שבוע טוב Číslo 56/5768
22. listopad ’2007
Výklad k sidře Vajišlach (Geneze 32,4 – 36,46) Při své zpáteční cestě do Kenaanu překročila Jakovova rodina a doprovod potok Jabok, Jakov se však vrátil pro malý džbánek a strávil noc samotný na druhém břehu. Podle midraše byl za to odměněn: B-h mu řekl: Za to, že ses vystavil nebezpečí kvůli nepatrné nádobce, odměním tvé potomky Chasmoneovce také malou nádobkou. Je tím míněna ona pověstná jediná nepoškozená lahvička rituálně čistého oleje, nalezená ve znesvěceném Chrámu po jeho znovudobytí Chasmoneovci, jež rozlita do lamp menory, vydržela hořet celých sedm dní, než byl připraven nový rituálně čistý olej- jeden ze zázraků, jež si připomínáme svátkem Chanuka (letos začíná večer 5.12.). Avšak jak souvisí Jakovova neohroženost se zázrakem , který se stane za dalších 1300 let, odkud se nádobka vzala a proč se teď Jakov pro ni vracel? Podle Jalkut Reuveni když Jakov před více než 30 lety přespal na cestě k Lavanovi v Bet-elu a ráno vztyčil kámen, který měl v noci pod hlavou, našel nádobku s olejem. Vylil olej na vršek vztyčeného kamene, a hle, nádobka se sama opět doplnila. Jakov pochopil, že olej má zvláštní určení. Nyní na zpáteční cestě domů se tedy Jakov nevracel pro nějakou starou nádobu, ale pro tento olej. Jaká je v tom symbolika? Slovo šemen-olej obsahuje tytéž konsonanty jako slovo nešama-duše, a stejně jako duše i olej je něco, co je skryto pod povrchem a teprve úsilím se projeví: olivy nutno vymačkat, abychom z nich dostali olej, a i tělo nutno „mačkat“ plněním micvot, aby se projevilo světlo duše. Jakov se neustále pohyboval na hraněaby získal prvorozenství a potom požehnání, aby přežil dobu u Lavana a střetnutí s Esavem, riskoval život pro zázračný olej- všechno, aby naplnil B-ží plán. Bez stěžování dělal, co bylo v jeho silách; v tom je souvislost s příběhem Chanuky, neboť i Chasmoneovci dali přednost duchovní svobodě před fyzickým bezpečím, když se rychle vrátili do Chrámu, aby tu znovu zapálili menoru, třebaže jejich vojenské vítězství nebylo ještě úplné. V noci pak Jakov zápasil s „neznámým“, podle midraše s Esavovým andělem, jenž představoval duchovní sílu Esava; nebyl to tedy fyzický zápas, ale duchovní.
Od počátku se oba bratři od sebe lišili: Esav se stal obratným lovcem, „mužem pole“, dobývajícím materiální svět, získávající bohatství. Jakov „přebýval ve stanech“ a zabýval se duchovními věcmi. Získal prvorozenství, tj. právo sloužit B-hu, i požehnání a Jicchak uznal, že mu náleží právem, když mu požehnal znovu s plným vědomím. Nyní skončil Jakovův exil a on se vrací do země Kenaan, slíbené jeho předkům a jemu- jen Jakov je otcem židovského národa, což Esav neuznává. Jakov se důkladně chystá na střet s Esavem: posílá Esavovi dary, aby otupil jeho nenávist, modlí se o B-ží ochranu a dělá praktická opatření ke střetnutí ve svém táboře. Skutečný zápas však není fyzický, ale duchovní. Co je duchovní silou fyzického? Kli Jakar říká, že je to síla, jež se pokouší učinit nás slepými k duchovním věcem. Za ideálního stavu má fyzické sloužit duchovnímu; mnoho lidí se domnívá, že to znamená askezi. Ale v judaismu není duchovním člověkem ten, kdo se odloučí od ostatních lidí a rozjímá sedě na vrcholku hory. V židovství je duchovním člověkem ten, kdo uchopí fyzické a povznese je- duchovní člověk nejen studuje Tóru, ale také podporuje chudé a přispívá na toraické vzdělávání; má dům proto, aby do něj zval hosty, auto proto, aby svezl pocestné, nové boty proto, aby navštěvoval nemocné. Jicchak řekl Esavovi: „Budeš živ svým mečem a sloužit svému bratru, a jen když převládneš, setřeseš jho ze své šíje“. Esav musí sloužit Jakovovi tak dlouho, dokud si Jakov zaslouží své požehnání. Raši říká, jak může Esav „převládnout“- když Jakov poklesne a opomene sloužit B-hu. Stojí za povšimnutí, že při Lavanově pronásledování se Jakov nijak nechystal na střet s Lavanem, jako se připravoval před setkáním s Esavem, ačkoli Lavan určitě nebyl méně zlý než Esav. Avšak B-ží ochrana před Lavanem nezávisela na Jakovově duchovní úrovni: Jakov přežil bez úhony 20 let s Lavanem díky B-žímu slibu, že Jakova ochrání. Ve střetu s Esavem – jak si Jakov uvědomoval- však jej B-h ochrání, jen když bude na takové duchovní úrovni, aby byl hoden požehnání. V traktátu Šabat se říká, že Římané (potomci EsavaEdomu) byli v Erec jisrael přítomni 186 let před zničením 2.Chrámu. To znamená, že B-ží ochrana před potomky Esava byla již 186 let před faktickým
1
zničením Chrámu narušena, protože národ duchovně upadl a stal se tedy vůči Esavovi zranitelnějším. V traktátu Joma se říká, že 2.Chrám byl zničen kvůli bezdůvodné nenávisti mezi Židy. Esav nenáviděl Jakova za to, že mu vzal požehnání, i když neměl k nenávisti důvod, neboť sám Jakovovi své prvorozenství prodal. Bezdůvodná nenávist je tedy ta, jež se podobá Esavově nenávisti, a jestliže Žid napodobí Esava tím, že bude bez důvodu nenávidět svého bližního Žida, ztrácí své zvláštní pouto s B-hem, nezasluhuje B-ží ochranu. Když Jakov úspěšně zvládl setkání s Esavem, zamířil s celou rodinou a doprovodem k Šchemu, kde došlo k tragédii Díny, jež krutě dopadla na rodinu. Jakov vítězně zápasil s andělem a brzy nato je ponížen Šchemem. Vzdor tomu si zachovává pokoj, dokonce přijme Šchema s Chamorem. Ne tak jeho synové Šimon a Levi, kteří odplatili krvavě celému městu. Později Jakov kárá syny za jejich chování, proklíná jejich hněv (nikoli je, ale jejich zuřivost) a říká, že jednali jako Esav, a ne jako synové Jakova. Šimon a Levi pochybili a oslabili
sebe i rodinu, když se neporadili s Jakovem, jenž by je ve své moudrosti poučil, co dělat. Jakov kárá jejich nezralost. Avšak přesto prokázali oba výjimečnou oddanost rodině a odvahu při obraně její cti, byť i špatným způsobem. Později, když Jakov před smrtí udílí požehnání svým synům, žehná Šimonu a Levimu tak, aby nasměroval jejich zanícení a odvahu na konstruktivní cestu, takže budou nepostradatelní pro přežití národa. Na konci paraši zjevuje se Jakovovi B-h a dává mu jméno Jisrael- jméno, jímž ho nazval už anděl, s nímž Jakov svedl vítězný zápas. Sforno ve svém komentáři uvádí, že anděl nemohl Jakova porazit, neboť Jakov ani na okamžik nepřestal být myšlenkami u B-ha, dosáhl duchovního rozměru, který se stal trvalou součástí duchovního ustrojení židovského národa. Židovský národ je zván bnej jisrael- děti Izraele. Jakov se stal jedinečným, duchovním člověkem, jenž odráží Jedinost B-ží. Z Jakovova zápasu se učíme- vzdor své spiritualitě byl vystaven nejtěžší zkoušce svého života; a bez ohledu na to, jaké duchovní úrovně jsme my dosáhli, nesmíme se s ní spokojit a vždy musíme být připraveni čelit novým zkouškám.
