VĚŽNÍK
VĚŽNÍK KOMPAS TŘEŠŤSKÉ FARNOSTI
30. dubna 2006 - č. 42
Slůvko otce Tomáše . . . . . . . . . . . . 4
... Naše země podle počtu praktikujících věřících, bohoslovců v semináři, je dnes už misijní zemí. Již do naší diecéze jsou zváni kněží z Polska, aby vypomáhali. Čím to je? ...
Abrahám – muž víry I. . . . . . . . . . . 7
... Nejde tu jen o kočovnické přesídlení, ale o skutečné vykořenění – musí se dát na dalekou cestu. „Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal.“ (Gn 12,4) ...
KOMPAS TŘEŠŤSKÉ FARNOSTI
www.farnosttrest.me.cz
[email protected] Šéfredaktor: Ing. Vladislav Hynk (VH)
O BS S AA H H OB
Obsah
VĚŽNÍK
VĚŽNÍK
Obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Úvodní slovo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Slůvko otce Tomáše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Krátké ohlédnutí k Velikonocům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
Redakce: Mgr. Květa Zažímalová (KZ)
Z diáře otce Tomáše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
Další autoři příspěvků: Pavel Kovář (KP) Olga Hrbková (OH)
Na svatou Kateřinu Sienskou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
Jazyková korektura: Mgr. Květa Zažímalová Grafická úprava a předtisková příprava: David Zažímal Tisk zajistil: Zdeněk Havlíček soukromá pojišťovací kancelář registrace MFČR č.001087PPZ zast.makléřské fy. Křížek-Telč tel./zázn.: +420 567 214 394 mobil: +420 606 237 655
[email protected]
Kdo byli? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
Statistika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Abrahám - muž víry I. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Ticho je nutné / Omluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Biblická hodina / Díky / Poutník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Dítě je dar . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Uprostřed lidstva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Volby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Dovedeme odpovědět na tuto otázku . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
Distribuce: Distribuci zajišťuje redakce nákladem 210 výtisků.
Úžas, jak Alenka v říši divů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
Adresa redakce: Svat. Čecha 1395, Třešť 589 01
Tábor - Tábory 2006 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
Kolportéři: redakce & Jana Duchanová, Tereza Novotná, Marie Bambulová, Michael Bambula, Michael Bambula ml., Jiří Staněk, Ondřej Zažímal a kolportéři z bratrských farností Stanovisko redakce se nemusí ztotožňovat s obsahem zveřejněných příspěvků. Anonymní příspěvky nezveřejňujeme!
Misionář František Příhoda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
Pochvala . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Dochvilnost / Opravy v areálu kostela sv. Martina . . . . 16 Končíme?!?! / Diecézní konference . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Zákon / Kněžská svěcení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Vyhodnocení postní soutěže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Informace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Uzávěrka příštího čísla bude 18. června 2006!
Úvodní slovo
editorial Vážení a milí farníci, před několika dny jsme společně oslavovali Kristovo slavné zmrtvýchvstání, kterým přemohl smrt a dokázal nás vykoupit. Následující období je také plné oslav (teď nemám na mysli pouť u sv. Kateřiny). Slavnost NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ, slavnost NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE, slavnost TĚLA A KRVE PÁNĚ, slavnost NEJSVĚTĚJŠÍHO SRDCE JEŽÍŠOVA a slavnost SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO. Ano – Duch svatý – Přímluvce a Utěšitel. Mnoho lidí si představuje pod slovem „duch“ cosi pohádkového, nebo naopak hororového. Mnoho dalších si myslí, že toto slovo je určeno pouze filozofům nebo nábožensky orientovaným lidem. Pro další je tento pojem synonymem přímo pro cosi nereálného. Na druhé straně jsme ale v souvislosti s vlnou nových náboženství svědky stoupajícího zájmu o vše, co nese „duchovní“ v názvu. Mezi těmito extrémy leží představa „čehosi“ neviditelného, neurčitého, záhadného - co „někde“ musí být ... Ale ani to by neměla být naše křesťanská představa! Duch svatý nám pomáhá přeměnit se v nové lidi – nejde o nějaké pouhé vylepšení našeho zevnějšku, ale o zcela nový život. Ujišťuje nás, že nás Bůh přijal za vlastní děti, dává nám zakoušet Boží blízkost a lásku, uschopňuje nás, abychom Bohu uvěřili, stojí na počátku naší víry. A co víc, zapojuje nás do společenství Boží Trojice, dává nám účast na vztazích mezi božskými osobami. Ježíš při svém loučení učedníkům slibuje, že je nenechá osiřelé. Tento příslib naplňuje sesláním Ducha svatého, který nám připomíná Ježíšova slova, povzbuzuje nás, přináší pokoj, oživuje v nás naději a radostné očekávání Ježíšova definitivního příchodu. Jeho úkolem je, vést nás po Božích cestách, prozařovat temnoty našich srdcí, napomínat, usvědčovat z hříchu, ukazovat velikost Božího milosrdenství. Necháme-li ho jednat ve svých životech, učiní z nás nástroje Boží lásky. Co bych nám chtěl popřát? Abychom si vzpomněli na působení Ducha svatého při přijetí svátosti biřmování, abychom pochopili, že Duch svatý přichází jako pravý ochránce, který nás chce zachránit a uzdravit, poučit i napomenout, povzbudit i potěšit a dát nám světlo, které se naším působením bude moci šířit dál.
Vladislav Hynk šéfredaktor
Slovo duchovního otce
Slůvko otce Tomáše „Pro vás jsem kněz, s vámi jsem bratr.“ Milovaní moji farníci! Jsem rád, že vás mohu tímto způsobem oslovit a povzbudit jako váš duchovní pastýř a zároveň jako jeden z vás, který usiluje jít za Pánem. Na Zelený čtvrtek dopoledne jsem se zúčastnil v katedrále sv. Petra a Pavla mše svaté „Missa chrismatis“ s otcem biskupem Vojtěchem a ostatními dvěma sty kněžími a jáhny brněnské diecéze v den našeho svátku, kdy byla ustanovena a „zrozena“ svátost kněžství a eucharistie v tichu jeruzalémského večeřadla. Všichni kněží i jáhni jsme obnovili své kněžské a jáhenské závazky, které jsme slíbili při svém svěcení. Kromě toho byly žehnány oleje katechumenů, křižmo a olej pro nemocné. Letos jsme dostali jako obvykle jako projev vděčnosti od věřících růži a kromě toho ještě osobně od otce biskupa Vojtěcha dar – knihu s názvem Největší láska - eucharistie a kněžství. Je to sbírka listů poslaná papežem Janem Pavlem II. nám kněžím k Zelenému čtvrtku (1979 -2005), ve kterých hovoří sám ze své vlastní zkušenosti o identitě kněze, o jeho poslání v tomto světě a současné době. O tomto se zmiňuji záměrně, abychom si uvědomili hodnotu kněžství dnes a nejen to, ale zda je i dostatek těch, kteří by uposlechli Boží hlas a rozhodli se jít touto cestou následování Ježíše Krista. Církev na to pamatuje, a proto stanovila 4. neděli velikonoční (neděle Dobrého Pastýře) jako den modliteb za kněze a kněžská povolání. Možná někteří z vás si říkáte: „Naší farnosti v Třešti a v Růžené se to netýká, vždyť za naši farnost studuje bohoslovec.“ Spíše tím víc je třeba se modlit za ně a neochabovat, obětovat za ně své utrpení, aby vytrvali a dokázali překonávat
různá pokušení dnešního světa a doby, která se snaží je zviklat. To mohu dosvědčit ze své vlastní zkušenosti, že je to největší pomoc, kterou jim můžete prokázat. A ještě připojuji prosbu o modlitbu za nás kněze, abychom byli pro vás dobrými pastýři po vzoru Ježíše Krista, protože i my jsme slabí a hříšní a bez vaší duchovní podpory málo zmůžeme. Jaké si vymodlíte kněze, takové budete mít. Naše země podle počtu praktikujících věřících, bohoslovců v semináři, je dnes už misijní zemí. Již do naší diecéze jsou zváni kněží z Polska, aby vypomáhali. Čím to je? Myslím, že problém je v rodinách, kde se podceňuje výchova k živé víře a nechává se to jen na nedělní chození do kostela. Chybí to, že se o věcech víry doma nemluví a rodiče to nechávají na panu farářovi, však co, on nás zastoupí. Houby zastoupí, my, kněží, nic nesvedeme, pokud základ není vybudován v rodině. Rodina je místo, kde se rodí povolání ke kněžství a k manželství. A možná je to také tím, že dnes všechno lidé mají, rodiče všechno dětem dají a dovolí a to je vede ke konzumismu a volí si raději životní cestu pohodlnějšího života. Nechci tu odpovědnost házet jenom na vás, i já si uvědomuji, že jsem za to zodpovědný před Bohem, ale chci vás vést k tomu, abychom si vzali v potaz vážnost doby. Jak to, že bylo více povolání ke kněžství v době totality než teď, když je svoboda a demokracie? Co s tím každý z nás uděláme? Vezmeme to za své? Blíží se doba, kdy budeme v naší zemi ve volbách opět rozhodovat o tom, co se bude dít dál, jaké budeme mít zákony a kudy se náš národ bude ubírat. Jako váš duchovní představený vás vybízím a jako bratr spolu s vámi ve víře v Ježíše Krista vás prosím, abyste se všichni zúčastnili letošních červnových voleb do parlamentu a pod-
Velikonoce zimních do zastupitelstva. Je to povinnost křesťana využít tohoto volebního práva, jak je to uvedeno i v Katechismu katolické církve. Sami vidíme, co se u nás děje, že jsou schvalovány zákony, které jsou v rozporu s Božími přikázáními a že se do popředí tlačí ti, kterým jde jen o sebe a ne o blaho celé společnosti, zvláště rodiny. Kdo nepůjde ze své lhostejnosti volit, dává hlas těm stranám, které podporují zákony neslučitelné s desaterem.
