedoucí práce: Mgr. Jaroslava Kníţková Jihlava 2014

Anotace Bakalářská práce na téma „Ergoterapie v práci sestry jako součást ošetřovatelské péče“ se zabývá moţnostmi ergoterapeutické intervence u osob s mentální retardací v práci sestry. Cílem bakalářské práce je zjistit schopnost mentálně postiţených osob účastnit se volnočasových aktivit a pracovní terapie. Dalším cílem je zjistit, zda má ergoterapie pozitivní význam na celkový zdravotní stav pacientů. Práce se skládá ze čtyř částí. V první části je obecně shrnuta daná problematika a jsou uvedeny stanovené cíle a hypotézy. Ve druhé, teoretické části, je popsána ergoterapie, její charakteristika, historie, cíle, oblasti, hodnocení a prostředky. Dále je věnována pozornost pojmu mentální retardace, její etiologii, klasifikaci a moţnostem vyuţití prvků ergoterapie v ošetřovatelské péči u osob s mentálním postiţením. Ve třetí, výzkumné části, jsou zpracovány a vyhodnoceny informace získané dotazníkovým šetřením. Čtvrtá, závěrečná část shrnuje práci jako celek.

Klíčová slova: Ergoterapie, Mentální retardace, Ergoterapie v práci sestry

Annotation The bachelor’s thesis on the topic „Ergotherapy in nurse’s work as a part of nursing care“ deals with possibilities of ergotherapeutic intervention in mentally disabled people in nurse’s work. The aim of the bachelor’s thesis is to determine the ability of mentally disabled people to participate in leisure time activities and working therapy. The other goal is to find out whether the ergotherapy has the positive impact on the overall state of health of patients. The thesis consists of four parts. In the first part the problems are generally summarized and stated aims and hypotheses are introduced. In the second part, the theoretical one, the ergotherapy, its characteristics, history, aims, areas, assessment and means are described. Furthemore the attention is also paid to the term mental retardation, its etiology, classification and possibilities of ergotherapy usage in nursing care in mentally disabled people. In the third part, the empirical one, the pieces of information gathered within the questionnaire research are processed and assessed. The fourth and final part summarizes the thesis as a whole.

Key words: Ergotherapy, Mental retardation, Ergotherapy in nurse’s work

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala paní Mgr. Jaroslavě Kníţkové za odborné vedení mé práce, metodickou pomoc, poskytnutí cenných rad a hlavně za trpělivost a čas, který mi věnovala. Poděkovaní za spolupráci patří také sestrám Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod. V neposlední řadě bych ráda poděkovala své rodině a kolegům v práci za psychickou podporu a trpělivost.

Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ..................................................... Podpis

OBSAH 1 ÚVOD ............................................................................................................................ 7 1.1

Cíle práce ............................................................................................................ 9

1.2

Hypotézy ............................................................................................................ 9

2 TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................... 10 2.1 Ergoterapie ............................................................................................................ 10 2.2 Mentální retardace ................................................................................................. 21 2.3 Prvky ergoterapie vyuţívané v práci sestry ........................................................... 24 3 PRAKTICKÁ ČÁST .................................................................................................. 31 3.1 Metodika výzkumu ................................................................................................ 31 3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí .............................. 31 3.3 Průběh výzkumu .................................................................................................... 31 3.4 Zpracování získaných dat ...................................................................................... 31 3.5 Výsledky výzkumu ................................................................................................ 32 3.6 Diskuze .................................................................................................................. 57 3.7 Doporučení pro praxi............................................................................................. 61 4 ZÁVĚR ........................................................................................................................ 63 Seznam pouţité literatury............................................................................................. 65 Seznam tabulek a grafů ................................................................................................ 67 Seznam příloh ................................................................................................................ 68

1 ÚVOD „Člověk se zrodil pro činnost, jako oheň směřuje nahoru a kámen dolů. Být nečinný a neexistovat, to je pro člověka totéž.“ (Voltaire) Pokud člověk nemá moţnost účastnit se v plné míře kaţdodenních aktivit, dochází k postupnému zhoršování somatických i psychických funkcí, zvyšuje se závislost na okolí a v důsledku toho klesá kvalita ţivota. V případě, ţe aktivita tělesné a psychické funkce podporuje, lze ji s úspěchem vyuţít k léčebným účelům. Mezi základní potřeby kaţdého člověka patří právě moţnost provádět činnosti, moţnost seberealizace. Provádění aktivit nutí jedince k neustálému učení, zlepšuje schopnost adaptace, participace, podporuje osobnostní rozvoj. Pracovní terapie tedy představuje velmi důleţitou součást péče o klienty s různým stupněm zdravotního postiţení. U jedinců s mentálním postiţením má pracovní činnost pozitivní vliv na kompenzaci rozumových nedostatků, přispívá k pocitu uznání, uţitečnosti a psychické pohodě. Téma bakalářské práce Ergoterapie v práci sestry jako součást ošetřovatelské péče je mi velmi blízké. Pracuji s osobami, u nichţ byla diagnostikována mentální retardace a přirozeně mě zajímá, do jaké míry jsou tito pacienti schopni zapojit se do nabízených aktivit a jaký druh činností jsou jednotlivá oddělení a pracoviště svým klientům schopna nabídnout. Z vlastní zkušenosti se odvaţuji tvrdit, ţe pokud je osobám s mentální retardací věnována adekvátní péče, volen individuální přístup a jejich volný čas je vyplněn smysluplnou aktivitou, dostavují se s ohledem na stupeň mentální retardace pozitivní výsledky v rovině kognitivních funkcí, pacient se rozvíjí v oblasti psychosociální i motorické. První kapitola teoretické části bakalářské práce je věnována ergoterapii, její charakteristice, historii, cílům, oblastem, hodnocení a prostředkům uţívaných v této terapii. Druhá kapitola se podrobněji zaměřuje na mentální postiţení, etiologii jeho vzniku a klasifikaci mentální retardace. Třetí kapitola se věnuje moţnostem vyuţití prvků ergoterapie u osob s mentálním postiţením v práci sestry. Praktická část bakalářské práce je vlastním výzkumným projektem. Cílem šetření je schopnost mentálně postiţených osob účastnit se pracovních aktivit a zjištění, zda má ergoterapie pozitivní význam na celkový zdravotní stav pacientů. Ke stanovení výše uvedených cílů došlo na podkladě těchto hypotéz: Osoby s mentálním postiţením je moţné zapojit do 7

pracovní terapie a volnočasových aktivit s ohledem na stupeň mentální retardace. Zapojení pacientů do ergoterapie přináší zlepšení v oblasti ADL. V souvislosti s ergoterapií dochází ke zlepšení psychického stavu pacientů. Sestry a ošetřovatelé jsou schopni definovat pojem ergoterapie, uvědomují si její význam pro mentálně retardované pacienty a do ergoterapeutického procesu je aktivně zapojují. K naplnění stanovených cílů byla zvolena metoda kvantitativního šetření, přičemţ technikou výzkumného šetření je dotazník určený sestrám pracujícím s osobami, u nichţ byla diagnostikována mentální retardace. Touto prací bych ráda poukázala na význam ergoterapie a volnočasových aktivit u pacientů s mentální retardací. Pro mnohé pacienty jsou tyto činnosti jedinečnou příleţitostí být uţitečný, důvodem k uznání, moţností začlenit se do společnosti. Velkému mnoţství pacientů pomáhá ergoterapie prostřednictvím vhodně zvoleného zaměstnávání nalézt, obnovit, či udrţet schopnosti potřebné pro zvládnutí běţných denních aktivit. Léčba prací pomáhá osobám s různým typem postiţení dosahovat maximální moţné samostatnosti ve všech oblastech sebepéče.

8

1.1 Cíle práce Cíl 1: Zjistit schopnost mentálně postiţených osob účastnit se volnočasových aktivit a pracovní terapie. Cíl 2: Zjistit zda má ergoterapie pozitivní význam na celkový zdravotní stav pacientů.

1.2 Hypotézy Hypotéza 1: Osoby s mentálním postiţením je moţné zapojit do pracovní terapie a volnočasových aktivit s ohledem na stupeň mentální retardace. Hypotéza 2: Zapojení pacientů do ergoterapie přináší zlepšení v oblasti ADL. Hypotéza 3: V souvislosti s ergoterapií dochází ke zlepšení psychického stavu pacientů. Hypotéza 4: Sestry a ošetřovatelé jsou schopni definovat pojem ergoterapie, uvědomují si její význam pro mentálně retardované pacienty a do ergoterapeutického procesu je aktivně zapojují.

9

2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 Ergoterapie 2.1.1 Charakteristika ergoterapie Výraz ergoterapie je odvozen z řeckých slov ergon – práce a therapia – léčení. Volně lze tedy pojem ergoterapie přeloţit jako léčbu prací neboli pracovní terapii. Ergoterapie napomáhá osobám vykonávat kaţdodenní činnost tím, ţe jsou do této pro ně smysluplné a důleţité činnosti zapojeni, a to i přes jejich duševní či tělesné postiţení. Do tohoto zaměstnávání řadíme veškeré aktivity, které vyplňují časoprostor jedince a dávají tak smysl jeho ţivotu (Krivošíková, 2011). Současná

ergoterapie

je

uznávanou

metodou

psychoterapie,

která

vychází

z humanistické psychologie a terapie kognitivně behaviorální (Klivar, 2003). Hlavním zájmem ergoterapie je dopomoci jedinci provádět činnost či zaměstnání, jeţ je jím samotným vnímáno jako uţitečné, smysluplné, přispívá ke zlepšení zdravotního stavu, zvyšuje kvalitu ţivota a je nepostradatelné pro jeho začlenění do společnosti. Léčebná činnost by měla být ergoterapeutem volena s ohledem na osobní, sociální, kulturní a ekonomické potřeby klienta. Velmi důleţitou roli hraje také prostředí, ve kterém jedinec ţije. Tento druh terapie pomáhá lidem všech věkových skupin, kteří jsou omezeni v provádění aktivit z důvodu somatického, psychického, smyslového nebo sociálního handicapu (Jelínková, Krivošíková, Šajtarová, 2009). Zcela první definice ergoterapie byla vyřčena v roce 1914 Georgem Bartonem, zakladatelem profese a autorem názvu ergoterapie: „Pokud existuje nemoc způsobená činností, musí existovat i terapie, která se činností zabývá“. (Krivošíková, 2011, str. 14) Roku 1922 přichází lékařka H. A. Pattisonová s první formální definicí. Ergoterapii definuje jako „jakoukoliv mentální nebo fyzickou činnost, která je jednoznačně předepsaná a prováděna za účelem přispívat a urychlovat úzdravu z nemoci nebo poranění“. (Krivošíková, 2011, str. 14) Lékařka H. A. Pattisonová ve své definici zdůrazňuje uvědomění si terapeutické hodnoty dané činnosti, upozorňuje na skutečnost, ţe volené aktivity nejsou pouhým zaplněním volného času a odpoutáním pozornosti od bolesti či nemoci (Krivošíková, 2011). 10

Rané definice nabízejí jistý vhled do uvaţování, jeţ se postupem času vyvíjelo současně s celou profesí (Krivošíková, 2011). Ergoterapie je komplexním procesem zahrnujícím řadu sloţek, z toho důvodu není snadné formulovat jednotnou definici přesně vymezující náplň a cíle ve všech oblastech praxe (Jelínková, Krivošíková, Šajtarová, 2009). Roku 2004 byla Světovou federací ergoterapeutů prezentována definice oboru ergoterapie takto: „Ergoterapie je profese, která se zaměřuje na podporu zdraví a celkové pohody jedince prostřednictvím zaměstnávání. Primárním cílem ergoterapie je umožnit lidem účastnit se každodenních aktivit. Ergoterapeuti dosahují tohoto cíle tak, že se snaží pomoci lidem provádět činnosti, které zvyšují možnost jejich začlenění (participace), nebo přizpůsobují prostředí podporující participaci osoby.“ (Jelínková, Krivošíková, Šajtarová, 2009, str. 13) Česká asociace ergoterapeutů přináší roku 2008 tuto definici: „Ergoterapie je profese, která prostřednictvím smysluplného zaměstnávání usiluje o zachování a využívání schopností jedince potřebných pro zvládání běžných denních, pracovních, zájmových a rekreačních činností u osob jakéhokoli věku s různým typem postižení. Pojmem zaměstnávání jsou myšleny veškeré činnosti, které člověk vykonává v průběhu života a jsou vnímány jako součást jeho životního stylu a identity.“ (Jelínková, Krivošíková, Šajtarová, 2009, str. 13) Z výše uvedeného je patrné, ţe celý průběh vývoje profese přinášel změny v definicích ergoterapie, odráţející jednak změny ve vztahu k lékařské profesi a jednak v samotné ergoterapeutické praxi. V dobách minulých bylo hlavním cílem ergoterapie udrţet člověka v činnosti, postupem času je kladen větší důraz na nácvik všední denní činnosti. V jednotlivých rozdílných definicích však můţeme pozorovat určité společné prvky, kterými jsou: prevence, edukace a individuální přístup k jedinci (Krivošíková, 2011).