Poznámky k aktuální sidře Když Jakov dostal od Jicchaka otcovské požehnání, byl poslán pryč z domu, aby se uchránil před pomstou Esava. Po 36 letech- 14 let na akademii Šema a Evera, 20 let u Labana a 2 roky na cestě- se Jakov blížil s rodinou a doprovodem opět k domovské zemi a Esav vytáhl proti němu s vojskem, jeho nenávist se tedy léty nezmenšila. Zohar- Jakov se nemohl střetu vyhnout, neboť přímá cesta do rodičovského domu na jihu země vedla přes Esavovo území v Edomu. Podle midraše však Jakov zvolil okliku, aby se Edomu vyhnul. B-h vyslal anděla na záchranu svého služebníka z rukou silnějšího nepřítele. Tóra také ukazuje, že Jakov nespoléhal na svou spravedlivost a případný zázrak, ale snažil se zajistit si bezpečnost praktickými opatřeními. Moudří v tom vidí návod, jak by se měli Židé chovat v exilu a jak jednat v zápase s potomky Esava: modlitba, dary (= smíření), příprava na bitvu. Podle midraše Berešit Raba 78:15 studovali rabíni v talmudické době tuto část Tóry vždy, když museli jednat s Římany a čelit despotickým výnosům; a když to jednou rb.Šimon ben Jochaj neudělal, utrpěl skličující nezdar. Jistě si pamatoval vyprávění, ale muži jeho úrovně hledají při studiu radu v konkrétní situaci a uvidí tak poselství či náznaky, jež při běžném čtení uniknou. Podle midraše udělal Jakov chybu, když prokázal Esavovi úctu, předznamenalo to budoucí tragédii: během války mezi dvěma Chasmoneovci v období
2.Chrámu pozval ten, který prohrával, na pomoc Římany a ti se až příliš ochotně chopili příležitostizískali záchytný bod, který postupně rozšiřovali, až měli celou zemi pod kontrolou a nakonec zničili Chrám a vyhnali obyvatele. „malachim - andělé“ Raši- B-h vyslal anděly k zastrašení Esava. Z toho se učíme, že spravedliví lidé stojí výš než andělé, neboť když Jakov potřeboval posly, měl právo přivolat anděly k vykonání své prosby. Andělé jsou stvořeni s určitým stupněm svatosti a zůstávají stále stejní, kdežto lidé dosahují své duchovní výše vlastním úsilím a mohou stále růst. Podle jiného názoru v midraši byli Jakovovi poslové lidé- slovo malachim lze číst „andělé“ i „poslové“. „arca seir - do země Seír“ Tj. hornatá oblast na jih od Mrtvého moře směrem k Akabskému zálivu. „vajcav otam lemor - přikázal jim…“ Or HaChajim- Poslové měli předat ústní zprávu, oslovující Esava jako „mého pána“ a nazývající Jakova „tvým otrokem“, aby Esav pochopil, že Jakov ho má v opravdové úctě. „im lavan garti - pobýval jsem u Labana“ Sloveso garti, příbuzné s „ger- cizí usedlík“, Jakov tedy vlastně říká Esavovi „ nestal jsem se knížetem a nezískal jsem postavení, zůstal jsem cizincem a ty mne nemusíš nenávidět za to, že jsem dostal požehnání od otce, protože se očividně nevyplnilo“.
2
Raši- Podle midraše numerická hodnota slova garti = 613 a Jakov tak naznačuje Esavovi „i když jsem pobýval u Lavana, zachovával jsem 613 micvot a nepřiučil jsem se od něho špatnosti“. „banu el-achicha el-esav - Přišli jsme k tvému bratru…“ Raši- Tj. „přišli jsme k osobě, kterou ty považuješ za svého bratra, ale která se k tobě chová jako zlý Esav a stále tě nenávidí“. Modlitba, dary, bitva Jakov se na střetnutí s Esavem připravil trojím způsobem: oddal se modlitbou do B-ží slitovnosti, poslal štědré dary, aby utišil Esavův hněv a přichystal svůj tábor k boji na život a na smrt. Zdá se to být neslučitelné- boj a smířlivost a naprostá víra v B-ha- ale i když Jakov měl naprostou víru v B-ha, nezanedbal své lidské možnosti ke zvládnutí krizové situace a přichystal se na možný útok, jakoby neměl k obraně nic než sílu svých paží. Učíme se z toho, že i v našem současném exilu musí Izrael vždy rozpoznat různé protichůdné aspekty konkrétní situace a jednat podle toho. Strach Jakova Raši- Na první pohled se to zdá být nedostatek víry v B-ží ochranu, ale spravedlivý si nikdy není jist sám sebou- Jakov se bál, že možná zatím zhřešil a ztratil tím právo na B-ží ochranu; spravedliví lidé dobře vědí, jak snadno lze upadnout. Podle Moudrých Jakova polekal už samotný fakt, že se bojí, což naznačuje nedostatečnou víru v Bha. Podle jiných názorů považoval za hřích své přiblížení k Esavovi nebo svou dohodu s Lavanem či 20 let, kdy zanedbal povinné projevování úcty k rodičům. Zohar- B-h vzbudil strach v Jakovovi, aby ho přinutil modlit se, protože B-h touží po modlitbách spravedlivých. Rambam, Jesodej HaTora 10:4- B-h nikdy neodvolá svůj slib prokazovat dobro, proč se tedy Jakov bál? Protože to platí pro veřejný slib, ne pro soukromý slib daný jednotlivci, tam to závisí na dalším chování jednotlivce. Příprava k bitvě Jakov rozdělil své lidi tak, aby v každém táboře byla část jeho mužů, dobytka a služek, ale své děti s jejich matkami nechal pohromadě vzadu. „vajira…vajece - vyděšen…stísněn“ Ramban- V doslovném významu byl vyděšen z blížícího se Esavova vojska a možného útoku. Raši- Byl vyděšen, že bude možná zabit a stísněn, že možná bude muset zabít. „vehaja hamachane hanišar liflejta - zbylý tábor přežije“ Ramban- Jakovova strategie předznamenává budoucnost: různé země budou vydávat zákony o pronásledování či vyhlazení Židů, ale národ vždy přežije, protože v jiných zemích se s nimi bude zacházet lépe.