O tom, jaká bude budoucnost, rozhodujeme si sami, máme to každý ve svých rukou. Jak se zpívá v jedné písni: „Jaký si to uděláš, takový to máš.“ I tyto volby jistě budou mít vliv, jak se bude vyvíjet vztah státu a církve u nás a zda bude přijata vůbec někdy smlouva mezi Vatikánem a Českou republikou. Váš otec Tomáš
Krátké ohlédnutí k Velikonocům Chci vás pochválit za vaši účast na obřadech Velikonočního tridua. Děkuji všem, kteří jste jakýmkoliv způsobem přispěli k důstojnému slavení Velikonoc (varhaníkům, ministrantům, uklízečkám, kostelníkům, těm, kdo se starají o květiny atd.) Mám radost, když také vidím, že celý kostel jde ke svatému přijímání a přál bych si, aby to nebylo jen o svátcích (Vánoce, Velikonoce a Všech svatých), ale při každé mši svaté. Chci vás povzbudit k častějšímu příjímání svátostí (sv. smíření a sv. přijímání). Svaté přijímání není jenom pro svaté, ale pro nás hříšné, abychom se stali svatými. A je právě škoda, když se tomu bráníme a nebo si to omlouváme tím, že nemáme čas jít ke svátosti smíření. Jenom chci připomenout, že vždy před každou mší sv. je příležitost ke sv. zpovědi. P. Tomáš
Z diáře otce Tomáše 8.5. 13.5. 14.5. 20.5. 21.5. 28.5. 29.- 30.5. 3.6. 4.6. 11.6. 18.6. 30.6.
farní pouť do Hlubokých Mašůvek setkání biřmovanců v Mrákotíně pouť ke sv. Janu Nepomuckému ve Dvorcích pěší pouť mládeže děkanátů do Přibyslavic první svaté přijímání dětí v Růžené první svaté přijímání dětí v Třešti setkání kaplanů pro mládež ve Štítarech 20:00-21:00 svatodušní bdění Slavnost Seslání Ducha svatého - obnova biřmovacích závazků pouť ke sv. Antonínovi v Třeštici pouť v Kostelci táborák na ukončení školního roku v Třešti
Kdo byli? Kdo byli?
Na svatou Kateřinu Sienskou
Svatí Filip a Jakub Mladší
Filip a Jakub Mladší byli apoštoly Ježíše Krista, oba povoláni samotným Kristem. Filip byl povoláním rybář v Betsaidě na severním břehu Genezaretského jezera. Ježíš ho tam potkal, když byl na cestě do Galileje. Spolu se svým přítelem Ondřejem byl Filip jediný apoštol, který měl řecké jméno. Po Kristově zmrtvýchvstání hlásal Filip evangelium zprvu ve své vlasti a pak šel do Frýgie v Malé Asii. O konci jeho života nejsou bezpečné údaje. Podle legendy byl roku 81 bičován, přibit na kříž a ukamenován. Jakub Mladší byl synem Alfea a Marie. U Židů požíval velké vážnosti. S jistotou se traduje, že i on byl za apoštola povolán samotným Kristem. Jinak není o jeho životě známo nic přesného. Už ve staré církvi byl ztotožňován Jakub Mladší a Jakubem, příbuzným Páně. Dnes se kloníme více k domněnce, že jde o dvě různé osoby. Jakub Mladší zemřel prý rovněž jako mučedník. Svátek apoštolů Filipa a Jakuba Mladšího slavíme 3. května.
1.
Se sborem moudrých panen připravena vstříc Snoubenci jdeš, panno, září skvou- cí, světlo tvé lampy zahání stín temna úděsné noci.
2.
Ten dává panně prsten drahocenný, na kterém skví se drahokamy četné, se slovy: „Dávám ti jej na znamení své lásky věčné.“
3.
Ohněm své lásky stále vzněcována, v extázích častých Kateřina v Božství hrouží se, vtisklých pět ran Krista Pána na údech nosí.
4.
Nejvyšší mírou blažena a šťastna, v náručí svému Snoubenci pak klesne, když mezi svaté vzata, hvězda jasná v nebi se leskne.
5.
Ať požehnán je náš Bůh trojjedinný, na věčném trůnu v nebesích se sídlí a neustále svět zákony svými s důmyslem řídí.
Hymnus „VIRGO PRUDENTUM COMITATA“ od neznámého autora ze 14. století – přeložil J. Škrášek - KP –
podle knihy Rok se svatými zpracovala - KZ -
Informace Informace
apoštolové, mučedníci narozeni: v 1. století, Palestina zemřeli: v 1. století Filip: patron Lucemburska; Špýru, Sorrentu, Brabantu, Philippevile Jakub: patron Fríska oba společně: patroni Dieppe; kloboučníků, kramářů, valchářů, paštikářů, koželuhů, cukrářů
Statistika křty: svatby: pohřby:
Kateřina Marie Gregorová Eliška Snížková a Ondřej Vít Bohumil Talpa Marie Kadlecová Karel Tůma Hedvika Růžičková, Jaroslav Nevoral (Růžená) Jan Poledna (Růžená)
Abrahám
Abrahám – muž víry I. „Odejdi ze své země, ze svého rodiště, a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.“ (Gn 12,1) Odejdi ze své zajištěnosti, z místa, kde to dobře znáš, opusť svou rodinu, zázemí, které ti je poskytnuto. Opusť své tradice, zvyky a odejdi tam, kde to neznáš, a nikdo nezná tebe. Buď cizincem, pobývej v zemi, kterou ti ukáži. Nejde tu jen o kočovnické přesídlení, ale o skutečné vykořenění – musí se dát na dalekou cestu. „Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal.“ (Gn 12,4) Toto vyjití znamená dvojí změnu, předně změnu sídliště, ale hlavně změnu v chování jeho duše. Změnit místo znamená mnoho, ale větší a hlavní změna je v jeho nitru. Abrahám začíná způsob života, který je od teď a nadále řízen vírou. Vždy, když slyšíme o Abrahámovi, slyšíme o jeho víře. Způsob života, který je řízen vírou, by měl být i naším životem, i náš život by měl být plně odevzdán do rukou Božích a veden vírou. Bible hovoří o několika vykořeněních, předně Adam je vykořeněn hříchem z ráje, Kain se po smrti svého bratra musí potulovat po krajině, a nakonec stavitelům babylonské věže jsou zmateny jazyky a následuje rozptýlení po celé zemi. Vykořenění Abraháma je však jiné. On je vykořeněn z poslušnosti. Toto vykořenění je důvěrou v Boha vzhledem k budoucnosti. Všechna slovesa, jež slyšíme o Abrahámovi, jsou slovesa v budoucím čase. Vyjdi! ale pro něco, co tě v budoucnu čeká. Udělám z tebe… požehnám ti… proslavím tě… budu tě zkoušet…to vše je v budoucím čase. Hospodin po Abrahámovi mnoho žádá, ale dává mu příslib, což je něco velmi slabého, jako u všech příslibů je jeho vahou pouhé slovo. Zde se vytváří prostor pro víru. Vírou poslouchá Abrahám, když se mu dostalo povolání, aby se vystěhoval do země, kterou nezná, do země, kterou měl dostat jako dědičné vlastnictví. Abrahám je tedy poslušný. Poslou-
chá, nedohaduje se a dělá, co je mu řečeno. Dává se na cestu, i když nemá žádnou jistotu, neví, kam jde, vzdává se veškeré opory. Naše vykořenění může mít různou podobu, může to být náhlá ztráta úspěchu, změna školy nebo práce. Někdo může náhle onemocnět, pro někoho je vykořeněním stáří, kdy si stále více uvědomuje, co už nemůže, když ještě včera toho