2.1.2 Historie ergoterapie 2.1.2.1 Vznik ergoterapie Počátky ergoterapie jsou propojeny s počátky rehabilitace v antice, středověku a renesanci, kdy bylo prováděno léčebné cvičení. Myšlenka vyuţít činnost jako prostředek v léčbě není v historii lékařské profese nikterak nová. Z historických zdrojů 11

se dozvídáme o vyuţití a pozitivním účinku práce, cvičení a her zejména u psychicky nemocných osob. Jiţ Hippokratés – 359 před naším letopočtem a Galén – 200 našeho letopočtu doporučovali nemocným fyzickou činnost k upevnění zdraví na základě tvrzení, ţe práce je nejlepším lékařem lidského charakteru a je stavebním kamenem lidského štěstí. Jako léčebná metoda byla doporučována například jízda na koni, orba, rybolov, zápas. Byla volena veškerá činnost, při které by nadaný i méně zručný člověk zajistil svoji ţivotaschopnost. O 500 let déle Cornelius Celsus zaměřuje svoji pozornost na prevenci a v zájmu udrţení zdraví nabádá k léčebnému pracovnímu cvičení. Doporučuje hru s míčem, běh, rychlou chůzi. Pracovní činnost pacientům rozděluje dle jejich postiţení. V této době je znatelné snaţení o upřesnění významu práce a činnosti jako terapie. Po zániku antické civilizace upadá vyuţívání této metody v terapii a zůstává zapomenuto po celou dobu středověku (Krivošíková, 2011). Období středověku zastavilo veškerý pokrok v lékařství. Duševní nemoc byla označována jako posedlost ďáblem, nemocní byli poutáni do okovů a týráni. Somatická postiţení byla vykládána jako trest boţí (Klusoňová, 2011). 2.1.2.2 Historie ergoterapie ve světě Jako cílená léčebná metoda byla ergoterapie pravděpodobně poprvé vyuţita roku 1793 francouzským psychiatrem Phillipem Pinelem, který ve snaze prosadit vlídnější podmínky pacientů v léčebnách duševně chorých uplatňuje při léčbě svých pacientů fyzickou aktivitu a manuální činnost. Mění pohled na psychicky nemocné, jeţ byli veřejností

doposud

povaţováni

za

nebezpečné

osoby

zasluhující

vyloučení

ze společnosti. Pozoroval, ţe aktivizace pacientů odvádí pozornost od bolesti, halucinací, posiluje mentální schopnosti, zklidňuje, podporuje kvalitu spánku. V 19. století přináší Johann Christian Reil do léčeben duševně nemocných také cvičení v tělocvičnách, výtvarné umění a divadlo. V Yorku zakládá Samuel Tuke azyl pro duševně choré a klade důraz na humánní přístup k pacientům (Krivošíková, 2011). Ergoterapie jako profese vzniká v roce 1917 v USA a po počátečním váhání je přijata mezi zdravotnická povolání. Krátce na to jsou zakládány ergoterapeutické školy a poté profesní organizace podílející se na tvorbě standardů. Roku 1922 vychází první článek psychiatra Adolpha Meyera, týkající se filozofie této profese. Článek vycházel z Meyerova přesvědčení, ţe na bytost duševně nemocnou je nutné pohlíţet komplexně.

12

K pacientům přistupuje individuálně, v léčbě volí smysluplné aktivity, jeţ přispívají k začlenění do společnosti, zaměřuje se na rovnováhu mezi prací a odpočinkem, zábavnou činností a spánkem. Eleanor Clarke Slagleová navíc zdůrazňuje význam sebeobsluţných návyků a sociálního chování. Později vznikají ergoterapeutické školy a profesní organizace (Jelínková, Krivošíková, Šajtarová, 2009). Po 2. světové válce se pozornost ergoterapie zaměřuje především na poúrazové stavy, zejména na pacienty po amputaci a s poškozením periferního nervstva. Praxe se soustředí především na nácvik soběstačnosti, trénink motoriky a vyuţívání protetických pomůcek. V této době se ergoterapie dělí na dvě roviny – obecnou a specifickou. Obecná byla aplikována hlavně u osob dlouhodobě upoutaných na lůţko, kdy byly vyuţívány různé aktivity, jeţ odváděly pozornost od choroby. Specifická ergoterapie byla předepsanou a cílenou léčbou, mající za cíl znovunalezení ztracených dovedností. Roku 1954 vydává psychiatr Jay W. Fidler a ergoterapeutka Gail S. Fidlerová první knihu o ergoterapii nazvanou „Úvod do ergoterapie v psychiatrii“. V knize je formulován psychodynamický ergoterapeutický přístup, zdůrazněna skupinová terapie s vyuţitím cílených aktivit, dále obsahuje návod na provedení analýzy aktivity duševně nemocných a techniky pro zvládání emočních stavů pacienta (Krivošíková, 2011). Sedmdesátá léta 20. století přinášejí krizi, ergoterapie ztrácí směr. Vzhledem k silné vazbě na rozvíjející se medicínskou praxi upadá důraz na aktivní zapojení nemocného do terapeutického procesu. Pacienti jsou zapojováni do nejrůznějších aktivit, ale tyto činnosti jsou voleny bez ohledu na potřeby nemocného. Reakcí na krizovou situaci byla snaha ergoterapeutů o hledání kořenů a filozofického základu profese. Přijímají nové paradigma, jímţ je léčebné vyuţívání aktivit jako prostředků k podpoře zdraví. Důraz je kladen na potřeby nemocného, na holistický přístup (Jelínková, Krivošíková, Šajtarová, 2009). Osmdesátá léta 20. století přinášejí velkou snahu o vybudování teoretického základu profese. Největší důraz jiţ není kladen na ruční práce, ale na nácvik soběstačnosti a předpracovní přípravu. Pozornost ergoterapie je zaměřována také na působení vnějších vlivů (sociální a kulturní prostředí), jeţ mohou značně ovlivnit zdraví člověka. Díky těmto posunům vznikají teoretické modely zaměstnávání měnící chápání profese (Krivošíková, 2011).

13

V současné době někteří významní ergoterapeuti pracují na rozvíjení nové disciplíny sociálně – behaviorálních věd, zabývající se zejména studiem zaměstnávání a oblastmi ovlivňujícími funkční výkon jedince. Nejvyšší úrovně vývoje dosahuje ergoterapie ve Velké Británii, Holandsku a skandinávských státech (Krivošíková, 2011). 2.1.2.3 Historie ergoterapie v České republice Roku 1850 probíhají v praţském Ústavu pro choromyslné první pokusy o zavedení pracovní rehabilitace do léčby, a to pod vedením ředitele MUDr. Riedla. Psychiatrická léčebna v Brně, v čele s MUDr. Čermákem, zapojuje své pacienty do prací na zahradách a statcích, které ústavu náleţely. Později vznikají rukodělné dílny (Krivošíková, 2011). Tím, ţe psychiatrické léčebny vlastnily dílny s nejrůznějším zaměřením, zahrady, statky a lesy, byla zajištěna jejich ekonomická nezávislost a pro nemocné náplň dne. Mimo pracovních činností byly pacientům nabízeny aktivity ve formě kulturních, sportovních, společenských a vzdělávacích akcí. Tyto metody přebírají a dále rozvíjejí nejen nově vznikající ústavy, ale také jiţ zavedené léčebny (Klusoňová, 2011). Profesor MUDr. Jedlička se roku 1913 zasazuje o vybudování ústavu pro tělesně postiţené děti. Tento ústav je na svou dobu velice moderní a vynikal komplexní péčí. Mezi terapeutické postupy zde byla řazena pohybová aktivita, fyzikální léčba, nácvik uţívání protetických pomůcek, práce v arteterapeutických dílnách. Děti zde byly vychovávány a vzdělávány. Později jsou budovány ústavy také v Liberci, Brně a Bratislavě (Klusoňová, 2011). Velký význam pro další rozvoj profese měly epidemie infekční dětské obrny a tuberkulózy. Vzniká cílená ergoterapie, při které jsou voleny aktivity k posílení ochablých svalů. Ergoterapie tak nachází uplatnění nejen u pacientů duševně nemocných či po úraze, ale také u dalších chorob. Za spolupráce s odborníky ze zahraničí vzniká Rehabilitační ústav v Jánských lázních, kde byly vyuţívány především tkalcovské stavy, jimiţ jsou posilovány různé svalové skupiny. Rehabilitační ústav v Kladrubech vzniká roku 1947 a je určen pro pacienty po amputacích, pro ochrnuté a pacienty s mnohočetným poraněním. V roce 1949 zde probíhá školící kurz vedený profesionály z Ameriky. Vybraným zaměstnancům ústavu je umoţněno dvouleté zahraniční studium, tito přiváţejí z USA speciální pomůcky a podílejí se tak na rozvoji profese, která dosahuje mezinárodní úrovně. Kontakty se zahraničím jsou ukončeny 14

po roce 1948. Šedesátá léta přinášejí studijní obor rehabilitační pracovník, zaměřený na léčebnou tělesnou výchovu a léčba prací upadá. Ačkoliv pracovní terapie není v této době samostatný obor, vznikají pracovně léčebná oddělení v léčebnách duševně chorých a v rehabilitačních zařízeních (Krivošíková, 2011). Roku 1978 vzniká komise, později nazvaná sekce ergoterapie, která je pořadatelem konferencí a vydavatelem bulletinu. Je pozorován první impuls pro uznání ergoterapie jako samostatného oboru (Klusoňová, 2011). Znovuobnovení kontaktů se zahraničím přinášejí devadesátá léta. Ergoterapie se opět rozvíjí. Roku 1990 přicházejí na trh dvě učebnice. V Brně se konají přednášky zahraničních ergoterapeutů, naše ergoterapie je prezentována na mezinárodních kongresech. V Ostravě vzniká roku 1992 první škola se studijním oborem diplomovaný ergoterapeut. Na Karlově Univerzitě v Praze vzniká v roce 1994 bakalářské studium, které získalo akreditaci roku 2002 (Krivošíková, 2011). Duben 1995 se nese v duchu vzniku samostatné profesní organizace s názvem Česká asociace ergoterapeutů, jejíţ prezidentkou je v současné době Jana Jelínková. Prosazení ergoterapie však bylo sloţitější neţ u ostatních oborů. Důvodem byla skutečnost, ţe samotní kvalifikovaní ergoterapeuti nedokázali vylíčit, jaká nese jejich profese specifika a co konkrétně nabízí. Další komplikaci znamenalo nedostatečné vybavení léčebných zařízení a nedostatek kódů pro vykazování úkonů zdravotním pojišťovnám. Změna přichází v roce 2004 přijetím zákona a definováním ergoterapie jako nelékařské profese (Krivošíková, 2011). Další vývoj přichází počátkem 21. století, kdy se z ergoterapeutických dílen stávají místa pro individuální léčbu, trénink soběstačnosti, senzomotorických a kognitivních funkcí. Ergoterapie je výrazně uplatňována v sociálních sférách, při volbě pracovního zařazení jedinců s handicapem (Krivošíková, 2011).

2.1.2 Cíle ergoterapie Souhrnným cílem ergoterapie je „umožnit osobě dosáhnout kompetentní úrovně provádění jakýchkoli činností, aktivit nebo úkonů, které jsou pro ni důležité, smysluplné nebo nezbytné, v odpovídajícím prostředí a v rozsahu, který osoba pokládá za uspokojivý, za předpokladu splnění nezbytných sociálních a kulturních norem“. (Jelínková, Krivošíková, Šajtarová, 2009, str. 17) 15

K ergoterapeutickým cílům patří podpora zdraví a duševní pohody jedince s vyuţitím smysluplné činnosti, snaha o zlepšování schopností, které jedinec potřebuje pro vykonání běţných denních aktivit, pracovních a volnočasových činností, dopomoc jedinci k naplnění jeho sociálních rolí, dále uplatňování terapie individuálně zaměřené na osobu, která se této léčby aktivně účastní a podílí se na jejím plánování (Jelínková, Krivošíková, Šajtarová, 2009). Obor ergoterapie se soustředí na obnovení a udrţení schopnosti vykonávat přirozené lidské aktivity u osob zdravotně handicapovaných. Cílem této terapie je plnohodnotný ţivot provázený pocitem tělesné, psychické a sociální pohody (Klusoňová, 2011).

2.1.3 Oblasti ergoterapie Z hlediska důvodu, pro který určitý druh činnosti vyuţíváme v terapii, rozlišujeme pět ergoterapeutických oblastí (Jelínková, Krivošíková, Šajtarová, 2009). 2.1.3.1 Ergoterapie zaměřující se na ADL Jedná se o kaţdodenní, běţné, všední denní činnosti, které člověku zajišťují nezávislost na okolí a jsou měřítkem soběstačnosti jedince. Do této oblasti řadíme personální ADL jako je například příjem stravy a tekutin, provádění hygienických úkonů, péče o zevnějšek, schopnost obléci se, pouţít toaletu. Instrumentální ADL zahrnují péči o domácnost a aktivity zajišťují integraci do společnosti. Příkladem je cestování dopravním prostředkem, nakupování, vaření (Jelínková, Krivošíková, Šajtarová, 2009). 2.1.3.2 Ergoterapie zaměřující se na trénink pracovních dovedností Tato oblast ergoterapie je zaloţena na ergodiagnostickém vyšetření. Dle výsledku je voleno vhodné pracovní zařazení, případně rekvalifikace. U dětí se somatickým či duševním onemocněním je pečlivě volen typ a forma školní docházky (Krivošíková, 2011). 2.1.3.3 Ergoterapie zaměřená na zaměstnávání Je jednoznačně nejznámější a nejstarší oblastí ergoterapie. Jejím cílem je odvést pozornost pacienta od choroby, vyplnit jeho čas smysluplnou aktivitou, navodit pocit dobré nálady. Vyuţívány jsou nejrůznější ruční práce, tvořivé činnosti, stolní hry nebo 16

tělocvik. K této formě terapie náleţí také poslech rádia, sledování televize a četba. Moderní zařízení sociální péče vyuţívají tuto formu ergoterapie jako skupinovou (Krivošíková, 2011). 2.1.3.4 Ergoterapie funkční Tato oblast, téţ nazývaná cílená či orgánová, je zaměřena na funkce senzomotorické, kognitivní a psychosociální (Krivošíková, 2011). 2.1.3.5 Ergoterapie zaměřená na edukaci Posláním této oblasti ergoterapie je zprostředkování informací osobám potřebným. Informace mohou být preventivního rázu, týkající se například zdravého ţivotního stylu, nebo nápravného charakteru, kde je nutné hledat řešení jiţ vzniklého problému (Krivošíková, 2011).