Modlitba Jakov ví, že bez B-ží pomoci jsou všechny lidské plány a snahy marné. „katonti - nejsem hoden“ Raši- „zmenšil jsem se“, tj. mé zásluhy se zmenšily dobrotou, kterou mně prokazuješ a proto se bojím, že jsem možná poskvrněn hříchem a nezasloužím si vyváznout z rukou Esava. Rb.David Feinstein- Proč se bál? I dobří lidé mohou být souzeni a potrestáni, že nevyužili plně svého potenciálu. Dary Jakov poslal Esavovi štědré dary, aby projevil dobrou vůli a vyjádřil svou poddanost , v naději, že tím utiší jeho hněv. Podle komentátorů strávil Jakov noc předtím v táboře a doufal, že bude mít prorocké vidění, ale žádné nepřišlo. Radak- Tím b-h naznačil Jakovovi, že ani ti nejspravedlivější nemohou spoléhat na zázračný B-ží zásah, ale mají být obezřetní a zapojit svůj rozum. „min haba vejado - z toho, co vyzískal“ Alshich- Jakov vybral své dary z dobytka, který nabyl v letech své služby. Největší cenu má dar, který člověk získá vlastním úsilím a prací. Ibn Ezra, Raši- Jako zkušený pastýř poslal dost samců, aby dostačovali počtu samic. „eder eder levado - každé stádečko zvlášť“ Aby si Esav povšiml správného poměru samců a samic, Raši- aby chamtivý Esav viděl, jak zvířata přicházejí od obzoru a dar se zdál větší a více zapůsobil. „lemi-ata… - čí jsi…kam jdeš“ Homileticky- otázka má dvě kategorie: 1/ Čí jsi- tj. komu jsi věrný; kam jdeš- tj. jaký je tvůj cíl v životě 2/ čí je to, co je před tebou- tj. jsi svolný dát svůj majetek ve prospěch společnosti? Židé platí dávky a snaží se zvýšit blahobyt zemí, v nichž žijí, jsou loajální občané těchto zemí- ale přitom všem mají na mysli, že jsou služebníci B-ží. „ki-amar achapra fanav - protože řekl, chci ho usmířit“ Raši, Rašbam, Ibn Ezra- Tento verš nepatří k pokynům, jež Jakov dal poslům, je to vysvětlení, proč posílá dary. Řekl= řekl sobě. Ramban- Verš patří k pokynům pro posly, měli říci Esavovi, že Jakov mu posílá dary na usmířenou. Zápas s andělem Raši- Podle Moudrých je to strážní anděl Esava. Každý národ má v nebesích svého anděla, který provází jeho osudy na zemi a jedná jako „prostředník“ mezi národem a B-hem. Jen dva národy jsou výjimkouIzrael a Esav. Izrael nepotřebuje žádného prostředníka, je vlastním B-žím národem a Jakov, jehož obraz je vyryt na B-žím trůnu slávy, symbolizuje nejvyšší duchovní schopnost člověka. Strážní anděl Esava se liší od ostatních- tak jako Esav ztělesňuje zlo, tak i jeho anděl je hlavní duchovní silou zla.
3
Bava Batra 16a- „Satan sestupuje a svádí člověka (k hříchu), a potom vystoupí k B-hu, aby obžaloval člověka z hříšnosti a dostal dovolení vzít mu život….Satan, jecer hara (zlý sklon) a anděl smrti jsou jedno a totéž.“ Esavův anděl musel napadnout Jakova, jenž jako poslední z praotců je symbolem lidského zápasu o sebepozvednutí- satan existuje proto, aby toto úsilí mařil, zápas Jakova s „neznámým“ je tedy věčný zápas mezi dobrem a zlem, mezi lidskou snahou o dokonalost a satanovým posláním duchovně člověka ničit. Chafec Chajim- „Zlému sklonu nevadí, i kdyby se Žid postil, modlil a dával milodary od rána do večera- hlavně když nestuduje Tóru!“ Avraham představuje laskavost, Jicchak službulaskavost a služba jsou dva sloupy, na nichž stojí svět, ale třetí sloup- Tóra- je hlavní k úspěšnému vykonání poslání Izraele. Jakov představuje Tóru, bez níž Izrael neuspěje, proto Satan nezápasil s Avrahamem ani s Jicchakem, ale pouze s Jakovem. Židovské dějiny to potvrzují: v zemích, kde Židé vynakládali velké prostředky na synagogy a dobročinnost, ale ne na instituce toraického vzdělávání, asimilovali a téměř vymizeli. Pouze tam, kde zůstali věrní odkazu Jakova, zůstávají silní. „vajivater jakov levado - Jakov byl sám“ Raši cituje Chulin 91a- Jakov zapomněl několik malých džbánků- pachim ketanim a vrátil se pro ně. Z toho, že se vrátil pro džbánky, odvozují Moudří, že „spravedlivým jsou jejich peníze cennější než jejich těla“= úzkostlivě se vyhýbají i jen stínu nepoctivosti a ježto každý troník získali poctivým přičiněním, váží si vydělaných peněz. Tím se nemíní, že by člověk měl nasadit život pro peníze, Moudří chtějí zdůraznit, že Jakov se vrátil pro obyčejné věci, protože poctivě nabytý majetek má pro spravedlivého duchovní hodnotu: Jakovovým posláním bylo vnášet svatost i do těch nejvšednějších věcí, a když se vrátil pro bezcenné džbánky, upřímností svého zanícení z nich učinil nositele svatosti. Talmud k tomu říká, že soudce má být stejně svědomitý, ať rozhoduje o vlastnictví troníku, nebo statisíců. „vajeavek iš imo - zápasil s ním“ Sforno- B-h vyslal anděla, aby urovnal cestu pro konečnou spásu potomstva Jakovova; tak jako byl Jakov poraněn, ale zvítězil v zápase, tak národ bude trpět, ale vždy se zvedne k větším vítězstvím a ke spáse. „ad alot hašachar - do rozbřesku“ Lekach Tov- Anděl zla bude s Jakovovým potomstvem zápasit po celé dějiny, až do rozbřesku spásy. „lo jachol lo - nemohl ho přemoci“ Sforno- Nemohl ho přemoci proto, že Jakov se pevně v mysli přimkl k B-hu, ale pak mu anděl
