Vliv místních poplatků z ubytovací kapacity a za lázeňský nebo rekreační pobyt v Karlových Varech na rozpočet města
Diplomová práce
Bc. Klára Valentová
Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r. o. katedra cestovního ruchu
Studijní obor: Management destinace cestovního ruchu Vedoucí diplomové práce: Ing. Petr Studnička Datum odevzdání diplomové práce: 2015-05-06 Datum obhajoby diplomové práce: E-mail:
[email protected]
Praha 2015
Master´s Dissertation
The Impact of City Tax for Accommodation and for Spa or Recreational Stay on Budget of the City of Karlovy Vary
Bc. Klára Valentová
The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd. Department of Travel and Tourism Studies
Major: Destination Management in the Travel and Tourism Industry Thesis Advisor: Ing. Petr Studnička Date of Submission: 2013-05-06 Date of Thesis Defense: E-mail:
[email protected]
Prague 2015
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Vliv místních poplatků z ubytovací kapacity a za lázeňský nebo rekreační pobyt v Karlových Varech na rozpočet města zpracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem použila, uvádím v seznamu použitých zdrojů a že svázaná a elektronická podoba práce je shodná. V souladu s § 47b zákona č. 552/2005 Sb., o vysokých školách v platném znění souhlasím se zveřejněním své bakalářské práce, a to v nezkrácené formě, v elektronické podobě ve veřejně přístupné databázi Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s r. o.
……………………………………. Klára Valentová V Praze dne 6. 5. 2015
Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu své diplomové práce Ing. Petru Studničkovi za odborné vedení, cenné rady a připomínky, které mi poskytl během zpracování diplomové práce.
Abstrakt VALENTOVÁ, Klára.
Vliv místních poplatků z ubytovací kapacity a za lázeňský nebo
rekreační pobyt v Karlových Varech na rozpočet města. [Diplomová práce] Vysoká škola hotelová. Praha: 2015. 64 str. Tato diplomová práce se zabývá vlivem místních poplatků z ubytovací kapacity a za lázeňský nebo rekreační pobyt v Karlových Varech na rozpočet města a tento vliv analyzuje. Cílem této práce bylo pomocí analýzy a zpracování dat kvantifikovat přínos těchto dvou místních poplatků na rozpočet města v pětileté časové ose. Práce se zaobírá místními poplatky v Karlových Varech, jejich legislativní úpravou a historickým vývojem. Bylo zjištěno, že rozpočet města ve sledovaném období kolísal, nicméně výdaje se snižovaly a trend příjmů nebyl ani rostoucí, ani klesající. Nejpodstatnějšími příjmy města byly v letech 2009 – 2013 příjmy daňové, mezi které patří právě místní poplatky. Ty ovšem netvoří jejich největší část. Objem místních poplatků se v pozorovaném období držel na podobné úrovni, ale trend obou místních poplatků byl vzrůstající, ač se místní poplatek z ubytovací kapacity pohyboval v daleko nižších řádech Kč. Právě místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt tvořil ve všech letech největší část místních poplatků v Karlových Varech. Při porovnání objemu místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt a místního poplatku z ubytovací kapacity Karlových Varů s ostatními lázeňskými městy v západních Čechách bylo zjištěno, že objem vybraných finančních prostředků za místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt byl v Karlových Varech téměř dvojnásobný a vybralo se tu i nejvíce peněz za místní poplatek z ubytovací kapacity. S růstem objemu místních poplatků se zvyšoval i počet hostů v lázeňských ubytovacích zařízeních, avšak počet hostů v hromadných ubytovacích zařízeních stejně tak, jako počet přenocování v lázeňských i hromadných ubytovacích zařízeních klesal. Pro větší přehlednost a lepší zachycení intenzity cestovního ruchu v destinaci stejně tak, jako kvůli méně náročné administrativě bylo navrženo, aby se oba zmiňované místní poplatky sloučily do jednoho.
Klíčová slova: Karlovy Vary, místní poplatek z ubytovací kapacity, místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, obecní rozpočet, vývoj místních poplatků
Abstract This master´s dissertation shows the impact of city tax for accommodation and for spa or recreational stay on budget of the city of Karlovy Vary and analyzes it. The aim of this thesis was to use data analysis and to quantify the contribution of these two local taxes to the city budget in the five-year timeline. The thesis deals with local taxes in Carlsbad, their legislative regulation and historical development. It was found that the city's budget fluctuated, but expenses declined and income was neither growing nor declining. The most significant revenues of the city during the years 2009 - 2013 were tax revenues, which include city taxes. But city taxes were not the largest part of it. The local taxes in these years were at a quite similar level, but the trend of both local taxes has been increasing, although city tax for accommodation was much lower. Local fee for spa or recreational stay was in all the years the largest part of local taxes in Carlsbad. When comparing the local fee for spa or recreational stay and a local fee for accommodation in Karlovy Vary with other spa towns in western Bohemia it was found that the city tax for spa or recreational stay in Carlsbad was almost doubled. With the growth of local taxes the number of guests in spa accommodation establishments was increased too, but the number of guests in collective accommodation establishments as well as the number of overnight stays in collective accommodation establishments declined. For greater clarity, better representation the intensity of tourism and better administration was suggested that the two city taxes should be merged into one.
Key words: Carlsbad, city tax for accommodation, city tax for spa and recreational stay, development of city taxes, municipal budget
Obsah ÚVOD ................................................................................................................................... 11 1
TEORETICKÁ ČÁST ........................................................................................................ 15 1.1
Rozdíl mezi daněmi a poplatky ............................................................................. 15
1.2
Místní daně ........................................................................................................... 16
1.3
Místní poplatky ..................................................................................................... 17
1.3.1
zákon č. 565/1990 Sb. .................................................................................... 17
1.3.2
Základní poplatkové prvky ............................................................................. 18
1.3.3
Místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt ....................................... 19
1.3.4
Místní poplatek z ubytovací kapacity ............................................................ 22
1.4
2
Obecní rozpočet .................................................................................................... 25
1.4.1
Příjmy obecního rozpočtu .............................................................................. 26
1.4.2
Výdaje obecního rozpočtu ............................................................................. 27
ANALYTICKÁ ČÁST ........................................................................................................ 30 2.1
Místní poplatky v Karlových Varech ...................................................................... 30
2.2
Historický vývoj místních poplatků ....................................................................... 32
2.2.1
Vývoj místních poplatků vztahujících se k cestovnímu ruchu ....................... 32
2.2.2
Legislativní úpravy zákona o místních poplatcích na území Česka................ 35
2.3
Rozpočet města Karlovy Vary................................................................................ 36
2.4
Místní poplatky v Karlových Varech ...................................................................... 42
2.5
Místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt ............................................... 45
2.6
Místní poplatek z ubytovací kapacity .................................................................... 47
2.7
Struktura vybraných místních poplatků v Karlových Varech ................................ 50
2.8
Porovnání místních poplatků v Karlových Varech s ostatními lázeňskými městy
v západních Čechách ........................................................................................................ 55 2.9
Místní poplatky a vývoj lázeňství v Karlových Varech........................................... 59
2.10
Místní poplatky v Karlových Varech a počet přenocování v hromadných
ubytovacích zařízeních (HUZ) .......................................................................................... 61 3
NÁVRHOVÁ ČÁST ......................................................................................................... 63
ZÁVĚR ................................................................................................................................... 67 LITERATURA ......................................................................................................................... 72