2.1.4 Hodnocení v ergoterapii Jedinec je v ergoterapii hodnocen z různých hledisek a tato hodnocení jsou důleţitou součástí komplexního ergoterapeutického procesu. V průběhu hodnocení ergoterapeut sestavuje terapeutický program. U klienta je zjišťován jeho zdravotní stav, funkční schopnosti, a to po stránce tělesné i psychické, dále je hodnoceno prostředí, ve kterém jedinec ţije, pracovní a ţivotní podmínky a sociální schopnosti. V praxi jsou vyuţívány zejména vyšetřovací metody a testy slouţící nejen k určení léčebného plánu a pozorování změn ve stavu klienta, ale mohou být také informačním materiálem pro další odborné pracovníky (Klusoňová, 2011). 2.1.4.1 Hodnocení funkční Senzomotorické funkce Vyšetření těchto funkcí musí vţdy souviset s cíly stanovenými v léčbě. Pozornost je zaměřena zejména na pohyb funkční, tedy na rovnováhu a chůzi při určité činnosti. Vyšetřován je rozsah pohybu v kloubech, svalová síla, svalový odpor, čití, jemná motorika (zde dále hodnotíme kvalitu, způsob uchycení a manipulaci s předmětem, výkon a u dětí vývoj), rovnováha a chůze (Krivošíková, 2011).

17

Kognitivní funkce Produktem kognitivních, neboli poznávacích procesů jsou myšlení a cílená aktivita. Poznávací funkce zahrnují získání, zpracování a vyuţití těchto informací. Kognitivní funkce jsou děleny na základní, vyšší a metakognitivní. Základní jsou závislé na neuroanatomické a fyziologické celistvosti mozku a ovlivňují výše zmíněné nadřazené funkce. Mezi základní poznávací funkce patří například vnímání, které vyuţívá informací přijímaných z vnějšího prostředí a vlastního těla k okamţitému vytvoření obrazu světa. Poruchou vnímání je agnozie, manifestující nejčastěji jako problém s poznáváním věcí či osob. Orientace je další základní funkcí a týká se osoby, místa, času a dějů. Porucha této funkce poukazuje na dysfunkci mozku. Psychická soustředěnost na určitou aktivitu je nazývána pozorností. Porucha pozornosti se projevuje zvýšenou vnímavostí k rušivým podnětům, jedinec není schopen u dané činnosti setrvat, reakce jsou zpomalené, neadekvátní. Další základní funkcí je schopnost umoţňující příjem, uchování a pouţití jiţ nabytých zkušeností - paměť. Vyšší poznávací funkce jsou produktem celistvé a dynamické komunikace struktur mozku, tvořící funkční systém. Mezi vyšší poznávací funkce řadíme myšlení a exekutivní funkce. V případě neporušených metakognitivních schopností si jedinec uvědomuje své vlastní myšlení. S poruchou kognitivních funkcí se setkáváme u vývojových vad, poúrazových stavů mozku, neurologických a duševních chorob (Krivošíková, 2011). Psychosociální funkce Zde se hodnocení zabývá psychickými vlastnostmi jedince a jeho schopností sociální interakce. Tato hodnocení jsou nejčastěji vyuţívána u psychicky nemocných pacientů se zaměřením na jejich kompetenci vykonávat aktivitu, na zručnost a na oblasti zájmu (Krivošíková, 2011). 2.1.4.2 Hodnocení výkonu Hodnocení všedních denních činností Activities of daily living, neboli aktivity všedního dne jsou předmětem hodnocení všech nelékařských pracovníků podílejících se na léčbě jedince. V ergoterapii jsou hodnocení v této oblasti prováděna s cílem získat fakta o funkčních schopnostech jedince a vyuţít je v terapeutickém plánu, zjistit deficit v provádění aktivit, mapovat posuny

18

ve funkčních schopnostech klienta a plánování dalších postupů, směřujících k nejvyšší míře samostatnosti a soběstačnosti jedince (Krivošíková, 2011). Hodnocení hry Jedná se o spontánní nebo organizovanou aktivitu přinášející účastníkům radost, smích a odpoutání pozornosti od problému či nemoci. Zaměřujeme se na hodnocení aktivity, a to která hra je volena, z jakého důvodu, hodnotíme přístup k aktivitě, zda je klient schopen se této účastnit a jaký vliv má na průběh hry okolní prostředí (Krivošíková, 2011). Hodnocení práce Prací rozumíme fyzickou či duševní aktivitu soustředěnou na získání finančních prostředků, obţivu a uspokojení potřeb jedince. Vede k jistému, ve většině případů jasně definovanému cíli a k vytvoření hodnot, jeţ jsou důleţité pro danou osobu i společnost. Práce je prostředkem seberealizace, člověk je díky této činnosti schopen uplatnit své dispozice (Opatřilová, Procházková, 2011). Základním kamenem pro vznik profese ergoterapie byla právě práce. V počátcích je vyuţívána k zabavení pacientů a přesměrování jejich pozornosti od choroby, později je prostředkem k přípravě na návrat do původního zaměstnání, nebo k rekvalifikaci na novou pracovní pozici. V současné době je ergoterapeutem za pomoci ergodiagnostiky vybírána taková aktivita, jeţ odpovídá funkční schopnosti klienta (Krivošíková, 2011). Na trhu práce je uplatnění člověka s postiţením mnohem obtíţnější. V současnosti však došlo k významnému posunu v pohledu na jedince s postiţením. Jiţ není prioritou podřídit a přizpůsobit osobu s postiţením společnosti, ale společnost má naopak snahu přizpůsobovat se a vycházet vstříc schopnostem tohoto jedince. Práce je prostředkem pro úplnou integraci do společnosti (Opatřilová, Procházková, 2011). 2.1.4.3 Hodnocení prostředí V rámci tohoto hodnocení provádí ergoterapeut analýzu podmínek prostředí domova a práce. V domácím prostředí je nejčastěji hodnocenou oblastí ADL, v pracovním prostředí se ergoterapeut zaměřuje nejčastěji na fyzickou a psychologickou náročnost v dané profesi, vyhledává rizikové faktory a zavádí preventivní opatření (Krivošíková, 2011). 19

2.1.5 Aktivity vyuţívané v ergoterapii 2.1.5.1 Tradiční řemesla Forma této skupinové terapie je nejčastěji realizována v ergoterapeutických dílnách. Důraz je kladen na správnou motivaci klienta, které lze dosáhnout vhodným výběrem činnosti, pomůcek a materiálů. Zvolená činnost by měla být jedinci blízká a přínosná. V řemeslných, rukodělných dílnách mohou klienti vyzkoušet práci s přírodními materiály jako je dřevo a hlína, dále mohou navštěvovat keramickou či tkalcovskou dílnu, u ţen je oblíbenou činností vyšívání, pletení a háčkování (Krivošíková, 2011). 2.1.5.2 Výtvarné činnosti Výtvarné umění uplatňované v pracovní činnosti propojuje ergoterapii s arteterapií. Jedná se o tvořivou formu práce (Klivar, 2003). K arteterapeutickým činnostem řadíme tvorbu grafickou, malířskou a sochařskou. Artetarapie je formou psychoterapie, která vyuţívá výtvarného umění k léčbě. Jejím cílem je odhalení vlastních niterních pocitů, vyjádření sebe sama, rozvoj schopnosti tvořit, komunikovat, zpracovat významné či závaţné ţivotní události a prostřednictvím toho odstranit, nebo alespoň zmírnit těţkosti nemocného jedince (Šicková-Fabrici, 2008). 2.1.5.3 Hra Hra je nejčastěji vyuţívanou volnočasovou aktivitou v ústavech sociální péče, domovech pro seniory a v psychiatrických léčebnách. Pomocí hry klienti trénují hrubou i jemnou motoriku, kognitivní funkce, navazují interpersonální vztahy a jsou motivováni ke komunikaci. Hra vyţaduje práci s emocemi, posiluje důvěru v sebe sama, přináší uvolnění (Jelínková, Krivošíková, Šajtarová, 2009). Pojem hra zahrnuje velmi široký soubor aktivit, do kterých řadíme nejrůznější stolní hry, hru na někoho, tělesné, divadelní či karetní hry. Účastník hry můţe figurovat jako hlavní aktér, posluchač nebo divák (Suchá, Jindrová, Hátlová, 2013).

20

Pomocí herních aktivit je posilována společenská interakce, jedinec si uvědomuje, jaký dojem vzbuzuje svým projevem u svého okolí, cvičena je verbální i neverbální komunikace a je vyuţíváno kooperace a soutěţivosti (Hermochová, 2004).

2.2 Mentální retardace Postiţení, jeţ je u nás nazýváno mentální retardací, má v různých zemích řadu odlišných termínů, a to z důvodu moţné nepříznivé společenské stigmatizace. Pouţíváno je například označení jedinec se speciálními potřebami a s poruchou učení (Emerson, 2001). Název mentální retardace byl zaveden Americkou psychiatrickou asociací, poté byl přijat Světovou zdravotnickou organizací a nahradil tak u nás pouţívaný pojem oligofrenie. Jedná se o celkové poškození funkcí intelektu se současným narušením vývoje osobnosti člověka, jeho sociální opoţděností, a to od samého počátku duševního vývoje. Charakteristické je trvalé sníţení intelektu, porušená schopnost abstrakce, motivace, sníţená schopnost chápat, orientovat se a udrţet pozornost. Často se vyskytují poruchy verbálního vyjadřování, motoriky a chování (Höschl, Libiger, Švestka, 2002). Mentální retardace je poruchou intelektu a je charakterizována jako stav zastaveného či neúplného duševního vývoje (Marková, Venglářová, Babiaková, 2006). Jedná se o postiţení, které nezasahuje pouze psychické dovednosti jedince, ale postihuje jej komplexně – zasaţeny jsou všechny sloţky osobnosti. Ovlivňuje nejen vývoj mentálních schopností, ale také schopnost komunikovat, ovládat emoce, porozumět mezilidským vztahům a v neposlední řadě znesnadňuje uplatnění na trhu práce (Stančíková, Šabatová, 2012). Při diagnostice mentální retardace je vyuţíváno inteligenčních testů a zkoušek, zhodnoceno je chování a osobnost jedince, anamnéza a ţivotní podmínky. Významnou roli při posuzování hrají také emoční a deprivační činitelé, kteří na jedince působili v průběhu vývoje (Švarcová, 2006). Osoba, u níţ má být stanovena diagnóza mentální retardace musí vyhovovat níţe uvedeným kritériím: inteligenční kvocient je pod hranicí 70 bodů, jedinec je znatelně omezen ve schopnostech rozumových a adaptačních, porucha je vrozená - přítomná od

21

dětského věku. Výskyt mentální retardace v běţné populaci je odhadován na 3 % (Čadilová, Jůn, Thorová, 2007).

2.2.1 Etiologie Zhruba u 30-40 % mentálně retardovaných osob není moţné zjistit jednoznačnou příčinu vzniku sníţeného inteligenčního kvocientu (Höschl, Libiger, Švestka, 2002). Mezi faktory ovlivňující vznik mentální retardace patří faktory hereditární (aberace chromozomů, poruchy metabolismu), faktory environmentální (infekční onemocnění matky, abusus alkoholu v těhotenství) a faktory nespecifické, kde příčina mentální retardace není známa (Raboch, Pavlovský, Janotová, 2012). V období perinatálním dochází k poškození CNS na podkladě nedonošenosti plodu, poraněním mozku při porodu, krvácením a jako následek anoxie (Höschl, Libiger, Švestka, 2002). Opoţděný duševní vývoj můţe nastat v období před porodem, v období kolem porodu nebo časně po porodu. V případě, ţe došlo k narušení, či zastavení normálního vývoje jedince po dovršení druhého roku ţivota, nejedná se o mentální retardaci, ale hovoříme o demenci. K demenci v tomto věkovém období dochází nejčastěji v důsledku úrazu či onemocnění mozku. Dříve, neţ je stanovena diagnóza demence, bývá tento stav označován jako deteriorace - úbytek rozumových funkcí. Tento úbytek nemusí být nevratný. Stavy opoţděného psychického vývoje způsobené nedostatečnou výchovou a výukou bývají označovány jako pseudooligofrenie. Zde se nejedná o organické poškození mozku, ale opoţděný vývoj jedince je způsoben nevyhovujícím sociálním zázemím, citovou deprivací a zanedbáním výchovné péče (Švarcová, 2006).

2.2.2 Klasifikace mentální retardace V současné době je uţíváno 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí, která byla zpracována Světovou zdravotnickou organizací v Ţenevě a uvedena v platnost v roce 1992. Tato klasifikace rozděluje mentální retardace na šest kategorií. Jedná se o mentální retardaci lehkou, středně těţkou, těţkou, hlubokou, jinou a nespecifikovanou (Švarcová, 2006).

