SVAZ MARGINÁLNÍCH OBLASTÍ SDRUŽUJE FARMÁŘE Z HORSKÝCH, PODHORSKÝCH A PŘÍHRANIČNÍCH OBLASTÍ ČR, ZABÝVAJÍCÍ SE PŘEVÁŽNĚ ŽIVOČIŠNOU VÝROBOU. ČLENY SMO ČI JEHO ČLENSKÝCH ORGANIZACÍ JE VÍCE NEŽ 950 ZEMĚDĚLSKÝCH FAREM.
březen-duben 2013 / č.52
Vyjednávání o budoucí podobě zemědělské politiky po česku Během poslední sedmiletky klesly úhrady za veřejné statky (LFA, AEO) na 85 %, zatímco tržby soukromých statků (produkce potravin) vzrostly o desítky procent. Přesto MZe jde aktuálně proti méně úrodným oblastem, tedy platbám LFA a AEO. Níže se zamýšlíme nad důvody tohoto nelogického postupu. Cílem zemědělství je produkce soukromých a veřejných statků. Přitom je poměřováno množství a kvalita obou druhů statků s náklady vynaloženými na jejich vyprodukování. Na tom je založeno bohatství každé ekonomiky. Úrodným za soukromé statky V moderních ekonomikách je nastaven racionální model koncentrace výroby do úrodnějších oblastí. Logicky jsou plodiny pěstovány na polích, kde jsou nižší náklady a přitom vyšší výnosy. Svoji produkci tito zemědělci realizují na trhu. Trh platí zemědělcům za tyto soukromé statky cca 150 miliard a českým potravinářům cca 227 miliard ročně.
ú v o d e m
Informační bulletin Svazu marginálních oblastí (SMO)
Soukromé (privátní) statky jsou takové, které je schopen zaplatit trh, tzn. typicky potraviny, u kterých existuje vylučitelnost ve spotřebě = dodání až po zaplacení a dělitelnost, tzn. daný statek může být spotřebován jen jedním spotřebitelem. Neúrodným za veřejné statky V méně úrodných oblastech, kde jsou naopak větší náklady než výnosy, se zemědělci koncentrují na udržení kulturní krajiny
Vážení přátelé, jsme si vědomi nižšího rozpočtu Programu rozvoje venkova (PRV) a proč byl takto vyjednán. Premiér nám na březnovém jednání jasně řekl, že tím odeslal starosty na jiná ministerstva, aby bylo možné dosáhnout vyšší míry kofinancování z EU. Proto byl také zvýšen limit pro převod z I. pilíře do PRV na 15% a má být využit. Souhlasíme s panem premiérem i v tom, že je potřeba více využívat návratné finanční nástroje při čerpání evropských fondů. Pan premiér správně konstatoval, že návratné finanční prostředky narovnávají trh, protože není fér, aby některé investice byly dotovány a jiné musely být financovány bez dotací. Bohužel část českých zemědělských elit vězí se svým myšlením hluboce v minulosti a je přesvědčena, že dotovat se mají investice i výroba potravin. Těch potravin, za které zemědělství dokáže inkasovat ročně 150 miliard korun, popř. potravinářství 227 miliard korun (za rok 2011). Lidé, kterým jsou tyto stovky miliard málo, pořádají hon na peníze PRV, kde je všeho všudy 10 miliard korun a tyto peníze nestačí ani na pokrytí mandatorních výdajů. Někteří zástupci úrodnějších a intenzívnějších oblastí nechápou, že veřejné peníze mají plynout jen tam, kam neplynou peníze soukromé. Chtějí oboje. Snaží se pod hesly o potravinové soběstačnosti, zaměstnanosti a přidané hodnotě vyvolat dojem, že to vše je závislé na troše peněz v PRV. Hysterie, kterou se za pomoci některých úředníků snaží vyvolat vedení Agrární komory a Zemědělského svazu, je samozřejmě účelová. Skutečná konkurenceschopnost spočívá ve flexibilitě a na straně státu především v ochraně hospodářské soutěže. Zde stát bohužel pokulhává a rostoucí monopolizace chemického i potravinářského průmyslu jen prohlubuje dopady nadměrné intenzity zemědělského hospodaření, kterým se paradoxně totéž ministerstvo snaží zabránit. Nejen proto se už proti politice vedení Agrární komory ozývají první okresní agrární komory. Nelíbí se jim, že se za populistickými hesly o výrobě skrývá neustálé obírání regionů neúrodných a přidávání oblastem úrodným. Na ozřejmění, co skutečně prosazuje AK ČR, zveřejňujeme několik jejích vnitřních materiálů, které nám dali k dispozici členové. Podstatný je dopis premiéru Nečasovi reagující na to, že vedení AK ČR sděluje svým členům jaksi mimochodem, že podpory LFA klesnou na polovinu a AEO budou částečně zrušeny. Ve skutečnosti tyto poklesy vehementně prosazuje vedení AK ČR za vydatné pomoci ZS ČR. Ing. Milan Boleslav, předseda Svazu marginálních oblastí tel.: 737 284 225
s minimální úrovní výroby, protože by nebylo hospodárné, aby jim stát dotoval produkci. Stát farmářům v neúrodných oblastech platí za produkci veřejných statků, tj. zboží, které trh neumí zaplatit a jinak by je nikdo neprodukoval, popř. by byly produkovány v menším než optimálním množství. Druhý případ, kdy stát platí zemědělcům, je oblast pozitivních externalit. Jedná se o činnosti ekonomických subjektů, které přinášejí prospěch jinému, přičemž jej tento nemusí hradit. Platbou stát opět napravuje selhání trhu - provádí takzvanou internalizaci efektů, když je zohledňuje do ekonomiky subjektu, který je vytvořil. Typickými veřejnými statky jsou půdní úrodnost, bezpečnost potravin (nikoli potravinová bezpečnost), zadržení vody v krajině, kvalita vod, biodiverzita, funkce zdravotní, rekreační, estetické apod. Popřeme historickou zkušenost? Model multifunkčního zemědělství má větší smysl v ČR než jinde, protože více než třetina zemědělské půdy se nachází ve zvláště chráněných územích. Zemědělská výroba v těchto regionech není a nebude konkurenceschopná, což se v plné síle ukázalo v devadesátých letech, kdy se v některých příhraničních okresech přestala obdělávat 1/4 zemědělské půdy. Přesto se objevují názory, že peníze si zaslouží jen ten, kdo produkuje potraviny, jen ten, kdo zaměstnává více lidí atd. Je přitom zamlčováno, že potraviny produkují a lidi zaměstnávají i zemědělci na horách, i když pochopitelně v menší míře, protože by jich více neuživili. Ďábelský plán Možná jsme ale příliš naivní, když se stále snažíme jen vysvětlovat, jak fungují ekonomické zákonitosti, jaká je doopravdy politika Evropské unie a že zemědělství by mělo fungovat nejen v úrodných, ale i v neúrodných oblastech. Možná je to doopravdy tak, že si mozky ze silnější lobby spočítaly, že horáci zaměstnávají méně lidí, mají nižší produkci potravin, s nižší přidanou hodnotou. Sice produkují více veřejných statků a pozitivních externalit, jenže tento jejich přínos hned tak někdo nepochopí. Naopak zaměstnanost, produkci a přidanou hodnotu chápe každý. A že už to všechno bylo jednou zaplaceno trhem přes soukromé statky, na tom nesejde. Dotování soukromých statků Takže pokud stratégové Agrární komory chtějí k sobě stáhnout peníze nejen za soukromé, ale i veřejné statky, pak musí v hlavách ministerských úředníků odpojit (decouplovat) veřejné prostředky od veřejných 2
statků (hodnot) a spojit je se soukromými statky. Tzn. předělat klasický princip „veřejné peníze za veřejné hodnoty“ na mnohem lukrativnější princip „veřejné peníze na soukromé hodnoty“. Za této podmínky je možno si postavit ze státních dotací chatu, koupit kombajn, postavit bioplynku, nechat si dotovat řepku, pšenici atd. Takže když zapomeneme na logiku a ekonomii, pak je potřeba popularizovat myšlenku, že dotace tu jsou kvůli zaměstnanosti, potravinám, přidané hodnotě a investicím. Stratégové a vyjednavači Agrární komory proto začali čistě populisticky tvrdit, že na horách farmáři nic nedělají, že nechovají žádný dobytek, že nezaměstnávají téměř žádné lidi atd. Jakmile centrála Agrární komory vymyslela plán, jak připravit neúrodné oblasti o peníze, tak zástupci AK a její členské organizace (Zemědělský svaz) tvrdě požadují na odborných jednáních snižování rozpočtu na platby LFA a AEO. Požadují vázání peněz na zaměstnanost a jejich přesuny ve prospěch dotování investic, produkce a přidávání hodnoty.