tolik zvládl. Vykořeněním může být i smrt někoho blízkého, manžela, manželky, dítěte. To vše nás vede k tomu, abychom se spoléhali jen a jen na Hospodina. Abychom poslouchali, naslouchali jeho hlasu a poslušností víry vyšli ze své země, kde je nám dobře, a šli tam, kde nevíme, co nás čeká. Máme však jistotu, že Bůh má pro nás připraveno mnohokrát víc dobrého, než si dokážeme představit, i když tomu v současné situaci nic nenasvědčuje. Nyní v době velikonoční bychom si měli uvědomit zvláště jeden příslib, který je nám dán, a tím je vzkříšení našeho těla a život věčný. Příslib, který je zpečetěn krví našeho Pána Ježíše Krista. podle knihy: Jakub Loew – Ježíš nazývaný Kristus Jenda Krbec
Ticho
Ticho je nutné V epoše obrovské technizace, překotného tempa života současné civilizace, je stále častěji slyšet touhu po tichu a mlčení. V poslední době vznikají vědecké instituty a společenská sdružení, která mají za úkol boj s hlukem. Přes tyto snahy hluk se stále více tlačí do našich domovů, úřadů, továren, dokonce se vtírá i na místa odpočinku – do lesů, moří, hor; hluk se stává naším každodenním partnerem. Ponecháme tuto věc lékařům, psychologům. Jistě jsme se setkali s lidmi, kteří od rána do večera žijí, pracují a odpočívají při zapnutém radiopřijímači, někteří dokonce tvrdí, že se jim lépe pracuje, když z rádia plyne hudba. Nás zajímá skutečnost, že hluk se pomalu vtírá i do kostelů. Nejde o fakt, že v kostele je slyšet projíždějící auta, přeletující letadla a hlasité rozhovory z ulice. Důležitější je, že my sami tvoříme situace, které nás nutí pospíchat dokonce i v rámci liturgie, nemáme čas na soustředění, poněvadž se musíme zúčastnit liturgie modlitbou nebo zpěvem, anebo naslouchat slovům, která vyslovuje kněz, anebo přinejmenším se máme zaposlouchat do tónů melodie varhan nebo jiných hudebních nástrojů. Liturgie objímá celou řadu činností. Mluvme o konkrétních případech z mešní liturgie. Obřad mše svaté doporučuje na několika místech mlčení. V některých činnostech je to povinnost, např. v kajícím úkonu, v jiných je to přání, doporučuje se. A právě tento moment si zaslouží naši zvláštní pozornost. V liturgii slova můžeme uvést chvíli mlčení po čteních, zvláště po evangeliu, a ještě lépe po kázání. Účelem tohoto ticha je vytvoření možnosti rozjímání a uspořádání slov Písma svatého, a také jejich použití ke konkrétním potřebám. Když celebrant káže, chvíle ticha na meditaci je tím způsobem zaměřená a ulehčená. Zdá se, že právě tuto chvíli máme náležitě využít, poněvadž i nejmoudřejší slova nebudou náležitě přijata, když nebude čas na jejich promyšlení. V liturgii eucharistie po přípravě darů, jejich obětování skrze Krista Otci nebeskému
a zároveň v zapojení všech přítomných do této oběti, přichází čas hostiny, v níž ovoce oběti je dáváno věřícím jednoduchým a zároveň originálním způsobem. Sám Obětník dává sebe sama za pokrm a sjednocuje se se všemi a zároveň s každým osobně. Je to vrcholný okamžik eucharistické liturgie. A zde si musíme připomenout, že antifona často čerpá text z evangelijní perikopy (výňatky biblického textu) dne. Evangelium je vrcholem bohoslužby slova – hostina vrcholem bohoslužby těla. Nepřekvapí nás skutečnost, že určitým způsobem mají tyto dva vrcholy vzájemně spolupracovat a vzájemně se doplňovat. Když se po evangeliu doporučuje chvíle ticha, o kolik je důležitější ticho po sv. přijímání. Výše vzpomenuté dva momenty nejsou přikázané, ale jen doporučené. Slučuje se to jistě s dnešní pružnou liturgií, kterou máme přizpůsobit dané chvíli, místu a přípravě účastníků. Někteří si kladou otázku, zda se liturgie neprodlouží. Snad o několik minut, a možná ani o to ne, když je homilie krátká, výstižná. Konec, chvíle mlčení patří celebrantovi, který předsedá liturgii a označuje čas pro každý úkon. Velké věci se uskutečňují v mlčení, v tichu. Liturgie je věcí velkou a svatou, bude uskutečněna v plnosti, když v ní bude chybět mlčení? R. Eisner - KP -
Omluva Omlouvám se mladé mamince z naší farnosti, jež mě žádala, abych napsala, jak jsme milovali VELIKONOCE, jak jsme je prožívali… Pro velké nynější zaneprázdnění napíši do Věžníku č. 43, jak jsem slíbila. Děkuji za pochopení Lidmila Vokřínková
š Postrehy Biblická hodina
Poutník
Biblická hodina, kdy čteme Starý zákon – prorok Daniel (zmínila jsem se ve Věžníku minulém – č. 41) – nás potěšila také tím, že v naší farnosti byl přijat další ministrant Daniel – u sv. Martina – a také v Růžené u sv. Maří Magdalény, jak nám sdělil o. Tomáš. V ekumenické Bibli je uvedeno, že KNIHA DANIEL je jednou z nejmladších knih – ne-li nejmladší knihou Starého zákona. Vyprávění na začátku a konci knihy zdůrazňují neobyčejnou moudrost Danielovu. DANIEL = BŮH je Soudce. Boží věrní jsou v jeho ruce, a proto se nemusí ničeho bát… Právě při večerní mši svaté – pondělí po 5. neděli postní – bylo čtení z proroka Daniela 13, 1-9, 15-17, 19-30, 33-62 o Zuzaně – hebrejsky „Šošána“, přeloženě Lilie ... Jistě má každá rodina Bibli, Starý zákon, a tak může přečíst dodatečně ...
V měsíci máji často vzpomínáme na pěvce „Máje“, básníka Karla Hynka Máchu. Nebyl to útloboký mládeneček, sentimentálně se sklánějící k voňavé kytici rozkvetlého šeříku – jak si jej někteří představovali. „Máj“ není jarní idylou, ale sahá ke kořenům lidské existence. Mácha byl opravdový chlap, mužný ve smyslu fyzickém i duchovním. Byl typem člověka pohybového, kinetického. Chodec. Poutník. Vystupoval do hor, ke zříceninám hradů. Nekladl si malý a blízký cíl. Toužil po hvězdných výších světla a lkal „ach, a jen země je má“. Druhá skutečnost u něho neustále prozařovala skutečnosti tohoto života. Jako málokdo prožíval pomíjejícnost času a výsostnost smrti. Hrůza z nicoty byla můrou Máchova života. Nesmějí nás mást jakési paradoxy jeho deníkových zápisů. Na dně Máchova zdánlivého rouhačství je zbožnost, v jeho cynismu je poezie. Z okrajů zoufalství se osvobozoval soucitem ke všemu živému a láskou a ochotou k účinné pomoci bližnímu. Ne nadarmo se ve svém díle skláněl k ponižováným a vyvrženým ze společnosti. Mácha nebyl bolestinský snílek, ale energický mladý muž. Dovedl splnit svou povinnost. Dokončil úspěšně právnická studia a rozhodl zařídit si občanskou existenci: legalizovat vztah ke své milé Lori Šomkové a dítěti Ludvíčkovi. Několik dní před smrtí neváhal nasadit život k pomoci spolubližnímu při požáru v Litoměřicích. Zesláblý podlehl prudké infekci. V den, kdy měl mít svatbu u sv. Štěpána v Praze, pohřbívali Máchovo tělo na litoměřickém hřbitově. Při antropologickém průzkumu jeho ostatků po převozu do Prahy roku 1938 se našel v rakvi kovový křížek a dřevěné zrno z růžence. Levá ruka a pravý loket byly zezelenalé od mědi, jak byl růženec obtočen kolem ztuhlých údů. Poutník doputoval. Věříme, že dobře.
