שבוע טוב Číslo 99/5768
24.září 2008
Výklad k sidře Nicavim (Deuteronomium 29,9 – 30,20) „Nejen s vámi uzavírám pod kletbou tuto smlouvu, ale jak s tím, kdo tu dnes s námi stojí před Hospodinem, naším B-hem, tak s tím, který tu dnes s námi není.“, říká se na začátku paraši. Avšak Talmud uvádí, že nikdo nemůže přijmout závazek za někoho jiného, kdo není osobně přítomen a nemůže tedy sám svobodně volit- člověk smí druhému prospět bez jeho svolení a aniž by ho předtím informoval, nesmí však druhého k ničemu zavázat. Potom ale jak mohou mít budoucí generace povinnost zachovávat Tóru, když nepřijaly tuto povinnost osobně? Podle midrašické tradice však všichni z nás byli přítomni na hoře Sinaj, když byla darována Tóra a uzavřena i zpečetěna smlouva B-ha s židovským národem; kabala říká, že tam byly všechny židovské duše, které kdy mají existovat a ochotně na sebe vzaly povinnost Tóry (tato představa souvisí s myšlenkou gilgulim- nových vtělení duše). Dále podle Talmudu (Nida 30b) se každé židovské dítě ještě v prenatálním stadiu naučí celou Tóru a přísahá, že bude plnit všechny micvot ze všech svých sil; avšak před narozením se anděl dítěte lehce dotkne pod nosemvytvoří tím onen žlábek mezi nosem a horním rtem- a dítě opět vše zapomene. Celý svůj život po narození pak obnovuje svou znalost hledáním pravdy. Studium Tóry je tedy spíše rozpomínání než osvojování nových myšlenek; proto má člověk při pochopení toho, co studuje, pocit něčeho známého- jakoby to kdysi dříve věděl a nyní si to jen připomenul. Z předchozích paršijot víme, že Tóra může být brána buď jako prospěšná věc nebo jako povinnost- podle toho, jak se na ni člověk dívá a jak chápe její význam. Ale už to, že byla přijata za všechny budoucí generace Židů i bez jejich fyzické přítomnosti naznačuje, že Tóra je pouze k prospěchu. Toto naznačuje i Talmud (Ketuvot 11a) v diskusi, zda bejt din může přijmout konvertitu i bez jeho vědomí: podle Talmudu je konverze jednoznačně k prospěchu dítěti, které ještě nezhřešilo; avšak pro dospělého, který už „zakusil chuť hříchu“, to možná tak jednoznačné není. Talmud tím míní, že pro tělo, jemuž nejde o konečné naplnění cíle, ale o dočasné požitky, je Tóra břemenem, ale pro duši, jež dohlédne až za pomíjivé věci do věčnosti, je Tóra jedinou možnou cestou. Jak se blíží Roš hašana, je čas pozvednout tělo do roviny duše. O něco dále říká verš: „Skryté věci patří Hospodinu, našemu B-hu, zjevné však patří navěky nám a našim
dětem, abychom dodržovali všechna slova tohoto zákona“. Podle Rašiho to znamená: Nebudu vás trestat za to, co je vám skryto, neboť to náleží B-hu, ale za to, co je zřejmé a náleží vám a vašim dětem. Jestliže nebudete vykonávat soud na lidmi, kteří veřejně hřeší, bude potrestáno celé společenství, abychom vymýtili zlo z našeho středu. Ve svitku Tóry jsou nad písmeny slov „lanu ulvanejnunám a našim dětem“ tečky- náznak, že B-h nebude společenství trestat ani za zjevné hříchy až do chvíle, kdy po přejití Jordánu do Erec jisrael budou přísahat na har Gerizim a har Ebal. Pak se teprve stanou odpovědní jeden za druhého. Tento verš zdůrazňuje vzájemnou židovskou odpovědnost= jestliže vidíme, jak náš bližní Žid hřeší, neexistuje pro nás žádné „dívat se jinam“, protože ho jistě chceme uchránit toho, aby svůj prohřešek opakoval – a nakonec jeho trest bude i náš trest. Talmud říká, že jsme odpovědní za ty chyby druhých, které neopravíme a hned nato (v narážce na zničení 1. Chrámu a babylonský exil) uvádí tento dialog: „B-h řekl andělu Gabrielovi: Běž a udělej inkoustem značku na čelo spravedlivých, aby je anděl zkázy ušetřil a značku krví na čelo zlovolníků, aby je anděl zkázy postihl. Ale B-ží spravedlnost se ozvala: Pane světa, jaký rozdíl je mezi nimi? B-h odpověděl: Ti první byli zcela spravedliví a ti druzí naprosto špatní. B-ží spravedlnost řekla: Ale ti spravedliví se mohli proti nim ozvat a neozvali se! B-h na to odpověděl: Já vím, že kdyby se ozvali, nikdo by je neposlouchal. B-ží spravedlnost řekla: Ty to víš, ale kdo to řekl jim? A B-h souhlasil a potrestal spravedlivé i nespravedlivé“. Teď možná někdo namítne, že být sám spravedlivý by mělo stačit k tomu, aby člověk přežil meč anděla zkázy. Dnešní paraša však říká- omyl! Máme mít odpovědnost za sebe a stejnou, ne-li větší, za druhé. To je také