paní Beneš Špalková však přišli s argumentem, že bychom přesouvat neměli, protože Slováci přesouvají přesně opačným směrem - z II. do I. pilíře. Na první poslech by se zdálo v této situaci logické nic v českém rozpočtu nepřesouvat. Uvedený tandem však zatajil jednu podstatnou věc, a to fakt, že Slováci mají zhruba vyrovnané objemy peněz v I. a II. pilíři, zatímco ČR má v I. pilíři 3x více peněz než ve II. pilíři. Naštěstí se podařilo na tuto záludnost přijít včas. Účel světí prostředky Další klacek pod nohy jmenovaní zkusili vypustit „upozorněním“, že by možná přesun mohl snížením základny mírně snížit i 15% objem peněz na couplované platby na produkci. Zde čekáme na oficiální sdělení EU a na základě předběžných konzultací očekáváme, že to bude opět falešný manévr, protože první pilíř je stavěn jako sendvič, tzn. každý díl je pevně dán a ostatní díly nemohou být proměnlivé jen proto, že se o vteřinu dříve odebere díl jiný.
Produkce honí dotační peníze Do tohoto schématu se nechali chytit mnozí úředníci a prosazují tak politiku shodnou s vedením Agrární komory, tzn. dotovat je potřeba potraviny a investice. Logicky jejich kroky hrozí tím, že zemědělci v neúrodných oblastech nebudou mít peníze za soukromé statky a u těch veřejných jim stát neuhradí ani náklady. Tzn. dojde k další polarizaci, kdy jedna skupina zemědělců bude mít dvoje peníze, zatímco ostatní nebudou mít skoro nic. Absurdnost honu na peníze z PRV vyniká, když si uvědomíme, že tento program musí zvládnout se svými 10 miliardami financovat hospodaření na 30 až 50 % území ČR. Produkční sektor však disponuje dvacetinásobným objemem peněz. Jedna miliarda přesunutá z Programu rozvoje venkova připraví zemědělce v méně úrodných oblastech o 10 % příjmů, zatímco do úrodných oblastí přileje pouhých 0,5 %. A to v situaci, kdy za posledních 7 let poklesly LFA a AEO platby o 15 %. Na druhé straně se bavíme s hospodáři na orné půdě o tom, že dokáží průměrně dělat výnos 7 tun při realizační ceně 6 tisíc korun za tunu, tzn. 42 tisíc Kč/ha a s náklady se vejdou do 20 tis. Kč/ha. Ubrat, zkrátit, nepřesouvat, vytunelovat Vzhledem k nedostatku peněz v Programu rozvoje venkova (PRV) je docela podstatnou otázkou, zda bude přesunuto 15 % z I. do II. pilíře, tzn. podpoříme živočišnou výrobu oproti biopalivům, kterým nahrává vysoká platba SAPS v I. pilíři. Viceprezident Agrární komory a náměstkyně ministra zemědělství
Třetí vypočítavý argument viceprezidenta AK na sebe nenechal dlouho čekat. Dotyčný přišel s hrozbou, že greening by mohl skončit v pokladně EU a nemusel by vůbec doputovat do Programu rozvoje venkova. Navrhl proto udělat greening „jenom jako“. I zde máme předběžné stanovisko, že je to nesmysl. Uvedené peníze zůstanou v českém
rozpočtu a má to logiku, protože pokud by takováto hrozba existovala, tak by samozřejmě všechny členské země udělaly greening maximálně jalovým, aby náhodou nemusely nic Bruselu vracet. AK proti živočišné výrobě Agrární komora se spolu se svou členskou organizací Zemědělským svazem snaží výše uvedenými kroky maximalizovat sazbu SAPS, která nemá s živočišnou výrobou nic společného a minimalizovat sazby AEO a LFA, tzn. jediné dvě plošné platby, jejichž prostřednictvím je podporována živočišná výroba, protože jejich inkaso je podmíněno chovem dobytka. Postupují tím proti živočišné výrobě, protože prosazují maximální odpojení peněz od živočišné výroby. Namísto živočišné výroby prosazuje AK dotování cukrovky, ovoce a zeleniny. Sexy veřejné statky Poté, co všichni zjistili, že z PRV mohou být
financovány pouze veřejné statky, tak začali prezentovat plejádu návrhů toho, co dle jejich názoru veřejné statky jsou. Od šéfa Zemědělského svazu jsme se dozvěděli, že veřejným statkem je vyšší přidaná hodnota u výrobků. Pak by však největším producentem veřejných statků byla pravděpodobně firma Apple (ta, co nepěstuje jabloně). Bývalý šéf ÚZEI zase navrhoval za veřejný statek Evropský model zemědělství. To by ale veřejným statkem mohla být i prasata. Předtím tu byl ještě pokus prohlásit za veřejný statek zaměstnanost – ani zde ale neměli ekonomové slitování a doložili nesmyslnost těchto tvrzení. Prostě ekonomie má přísná pravidla a mylná přání v ní nemají místo. Přesto se nejrůznější návrhy u bran PRV střídají jako vlci u kůzlátek. Ministerským úředníkům jejich práci vůbec nezávidíme.
Zemědělci proti zemědělcům Je politováníhodné, že zemědělci z úrodných oblastí začali pod taktovkou vedení Agrární komory ostře vystupovat proti zemědělcům z neúrodných oblastí. Částečně se tento postup zrodil díky prostředníkům, jejichž obživou je to, aby zemědělci museli co nejvíce utrácet za beton a železo do budov, ať již pod zástěrkou welfaru, či nutného navyšování výroby a výroby potravin. Uvedené cíle Agrární komory byly bohužel vtěleny do tzv. Strategie. Abychom získali představu, co je tato strategie zač, tak si stačí pro srovnání přečíst třeba jen krátkou ukázku z irské zemědělské strategie, která je svou moderností, konzistentností, respektováním základních ekonomických principů a tržního hospodářství na míle a historicky na desítky let vzdálená českému dokumentu, který se Strategií nazývá.