22

Lehká mentální retardace - F70 Dříve pod názvem debilita. Inteligenční kvocient se pohybuje v rozmezí 50-70. Takto postiţení jedinci většinou dosahují plné nezávislosti v oblasti sebepéče. Jsou schopni samostatně zvládat praktické dovednosti ohledně chodu domácnosti, přijímat stravu, pouţívat toaletu, vykonávat hygienické úkony a úpravu zevnějšku. Porozumění mluvenému slovu a jeho uţívání můţe být různě problematické. V období předškolního věku nejsou známky mentální retardace výrazné, postiţení se obvykle projeví aţ se zahájením školní docházky. Jedinci s lehkou mentální retardací jsou vzdělavatelní, avšak sociálně a emočně nezralí. Vyţadují dohled v ekonomicky a společensky náročných situacích (Höschl, Libiger, Švestka, 2002). Středně těţká mentální retardace – F71 Dříve nazývána imbecilita. IQ je popisováno v mezích 35-49. Takto postiţený jedinec je schopen společenské interakce a zvládá jednoduchou konverzaci, s dopomocí okolí je schopen se o sebe postarat. Mezi charakteristické projevy patří nestálá nálada, zkratkovité aţ impulzivní jednání. Někteří jedinci jsou schopni pracovat v chráněné dílně (Höschl, Libiger, Švestka, 2002). Jedinec s touto formou postiţení je schopen absolvovat školní docházku ve speciální škole. Zásoba slov je chudá z důvodu minimální schopnosti představivosti, vyskytují se poruchy artikulace (Marková, Venglářová, Babiaková, 2006). Těţká mentální retardace – F72 IQ se pohybuje mezi 20-34. Zde se vyskytuje výrazná porucha motoriky a různá neurologická onemocnění. U takto postiţených jedinců pozorujeme tupý výraz v obličeji, stereotypní kývavé pohyby, minimální verbální projev a minimální schopnosti v oblasti učení (Höschl, Libiger, Švestka, 2002). Hluboká mentální retardace – F73 Dříve nazývána idiocie - inteligenční kvocient niţší neţ 20. Takto postiţení jedinci nejsou prakticky schopni porozumět mluvenému slovu, jejich komunikace je téměř nulová. Ve většině případů jsou inkontinentní, zcela neschopní vykonávat úkony sebepéče. Často bývá přidruţen somatický handicap (Höschl, Libiger, Švestka, 2002).

23

Jiná mentální retardace – F78 Této kategorie je uţíváno v případech, kdy je stanovení stupně intelektu obtíţné či nemoţné z důvodu přidruţeného senzorického nebo tělesného handicapu. Příkladem je pacient neslyšící, nevidomý, autistický (Švarcová, 2006). Nespecifikovaná mentální retardace – F79 Jedná se o kategorii uţívanou v případě, kdy se podařilo prokázat mentální retardaci, ale chybí informace potřebné pro zařazení do jedné z výše popsaných kategorií (Švarcová, 2006).

2.3 Prvky ergoterapie vyuţívané v práci sestry V poslední době došlo ke změnám v postoji společnosti vůči mentálně postiţeným jedincům, kteří ve svém projevu vykazují jisté odlišnosti v chování zasahující otázku etiky a důstojnosti (Marková, Venglářová, Babiaková, 2006). Začlenění osoby s mentální retardací do společnosti lze označit za celistvý proces, ve kterém je uplatňován systém zpětné vazby mezi postojem dané společnosti a charakteristikou mentálně retardovaného jedince (Vančura, 2007). U mentálně postiţených osob velmi často pozorujeme problematické projevy, jakými jsou sebepoškozování, polykání předmětů, destruktivní, agresivní, nebo nevhodné sexuální jednání. Toto rizikové chování ohroţuje a komplikuje ţivot samotných pacientů, ale také osobám, které o ně pečují (Emerson, 2001). Vnímání světa a dějů je u mentálně retardovaných osob odlišné, jejich schopnost poznávat a chápat je zpomalená, projev bývá často nepřiměřený. Ergoterapie tak zastává důleţitou úlohu ve sféře terapeutické i sociální (Klusoňová, 2011). Péče o osobu s diagnózou mentální retardace je náročný a dlouhodobý úkol. Přínosem mnohdy bývá pouhé nezhoršování stavu klienta. Cílem péče o mentálně retardovaného pacienta je dosaţení co nejvyšší schopnosti sebekontroly, přizpůsobivosti a sebepéče. Velký význam je kladen na zachování co nejvyšší moţné kvality ţivota (Marková, Venglářová, Babiaková, 2006). Vhodně zvolená pracovní činnost a volnočasové aktivity příznivým způsobem ovlivňují rozvoj osobnosti. Aktivizace jedince s mentálním postiţením přináší rozvoj ve 24

společenských a komunikačních dovednostech, trénovány jsou poznávací procesy. To vše je propojeno s pozitivními záţitky, které jedince dále motivují k aktivnímu zapojení. Navázané společenské vztahy a dlouhodobý nácvik rozmanitých situací napomáhá takto postiţeným osobám vyvaţovat jejich individuální nedostatky (Sokolovská, 2013). Ergoterapii je moţné poskytovat formou individuální či skupinové terapie. V případě individuální terapie jsou účastníky pouze terapeut, tedy sestra a pacient. V průběhu tohoto působení vzniká intenzivní vztah zaloţený na důvěře. Tento druh terapie je postaven na vzájemné komunikaci a interakci mezi oběma aktéry. Skupinovou terapií rozumíme aktivity, kterých se účastní širší skupina osob, která je vybrána buď zcela náhodně, nebo jsou skupinky tvořeny klienty určité věkové hranice, obdobných zdravotních potíţí, nebo téhoţ pohlaví. Terapeut se skupinou pracuje dynamicky a hlavním prostředkem je zde opět komunikace (Vymětal, 2010). Individuální terapii volíme u pacientů, jejichţ projev by měl v terapeutické skupině rušivý, odrazující či záporný vliv. Terapie skupinová klade větší nároky na terapeuta, ale účastníkům přináší moţnost vyzkoušet aktivity dynamické, s velkým sociálním a integračním nábojem (Šicková-Fabrici, 2008). Při zapojování mentálně retardovaného klienta do ergoterapeutického procesu vycházíme z charakteristických rysů osobnosti, které se u jedince mohou vyskytovat v souvislosti s tímto postiţením. Jsou jimi například nedostatečná schopnost soustředit se, nízká motivace, výrazná emocionalita – úzkostné, impulzivní aţ agresivní projevy, narušená schopnost komunikovat, porucha jemné či hrubé motoriky, infantilní chování. Obtíţe pozorujeme u paměti dlouhodobé i krátkodobé, mohou se vyskytovat problémy s přizpůsobením se cizímu prostředí a osobám (Stančíková, Šabatová, 2012). U mentálně retardovaných jedinců probíhá při získávání návyků vytvoření podmíněného nervového spoje první a druhé signální soustavy pomaleji, nebo s jistými anomáliemi. Narušena tedy bývá schopnost rozlišovat postavy, porušené můţe být vnímání prostoru a citlivost hmatového vjemu (Klivar, 2003). Pro úspěšné zapojení klienta do nabízené činnosti či aktivity je nutné dodrţovat určité zásady, kterými jsou: názornost, aktivita, přiměřenost, cílevědomost a soustavnost. Zásada názornosti spočívá ve vyuţití a představení konkrétních pomůcek, které s danou činností souvisí. Vhodné je také aktivitu demonstrovat pomocí videa, nebo jiţ hotového

25

výrobku. Zásadou aktivity rozumíme aktivní zapojení klienta do činnosti. K aktivitě je pacient sestrou motivován, v činnosti povzbuzován. Vţdy poskytujeme dostatek času a klienta chválíme. Zásada přiměřenosti se týká náročnosti daných činností a doby jejich trvání. Mentálně retardovaní pacienti jsou schopni udrţet pozornost přibliţně po dobu dvaceti minut, poté zapojujeme relaxaci. Zásada cílevědomosti zahrnuje stanovení cílů, kterých chceme dosáhnout prostřednictvím zapojení pacienta do určitých činností a aktivit. Zásada soustavnosti je v případě mentálně postiţeného klienta velmi důleţitá. Učení musí být pravidelné, přiměřené a dlouhodobé (Stančíková, Šabatová, 2012). V zájmu udrţení hodnotného a důvěrného vztahu mezi sestrou a klientem je nezbytně nutné k pacientovi přistupovat dle jeho věku fyzického, nikoliv mentálního (Jůn, 2010). V práci sestry se nejčastěji setkáváme s ergoterapeutickými prvky, kterými jsou nácvik všedních denních činností, psychoterapeutické metody (arteterapie, muzikoterapie, léčebná tělesná výchova) a volnočasové aktivity (Marková, Venglářová, Babiaková, 2006).

2.3.1 Nácvik všedních denních činností ADL, Activity of Daily Living, neboli aktivity denního ţivota jsou činnosti, které člověk kaţdodenně a pravidelně vykonává, jsou součástí běţného všedního dne. Zvládnutí těchto činností, nazývané soběstačnost, je v kontextu se začleněním člověka do společnosti a výrazně působí na kvalitu ţivota jedince. Bazální, personální aktivity běţných denních činností zahrnují: celkovou hygienu, osobní hygienu, schopnost se obléci, přijímat stravu, přesunout se z lůţka na ţidli, pouţívat toaletu a schopnost kontinence moče a stolice. Zhodnocení míry soběstačnosti je samozřejmou součástí hospitalizace pacienta. Všeobecná sestra při příjmu pacienta na oddělení vypracuje vstupní ošetřovatelskou anamnézu, jejíţ součástí je Barthelové test ADL. Zjištěn je deficit v oblasti sebepéče pacienta a tímto směrem jsou vedeny ošetřovatelské intervence. Soběstačnost jedince je pravidelně hodnocena, kontrolována, dle potřeby je pacientům dopomáháno, nebo je péče zajišťována personálem v plné míře (Pokorná, 2013). Kaţdé onemocnění či postiţení významně působí na funkční stav, výkon jedince a na kvalitu jeho ţivota. Závislost na péči druhé osoby přináší výrazné omezení osobního i společenského ţivota. Při edukaci pacienta a nácviku činností vedoucích k nezávislosti 26

je vyuţíváno veškerých plně i parciálně zachovaných funkcí. V případě, ţe není moţné činnost nahradit jinak, nebo je prováděna nepřínosně, přistupujeme k vyuţití kompenzačních pomůcek (Klusoňová, 2011). Všeobecná sestra zastává velmi důleţitou roli v procesu udrţení a podpory sebepéče mentálně retardovaných pacientů. Na podkladě vyhodnocení aktuálního zdravotního stavu pacienta je naplánována dlouhodobá a komplexní ošetřovatelská péče, která nezahrnuje pouhou tělesnou aktivitu. Cílem ošetřovatelského procesu je pacient, který nemusí být plně soběstačný, ale dosáhl pocitu spokojenosti s mírou své soběstačnosti a přiměřenou úrovní dopomoci. Hlavním úsilím je maximální míra participace pacienta při provádění denních aktivit. Edukace, dohled či dopomoc je tedy ze strany sestry pacientům poskytována při celkové hygienické péči (zahrnuje zaujmutí polohy při sprchování či koupání, namydlení, opláchnutí a utření těla), osobní hygieně a úpravě zevnějšku (vyčištění zubů, učesání vlasů, ostříhání nehtů, oholení), oblékání (výběr a vrstvení ošacení ve správném sledu), přijímání stravy (přesun stravy a tekutin do úst), pohybu pacienta (dopomoc při vstávání, chůzi), pouţívání toalety (docházka na WC, očista, pouţívání hygienických pomůcek), kontinenci moči a stolice (nácvik pravidelné docházky na toaletu, pouţívání inkontinentních materiálů). Samozřejmostí je dohled sestry nad pravidelným uţitím ordinovaných farmak (Pokorná, 2013).

2.3.2 Psychoterapeutické metody Hlavním cílem psychoterapeutických metod u mentálně retardovaných pacientů je kompenzace narušených funkcí mozkových hemisfér pomocí tvořivých činností. Mentálně postiţení jedinci nezpracovávají události ve svém ţivotě rozumem, ale citem, emocemi. Aktivity, jejichţ cílem je umělecký výtvor, pomáhají rozvíjet tvořivost, podporují kreativitu a ta se prolíná do ostatních oblastí ţivota. Především práce s hlínou, při které zaujímá hlavní roli hmat, je technika, při níţ dochází k uvědomění si vlastního těla, utváří se hodnocení sebe sama a sebevědomí. Tato forma terapie přináší resocializaci, integraci, rozvíjí tvořivost, komunikaci, sebereflexi a vůli. Pro mentálně postiţené jedince je tvořivá činnost silným emotivním záţitkem (Šicková-Fabrici, 2008). U mentálně retardovaných pacientů je důleţitý výběr takových technik, které nejsou sloţité na provedení a nekladou vysoký nárok na tvůrčí schopnost klienta. 27

Pro zúčastněné je vţdy srozumitelnější, pokud si mohou prohlédnout hotový výtvor a jím se inspirovat. Při tvorbě určitého výrobku sestra pacienty vede pomalu, po jednotlivých krocích. Vzhledem k poruše krátkodobé paměti nedáváme pacientům pokyn k dalšímu kroku tvorby před dokončením pokynu předchozího. Velmi důleţité je dbát při práci s mentálně postiţenými pacienty na jejich bezpečnost. Vyhýbáme se pouţití ostrých pomůcek, či jinak nebezpečných předmětů. Je třeba mít na mysli, ţe někteří jedinci mají nutkavou potřebu polykat cizí předměty. Z výtvarných aktivit volíme například malování (na papír, hedvábí, květináče), otiskovací metody, koláţ. Modelovat nejrůznější tvary můţeme z hlíny, moduritu a modelíny (Suchá, Jindrová, Hátlová, 2013). Pozornost je při plánování tvorby věnována jednak produktu, ale zejména procesu jeho výroby, jelikoţ právě ten má pro pacienta terapeutický význam. Trénována je jemná motorika, pacient je socializován, odpoután od stresu, je udrţována fyzická i psychická kondice. U mentálně postiţených pacientů je velice důleţité kladné ohodnocení, případně vystavení výrobku. Pochvala přináší pocit uznání a úcty (Jelínková, Krivošíková, Šajtarová, 2009).