důvod, proč se o Roš hašana- v den, kdy každý zápasí o své přežití a kdy prosíme B-ha, aby nám dal novou lhůtu pro život, aspoň další rok- vůbec nezmiňuje tšuva jednotlivce. Všechny modlitby jsou v plurálu, ve všech uznáváme svrchovanou B-ží vládu nad světem a nad vším, co je v něm. Proč? Protože toto je tšuva pro Židy. Hříchy jsou důsledkem sobeckosti, a i neúmyslné pochybení je dokladem nezájmu o konečný cíl Stvoření a o to, že naše činy mají dopad na svět jako celek. Jinak bychom si totiž předem rozvážili to, co děláme. Pokud vůbec je něco pozitivního na válkách, je to osobní nasazení jednotlivců ve prospěch národa. V době války se často ukáže, jak nesobečtí dokážeme být, když pochopíme, že naše skutky mohou účinně ovlivnit životy druhých. Roš hašana nám říká: buďte zodpovědní za sebe i za druhé. Asi
1
začnete nejdřív se svým životem, ale tím se dopracujete k zájmu o druhé. Není toto vyzrávání od dětské sebestřednosti k rodičovské nezištnosti? Ke konci paraši říká verš: „Tento příkaz, který ti dnes udílím, není pro tebe nepochopitelný ani vzdálený. Není v nebi, abys musel říkat: Kdo nám vystoupí na nebe a vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom jej plnili?“ Raši cituje Talmud: i kdyby Tóra zůstala v nebesích a Moše ji nepřinesl dolů a nezapsal pro všechny budoucí generace, měli bychom povinnost vystoupat nahoru a získat si přístup k Tóře. V kabalistickém pojetí jsou nebesa spíše věcí našeho vědomí než odlišné fyzické reality. Podle Talmudu lze Tóru studovat na různých úrovních: v rovině prostého významu- pšat, náznaku- remez, výkladově-draš a esotericky- sod. První písmena těchto pojmů tvoří slovo pardes= zahrada, také ráj, narážka na gan edenstav světa před Adamovým hříchem. Tóra tímto veršem naráží na schopnost člověka proniknout intelektem skrze fyzickou realitu a pozvednout se k duchovním světům, v nichž se Tóra stává čím dál jasnější. Kdyby Moše nepřinesl Tóru na zemi, nedokázali bychom pochopit ani nejjednodušší rovinu Tóry bez dlouhého namáhání intelektu i ducha. Moše však snesl Tóru na zem, takže pochopit to nejzákladnější z ní vyžaduje jen málo námahy; a přístupnost Tóry člověka neodrazuje od pronikání k hlubším kořenům, aby mohl dokonaleji pochopit její poselství. Paraša končí slovy „vyvol si život, abys žil ty i tvé potomstvo“, tj. pronikej hlouběji a hlouběji do učení Tóry, protože čím hloub pronikneš, tím víc se budeš cítit „v ráji“- tím duchovně plnější bude tvůj život. Tóra obsahuje 613 příkazů a zákazů, z nichž každý je předkládán se stejnou naléhavostí- jsme povinni zachovávat „menší“ micvot se stejnou horlivostí jako „větší“. Ale Tóra se nespokojuje s formulováním micvot, jež mají jedinci zachovávat- ještě shrnuje všechny micvot do dalšího příkazu: „vyvol si život“. Proč, nestačí 613 micvot? Stojí za povšimnutí, že v celé psané Tóře není ani zmínky o olam haba- budoucím světě, kdežto Ústní zákon- Mišna, Talmud…je naplněn vědomím olam haba. Moudří v Pirkej avot vysvětlují, že „tento svět je jen předpokojem světa, který přijde. Připrav se v předpokoji, než vejdeš do hlavní síně“. Tóra nám tím říká: Jestliže budete plnit B-ží příkazy, získáte odměnu v tomto světě, budoucí svět je nad meze lidského pochopení. Micvot není pouhý soubor rituálů, jejich zachovávání je víc než jen navlékání tefilin či troubení na šofar…- je to sám život. Tóra nám tu předkládá způsob, jak zvládat problémy. Začátek paraši uvozují slova „Vy všichni stojíte dnes před Hospodinem, svým B-hem“. Chazal si kladou otázku, proč po kletbách (v minulé paraši) následují právě tato slova a odpovídají: když židovský národ slyšel všech 98 kleteb, byl přemožen vědomím vlastní bezmoci a domníval se, že nepřežije. Aby je