Eroze členské základny Agrární komory ČR Za normálních okolností by ani nemělo smyslu psát o takovýchto notorietách, jako je pokračující pokles počtu zemědělců v AK. Protože však vedení Agrární komory vystupuje na jednáních z pozice síly a snaží se nadiktovat ostatním účastníkům vůli svého vedení, tak jsme se blíže podívali na to, jak to vypadá s vývojem členské základny Agrární komory. Přestože (ale možná protože) je tato organizace zřízena ze zákona, tak prochází silnou vlnou eroze členské základny – odcházejí jednotliví členové i celé svazy. 20 % zemědělců odešlo Za posledních pět let klesl počet zemědělců v Agrární komoře o 20 %. Vycházíme přitom ze zveřejňovaných usnesení sněmů AK. Zatímco ke 13.3.2008 bylo zemědělců v AK 3121, tak ke 14. 3. 2013 už jen 2507. K uváděným počtům je potřeba uvést, že důležitý je vždy trend. Problematické zastupování členů Je pravdou, že na vrcholných jednání na MZe prezentuje AK svoji vůli zastupovat zemědělce, resp. mluvit za ně. Poté, co každá z nevládních organizací odprezentuje na úvod svá stanoviska a specifičnost skupiny zemědělců, které zastupuje, přijde na řadu hřmotný zástupce AK a prohlásí, že zastupuje všechny. Popřípadě na jednání požaduje více hlasů než všichni ostatní účastníci atp. Naštěstí je většinou rychle vykázán do příslušných mezí a díky tomu
lze pokračovat v diskuzi. Na Svaz marginálních oblastí se obracejí už nejen jednotliví členové Agrární komory, ale i celé okresní Agrární komory se žádostí o obhajobu zemědělců v méně úrodných oblastech, když centrála Agrární komory hájí jen úzké zájmy, přestože se staví do role mluvčího všech. Uvedené souvisí s majorizací probíhající v Agrární komoře, kdy v hlasování mají bohatší regiony (s většími příspěvky) větší hlas při rozhodování. Na dokreslení, jak je to se zastupováním svých členů, si dovolíme si citovat z dopisu Okresní agrární komory Bruntál: „Nutno dodat, že po těchto krocích nám šmahem přicházejí žádosti a uvědomění o ukončení členství v AK… Ale pokud bude AK ČR takto postupovat vlastně proti svým členům z horských oblastí, není se čemu divit. Členové horských a podhorských oblastí se právem domnívají, že představenstvo AK ČR řeší především produkční oblasti a na „horáky“ zapomínají!“
Odchází významné chovatelské svazy Po vystoupení Českého svazu chovatelů masného skotu (vstoupil do Svazu marginálních oblastí) na konci roku 2012, vystoupila letos z Agrární komory i Asociace svazů chovatelů koní (ASCHK). Přesto Agrární komora stále uvádí obě organizace na svých stránkách coby svá členská společenstva. Ve věci zastupování zájmů členů si dovolujeme citovat aktuální vyjádření prezidenta ASCHK Jaroslava Dražena: „Od členství v Asociaci soukromého zemědělství si slibujeme především prosazování zájmů českých chovatelů koní na národní a mezinárodní úrovni. V Agrární komoře, jejímiž jsme byli doposud členy, se tak bohužel nedělo. Jsme přesvědčeni, že ASZ je pro nás vhodnou platformou se společnými postoji plynoucími z podobného způsobu života, hospodaření a vztahu ke zvířatům.“
Jak se plní Lucerna Za účelem objasnění „spontánnosti“ sjezdu různých lidí do Lucerny dne 14. 5. 2013 si dovolujeme citovat z vnitřní instrukce AK rozeslané panem Velebou dne 29. 4. 2013, kterou byla nadiktována „dobrovolná účast“ jednotlivým regionům. V zájmu zachování přesnosti stejně jako pan prezident Veleba nehovoříme o zemědělcích ani o členech AK. „Pro naplnění Lucerny je nezbytné zajistit účast v předpokládaném objemu 1.500 osob s tím, že celková kapacita je řádově ještě o stovky vyšší, účast tedy lze v rámci iniciativy krajů i navýšit. Pracovně počítáme při kapacitě jednoho autobusu 50 osob nutnost zajištění 30 autobusů a to ve struktuře:
- Středočeský kraj 6 autobusů (300 osob); - Jihočeský, Plzeňský, Ústecký, Pardubický, Královehradecký kraj a Kraj Vysočina z každého 3 autobusy (celkem 18, tj. 900 osob); - Liberecký, Karlovarský, Olomoucký, Jihomoravský, Zlínský a Moravskoslezský kraj z každého jeden autobus (celkem 6, tj. 300 osob); - určenou kapacitu lze případně dle mož-
ností řešit dopravou osobními automobily, vlakem, apod. V rámci stanovené kvotace na jednotlivé KAK, RAK a OAK jsme primárně vycházeli především z nákladů na dopravu, časové náročnosti na dopravu a síle členské základny.“
Co navrhuje Agrární komora AK ČR dlouhodobě vystupuje proti živočišné výrobě na travních porostech. Předložila návrhy na změny v rozpočtu Programu rozvoje venkova na období 2014-2020, které znamenají reálný pokles prostředků AEO + LFA, z nichž jsou hrazeny pozitivní dopady chovu paseného dobytka (skotu, ovcí, koz a koní), na polovinu oproti předchozímu rozpočtovému období. SMO má za to, že nelze takto nezodpovědně zacházet se zemědělskými oblastmi, kde jiná než živočišná výroba není možná. Níže zveřejňujeme konkrétní návrhy Agrární komory a přidáváme komentář Svazu marginálních oblastí.
Co prosazuje AK ČR (doslovné citace z vnitřních materiálů AK ČR)
Stanovisko SMO
„Zařadit mezi citlivé komodity ovoce a zeleninu“
SMO je zásadně proti zařazování ovoce a zeleniny mezi citlivé komodity. Ovoce a zelenina je velmi silně podpořena v titulu Integrovaná produkce.
„Zařadit mezi citlivé komodity cukrovku“
Svaz marginálních oblastí navrhuje zcela zrušit dotace na cukrovku dosahující 20 tis. Kč/ha, protože se jedná o neopodstatněnou podporu biopaliv.
„Zařadit mezi citlivé komodity víceleté pícniny“
SMO je zásadně proti zařazování víceletých pícnin mezi citlivé komodity vzhledem k nelogičnosti tohoto kroku.
„Nově je v péči o krajinu zařazené střídání plodin na orné půdě – to je práce Martina Hlaváčka s cílem podpořit víceleté pícniny – byl tam proti tomu odpor – je důležité udržet.“
Zde jde vidět úzká spolupráce bývalého náměstka ministra zemědělství s AK, který v její prospěch prosadil opatření, které není ničím jiným, než prostým přelitím peněz ve prospěch orné půdy (takto si představuje AK kompenzace, tzn. jako peníze za nic – to je dáno neznalostí problematiky AEO).
„U Ekologického zemědělství je pro nás velmi pozitivní, že dle nařízení komise není možné kombinovat platbu za ekologické zemědělství se základní platbou AEO – to se dělá v současné době a na hektar TTP berou kromě SPASu a LFA ještě AEO = 2.500 Kč/ha + platba za ekologické zemědělství 2.200 Kč – takže to mají zaplacené dvakrát a to již nepůjde – je třeba to ohlídat, aby to neobešli.“
Názor AK o dvojím placení je sice nesmysl, ale podstatné je, že AK zde při neznalosti věci opět vidí šanci, jak snížit farmářům v neúrodných oblastech podpory na polovinu.