2.3.3 Volnočasové aktivity, hry Volný čas, jeho vyplnění a vyuţití je v současnosti velmi aktuálním tématem. Volný čas a jeho vyuţívání zasahuje sféru pedagogickou, sociální i psychologickou. Uspokojení potřeb volného času je přirozenou potřebou kaţdého člověka. Neuspokojení v této oblasti můţe vést k frustraci, agresivitě a dalším neţádoucím projevům v chování jedince. Volný čas je prostorem k odpočinku, zábavě a rozvoji osobnosti. U klienta s mentálním postiţením hledáme vhodnou volnočasovou aktivitu dle jeho aktuálních potřeb a přání. Ve velké převaze jsou vyhledávány aktivity výtvarné a rozmanité formy her (Opatřilová, Vítková, 2011). U kaţdé aktivity musíme zhodnotit, zda má pro daného pacienta význam, je-li pro něho smysluplná a odpovídá jeho potřebám. Veškeré činnosti musí mít účel, kterému pacient dobře porozuměl (Zgola, 2013). Hra a volnočasové aktivity jsou důleţitou součástí ţivota kaţdého člověka, umoţňují zaţít úspěch, potěšení, sounáleţitost a uznání. Pomocí herních aktivit probíhá nenásilný trénink hrubé i jemné motoriky, verbálních i neverbálních komunikačních dovedností, 28

kooperace se spoluhráči. Trénována je kreativita, pozornost a paměť. S absencí volnočasových aktivit klesá kvalita ţivota jedince, proto má ergoterapie ve volnočasové oblasti velký význam (Jelínková, Krivošíková, Šajtarová, 2009). Aktivizace pacientů v ústavech a psychiatrických nemocnicích je důleţitou součástí kvalitně a komplexně poskytované péče. Nečinnost pacientů přispívá ke zvyšující se závislosti na okolí, aktivity naopak odvádějí pozornost od nepříjemných myšlenek či nevhodného chování. Důleţitou roli sehrává osobnost sestry, která aktivitou pacienty provádí. Důraz je kladen na její schopnost komunikovat, vcítit se do pocitů pacienta a na schopnost diplomatického řešení případných konfliktů. Mentálně retardovaní pacienti mají ve většině případů rádi zachování svých zvyklostí, proto by aktivity měly probíhat v určitém čase a s pracovníky, kteří jsou jim dobře známí. V případě aktivity, kterou organizuje osoba neznámá (příkladem můţe být například canisterapie), je zcela nezbytná účast pracovníka daného zařízení, který své pacienty aktivitou provází v celém průběhu jejího trvání a klienty v aktivní účasti podporuje. Veškeré aktivity probíhají v přátelském a pozitivním duchu, podporován je humor, neupozorňujeme na nedostatky pacienta, ale vţdy chválíme to, co se mu daří. Vedení aktivit u osob s mentálním postiţením má svá specifika. Vzhledem k porušené paměti je třeba častého opakovaní pokynů, zpomalené psychomotorické tempo vyţaduje volné tempo provádění aktivit, zvýšená emotivita klade nároky na diplomatické schopnosti sestry, porucha schopnosti soustředit se klade nároky na dynamický, nejednotvárný průběh her. V případě poruch řeči vyuţíváme piktogramů, grafických tabulek a neverbální komunikace. Při realizaci aktivit a her opět musíme mít na paměti především bezpečnost samotných pacientů, nepouţíváme tedy ostré předměty. Jedinci, jejichţ anamnéza obsahuje záznam o polykání cizích předmětů, jsou do aktivit zapojováni pouze pod trvalým dohledem personálu. K volnočasovým aktivitám patří výlety, návštěva kina, cukrárny, bazénu nebo výstavy. Mezi nejčastější a nejvyuţívanější herní aktivity řadíme stolní hry, slovní kopanou, zapamatování obrázků či předmětů, kuţelky, chytání rybiček, aktivity s míčem (Suchá, Jindrová, Hátlová, 2013). Hlavními zásadami při práci s mentálně postiţenými osobami jsou láskyplný přístup, dodrţení míry přiměřenosti, střídání činnosti a odpočinku, opakování, vyuţití názornosti a podpora motivace. Dovolují-li to moţnosti klienta, postupně zvyšujeme nároky. V učení mentálně postiţeného jedince uplatňujeme především důslednost, nikoliv

29

tvrdost. Výsledkem adekvátní péče je minimalizace nevhodného chování, zdokonalení stávajících schopností a zvýšení přizpůsobivosti pacienta (Klusoňová, 2011).

30

3 PRAKTICKÁ ČÁST 3.1 Metodika výzkumu Metodika sběru dat v bakalářské práci probíhala v návaznosti na stanovené cíle a hypotézy. Zvolila jsem metodu vycházející z principů kvantitativního výzkumu, a to anonymní dotazník určený sestrám a všeobecným ošetřovatelům pečujícím o osoby s diagnózou mentální retardace. Dotazník obsahoval devatenáct otázek uzavřených a jednu otázku otevřenou. Informace získané pomocí dotazníkového šetření jsem vyuţila pro svůj výzkum. Dotazník je zařazen v závěru bakalářské práce jako příloha číslo 1.

3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Respondenty dotazníkového šetření byli sestry a všeobecní ošetřovatelé pracující s osobami, u nichţ byla diagnostikována mentální retardace. Rozdáno bylo 100 dotazníků a návratnost činila 100%. Výzkumu se tedy účastnilo celkem 100 respondentů, 27 muţů a 73 ţen. Nejpočetnější skupinu respondentů tvořili zdravotníci pracující s mentálně postiţenými osobami v rozmezí 5 – 9 let. Výzkumným prostředím byla Psychiatrická nemocnice Havlíčkův Brod.

3.3 Průběh výzkumu Výzkum probíhal na odděleních Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod se souhlasem ředitele MUDr. Jaromíra Maška (ţádost o umoţnění dotazníkového šetření – příloha číslo 2). Distribuce dotazníků probíhala v únoru a březnu roku 2014.

3.4 Zpracování získaných dat Pro zpracování dat a grafů bylo vyuţito počítačového programu Microsoft Office Word 2007 a Microsoft Office Word 2013.

31

3.5 Výsledky výzkumu 3.5.1 Jste muţ/ţena?

27%

Muž Žena

73%

Graf 1 Pohlaví respondentů

Jak znázorňuje graf 1, z celkového počtu 100 % (100 respondentů) respondentů se dotazníkového šetření zúčastnilo 73 % (73 respondentů) respondentů ţen a 27 % (27 respondentů) respondentů muţů.

32

3.5.2 Jaké je Vaše nejvyšší dosaţené vzdělání?

13%

10%

SŠ - zdravotnický asistent SŠ - všeobecná sestra VOŠ

40%

37%

VŠ

Graf 2 Nejvyšší dosaţené vzdělání respondentů

Graf 2 znázorňuje, ţe 40 % (40 respondentů) respondentů představovali zdravotníci s nejvyšším dosaţeným vzděláním středoškolským – všeobecná sestra. 37 % (37 respondentů) respondentů dosáhlo vzdělání na vyšší odborné škole, 13 % (13 respondentů) respondentů mělo vysokoškolské vzdělání a 10 % (10 respondentů) respondentů dosáhlo středoškolského vzdělání – zdravotnický asistent.

33

3.5.3 Jak dlouho pracujete s pacienty s diagnózou mentální retardace?

13% 25%

Méně než 1 rok

22%

1 - 4 roky 5 - 9 let 10 - 19 let

13%

20 let a více

27%

Graf 3 Délka praxe v péči o osoby s mentálním postiţením

Graf 3 znázorňuje délku praxe zdravotníků v péči o osoby s mentální retardací. 27 % (27 respondentů) respondentů pracuje s mentálně retardovanými osobami v časovém rozmezí 5 – 9 let, 25 % (25 respondentů) respondentů označilo délku své praxe kratší neţ 1 rok. 22 % (22 respondentů) respondentů pečuje o mentálně postiţené pacienty v rozmezí 10 – 19 let. 13 % (13 respondentů) respondentů uvedlo délku své praxe v péči o mentálně postiţené osoby 1 – 4 roky. Shodné procento, tedy 13 % (13 respondentů) označilo praxi 20 let a více.

34

3.5.4 Prosím charakterizujte pojem ergoterapie

7%

5%

14%

Léčba prací Aktivizace pacientů Terapie zvyšující schopnost sebepéče Metoda zvyšující kvalitu života

74%

Graf 4 Charakteristika pojmu ergoterapie

Graf 4 znázorňuje schopnost zdravotníků definovat pojem ergoterapie. Nejpočetnější odpovědí byla léčba prací, kterou uvedlo 74 % (74 respondentů) respondentů. 14 % (14 respondentů) respondentů formulovalo ergoterapii jako aktivizaci pacientů, 7 % (7 respondentů) respondentů vykládá ergoterapii jako terapii zvyšující schopnost sebepéče a 5 % (5 respondentů) respondentů si pod pojmem ergoterapie představuje metodu zvyšující kvalitu ţivota pacientů.

35

3.5.5 Zúčastnil / zúčastnila jste se odborné přednášky, školení či semináře na téma ergoterapie?

33%

Ano Ne

67%

Graf 5 Účast respondentů na odborné přednášce na téma ergoterapie

Graf 5 informuje o účasti zdravotníků na odborné přednášce, semináři či školení na téma ergoterapie. Zde uvedlo 67 % (67 respondentů) respondentů ţe se nezúčastnilo ţádné odborné přednášky na dotazované téma. 33 % (33 respondentů) respondentů uvedlo, ţe se odborné přednášky zúčastnilo.

36

3.5.6 Povaţujete psychickou a somatickou aktivizaci mentálně retardovaných pacientů za důleţitou? 10% 1%

Ano Ne Nevím

89%

Graf 6 Důleţitost psychické a somatické aktivizace z pohledu respondentů

Graf 6 vypovídá o pohledu zdravotníků na problematiku psychické a tělesné aktivizace mentálně retardovaných pacientů. 89 % (89 respondentů) respondentů označilo, ţe povaţuje psychickou a somatickou aktivizaci mentálně postiţených pacientů za důleţitou. 10 % (10 respondentů) respondentů označilo k této problematice odpověď nevím a pouhé 1 % (1 respondent) respondentů uvedlo, ţe nepovaţuje aktivizaci pacientů za důleţitou.

37

3.5.7 Domníváte se, ţe je moţné osoby s diagnózou mentální retardace zapojit do ergoterapie?

1%

42%

Ano Ano, s ohledem na stupeň mentální retardace Ne

57%

Graf 7 Moţnost zapojení mentálně retardovaných osob do ergoterapie

Graf 7 informuje o skutečnosti, zda je moţné osoby s diagnózou mentální retardace zapojit do ergoterapeutických aktivit. 57 % (57 respondentů) respondentů se domnívá, ţe je moţné takto postiţené pacienty zapojit do ergoterapie s ohledem na stupeň mentální retardace. 42 % (42 respondentů) respondentů označilo moţnost ano. Pouhé 1 % (1 respondent) respondentů uvedlo, ţe není moţné mentálně retardované osoby do ergoterapie zapojit.

38

3.5.8 Vyskytují se ve Vámi poskytované péči prvky ergoterapie?

1%

Ano Ne

99%

Graf 8 Výskyt prvků ergoterapie v práci sestry

Graf 8 podává informace o skutečnosti, zda se v péči sester vyskytují prvky ergoterapie. 99 % (99 respondentů) respondentů označilo, ţe se v jejich práci prvky ergoterapie vyskytují. Pouhé 1 % (1 respondent) respondentů uvedlo, ţe jejich práce neobsahuje prvky ergoterapie.

39

3.5.9 Na škále od 0 do 5 prosím označte, jakou míru významnosti přikládáte prvkům ergoterapie v poskytování ošetřovatelské péče mentálně retardovaným pacientům. Tabulka 1 Škála významnosti ergoterapie z pohledu respondentů

ŠKÁLA 0 1 2 3 4 5 CELKEM

n 0 0 4 27 32 37 100

% 0 0 4 27 32 37 100

Tabulka 1 vypovídá o míře významnosti ergoterapie v poskytování ošetřovatelské péče mentálně retardovaným pacientům z pohledu respondentů. Respondenti v této otázce měli označit míru významnosti ergoterapie na škále od 0 do 5, přičemţ 0 představovala bezvýznamnost a 5 maximální moţný význam. 37 % (37 respondentů) respondentů označilo na škále poloţku 5, 32 % (32 respondentů) respondentů označilo poloţku 4, poloţku 3 označilo 27 % (27 respondentů) respondentů, poloţku 2 uvedla 4 % (4 respondenti) respondentů. Škálové poloţky 0 a 1 zůstaly neoznačeny.

40

3.5.10 Prosím uveďte, který z níţe uvedených bodů povaţujete u mentálně retardovaného pacienta za nejdůleţitější v souvislosti s úspěšným zapojením do ergoterapeutického procesu.

21%

Manuální zručnost jedince

9%

Absence tělesného handicapu Individuálně zvolené, smysluplné aktivity

70%

Graf 9 Podmínky pro úspěšné zapojení pacientů do ergoterapie

Graf 9 pojednává o podmínkách nezbytných pro úspěšné zapojení pacienta do ergoterapeutického procesu. Správnou odpověď, individuálně zvolené, smysluplné aktivity, zvolilo 70 % (70 respondentů) respondentů. Nesprávnou odpověď, manuální zručnost jedince označilo 21 % (21 respondentů) respondentů. 9 % (9 respondentů) respondentů označilo taktéţ nesprávnou odpověď a to absenci tělesného handicapu.

41

3.5.11 Na kterou z níţe uvedených sloţek ergoterapie je na Vašem pracovišti kladen největší důraz?

21%

42%

Nácvik všedních denních činností ADL Pracovní činnosti a volnočasové aktivity Participace pacienta do splečnosti, kolektivu

37%

Graf 10 Sloţka ergoterapie, na níţ je kladen největší důraz

Graf 10 informuje o skutečnosti, na kterou ze sloţek ergoterapie je v ošetřovatelské praxi kladen největší důraz. 42 % (42 respondentů) respondentů označilo odpověď nácvik všedních denních činností – ADL. 37 % (37 respondentů) respondentů označilo moţnost pracovní činnosti a volnočasové aktivity a 21 % (21 respondentů) respondentů zvolilo variantu participace pacienta do společnosti, kolektivu.