Moše povzbudil, řekl „Vy všichni stojíte“, tj. právě kvůli všem tragédiím, jež vás postihnou, zůstanete „stát“ před Bhem- ty kletby vás udrží na cestě Tóry, abyste z ní nesešli. V paraši Haazinu budeme číst „vystřílím na ně všechny své šípy“; midraš Jakut vysvětluje, že přes všechny tragédie a snahy vyhladit židovský národ zůstali Židé nedotčeni- na rozdíl od jiných národů, jež byly podobnými katastrofami smeteny ze světa. Žádný jiný národ –říká se v midraši- není schopen vydržet B-ží tresty a zůstat nezničen: Babyloňané, Peršané, Řekové i Římané byli Bžím trestem zničeni a Židé zůstali. Proč? Na rozdíl od ostatních národů si totiž Židé v těžkých dobách vždy uvědomili své pochybení a vrátili se k B-hu; v tomto smyslu tedy kletby udržují národ na cestě Tóry. Židé jsou zodpovědní jeden za druhého. B-h se na židovský národ dívá jako na jeden celek- dobré skutky cadikovy pozvednou duchovně celý národ, naopak i malé prohřešky jednotlivce snižují duchovní úroveň celého národa. Všichni jsou jedno společenství, v důsledku sdílené odpovědnosti mohou strádat, a naopak i mít prospěch z požehnání druhých. Odtud záslužnost modliteb v minjanu; minjan je mikrokosmos, odrážející celou klal jisrael a modlitba v minjanu přitahuje zásluhy celému společenství Izraele. Žid není izolovaná jednotka, je částí klal jisrael. Když se někomu daří, není to jen odměna za jeho vlastní zásluhy, ale za zásluhy celé obce; a Žid, který se vyděluje z židovského společenství, „nebude mít podíl na budoucím světě“, protože si zvolil nebýt ve vztahu s Hospodinem (což je možné jen prostřednictvím židovského společenství). Je obzvlášť důležité uvědomit si to s blížícím se Roš hašana. Tur (první halachický kodex, který sestavil rb.Jakov ben Ašer) uvádí v souvislosti s Roš hašana, že Žid se má na Jom kipur upravit jako ženich na svatbu: ostříhat si a učesat vlasy, obléci sváteční čistý oděv. Předpokládali bychom, že v Den soudu, kdy se v obavách třesou i andělé v nebesích, se člověk má soustředit hlavně na kýžený výsledek dne, a ne na svůj zevnějšek; Roš hašana je den, kdy B-h rozhoduje o budoucnosti celého světa i každého jednotlivce. Přes vážnost dne však má Žid přistupovat k Roš hašana s důvěrou a radostnou nadějí, že B-h o něm rozhodne k dobrému. O Roš hašana je život každého na vlásku, člověk se houpe mezi životem a smrtí. Jak máme mít důvěru, že to pro nás dopadne dobře? Ale tváří v tvář tragickým událostem nacházejí Židé svůj cit pro pravdu; a mají-li dost vnímavosti, aby chápali strašlivou závažnost dne, dokážou chválit B-ha a dělat, co je správné- mohou tedy čelit s důvěrou Dni soudu. Verš paraši dále uvádí: „Když na tebe toto všechno přijde, požehnání i zlořečení, které jsem ti předložil a ty si to vezmeš k srdci, kdekoliv budeš, ve všech národech… a navrátíš se k Hospodinu, svému B-hu a budeš ho poslouchat…celým svým srdcem a celou svou duší“. Or HaChajim vysvětluje: první reakcí Židů na soužení má být „vezmeš si to k srdci“, tj. uvědomit si, že příčinou jejich utrpení je to, že hřešili proti vůli B-ží. A co dál? „Navrátíš se k Hospodinu“= konat tšuvu, jak říká verš, protože když někdo pochopí, v čem je příčina jeho
2
problému, musí udělat nápravu, jinak jeho pochopení nebude k ničemu. Kdyby člověk po uvědomění svých pochybení neudělal tšuvu, nedojde k žádné duchovní nápravě. Tšuva není nic jednoduchého, člověk musí čelit běžné společnosti i svým sklonům a návykům. V traktátu Sanhedrin se říká: „Na místo, kde stojí baalej tšuva (kajícníci), cadikim ani nestoupnou“. B-h si cení toho, kdo se navrátí k Tóře víc než cadikim- jak tedy výroku rozumět? Gemara (Menachot) spojuje fyzický svět se spiritualitou písmenem he. Toto písmeno je tvořeno horizontální linkou, jež se vpravo opírá o svislou linku a další svislou linku má i vlevo, ta však nedosahuje až k horizontální čáře a ponechává pod ní jakoby malý otvor. Toto písmeno- říká Gemara- označuje skutečnost fyzického světa. Široký otvor dole mezi pravou a levou svislicí symbolizuje svobodnou volbu člověka- svět je široce rozevřen všem přáním člověka. Když někdo zvolí špatně, duchovně se propadne; ale chce- li se opět vrátit pomocí tšuvy, nemůže se vrátit tímtéž širokým otvorem, jímž se propadl, musí se protáhnout malým otvorem pod horizontální linkou= zvolit si život s většími omezeními. Z minulé paraši víme, že zachovávat rabínská nařízení, stanovená kvůli vytvoření „ohrady“ kolem Tóry, znamená projevovat vyšší míru bázně před Bhem. S tím nyní pochopíme výrok o baalej tšuva: u kajícníků jde bázeň před B-hem daleko za všechny rabínské „ohrady“- protože dříve byli oddáni fyzickému, musí se nyní více omezovat než cadikim a stanovují si další, své vlastní „ohrady“. A jestliže si Bh cení, když jsou zachovávána rabínská nařízení, tím víc si cení dodržování osobních „ohrad“, jež si dává baal tšuva. Tóra říká, že v roce šmity (šabatového roku) má půda zůstat neobdělána a člověk se nesmí