„V návrhu zůstává téměř nezměněná integrovaná produkce na ovoce, zeleninu a víno – to je klíčové udržet pro ně je to důležité dokonce to odborná společenstva upřednostňují před zařazením do citlivých komodit v couplovaných platbách.“
Integrovaná produkce spotřebovává podstatnou část PRV, přestože si např. odběry vzorků tito producenti dělají sami, takže se jedná o krystalický případ obcházení/vyřazení kontrolního mechanismu.
„V současném období je v rámci osy I. na investice alokováno výrazným způsobem méně prostředků než v ostatních zemích EU a v současné ose II. s nárokovými dotacemi naopak více. Navrhuji minimálně poměr investiční podpory a nárokové podpory, jak je navrženo ve variantách A) a C). !“
Nyní je alokováno v ose I (investice) 31 % a v ose II (AEO+LFA+Natura…) 52 %. Agrární komora navrhuje tento poměr razantně snížit na 38 % : 48 % (Var C) či dokonce otočit na 50 % : 33 % (Var A) v souladu s návrhy úseku náměstkyně Beneš Špalkové. Svaz marginálních oblastí opět poukazuje na komplikovanost problematiky a především vyšší nadmořskou výšku ČR oproti zbytku EU.
4
NERV: „Recyklace“ evropských fondů zvyšuje naši konkurenceschopnost Národní ekonomická rada vlády doporučila vládě více využívat návratné finanční nástroje při čerpání evropských fondů. Premiér Petr Nečas tento návrh podpořil. Návratné finanční nástroje jsou novým způsobem účinnějšího využívání omezených prostředků Kohezní politiky EU. Při čerpání evropských fondů se tak mohou peníze několikrát „otočit“ a podpořit tak více projektů. „Největší prostor pro návratné finanční nástroje je v oblasti mobility, dostupnosti, sítích a energetice,“ uvedl na jednání NERV Petr Zahradník. Širší využívání těchto nástrojů podpořil i premiér Petr Nečas. „Považuji za důležité, abychom se vydali touto cestou. Poskytnutí návratných finančních prostředků tak narovnává trh. Dneska jsou například dva hotely v nerovném postavení, pokud je jeden
financován nevratnou dotací z evropských fondů, a druhý klasickým bankovním úvěrem,“ uvedl k tématu předseda vlády.
jektů. To zvyšuje konkurenceschopnost nejen samotných projektů, ale také ekonomiky jako celku.
České republice by podle stávajícího návrhu mělo připadnout v rámci kohezní politiky na roky 2014−2020 celkem 20,5 miliardy eur (530 miliard korun). Evropská komise odhaduje, že by na návratné finanční nástroje mělo jít přibližně 10 procent celkové alokace v rámci kohezní politiky.
Národní ekonomická rada vlády je poradním orgánem vlády. Má 14 členů, kteří radí vládě ve svém volnu a bez nároku na honorář. Obnovený NERV funguje od léta 2010 a prezentoval již řadu klíčových dokumentů jako Strategie konkurenceschopnosti nebo návrhy v boji s korupcí. Vláda již realizuje nebo bude realizovat přibližně 80 procent návrhů rady.
NERV tuto formu čerpání evropských prostředků doporučil také vzhledem k tomu, že návratné finanční prostředky dokáží otestovat udržitelnost financovaných pro-
15. 4. 2013 | Zdroj: Úřad vlády ČR
Se svolením Okresní agrární komory Bruntál níže přetiskujeme stanovisko, ve kterém vyjadřuje nespokojenost se Strategií a zastupováním svého okresu Agrární komorou ČR. Uvedená OAK se před tím marně obrátila na centrálu AK ČR s žádostí o zveřejnění. (tento tučnou kurzívou tištěný odstavec je komentářem Svazu marginálních oblastí).
Názor zemědělské veřejnosti okresu Bruntál na připravovanou strategii zemědělské politiky v ČR pro období 2014-2020 Je smutné, že už málokdo z představitelů připravujících tuto strategii pamatuje, jak jsme byli kritizováni za výrobu, že EU chce, abychom zejména v horských a podhorských oblastech udržovali krajinu, zlepšovali životní prostředí a byli nápomocni k obnovení života na vesnicích, který zejména zánikem statků velmi utrpěl. V době privatizace státních statků bylo jen málo odvážných, kteří na sebe převzali milionové dluhy po státních statcích a chtěli dále hospodařit. Většina bývalých zaměstnanců ze zemědělství utekla do ji-
ných rezortů, samozřejmě jinak finančně hodnocených. Zemědělcům bylo v letech 1990-2004 neustále vytýkáno vysoké procento zornění, příliš nákladná výroba. To mělo za důsledek přetransformování některých zemědělců na jiné komodity. Velmi rychle zareagovaly produkční oblasti, kde docházelo k prudkému snižování chovu prasat, skotu a stáje zející prázdnotou jsou ještě dnes toho důkazem. Najednou nebylo nic ekonomicky únosné a nebylo téměř nic rentabilní. Jak země-
dělci na horách, tak i v nížinách měli velmi složité období, které bylo zhoršováno i postojem peněžních ústavů. Přece jen ještě o něco složitější situaci měli zemědělci právě v pohraničí v tzv. ztížených půdně-klimatických podmínkách. To že tomu tak bylo, bylo patrné i na zemědělských objektech a na stavu mechanizace. Dnes již nikdo nechce slyšet, že hospodaření na půdě bývalých členů družstev, často ještě dnes nevypořádaných, bylo podstatně snazší, než hospodaření na půdě státní a restituční právě v horských a podhorských podmínkách. Zde se museli zemědělci vyrovnávat s nároky restituentů jak v mrtvém, tak v živém inventáři a nastoupil ještě prodej státní půdy. Jak prodeje probíhaly, o tom by mnozí zemědělci mohli hovořit a ne v tom kladném slova smyslu. To nebylo nikdy jednoduché, zejména v horských a podhorských oblastech. Je však objektivně nutné přiznat, že v dalším období po roce 2004 byla nastavena dotační politika v ČR tak, aby došlo k podpoře péče o životní prostředí a šetrného zacházení s půdou, namísto podpory neefektivní části výroby. Proto valná část zemědělců v horských oblastech přešla z orné půdy na trvalé travní porosty.