Seznam grafů Obrázek 1-Rozpočet města Karlovy Vary v letech 2009 - 2013 ........................................... 37 Obrázek 2-Výdaje města Karlovy Vary v letech 2009 - 2013 ............................................... 38 Obrázek 3-Příjmy města Karlovy Vary v letech 2009 - 2013................................................ 39 Obrázek 4-Struktura příjmů města Karlovy Vary v letech 2009 - 2013 ............................... 39 Obrázek 5-Daňové příjmy města Karlovy Vary v letech 2009 – 2013 ................................. 40 Obrázek 6-Struktura daňových příjmů města Karlovy Vary v letech 2009 - 2013............... 42 Obrázek 7-Místní poplatky z vybraných činností a služeb v Karlových Varech v letech 2009 - 2013 ................................................................................................................................... 43 Obrázek 8-Příjmy z místních poplatků v Karlových Varech na jednoho obyvatele v letech 2009 - 2013 .......................................................................................................................... 44 Obrázek 9-Podíl místních poplatků na celkových příjmech v Karlových Varech v letech 2009 - 2013 .......................................................................................................................... 45 Obrázek 10-Vývoj místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt v Karlových Varech v letech 2009 - 2013............................................................................................................. 46 Obrázek 11-Příjem z místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt na jednoho obyvatele v letech 2009 – 2013 v Karlových Varech ........................................................... 47 Obrázek 12-Vývoj místního poplatku z ubytovací kapacity v Karlových Varech v letech 2009 - 2013 .......................................................................................................................... 48 Obrázek 13-Příjem z místního poplatku z ubytovací kapacity na jednoho obyvatele v Karlových Varech v letech 2009 - 2013 ............................................................................. 49 Obrázek 14-Vývoj místních poplatků z ubytovací kapacity a za lázeňský nebo rekreační pobyt v Karlových Varech v letech 2009 - 2013 .................................................................. 50 Obrázek 15-Struktura místních poplatků ve městě Karlovy Vary v roce 2009 .................... 51 Obrázek 16-Struktura místních poplatků ve městě Karlovy Vary v roce 2010 .................... 52 Obrázek 17-Struktura místních poplatků ve městě Karlovy Vary v roce 2011 .................... 53 Obrázek 18-Struktura místních poplatků ve městě Karlovy Vary v roce 2012 .................... 54 Obrázek 19-Struktura místních poplatků ve městě Karlovy Vary v roce 2013 .................... 55 Obrázek 20-Objem místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt v Karlových Varech, Mariánských Lázních, Františkových Lázních, Lázních Kynžvart a v Jáchymově v letech 2009 - 2013............................................................................................................. 57
Obrázek 21-Objem místního poplatku z ubytovací kapacity v Karlových Varech, Mariánských Lázních, Františkových Lázních, Lázních Kynžvart a v Jáchymově v letech 2009 - 2013 .......................................................................................................................... 58 Obrázek 22-Vývoj místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt a místního poplatku z ubytovací kapacity, vývoj počtu hostů a vývoj počtu přenocování v lázeňských ubytovacích zařízeních v Karlových Varech v letech 2009 - 2013 ....................................... 60 Obrázek 23-Vývoj vybraných peněz města Karlovy Vary za místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt a za místní poplatek z ubytovací kapacity, vývoj počtu přenocování v hromadných ubytovacích zařízeních a vývoj počtu příjezdů hostů v letech 2012 – 2013. ............................................................................................................................................. 61
ÚVOD Tato diplomová práce na téma Vliv místních poplatků z ubytovací kapacity a za lázeňský nebo rekreační pobyt v Karlových Varech na rozpočet města se zabývá těmito dvěma místními poplatky souvisejícími s cestovním ruchem, jejich vývojem a vlivem jak na příjmy města, tak i na celý rozpočet Karlových Varů. Téma této práce mě zaujalo z toho důvodu, že o místních poplatcích lidé moc informací nevědí a samotnou mě zajímalo, jak velkou roli tyto místní poplatky v Karlových Varech hrají, a proto mě zpracovávání práce nadchlo. Vliv místních poplatků byl zjišťován pomocí analýzy a zpracování dat, z nichž většina pocházela z webových stránek rozpocetobce.cz, kde jsou rozpočty jednotlivých obcí srozumitelně zpracovány. Neméně důležitým elektronickým zdrojem byla data pocházející z českého statistického úřadu, tedy czso.cz. Mezi nejvýznamnější knižní zdroje této práce lze zařadit Místní daně z roku 2012, jejichž autorem je Michal Radvan, dále Místní poplatky: Praktická příručka pro obce, která byla vydána roku 2013 od autora Vladimíra Pelce a Právo a cestovní ruch taktéž z roku 2013, jehož autorem je René Petráš. Cílem této práce bylo kvantifikovat přínos místních poplatků z ubytovací kapacity a za lázeňský nebo rekreační pobyt na rozpočet města Karlovy Vary v pětileté časové ose. Zároveň byla provedena analýza, jak objem vybraných peněz za místní poplatky souvisí s intenzitou cestovního ruchu v dané lokalitě. Předpokládám, že příjem z místních poplatků tvořil ve sledovaném období méně než 10% celkových příjmů města. V rámci naplnění cílů je práce rozdělena do několika částí. V první kapitole teoretické části je vymezen rozdíl mezi daněmi a poplatky. Druhá kapitola je věnována místním daním jako takovým, jejich definici a následující kapitola vymezuje místní poplatky a věnuje se zákonu č.565/1990 Sb., což je zákon o místních poplatcích, který určuje všechny druhy místních poplatků. V další teoretické části diplomové práce jsou vymezeny základní poplatkové prvky, kterými jsou poplatkový subjekt, objekt nebo předmět poplatku, poplatkový základ, poplatková sazba a poplatkové období. Následující část je již věnována konkrétně místnímu poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt, jeho funkcím, historii tohoto místního poplatku a předmětu. Je zde uvedeno, kdo ho komu platí a kdo ho odvádí, dále jsou zde vymezeny subjekty, které tomuto poplatku nepodléhají, pak je tu 11
nastíněna povinnost vedení evidenční knihy, sazba místního poplatku a jak je to s ubytováním cizinců. Obdobným způsobem je v další části vymezen místní poplatek z ubytovací kapacity. Poslední teoretická kapitola diplomové práce je zaměřena na obecní rozpočet, definici obce, druhy místních rozpočtů, na jeho příjmy a také výdaje. V úvodní kapitole analytické části jsou vymezeny místní poplatky v Karlových Varech. Tato kapitola se věnuje legislativní úpravě místních poplatků, a tedy obecně závazným vyhláškám, jimiž jsou místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt a místní poplatek z ubytovací kapacity v Karlových Varech upraveny. Dále jejich sazbám, zákonným osvobozením, splatnosti, správě a možným sankcím v případě nezaplacení místních poplatků. V další kapitole je objasněn historický vývoj místních poplatků. Karlovy Vary byly prvním městem na světě, kde se začaly vybírat, a to v lázeňském oboru. Dále je zde uvedeno, jakými legislativními úpravami místní poplatky prošly až do současnosti, v jakých městech byly zaváděny později, k čemu sloužily, kdy byl jejich výběr dobrovolný a kdy povinný a v jakém období došlo k diferenciaci lázeňského poplatku. Jsou zde vymezeny i místní poplatky, které již byly zrušeny. Další kapitola pojednává o rozpočtu města Karlovy Vary v letech 2009 – 2013, o jeho příjmech i výdajích v tomto období, struktuře příjmů, o daňových příjmech a o jejich složení. Dále je v této části zobrazen vývoj peněžních prostředků z místních poplatků z vybraných činností a služeb v Karlových Varech mezi lety 2009 – 2013, jaké byly příjmy ze všech místních poplatků na jednoho obyvatele v těchto letech a jaký je podíl místních poplatků na celkových příjmech města. Následující kapitola se už konkrétně věnuje místnímu poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt, jeho vývoji v Karlových Varech ve sledovaných letech a jeho příjmu v přepočtu na jednoho obyvatele města. Šestá kapitola analytické části této diplomové práce pojednává o místním poplatku z ubytovací kapacity, nastiňuje vývoj a příjem z tohoto místního poplatku v přepočtu na jednoho obyvatele Karlových Varů. Sedmá kapitola se zabývá tím, jak se vybrané místní poplatky podílely na celkových příjmech z místních poplatků a jaká byla jejich struktura v jednotlivých letech pozorovaného období. Další kapitola se zabývá porovnáním místních poplatků v Karlových Varech s ostatními lázeňskými městy v západních Čechách, jimiž jsou Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, Lázně Kynžvart a Jáchymov. Devátá kapitola pojednává o spojitosti objemu místních poplatků s vývojem lázeňství v Karlových Varech, tzn. s vývojem počtu hostů a vývojem počtu přenocování v lázeňských ubytovacích 12
zařízeních. Poslední kapitola je věnována porovnání vývoje místních poplatků v Karlových Varech s vývojem počtu příjezdů hostů do města a počtem přenocování v hromadných ubytovacích zařízeních v letech 2012 a 2013. V návrhové části diplomové práce je doporučeno legislativní upravení zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích a to tak, aby se místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt a místní poplatek z ubytovací kapacity sloučily do jednoho místního poplatku, jelikož se hodně jejich konstrukčních prvků shoduje. U tohoto nového místního poplatku by se měla v co největší míře využít stávající právní regulace v zákonu č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zejména při sestavení jeho konstrukčních prvků. Změnou by bylo, že by se poplatek vybíral v každé obci, nikoliv jen v turistických centrech a lázeňských místech, což znamená, že by se ze zákona odstranila definice místa soustředěného turistického ruchu. Další změny by se týkaly osvobozených osob od takového místního poplatku. Mezi osvobozené osoby by již nepatřily osoby mladší 18 let a starší 70 let věku, protože i tito lidé využívají služeb v obci, a proto osvobození závislé na věku poplatníka nelze doporučit. Sazba tohoto místního poplatku by činila 20 Kč za osobu a den, avšak v zákonu by žádná maximální sazba místního poplatku stanovena být nemusela. Konkrétní výši poplatku stejně tak, jako způsob jeho výběru, by si každá obec určila sama. Návrhová část dále pojednává o tom, že pokud by se v České republice nepodařilo sloučit stávající místní poplatky za lázeňský nebo rekreační pobyt a z ubytovací kapacity do jediného místního poplatku, měly by se alespoň přesněji definovat předmět zpoplatnění a poplatník obou poplatků, aby bylo zřejmé, jestli může poplatky vybírat každá obec. Poslední návrh se týká účelové vázanosti, jelikož v zákonu není přesně určeno, na co mají být vybrané finanční prostředky za místní poplatky použity a prakticky nelze dohledat, na co byly peníze vynaloženy. Proto by měl zákon stanovit, že vybrané finanční prostředky za místní poplatky související s cestovním ruchem např. za lázeňský nebo rekreační pobyt se musejí vracet zpátky do podpory cestovního ruchu, tzn. na údržbu kolonád, udržování parků apod. a město by mělo třeba v propagačních materiálech zveřejňovat, na co konkrétně se vybrané místní poplatky použijí, protože jen tehdy bude jejich výběr dostatečně efektivní. 13
Přínos mé diplomové práce tkví v tom, že je jediná práce svého druhu, tedy alespoň já jsem podobnou práci o místních poplatcích konkrétně v Karlových Varech nikde nenašla. Proto jsem si data z webových zdrojů rozpocetobce.cz a czso.cz musela dávat dohromady sama z desítek článků a nespočtu tabulek a grafů tak, aby tvořila ucelený komplex, a aby ve vytvořených grafech byl vliv místních poplatků z ubytovací kapacity a za lázeňský nebo rekreační pobyt znatelný.