zabývat zemědělskými pracemi; místo toho by se měl věnovat duchovnímu zdokonalování. O prvním dnu chol hamoed Sukot po skončení šabatového roku se celé společenství Izraele shromáždilo na Chrámové hořemuži, ženy i děti- aby naslouchalo, jak král Izraele čte Mišne tora= knihu Devarim. Tento příkaz se označuje jako hachel a účelem čtení je, jak říká Tóra „aby slyšeli a učili se bát B-ha“. Ale nebylo by logičtější, kdyby se čtení konalo před začátkem šabatového roku, má-li se tento rok věnovat duchovnímu zdokonalení? Tóra však říká: Nikoli. Aby lidé dokázali slyšené plně procítit a pojmout do sebe, k tomu je třeba určité duchovní přípravy. Proto byl celý šabatový rok věnován studiu Tóry, sebereflexi, rozjímání. Pak přišel Roš hašana- Den soudu, deset dnů pokání a Jom kipur. Teprve potom byl židovský národ dostatečně připraven naslouchat čtení knihy Devarim z králových úst, aby se naučil bát Hospodina. Adam byl stvořen z prachu země. Jako půda musí být před osetím řádně obdělána a připravena, aby mohla semena řádně vzklíčit a růst, tak i člověk- bez ohledu na to, jak velké jsou jeho schopnosti- musí se kultivovat, aby byl přístupný spiritualitě. Talmud říká „B-h stvořil jecer hara- sklon k zlému a Tóru jako
protijed“. Studium Tóry je jako orba a kultivace půdy, neboť vstoupí- li někdo do Roš hašana bez jakékoliv přípravy, jak může plně chápat závažnost dne? „Navrátíš se k Hospodinu, svému B-hu celým svým srdcem a celou svou duší. Tento příkaz…není pro tebe nepochopitelný, ani vzdálený..to slovo je ti velmi blízko, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys je vykonával“, říká verš a Raši vysvětluje, že konec verše mluví o studiu Tóry, kdežto jiní, např. Sforno vztahují slova „ve tvých ústech a ve tvém srdci“ na tšuvu. Sforno interpretuje: nejdříve člověk zkoumá své nitro a vykoná tšuvu- „navrátíš se k Hospodinu“ a Tóra říká, že to není nic obtížného, tj. k tomu, aby někdo udělal tšuvu, nemusí vystoupit do nebes, ani jít za prorokem, tšuva je „blízko tebe…abys ji vykonal“. Rambam uvádí, že „ve tvých ústech“ je narážka na viduj- vyznání hříchů, které se musí vyjádřit slovně a které je součástí tšuvy. Podle Rašiho „tento příkaz, který ti dnes udílím“ se vztahuje ke studiu Tóry, nikoli k micvě tšuvy, avšak předcházející slova „navrátíš-li se k Hospodinu“ mluví o tšuvě. Raši si pokládá otázku: jsouli obě micvot přiřazeny k sobě, jaký význam má studium Tóry pro tšuvu? Cituje midraš: I když byl 1.Chrám zničen kvůli tomu, že se Židé dopouštěli tří nejzávažnějších hříchů- vražd, modlářství, cizoložství- Chrám by nebyl zničen, kdyby studovali Tóru. Podle midraše B-h řekl: „Ať si třeba opustí mne, ale ať se drží mé Tóry, neboť její světlo je přivede zpět k dobrému (=k tšuvě)“. Gemara (traktát Avoda zara) uvádí, že když je někdo opravdový heretik a později se z něj stane baal tšuva (kajícník), B-h způsobí, že tento člověk zemře brzy po vykonání tšuvy, neboť hereze v něm pravděpodobně utkvěla tak hluboko, že přes „jasnou chvíli“, v níž udělal tšuvu, nakonec by se zřejmě vrátil zpět k herezi; totéž platí podle Gemary pro toho, kdo vykoná tšuvu po cizoložství. Smrt člověku zabrání, aby opět zabředl do svého hříchu. Z přiřazení obou micvot se učíme, že jedině stálým studiem Tóry získá člověk jasné vědomí dobrého a špatného, dokáže uznat své chyby a vykonat nápravu, bez ohledu na to, jak daleko se odchýlil od pravé cesty; a každý má tu možnost i příležitost, každému je Tóra dostupná. Každá generace židovského národa- říká Moše- má povinnost vychovat děti tak, aby dodržovaly smlouvu s Bhem, neboť B-h uzavřel smlouvu s našimi předky, kteří byli očitými svědky Jeho zázraků, další generace by však mohly popřít svou osobní povinnost. V každé generaciříká Moše- se mohou vyskytnout jedinci, jimž se Tóra bude zdát „neaktuální“ a staromilská, a ti na svou omluvu budou tvrdit „když starou Tóru upravíme, bude judaismus vzkvétat“. Snahy změnit věčné pravdy Tóry však vyústí jen v různé ústupky zachovávání a v odcizení. Jak ukázaly dějiny, Mošeho varování bylo ignorovánodalší generace prožily zkázu Chrámů. To je přimělo vrátit se zpět k pravdám předků. Musíme náležitě užívat své svobodné vůle a volit správně, protože máme zodpovědnost za to, co se stane. Jsme na prahu nového roku- nejvyšší čas, abychom převzali odpovědnost.