Lidmila Vokřínková
Díky Upřímné poděkování si určitě zaslouží všechny ochotné ženy, které se zapojily do akce – pletení obvazů pro malomocné. Hotové obvazy byly odevzdány ve farní kanceláři v kostele „Matky Boží“ v Jihlavě. Svým dobrým srdcem i ochotnou prací naplnily prosebná slova: „Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ (Mt 25, 40) Za tuto velmi záslužnou činnost všichni ti potřební určitě vysloví: „Pán Bůh zaplať!“ - OH Matka Tereza: „Nemůžeme dělat velké věci, pouze malé věci s velkou láskou!“
Bohuslav Sinkl - KP -
Svátek matek
Dítě je dar Dnes
lenku, kterou si často opakuji. Asi není potřeba mluvit o tom, jak je to „s Dnes jsi naběhal tolik koleček, jako běžně atlet těmi dětmi těžké“. Když je člověk plný ideálů a své děti ještě nevychovává, často si umiňuje: Tak při tréninku; tohle moje dítě nikdy dělat nebude! A pak přijde zdolal jsi obtížnější výstupy, realita a vy zjistíte, že je všechno jinak, dítě se než běžně horolezec; vám „položí“ na ulici v přítomnosti kolemjdoumluvil jsi rychleji a déle, cích a vy se nejraději vidíte za rohem, tahá vás z než běžný diskžokej; jedné strany ulice na druhou a vy poslušně jdete, položil jsi více otázek, aby byl „klid“, sednete si, kam vám ukáže, pronež běžný moderátor; tože doufáte, že ho to časem přejde… I v těchto a rozházel jsi celý dům rychleji, „těžkých chvílích“ je to pořád VAŠE DÍTĚ! A není než zemětřesení sedmého stupně. třeba si něco nalhávat, protože vaše dítě vás někdy rozčílí „na maximum“, absolutně vysaje, možná i Dnes ti byly tři roky. „zdeptá“ a donutí k slzám rezignace… A právě v Dnes jsem nachodila tři kilometry a naběhala tomhle okamžiku si vzpomenu na myšlenku, kterou v jakémsi televizním pořadu vyslovil herec nejmíň pět, Jaroslav Dušek, když se jej ptali, jaký má vztah provedla tři záchranné akce se svými dětmi. Tehdy řekl, že se drží jisté myša čtyři menší operace, odpovídala na otázky z přírodopisu, mechaniky, lenky východní filosofie (už si přesně nevzpomínám, možná to byl hinduismus), která mu pomáastronomie a náboženství, há najít tu správnou cestu k dětem (s humorem dělala jsem ošetřovatelku, řidiče, hospodyňku, sobě vlastním). Základem této myšlenky je, že kuchařku a cirkusového klauna. dítě, které vychovávám, si mě vybralo, vybralo si naši rodinu a já mu za to děkuji. Mám vlastně velDnes jsem byla tvou mámou. ké štěstí, že jsem se někomu „zalíbil“ a chce být (z knihy Marion Stroudové Dítě je dar) mnou vychováván. Je to diametrálně odlišný přístup, když proti sobě postavíte to, co vás napadá vždy, když vás dítě rozčílí, a tuto výše zmíněnou myšlenku, jež vás tak Po dlouhé době říkajíc „odzbrojí“. jsem si v knihovně Žádné: měl bys být všimla knihy Dítě rád, že jsi s námi…, je dar, kterou jsme měl bys být vděčný dostali od otce Romaza to, že nás máš… na Kubína při křtu ale JÁ JSEM VDĚČnašeho syna. A proNÝ, ŽE JSI PRÁVĚ tože se přiblížil měsíc TY MÝM DÍTĚkvěten a s ním i SváTEM A VYBRAL tek matek, je možná i SIS PRÁVĚ MĚ! aktuální něco napsat o vztahu matky a dítěte -KZ(možná rodičů a dětí). Nechci se nějak dlou10 ze rozepisovat, jen bych Vám ráda sdělila myš-
p. Pio Uprostřed lidstva Slova lásky se zdají být směšnými v ústech člověka bez lásky. A přece bez nich by snad ani nemohl pokračovat náš denní „všední“ život. Slovy lásky konejší matka své nemluvně. Slovy lásky vítají rodiče dítě vracející se domů. Přerostou-li slova lásky v cit a vpijí se v srdci do krve, aby byla součástí živého, hledajícího člověka, pak tato fyzická – lidská láska – opět je projevována slovem. Nový život – nová láska – začíná tím krásným „ANO“. Takto uprostřed lidstva stojí láska. Kdo, nebo co to je? Můžeš si odpovědět různě. Já chci říci: Bůh je láska! A tak jako každá láska, která se učí u Něho, chce všechno přerůst, tak On chtěl vrůst v člověka. Láska dává vše, také On, Bůh, dal sama sebe prostřednictvím čistého „ANO“ Panny člověku. Panna Maria, dívka uprostřed lidstva, byla nejvyšším vrcholem čistoty lidstva. Její srdce naplněné láskou k Bohu v plné svobodě vyslovuje „ANO“, zasnubující člověka s Bohem. Tak navazuje nezrušitelný svazek nekonečné Lásky. V její duši, ale také v těle, si vytvořil Bůh místo k setkání, a to bylo podmínkou obnovy Božího života v člověku. Panna Maria se stala příkladem, vzorem od základu nového člověka, v němž lidská láska přerostla hranici sebe sama. Aby naplnila v Kristu, který prostřednictvím Panny Marie se stal „jedním z nás“, věčnou Lásku Trojjedinného Boha. Mariino „ANO“ si zasloužilo Lásku věčného Boha. Ale, žel, u mnohých z nás, lidí, nalézá jen nepochopení ve vyjádřeních: nemoderní, neaktuální, nečasová! Pravda je v pokoře, kterou se stala Panna Maria Matkou Boží. Miluj ji, hledej tu pokornou, nebo velkou svatou Pannu, Matku viditelného těla Kristova a matku mystického Těla Kristova, Matku církve. Neboť Ježíš v ní a Ona v Ježíši dovršuje v celém lidstvu vykupitelské dílo Lásky Boží. Miluj ji a modli se k ní, neboť žádná částečka božské milosti nemůže v tobě vytrysknout a nevytryskne bez přítomnosti všeobjímající lásky Mariiny. Aleš Dvorský - KP-
Poděkování
Poděkování patří o. Tomášovi, že jsme mohli zhlédnout na faře dva díly filmu o blahořečeném P.Piovi – česky namluvený z italštiny – výborně zahraný tamními herci. Věříme, že ti, kteří ještě neviděli, budou moci uvidět! Páter Pio se narodil 25.5.1887 v Pietrelcinu (jižní Itálie), vstoupil do řádu kapucínů a stal se knězem. Žil v San Giovanii Rotondo východně od Neapole. Zvláštní milostí Boží přijal 20. září 1918 svaté rány na rukou, nohou a srdci. Skládal tedy svědectví Ježíše Krista o jeho obětavé smrti a vše překonávající lásce. Pravé, nadpřirozené rány jsou důkazem působení sv. Ducha, jehož zjevení se objevuje v Církvi římskokatolické. Bůh jím projevuje velké zázraky ... „Ó Pane, nabízím Tvému milosrdenství svoji minulost, svoji přítomnost Tvé lásce a moji budoucnost Tvé prozřetelnosti…“ (otec Pio) Milovaný otče Pio, pros za nás a modli se s námi! Žehnej nám a celému světu! Věčný Otče, obětujeme sebe i celý svět Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a Neposkvrněnému Srdci Panny Marie na Věčnosti a tuto oběť za všechny lidi ... Lidmila Vokřínková 11
Volby
Volby V žádném případě mi nepřísluší radit někomu, kterou konkrétní stranu má volit. Avšak nemohu zůstat mlčet v době, kdy se rozrůstá moc politických stran, jejichž zaměření je v rozporu s křesťanskými zásadami, hodnotami a životem podle evangelia. Stále více lidí zapomíná na období nesvobody a živoření pod neustálým tlakem a