5
Ošetřování a údržba těchto ploch je prováděna s ohledem na protierozní podmínky. Ekologické hospodaření pak výrazně snížilo vstupy chemie do půdy. To příznivě ovlivňuje životní prostředí, ve kterém se nacházíme. To je největší přínos společ-
nosti a ne to, že ekologičtí zemědělci produkují jen bio-seno. Kdo umí počítat, jistě zhodnotí tržby z trvalých travních porostů versus tržby z obilovin a technických plodin. Zatímco zemědělec hospodařící na TTP má tržby (podpory) 12-14 tis. Kč z ha, zemědělec produkující obiloviny dle výnosu 4050 tis. Kč z ha, u řepky 35-40 tis z ha, o cukrovce ani nemluvě. Argument nákladovosti neobstojí. Náklady jsou (měly by být) adekvátní vždy dané oblasti, bez nich to nelze. Jen v oblastech horských nákladovost hospodaření velmi negativně ovlivňuje horší klima, s nímž se pojí svažitost pozemků, jejich kamenitost, nesouvislost, nepřístupnost atd. Dnes jsou zemědělci v horských oblastech za takto nastavené podmínky státem kritizováni a začíná se objevovat názor, že tomu, kdo to má těžší, ještě ubereme. Uvedu příklad, tzv. strategie vývoje zemědělství zpracovaná MZe ČR. Tým ministerských pracovníků dospěl k názoru, že podpory do méně příznivých oblastí jsou vysoké a neadekvátní. Aby „podpořil“ zaměstnanost, zvýšení stavu skotu, omlazení zemědělství, život na vesnici, sníží dané podpory o 35-45 %. Tento tým „odborníků“ se domnívá, že zemědělcům nezbude nic jiného, než zintenzivnit zemědělskou výrobu tak, že zřejmě bude opět rozorávat TTP a pěstovat obilo-
6
viny, že navýší stavy skotu a tím bude muset zvýšit zaměstnanost. Opak bude pravdou, snížení příjmů zapříčiní snížení stavu skotu jen na požadovanou míru, což povede ke snížení stavu zaměstnanců, o atraktivnosti zemědělského oboru nemluvě. Porovnejme si průměrné mzdy v zemědělství a v jiných odvětvích, o náročnosti tohoto povolání není pochyb. Je zde neopominutelný fakt, že zemědělci v těchto oblastech chtěli dostát požadavkům tolik propagovaného Cross Compliance. Zavádějí zlepšení welfare zvířat, zlepšení životního prostředí finančně náročnými stavbami dlouhodobého charakteru. Dokáží vyrovnaně hospodařit i se stávajícími nízkými příjmy a dnes se dovídáme, že tyto příjmy budou reálně poloviční. Prosím, ať nám tedy poradí „tzv. experti“ na strategii zemědělství, jak dané podmínky splnit. Zemědělci si poradí, nebude to ale vždy ku prospěchu společnosti. Mají několik možností: a) prodat farmu b) snížit stavy zvířat na minimum c) snížit stav zaměstnanců d) TTP si nechat a sklidit na bio-paliva e) rozorat co se dá a věnovat se jen rostlinné výrobě Jaký to bude mít dopad na zaměstnanost a ráz krajiny, to ať posoudí ti, kteří pří-
slušné návrhy prosazují. Je zarážející, že některé nestátní organizace tyto návrhy podporují. V našem případě se jedná zejména o AK ČR. Nutno dodat, že po těchto krocích nám šmahem přicházejí žádosti a uvědomění o ukončení členství v AK, což v žádném případě není žádoucí a prospěšné. Ale pokud bude AK ČR takto postupovat vlastně proti svým členům z horských oblastí, není se čemu divit. Členové horských a podhorských oblastí se právem domnívají, že představenstvo AK ČR řeší především produkční oblasti a na „horáky“ zapomínají! Jinak by při projednávání dotačních pravidel od roku 2014 v kolegiu ministra nemohlo dojít k dané situaci. AK ČR je, myslíme si, velmi silná nevládní organizace na to, aby v případě zájmu tuto nepříznivou strategii ovlivnila. Bohužel, zde AK ČR nesehrála svou roli ve prospěch zemědělství hor a podhor. Jistě, nikdo není nenahraditelný, ale z etického a morálního hlediska je třeba se na to dívat jako na pohrdání prací a úsilím zemědělců hospodařících právě ve ztížených půdně klimatických podmínkách. Ing. Nováková Miloslava, ředitelka AK Bruntál, V Bruntále dne 18. 3. 2013
7
8
Tisková zpráva Svazu marginálních oblastí ze dne 26. 4. 2013
Neefektivní dotování zemědělských investic Svaz marginálních oblastí upozorňuje, že dosavadní podpora investic ze strany Ministerstva zemědělství ČR vedla k nadměrnému prodražení investic a tudíž k nehospodárnému vynakládání veřejných prostředků. Např. dle oficiálního sdělení viceprezidenta Agrární komory na půdě Ministerstva zemědělství požaduje český dodavatel za vybudování chlévu pro 600 ks krav částku ve výši 100 mil. Kč. Uvedené představuje 167 tisíc Kč za jedno ustájovací místo. To je několikanásobek běžných nákladů v Evropě či v USA. Podle irské Asociace zemědělských staveb činí náklady na výstavbu středně velké stáje pro dojné krávy 54 tisíc Kč na jedno ustájovací místo včetně dojicího zařízení a jímky. Tyto náklady poklesly o více než čtvrtinu poté, co bylo v Irsku ukončeno dotování investic státem. Systém dotací investic v Irsku fungoval v letech 2006-2008 a byl zaveden za účelem splnění požadavků EU. Opuštěn byl kvůli všeobecné nespokojenosti s prodražováním investic, náročností kontrol, zdržení na nejrůznějších stupních realizace apod. Názorem renomovaných ekonomů, např. Pavla Kohouta, který působil v ekonomických týmech napříč politickým spektrem, je, že dotování investic zhoršuje konkurenceschopnost, zvedá cenovou hladinu a vytváří umělou konjunkturu. Celostátní výbor Svazu marginálních oblastí zaujal stanovisko, podle kterého je dotování investic v zemědělství neefektivní: „Pro zemědělskou farmu musí být rozhodující rentabilní provoz. Dobře fungující zemědělská farma zvládne investice vlastními silami efektivněji, tzn. s nižšími finančními i administrativními náklady. Investice, ze-
jména ty dotované, jsou lákavé, ale nemohou mít přednost před běžným provozem.“ U dotovaných investic velmi často nerozhoduje ekonomičnost, ale rozdělení výdajů na uznatelné a neuznatelné, kdy farmář často postaví dražší, ale dotovanou stavbu, protože levnější by nebyla tak výhodně dotovaná. Popřípadě jsou investovány projekty, které jsou za dobu životnosti celkově dražší provozně i investičně, a to jenom proto, že mají větší část výdajů zahrnutou v rámci investice a tedy dotovanou. Rozhodujícím kritériem musí být dlouhodobá výdělečnost investice a nikoliv fakt, zda je daná investice dotovaná nebo ne. Takovéto případy pak často vedou k nestandardnímu jednání, na které doplácí jak veřejné rozpočty, tak i zemědělské podniky samotné. V roce 2012 investovaly zemědělské podniky přes 33 mld. Kč. Drtivou většinu těchto prostředků bez státní dotace. Uvedené dokládá, že stabilizované zemědělství je schopné investovat ziskové projekty z vlastních zdrojů. Dotované projekty vytvářejí prostor pro umělé navyšování ceny i z toho důvodu, že jsou spojeny s byrokratickou zátěží ve formě nejrůznějších žádostí, výběrových řízení, externě vytvářených projektů i tam, kde by žádný projekt zhotovován nebyl. Část nákladů na projekt žádosti o dotace sice hradí stát, ale to je opět neproduktivním vynaložením prostředků, obdobně jako nutné několikanásobné následné kontroly projektů.