3
ROŠ Ha ŠANA Příprava
Roš hašana
na Den soudu- Roš hašana i na celé období jomim noraim, završené Dnem smíření začíná s počátkem měsíce elul; tento měsíc bývá označován jako „čas milosti“, kdy B-h je obzvlášť příznivě nakloněn přijmout naši upřímnou tšuvu. V tomto období bychom se vedle tšuvy měli soustředit na tfilu- modlitbu a cdaku- dobročinnost: tj. snažit se napravit svá pochybení, hledat bližší pouto k B-hu a skutky upřímné laskavosti napodobit B-ží slitovnost, kterou potřebujeme a o niž prosíme.
Podle tradice o tomto dni bylo dokončeno Stvoření, je to tedy vlastně výroční den Stvoření a každoročně v tuto dobu předstupuje celý svět- jednotlivci i národy před B-ží soud, aby byli souzeni ze svých skutků za uplynulý rok a podle toho o nich bylo rozhodnuto (= byli zapsáni) pro rok následující. Jako jediný svátek židovského roku trvá stejně v Erec jisrael i v diaspoře- dva dny, jež oba mají stejnou svatost, jakoby byly jedním dnem, proto se svátku také říká „dlouhý den“. V Tóře je Roš hašana nazván Dnem soudu či Dnem troubení na šofar.
Celý měsíc až do dne před Roš hašana burcuje při ranní bohoslužbě v synagoze zvuk šofaru. Celý elul až do Šmini aceret (8.den Sukot) se také po ranní i večerní modlitbě říká Ž 27- „Hašem ori vejiši- Hospodin je mé světlo a spása“. Bohabojní kontrolují své tefilin a mezuzot a napravují další nedostatky v plnění micvot. Od neděle 21.9. se letos začínáme modlit selichotzvláštní prosebné modlitby se zmínkami tragických událostí. Selichot se modlíme buď před ranní modlitbou, anebo- kdo byl dlouho vzhůru- hned po půlnoci. Mnoho Židů rovněž zachovává zvyk postit se v deseti dnech pokání. Protože však z těchto deseti dnů jsou čtyři, kdy není dovoleno se postit (dva dny Roš hašana, šabat a den před Jom kipur), doplní zbývající půsty v týdnu před Roš hašana: obyčejně první den čtení selichot, pondělí, čtvrtek a den před Roš hašana, kdy však se postí jen do minchy; po ní je dobré něco sníst, abychom nezačali svátek trápením= hladoví. V den před Roš hašana je rovněž zvykem jít po šacharitu na hroby cadikim, neboť místo, kde odpočívají spravedliví, je duchovně čisté a naše modlitby budou na takovém místě jistě příznivě přijaty; snad není třeba zdůrazňovat, že se modlíme k B-hu, nikoliv k těmto cadikim. Je dobré celý tento den věnovat studiu Tóry, konání micvot, štědře rozdat milodary. Rovněž své neshody s bližními (v rodině, okolí, práci…) bychom se měli snažit srovnat dřív, nečekat až na předvečer Jom kipur, tj. zajít za nimi a požádat o odpuštění- a i když to není příjemné, neváhat jít za nimi třeba třikrát; naopak ten druhý by měl přijmout naši snahu a neodepřít odpuštění a smíření. Nejdřív se nutno srovnat s bližními, pak teprve lze prosit B-ha o smíření, jinak by tšuva byla bez účinu. V den před Roš hašana je rovněž zvykem zrušit své (neúmyslné) sliby, to se má udělat v tom jazyce, který známe; není nutno říkat formuli v aramejštině, pokud nerozumíme smyslu slov. Odkaz na tento zvyk je v Nu 30:3, kde poslední písmena hebrejských slov „nezruší své slovo“ tvoří název elul. Také se připravíme fyzicky- umýt a případně ostříhat vlasy, vykoupat se, případně jít do mikve, obléct sváteční oděv.