pověděl o hříších budoucích vůdců Izraele a když Jakov v úzkosti na okamžik přestal myslet na B-ha, anděl využil okamžiku a poranil ho. Podle midraše symbolizuje andělova rána ochabnutí těch, kdo finančně podporují toraické vzdělávání a naznačuje i pronásledování Jakovových potomků. Příkladem mohou být zvěrstva Římanů, páchaná na doro šel šmad- pokolení náboženské persekuce (dvě generace po zničení 2. Chrámu). Ramban- Pozdější generace budou trpět ještě více, ale národ vždy znovu povstane bez úhony. „šalcheni - pusť mě“ Raši- Anděl požádal, aby ho Jakov pustil, protože se musel vrátit k B-hu, aby Mu zpíval chvály s nebeským sborem; Jakov však žádal, aby mu nejdřív požehnal: požehnání od Esavova strážního anděla potvrzovalo, že Jakov měl právo na Esavovo požehnání. Anděl mu oznámil, že už nemá mít jméno Jakov, od ekev-pata, lest. Místo toho dostane jméno Izrael, od sarut- vítězství, převaha; jako uznání, že zvítězil v otevřeném boji o to, kdo si z obou bratrů více zasloužil požehnání. Anděl nepřejmenoval Jakova o své vůli, sdělil mu to, co mu B-h sám později oznámí. „šmecha - tvé jméno“ Anděl existuje jen k vykonání B-ží vůle a má „jméno“ vyjadřující jeho úkol. Jakov chtěl znát jeho jméno, aby z něj pochopil andělovo poslání, ale anděl řekl, že nemá stálé jméno, jména andělů se mění podle jejich pověření. „peniel“ Ve verši 32 je psáno Penuel, v obou případech je význam stejný: tvář B-ha. Rb.Munk- Pro Jakova mělo jméno konotaci „penajel= má tvář (je obrácena k B-hu)“. Pro budoucí generace je to imperativ „penu-el= obrať se k B-hu“. Zákaz jezení šlachy stehna Tóra zakazuje jíst vnitřní šlachu (nervus sciaticus), jež se odděluje ze spodní části páteře a běží po vnitřní straně stehna zvířecí nohy. Vnější šlacha (běžný povrchní nerv), která běží po vnější straně stehna, je zakázána rabínským nařízením (Chulin 91a). I nejmenší raménka těchto nervů musí být odstraněna , a také tuk, pokrývající sciatický nerv, stejně jako šest nervů, jež se podobají strunám a určité vény. Podrobné halachot k tomuto zákazu jsou v ŠA, Jore Dea, odst. 65. „vajachac - rozdělil“ Radak- Jakov nechal děti u jejich matek, protože mateřská láska dokáže jít do krajnosti pro záchranu svého dítěte. Sám Jakov si stoupl před ně, aby při možném výpadu mohl zachytit hlavní nápor a rodina stačila utéci. „vajchabkehu - objal ho“ Raši podle midraše- Jakov sedmkrát padl na tvář, to vzbudilo Esavův soucit. „vajišakehu - a políbil“ Raši- Ve svitku Tóry jsou nad každým písmenem tohoto slova tečky, upozorňující na skryté významy. Moudří se v tom neshodují: podle některých byly Esavovy polibky neupřímné, Šimon bar Jochaj však
4
říká, že i když Esav Jakova nenáviděl, v té chvíli ho přemohl soucit a políbil bratra z upřímnosti srdce. „vajivku - zaplakali“ Rb.Hirsch- Člověk nepláče, není-li upřímně dojat, Esavovy slzy dokazují, že to nebyl jen sobecký násilnický lovec, ale také potomek Avrahama, schopný odložit meč a poddat se citu. „josef verachel“ Raši- Ostatní matky stály před svými syny, avšak Josef stál před Rachel, aby ji zakrýval před chlípným pohledem Esava. „jehi lecha ašer lach - nech si, co máš“ Sforno- Esav říká, že není nutno vzdávat mu poctu, Raši- v hlubším smyslu tím uznává Jakovovo právo na požehnání. „ješ-li chol - mám všechno“ Tj. všechno, co potřebuji. Pro spravedlivé je typické, že jsou spokojení s tím, co mají; chápou, že nezáleží na tom, jak mnoho či málo skutečně mají, ale že to, co mají, je vše, co potřebují. Oproti tomu špatní lidé jako Esav říkají „ješ-li rav- mám dost“, tj. zdůrazňují hojnost svého majetku a naznačují, že kdyby chtěli, měli by ještě více. Podle midraše Esav neměl v úmyslu odmítnout Jakovovy dary a zdráhal se jen naoko, ze zdvořilosti. Raši- Esav trval na tom, že Jakova doprovodí. Jakov však chtěl setkání ukončit co nejdříve, nedalo se čekat, že nynější Esavovo přátelství potrvá věčně; chtěl ale Esavovu nabídku odmítnout tak, aby ho neurazil, proto mluví o „útlých“ dětech a úhynu dobytka. Ibn Ezra- nejstaršímu Reuvenovi je něco málo přes 12 let Jakov nemluví o možné smrti dětí, protože podle Moudrých „smlouva se dělá ústy“ (Moed katan 18a), tj. i neúmyslná letmá zmínka něčeho negativního může předpovědět budoucí událostčasto se splní, jakoby to bylo proroctví. „seira - do Seíru“ Jakov neměl v úmyslu jít až do Seíru, chtěl, aby si Esav myslel, že tam jde, pro případ, že by ho chtěl později napadnout. Raši- Jakov nikdy neřekl výslovnou lež, měl tam skutečně v jistém ohledu namířeno: Moudří vysvětlují, že je to narážka na konec dní, kdy- jak říká prorok Obadja –Abdijáš 1:21- přijdou Jakovovi potomci k hoře Seír, kde bude soud s potomky Esava. „sukot“ Proč Jakov pojmenoval místo podle přístřešků pro zvířata, a ne podle příbytku pro lidi? Or HaChajim- Toto je asi první případ, kdy se někdo snaží ochránit zvířata před sluncem i chladem; před Jakovem se pastýři starali jen o píci a vodu pro zvířata. Jakov projevil soucit k živým tvorům, místo je pojmenováno po jeho dobrém skutku. Šchem
Jakov se vrací do Kenaanu po 22 letech, v bezpečí se cítí až v Šchemu; věděl, že zde ho Esav nenapadne, protože nablízku byl Jicchak, jehož měli obyvatelé v úctě a proto by chránili Jakova; anebo by ho chránila sama země. Ramban- V Sukot se Jakov necítil tak bezpečně, podle midraše celou dobu posílal Esavovi dary na usmíření. „šalem - nedotčený“ Raši se Šabat 33b- Doslovně: úplný, dokonalý, nenarušený. Tóra tím říká, že přišel nedotčen fyzicky (zotavil se z andělova zranění), finančně (nic mu nechybělo, i když dal Esavovi bohaté dary, neboť podle midraše mu to B-h hojně nahradil) a nedotčen ve znalostech- nic nezapomněl během pobytu u Labana. „vajiken - koupil“ Ramban- Jakov chtěl koupí získat nezpochybnitelné právo k zemi. Midraš říká, že tento pozemek se stal místem Josefova pohřbení. Je to jedno ze tří míst, jež Tóra dosvědčuje jako vlastnictví Izraele, neboť-jak říká náš verš- Jakov pozemek koupil nenapadnutelným způsobem. Další dvě místa jsou jeskyně Machpela, kterou koupil Avraham (Gn, kpt. 23) a pozemek pro Chrám , koupený Davidem (2 S, kpt. 24). „mizbeach“ Raši- Jakov Pojmenoval oltář „Bh, B-h Izraele“, tj. „On je B-h, Svatý, budiž požehnán osoby (.Jakova), jejíž jméno je Izrael“. Alshich- Postavením oltáře a jeho pojmenováním splnil Jakov slib, který