42

3.5.12 Kolik času denně je na Vašem pracovišti věnováno volnočasovým aktivitám?

8%

33% Méně než 1 hodina denně 1 - 2 hodiny denně 3 hodiny denně a více

59%

Graf 11 Čas věnovaný volnočasovým aktivitám

Graf 11 podává informace o čase, který je denně věnován volnočasovým aktivitám. Zde 59 % (59 respondentů) respondentů uvedlo, ţe volnočasovým aktivitám věnují časové rozmezí 1 – 2 hodiny denně. 33 % (33 respondentů) respondentů uvedlo odpověď 3 hodiny denně a více. Méně neţ 1 hodinu denně věnovanou volnočasovým aktivitám označilo 8 % (8 respondentů) respondentů.

43

3.5.13 Jakou formou jsou na Vašem pracovišti realizovány volnočasové aktivity?

25%

Skupinová terapie Individuální terapie Skupinová i individuální terapie

60% 15%

Graf 12 Forma poskytování volnočasových aktivit

Graf 12 znázorňuje, kterou z uvedených forem poskytování volnočasových aktivit volí zdravotničtí pracovníci nejčastěji. 60 % (60 respondentů) respondentů uvedlo, ţe při své práci vyuţívají individuální i skupinovou formu terapie, 25 % (25 respondentů) označilo skupinovou terapii a 15 % (15 respondentů) respondentů vyuţívá ve své práci s pacientem terapii individuální.

44

3.5.14 Na škále od 0 do 5 prosím označte míru vyuţívání (oblíbenosti u pacientů) daných aktivit na Vašem pracovišti. Tabulka 2 Aktivity podporující kognitivní funkce

ŠKÁLA 0 1 2 3 4 5 CELKEM

n 0 5 30 28 24 13 100

% 0 5 30 28 24 13 100

Tabulka 2 vypovídá o oblíbenosti aktivit podporujících kognitivní funkce u mentálně postiţených pacientů. Respondenti, kteří o tyto pacienty pečují, měli za úkol míru oblíbenosti dané aktivity označit na škále od 0 do 5, přičemţ 0 představovala aktivitu nevyuţívanou, 5 naopak aktivitu maximálně vyhledávanou. 30 % (30 respondentů) respondentů označilo na škále poloţku 2, 28 % (28 respondentů) označilo poloţku s číslem 3, 24 % (24 respondentů) respondentů uvedlo poloţku 4, 13 % (13 respondentů) respondentů označilo poloţku s číslem 5, 5 % (5 respondentů) respondentů uvedlo poloţku 1. Škálová poloţka s číslem 0 zůstala neoznačena.

45

Tabulka 3 Aktivity pohybové

ŠKÁLA 0 1 2 3 4 5 CELKEM

n 4 12 21 23 28 12 100

% 4 12 21 23 28 12 100

Tabulka 3 vypovídá o oblíbenosti pohybových aktivit u mentálně postiţených pacientů. Respondenti, pečující o takto postiţené pacienty, měli za úkol míru oblíbenosti dané aktivity označit na škále od 0 do 5, přičemţ 0 představovala aktivitu nevyuţívanou, 5 naopak aktivitu maximálně vyhledávanou. 28 % (28 respondentů) respondentů označilo škálovou poloţku s číslem 4, 23 % (23 respondentů) respondentů zvolilo poloţku s číslem 3, 21 % (21 respondentů) respondentů uvedlo poloţku 2, 12 % (12 respondentů) respondentů označilo poloţku 5, taktéţ 12 % (12 respondentů) respondentů zvolilo poloţku s číslem 1. Poloţku s číslem 0 označila 4 % (4 respondenti) respondentů.

46

Tabulka 4 Stolní a zábavné hry

ŠKÁLA 0 1 2 3 4 5 CELKEM

n 0 1 12 25 45 17 100

% 0 1 12 25 45 17 100

Tabulka 4 vypovídá o oblíbenosti stolních a zábavných her u mentálně postiţených pacientů. Respondenti, kteří pečují o mentálně retardované pacienty, měli za úkol míru oblíbenosti dané aktivity označit na škále od 0 do 5, přičemţ 0 představovala aktivitu nevyuţívanou, 5 naopak aktivitu maximálně vyhledávanou. Zde označilo 45 % (45 respondentů) respondentů škálovou poloţku s číslem 4, 25 % (25 respondentů) respondentů poloţku číslo 3, 17 % (17 respondentů) respondentů poloţku s číslem 5, škálovou poloţku číslo 2 zvolilo 12 % (12 respondentů) respondentů, poloţku s číslem 1 označilo 1 % (1 respondent) respondentů. Poloţka s číslem 0 zůstala neoznačena.

47

Tabulka 5 Aktivity s hudbou a zpěvem

ŠKÁLA 0 1 2 3 4 5 CELKEM

n 8 15 10 36 16 15 100

% 8 15 10 36 16 15 100

Tabulka 5 vypovídá o oblíbenosti aktivit s hudbou a zpěvem u mentálně retardovaných pacientů. Respondenti, pracující s takto postiţenými pacienty, měli za úkol míru oblíbenosti dané aktivity označit na škále od 0 do 5, přičemţ 0 představovala aktivitu nevyuţívanou, 5 naopak aktivitu maximálně vyhledávanou. U této aktivity označilo 36 %

(36

respondentů)

respondentů

škálovou

poloţku

s číslem

3,

16

%

(16 respondentů) respondentů zvolilo poloţku s číslem 4, 15 % (15 respondentů) respondentů označilo poloţku 5, taktéţ 15 % (15 respondentů) respondentů uvedlo poloţku s číslem 1, škálovou poloţku s číslem 2 zvolilo 10 % (10 respondentů) respondentů a poloţku s číslem 0 označilo 8 % (8 respondentů) respondentů.

48

Tabulka 6 Výtvarné činnosti

ŠKÁLA 0 1 2 3 4 5 CELKEM

n 0 5 12 17 39 27 100

% 0 5 12 17 39 27 100

Tabulka 6 vypovídá o oblíbenosti výtvarných činností u mentálně retardovaných pacientů. Respondenti, pracující s těmito pacienty, měli za úkol míru oblíbenosti dané aktivity označit na škále od 0 do 5, přičemţ 0 představovala aktivitu nevyuţívanou, 5 naopak aktivitu maximálně vyhledávanou. U této aktivity označilo 39 % (39 respondentů) respondentů škálovou poloţku s číslem 4, 27 % (27 respondentů) respondentů zvolilo poloţku s číslem 5, 17 % (17 respondentů) respondentů označilo poloţku 3, 12 % (12 respondentů) respondentů zvolilo poloţku 2, 5 % (5 respondentů) respondentů si vybralo poloţku s číslem 1. Škálová poloţka s číslem 0 zůstala neoznačena.

49

Tabulka 7 Aktivity se zvířaty

ŠKÁLA 0 1 2 3 4 5 CELKEM

n 16 9 23 33 13 6 100

% 16 9 23 33 13 6 100

Tabulka 7 vypovídá o oblíbenosti aktivit se zvířaty u mentálně postiţených pacientů. Respondenti, kteří o tyto pacienty pečují, měli za úkol míru oblíbenosti této aktivity označit na škále od 0 do 5, přičemţ 0 představovala aktivitu nevyuţívanou, 5 naopak aktivitu

maximálně

vyhledávanou.

V případě

této

aktivity

označilo

33

%

(33 respondentů) respondentů škálovou poloţku s číslem 3, 23 % (23 respondentů) respondentů označilo poloţku s číslem 2, 16 % (16 respondentů) respondentů označilo poloţku číslo 0, 13 % (13 respondentů) respondentů uvedlo poloţku s číslem 4, poloţku s číslem 1 označilo 9 % (9 respondentů) respondentů a škálovou poloţku s číslem 5 zvolilo 6 % (6 respondentů) respondentů.

50

3.5.15 Domníváte se, ţe prvky ergoterapie zařazené do poskytované ošetřovatelské péče mají vliv na zvyšování kvality ţivota pacientů?

1%

44%

Ano, zcela jistě Ano, do určité míry

55%

Ne

Graf 13 Vliv ergoterapie na zvyšování kvality ţivota pacientů

Graf 13 znázorňuje vliv prků ergoterapie na zvyšování kvality ţivota mentálně retardovaných pacientů. 55 % (55 respondentů) respondentů uvedlo domněnku, ţe prvky ergoterapie mají zcela jistě vliv na zvyšování kvality ţivota pacientů. 44 % (44 respondentů) respondentů se domnívá, ţe prvky ergoterapie zvyšují kvalitu ţivota pacientů do určité míry a pouhé 1 % (1 respondent) respondentů se nedomnívá, ţe by prvky ergoterapie měly vliv na zvyšování kvality ţivota pacientů.

51

3.5.16 Pozorujete u Vašich pacientů po zapojení do ergoterapie zlepšení v oblasti sebepéče?

7%

Ano Ne

93%

Graf 14 Zlepšení pacientů v oblasti sebepéče po zapojení do ergoterapie

Graf 14 informuje o rozvoji schopností pacientů v oblasti sebepéče po zapojení do ergoterapie. U této otázky odpovědělo 93 % (93 respondentů) respondentů, ţe u svých pacientů pozorují zlepšení v oblasti sebepéče po zapojení do ergoterapie. 7 % (7 respondentů) respondentů se k této problematice vyjádřilo negativně.

52

3.5.17 Máte pocit, ţe ergoterapie u mentálně retardovaných pacientů sniţuje výskyt agresivních projevů v chování?

23%

Ano

2%

Ne Nevím

75%

Graf 15 Vliv ergoterapie na agresivní chování mentálně retardovaných pacientů

Graf 15 pojednává o moţnosti ovlivnění agresivního chování u mentálně retardovaných pacientů pomocí ergoterapie. Zde 75 % (75 respondentů) respondentů uvedlo, ţe ergoterapie výskyt agresivního chování u mentálně postiţených pacientů sniţuje, 23 % (23 respondentů) respondentů se k této problematice vyjádřilo pomocí odpovědi nevím a 2 % (2 respondenti) respondentů uvedlo, ţe ergoterapie neovlivňuje výskyt agresivních projevů u osob s mentální retardací.

53

3.5.18 Domníváte se, ţe volnočasové a terapeutické aktivity pomáhají Vašim pacientům lépe porozumět a komunikovat s okolním světem?

3%

Ano Ne

97%

Graf 16 Vliv volnočasových a terapeutických aktivit na participaci pacienta

Graf 16 vypovídá o vlivu volnočasových a terapeutických aktivit na schopnosti pacienta porozumět a komunikovat s okolním světem. V této otázce odpovědělo 97 % (97 respondentů) respondentů kladně. 3 % (3 respondenti) respondentů se domnívá, ţe volnočasové a terapeutické aktivity nemají vliv na schopnost pacienta porozumět a komunikovat s okolím.

54

3.5.19 Souhlasíte s tvrzením, ţe účast pacienta ve volnočasových aktivitách přispívá k jeho duševní pohodě?

1%

Ano Ne

99%

Graf 17 Vliv volnočasových aktivit na duševní pohodu pacienta

Graf 17 znázorňuje názor zdravotníků na tvrzení, ţe účast pacienta ve volnočasových aktivitách přispívá k jeho duševní pohodě. 99 % (99 respondentů) respondentů uvedlo, ţe s tvrzením souhlasí. Pouhé 1 % (1 respondent) respondentů uvedlo svůj nesouhlas s výše uvedeným tvrzením.

55

3.5.20 Prosím označte, ve které z níţe uvedených sloţek pozorujete u svých pacientů nejvýraznější rozvoj díky účasti ve volnočasových aktivitách.

16% 32%

Složka kognitivní Složka psychosociální Složka motorická

52%

Graf 18 Volnočasovými aktivitami nejvýrazněji ovlivněná sloţka

Graf 18 poukazuje na sloţky, které jsou díky volnočasovým aktivitám u pacientů rozvíjeny. 52 % (52 respondentů) respondentů uvedlo jako sloţku s nejvýraznějším rozvojem sloţku psychosociální, 32 % (32 respondentů) respondentů uvedlo sloţku motorickou a 16 % (16 respondentů) respondentů označilo sloţku kognitivní.