strachem, s perzekucemi a vězněním. Předně bych chtěl upozornit, že jít k volbám, aktivně se podílet na politickém životě a přetvářet tento svět v duchu evangelia, je křesťanská povinnost. V Katechismu katolické církve (dále jen KKC) v článku 2239 čteme: „Je povinností občana přispívat spolu s veřejnými orgány k dobru společnosti v duchu pravdy, spravedlnosti, solidarity a svobody. Milovat vlast a sloužit jí vyplývá z povinné vděčnosti a z řádu lásky. Podřízenost právoplatné autoritě a služba obecnému dobru vyžadují, aby občané plnili své funkce v životě politického společenství.“ Následuje neméně důležitý článek: „Podřízenost autoritě a spoluzodpovědnost za obecné dobro nesou s sebou mravní požadavek platit daně, vykonávat volební právo a bránit zemi.“ KKC 2240 Ještě ocituji jeden významný dokument, a to pastorální konstituci II. Vatikánského koncilu O církvi v dnešním světě (GS 75) „Ať tedy všichni občané pamatují na své právo a povinnost užívat svého svobodného volebního hlasu k podporování obecného blaha. Církev soudí, že si zaslouží chválu a uznání práce těch, kteří se ve službě lidem věnují veřejným zájmům a berou na sebe břemena spojená s takovým úkolem.“ Neodpustím si ještě jeden citát, tentokrát z věroučné konstituce O církvi 12 již zmiňovaného koncilu. „Z vlastního povolání
laiků (věřící křesťané, kteří byli křtem přivtěleni ke Kristu) vyplývá úkol hledat Boží království tím, že se zabývají časnými věcmi a upravují je podle Boha. Žijí ve světě, to znamená ve všech světských povoláních a činnostech a v běžných podmínkách rodinného a společenského života, z nichž je jejich existence takřka utkána. Tam je volá Bůh k tomu, aby plnili sobě vlastní úkoly v duchu evangelia a jako kvas přispívali k posvěcení světa jaksi z nitra, a tak především příkladem svého života, vírou, nadějí a láskou hlásali Krista druhým lidem. Jim tedy zvlášť připadá úloha tak prozařovat a pořádat všechny časné záležitosti, s nimiž jsou v těsném styku, aby se vždycky dály a rozvíjely podle Krista a sloužily ke chvále Stvořitele a Vykupitele.“ (LG 31) Předně tedy, nejít k volbám, kde mohu svobodně dát hlas té či oné straně, znamená volit tu stranu, jejíž voličská základna je silná a pevná, jejíž volební program a postoje (třebas i skrytě) jsou v protikladu se svobodou, kterou přináší evangelium. Dále, ten, kdo jde volit, by se měl seznámit s programem strany a vzpomenout si, jak poslanci této strany hlasovali při některých klíčových zákonech. Jaké hodnoty, postoje a názory zastávají. Zda nejsou v programových prohlášeních a postojích jednotlivých poslanců věci, které jsou v přímém rozporu s křesťanstvím, vírou a dobrými mravy. Podporujme tedy přednostně tu stranu, která staví na křesťanských kořenech, která nemává před voliči velkými hesly a nesplnitelnými sliby, která podporuje rodiny a dává prostor ekonomickému růstu. Možná tento článek vyznívá direktivně a útočně, nezlobte se, prosím, proto na mě, neboť mi leží na srdci a není mi lhostejný život v naší vlasti a její směřování do budoucna. Modleme se tedy společně za výsledky voleb, prokažme svou víru v Boží moc a působení. Můžeme totiž hodně změnit, a to nejen vhozením lístku do hlasovací urny. Jenda Krbec
Otázka
Dovedeme odpovědět na tuto otázku: KDO JE VINEN? K napsání těchto řádků mě inspiruje pohled z okna farní kanceláře. Právě před chvílí jsem zahlédl jít kolem sotva desetiletého chlapce, který si zapaloval cigaretu. Nedávno to byla skupina děvčat, kde ty starší, asi třináct a čtrnáctileté, nabízely a zapalovaly cigarety dvěma sotva desetiletým kamarádkám. Vloni jsem zahlédl z okna asi devatenáctiletého mladíka, jak fackoval a bil pěstmi dívku, která šla jako hloupý beránek vedle něho. Nebránila se, jen hlasitě plakala. Viditelně bylo znát, že je buď opilá, nebo zfetovaná. Když jsem to nevydržel a zavolal jsem na něj, co to dělá, vyslechl jsem si spršku těch nejsprostějších slov. Už několikrát jsme letos likvidovali použité injekční stříkačky, které ležely u bočních vchodů kostela sv. Jakuba. A to všechno člověk zahlédne jen tak nečekaně. Kolik by toho bylo, kdybychom to sledovali. Proto se ptám: Kdo je vinen? Kdo je vinen, že tyto děti, menší i větší, se tak brzy setkávají s věcmi, kterým ještě pořádně nerozumí a neznají jejich tragické následky? Jak je možné, že jejich rodiče nic nepoznají? Copak jejich máma a táta nic necítí? Copak nepoznají z jejich chování, že se s jejich dítětem něco děje? Není jim nic nápadné? A co dělá společnost? Co dělají ti, kteří tvoří zákony? Přeci mají děti nebo vnoučata. Nemyslí na ně? Nechají je také utopit v tom bahně zla, které se rozšířilo? Nebo si myslí, že to patří k životu demokratické společnosti, jak to rádi někteří vyslovují a obhajují tím svou neschopnost či toleranci k tomu, co se kolem nás děje? V poslední době jsem se několikrát setkal s tím, že rodiče či babička s dědou kryli své potomky, i když jim bylo zcela jasné, že je třeba zasáhnout. Ano, v jednom případě nechtěli uznat svou vinu. Chápu, že není příjemné jít a oznámit, že se dítě dopouští trestné činnosti, nebo že užívá drogy. Chcete-li je zachránit, musíte jednat rychle a rázně. Za týden nebo za měsíc už může být
nenávratně pozdě. To nepřeháním. Na psychiatrii je takových případů dost. Prázdniny jsou krásným obdobím. Člověk mnoho pozná, setká se s mnoha lidmi, získá zkušenosti. Avšak prázdniny mají i svá úskalí. Děti, a to třeba i ty dospívající, vidí mnohé v ideální formě. A protože neprožily životní zklamání, velmi rychle podlehnou důvěře k lidem, kteří mají na život a na svět jiné pohledy. Těm lidem nejde o hledání dobrých kamarádů a o navázání upřímných přátelství. Hledají někoho, kdo jim naletí – hledají své oběti. A že to bude právě vaše dítě, to je nezajímá. z informačmích materiálů z kostela sv. Jakuba v Jihlavě vybrala O. Hrbková
Úžas, jak Alenka v říši divů Prožívám častý úžas nad ranní modlitbou papeže Jana XXIII., kterou máme uvedenou v Kancionálech pod č. 024. Tato modlitba zní: „Nebeský Otče, děkuji ti, že jsem si odpočinul a opět se probudil. Je to tvůj dar. To, co je mou povinností, chci dnes od rána do večera plnit tak, jak to dělával tvůj jednorozený syn: všude, kam přišel, zanechal po sobě dobro. Každého, s kým se setkám, mi posíláš do cesty, abych v něm poznal svého bratra…“ Tato věta mě oslovuje a denně se plní… Prosím, každý kdo bude číst, ať v modlitbě pokračuje, již jsem ve Věžníku doporučovala a stále připomínám. Další slova (vše se dá lehce naučit zpaměti!) jsou úžasná – díky papeži, jež otevřel okna Vatikánu! Lidmila Vokřínková 13
Tábor
Misionář František Příhoda Kéž vítězné Aleluja radostně zní a naplní naše srdce živou vírou, stálou nadějí a čistou láskou. Požehnané Velikonoce v blízkosti vzkříšeného Pána a hojnost milostí upřímně přejeme našemu panu faráři, redakční radě Věžníku a všem farníkům. manželé Hrbkovi Velkomeziříčským krajanům malé okénko do historie: Misionář František Příhoda Kněz a misionář. Rodák z Velkého Meziříčí. Narodil se v roce 1842 v rodině řezníka. Mladý Příhoda se nejdříve vyučil pekařem a pracoval v pekařství u svého strýce ve Vrchovecké ulici. Jednoho dne jej však strýc při jakési drobné hádce udeřil před zákazníky do tváře a ponížený mladý tovaryš se rozhodl Velké Meziříčí opustit. Odešel do Vídně, kde získal místo pekaře v klášteře u svatého Gabriela. Klášterní život Františka Příhodu oslovil a za nějaký čas se mladý pekař