14
1 TEORETICKÁ ČÁST V teoretické části jsou nejprve vymezeny rozdíly mezi daněmi a poplatky. Dále se tato část věnuje pojmu místní daně a místní poplatky, zákonu č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích a základním poplatkovým prvkům, jako jsou poplatkový subjekt, objekt nebo předmět poplatku, poplatkový základ, poplatková sazba a poplatkové období, dále se věnuje místnímu poplatku za lázeňský a rekreační pobyt a místnímu poplatku z ubytovací kapacity. Závěr teoretické části pojednává o obecním rozpočtu a o jeho příjmech a výdajích.
1.1 Rozdíl mezi daněmi a poplatky Daně je možné chápat jako formu přispění privátních hospodářství veřejným svazkům, jež jsou nadřazené, sloužící k uhrazení jejich správy. V 70. letech 20. století Spáčil definoval daně (1970, s. 115) jako „povinné platby, které státu odvádí ti, nad nimiž má stát moc, aniž by povinný subjekt obdržel za platbu přímý, současný a rovnocenný ekvivalent.“ Daň je pojem jak ekonomický, tak i právní, avšak v našem právním řádu není přesně definovaný. Engliš (1924, s. 345) vymezil daně jako „příspěvky soukromých hospodářství nadřízeným veřejným svazkům k obecné úhradě jejich správy.“ Daně i poplatky jsou veřejným příjmem, který slouží k realizaci obecních a veřejných potřeb. Až 90% příjmů veřejných rozpočtů jsou tvořeny daňovými příjmy. Daně jsou podle Pelce (2011, s. 8) na rozdíl od poplatků „neúčelové, tzn., že konkrétní daň není určena na financování konkrétní veřejné potřeby a neekvivalentní, kdy poplatník nemá nárok na adekvátní protihodnotu ve výši zaplacené daně.“ Oproti tomu poplatek je přímá platba občana za konkrétní službu, jež poskytne veřejný sektor. Dále i z hlediska pravidelnosti a ekvivalentnosti protiplnění se daň zásadně odlišuje od poplatku. „Poplatek je rovněž povinnou, zákonem předem sazbou stanovenou (peněžitou) částkou, kterou odčerpává na nenávratném principu část nominálního důchodu ekonomického subjektu ve prospěch veřejného peněžního fondu, avšak částkou spíše nepravidelnou, nahodilou, kterou stát nebo jiné veřejnoprávní korporace vybírají za zákonem stanovené úkony jejich orgánů.“ (Radvan, 2012, s. 19)
15
1.2 Místní daně V odborné literatuře existuje hned několik výkladů pojmu místní daně. Nejobecnější je definice, která za místní daň považuje „peněžitou platbu fyzických a právnických osob plnící funkci jednoho ze zdrojů místního rozpočtu, která se vybírá od místního obyvatelstva anebo právnických osob, které mají v místě sídlo, provozovnu apod., přičemž vedle funkce doplňkového zdroje místního rozpočtu může být místní daň i hlavním zdrojem jeho příjmů.“ (Králik, Jakubovič, 2004, s. 50) Konkrétnější vysvětlení poskytuje Marková (2007, s. 2), podle které je možné za místní pokládat daň, kterou „lze považovat za nástroj přizpůsobování příjmové základny územní samosprávy jejím záměrům a prioritám místních obyvatel a podstatné je vedle kritéria přivlastňovacího kritérium sazby, podle něhož je sama obec oprávněna určit sazbu daně.“ Definici místních daní zcela konkretizuje Babčák (2005, s. 1-6), který vymezil 5 hledisek, jež rozhodují o finálovém označení místních daní: 1) „obec musí být oprávněna rozhodovat o jejich zavedení či zrušení, 2) obec musí mít oprávnění rozhodovat o některých konstrukčních prvcích (poplatník, předmět, základ, sazba, termín daňového přiznání, placení), 3) obec musí mít možnost výrazně ovlivňovat jejich výnos (pravomoc zvýšit či snížit základní sazby, osvobození, úlevy), 4) musí být originálním příjmem rozpočtu obce v plné výši bez možnosti odebrání třeba jen části výnosu pro potřeby jiného rozpočtu, 5) musí pocházet z místních zdrojů.“ Za místní daň lze také považovat „zákonem stanovenou dávku peněžitého charakteru směřující do obecního (krajského, regionálního apod.) rozpočtu, kterou může územní samosprávný celek zavést, či zrušit a kterou může rovněž jakýmkoliv způsobem ovlivnit co do daňového základu, sazby daně či některého z korekčních prvků. Není přitom rozhodující, zda poplatník inkasuje od beneficiáře nějaké protiplnění a zda se jedná o pravidelnou či jednorázovou dávku; místní daně zahrnují jak daně v užším slova smyslu, tak poplatky. Místní daň může být spravována jak samotnou obcí, krajem, regionem apod., tak jiným správcem daně.“ (Radvan, 2012, s. 17)
16
Z uvedených definic je tedy zřejmé, že jak obce, tak i vyšší územně samosprávné celky mají schopnost určitým způsobem ukládat místní daně. Toto jejich oprávnění je ale stále determinováno zákonem s ohledem na článek 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, ve kterém se píše, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.
1.3 Místní poplatky Místní poplatky patří mezi nejvýznamnější místní daně v České republice. Každá obec si sama rozhoduje, zda a které místní poplatky na svém území zavede. Poplatkové povinnosti mohou ukládat pouze zákony, nemůžou být tedy určeny právním předpisem s nižší právní silou. Obce si také určují konkrétní sazbu poplatku, podmínky placení, případná osvobození a jiné konstrukční prvky, které nejsou dané zákonem o místních poplatcích, pokud nepřekročí zákonné zmocnění. „Hmotněprávní regulace místních poplatků je upravena primárně zákonem o místních poplatcích, který obsahuje jednak katalog místních poplatků, které obce na svém území mohou zavést, jednak vybrané konstrukční prvky těchto poplatků. Obce mají na výběr celkem osm místních poplatků.“ (Radvan, 2012. s. 36) Když se obce rozhodují o tom, jestli poplatek zavést, většinou převažuje hledisko finanční, jelikož obce preferují fiskální efekt místních poplatků. Mimo to mají místní poplatky i funkce regulační a stimulační.
1.3.1 zákon č. 565/1990 Sb. Zákon č. 565/1990 Sb. je zákon České národní rady ze dne 13. 12. 1990 pojednávající o místních poplatcích. Podle §1 tohoto zákona obce mohou vybírat následující místní poplatky: poplatek ze psů, poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, poplatek za užívání veřejného prostranství, poplatek ze vstupného, poplatek z ubytovací kapacity, poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst, poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, 17
poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace.