56

3.6 Diskuze Výzkum byl zpracován na podkladě výsledků dotazníkového šetření v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod. Na dotazníky odpovědělo celkem 100 respondentů, které představovalo 73 sester a 27 všeobecných ošetřovatelů pečujících o osoby s diagnózou mentální retardace. 40 % respondentů uvedlo nejvyšší dosaţené vzdělání středoškolské – všeobecná sestra, 37 % respondentů dosáhlo vyššího odborného vzdělání, 13 % respondentů činili zdravotníci s vysokoškolským vzděláním a 10 % respondentů bylo se středoškolským vzděláním – zdravotnický asistent. Délku praxe v péči o mentálně postiţené osoby uvedlo 27 % respondentů v rozmezí 5 – 9 let, 25 % respondentů uvedlo praxi kratší neţ 1 rok, 22 % respondentů pracuje s mentálně retardovanými pacienty v rozmezí 10 – 19 let, 13 % respondentů označilo délku své praxe v rozmezí 1 – 4 roky a shodné procento, tedy 13 % respondentů uvedlo délku praxe 20 let a více. Krivošíková (2011) zmiňuje ve své literatuře pozitivní vliv ergoterapie na zdravotní a psychický stav pacientů s různým typem postiţení. Ve své práci jsem si stanovila dva cíle, a to zjistit schopnost mentálně postiţených osob účastnit se volnočasových aktivit a pracovní terapie. Dalším cílem bylo zjistit, zda má ergoterapie pozitivní význam na celkový zdravotní stav pacientů. Ke stanoveným cílům jsem zvolila níţe uvedené hypotézy. Hypotéza 1: Osoby s mentálním postiţením je moţné zapojit do pracovní terapie a volnočasových aktivit s ohledem na stupeň mentální retardace. K této hypotéze se vztahují dotazníkové otázky s čísly 7, 10, 11, 12, 13 a 14. Stěţejní otázkou k této hypotéze byla otázka číslo 7. Tato zjišťovala, zda je moţné osoby s mentální retardací zapojit do ergoterapie. 57 % respondentů uvedlo odpověď ano, s ohledem na stupeň mentální retardace a 42 % respondentů označilo odpověď ano. Otázka číslo 10 pojednávala o podmínkách nezbytných pro úspěšné zapojení mentálně retardovaného pacienta do ergoterapeutického procesu. Správnou odpověď, a to individuálně zvolené, smysluplné aktivity označilo 70 % respondentů. Otázka číslo 11 měla za cíl zjistit, do které ze sloţek ergoterapie jsou mentálně retardovaní pacienti v ošetřovatelské praxi převáţně zapojováni. U 42 % respondentů byla zvolena odpověď nácvik všedních denních činností – ADL. 57

Otázka číslo 12 zjišťovala, kolik času denně tráví pacienti volnočasovými aktivitami. Klivar (2003) ve své literatuře upozorňuje na poruchy koncentrace mentálně postiţených pacientů a doporučuje aktivity o délce trvaní třiceti minut několikrát za den. Na tuto otázku odpovědělo 59 % respondentů 1 – 2 hodiny denně. Otázka číslo 13 měla zmapovat, zda se pacienti účastní volnočasových aktivit formou individuální, skupinové či kombinací obou terapií. V této otázce uvedlo 60 % respondentů kombinaci individuální i skupinové terapie. Otázka číslo 14 zahrnuje šest tabulek znázorňujících míru vyuţívání různých aktivit. Jak ukazují jednotlivé tabulky, vyuţívání aktivit je velmi individuální, ale na první pohled je zřejmé, ţe jsou aktivity pacienty vyhledávány a vyuţívány. Pomocí výzkumných otázek jsem došla k závěru, ţe pacienty s mentální retardací je moţné zapojit do ergoterapie a volnočasových aktivit, podmínkou jsou individuálně zvolené, pro pacienta smysluplné aktivity, důraz je v praxi kladen převáţně na nácvik ADL, volnočasovým aktivitám je správně věnován čas 1 – 2 hodiny denně, vyuţíváno je individuální i skupinové terapie a aktivity volí pacienti dle aktuální nálady a zájmů. Hypotéza číslo 1 byla potvrzena.

Hypotéza 2: Zapojení pacientů do ergoterapie přináší zlepšení v oblasti ADL. K této hypotéze se vztahuje otázka z dotazníku číslo 16. Tato otázka zjišťovala, zda zdravotníci pozorují u svých pacientů zlepšení v oblasti sebepéče po zapojení do ergoterapie. U této otázky zvolilo 93 % respondentů odpověď ano. Hypotéza číslo 2 byla potvrzena.

Hypotéza 3: V souvislosti s ergoterapií dochází ke zlepšení psychického stavu pacientů. K hypotéze číslo 3 se vztahovaly dotazníkové otázky s čísly 15, 17, 18, 19 a 20. Otázka číslo 15 zjišťovala, zda prvky ergoterapie zařazené do poskytované ošetřovatelské péče mají vliv na zvyšování kvality ţivota pacientů. Na tuto otázku

58

odpovědělo 55 % (55 respondentů) respondentů ano, zcela jistě. 45 % (45 respondentů) zvolilo odpověď ano, do určité míry. Odpověď ne nezvolil ţádný z respondentů. Otázkou číslo 17 jsem zjišťovala, zda mají zdravotníci pocit, ţe ergoterapie pomáhá u mentálně retardovaných pacientů sniţovat výskyt agresivních projevů v chování. U této otázky odpovědělo 75 % (75 respondentů) respondentů ano. Otázkou číslo 18 jsem se dotazovala, zda volnočasové a terapeutické aktivity pomáhají mentálně postiţeným pacientům lépe komunikovat a porozumět okolnímu světu. U této otázky se vyjádřilo 97 % (97 respondentů) respondentů kladně. Otázka číslo 19 zjišťovala, zda zdravotníci souhlasí s tvrzením, ţe účast pacienta ve volnočasových aktivitách přispívá k jeho duševní pohodě. K této problematice se vyjádřilo kladně 99 % (99 respondentů) respondentů. Otázkou číslo 20 jsem se snaţila zjistit, která z uvedených sloţek dosahuje u pacientů nejvýraznějšího rozvoje v souvislosti s účastí ve volnočasových aktivitách. U této otázky označilo 52 % (52 respondentů) respondentů moţnost sloţka psychosociální. Pomocí uvedených výzkumných otázek jsem dospěla k závěru, ţe v souvislosti s ergoterapií dochází ke zlepšení psychického stavu pacientů. Hypotéza číslo 3 byla potvrzena.

Hypotéza 4: Sestry a ošetřovatelé jsou schopni definovat pojem ergoterapie, uvědomují si její význam pro mentálně retardované pacienty a do ergoterapeutického procesu je aktivně zapojují. S hypotézou číslo 4 se pojily výzkumné otázky s čísly 4, 5, 6, 8 a 9. Otázka číslo 4 byla otevřená a ţádala respondenty o charakteristiku pojmu ergoterapie. Nejpočetnější odpovědí, kterou uvedlo 74 % (74 respondentů) respondentů, byla léčba prací, coţ jak uvádí ve své literatuře Klusoňová (2011) je správný, ale zastaralý výraz. Zbylé odpovědi je taktéţ moţné uznat jako správnou charakteristiku pojmu ergoterapie, neboť jak ve své literatuře uvádí Jelínková a kolektiv (2009), tento obor se zabývá osobními, sociálními, kulturními a ekonomickými potřebami jedince.

59

Otázkou číslo 5 jsem zjišťovala, zda se respondenti zúčastnily odborné přednášky, školení či semináře na téma ergoterapie. V této otázce označilo 67 % (67 respondentů) respondentů odpověď ne. Otázka s číslem 6 se respondentů dotazovala, zda povaţují psychickou a somatickou aktivizaci mentálně retardovaných pacientů za důleţitou. V této problematice se vyjádřilo 89 % (89 respondentů) respondentů kladně. Otázkou číslo 8 jsem zjišťovala, zda se v respondenty poskytované péči vyskytují prvky ergoterapie. Zde odpovědělo kladně 99 % (99 respondentů) respondentů. V otázce číslo 9 jsem ţádala respondenty, aby na škále od 0 do 5 označili míru významnosti, kterou přikládají prvkům ergoterapie v péči, jeţ poskytují svým pacientům. 0 představovala bezvýznamnost, 5 naopak maximální význam. Nejvíce respondentů a to 37 % (37 respondentů) respondentů označilo škálovou poloţku s číslem 5. Pomocí výše uvedených výzkumných otázek jsem dospěla k závěru, ţe sestry a ošetřovatelé dokáţí definovat pojem ergoterapie. Ačkoliv se většina respondentů nezúčastnila ţádné odborné přednášky na toto téma, uvědomují si význam prvků ergoterapie v poskytované ošetřovatelské péči a své pacienty do této terapie zapojují. Hypotéza číslo 4 byla potvrzena.

60

3.7 Doporučení pro praxi Kaţdý člověk potřebuje ve svém ţivotě vykonávat činnosti, které vedou k uspokojení jeho potřeb a umoţňují mu ţít spokojeným ţivotem. Ergoterapie se sama o sobě jeví jako soubor činností, které můţe bez obtíţí vykonávat kaţdý z nás a v podstatě tomu tak také je. Zde je však velmi důleţité, zamyslet se nad skutečností, ţe mnoho z nás můţe mimo tyto činnosti vykonávat řadu dalších aktivit, které nás naplňují a přinášejí s sebou pocit

radosti

a

štěstí.

Klienti

psychiatrických

nemocnic,

léčeben,

domovů

s pečovatelskou sluţbou a dalších zařízení však tuto moţnost ve většině případů nemají a právě ergoterapie je pro ně jedinou moţností, jak se zapojit do nejrůznějších aktivit, pracovní terapie a osvojit si nové dovednosti. Ergoterapie je prováděna v přátelském duchu, coţ se pozitivně odráţí na psychickém stavu jedince a celém průběhu terapie. Klienti si v průběhu terapie osvojují a utuţují dovednosti spojené s aktivitami denního ţivota, tedy s péčí o sebe sama. Soběstačnost v provádění úkonů sebepéče má významný vliv na kvalitu ţivota jedince. Aktivity a pracovní činnosti nabízejí pacientům moţnost zapojit se do kolektivních činností, stát se členem dané komunity a přinášejí pocit sounáleţitosti, uznání a úcty. Pomocí ergoterapie dochází u pacientů k rozvoji schopností tvořit, trénována je jemná i hrubá motorika, dochází k navazování interpersonálních vztahů a klient je motivován ke komunikaci s okolním prostředím. V dnešní době se ergoterapie začíná dostávat také do povědomí laické veřejnosti a stává se nepostradatelnou součástí péče o pacienta v zařízeních nejrůznějšího typu. Touto prací bych ráda poukázala na význam prvků ergoterapie v práci sestry při péči o mentálně retardované pacienty. Z vlastních zkušeností vím, ţe aktivizace mentálně postiţeného pacienta má na jeho celkový zdravotní stav pozitivní vliv a velmi mile mě překvapily výsledky výzkumu v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod, kde jak ukázalo výzkumné šetření, pracují s mentálně retardovanými pacienty zdravotníci, kteří si uvědomují vliv ergoterapie na kvalitu ţivota pacientů a své pacienty do ergoterapie aktivně zapojují. Ergoterapie pomáhá pacientům s dlouhodobým či trvalým postiţením, které je výhledově moţné znovu začlenit do rodinného, společenského a pracovního ţivota

61

a dále těţce zdravotně postiţeným jedincům, pro které mnohdy představuje vhodně zvolená a přiměřená pracovní zátěţ jediný smysl ţivota. Dle mého názoru by měla být Ergoterapie nedílnou součástí poskytované péče v kaţdém zdravotnickém a sociálním zařízení.

62

4 ZÁVĚR Bakalářská práce na téma Ergoterapie v práci sestry jako součást ošetřovatelské péče se zabývala moţnostmi ergoterapeutické intervence u osob s mentální retardací v práci sestry. Cílem této práce bylo zjistit schopnost mentálně postiţených osob účastnit se volnočasových aktivit a pracovní terapie. Dále bylo cílem zjistit, zda má ergoterapie pozitivní význam na celkový zdravotní stav pacientů. Bakalářská práce je rozdělena do čtyř částí. V první části, úvodu, se věnuji důvodům, které mě vedly k výběru zmiňovaného tématu práce. Dále zde popisuji, proč je ergoterapie pro mentálně postiţené pacienty důleţitá. V této části práce jsou rovněţ uvedeny stanovené cíle a hypotézy. Ve druhé, teoretické části, se věnuji teoretickým okruhům, které k danému tématu patří. Popsána je zde ergoterapie, její charakteristika, historie, cíle, oblasti, hodnocení a prostředky. Dále zde věnuji prostor pojmu mentální retardace, její etiologii, klasifikaci a moţnostem vyuţití ergoterapie v práci sestry u mentálně postiţených pacientů. Třetí, praktická část bakalářské práce je samotným výzkumem. Zde uvádím, jakým způsobem byl výzkum realizován. Výzkumné šetření probíhalo v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod, se svolením ředitele MUDr. Jaromíra Maška. Respondenty výzkumného šetření byli sestry a všeobecní ošetřovatelé pečující o mentálně retardované pacienty. Výzkumnou metodou byl anonymní dotazník. Získaná data jsem zpracovala do grafů a tabulek. V diskuzi hodnotím výsledky výzkumu se stanovenými hypotézami. Celkem jsem si stanovila 4 pracovní hypotézy: Hypotéza 1: Osoby s mentálním postiţením je moţné zapojit do pracovní terapie s ohledem na stupeň mentální retardace. Hypotéza 2: Zapojení pacientů do ergoterapie přináší zlepšení v oblasti ADL. Hypotéza 3: V souvislosti s ergoterapií dochází ke zlepšení psychického stavu pacientů.

63

Hypotéza 4: Sestry a ošetřovatelé jsou schopni definovat pojem ergoterapie, uvědomují si její význam pro mentálně retardované pacienty a do ergoterapeutického procesu je aktivně zapojují. Hypotéza číslo 1 byla výzkumem potvrzena, mentálně postiţené osoby je moţné zapojit do pracovní terapie a volnočasových aktivit, podmínkou jsou vhodně zvolené, pro pacienta smysluplné činnosti a přiměřená délka trvání aktivit. Hypotéza číslo 2 byla potvrzena, zapojení pacientů do ergoterapie skutečně přináší zlepšení v oblasti ADL. Hypotéza číslo 3 byla taktéţ potvrzena, v souvislosti s ergoterapií dochází ke zlepšení psychického stavu pacientů. Hypotéza číslo 4 byla výzkumem také potvrzena, sestry a ošetřovatelé jsou schopni definovat pojem ergoterapie. Jak ukázal výzkum, uvědomují si hodnotu ergoterapie pro mentálně retardované pacienty a své pacienty aktivizují. Cíl 1, zjistit schopnost mentálně postiţených osob účastnit se volnočasových aktivit a pracovní terapie byl naplněn pomocí hypotéz s číslem 1 a 4. Odpovědi respondentů na otázky v dotazníku navazující na tyto hypotézy prokázaly, ţe mentálně retardované jedince je moţné zapojit do ergoterapie. Výzkumné šetření ukázalo, ţe prvky ergoterapie jsou v praxi skutečně vyuţívány. Cíl 2, zjistit, zda má ergoterapie pozitivní význam na celkový zdravotní stav pacientů byl naplněn pomocí hypotéz s číslem 2 a 3. Zde dotazníkové šetření prokázalo, ţe prvky ergoterapie zařazené do ošetřovatelské péče mají pozitivní vliv na celkový zdravotní stav pacientů. Všech stanovených cílů bylo v bakalářské práci dosaţeno. Čtvrtá, závěrečná část bakalářské práce shrnuje tuto práci jako celek.