Po maarivu první večer Roš hašana si lidé navzájem přejí podle obyčeje „ať jsi zapsán a zpečetěn pro dobrý (a sladký) rok“; přání se neříká ve dne, protože soud možná trvá do poloviny dne; a někde je zvyk přát až druhý večer, protože nebeský soud možná skončí až druhého dne. Při večerní hostině – v některých rodinách jen první večer, jinde po oba večery- se jedí symbolická jídla a plody na znamení dobrého roku a nad každým se říká krátká modlitba. Některé mají sladkou chuť a jsou tedy symbolem „sladkého“ roku, jiné odkazují např. k plodnosti nebo zásluhám atd. Vždy se řekne příslušné požehnání nad druhem (např. nad jablkem Bore peri haec), sní se kousek, pak se řekne zmíněná modlitba a sní se zbytek. Modlitba v hebrejštině obsahuje hebrejský název toho kterého jídla a vyjadřuje naše přání. Chala pro Roš hašana je kulatá nebo má tvar žebříku (=stoupat vzhůru). Kousek chaly se namočí do medu a před snězením se řekne požehnání „…kéž je tvou vůlí obnovit nám šťastný a sladký rok“, totéž se říká nad kouskem jablka namočeného do medu. Proč jablko? Verš Gn 27:27 říká „Podívej, vůně mého syna je jako vůně pole, které požehnal Hospodin“ a Talmud (Taanit 29b) tuto vůni ztotožňuje s vůní jablečného sadu. Jiným symbolickým pokrmem je pórek- karatej (jí se např. vaječné placičky s pórkem), s modlitbou „…kéž je Tvou vůlí, ať se vytratí (=šejikaretu) ti, kteří nás nenávidí“. Nad červenou řepou- silka (např. salátem z ní) se říká „…kéž je Tvou vůlí, ať odejdou (=šejistalku) naši nepřátelé“. Podobný význam mají i datle. Jí se také dýněkara (např. salát dýně s mrkví): „Kéž je Tvou vůlí, ať je náš rozsudek roztrhán (=šejikara) a naše zásluhy před tebou provolány (= jikareu). Mrkev se v jidiš nazývá mehren, což je také sloveso s významem „rozmnožit“. Nad granátovým jablkem se říká „…kéž je Tvou vůlí…ať je našich zásluh jako semínek v granátovém jablku“. Jí se také ryba (např. kousky uzené ryby s olivou) – „…kéž je Tvou vůlí…ať jsme plodní a množíme se jako ryby“ a také hlava zvířete- nejlépe ovčí, v našich končinách to bývá nejčastěji rybí. Modlitba říká „…kéž je Tvou vůlí…ať jsme hlavou, a ne ocasem“, a nad ovčí hlavou se dodává „kéž je nám připomenuta zásluha našeho otce Jicchaka“. Ovčí hlava nám připomíná zásluhu akedyJicchakova svázání na oltáři a posléze náhradní obětování berana místo něj. Modlitba odkazuje k verši Dt 28:13 „Hospodin tě učiní hlavou, a ne chvostem“.
4
O Roš hašana bychom se však měli vyhýbat jídlům ostrým, kyselým, hořkým, a podle zvyku také pojídání ořechů a mandlí; numerická hodnota slova ořechegoz= 17, což je stejné jako u slova chata- hřích (nepočítá-li se alef). U stolu bychom se měli zabývat slovy Tóry, nebo Mišny (např. traktát Roš hašana). V obou nocích Roš hašana by se lidé měli zdržet pohlavního styku. Člověk by také neměl přes den spát- aby neprospal cenný čas, který má věnovat modlitbám a prosit B-ha o milost. V Talmudu se říká „kdo usne na Roš hašana, i jeho štěstí v novém roce usne“.
MODLITBY: Změny a vsuvky ve Šmone esre: Počínaje večerní pondělní modlitbou (předvečer Roš hašana) až do skončení Jom kipur vkládáme do Šmone esre některé vsuvky a změny. Účelem těchto změn je upřít naši pozornost na jedinečnost našeho vztahu s Bhem, na upevnění vztahu a větší blízkost s Ním. V prvním požehnání přidáváme „zachrenu lechajimpamatuj na nás životem“, ve druhém „mi kamocha av harachamim- kdo je jako ty, Otče milosrdenství“. Ve třetím požehnání se místo „B-že svatý“ říká „Králi svatý“, neboť v těchto dnech pokání je B-h především soudícím vládcem, jenž o nás rozhoduje, proto je důležité jej takto i oslovit- z toho důvodu také ten, kdo se splete, musí opakovat Šmone esre od začátku. U jiných vsuvek není nutno při spletení opakovat celou modlitbu. Další změna je v požehnání „Hašiva šoftejnu- Dosaď nám soudce jako dřív…“, kde namísto „král, jenž miluje spravedlnost a soud“ říkáme „Králi soudu“, neboť veškerá naše pozornost se upírá k tomuto soudu, na němž závisí náš další život. V závěrečných třech brachot pak přidáváme prosbu „uchtov- zapiš k životu dobrému všechny děti Své smlouvy“, abychom byli zapsáni „besefer chajimv knize života požehnání a míru, my i všechen lid Tvůj, dům Izraele, k životu blaženému a k míru“. V deseti dnech pokání modlíme se po Amidě Avinu malkejnu- vyjma páteční minchy, šabatu a erev jom kipur. V synagoze se o Roš hašana po vyjmutí svitků Tóry ze svatostánku odříkává modlitba Třináct vlastnostíAdonaj, adonaj el rachum vechanun. (Jak víme, z Tóry, tuto modlitbu naučil B-h Mošeho po hříchu zlatého telete a dal mu tím účinný prostředek k vyvolání Bžího milosrdenství).