1.3.2 Základní poplatkové prvky Poplatkovým subjektem je osoba, jež takto označuje zákon. Poplatník je jedním ze dvou druhů daňových subjektů. Podle Boňka (2001, s. 303) „je jím fyzická nebo právnická osoba, jejíž příjmy, majetek nebo úkony jsou přímo podrobeny dani.“ Plátcem daně je podle něj (2001, s. 282) fyzická nebo právnická osoba, „která pod svojí majetkovou odpovědností odvádí správci daně daň od poplatníků vybranou nebo poplatníkem sraženou.“ Objekt (předmět) poplatku závisí na tom, o který místní poplatek se jedná. Pelc (2008, s. 13) za objekt poplatku označuje „obecnou hospodářskou skutečnost, jež je předmětem zpoplatnění.“ To znamená, že u místního poplatku za lázeňský a rekreační pobyt je předmětem poplatku samotný lázeňský nebo rekreační pobyt a u místního poplatku z ubytovací kapacity zase ubytování. Poplatkový základ je skutečnost, ze které se poplatek vyměřuje. Podle Pelce (2013, s. 3) je poplatkovým základem „individuální poplatkověprávní skutečnost, mnohdy hospodářská, kterou jako poplatkověprávní skutečnost zákon o místních poplatcích formuluje.“ „Poplatková sazba je měřítko, způsob, podle kterého se z poplatkového základu poplatek stanoví.“ (Pelc, 2013, s. 4) Sazba poplatku je nástrojem sloužícím k vypočítání poplatku, který se vypočítává ze základu poplatku. Existuje poplatková sazba pevná nebo pohyblivá, lineární, progresivní, proporcionální nebo degresivní. Poplatkovou sazbu většinou stanovuje horní hranice finanční částky, eventuálně horní hranice v procentech. U některých místních poplatků zákon stanovuje poplatkové období, tedy dobu, za kterou se konkrétní místní poplatek platí. Pelc (2013, s. 9) uvádí, že „některé místní poplatky jsou vázány na konkrétní poplatkověprávní skutečnost, její naplnění, uskutečnění, které nemá větší časový rozvrh (je relativně jednorázová) a poplatek se týká právě této skutečnosti.“
18
1.3.3 Místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt V pořadí druhým typem místního poplatku, jenž může obec zavést formou obecně závazné vyhlášky je místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt. Kromě fiskální (rozpočtové) funkce (je to příjem do rozpočtu obce, který slouží v určité míře ke kompenzaci zvýšených nákladů obce spojené např. s udržováním zařízení sloužících převážně návštěvníkům lázeňských nebo rekreačních míst) může být účelem zavedení tohoto místního poplatku také usměrňování počtu fyzických osob v obci, které přechodně a za úplatu pobývají v lázeňských místech a v místech soustředěného turistického ruchu za účelem léčení nebo rekreace (s ohledem na výši sazby, která je maximálně 15 Kč za osobu a za každý i započatý den pobytu, a která se od přijetí zákona č. 565/1990 Sb. s účinností od 1. ledna 1991 naprosto nezměnila, je regulační funkce tohoto místního poplatku v současnosti spíše domnělá). Místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt je tradiční součást soustavy místních poplatků. „Před rokem 1990 vycházela právní úprava místních poplatků ze zákona č. 82/1952 Sb., o místních poplatcích, podle jehož § 2 odst. 1 platilo, že druhy poplatků, které jsou místní národní výbory povinny vybírat, stanoví vláda a předpisy o těchto poplatcích vydá ministr financí. Na základě tohoto zákonného zmocnění byla vydána vyhláška č. 71/1964 Sb., o lázeňském poplatku. Poslední právní úpravou předmětného místního
poplatku,
která
měla
pouze
podzákonný
charakter,
byla
vyhláška
č. 216/1988 Sb., o místním poplatku ze psů a o lázeňském poplatku, která byla účinná od 1. ledna 1989 do 1. ledna 1991.“ (http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6600079) Předmětem místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt je pobyt fyzické osoby, jež přechodně a za úplatu pobývá v lázeňských místech a v místech soustředěného cestovního ruchu za účelem léčení nebo rekreace (když není ze zákona nebo z obecně závazné vyhlášky tento pobyt fyzické osoby od místního poplatku osvobozen). Místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt platí podle § 3 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb. fyzické osoby, jež přechodně a za úplatu pobývají v lázeňských místech a v místech soustředěného cestovního ruchu za účelem léčení nebo rekreace, když tyto osoby neprokážou jiný důvod svého pobytu. Je důležité zmínit, že fyzická osoba, která podléhá místnímu poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt, je jeho poplatníkem, ale ne 19
plátcem (plátce předmětného místního poplatku je vymezen v § 3 odst. 3 zákona č. 565/1990 Sb.). „Poplatková povinnost u popisovaného místního poplatku se tak váže na pobyt fyzické osoby, který je zároveň: přechodný, úplatný, v lázeňských místech a v místech soustředěného turistického ruchu, a účelový.“ (http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6600079) Podle § 3 zákona 565/1990 Sb. poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt nepodléhají: 1. osoby nevidomé, bezmocné a osoby s těžkým zdravotním postižením, které jsou držiteli průkazu ZTP/P podle zvláštního právního předpisu a jejich průvodci, 2. osoby mladší 18 let a starší 70 let nebo osoby, na které náležejí přídavky na děti (výchovné) anebo vojáci v základní službě a osoby, které vykonávají civilní službu. Přechodný pobyt může být pobyt, který se realizuje mimo místo trvalého pobytu. Trvalý pobyt občanů České republiky upravuje zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel). „Občan může mít jen jedno místo trvalého pobytu, a to v objektu, který je podle zvláštního právního předpisu označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem a který je určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci. Poplatkové povinnosti u místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt podléhají nejen občané České republiky, ale samozřejmě také i cizinci, pokud nejsou od své poplatkové povinnosti osvobozeni (a to zákonem – viz § 3 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb., anebo obecně závaznou vyhláškou).“ (http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6600079) Pojem lázeňské místo vymezuje zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon). Na rozdíl od pojmu „lázeňské místo“ se ale pojem „místo soustředěného cestovního ruchu“ v platné právní legislativě nenachází, je to tedy neurčitý právní pojem. V případě sporu o tom, jestli konkrétní místo je nebo není místem soustředěného cestovního ruchu 20
a jestli se tedy na tomto místu může vybírat tento místní poplatek, bude konkrétní případ posouzen příslušným správcem tohoto místního poplatku či odvolacím orgánem, popř. soudem. Podle § 3 odst. 3 zákona č. 565/1990 Sb. místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt ve stanovené výši vybere a obci odvede ubytovatel, který je fyzickou nebo právnickou osobou, jež přechodné ubytování poskytla. Tato osoba je tedy plátcem poplatku. „V souladu s § 3 odst. 4 zákona č. 565/1990 Sb. je ubytovatel povinen vést v písemné podobě evidenční knihu, do které zapisuje následující údaje o fyzické osobě, které poskytl ubytování: dobu ubytování, účel pobytu, jméno a příjmení, adresu místa trvalého pobytu nebo místa trvalého bydliště v zahraničí, číslo občanského průkazu nebo cestovního dokladu.“ (http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6600079) Zákon č. 565/1990 Sb. vyžaduje, aby zápisy do evidenční knihy byly přehledné a srozumitelné. Tyto zápisy se musejí uspořádat postupně z časového hlediska. Ubytovatel si evidenční knihu uchovává po dobu 6 let od provedení posledního zápisu. Použití osobních údajů v evidenční knize podléhá zvláštnímu právnímu předpisu (viz zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Co se týče ubytování cizinců, je vhodné poukázat na speciální povinnosti, které vyplývají z § 99 a násl. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (např. podle § 101 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. má ubytovatel povinnost vést domovní knihu, do které zapisuje jméno i příjmení ubytovaného cizince, den, měsíc a rok jeho narození, státní občanství, číslo cestovního dokladu, od kdy a do kdy byl ubytován).
21
Sazba místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt je podle § 3 odst. 5 zákona č. 565/1990 Sb. maximálně 15 Kč za osobu a za každý i započatý den pobytu, když tento den není dnem příchodu. Hlavně kvůli zjednodušení správy tohoto místního poplatku si obec může stanovit poplatek pomocí týdenní, měsíční nebo roční paušální částky. To ale musí být také uvedeno konkrétní částkou v obecně závazné vyhlášce (tato paušální částka samozřejmě nemůže převyšovat maximální stanovenou sazbu). Absolutně tedy není dostačující případné obecné ustanovení, které se někdy vyskytuje v některých obecně závazných vyhláškách o místních poplatcích typu „obec až po dohodě s poplatníkem stanoví poplatek paušální částkou“, jelikož toto ustanovení je naprosto nekonkrétní ohledně stanovení přesné výše paušální částky, jež by byla stejná pro všechny poplatníky místního poplatku za lázeňský a rekreační pobyt. Uvedená nekonkrétní výše sazby místního poplatku paušální částkou by také byla v rozporu s § 14 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb., ze kterého plyne, že místní poplatky zavede obec obecně závaznou vyhláškou, ve které upraví podrobnosti jejich vybírání a zejména stanoví konkrétní sazbu místního poplatku. Úroveň paušální částky místního poplatku tedy nikdy nemůže být určena obecním úřadem, jakožto správce místního poplatku (§ 14 odst. 3 zákona č. 565/1990 Sb.), a nelze tudíž ani stanovovat místní poplatek paušální částkou po dohodě obce (obecního úřadu) s poplatníkem, aniž by konkrétní výše této paušální částky nebyla současně uvedena v obecně závazné vyhlášce obce. Obec může obecně závaznou vyhláškou určit pro jednotlivé typy ubytovacích kapacit nebo pro rozdílné části obce (centrum obce, okrajové části obce) odlišné sazby místního poplatku z ubytovací kapacity.
1.3.4 Místní poplatek z ubytovací kapacity Místní poplatek z ubytovací kapacity je pátým typem místního poplatku, jenž obec může zavést pomocí obecně závazné vyhlášky. Kromě fiskální funkce (tvoří příjem do rozpočtu obce) může být jeho účelem i regulace počtu zařízení určených k přechodnému ubytování za úplatu (i když i u tohoto poplatku je tato regulace vzhledem k sazbě poplatku maximálně 6 Kč za každé využité lůžko a den relativně hodně omezená).