Dotované investice v konečném důsledku snižují konkurenceschopnost i z důvodu omezujících podmínek, které se k nim váží. Farmář např. nesmí 5 let provozovat v daném objektu žádnou jinou výrobu a nemůže tudíž reagovat na měnící se situaci na trhu. Jedná se o takzvanou „dobu vázanosti projektu“. Důraz na dotování investic namísto provozní efektivnosti plodí často projekty, které jsou následně provozovány se ztrátou, popřípadě jsou likvidovány po skončení minimální doby vázanosti. Samotný pozitivní efekt z dotování investic se vytrácí, popřípadě nekončí u zemědělců, ale u dodavatelských firem. Investovány s dotací jsou často akce, které by jinak realizovány nebyly. Ministerstvo zemědělství tak často vytváří dotovanou konkurenci již fungujícím projektům, a v tom horším případě na trhu zůstává dotovaný subjekt, když původní a bez dotací fungující projekt je z trhu vytlačen. Svaz marginálních oblastí požaduje ukončení dotování investic soukromých statků z rozpočtu Programu rozvoje venkova, který je určen na financování veřejných statků. Jestliže stát nemá dostatek prostředků na zajištění čisté pitné vody a dalších veřejných statků prostřednictvím agroenvironmentálních opatření kompenzujících ztrátové hospodaření na travních porostech, pak nemůže rozdávat dárečky na soukromé statky.
REAKCE NA TISKOVOU ZPRÁVU SMO „NEEFEKTIVNÍ DOTOVÁNÍ ZEMĚDĚLSKÝCH INVESTIC“ S tímto názorem nelze jinak než souhlasit. I když jsme investovali s využitím dotací z PRV, je to nespravedlivé vůči těm, kteří takové „štěstí“ neměli. Už si nepamatuji, kdo před časem zdůvodnil rozdíly v dotacích v zemích staré patnáctky a námi tím, že tam neexistuje podpora investování do zemědělských staveb. Tak je zrušme, finanční prostředky převedeme přímo k zemědělcům.
9
Bylo by to spravedlivé vůči všem, kteří umí na své farmě hospodařit. Investiční dotace z PRV jsou jen pro vyvolené. Stát by ušetřil a zemědělci by navýšené dotace určitě smysluplně dokázali využít pro modernizaci svých provozů. Bez byrokracie, administrativy, za své a hospodárně. S pozdravem Jaroslav Pohan, 29.4.2013
Tisková zpráva Svazu marginálních oblastí ze dne 23. 4. 2013
Nejvíce v českém zemědělství vydělávají černí pasažéři Česká republika je na hraně plnění svých závazků vůči Evropské unii v zemědělské oblasti. Pokud nemá přijít o 20 miliard korun přímých plateb pro české farmáře, musí i nadále udržovat z environmentálních důvodů pevně stanovené procento „stálých pastvin“ (trvalých travních porostů) na zemědělské půdě. Svaz marginálních oblastí proto předložil ministru zemědělství Petru Bendlovi návrh, aby počínaje příštím evropským rozpočtovým obdobím participoval na plnění této základní podmínky českého zemědělství každý farmář. Dnešní praxe je taková, že povinný podíl stálých pastvin, jakožto podmínku výplat přímých plateb, plní jen některé farmy. A to především ty v méně úrodných oblastech založené na chovu býložravců. Ostatní farmy se věnují ziskovější rostlinné výrobě, díky které má Česká republika nadprůměrné procento zornění, tj. podíl orné půdy vůči celkové zemědělské půdě. To je možné i z toho důvodu, že v České republice existuje anachronismus ve formě „zákazu rozorávání“. Farmy obhospodařující louky a pastviny či zatravněná pole nesmí už tyto travní porosty rozorat pod hrozbou vysokých sankcí. Celostátní výbor Svazu marginálních oblastí proto na svém jednání přijal následující usnesení: „Není nadále udržitelné, aby na jedné straně pobíraly farmy zejména v úrodných oblastech přímé platby za nic a na druhé straně musely jiné farmy v ne-
úrodných oblastech nést tíži plnění závazků za celou Českou republiku bez toho, že by jim tyto náklady byly odpovídajícím způsobem kompenzovány.“ Samotná evropská legislativa hovoří o tom, že má být mezi zemědělce rovnoměrněji rozděleno břímě zachovávání stálých pastvin. Svaz marginálních oblastí proto navrhuje, aby do budoucna bylo umožněno farmám hospodařícím na travních porostech tyto rozorat a to až do úrovně 21 %. Naopak farmy, které hospodaří pouze na orné půdě a budou chtít i nadále pobírat přímé platby včetně příplatku za „ozelenění“ (greening), budou muset zatravnit minimálně 21 % svých obhospodařovaných pozemků. Svaz marginálních oblastí si je vědom, že pro některé farmy, zejména v nejúrodnějších oblastech, bude výhodnější nerespektovat procento stálých pastvin a věnovat se ziskovějšímu pěstování pšenice, řepky, cukrovky, ječmene a kukuřice. Z toho důvodu by uvedený 21% limit stálých pastvin byl pro každou farmu dobrovolný. Neplnění limitu by pouze znamenalo, že takováto farma nebude mít nárok na příplatek za „ozelenění“, který činí 30 % z hektarové
přímé platby, tzn. cca 1800 Kč. Definice stálé pastviny vychází z článku 2 Nařízení Komise (ES) č. 796/2004, ve znění Nařízení Komise (ES) č. 239/2005: „Stálou pastvinou je plocha se souvislým porostem travin nebo jiných bylinných pícnin, vyskytujících se na přírodních loukách nebo pastvinách nebo obvykle přítomných ve směsích osiv pro louky či pastviny v České republice, přičemž porost mohl vzniknout přirozeně nebo osevem, která po dobu pěti let a více nebyla zahrnuta do střídání plodin, bez ohledu na to, zda je travní porost na ploše stálé pastviny využíván k pastvě zvířat.“ Prostřednictvím stálých pastvin a jejich pozitivních externalit, resp. veřejných statků stát zajišťuje obyvatelstvu čistou pitnou vodu, řeší povodňová rizika, biodiverzitu, ochranu zemědělské půdy před erozí apod. A v neposlední řadě se Evropská komise zachováním rozsahu stálých pastvin a zavedením greeningových opatření v jednotlivých členských státech snaží obhájit veřejné výdaje na podporu zemědělské činnosti do dalších let.