64

Seznam pouţité literatury 1. ČADILOVÁ, V., JŮN, H. a THOROVÁ, K. Agrese u lidí s mentální retardací a s autismem. Vyd. 1. Portál, 2007, 243 s. ISBN 978-80-7367-319-2. 2. EMERSON, E. Challenging behaviour: analysis and intervention in people with severe learning disabilities. 2nd ed. New York: Cambridge University Press, 2001, 232 p. ISBN 0-521-79444-7. 3. HERMOCHOVÁ, S. Hry pro dospělé. Vyd. 1. Praha: Grada, 2004, 159 s. Psychologie pro kaţdého. ISBN 80-247-0817-5. 4. HÖSCHL, C., LIBIGER, J. a ŠVESTKA, J. Psychiatrie. 1. vyd. Praha: TIGIS, 2002, 895 s. ISBN 80-900130-1-5. 5. JELÍNKOVÁ, J., KRIVOŠÍKOVÁ, M. a ŠAJTAROVÁ,L. Ergoterapie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 270 s. ISBN 978-80-7367-583-7. 6. JŮN, H. Moc, pomoc a bezmoc v sociálních službách a ve zdravotnictví. Vyd. 1. Portál, 2010, 144 s. ISBN 978-80-7367-590-5. 7. KLIVAR, M. Ergoterapie mladistvých. Vyd. 1. Praha: Balt-East, 2003, 63 s. ISBN 80-86383-17-2. 8. KLUSOŇOVÁ, E. Ergoterapie v praxi. Vyd. 1. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2011, 264 s. ISBN 978-807013-535-8. 9. KRIVOŠÍKOVÁ, M. Úvod do ergoterapie. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 364 s. ISBN 978-80-247-2699-1. 10. MARKOVÁ, E., VENGLÁŘOVÁ, M. a BABIAKOVÁ, M. Psychiatrická ošetřovatelská péče. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 352 s. ISBN 80-247-1151-6. 11. OPATŘILOVÁ, D., PROCHÁZKOVÁ, L. Předprofesní a profesní příprava jedinců se zdravotním postižením. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, 159 s. ISBN 978-80-210-5536-0. 12. OPATŘILOVÁ, D., VÍTKOVÁ, M. Speciálně pedagogická podpora dětí a mládeže se speciálními vzdělávacími potřebami mimo školu: Special educational support to children and youth with special educational needs outside school. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, 258 s. ISBN 978-80-210-5693-0. 13. POKORNÁ, A. Ošetřovatelství v geriatrii: hodnotící nástroje. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 193 s., ii s. obr. příl. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-4316-5.

65

14. RABOCH, J., PAVLOVSKÝ, P. a JANOTOVÁ, D. Psychiatrie: minimum pro praxi. 5. vyd. Praha: Triton, 239 s. ISBN 978-80-7387-582-4. 15. SOLOVSKÁ, V. Rozvoj dovedností dospělých lidí s mentálním postižením. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013, 191 s. ISBN 978-80-262-0369-8. 16. STANČÍKOVÁ, M., ŠABATOVÁ, J. Canisterapie v teorii a praxi: sborník her a pomůcek pro praktickou realizaci canisterapie u různých cílových skupin. 1. vyd. Ve Vyškově: Sdruţení Piafa, 2012, 103 s. ISBN 978-80-87731-00-0. 17. SUCHÁ, J., JINDROVÁ, I. a HÁTLOVÁ B. Hry a činnosti pro aktivní seniory. Vyd. 1. Praha, 2013, 176 s. ISBN 978-80-262-0335-3. 18. ŠICKOVÁ-FABRICI, J. Základy arteterapie. Vyd. 2. Praha: Portál, 2008, 167 s. ISBN 978-80-7367-408-3. 19. ŠVARCOVÁ-SLABINOVÁ, I. Mentální retardace: vzdělávání, výchova, sociální péče. Vyd. 3., přeprac. Praha: Portál, 2006, 198 s. Speciální pedagogika (Portál). ISBN 80-7367-060-7. 20. VANČURA, J. Zkušenost rodičů dětí s mentálním postižením. 1. vyd. Brno: Společnost pro odbornou literaturu - Barrister, 2007, 152 s. ISBN 978-8087029-14-5. 21. VYMĚTAL, J. Úvod do psychoterapie. 3., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2010, 287 s. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-2667-0. 22. ZGOLA, Jitka M. Něco dělat!: průvodce vytvářením aktivizačních programů pro nemocné Alzheimerovou chorobou a podobnými poruchami. 1. vyd. Praha: Občanské sdruţení Za důstojné stáří, 2013, 127 s. ISBN 978-80-254-9338-0.

66

Seznam tabulek a grafů Tabulka 1 Škála významnosti ergoterapie z pohledu respondentů ................................. 40 Tabulka 2 Aktivity podporující kognitivní funkce.......................................................... 45 Tabulka 3 Aktivity pohybové.......................................................................................... 46 Tabulka 4 Stolní a zábavné hry ....................................................................................... 47 Tabulka 5 Aktivity s hudbou a zpěvem........................................................................... 48 Tabulka 6 Výtvarné činnosti ........................................................................................... 49 Tabulka 7 Aktivity se zvířaty .......................................................................................... 50 Graf 1 Pohlaví respondentů............................................................................................. 32 Graf 2 Nejvyšší dosaţené vzdělání respondentů ............................................................. 33 Graf 3 Délka praxe v péči o osoby s mentálním postiţením........................................... 34 Graf 4 Charakteristika pojmu ergoterapie ....................................................................... 35 Graf 5 Účast respondentů na odborné přednášce na téma ergoterapie ........................... 36 Graf 6 Důleţitost psychické a somatické aktivizace z pohledu respondentů .................. 37 Graf 7 Moţnost zapojení mentálně retardovaných osob do ergoterapie ......................... 38 Graf 8 Výskyt prvků ergoterapie v práci sestry .............................................................. 39 Graf 9 Podmínky pro úspěšné zapojení pacientů do ergoterapie .................................... 41 Graf 10 Sloţka ergoterapie, na níţ je kladen největší důraz ........................................... 42 Graf 11 Čas věnovaný volnočasovým aktivitám ............................................................ 43 Graf 12 Forma poskytování volnočasových aktivit ........................................................ 44 Graf 13 Vliv ergoterapie na zvyšování kvality ţivota pacientů ...................................... 51 Graf 14 Zlepšení pacientů v oblasti sebepéče po zapojení do ergoterapie ..................... 52 Graf 15 Vliv ergoterapie na agresivní chování mentálně retardovaných pacientů ......... 53 Graf 16 Vliv volnočasových a terapeutických aktivit na participaci pacienta ................ 54 Graf 17 Vliv volnočasových aktivit na duševní pohodu pacienta................................... 55 Graf 18 Volnočasovými aktivitami nejvýrazněji ovlivněná sloţka ................................ 56

Pozn.: Tabulky a grafy, u nichţ není uveden zdroj, jsou tvorbou autora bakalářské práce.

67

Seznam příloh Příloha 1

Dotazník

Příloha 2

Ţádost o dotazníkové šetření

Příloha 3

Fotografie výrobků mentálně retardovaných pacientek

68

Příloha 1

Dotazník

Dobrý den. Jmenuji se Lenka Habásková, jsem studentkou 3. ročníku bakalářského studia, obor všeobecná sestra na Vysoké Škole Polytechnické Jihlava. Tématem mé bakalářské práce je „Ergoterapie v práci sestry jako součást ošetřovatelské péče“ se zaměřením na pacienty s diagnózou mentální retardace. Tímto bych Vás chtěla poţádat o vyplnění anonymního dotazníku, který mi poskytne informace potřebné pro zpracování praktické části bakalářské práce. Získané informace nebudou vyuţity k jiným, neţ studijním účelům a po zpracování dat bude kaţdý dotazník skartován. Není-li uvedeno jinak, u otázek označte prosím vţdy pouze jednu odpověď. Za spolupráci a Váš čas věnovaný tomuto dotazníku předem děkuji. 1. Jste □ Muţ □ Ţena 2. Jaké je Vaše nejvyšší dosaţené vzdělání? □ Středoškolské – zdravotnický asistent □ Středoškolské – všeobecná sestra □ VOŠ □ VŠ 3. Jak dlouho pracujete s pacienty s diagnózou mentální retardace? □ Méně neţ 1 rok □ 1 – 4 roky □ 5 – 9 let □ 10 – 19 let □ 20 let a více 4. Prosím charakterizujte pojem ergoterapie …………………………………………………………………………………….

69

5. Zúčastnil / zúčastnila jste se odborné přednášky, školení či semináře na téma ergoterapie? □ Ano □ Ne

6. Povaţujete psychickou a somatickou aktivizaci mentálně retardovaných pacientů za důleţitou? □ Ano □ Ne □ Nevím

7. Domníváte se, ţe je moţné osoby s diagnózou mentální retardace zapojit do ergoterapie? □ Ano □ Ano, s ohledem na stupeň mentální retardace □ Ne

8. Vyskytují se ve Vámi poskytované péči prvky ergoterapie? /manuální tvorba, hry, nácvik ADL = nácvik hygieny, oblékání, příjem stravy, pouţití toalety, …/ □ Ano □ Ne

9. Na škále od 0 do 5 prosím označte, jakou míru významnosti přikládáte prvkům

ergoterapie

v poskytování

ošetřovatelské

péče

mentálně

retardovaným pacientům. / 0 = bezvýznamné ; 5 = maximálně významné/

0

1

2

3

70

4

5

10. Prosím uveďte, který z níţe uvedených bodů povaţujete u mentálně retardovaného pacienta za nejdůleţitější v souvislosti s jeho úspěšným zapojením do ergoterapeutického procesu. □ Manuální zručnost jedince □ Absence tělesného handicapu □ Individuálně zvolené, smysluplné aktivity 11. Na kterou z níţe uvedených sloţek ergoterapie je na Vašem pracovišti kladen největší důraz? □ Nácvik všedních denních činností – ADL □ Pracovní činnosti a volnočasové aktivity □ Participace pacienta do společnosti – kolektivu 12. Kolik času denně je na Vašem pracovišti věnováno volnočasovým aktivitám? □ Méně neţ 1 hodina denně □ 1 – 2 hodiny denně □ 3 hodiny denně a více 13. Jakou formou jsou na Vašem pracovišti realizovány volnočasové aktivity? □ Skupinová terapie □ Individuální terapie □ Vyuţíváno je individuální i skupinové terapie

14. Na škále od 0 do 5 prosím označte míru vyuţívání (oblíbenosti u pacientů) daných aktivit na Vašem pracovišti. /0 = aktivita nevyuţívaná ; 5 = aktivita maximálně vyuţívaná/

Aktivity podporující kognitivní funkce /slovní kopaná, zapamatování obrázků, vyjmenování dnů v týdnu, …/

0

1

2

3 71

4

5

Aktivity pohybové

0

/hry s míčem, cvičení se šátky, hod na cíl, kuţelky, …/

1

Stolní a zábavné hry

0

2

Aktivity s hudbou a zpěvem

2

0

0

3

4

5

2

3

4

5

/malování, vybarvování, koláţ, vystřihování, …/

1

Aktivity se zvířaty

5

/muzikoterapie aktivizační + receptivní/

1

Výtvarné činnosti

4

/domino, mikádo, pexeso, bingo, karty, …/

1

0

3

2

3

4

5

4

5

/canisterapie, felinoterapie, hypoterapie, …/

1

2

3

15. Domníváte se, ţe prvky ergoterapie zařazené do poskytované ošetřovatelské péče mají vliv na zvyšování kvality ţivota pacientů? □ Ano, zcela jistě □ Ano, do určité míry □ Ne

72

16. Pozorujete u Vašich pacientů po zapojení do ergoterapie zlepšení v oblasti sebepéče? □ Ano □ Ne 17. Máte pocit, ţe ergoterapie u mentálně retardovaných pacientů sniţuje výskyt agresivních projevů v chování? □ Ano □ Ne □ Nevím 18. Domníváte se, ţe volnočasové a terapeutické aktivity pomáhají Vašim pacientům lépe porozumět a komunikovat s okolním světem? □ Ano □ Ne 19. Souhlasíte s tvrzením, ţe účast pacienta ve volnočasových aktivitách přispívá k jeho duševní pohodě? □ Ano □ Ne 20. Prosím označte, ve které z níţe uvedených sloţek pozorujete u svých pacientů nejvýraznější rozvoj díky účasti ve volnočasových aktivitách. □ Sloţka kognitivní □ Sloţka psychosociální □ Sloţka motorická

73

Příloha 2

Ţádost o dotazníkové šetření

74

Příloha 3

Fotografie výrobků mentálně retardovaných pacientek

Obrázek 1 Tvorba pacientek a sester z oddělení 3 PN Havlíčkův Brod

Zdroj: vlastní fotografie autora bakalářské práce

75

Obrázek 2 Tvorba pacientek a sester z oddělení 3 PN Havlíčkův Brod

Zdroj: vlastní fotografie autora bakalářské práce

76

Obrázek 3 Tvorba pacientek a sester oddělení 3 PN Havlíčkův Brod

Zdroj: vlastní fotografie autora bakalářské práce

77

Obrázek 4 Tvorba pacientky z oddělení 3 PN Havlíčkův Brod

Zdroj: vlastní fotografie autora bakalářské práce

78

Obrázek 5 Příklad volnočasových aktivit

Zdroj: vlastní fotografie autora bakalářské práce

79