22
Tento místní poplatek patří mezi tradiční místní poplatky v České republice. Jeho předchůdcem byl před rokem 1990 místní poplatek z přechodného ubytování. „Před zmíněným rokem 1990 vycházela právní úprava místních poplatků ze zákona č. 82/1952 Sb., o místních poplatcích, podle jehož § 2 odst. 1 platilo, že druhy poplatků, které jsou místní národní výbory povinny vybírat, stanoví vláda a předpisy o těchto poplatcích vydá ministr financí. Na základě tohoto zákonného zmocnění byla vydána vyhláška č. 67/1966 Sb., o místních poplatcích, podle jejíhož § 11 bylo možné místní poplatek z přechodného ubytování vybírat v rekreačních místech, kde byla vybudována a udržována zařízení převážně užívaná účastníky rekreace, a dále v místech soustředěného turistického ruchu. Tato místa určoval v souladu se zásadami Rajonizace cestovního ruchu na návrh místního (městského) národního výboru příslušný okresní národní výbor po projednání s okresní odborovou radou. Místní poplatek se vybíral od osob, které v těchto místech přechodně pobývaly. Popisovaný místní poplatek se nevybíral v lázeňských místech, kde se platil lázeňský poplatek.“ (http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6636715) V zákonu č. 565/1990 Sb. byl s účinností od 1. ledna 1991 zaveden místo místního poplatku z přechodného ubytování právě místní poplatek z ubytovací kapacity. Předmětem místního poplatku z ubytovací kapacity je přechodné ubytování za úplatu v zařízeních k tomu určených. Přechodné ubytování je obvykle realizováno v rámci občanskoprávní smlouvy o ubytování. „Podle § 2326 nového občanského zákoníku se smlouvou
o ubytování
(o přechodném
nájmu)
ubytovatel
zavazuje
poskytnout
ubytovanému přechodně ubytování na ujednanou dobu nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném a objednatel se zavazuje zaplatit ubytovateli za ubytování a za služby spojené s ubytováním ve lhůtě stanovené ubytovacím řádem, popřípadě ve lhůtě obvyklé.“ (http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6636715) Zákon č. 565/1990 Sb. neurčuje zařízení, která jsou určená k přechodnému ubytování za úplatu. Pouze vymezuje zařízení, která nepodléhají místnímu poplatku z ubytovací kapacity. Proto je nutné zařízením, která slouží k přechodnému ubytování za úplatu a současně podléhají místnímu poplatku z ubytovací kapacity, rozumět zejména hotely, motely, penziony, botely apod. Podle § 7 odst. 3 zákona č. 565/1990 Sb. místní poplatek z ubytovací kapacity platí ubytovatel, který je fyzickou nebo právnickou osobou, jež přechodné ubytování 23
poskytla. Poplatníkem místního poplatku z ubytovací kapacity tedy nejsou fyzické osoby, jež jsou za úplatu přechodně ubytovány v zařízení k tomu určenému. Zároveň ale není vyloučeno, že místní poplatek z ubytovací kapacity ubytovatel promítá (v plné nebo částečné výši) do ceny ubytování. Je proto vhodné zmínit, že u místního poplatku z ubytovací
kapacity platí
podle
zákonodárce
v případě
jeho
poplatníka
jiná
konstrukce, než je tomu u místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt, kde poplatník a plátce jsou odlišnými subjekty. V případě místního poplatku z ubytovací kapacity je ubytovatel nejen jeho plátcem, ale současně i poplatníkem. Podle § 7 odst. 3 zákona č. 565/1990 Sb. je povinnost ubytovatele vedení evidenční knihy obdobně
jako
u místního
poplatku
za
lázeňský
nebo
rekreační
pobyt
(§ 3
odst. 4) s výjimkou údaje o účelu pobytu. Ubytovatel má povinnost vést v písemné podobě evidenční knihu, do níž zapisuje následující údaje o fyzické osobě, které poskytl ubytování: dobu ubytování, jméno a příjmení, adresu místa trvalého pobytu nebo místa trvalého bydliště v zahraničí, číslo občanského průkazu popř. cestovního dokladu. Vedení evidenční knihy i postup ubytování cizinců je stejné, jako u místního poplatku za lázeňský a rekreační pobyt. Zákon č. 565/1990 Sb. v § 7 odst. 2 obsahuje věcné osvobození od místního poplatku z ubytovací kapacity, podle kterého místnímu poplatku z ubytovací kapacity nepodléhá: ubytovací kapacita v zařízeních sloužících pro přechodné ubytování studentů a žáků – jedná se např. o domovy mládeže, vysokoškolské koleje, školy v přírodě, atd., ubytovací kapacita ve zdravotnických nebo lázeňských zařízeních, pokud nejsou užívána jako hotelová zařízení, ubytovací kapacita v zařízeních sloužících sociálním a charitativním účelům. Obec může zákonný okruh ubytovacích kapacit osvobozených od místního poplatku z ubytovací kapacity dále rozšířit pomocí obecně závazné vyhlášky obce „(např. 24
o ubytovací kapacitu v zařízeních sloužících pro ubytování pracovníků fyzických a právnických osob, které tato zařízení vlastní nebo k nim mají právo hospodaření, což byl do konce roku 2009 další zákonný důvod pro osvobození od místního poplatku z ubytovací kapacity)“ (http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6636715), nemůže je ale zúžit. Sazba
místního
poplatku
z ubytovací
kapacity
je
podle
§7
odst. 4
zákona
č. 565/1990 Sb. maximálně 6 Kč za každé využité lůžko a den. Od šedesátých let minulého století až do 31. prosince 2003 byla sazba místního poplatku z ubytovací kapacity (resp. původního místního poplatku z přechodného ubytování) až 2 Kč za osobu a za každý den pobytu, resp. za každé využité lůžko a den. Od 1. ledna 2004 až do 31. prosince 2009 byla sazba místního poplatku z ubytovací kapacity až 4 Kč za každé využité lůžko a den. Zákon č. 565/1990 Sb. stanovuje maximální sazbu místního poplatku z ubytovací kapacity, jež obec nesmí ve své obecně závazné vyhlášce překročit. Především kvůli zjednodušení správy tohoto místního poplatku může obec stanovit místní poplatek z ubytovací kapacity po dohodě s poplatníkem pomocí roční paušální částky. Stanovení místního poplatku paušální částkou musí být také uvedeno konkrétní částkou v obecně závazné vyhlášce. Stejně jako u místního poplatku za lázeňský a rekreační pobyt může obec obecně závaznou vyhláškou určit pro jednotlivé typy ubytovacích kapacit nebo pro rozdílné části obce (centrum obce, okrajové části obce) odlišné sazby místního poplatku z ubytovací kapacity.