Musaf- šofar:
Do musafu Roš hašana je včleněna hlavní micva dnetroubení na šofar. Na začátku nutno říci požehnání nad šofarem. Pak zní 30 zvuků šofaru, při opakování amidy zní dalších 30 zvuků šofaru, rozděleno do tří sérií po 10. Na konci musafu pak zní zbývající počet, rozdělen na 30+ 10. Série jsou kombinací zvuků různé délky – terua (9 krátkých vyjeknutí), ševarim (3 po sobě následující zvuky, z nichž každý je dlouhý jako 3 terua, takže celkem je ševarim stejně dlouhé jako 9 terua), tekia-
jednoduché táhlé zatroubení. Pořadí zvuků v jednotlivých sériích se nahlas ohlašuje. Zvuk šofaru připomíná vzlyky a vzdechy; zní celkem 100 zvuků. Podle tradice matka zlého vojevůdce Sísery oplakávala svého syna stem vzlyků. (Vítězstvím nad kenaanským vojskem vedeným Síserou se Izrael, vedený Barakem a prorokyní Deborou, vymanil z moci Kenaancůviz Sd, kpt. 4 a 5.) Je to i náznak, abychom mysleli i na ty, kdo jsou proti nám, neboť i oni mají svá lidská trápení. Prvních 30 zvuků šofaru je kombinace různých názorů na to, jak má šofar znít. Dalších 30 zvuků se řídí třemi motivy musafu: 1/ malchijot= B-h jako král, 2/ zichronot= B-h, jenž pamatuje na všechny naše skutky i na všechny zásluhy našich praotců, 3/ šofarot= šofar, jak je zmíněn v Tóře. Na konci každého motivu zní deset zvuků. Posledních 40 zvuků dokončuje počet na 100. Znění šofaru je společný pláč židovského národa, vzpínajícího se k nejvyššímu Soudci s prosbou „odpusť nám, ne proto, že si to zasloužíme, ale proto, že Ty jsi náš otec, a rodič nemůže jinak, než svým dětem odpustit“. Saadja Gaon vysvětluje, že šofar nám sděluje deset věcí: 1/ Roš hašana je výročím Stvoření a B-ží vlády nad světem. Zvuk šofaru tedy hlásá, že B-h je král veškerenstva. 2/ Troubením bylo ohlašováno nařízení krále. Šofar nás upozorňuje: Naprav se! 3/ Připomíná nám darování Tóry na hoře Sinaj a vybízí, abychom zachovávali smlouvu s B-hem. 4/ Připomíná slova proroků, kteří nás svou laskavou kritikou napomínali a burcovali z letargie. 5/ Zvuk šofaru připomíná válečné troubení a zničení obou Chrámů. Horlivě se modlíme k B-hu, abychom právě my byli hodni zažít znovupostavení Jeho příbytku a návrat do naší země. 6/ Připomíná berana, který byl obětován namísto Jicchaka, znovu si tak vybavujeme nesmírnou hodnotu akedy. Podle tradice také roh z tohoto berana zazní při příchodu mesiáše. 7/ Šofar nás upozorňuje na nebezpečí- je nejvyšší čas vykonat tšuvu, abychom odvrátili nebezpečí, že se vzdálíme a odcizíme B-hu. 8/ Prorok Sofonja mluví o Posledním soudu jako o „dni šofaru“- zvuk nás tedy upomíná na konečný soud. 9/ Připomíná příchod mesiáše, kdy zazní „velký šofar“ (Iz 27:13) 10/ Připomíná vzkříšení mrtvých- techat hametim (Iz 18:3) Mišna (traktát Roš hašana) uvádí, že k troubení se nemá použít roh kravský. Ten se označuje jako „keren“, nikoliv jako „šofar“. Také kravský roh připomíná hřích zlatého telete a podle zásady „žalobce nemůže být obhájcem“ se vyhneme připomínce všeho, co by před nebeským soudem zhoršilo obvinění proti nám. Gemara klade otázku, zda tvar šofaru má být rovný nebo zahnutý a odpovídá, že by měl být zahnutý- kafif. Ježto zvuk šofaru má B-hu připomenout zásluhy židovského národa, měl by i tvar šofaru vyjadřovat jejich postojpokorně se sklání před B-hem. Šulchan aruch uvádí, že ačkoliv se celý rok modlíme Amidu vzpřímeni, o Roš hašana bychom ji měli říkat v mírném předklonu (před požehnáními, kdy se ukláníme, se nejdřív narovnáme).
5
První den Roš hašana po minše (když 1. den připadne na šabat, jde se 2. den) jdeme podle tradice k řece, kde se vykoná obřad tašlich. K řece proto, že si tak připomínáme zásluhu akedy, neboť midraš Tanchuma uvádí, že když Avraham šel obětovat Jicchaka, Satan ho obtěžoval a proměnil se v řeku, aby mu zabránil v další cestě. Avraham vešel do řeky a když mu voda dosáhla až po krk, volal k B-hu: „Zachraň mě, vody mi pronikly k duši“. Dalším důvodem je, že o Roš hašana provoláváme Hospodina Králem a podle obyčeje býval král pomazán symbolicky na břehu řeky- aby jeho vláda plynula hladce a plynule jako řeka. Nejlépe je jít až za hranice města. Pokud není nablízku řeka či vodní tok, lze i k rybníku či jezeru. Ve vodě by měly být ryby- to je opět symbol: jsme jako ryby, lapené v síti, neboť i my jsme chyceni v síti hříchu, smrti a soudu, a to by nás mělo přivést k pokání. Jsou tu i další symbolické významy: jako na ryby pod vodou nepůsobí ajin hara- zlé oko, ať nepůsobí ani na nás; ať jsme tak plodní a početní jako ryby; oči ryb jsou stále otevřené (nemají oční víčka), a stejně i B-h stále nad námi bdí. Modlitby uvádí verš Mi 7: 18-20 „Mi el kamochaKdo je B-h jako ty“, dále se říká „Do mořských hlubin hodíš všechny jejich hříchy“. Symbolicky se vytřesou drobky z oděvu do vody, jež mají být jako naše hříchy odplaveny vodou. Druhý večer Roš hašana musíme dát pozor, abychom zapálili svíce až po objevení hvězd a dodrželi tak plnou dobu prvního svátečního dne. Protože není jednotný názor, zda se i druhý večer má říkat požehnání šehechejanu, je zvykem dát na stůl nějaký druh ovoce, který jsme toho roku ještě nejedli, nebo si žena vezme nový oděv, aby byl důvod říct toto požehnání.