Tisková zpráva Svazu marginálních oblastí ze dne 9. 4. 2013
Bioplynové stanice nás stojí 6,5 mld. Kč ročně Svaz marginálních oblastí souhlasí se stanoviskem ministra zemědělství Petra Bendla dále již nepodporovat investice do bioplynových stanic (BPS). Tato zařízení zvedají ostatním zemědělcům a dalším daňovým poplatníkům účty za elektrickou energii o cca 6,5 mld. Kč ročně a snižují konkurenceschopnost české ekonomiky. Dále poškozují životní prostředí vyšší chemizací a erozí. Navíc zvedají ceny potravin, což je sice pozitivní pro příjmy hospodářů na orné půdě, ale negativní pro obyvatelstvo i hospodáře na loukách a pastvinách, kteří musí jednak dráže nakupovat obilí pro krmení svého dobytka a jednak přicházejí o půdu, protože neobstojí v soutěži s bioplynovými stanicemi. Ve stínu solárního boomu tak vyrostl problém obdobného řádu. Uvedených 6,5 mld. Kč už činí více než čtvrtinu z 25 mld. Kč, které letos zaplatíme za fotovoltaiku. Dotace výkupních cen z bioplynek ale dále porostou, protože automatické nárůsty jsou zakomponovány přímo v cenovém vzorci. BPS jsou nejdotovanějším oborem v českém zemědělství s částkou 61.614 Kč na 10
1 ha kukuřice použité k „výživě“ BPS. Průměrné dotace v zemědělství činí 10 tisíc korun na hektar a i na ty přírodně nejcennější plochy, které obhospodařují ekologičtí zemědělci v horských a podhorských oblastech, je vypláceno zhruba 13 tis. Kč/ha. Na jedné straně stát složitě hledá cesty, jak omezit každoroční nadměrnou erozi orné půdy, celé štáby lidí i výzkumné ústavy pracují na systému, který by tuto nenahraditelnou ztrátu půdy zastavil. Na druhé straně stejný stát podporou BPS přímo vytváří podmínky k dalšímu zhoršování tohoto fenoménu prostřednictvím rozšiřujících se ploch erozně problémových kukuřic. Neobstojí ani argument, že podpora se již týká jen farem s chovem dobytka. Podle zkušeností z terénu, i tyto farmy sejí větší plochy kukuřice, aby uživily dojnice i BPS. V České republice se bohužel vydává na dotování BPS více peněz než na platby veřejných statků ve formě agroenvironmentálních opatření a péče o krajinu. Svaz
marginálních oblastí již požádal předsedu vlády Petra Nečase, aby byly veřejné prostředky nadále vydávány již jen za veřejně prospěšné hodnoty a nikoliv za soukromé statky, které umí zaplatit trh. V českém zemědělství jsou však pod zástěrkou honby za soběstačností v produkci potravin nadále prosazovány programy dotující standardní tržní výrobu ať již otevřeně nebo prostřednictvím kvót. Stimulací zemědělské produkce nad rovnovážnou úroveň si tak dobrovolně platíme poškozování životního prostředí. Doplácíme na to nadlimitními obsahy pesticidů a dusičnanů v pitné vodě a jedná se v zásadě o export životního prostředí z České republiky.
Strategie – mýty a skutečnost V Zemědělci 12/2013 jeden z autorů Strategie pro růst, pan Tomáš Doucha, zveřejnil své vypořádání připomínek Svazu marginálních oblastí. Dovolujeme si reagovat jen na ty největší nesrovnalosti prezentované v dotčeném článku. Neporozumění stanoviskům Pan Doucha uvádí, že „naprostá většina stanovisek a připomínek základní pojetí Strategie schvaluje“. Dovolujeme si uvést, že z pěti hlavních zemědělských organizací Strategii převážně chválí jen Agrární komora a Zemědělský svaz. Zbývající tři organizace ji převážně odmítly.
jednotlivých veličin pro reálné zemědělské hospodaření. Byl totiž ignorován fakt, že masné krávy jsou nízkoobratovým odvětvím (tříletý obrat stáda, chov na nejméně úrodných půdách, vysoký podíl ekologického zemědělství), takže je nelze přes renta-
Dovolíme si citovat nejprve ze stanoviska Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů: „Materiál pak obsahuje jasné rozpory … Materiál vychází z chybných předpokladů a argumentů … dochází k záměrnému zkreslování podkladů.“ Asociace soukromého zemědělství např. uvedla: „…namítáme nízkou relevanci některých údajů a jejich neaktuálnost a chybovost. Navrhujeme využívat při argumentaci i parametry také z jiných výzkumných ústavů či institucí, ne jen z ÚZEI či Mze. Tuto námitku považujeme za klíčovou - za takové situace lze jen stěží dělat rozhodnutí, která si Strategie klade za cíl.“
čítali jsme je na hektar zemědělské půdy. Zdůrazňujeme, že jsme vzali čísla ze Strategie a podkladů ke Strategii a respektovali jsme je, přestože obsahují další omyly, ale není prostor je v takto krátkém článku rozebrat. Jak je však již z uvedeného vidět, tak zde není žádný důvod pro hlavní závěr Strategie deklarující nadměrnou rentu masných krav. Nemá relevanci rozebírat úmysl u takovéto manipulace s daty a závěry Strategie, ale je nutno uvést tyto nepřesnosti na pravou míru, protože z nich rádi citují zástupci Agrární komory, resp. Agrofertu.
bilitu srovnávat s produkcí řepky apod. Pro přiblížení lze uvést, že pokud utržím 3 Kč na hektar při nákladu 1 Kč, tak sice dosáhnu rentability 200 %, ale každý zcela jistě upřednostní hospodaření na hektaru, kde při nákladu 20 tisíc korun utržím 30 tisíc korun a dosáhnu rentability „pouhých“ 50 %.
Svaz marginálních oblastí dlouhodobě doporučuje testovat veškerá obdobná tvrzení v realitě. Pokud by tvrzení pana Douchy byla pravdivá, tak by celá Česká republika byla zatravněná a všude by se pásla stáda masných krávy. Realita je však zcela jiná - kdekoliv je to jen trochu možné, tak je orná půda a mléko. Travní porosty a masné krávy jsou jen tam, kde už nic jiného neprosperuje.
Uvedený rozpor pan Doucha ve svém článSvaz marginálních oblastí zveřejnil pravku vysvětluje tím, že se orá z tradice a jen děpodobně nejdelší odbornou oponenturu díky této tradici není republika zatravněna. dotýkající se základních nedostatků strategie na svém webu a bulletinu. Podíl neobhospodařované/opuštěné zemědělské půdy Mimo jiné bylo uvedeno: „StraDotace na hlavu tegie chápe mylně roli státu Pan Doucha prosazuje ve Strav ekonomice a zemědělství tegii a znovu v článku, na který zvláště. Sice na straně 11 konreagujeme, svoji myšlenku dostatuje, že: „každá intervence tací na pracovníka. Zdůvodňuje musí být opodstatněna určitým ji svojí obavou z překompenzoveřejným zájmem (public gování podniků v LFA v objemu ods – veřejným zbožím/statky, 200 tis. Kč na pracovníka, pokud službami“), ale v celé Strategii by byly dotace počítány na hekjsou navrhovány naopak věci, tar. Zde stačí uvést, že dotace které nejenže nejsou veřejnými jsou přes hektar počítány už statky opodstatněny, ale které dnes a k žádné překompenzaci jdou proti veřejným statkům nedochází. a naopak zkouší platit za soukromé statky (produkci potraProblém uměle vzniká, když vin, zpracování potravin).