1.4 Obecní rozpočet Obec je základním územně samosprávným celkem, který může disponovat vlastním majetkem a hospodařit podle vlastního rozpočtu. To, jak jednotlivé obce hospodaří, se řídí jejich ročním rozpočtem a rozpočtovým výhledem. Obecní rozpočet je možno definovat jako finanční plán, podle kterého se řídí financování činností obce. Podle Pařízkové (2008, s. 19) je obecní rozpočet „pomocným nástrojem hospodaření obce a jeho sestavování je povinné.“ Většinou se vychází především ze zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Dále se vychází z prognózy, jaké budou daňové příjmy pro následující rok, jaká bude výše dotací, vychází se také z aktuálně uzavřených smluvních vztahů, z pronájmu majetku a svou roli mají i odhadované příjmy za služby a zboží, skutečné běžné příjmy a
25
výdaje uplynulého roku a vyúčtování energií. Místní rozpočet se skládá z příjmů a výdajů. Obec si sama určuje, jak naloží s finančními prostředky. Při sestavování rozpočtu by obec měla dodržovat princip vyrovnanosti rozpočtu. Obvykle je snaha sestavit rozpočet vyrovnaný, ale většinou se to nedaří a za určitých podmínek, které stanovuje stát, se může jednat spíše o rozpočet přebytkový či schodkový (deficitní). Jak rozpočet, tak i závěrečný účet musí schválit zastupitelstvo obce. „Místní rozpočet se dělí na běžný a kapitálový rozpočet. V běžném rozpočtu jsou příjmy a výdaje, které se vztahují k danému fiskálnímu roku. Doba jejich splatnosti je v rámci příslušného roku. Běžný rozpočet tak zajišťuje služby, které municipalita běžně poskytuje daňovým poplatníkům. Kdežto kapitálový rozpočet obsahuje příjmy a výdaje s dobou splatnosti delší než jeden fiskální rok např. investice na straně výdajů.“ (Hamerníková, 2007, s. 213) V rozpočtu obce jsou její příjmy a výdaje a ostatní peněžní operace, včetně tvorby a použití peněžních fondů, když není dále uvedeno, že probíhají mimo rozpočet. Mimo rozpočet se uskutečňují peněžní operace týkající se: cizích prostředků, sdružených prostředků. „Podnikatelská činnost územního samosprávného celku nebo svazku obcí se sleduje mimo rozpočtové příjmy a výdaje. Její výsledek se promítne do rozpočtu a je součástí závěrečného
účtu
územního
samosprávného
celku
nebo
svazku
obcí.“
(http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?page=0&idBiblio=49567&recShow=5&nr= 250~2F2000&rpp=15#parCnt)
1.4.1 Příjmy obecního rozpočtu Rozpočtové prostředky, tedy peníze, které vstupují do rozpočtu obcí, hrají v jejich rozvoji důležitou roli. Příjmovou stránku obecního rozpočtu lze dělit na příjmy daňové, kam patří mimo jiné i místní poplatky, dále příjmy nedaňové, kapitálové a přijaté dotace. Příjmy obecního rozpočtu tvoří hlavně: 1. „příjmy z vlastního majetku a majetkových práv, 26
2. příjmy z výsledků vlastní činnosti, 3. příjmy z hospodářské činnosti právnických osob, pokud jsou podle tohoto nebo jiného zákona příjmem obce, která organizaci zřídila nebo založila, 4. příjmy z vlastní správní činnosti včetně příjmů z výkonů státní správy, k nimž je obec pověřena podle zvláštních zákonů, zejména ze správních poplatků z této činnosti, příjmy z vybraných pokut a odvodů uložených v pravomoci obce podle tohoto zákona nebo zvláštních zákonů, pokud není dále stanoveno jinak, 5. příjmy z místních poplatků podle zvláštního zákona, 6. výnosy daní nebo podíly na nich podle zvláštního zákona, 7. dotace ze státního rozpočtu a ze státních fondů, 8. dotace z rozpočtu kraje, 9. prostředky získané správní činností ostatních orgánů státní správy, např. z jimi ukládaných pokut a jiných peněžních odvodů a sankcí, jestliže jsou podle zvláštních zákonů příjmem obce, 10. přijaté peněžité dary a příspěvky, 11. jiné
příjmy,
které
podle
zvláštních
zákonů
patří
do
příjmů
obce.“
(http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?page=0&idBiblio=49567&recShow =6&nr=250~2F2000&rpp=15#parCnt) Místní poplatky jsou nenávratné vlastní daňové příjmy a jsou zcela příjmem rozpočtu obce. Ta je vybírá od poplatkových subjektů. „Místní poplatky jako příjem obecního rozpočtu však nejsou velkým příjmem pro obec, ale vhodně doplňují ostatní příjmy. V průměru nepřesahují 2 % z celkových příjmů místních rozpočtů v ČR. Jedná se o poměrně stabilní přínos pro obec.“ (Pařízková, 2005, s. 91)
1.4.2 Výdaje obecního rozpočtu Na objem výdajů obce mají vliv především její rozvojové možnosti a rozsah poskytovaných služeb. Výdaje závisí hlavně na velikosti příjmů, na rezervách vytvořených v minulosti (ve formě přebytku rozpočtu) a popřípadě na schopnosti obce zvýšit si své příjmy cizími zdroji, především půjčkou či úvěrem. Výdaje obce lze rozdělit na: 1. zemědělství a lesní hospodářství; 27
2. průmysl; 3. služby pro obyvatelstvo – vzdělávání, kultura, tělovýchova, zdravotnictví, bydlení, komunální služby, ochrana životního prostředí, ostatní služby související se službami pro obyvatelstvo; 4. sociální věci; 5. bezpečnost; 6. veřejná správa. Jedna věc je však celkový objem výdajů, jiná jejich struktura. Struktura obecních výdajů ve výsledku svým způsobem charakterizuje preference obyvatel (popřípadě místních zastupitelů) v daném území.
„Struktura
výdajů konkrétní obce je do určité míry
determinovaná vývojem v minulosti, prioritami volených představitelů a ekonomickou sílou obce. Svou roli sehrává i velikost obce. Čím je obec větší, tím má i vyšší rozpočtové příjmy (nejen absolutně, ale ve většinou i v přepočtu na obyvatele) a rozmanitější strukturu výdajů.“ (http://www.dvs.cz/clanek.asp?id=6346154) „Z rozpočtu obce se hradí zejména: 1. závazky vyplývající pro obec z plnění povinností uložených jí zákony, 2. výdaje na vlastní činnost obce v její samostatné působnosti, zejména výdaje spojené s péčí o vlastní majetek a jeho rozvoj, 3. výdaje spojené s výkonem státní správy, ke které je obec pověřena zákonem, 4. závazky vyplývající pro obec z uzavřených smluvních vztahů v jejím hospodaření a ze smluvních vztahů vlastních organizací, jestliže k nim přistoupila, 5. závazky přijaté v rámci spolupráce s jinými obcemi nebo s dalšími subjekty, včetně příspěvků na společnou činnost, 6. úhrada úroků z přijatých půjček a úvěrů, 7. výdaje na emise vlastních dluhopisů a na úhradu výnosů z nich náležejících jejich vlastníkům, 8. výdaje na podporu subjektů provádějících veřejně prospěšné činnosti a na podporu soukromého podnikání prospěšného pro obec, 9. jiné výdaje uskutečněné v rámci působnosti obce, včetně darů a příspěvků na sociální nebo jiné humanitární účely. 28
Vedle těchto výdajů hradí obec ze svého rozpočtu i splátky přijatých půjček, úvěrů a návratných výpomocí a splátky jistiny vlastních dluhopisů jejich vlastníkům.“ (http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?page=0&idBiblio=49567&recShow=8&nr= 250~2F2000&rpp=15#parCnt)
29
2 ANALYTICKÁ ČÁST Analytická část diplomové práce nejprve pojednává o místních poplatcích v Karlových Varech, o jejich legislativní úpravě, zabývá se obecně závaznými vyhláškami, jež stanovují místní poplatky v tomto městě, dále se zaobírá historickým vývojem místních poplatků od 15. století až k zákonu 565/1990 Sb. o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, jelikož město Karlovy Vary bylo první město na světě, kde se místní poplatky začaly vybírat, a zabývá se novelizacemi zákona o místních poplatcích. Dále je analytická část zaměřena na rozpočet města Karlovy Vary, tedy na jeho příjmy i výdaje, na strukturu příjmů, zabývá se daňovými příjmy, do kterých místní poplatky spadají, a jejich strukturou, vývojem místních poplatků v Karlových Varech v letech 2009 – 2013, příjmy z místních poplatků v přepočtu na jednoho obyvatele a podílem místních poplatků na celkových příjmech města v letech 2009 – 2013. Dále práce pojednává o struktuře místních poplatků v jednotlivých letech pozorovaného období. V další kapitole jsou porovnány místní poplatky v Karlových Varech s ostatními lázeňskými městy v západních Čechách (Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, Lázně Kynžvart a Jáchymov). Poslední část se zabývá vztahem místních poplatků a vývojem lázeňství v Karlových Varech a vztahem místních poplatků a počtu přenocování v hromadných ubytovacích zařízeních.
2.1 Místní poplatky v Karlových Varech Místní poplatky jsou legislativně upraveny zákonem č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích ve znění pozdějších předpisů. V Karlových Varech je výše místního poplatku z ubytovací kapacity a za lázeňský nebo rekreační pobyt upravena dvěma obecně závaznými vyhláškami zastupitelstva města Karlovy Vary. Místní poplatek z ubytovací kapacity upravuje obecně závazná vyhláška zastupitelstva města Karlovy Vary č. 18/2010 o místním poplatku z ubytovací kapacity, která je účinná od 1. 1. 2011. Sazba poplatku činí 6,- Kč za každé využité lůžko a den. Podle obecně závazné vyhlášky správu poplatku provádí Magistrát města Karlovy Vary, odbor financí a ekonomiky. Mimo zákonná osvobození od tohoto místního poplatku – zařízení sloužící pro přechodné ubytování studentů a žáků, zařízení sloužící sociálním a charitativním účelům, zdravotnická nebo lázeňská zařízení, pokud nejsou užívána jako hotelová zařízení – jsou od místního poplatku z ubytovací kapacity osvobozena i zařízení ve vlastnictví Města 30
Karlovy Vary. Obecně závazná vyhláška také určuje případné sankce v případě, že poplatky nejsou plátcem odvedeny včas nebo ve správné výši. V této situaci pak správce poplatku vyměří poplatek platebním výměrem k přímé úhradě. Včas neodvedený poplatek nebo jeho neodvedená část se může zvýšit až na trojnásobek. Místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt upravuje obecně závazná vyhláška zastupitelstva města Karlovy Vary č. 19/2010 o místním poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt, jejíž účinnost je rovněž od 1. 1. 2011. Sazba poplatku je stanovena na její maximální výši, tzn. 15,- Kč za osobu a za každý i započatý den pobytu, není – li tento dnem příchodu. Poplatek je splatný nejpozději do 15 dnů po uplynutí každého kalendářního měsíce. Podle obecně závazné vyhlášky správu místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt provádí rovněž Magistrát města Karlovy Vary, odbor financí a ekonomiky. Obecně závazná vyhláška také určuje možné sankce v případě, že poplatky nejsou plátcem odvedeny včas nebo ve správné výši, stejně jako u místního poplatku z ubytovací kapacity. Místní poplatky mají především funkci fiskální a jejich regulační funkce je značně potlačována. „Ve výši, resp. v (ne)zavedení takových dávek, je však i náznak funkce stimulační. Je třeba si uvědomit, že turismus je jednou z nejvýznamnějších ekonomických oblastí a získává stále více na významu. Poskytuje příjmy jak samotným podnikatelům působícím v dané oblasti, tak i obcím (v podobě daní a poplatků odváděných těmito subjekty).“ (Radvan, 2012, s. 65) Mezi obcí a podnikateli musí fungovat určité soužití, kde si jsou navzájem prospěšní. Podnikatelé potřebují vhodné podmínky ke své profesi. Chtějí například, aby obec dobře a efektivně propagovala místo a ubytovací i stravovací kapacity pomocí webových stránek, mapek, brožur nebo třeba pomocí prezentací na veletrzích cestovního ruchu. Dále podnikatelé ke své činnosti potřebují kvalitní infrastrukturu, dobrý stav přírodních a kulturních památek, požadují zajímavý program organizovaný obcí, jako jsou různé festivaly, slavnosti apod. Jen díky těmto věcem se jim v jejich podnikání bude dařit, budou mít dostatečné množství zákazníků, a tedy i příjmů. Obec zase na druhou stranu může využívat výhod z vyšších vybraných daní (hlavně sdílených – DPH a důchodové daně), tak z místních poplatků. 31
2.2 Historický vývoj místních poplatků Tato kapitola je věnována historickému vývoji místních poplatků se zaměřením na místní poplatky týkající se cestovního ruchu, jelikož Karlovy Vary byly prvním městem na světě, kde se místní poplatky začaly vybírat, a dále se kapitola zabývá legislativními úpravami a novelami zákona o místních poplatcích na území Česka.