dal při svém odchodu ze země před 22 lety. Ramban- Židé vždy chápou B-ha jako původce své záchrany a vítězství, proto v Písmu nacházíme taková jména jako Curiel- B-je má skála, Curišadaj- Šadaj je má skála, Emanuel- B-h je s námi. Také známá jména andělů obsahují jméno B-ží: Gabriel- B-ží je moc, Michael- Kdo je jako B-h. „bat lea - dcera Lei“ Tj. Dína. Raši- Tóra říká, že „vyšla“- vzdor příkazu cudnosti, jak se slušelo na Jakovovu dceru. Proto je nazvána „dcerou Lei“, která také „vyšla“ (30:16)- důkaz přísloví „jaká matka, taková Katka“. I když podle Moudrých byla z domu vylákána, neměla tak lehkomyslně vycházet. Or HaChajim- Dína je také nazvána „dcerou Jakova“, protože podle midraše i význam Jakovovy rodiny- vedle pověstí o její kráse- přiměl Šchema k jeho činu. „hechivi“ Byl Chivejec? Byl Emorejec, jak říká v.48:22. „Chivi- had“ je aramejský výraz, označuje Šchemovo proradné chování. „nesi - kníže“ Ramban- I přes jeho postavení odolala Dína jeho svádění; a kvůli jeho postavení jí nikdo nepřišel na pomoc, když křičela. Dína se nevrátila domů a Jakov zjistil, že je zadržována u Šchema; kdyby ji Šchem neznásilnil,
5
Jakov by udělal vše pro její záchranu, ale ježto nejhorší se už stalo, vyčkal návratu synů. „uvnej jakov bau - Jakovovi synové přišli“ Rašbam, Malbim- Přišli v tutéž dobu jako Chamor se Šchemem, takže se nemohli poradit s otcem. Haamek davar- Chamor a Šchem učinili Jakovovi takovou nabídku, aby dosáhli souhlasu se sňatkem a se spřízněním obou rodin. Lest Haamek Davar- Synové odpověděli Šchemovi „lstivě“, tj. neměli v úmyslu přijmout jeho návrh. Midraš- Tóra ospravedlňuje jejich lest tím, že to udělali jen proto, že zneuctil jejich sestru- nemohli se tvářit příjemně ke zločinu, který násilník nyní chtěl přikrýt svatbou. Radak- Jakov, ztělesnění pravdomluvnosti, k tomu mlčel. Jakov však musel pochopit, co jeho synové zamýšlejí a mlčením to schvaloval, proč se tedy tolik zlobil na ně za to, co pak udělali a proč omezil hněv jen na Šimona a Leviho? Ramban- Původně měli bratři v úmyslu dát takový návrh, s nímž Šchemité nebudou souhlasit a budou muset Dínu propustit; domnívali se, že Šchemité odmítnou dát se obřezat, a kdyby se nechali, unést Dínu, až budou Šchemité slabí po obřízce. Šimon a Levi jednali neúmyslně, v citovém pohnutí a bez vědomí Jakova. „lo nuchal laasot hadavar haze - to nemůžeme udělat“ Akeda Jicchak- Tj. je pod důstojnost bratrů mluvit o penězích dřív, než bude provedena obřízka. Ibn Ezra- Sňatek s neobřezaným mužem by navždy zneuctil rodinu, Raši- kdyby je chtěl někdo urazit, stačilo by pak říci jen „ jste potomci neobřezaného“. „vejašavnu… vehajinu leam echad - usadíme se.. staneme se..“ Toto bylo příčinou Jakovova hněvu. I když Šchem a jeho lidé byli špatní a zasloužili smrt, Jakov nesouhlasil s porušením slova: jeho synové neměli právo porušit dané slovo. „beejnej chamor“ Chamor i jeho syn Šchem byli zaslepeni žádostivostí- Šchem po Díně, Chamor po prospěchu, jenž kynul ze spříznění s rodinou Jakova. „vehu nichbad - byl nejváženější“ Sforno- Šchem jako kníže se mohl obřezat až naposled, ale jat touhou po Díně obřezal se jako první- ještě dřív, než s tím souhlasili mužové města. Chamor a Šchem shromáždili svůj lid u městské brány, na místě, kde scházel soud a starší města. Chamor přednesl návrh velmi takticky, zdůraznil, že ze spříznění s Jakovovou rodinou bude profitovat celé město- o vlastním zisku se nezmiňoval. „halo lanu hem - což nebudou naše?“
Aby je Chamor přiměl k souhlasu, slíbil jim, že postupně pohltí majetek Jakovovy rodiny- mluvil zcela opačně, než jak mluvil k Jakovovi. Je to vždy totéž: Žid přijde do cizí země, tvrdě pracuje a shromáždí majetek, který pak připadne domácím obyvatelům. „kol-jocej - všichni, kdo vyšli“ Chizkuni- Všichni chtěli utéci před nařízením obřízky, ale žádný muž nesměl odejít z města, dokud nebyl obřezán. Zničení Šchemu Jak výše řečeno, bratři hodlali osvobodit Dínu, dokud budou Šchemité slabí po obřízce. Šimon a Levi jednali o své vůli, když usmrtili všechny muže města. Jakým právem to udělali, jak to lze zdůvodnit? Rambam, Hilchot Melachim, kpt. 9- Sedm noachických zákonů je závazných pro všechny lidské bytosti, za jejich porušení je smrt. Jedním ze zákonů je zákaz krádeže, tj. únosu. Šchem odvedl Dínu proti její vůli a porušil zákaz. Obyvatelé města nechali Šchema, aby tak jednal a nesplnili svou povinnost prosadit zákaz, proto i oni zaslouží smrt, Šimon a Levi tedy pouze uplatnili zákon, který Šchemité zanedbali. Ramban- Šimon a Levi měli právo je usmrtit, neboť všichni ve městě byli špatní a porušovali noachické zákony opakovaně i sami, bez ohledu na čin Šchema. Gur Arje- Skutek obou bratrů nesouvisí s noachickými zákony. Národ, který se stane obětí agrese, má právo oplatit agresorům; v tomto případě spáchal Šchem bezpráví proti Izraeli a Šimon s Levim měli právo mu to oplatit. „vejom hašliši - třetího dne“ Ibn Ezra- Třetí den po obřízce to nejvíc bolí. Chizkuni- Jiný výklad: čekali do třetího dne, protože tak dlouho trvalo, než byli všichni mužové obřezáni. „V bolestech“ nemusí znamenat fyzickou bolest, ale zármutek a lítost nad obřízkou. „bnej-jakov …achej dína“ Raši z midraše- Jakovovi synové jednali špatně , aniž se poradili s Jakovem; na druhé straně však jediní oni dva, Šimon a Levi, se projevili jako Dínini bratři, když kvůli ní nasadili své životy. „iš charbo - každý (muž) vzal meč“ Podle midraše bylo Levimu v té době 13 let; kdykoli Tóra použije slova iš-muž, míní osobu mužského pohlaví, starou nejméně 13 let. „vejavozu hair - město vyloupili“ Verš neříká jasně, zda všichni loupili, nebo jen Šimon a Levi. Or HaChajim- Celé město bylo zodpovědné za to, co se stalo Díně, všichni tedy byli povinni dát rodině náhradu za potupení. Cesta do Betelu Před 22 lety slíbil Jakov, že postaví oltář v Betelu, nyní mu B-h přikázal, aby slib splnil. Raši, Radak- Svedení Díny bylo trestem za to, že Jakov otálel se splněním slibu. Moudří vysvětlují, že Dína netrpěla za Jakovovo opomenutí- lidé jsou odpovědní jen za vlastní hříchy. Ale spravedlivý je vždy pod B-ží ochranou, B-h varoval i Lavana, aby nezasahoval do Jakovových věcí (31:24) jinak by