rozhodl v klášteře zůstat jako mnich. Byl poslán na studia do kláštera v Portugalsku a zde se u mladého řeholníka projevilo jazykové nadání. V 70. letech 19. století se proto bratr Příhoda přihlásil k misijní práci v černé Africe. Společně s doktorem teologie Štěpánem Zimmermannem působil v povodí Zambezi a založil zde postupně osm osad se školou a kostelem. Vykupoval také na svobodu nešťastníky, kteří se za kořalku prodali do otroctví. Do Velkého Meziříčí, kde se v mládí vyučil pekařem, své rodině František prakticky nepsal. Až do smrti měl zřejmě na mysli pohanu, kterou mu zde v mládí stýc způsobil. A tak jedinou památkou na misionáře Františka dnes zůstal dopis pátera Zimmermanna, kterým do Velkého Meziříčí suše sdělil smrt tohoto velkého zdejšího rodáka. Tento smutný dopis z černé Afriky, který oznamoval úmrtí misionáře Františka Příhody, nese datum 23. dubna 1891. převzato z novin Vysočina, 23.4.2005 autor Leo Švančara vybrala O.Hrbková
Tábor - Tábory 2006 Jak již mnozí víte, tak z personálních důvodů se letos nebude konat křesťanský letní tábor na základně Dobrá Voda. Avšak připravuje se náhradní verze, a to taková, že by byly dvě akce. Jednou z nich by byl týdenní tábor pro děti prvního stupně ZŠ, který by pořádal Marek Bambula ve spolupráci s P. Tomášem Cahou a který by měl termín konání od 1.7. do 8.7. 2006. Druhou akcí by byl buď putovní tábor (čundr), nebo týdenní stanový tábor v přírodě pro mládež druhého stupně a středních škol, pořádaný Lukášem Kubalou a částí vedoucích z tábora 2005 na Dobré Vodě. Rád bych, abyste nám vy, kteří byste se chtěli jedné z těchto akcí zúčastnit 14 (čundr – stanový tábor v přírodě), pomohli roz-
hodnout, která verze bude přijatelnější. Jak? Většina mládeže má dnes snadný přístup na internet, a proto jsme na internetové adrese tábora 2005 zřídili anketu a byli bychom velice rádi, kdybyste se jí všichni, kteří nemáte chuť sedět hned na začátku prázdnin doma, zúčastnili a sami rozhodli hlasováním v anketě, kam byste jeli raději. Ta verze, která vyhraje, bude uveřejněna a budete se jí moci zúčastnit v termínu od 5.7. do 12.7.2006. Bližší informace, týkající se čundru nebo stanového tábora, budou postupně uveřejňovány na adrese www.dobravoda05.wz.cz . Na vás všechny se v létě těší celý táborový tým :-) Lukáš Kubala
Pochvala
Pochvala S blížícími se největšími křesťanskými svátky – Velikonocemi – si mnozí kladou otázky, co nejdříve: úklid, mytí oken, atd. – co upéci, uvařit, nejen pro tyto dny, ale také pro osobní – rodinné oslavy (vnoučat – 20 r., 30 r. atd.). Mě však tlačilo počasí a starost, kdy a s kým upravit, očistit keře a stromy, ale i květiny u 1. zastavení křížové cesty u kostnice … o ni se zajímají děti a mládež, zvláště ti, kteří uvnitř ještě nebyli. Ovšem, na úklid „nebyly ruce“. Jak někteří znají – při obnově a opravě křížů křížové cesty, což bylo zásluhou p. Z. Brychty – farníci slíbili o ně pečovat (každý – každá rodina o jeden), tedy o všech 14 zastavení – až na vrch Křížové k železnému kříži Nejsvětější Trojice. Pamětníci ví, že než došlo k rozorání mezí, pokračovala cestička (pěšina) s nádherným rozhledem po okolí ke „katovu“ kameni. Rovněž taková od 2. zastavení – kolem bývalých Farních polí, tzv. „farářka“ s rozhledem na levou stranu ke Špičáku … Očekáváme, že se městu podaří k označené cyklostezce postavit rozhlednu … Známe ty VÝHLEDY! Spisovatel J. Š. Baar, hudební skladatel Jindřich Jindřich a další se modlili: „Pane Bože! Všecky struny v srdci mém popraskaly. Jedna jediná mi zbyla. Miluješ-li mě, dej, abych směl na ni zahrát píseň o této tvrdé kamenité zemi.“ Proto se těšíme, že budeme moci nejen pálit na vrchu Křížové cesty své hříchy, jež se nesou přibité na kříži, a také trhat třešně ze stromů vysázených p. stavitelem J. Podzimkem (nebo pálit „čarodějnice“ nebo opékat divočáka?). Vzhledem k počasí a dalšímu zaneprázdnění mi vyšla asi hodina času o Zeleném čtvrtku a udělala jsem pořádek – alespoň ten nejnutnější – u kostnice (dostala jsem vnuknutí, že nemůžeme čekat na technické služby, ale sami jednat). O toto místo si přála pečovat zesnulá paní
Marie Bumbálková, za pomoci rodiny. Nebylo jí to dopřáno, ale šikovná vnoučata tu jsou! Také město se postaralo a nechalo vysázet keře spirey, jež pěkně po jaru čistě bíle kvete. Ujaly se i keře kdouloně – ladí svými červenými květy. Ovšem péči potřebují stále. Vnoučata mají další jiné pracovní povinnosti – ale na mou prosbu uposlechla pravnučka Lucinka Havlíčková a na mé přání a hodinkovou pomoc zavolala ministranta a souseda Filípka Vejmělka, kteří i při tom chladu (museli si i pro rukavice) pomáhali a z části byla obnova hotova. Technické služby potom samy odvezly odpad. Všem patří křesťanské Pán Bůh zaplať! Vše záleží na předběžné prosbě a každá chvíle ve spolupráci pomůže. Věřím, že budeme pokračovat, předávat zkušenosti, vše pro slávu Boží a pěkného okolí, což bude i pomocníky též těšit. Toto místo bylo vždy v úctě sousedů, vždyť je kousek od SVATOSTÁNKU v kostele. Vždy v den sv. Marka (říkalo se: do žita se schová vranka …) oni s láskou postavili oltářek, kde se za jarního počasí konala prosebná pobožnost za vedení otce administrátora Františka Jelínka, zpěv a modlitby za dání příhodného počasí a průvod pokračoval také u 2. zastavení a potom u studánky na levé straně (jež dává vodu doposud) – třetí oltářek (ozdobený co zahrádka dala) a končil u kříže na pravé straně silnice v zatáčce u polí – soukromníků, kde hospodaří opět. Býval to jasný všední den, nikdo – pokud si pamatuji – nežehral na počasí – vše bylo v klidu a my jsme mohli odejít do školy – ministranti se předem omluvili za trochu zpoždění … Po nástupu komunismu bylo vše zakázáno, prý kvůli bezpečnosti a provozu … Ovšem některé kraje již dávno průvody obnovily – nejen dědiny, ale i městečka a města! Lidmila Vokřínková
15
Dochvilnost
Dochvilnost Opakování = matka moudrosti, říká se: a kdo pozdě chodí, sám sobě škodí a druhé vyrušuje z pobožnosti. Viz: do našich chrámů! Již od změn v Církvi po II. Vatikánském koncilu, kdy byla mše svatá určena sloužit čelem k lidu, se před začátkem modlíme sv. růženec na různé úmysly a též příslušné modlitby dle Kancionálu. Pamatují mnozí, že sv. růženec se modlíval p. Josef Štumar při mši sv. – kněz sloužil obrácen k oltáři a modlitby i zpěv byly v latině. Pokud zde působili kaplani, sloužívali ještě u postranních oltářů, jak ve farním kostele sv. Martina, tak i filiálním (nyní ekumenickém) – u sv. Kateřiny Sienské – nebo v kapli. Při různých úpravách a opravách i dveří došlo k určitému zlepšení, ale i zhoršení. Prosíme ty, kteří nechtějí Bohu dávat „zbytky času“ a dokáží se vypravit včas, aby přicházeli, jakmile je kostel otevřen, abychom se mohli soustředěně modlit za vše, co nám pomáhá – posiluje hlavně nemocné na duši i na těle. Časy začátků jsou uvedeny na vývěskách a podobně. Děkujeme. P. S.: Zmínila jsem se o té nedochvilnosti (jak o nedělích a svátcích, ale i ve všední dny, či pohřby, vypravované na zdejší hřbitov) novoříšskému o. opatovi J. M. Kosíkovi, ale on mi sdělil, že je to tak i v sousedních zemích. Tedy: „Světová nemoc?“ – chceme, nebo NE tím trpět a ten ČAS, který ještě máme, poslouchat bouchání dveří? Lidmila Vokřínková