2.2.1 Vývoj místních poplatků vztahujících se k cestovnímu ruchu S prvními místními poplatky vůbec je možné se setkat už na konci 15. století až začátkem 16. století (konkrétně od roku 1471) v lázeňském oboru, a to právě v Karlových Varech, kdy hrabě Albrecht von Schlick v dokumentu, jehož originál momentálně nelze najít, oznámil, že jeho bratr Sebastian obdržel pro sebe a svoje dědice od českého krále Vladislava II. privilegium vybírat od každého lázeňského hosta, který přijede do Karlových Varů, poplatek. Sebastian Schlick zde poté vybudoval špitál sv. Ducha pro chudé, aby si právě i nemajetní lidé mohli dovolit se v Karlových Varech ubytovat. Od roku 1531 tak vybrané peníze za lázeňský poplatek byly dávány na provoz a údržbu tohoto špitálu. Jednalo se tak o první legislativní úpravu v sektoru cestovního ruchu, jejímž cílem byla zejména ochrana přírodních léčivých zdrojů, jejichž význam si poté začaly uvědomovat další a další obce, a začaly tak zavádět tzv. lázeňský poplatek. V Karlových Varech poté docházelo ke vzniku i zániku některých lázeňských poplatků a později zde byl zaveden poplatek dobrovolný, jenž se zapisoval do Vřídelní knihy. Jeho výběr se ale neosvědčil, a proto od roku 1795 byla platba tohoto poplatku opět povinná. „Při vyplnění policejní přihlášky se při pobytu delším než pět dnů měla zaplatit taxa ve výši 4 zlatých, děti polovic. Slevy se poskytovaly lékařům, vojákům a za služebnictvo se neplatilo nic.“ (Křížek, 2002, s. 183) K podobnému sledování informací o návštěvnících tak, jako jsme zvyklí dnes, docházelo ve větší míře až počátkem 19. století, kdy se začaly zaznamenávat i určité ekonomické přínosy cestovního ruchu. V České republice to bylo typické zejména pro lázeňská místa, jako jsou právě Karlovy Vary, Mariánské Lázně nebo Teplice. Příjezdy návštěvníků byly evidovány pomocí seznamů hostů, ve kterých se uváděla jména a místa bydliště hostů, datum příjezdu hosta a jeho povolání, dům, ve kterém byl host ubytován a datum 32
odjezdu. Tyto počty hostů ale byly nepřesné, „protože statistickou jednotkou byly tzv. partaje, např. rodiny, nikoliv osoby. Toto období je možno považovat za počátek více méně kontinuálního sledování návštěvnosti Karlových Varů.“ (Nejdl, 2012, s. 3) Další místo, kde se místní poplatek, tzv. Ortstaxe, Kurtaxe, Gästetaxe aj., začal vybírat, bylo město Baden-Baden v Německu, ve kterém se místní (lázeňská) daň vybírala od roku 1507 a jejíž plátci měli díky tzv. lázeňské kartě určité výhody. Dnes je Německo nejvýznamnější lázeňskou destinací v Evropě, jelikož se zde nachází přibližně pětina všech evropských lázeňských míst (dohromady je tu 370 lázní). S rozvojem lázeňství se zvyšovaly i finanční nároky na návštěvníky lázní, kteří museli platit komerční poplatky u tzv. osobních služeb, jež zahrnovaly kupříkladu spropitné pro nosiče zavazadel, obsluhu u pramenů, zprostředkovatele ubytovacích služeb, hotelový personál nebo lázeňské procedury. Poplatky se platily i tehdy, když lidé chtěli vstoupit do oblasti kolonád a sousedních parků. S poplatky byla spojena i dnes už samozřejmá věc konzumace léčivých vod, kdy lidé museli platit za tzv. picí kartu, za každý jednotlivý odběr vody, za úschovnu picích pohárků nebo třeba za odběr vody z picích automatů (v pozdější době). Mezi další zdroje lázeňských příjmů lze zařadit poplatky místní nebo třeba finanční, což bylo clo. Nejvýznamnějším místním poplatkem byla tzv. lázeňská taxa, ale platil se poplatek také za zapůjčení klíče od zamčených toalet nebo za zveřejnění jména, hodnosti a příjezdu v seznamech návštěvníků. V polovině 19. století došlo k tomu, že lázeňská taxa začala být diferencovaná např. pro duchovenstvo, úředníky, stavovské osoby, řemeslníky a obchodníky, včetně jejich rodinných příslušníků. K lázeňské taxe v průběhu let přibyla i taxa hudební. S tím, jak se lázeňství rozvíjelo i na dalších místech našeho území, došlo k zavedení lázeňské taxy také v jiných městech, jako např. v dalších západočeských lázních a také roku 1816 v Teplicích. Od roku 1856 se lázeňská taxa vybírala i v Luhačovicích a v roce 1876 byla zavedena na území dnešního Jeseníku. Rokem 1952 začala novodobá historie místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt, kdy byly místní poplatky konečně legislativně upraveny v zákonu č. 82/1952 Sb., o místních poplatcích, ze kterého podle § 2 odst. 1 platilo, že vláda stanoví druhy poplatků, které jsou místní národní výbory povinny vybírat, a předpisy o nich vydá ministr financí. 33
Díky tomuto zákonodárnému zmocnění byla vydána vyhláška č. 71/1964 Sb., o lázeňském poplatku. V této době měl místní poplatek pouze fiskální funkci, což znamenalo, že výnos z tohoto poplatku mohl být, podle rozhodnutí národního výboru, použit jen na udržování a zvelebování lázeňského místa, jako byly cesty, parky, ale i lázeňská hudba byla z poplatku hrazena, dále byl výnos z poplatku používán na služby určené pro návštěvníky lázní a v neposlední řadě též na propagaci samotných lázní. Jeho výběr byl možný pouze v období od 1. května do 30. září. V době mimo sezonu bylo možné vybírat poplatek také, ale jen pokud byla v provozu všechna lázeňská zařízení a byly prováděny služby pro zákazníky. Poplatek ale za těchto podmínek mohl být vybírán pouze v poloviční výši. Vyhláška č. 216/1988 Sb., o místním poplatku ze psů a o lázeňském poplatku, jež byla účinná od 1. ledna 1989 do 1. ledna 1991, je poslední právní úpravou poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt. Tato vyhláška byla obdobná, jako stávající úprava v zákonu o místních poplatcích, jehož současnou právní normu udává zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, který, jak už byla psáno, vymezuje dva druhy místních poplatků vztahujících se k cestovnímu ruchu, což není v ostatních zemích příliš obvyklé. Přitom ve většině případů jsou poplatníky obou těchto místních poplatků tytéž osoby. Daňové systémy v jiných zemích si obvykle vystačí s jednou jedinou turistickou daní. „Např. na Slovensku obsahuje zákon o miestnych daniach a miestnom poplatku za komunálne odpady a drobné stavebné odpady daň za ubytování, v Lucembursku, v Rakousku, v Maďarsku a v Nizozemí se vybírá turistická daň, ve Španělsku daň z pobytu v ubytovacích zařízeních cestovního ruchu sloužících k podnikání, na Kypru daň z hotelů, v Řecku daň z hotelů a restaurací, na Maltě daň z hotelů a cateringu, v Rumunsku daň z hotelových aktivit, v Bulharsku daň z rezortů apod.“ (Radvan, 2012, s. 64-65). Není výjimkou, že v těchto zemích není třeba ani zákonného zmocnění a obce mohou i přesto vybírat turistické poplatky jen na základě vlastních právních předpisů. V Litvě jsou například vybírány poplatky za užívání obecní infrastruktury v turistických rezortech. Nedávno došlo také k zavedení turistické daně v Benátkách, což mělo velmi pozitivní ohlas u rezidentů, ale i leckterých turistů, a to proto, že jsou tyto vybrané finanční prostředky investovány do pokusů zastavit stoupající hladinu moře v Benátkách.