“ je tvrzeno, že výrobním faktorem je pouze lidská práce, tzn. nikoliv půda a kapitál (stroje, Posunutá realita Zdroje: Situační a výhledová zpráva Půda 11/2009, MZe ČR; LPIS budovy, technologie). Moderní Pan Doucha několikrát ve Strategii i ve svém vypořádání připomínek SMO Hlavní výrobní faktor pro zemědělce je ekonomie však už prokázala, že výrobníopakuje věty o údajných vysoké rentabi- půda a rozhodující je zisk či ztráta na hek- mi faktory jsou všechny tři položky, přilitě chovatelů masných krav. V zásadě je tar půdy. Tato veličina rozhoduje jednak čemž v každém jednotlivém podniku jsou na tomto tvrzení založená celá Strategie, o tom, co bude zemědělec na své půdě do výroby zapojeny v jiném poměru. Dva která ústy pana Douchy identifikovala po- pěstovat či chovat a jednak o tom, za kolik totožné podniky mohou na stejné výměře dle rentability dvě nadměrně ziskové oblas- si může daný pozemek koupit či najmout. zemědělské půdy zapojovat do výroby odti zemědělství – na jedné straně rostlinnou Schopnost zaplatit nájem rozhoduje v sou- lišné množství práce a odlišné množství kaprodukci na orné půdě a na druhé straně těži o půdu. O tom prezentovaná rentabilita pitálu. Tyto podniky odvedou stejné výkony a obdrží stejné dotace. Pokud tento objem chov masných krav. A tato čísla byla do- a či „zisk na hlavu“ nerozhoduje. dotací budeme dělit jednou počtem lidí kreslena ústředním grafem celé Strategie, z nějž vyplývají rentability uvedené v při- Svaz marginálních oblastí má přehled a jednou počtem budov, tak pochopitelně o „rentabilitě“ chovu masných krav, která získáme různá čísla i při stejném zisku podpojené tabulce. se ani náznakem neblíží údajům tvrzeným niků. Je však chybným závěrem, pokud zaTento postup v sobě má základní logickou panem Douchou ve Strategii. Přesto jsme čneme tvrdit, že z výše uvedených podniků chybu nerespektující rozdíly v relevantnosti vzali v úvahu předkládaná čísla a přepo- je překompenzovaný ten s menším počtem 11
lidí a lepšími technologiemi jen proto, že mu vychází větší dotace na člověka. Dalším omylem je nepochopení faktu, že dotace je jen jednou složkou tržeb. A to tou složkou, která by měla být odměnou za produkci veřejných statků. Další složkou, která je dokonce u většiny podniků podstatnější, jsou tržby za produkci soukromých statků (zemědělských komodit či služeb). Je tedy hrubou chybou dosazovat do čitatele pouze dotace. V čitateli musí figurovat celkové tržby, tzn. platby za veřejné i soukromé statky, tzn. za veškerý výkon zemědělce. Jakýkoliv jiný přístup vede k účelovému zkreslování. Objevují se pak tvrzení, že první podnik má 100 tis. korun na člověka a druhý podnik 200 tis. korun na člověka. To však vůbec nic neznamená z hlediska úspěšnosti, dokud si neuvědomíme, že první podnik má k tomu 900 tis. korun tržeb za mléko, zatímco druhý podnik pouze 100 tis. korun za masná telata. Opouštění zemědělské půdy Další mylné tvrzení se týká opouštění zemědělské půdy. Pan Doucha tvrdí, že opouštění znevýhodněné půdy není doloženo žádnými zkušenostmi. Zde si dovolujeme odkázat na údaje MZe a LPIS dokládající velké rozdíly v podílu nevyužívané zemědělské půdy (viz mapka České republiky). Tam, kde je hospodaření lukrativní, je obhospodařováno největší procento zemědělské půdy a tam, kde se farmaření vyplácí méně či vůbec, tam leží nejvíce hektarů ladem. Svaz marginálních oblastí proto srovnal údaje o zemědělské půdě dle katastru nemovitostí s evidencí skutečně obhospodařované půdy. Výsledek je překvapující zejména svými rozdíly, kdy v postižených krajích severních Čech a severovýchodní Moravy je opuštěno až čtyřikrát více půdy než v úrodnějších krajích. Důvodem několikanásobných rozdílů mezi jednotlivými kraji jsou jednak přírodní podmínky a jednak politika Minister-
stva zemědělství ve vztahu k jednotlivým oblastem. Zemědělci, ale i další podnikatelé a nepodnikatelé se na tomto základě rozhodují, zda a v jaké míře se jim vyplatí či nevyplatí zemědělskou půdu v daném kraji obhospodařovat. Co jsou veřejné statky? Pan Doucha uvádí, že Evropský model zemědělství je sám o sobě veřejným zbožím. Také zde musíme opravit tuto mylnou informaci a konstatovat, že veřejný statek/zboží má přesně danou definici (nedělitelnost, nevylučitelnost). Nazývat celý uvedený sektor veřejným statkem je matením pojmů. Konstatovat lze nanejvýš, že veřejné statky jsou podmnožinou Evropského modelu zemědělství, stejně jako jsou jeho součástí soukromé statky (řepka, pšenice, prasata). Z uvedeného jde jasně vidět, že pojmová přesnost je nutná, protože jinak by bylo možno pod pojem veřejný statek a tedy pod oprávněnost k platbě zahrnout cokoliv. Deklarace zemědělských ekonomů Pan Doucha se několikrát zaštiťuje sebe i Strategii takzvanou Deklarací zemědělských ekonomů EU. Uvedená Deklarace však říká něco zcela odlišného, či dokonce opačného než uvádí pan Doucha, resp. Strategie. A netýká se to jen běžného omylu, kdy je mylně či účelově zaměňována bezpečnost potravin za potravinovou bezpečnost. Ve skutečnosti Deklarace konstatuje zejména: - K potravinové bezpečnosti Deklarace uvádí, že EU má nadbytek potravin a její kupní síla jí umožňuje nakupovat potraviny celosvětově, a to i v období vysokých cen. Potravinová bezpečnost není tedy tématem v EU. Chudé domácnosti sice mohou být ohrožovány v obdobích vyšších cen potravin, ale nejlepší cestou jak jim pomoci je systém sociální dávek. Navíc, EU může v případě budoucí potřeby zvýšit svoji produkci. Za tím účelem je potřeba udržet úrodnost půdy, vodní zdroje a alespoň minimální úroveň ze-
mědělského hospodaření. Toto by bylo mnohem efektivnější než dotování stávající úrovně zemědělské produkce nebo zaměstnanosti. - Přestože příjmy zemědělců mohou být pod celorepublikovým průměrem, tak zemědělské dotace nejsou vhodným nástrojem pro vyrovnávání příjmů. - Veřejné statky vytvářené farmáři, jako např. ochrana životního prostředí, biodiverzita, půdní úrodnost, kvalita vody, krajinný ráz, bezpečnost potravin (nikoli potravinová bezpečnost - pozn. SMO), zdraví zvířat a rostlin či rozvoj venkova, nejsou dostatečně odměňovány trhem. Některé tyto veřejné statky jsou globálnější a některé lokálnější – dle toho by měly být financovány evropským nebo národním rozpočtem. Aktualizovaná Deklarace již v roce 2010 dokonce jasně říká: - „Všechny dotace by měly úzce souviset s produkcí veřejných statků. Každá dotace, která nezohledňuje poskytování veřejného zboží, jako např. Jednotná platba na farmu (v podmínkách ČR jde o I. pilíř, resp. SAPS – pozn. SMO), by měla být postupně zrušena.“ - „Zmírňování venkovské chudoby by mělo být funkcí sociální politiky a nikoliv politiky zemědělské.“ Deklarace celkově vyzývá k přesměrování dotací z podpory produkce na platby za veřejné statky. První návrh české zemědělské Strategie však jde cestou zcela opačnou. Jak můžeme vidět, česká zemědělská politika a s ní i Strategie má před sebou dlouhou cestu k modernímu přístupu. Abychom ji mohli nastoupit, musíme si připustit, že základní podmínkou budou objektivnost, informovanost a empirický výzkum.
Svaz marginálních oblastí Horní Police čp. 1, 471 06 Česká Lípa, tel/fax: 487 861 368 předseda Ing. Milan Boleslav Internet: www.lfa.cz, email:
[email protected] 12
Článek vyšel v týdeníku Zemědělec 18/2013 dne 29. 4. 2013