Reakce na „Dochvilnost“ Na druhou stranu si dovolím úsměvně konstatovat, že pokud slyším bouchání dveří v kostele, mohu být rád, protože nejsem v kostele sám! Někdo přišel… a to je přece nádhera – vždyť se v Písmu píše: Kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, já jsem uprostřed nich. Dovolím si však „rýpnout“ do věkového složení věřících 16 (bohužel nejenom v našem kostele) – když se
kolem sebe rozhlédnu, přepadá mě obava, že za pár let budou kostelní lavice téměř prázdné… Jak tedy budeme vychovávat, vychováváme nebo jsme vychovali své děti? -VH-
Opravy v areálu kostela sv. Martina Pro letošní rok získalo opět Město Třešť dotaci od ministerstva kultury z programu regenerace městských památkových zón. Téměř celá částka - společně s vlastními prostředky farnosti a příspěvkem od Města Třešť - bude použita na pokračující opravy v areálu kostela sv. Martina. A o co by se mělo jednat letos? Nejdůležitější a nejnáročnější bude obnova fasády, spojená s nátěrem vnějších obvodových stěn kostela. Nátěrem budou opatřeny také okapy a dešťové svody. Stejně jako v loňském roce i letos proběhne ošetření dřevěných prvků uvnitř kostela proti dřevokaznému hmyzu. Dále bude provedena nová přípojka elektrické energie a také přípojka veřejného osvětlení. Toto veřejné osvětlení bude využito k nasvětlení nově opraveného kostela. Dále by se mělo podařit opravení vstupní brány do areálu farního dvora. Poslední větší investicí by měla být oprava střechy na kaplance, která je v havarijním stavu. Věřím, že se všechny plánované opravy podaří ke všeobecné spokojenosti a že způsobí co nejmenší problémy nám, kteří kostel využíváme k pravidelným bohoslužbám. Vladislav Hynk
Má to cenu?
Končíme?!?! …. Má to cenu? Nejeden z Vás si zajisté mohl povšimnout, že se nám v průběhu let rapidně ztenčuje redakce (lze si ověřit hned na první stránce – v tiráži). Z prvotního elánu, se kterým jsme se před několika lety pouštěli na – v naší farnosti – neprobádaný led, zbylo bohužel to, že máme problém s náplní každého dalšího čísla (a to pomíjím připomínky typu: z časopisu se stal rodinný podnik). Kdybychom se striktně řídili předem stanovenou uzávěrkou jednotlivých čísel, tak by zůstala většina čísel téměř prázdná (současný stav je takový, že se k nám příspěvky dostávají až v době, kdy jde časopis do finální podoby). Je ale mezi námi několik farníků (dali by se však spočítat na prstech jedné ruky), kteří nás pravidelně zásobují svými příspěvky. Musím se sám za sebe přiznat, že jsem vždy nesmírně potěšen, když můžeme otisknout příspěvek „ze života“ – o tom, co kdo a kdy prožil nebo slyšel, nebo co ho v poslední době oslovilo a nějakým způsobem i ovlivnilo. Bohužel, těchto příspěvků je málo – spíše převládají ty takzvaně převzaté. Zde se však dostáváme do konfliktu s autorským zákonem i „duševním“ majetkem lidí, kteří příspěvek napsali jako první. Můžete mi směle namítnout – vždyť se jedná o časopis, takových je „na stánku“ mnoho, taky si je mohu koupit a nic nemusím psát, dělat a o nic se starat! To ale není náš případ – Věžník by měl vystupovat jako kompas naší farnosti a měl by mít i takovou obsahovou stránku – proč například nedat i prostor konfrontaci různých názorů? Je mi líto, že se nedaří zapojení mládeže – a to nemám na mysli jenom animátory. Asi má každý z nich jiné starosti a aktivity (v tomto bohužel vidím i negativní vliv mládežnického centra v Osové Bítýšce). Ale nechtěl bych být jenom nespokojený – vím, že mnozí z vás mladých pracují pro farnost ze všech sil. Dále si myslím, že ve farnosti funguje velké množství společenství, ale třeba i pastorační rada. Kdyby například členové těchto společenství „dali hlavy dohromady“, zajité by vznikly zajímavé příspěvky a my bychom následně
neměli problémy se zaplněním všech stránek. Ale nechtěl bych vybízet pouze ty z vás, kteří jste zapojeni do práce ve společenstvích – na příspěvky od vás ostatních se také nesmírně těším. A jak dál? Pořád si myslím, že vydávání Věžníku má cenu, ale bez pomoci od Vás – a to nejenom finanční nebo duchovní – to asi cenu nemá. Tento článek berte jako takové velké a hlasité zvonění – možná – do posledního kola (bijeme na poplach)! Pokud se situace nezmění, jsme rozhodnuti časopis vydávat méně často a nebo úplně na nějakou dobu zastavit jeho vydávání. Myslím, že i kdyby časopis ukončil svoji činnost, svoji roli splnil – třeba by se za čas našel zase někdo obětavý, kdo by se této aktivity ve farnosti s láskou ujal. Ale uvidíme – napoví následující dva měsíce! Vám, kteří jste dočetli až do tohoto místa, bych chtěl popřát bohatou autorskou invenci a už teď se těším … Vladislav Hynk P.S.: Chtěl bych Vás upozornit na webové stránky farnosti, které jsou umístěny na adrese: www.farnosttrest.me.cz
Diecézní konference „Farnost jako dům s otevřenými dveřmi“ V sobotu 20. 5. 2006 se v prostorách Biskupského gymnázia Brno na Barvičově ulici koná diecézní konference „o farnosti a pro farnosti“ s tématem FARNOST JAKO DŮM S OTEVŘENÝMI DVEŘMI. Kontakt: Pastorační středisko, Biskupství brněnské, Petrov 8, 601 43 Brno. Telefon: 543 235 030, kl. 299 (Ing. Jaroslava Doleželová, od pondělí do středy 9 – 12 a 13 – 15 h, ve čtvrtek 9 – 12 h), nebo e-mail:
[email protected].
17
Zákon
§
Zákon Může se laik zabývat takovou otázkou jako je zákon? Co mne k tomu přivedlo? Jedno písmeno a jeden znak. Písmeno X – jinak se píše, jinak se čte a má ještě dva významy v matematice. Jednou má možnost násobení, jednou značí cosi nezná-
mého. Tím znakem, o kterém chci mluvit, je § (paragraf). Paragraf dává o sobě vědět již i tím, že zde máme více písmen. U písmene X jsou to tři písmena a u římské číslice je písmen pět. K písmenu X nám stačí dvě čárky, jsou stejně dlouhé, mají jasný začátek a konec. U paragrafu je to složitější, jsou to vlastně dva otazníky zaklenuté do sebe. Tím nám vzniká kruh a nahoře a dole je háček. To je právě to krásné znázornění, že háček je v tom, že ty háčky se k sobě nemohou dostat, protože kruh je nekonečný a ty háčky se nemají kde zachytit. Mně se ale jedná o zákon. Proč se řídit dvěma zákony? Jeden, který je jasný, tomu stačí 44 slov, 2 spojky a 11 znamének. Druhý, který je založen na kružnici, nemá pevný bod a je jako ten kruh nekonečný. Nikdy
18
není dokonalý, stále se mění, doplňuje, má asi jako Ludolfovo číslo nekonečnou řadu. Budeme-li souzeni podle tohoto zákona, sami se neobhájíme, právě pro ty dvě kličky, které nám jasně říkají: dostal ses na kruh a chyť tu druhou a dostaneš se ven. Ani právník si nemůže být jistý, že zná dokonale zákon. Židé také křičeli: „My máme zákon!“ Pilát také jednal podle zákona a uznal Ježíše nevinného, ale podlehl tlaku a ze strachu o svou budoucnost ruce si omyl, ale nechal Ježíše ukřižovat. Jestliže se budeme řídit zákonem X, to je desatero, potom je jasné, že nemusíme mít právníka, jenom svoji paměť, a Pán nám, nebudemeli vědět, připomene bez jakékoliv výhružky celý náš život. Nebudeme mít obhájce, ale naopak přímluvce a dokonce tři. První je náš osobní ochránce, náš patron. Druhý je náš anděl strážný. A ten třetí je nejmocnější přímluvce, je to Matka našeho Pána Ježíše. Který z těchto zákonů nám asi nejvíce vyhovuje? Zamysleme se nad tím. Josef Jan v.r.