6
Lavan obtěžoval Jakova, jak si to plánoval. V případě Díny však Jakov opomenul splnit slib, který dal a tím ztratil B-ží ochranu. Když však Jakov šel do Betelu a postavil slíbený oltář, B-h vložil strach do srdce Kenaanců, takže Jakov už nebyl v nebezpečí, že ho napadnou. „vešev-šam - usaď se tam“ Ramban- B-h chtěl dát Jakovovi čas na odstranění model Šchemitů a na očistu těch, kdo se v Šchemu poskvrnili od mrtvých, pak teprve mohl Jakov postavit oltář. Možná také měl Jakov být v betelu před vztyčením oltáře proto, aby soustředil svou mysl na službu B-hu. „hasiru et-elohej hanechar - zbavte se cizích bohů“ Místo, kde se B-h zjevil praotci, má pro Jakovovu rodinu stejný význam jako shromáždění u hory Sinaj pro jeho potomky. „veeese šam mizbeach - udělám tam oltář“ Ramban- Celá rodina šla do Betelu, ale jen samotný Jakov postavil oltář, neboť jen on byl v exilu a byl zachráněn B-žími zázraky- jen ten, kdo jedl, říká požehnání po jídle, nikoli ten, kdo je u stolu, ale nejedl. „chitat elohim - děs B-ží“ Ramban- Povrchní pozorovatel by možná usoudil, že B-h nehrál roli, že Kenaanci nenapadli Jakovovu rodinu proto, že představovala početnou vojenskou moc, anebo proto, že neměli v oblibě Šchemity a nijak se proto nehrnuli do pomsty. Tóra však říká, že to byl skrytý zázrak, protože Kenaance odradil strach z B-ha, ne strach z vojenské síly. Smrt Rivky a Dvory (Debory) Raši, Ramban- Podle midrašické tradice je verš 8, zmiňující jen smrt Dvory, narážkou na smrt Rivky. Jméno místa, Bakut=pláč lze číst i jako množné číslo- bakot, tj pláč pro Rivku i pláč pro Dvoru. Raši z Tanchumy- Tóra výslovně nezmiňuje Rivčinu smrt, protože ti, kdo se o ni starali, rozhodli pohřbít ji tajně v noci. Kdyby totiž měla pohřeb, jaký by si zasloužila, přišel by Esav a lidé by o ní mluvili neuctivě jako o matce zlého syna. Ramban- Její smrt byla držena v tajnosti kvůli celkové situaci: Jicchak byl slepý a nemohl vyjít z domu, aby ji náležitě uctil, Jakov nebyl přítomen a Esav by nepřišel, ježto ji nenáviděl za to, že zajistila požehnání Jakovovi. Pohřbili ji chetejští sousedé. Proč byla Dvora s Jakovem? To bylo předmětem diskuse mezi Rašim a Rambanem. Raši- Rb.moše HaDaršan říká, že Dvora byla chůva, kterou daroval Lavan Rivce, když odcházela provdat se za Jicchaka. Rivka- nevědouc, že Jakov je na cestě domů- poslala Dvoru do Charanu se vzkazem, že nyní se Jakov konečně může bezpečně vrátit. Stará chůva však cestou zemřela. Ramban- Není pravděpodobné, že by Rivka poslala na obtížnou cestu starou osobu. Dvora se po
Rivčině svatbě vrátila do Charanu, ale když Jakov odešel od Lavana, vzal ji s sebou. Z úcty k Rivce chtěl se postarat o její starou chůvu. „od-znovu“ Sforno- B-h se Jakovovi zjevil podruhé po skončení smutku, protože B-ží přítomnost není tam, kde je smutek. „šimcha jakov“ Ramban, Sforno- I když B-h dal Jakovovi jméno Izrael, řekl mu, že bude dál nazýván Jakovem. Rb.Bachja- Od této chvíle se jména Jakov užívá ve věcech světských a tělesných, jména Izrael ve věcech duchovních. Avraham i Jakov dostali nové jméno, je však zásadní rozdíl mezi nimi: Talmud uvádí, že kdo mluví o Avrahamovi jako o Avramovi, porušuje zákaz (Berachot 13a), kdežto Jakov je nazýván oběma jmény. Rb.David Feinstein- Náš verš říká „tvé jméno je Jakov“, jasný náznak, že toto jméno mu zůstává vedle nového jména Izrael. U Avrahama žádný takový náznak není. Or Ha Chajim- Každé jméno v Tóře představuje duši, kterou B-h vložil do toho člověka. Jméno Jakov tedy představuje jeho duši, jméno Izrael představuje pozvednutí jeho duše. Oba projevy duchovnosti jsou u Jakova/ Izraele přítomné, proto je nazýván oběma jmény. U Avrahama transformovalo původní jméno Avram do nového jména- je v něm obsaženo. Kdyby se tedy užilo jména Avram, popřelo by se tím pozvednutí jeho duše. „ani el šadaj“ Raši- Jméno „el“ označuje B-ží vlastnost milosrdenství, „šadaj“ je od slova „daj“-dostatečnost, jméno tedy znamená „ten, kdo je dostatečný“- tj. má dostatečnou sílu žehnat a rozhodovat, kolik požehnání kdo zasluhuje či potřebuje, a naopak kolik utrpení snese, aby se nezhroutil. Sforno-Je to ujištění, že národ Izraele přežije, neboť B-h má moc naplnit své požehnání bez ohledu na to, co přijde. Raši vycházeje z midraše- Zmínka o „národu“ je odkaz na Binjamina, jediného Jakovova syna, který ještě není na světě, „společenství národů“ je odkaz na Josefovy syny Menašeho a Efrajima, kterým Jakov udělí status samostatných kmenů (48:5). „vajaal mealav elohim - B-h vystoupil od něho“ Ramban- Šechína skutečně sestoupila na Jakova, neměl sen ani vidění. Na tomto verši (13) je založen výrok Moudrých, že praotcové jsou „vozem“ B-ží přítomnosti, tj. úplně spravedliví lidé jsou nositeli Jeho slávy a skrze ně B-h projevuje svou vládu nad lidmi. „bamakom - na místě“ Sforno- B-h se zjevil Jakovovi na témže místě jako když Jakov odcházel do Charanu. Narození Binjamina, smrt Rachel Jakovovi scházel do předpovězeného počtu 12 synů jediný. Rachel byla dlouho neplodná, musela se dívat, jak rodí sestra i služky; nyní konečně – 8 let po porodu Josefa- porodila druhého syna.