ČTENÍ z TÓRY, haftara: 1.den: Gn 21:1-34, maftir Nu 29:1-6 (oběti, přinášené v Chrámu první den Roš hašana), haftara 1S 1:1-2:10. Čtení z Tóry mluví o tom, jak se Sára stala matkou po dlouhé neplodnosti. Haftara líčí podobný příběh Chany, jež si také vyprosila na B-hu syna, který se později stal jedním z největších proroků- Šmuel (Samuel). Chanin příběh ukazuje sílu modlitby, která jde z hloubi srdce: taková modlitba překoná všechny překážky a přivolá B-ží slitovnost. Milosrdenství a
milot B-ží jsou ústřední myšlenkou Roš hašana. Talmud říká, že Sára i Chana byly požehnány dítětem o Roš hašana. Závěrečné verše haftary uvádějí Chaninu píseň- targum ji řadí k deseti písním,obsahujícím dějiny světa; z nich devět je v Písmu, desátou budou zpívat „děti Izraele vykoupené z exilu“ na konci dní. Tyto „písně“, o nichž mluví targum, nejsou jen inspirované básně či modlitby: pojem „šira-píseň“ má význam „harmonie světa“. Svět „zpívá“, protože počínaje mikroorganismy a konče galaxiemi vše do sebe zapadá a chová se tak, jak B-h zamýšlel- vše má smysl v celku. Člověk jen vzácně chápe tuto harmonii, ale v okamžiku jasného pochopení B-žího záměru může zpívat: tak zpíval Moše a celý židovský národ po rozdělení moře. Také Chanina píseň je takovým projevem pochopení- všechna léta soužení a žalu se ukázala přípravou k radosti z narození syna, který nejen změnil její život, ale i směr židovských dějin.
2.den Gn 22:1- 4 (Akeda- svázání Jicchaka), maftir Nu 29:1-6 (jako předchozí den), haftara Jr 31:1-19. Haftara obsahuje B-ží slib Jeremjášovi, že židovský národ bude vykoupen a končí jedním z veršů zichronot, který se říká v musafu. Je tu i dojímavý obraz Rachel, plačící pro své potomky. V prostém významu označuje „Rachel“ deset kmenů, protože vůdčí kmen- Efrajim vzešel z Rachel. Před vykoupením budou kmeny hořce naříkat nad dlouhým a bolestným exilem, neboť zatímco kmeny Juda a Benjamin se vrátily a vystavěly 2.Chrám, deset kmenů zůstalo v exilu. Raši cituje midraš: když judský král Menaše postavil v Chrámu modlu, B-h rozhodl, že Chrám bude zničen a národ vyhnán ze země. Duše praotců a pramatek úpěnlivě prosily B-ha, aby své rozhodnutí změnil, ale marně. Až přišla plačící Rachel a řekla: Tvá slitovnost je jistě větší než lidská! A podívej na moji slitovnost: Jakov pracoval sedm let, jen aby se mohl oženit se mnou. A přece, když můj otec Lavan mu dal místo mne mou sestru Leu, mlčela jsem a ještě jsem jí prozradila heslo, které jsme si smluvili s Jakovem. Nechala jsem vejít soupeřku do svého domu. Ó, B-že, udělej totéž a třebaže ti tvé děti postavily do Chrámu modlu, mlč“. B-h odpověděl: Dobře jsi je hájila. A slíbil, že exil skončí a židovský národ se vrátí do své země.
Šana tova (umetuka)!
Šabat tento týden začíná v pátek v 18´23, a končí v sobotu v 19´27. Délka dne je 12 hod 03 min; délka skutečné hodiny činí 60 minut, východ jitřenky 5´39; doporučený čas ranní modlitby (talit a tfilin) v 5´45 hod; východ slunce v 6´40; polovina dne 12´45; čas odpolední modlitby (mincha gedola) ve 13´15, (mincha ktana 16´12, plag mincha 17´28) západ slunce (škia) 18´43; východ hvězd v 19´15 podle Holešova (jihovýchodní Morava); Čechy + 10 minut;podle kalendáře Kaluach
Šavua tov ( ) שבוע טוב- dobrý týden – vydává Olam - Společnost Judaica Holešov, Osvobození 1133, www.olam.cz Kontaktní osoba Jiří Richter, e-mail
[email protected] tel. 573 396 046 6