Kněžské svěcení v Kostelním Vydří
Kněžské svěcení v Brně
V pondělí 1.5. v 10.00 hodin přijme bratr František Zdeněk Horák v poutním kostele Panny Marie Karmelské v Kostelním Vydří z rukou brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho kněžské svěcení. Kostelní Vydří: Primiční mši bude nově vysvěcený kněz karmelitánského řádu slavit v pondělí 8.5. v 10.00 hodin ve svém rodišti v Liberci-Ruprechticích v kostele sv. Antonína. V Kostelním Vydří bude první slavnostní bohoslužby sloužit v neděli 14.5. v 8.00 a v 10.00 hodin.
Kněžské svěcení udělí brněnský biskup Vojtěch Cikrle v sobotu 24.6. při mši od 9.00 hodin v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně. Brno: Kněžské svěcení z rukou biskupa Vojtěcha Cikrleho přijmou v sobotu 24.6. čtyři kandidáti kněžské služby: Zdeněk Fučík (*1970) z Pyšele, Pavel Römer (*1976) z Rajhradu a Hynek Šmerda (*1979) z Tišnova. Spolu s nimi přijme kněžské svěcení Siard Kamil Novotný (*1974) z Vážan nad Litavou, premonstrát z novoříšské kanonie.
Vyhodnocení
Vyhodnocení postní soutěže Byl jsem nadšen, kolik z vás se zapojilo do soutěže „Chcete jít s panem farářem do cukrárny?“ a kolik vám to dalo, že jste měli motivaci otevřít Písmo svaté a hledat v něm odpovědi na úkoly. Ještě jednou chci poděkovat všem zúčastněným za vaši snahu a výhercům blahopřeji. A těm z vás, kdo jste letos nevyhráli, nebuďte smutní, příští rok to vyjde! otec Tomáš Správné odpovědi: „Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ „Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.“ „Zbořte tento chrám a jej ve třech dnech postavím.“ „Eloi, Eloi lema sabachtani.“ „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte.“ „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh.“ „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“ „Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě.“ 1) Pouze dva z těchto čtyř mužů se postili 40 dní, podtrhni ty, o kterých si myslíš, že to jsou: Ježíš, Eliáš, Mojžíš, David 2) Kdo nepatří do skupiny těchto jmen a proč: Saul, Samuel, David, Šalamoun - byl prorok, ne král 3) Jeden z uvedených čtyř mužů byl vystaven nebezpečí, že se stane prvním mučedníkem pro Krista. Který to byl: Lazar 4) Jak se projevila desátá egyptská rána? - pobití prvorozených 5) Jak se jmenovali apoštolové, kteří byli svědky Ježíšova proměnění? A kde ještě byli jenom oni sami tři s Ježíšem? - Petr, Jakub a Jan; Getsemanská zahrada 6) Z jakého stromu byl list, který přinesla Noemu holubice? - oliva 7) V jakých jazycích byl napsán nápis na Ježíšově
kříži? - latinsky, hebrejsky, řecky 8) Jaký byl poslední Ježíšův zázrak před jeho ukřižováním? - uzdravení Malchosova ucha 9) Pokušení na poušti – Mk 1,12-13; Mt 4,1-11; Lk 4,1-13 10) Písmo sv. je: slovo Boží napsané prostřednictvím lidí 11) Starý zákon má: 45 knih 12) Kdo napsal - sv. Lukáš
knihu
Skutků
apoštolských?
13) Jan má v Novém zákoně - pět spisů 14) Sv. Pavel má v Novém zákoně - třináct listů 15) Autorem první knihy bible je - více pisatelů 16) Lukáš byl - lékař 17) Biblická zpráva o stvoření je - obrazným sdělením, že Bůh je původcem světa a života 18) Jak se jmenovali učedníci, kteří připravovali večeřadlo k poslední večeři? - Petr a Jan 19) Jak se jmenovali nepřátelé, kteří se stali při Ježíšově odsouzení přáteli? - Pilát a Herodes 20) Jak se jmenovaly ženy, které stály pod Ježíšovým křížem? - Panna Maria, Marie Magdalská a Marie Kleofášova 21) Který velekněz předpověděl nevědomky, že Ježíš zemře za celý národ? - Kaifáš 22) Kdo jako první viděl Ježíše po vzkříšení? - Marie Magdalská 23) Který z učedníků vešel první do prázdného hrobu? - Petr 24) Kdo byl považován za zahradníka, přestože jím nebyl? - vzkříšený Kristus 19
Svatba Církev Expedice ...
Informace
Farní charita v Třešti informuje Ve dnech 1. a 8. dubna 2006 se v Třešti uskutečnila Sbírka věcí pro potřebné. Všechny darované věci byly naloženy dne 25. dubna 2006 do vagónu a odeslány k dalšímu použití pro Diakonii Broumov, kde po vytřídění budou distribuovány na potřebná místa. Některé věci byly přímo předány sdružení Na počátku pro přímou pomoc matkám s dětmi z dětských domovů. Příští sbírka bude v říjnu a to v soboty 21. a 28. října 2006. Všem dárcům farní charita srdečně děkuje křesťanským Pán Bůh zaplať!
Inzerát Dobrý tip na dovolenou pro vícečlennou rodinu v západních Tatrách – Roháčích za výhodnou cenu: 150,- Sk polopenze, 200,- Sk ubytování. Kontakt u otce Tomáše. P. S.: Doporučuji, byli jsme tam s mládeží vloni a byli jsme spokojeni.
Jáhenské svěcení v Brně
Brněnský biskup Vojtěch Cikrle udělí letos v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně jáhenské svěcení šesti kandidátům, a to v sobotu 17.6. od 9.00 hodin a v pátek 14.7. od 17.30 hodin. Brno: V sobotu 17.6. při mši od 9.00 hodin přijmou v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně z rukou biskupa Vojtěcha Cikrleho jáhenské svěcení čtyři bohoslovci brněnské diecéze z CyrilomeZa farní charitu Brychta Zdeněk todějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci: Blažej Hejtmánek (*1980) z Březí, Pavel Krč (*1979) z Letovic, Stanislav Mahovský (*1964) ze Žabčic a Pavel Vybíhal (*1980) z LetoBlahopřání vic. Současně s nimi přijme svěcení ke stálému Redakce časopisu Věžník si dovoluje popřát diakonátu Willi Thürk (*1971) ze Znojma. otci Aloisi Bumbálkovi k jeho 85. narozeninám. Tomáš Koumal (*1982) z Deblína, který Ať Vám, otče, Pán žehná! Děkujeme za Vaši pod- ukončí svá studia na Papežské lateránské univerporu modlitbou. 8. května bude slavit narozeniny i otec zitě v Římě, přijme jáhenské svěcení o měsíc pozTomáš. I jemu si dovolujeme popřát hodně elá- ději, a to v pátek 14.7. v 17.30 hodin. nu a síly, aby nás stále zahrnoval spoustou svých nápadů. Vyprošujeme mu Boží požehnání. redakce
Koncert Dne 21.5. 2006 bude v 16:30 hod. v kostele sv. Martina koncert duchovní hudby. Na koncertě vystoupí Pavla Hamerníková (posluchačka 4. ročníku konzervatoře v Českých Budějovicích) - zpěv a Květa Zažímalová - varhanní doprovod. Zazní díla J.S. Bacha, G.F. Händela, W.A. Mozarta a další. Všichni jste srdečně zváni.
Vtip tohoto čísla V kostele byla vyloupena pokladnička. Po několika dnech obdržel farář obálku s dvacetikorunou. Na přiloženém lístku stálo: Ukradl jsem ve vašem kostele sto korun. Protože mě trápí svědomí, posílám tímto dvacet korun zpět. Bude-li mě svědomí trápit dál, můžete počítat s dalšími splátkami.