7
Moudří říkají, že při porodu je nad rodičkou vynášen nebeský soud. Když Rachel neoprávněně a bez vědomí Jakova ukradla Lavanovy terafim, Jakov řekl Lavanovi „u koho najdeš své bůžky, ten nebude žít“; nyní byla Rachel potrestána. Midraš Lekach Tov- Představam, že lidé jsou souzeni ve chvíli nebezpečí, je vyjádřena úslovím „ když vůl padne, nabrousí se nůž“. Ramban- Rachelina smrt svědčí o velké svatosti Erec jisrael. Tóra později zakáže, aby se muž oženil s dvěma sestrami a praotcové žili podle Tóry i předtím, než byla dána. Mimo Erec jisrael mohl být Jakov ženat s Leou i s Rachel, ale když přišel do země, už nesměl žít s Rachel, když byl dříve ženat s Leou. Kvůli svým zásluhám Rachel nezemřela před vstupem do Erec jisrael, ale kvůli Jakovovým zásluhám a svatosti země nebylo možné, aby žil s oběma; Rachel tedy zemřela, jakmile vstoupili do Erec jisrael, ne však dřív, než Jakovovi porodila syna. „ben oni“ Tj. syn mého zármutku. „binjamin“ Raši uvádí dva výklady: 1/ jméno je stažením slov ben jamin- syn pravice, tj. syn jihu, neboť jih je po pravé ruce, stojíme-li čelem k východu. Jméno tedy vzdává Benjaminovi úctu jako jedinému Jakovovu synovi, který se narodil v Kenaanu, jenž leží na jih od Padan-aram. 2/ jamim-dny , v Dan 12:13 je psáno „jamin“. Jméno pak znamená „syn mých dní“, tj. narodil se v pokročilém věku Jakovově. Ramban- Rachel nazvala dítě „syn mého zármutku“, ale Jakov chtěl dát jménu optimistický význam. „oni“ je také výraz pro sílu, tj. význam jména „syn síly“, ježto pravá ruka je symbolem síly a zdaru. „vatamat rachel“ Seder Olam- Podle tradice se Rachel narodila v den, kdy Jakov obdržel otcovské požehnání, tehdy mu bylo 63 let, nyní při vstupu do země je mu 99, Rachel tedy zemřela v 36 letech. „bederech efrata - na cestě do Efratu“ Rachelin hrob byl při cestě do Betléma (nyní přímo v Betlémě). Jakov předvídal, že jeho potomci půjdou touto cestou do babylonského exilu a pohřbil tu Rachel, aby se za ně modlila, jak říká Jr 31:14 „Rachel oplakává své syny“. Dodnes se Židé modlí u hrobu „pramatky Rachel“. Ramban, Sifre- Když Izrael obsadil zemi, Betlém měl patřit do území kmene Jehuda, kdežto místo u cesty s hrobem náleželo kmeni Binjamin. Jakov ji ani nechtěl pohřbít v jeskyni Machpela, protože se s ní oženil až po svém sňatku s její sestrou, což Tóra později zakazuje. Reuvenovo pochybení Po Rachelině smrti se Jakov přemístil do stanu Bilhy, Racheliny služky. Reuven to chápal jako potupení své matky Lei, řka „jestliže sestra mé matky byla matčinou soupeřkou, má jí být i
služka?“ Reuven chtěl obhájit čest své matky a chtěl přenést Jakovovo lůžko do matčina stanu- to je vše, k čemu došlo. Popsáno je ale tak, jakoby Reuven zhřešil: znovu se potvrzuje, že i malé prohřešky velkých lidí se posuzují s nejvyšší přísností, neboť na jejich chování jsou kladena vyšší měřítka než na chování běžných lidí. Jakov se přestěhoval do stanu Bilhy z úcty Rachelině památce- pro ni sloužil 14 let a ona byla sloupem jeho domácnosti, poctil proto nyní její služku. Bilha také vychovávala obě Racheliny děti. „vajiškav -ležel“ Jak již řečeno, Reuven neudělal víc, než že se dotkl Jakovova lůžka, Tóra to však popisuje jako cizoložství, protože zasáhl do práva druhého vést manželský život, jak uzná za dobré. Moudří učí, že soukromí manželského vztahu je svaté. „bechor jakov reuven“ Raši- I když bylo prvorozenství později přeneseno z Reuvena na Josefa (viz 1 Pa 5:1), náš verš nazývá Reuvena prvorozeným, protože stále měl jsitá privilegia svého postavení. Josef obdržel dvojnásobný podíl Erec jisrael, protože Jakov později dal jeho synům status samostatných kmenů (viz 48:5). Reuven však byl pokládán za prvorozeného, pokud jde o 1/ dědictví- dostal dvojnásobný díl z Jakovova majetku a jeho kmen obdrží jako první podíl Erec jisrael, 2/ bohoslužba- před hříchem zlatého telete vykonávali bohoslužbu prvorození, 3/ sčítání- Reuvenův kmen byl vždy sčítán jako první. „šifchad - služka“ Haamek Davar- Tóra takto nazývá Bilhu a Zilpu, protože i když dostaly svobodu a provdaly se za Jakova, o své vůli dál sloužily Rachel a Lei. Jejich děti byly rovny dětem Lei a Rachel. Setkání Jakova a Jicchaka Celkem strávil Jakov 36 let mimo domov. Nyní zůstali otec a syn spolu až do Jicchakovy smrti o 21 let později. Tóra však mluví o smrti člověka tehdy, když jeho úkol je u konce. „gar-šam - kde…pobývali“ Výraz naznačuje, že Avraham a Jicchak žili v Chevronu jako gerim-cizí usedlíci. Žili stranou ostatních obyvatel, svým životem, sloužíce B-hu. Sforno- Tóra uvádí Jakovovy předky, protože jejich pobývání v Chevronu příznivě ovlivnilo chování nových sousedů k Jakovovi: když je známo, že člověk měl význačné rodiče a prarodiče, podpoří to dobrou vůli i ve vztahu k němu. „vajigva jicchak“ Raši- Zmínka o jeho smrti není chronologické určení smrti, Josef byl prodán 12 let před Jicchakovým úmrtím. „usva jamim - sytý dní“ Ramban- Jicchak byl spokojen s tím, co mu čas přinesl a neměl žádné přání, jež by mu mohla budoucnost splnit. Je to důkaz B-ží dobroty ke spravedlivým: jsou spokojeni s tím, co mají a netouží po tom, mít víc. Esav
8
Tóra není historickou kronikou, vše , co je zapsáno má halachický a morální význam. Mnoho důležitých halachických zásad je odvozeno ze zdánlivě nadbytečných slov či písmen, z odkazů, naznačených skladbou vět . Je tedy jasné, že Tóra by nevěnovala celou kapitolu Esavově rodopisu, kdyby neobsahoval mravní naučení. Proto je také část Zoharu- Idra Raba- věnována mystickému výkladu této kapitoly. Mnoho potomků Esava bylo plodem incestu či nedovolených vztahů. „hu edom - on je Edom“ Sforno- Jméno dává průhled do zlého Esavova charakteru: bylo mu dáno jako narážka na jeho žroutství, když prodal prvorozenství za červenou čočku. Nenasytnost a narušená soustava hodnot je typická pro celý jeho život „bat-ana bat civeon“ Raši- Verš říká, že Oholíbama byla dcerou dvou otců, Ana a Cibeona. Verš 24 popisuje Ana jako Cibeonova syna, náš verš tedy říká, že Civeon měl poměr se svou snachou- ženou Ana, a Oholíbama je plodem tohoto vztahu: ona i všechno její potomstvo je tedy nelegitimní. „basemat bat-jišmael“ Raši- tato žena se provdala za Esava, ve 28:9 je nazvána Machalat, od slovního kořene mem- chetlamed= odpuštění. Moudří z toho odvozují, že člověku jsou v den jeho sňatku odpuštěny hříchy. „elifaz“ Podle tradice byl prvorozený Elifaz nejlepším z Esavových dětí. Raši- Byl vychován „na kolenou Jicchaka“ a neposlechl příkazu svého otce zabít Jakova. „korach“ Raši podle midraše- Korach je zde uveden jako Esavův syn z Oholíbamy, kdežto verš 16 ho jmenuje mezi pohlaváry Elifazova syna od Ady. To napovídá, že Korach byl skutečně nelegitimním dítětem Esavova syna Elifaze, z cizoložného svazku s Oholíbamou, ženou jeho otce. Esav se vzdálí od Jakova Tóra tu mluví o Jakovu jako o bratru Esava, naznačuje tak, že animozita mezi bratry zmizela. Vzdor tomu nemohli žít vedle sebe, kvůli početnosti svých stád, obojí by země neuživila. Rb. Hirsch- přes jejich bratrství byla mezi nimi morální i duchovní přehrada stále stejně široká. „behar seír“ Seír původně obývali Horité, potomci Seíra. Seirité byli početný národ. Esavovy děti přišly na jejich místo, protože B-h jim dal Seír skrytým zázrakem. „esav hu edom“
Haamek Davar- Dosud byl Edom nazýván jen Esav, ale když se usadil v Seíru a měl tam vnoučata, začal být celý národ nazýván Edom. „vetimna hajta filegeš - Timna byla souložnice“ Ramban- Zde je důkaz, že Avraham byl v takové úctě, že lidé toužili sblížit se s jeho potomky. Raši- Timna byla sestra Lotana, jenž byl jedním z vůdců Seíru a Seírův syn. Přesto se chtěla provdat za Avrahamova potomka, jak řekla Elifazovi: „Nejsem-li hodna stát se tvou ženou, ať jsem aspoň souložnice“. Ramban- Timna je tu uvedena , protože je matkou Amaleka. Tedy Amalek jako syn souložnice nebyl právoplatným synem Esava a nebydlel s ostatními Esavovými potomky v Seíru- jen synové právoplatných manželek se nazývají pravým semenem Esava. „ašer maca et-hajemim bamidbar- objevil v poušti…“ Raši- Ana zkřížil osla s klisnou a výsledkem byla mula. Ana byl také nelegitimní potomek: nezákonný syn přivedl na svět poskvrněného tvora, zplozeného ze zakázaného křížení- důkaz toho, že „zlo plodí zase zlo“. Králové Edomu Osm králů, kteří panovali před prvním židovským králem Saulem. Ibn Ezra uvádí dva výklady: 1/ Osm králů vládlo do doby Mošeho, který jako zachránce a vůdce měl status krále 2/ verše jsou prorocké a udávají jména osmi králů, kteří v budoucnu budou panovat v před Saulem. Raši cituje tento verš jako příklad proroctví, daného Rivce, tj. že oba bratři nemohou současně vzkvétat; když Esav měl krále, Izrael neměl žádného, když se pozvedl Izrael, Esav upadal a jeho králové byli poraženi. V posledních dvou tisíciletích mělo Esavovo potomstvo vrch a židovský národ byl vyhnán ze své země; ale přijde čas, kdy se naplní proroctví- na hoře Cijon bude soud s potomky Esava a nastane Hospodinovo království. Hadad Raši- Když Midjan napadl Moab, tento edomský král přišel na pomoc Moabu a Midjan porazil. Z toho víme, že Midjan a Moab byli nepřátelé, ale v době Bilama se spojili proti Izraeli. Midraš uvádí podobenství: Hádaly se zrní, sláma a plevy: zrní řeklo: Kvůli mně bylo oseto pole! Sláma řekla: Ne, kvůli mně! A plevy řekly: Ne, ne, kvůli nám! Zrní řeklo: jen počkejte, a uvidíte. Přišel čas žní, rolník sklidil obilí, plevy spálil, slámu rozházel a zrní dal na hromadu, na kterou každý s láskou hleděl. Podobně Izrael a ostatní národy se přou, kvůli komu byl svět stvořen a Izrael říká: Počkejte, až přijde mesiášský čas, a uvidíte- „rozevěješ je a odnese je vítr, bouřlivá vichr je rozptýlí, ty však budeš jásat k chvále Hospodina“ (Iz 41:46).
9
Galerie rabínských autorit FANO, Menachem da Azaria (1548- 1620) Italský rabín a kabalista. Potomek bohaté rodiny a plodný autor, uznávaná autorita rabínského práva a přední (na Západě) vykladač kabalistického systému Moše Cordovera. Pod vlivem Israela Saruqa, jenž za svého pobytu v Itálii rozšířil znalost mystického systému Isaca Lurii, stal se Menachem Azarja obdivovatelem tohoto učení, i když se neodchýlil od systému Moše Cordovera. Jako žák rb. Išmaela Chaniny z Valmontone ve Ferraře, působil ve Ferraře, Benátkách, Reggiu a Mantově. Spolu se svými bratry pomáhal obětem zemětřesení v r. 1570. Byl podporovatelem židovského vyučování, přispíval finančně na publikaci takových děl jako bylo Cordoverovo Pardes rimonim (1584, Salonika) či komentář Josefa Kara Kesef mišne, k Maimonidovu kodexu (Benátky 1574-76) Fanův věhlas jako talmudisty potvrzuje sbírka 130 responsí nesoucích jeho jméno, vydaná v Benátkách r. 1600 a v Dyhernfurthu 1788. Jeho styl byl precizní, autor projevuje velkou originalitu ve vyjádření názorů. Těšil se velké popularitě jako
učitel, přitahoval studenty z široka daleka, z Itálie i z Německa. Jeden z jeho žáků přirovnal jeho vzhled k B-žímu andělu. Jeho laskavost a pokora se projevily, když odmítl odpovědět na nepřátelské kritiky, vedené proti němu soudobým učencem o jistých výrocích, jež učinil ohledně obřadu lulav o svátku Sukot. Amadeo Recanati mu dedikoval italský překlad Maimonidova Průvodce zmatených (More nevuchim), Isaiah Horowitz chválil jeho teologický spis Jonat elem (Amsterodam 1648), když o něm řekl, „naprostá většina jeho slov, ne-li všechna, jsou pravdivá a jeho Tóra je pravda“ (úvod k Novelot chochma, Josef Delmedigo, Basilej 1631). Sedmnáct z jeho prací bylo vydáno. Mezi nimi je souhrn halachických rozhodnutí Isaaka Alfasiho a jeho vlastní větší dílo o kabale, nazvané Asara maamarot (tiskem vyšly jen části, Benátky 1597), dále Kanfej Jona (Korzec 1786), kabalistické dílo o modlitbě a Gilgulej nešamot (Praha 1688) o stěhování duše. Mnoho jeho kabalistických výkladů bylo poprvé předneseno jím samým v kurzu přednášek. Většinou v rukopisu je liturgická poezie, elegie, komentáře k učení Izáka Lurii a obsáhlá korespondence. Zemřel v Mantově.
Šabat tento týden začíná v pátek v 15´41, a končí v sobotu v 16´52. Délka dne je 8 hod 52 min; délka skutečné hodiny činí 44 minuty, východ jitřenky 6´25; doporučený čas ranní modlitby (talit a tfilin) v 5´59 hod; východ slunce v 7´09; polovina dne 11´33; čas odpolední modlitby (mincha gedola) ve 12´03, (mincha ktana 14´10, plag mincha 15´06) západ slunce (škia) 16´01; východ hvězd v 16´37 podle Holešova (jihovýchodní Morava); Čechy + 10 minut;podle kalendáře Kaluach
Šavua tov ( ) שבוע טוב- dobrý týden – vydává Olam - Společnost Judaica Holešov, Osvobození 1133, www.olam.cz Kontaktní osoba Jiří Richter, e-mail
[email protected] tel. 573 396 046
10