34
2.2.2 Legislativní úpravy zákona o místních poplatcích na území Česka V Československu platil až do konce roku 1990 zákon č. 82/1952 Sb., o místních poplatcích doplňovaný vyhláškou ministerstva financí č. 67/1966 Sb., o místních poplatcích. Díky novému zákonu č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, který měl účinnost od 1. 1. 1991, mohly obce vybírat místní poplatky, jež jsou vybírány dodnes - poplatek ze psů, poplatek za lázeňský a rekreační pobyt, poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst, poplatek za užívání veřejného prostranství, poplatek ze vstupného a poplatek z ubytovací kapacity. Kromě těchto místních poplatků zákon určoval ještě dislokační poplatek, který se platil za zařízení sloužící k podnikatelské činnosti, jako byly kanceláře, sklady nebo provozovny, poplatek z prodeje alkoholických nápojů a tabákových výrobků, který platily fyzické nebo právnické osoby provozující pohostinské služby a poplatek z reklamních zařízení, který se platil za jakákoli oznámení (zvuková, světelná, obrazová, písemná) umístěná na veřejných prostranstvích. Svým způsobem byl ale tento poplatek přesunut do poplatku za užívání veřejného prostranství. Na rozdíl od místních poplatků předtím se tímto zákonem staly všechny poplatky fakultativní, což znamená, že „mohou být zavedeny“. Tento zákon vymezuje pouze druhy místních poplatků, jejich maximální výše a základní prvky místních poplatků. Poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt nepodléhaly osoby nemocné, jimž byla poskytnuta lázeňská péče v rámci pracovní neschopnosti, to znamená na předvolání na účet státní zdravotní správy nebo na křížkový poukaz a také osoby, jimž byl poskytnut rekondiční pobyt podle zvláštních předpisů. Zákon neuváděl povinnost vést evidenční knihu se seznamem poplatníků, kterým byla poskytnuta ubytovací služba. Sazba poplatku z ubytovací kapacity činila pouze 2,- Kč, byla tedy o dvě třetiny nižší, vybírala se avšak za každé lůžko bez ohledu na jeho využití. Rozsáhlejší novela se uskutečnila v roce 1994 ustanovením zákona č. 48/1994, kdy se stanovilo pouze šest místních poplatků, což bylo nejméně v historii. U poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt už nebyly osvobozeny osoby, jimž byla lázeňská péče umožněna v rámci pracovní neschopnosti nebo na křížkový poukaz. U poplatku z ubytovací kapacity byla poprvé vymezena osvobození, která jsou platná do dnešního
35
dne s výjimkou tehdejšího osvobození ubytování pracovníků poplatníka. Sazba byla stále 2,- Kč, ale změnilo se to, že se poplatek odváděl pouze za každé využité lůžko. O tři roky později, tedy v roce 1997, dochází k novelizaci zákonem č. 305/1997, kdy se zavedl poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj, jenž se vybíral do konce roku 2011 a podléhal mu každý výherní hrací přístroj, který byl povolený. V roce 2001 proběhly dvě novely zákona o místních poplatcích, díky kterým byly zavedeny další dva nové místní poplatky platné dodnes, a to místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů a místní poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace. Od 1. 1. 2004 zákon upravuje novela č.229/2003, která zvýšila maximální sazbu u místního poplatku z ubytovací kapacity z 2,- Kč na 4,- Kč za každé využité lůžko. Mezi zákonem osvobozené osoby u poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt už od tohoto okamžiku nepatřily osoby, kterým byl umožněn rekondiční pobyt dle zvláštních předpisů. Toto ustanovení také zavádělo povinnost vést evidenční knihu, což se týkalo i poplatku z ubytovací kapacity. Poslední novela podstatná pro tuto práci je novela z roku 2009, která přinesla větší změnu u místního poplatku z ubytovací kapacity, jenž se již nevybíral pouze v lázeňských místech nebo místech s cestovním ruchem, ale i v obcích a městech, ve kterých se nacházela zařízení k přechodnému ubytování. Sazba byla zvýšena na 6,- Kč za využité lůžko a den a zrušilo se osvobození od poplatku pro pracovníky fyzických nebo právnických osob, jež zařízení vlastní nebo s ním hospodaří. Do dnešní doby byl tedy zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích novelizován celkem jedenáctkrát.
2.3 Rozpočet města Karlovy Vary Rozpočet města Karlovy Vary v letech 2009 – 2013 znázorňuje následující graf. Rozpočet Karlových Varů velmi kolísal, zatímco v roce 2009 byl deficitní, a to -430 825 860,- Kč, tak o rok později už byl s částkou 28 148 140,- Kč mírně přebytkový. V dalších dvou letech byl opět schodkový, a to -67 963 490,- Kč v roce 2011 a -135 097 170,- Kč v roce 2012. V posledním sledovaném roce 2013 už byl 192 189 967,- Kč a tedy opět přebytkový. 36
Obrázek 1-Rozpočet města Karlovy Vary v letech 2009 - 2013 300,000,000.00 200,000,000.00 100,000,000.00 2009
2010
2011
2012
2013
-100,000,000.00 -200,000,000.00 -300,000,000.00 -400,000,000.00 -500,000,000.00
zdroj: zpracováno podle dat z rozpocetobce.cz Výdaje města Karlovy Vary v letech 2009 – 2013, které jsou zobrazeny na dalším grafu, měly ve sledovaných letech klesající tendenci. V roce 2009 představovaly výdaje 1 677 992 230,- Kč, o rok později klesly o více než 400 milionů na částku 1 253 903 810, v roce 2011 se ještě trochu snížily na 1 180 702 960,- Kč, v roce 2012 se mírně zvýšily na částku 1 157 480 070,- Kč a v roce 2013 opět klesly na 1 078 890 862,- Kč. Co se jejich struktury týče, v pozorovaných letech je téměř stejná. V roce 2009 se nejvíce výdajů spotřebovalo na tělovýchovu a zájmovou činnost (28,4%) a na průmysl (21%). V roce 2010 byla největší výdajová složka města opět tělovýchova a zájmová činnost (19,2%), pak to byl průmysl (18,9%) a sociální věci (15,9%). V dalším roce byl na prvním místě průmysl (18,1%), hned za ním veřejná správa (17,9%) a o pouhou jednu desetinu méně se vynaložilo na sociální věci (17,8%). V roce 2012 se nejvíce utratilo za tělovýchovu a zájmovou činnost (22,7%), veřejnou správu (20,4%) a průmysl (20,3%). V posledním sledovaném roce 2013 se 25,5% veškerých výdajů města vynaložilo na veřejnou správu a 20,5% na průmysl.
37
Obrázek 2-Výdaje města Karlovy Vary v letech 2009 - 2013
1,800,000,000 1,600,000,000 1,400,000,000 1,200,000,000 1,000,000,000 800,000,000 600,000,000 400,000,000 200,000,000 2009
2010
2011
2012
2013
zdroj: zpracováno podle dat z rozpocetobce.cz Celkové příjmy města Karlovy Vary znázorňuje následující graf. V roce 2009 byly příjmy města 1 247 166 370,- Kč. O rok později, v roce 2010, se o trochu zvýšily na 1 282 051 950,- Kč, což bylo ve sledovaných letech nejvíce. V roce 2011 klesly o více než 100 milionů na částku 1 112 739 470,- Kč a v následujícím roce dále klesaly až na 1 022 382 900,- Kč, což bylo v pozorovaných letech nejméně. V roce 2013 příjmy města opět vzrostly na částku 1 271 080 829,- Kč. Z těchto dat lze říci, že vývoj příjmů města Karlovy Vary není ve sledovaném období ani rostoucí, ani klesající. Drží se na relativně stejné úrovni a nejsou zde zaznamenány nějaké extrémní hodnoty.
38
Obrázek 3-Příjmy města Karlovy Vary v letech 2009 - 2013
1,400,000,000 1,200,000,000 1,000,000,000 800,000,000 600,000,000 400,000,000 200,000,000 2009
2010
2011
2012
2013
zdroj: zpracováno podle dat z rozpocetobce.cz Obrázek 4-Struktura příjmů města Karlovy Vary v letech 2009 - 2013 Rok
2009 mil. Kč %
Daňové příjmy 635,12 50,92 Nedaňové příjmy 253,56 20,33 Kapitálové příjmy 0,17 0,01 Přijaté dotace 358,32 28,74 Příjmy celkem 1247,17 100
2010 mil. Kč %
2011 mil. Kč %
644,11 50,24
654,06 58,78
153,74 11,99 0,21
0,02
483,99 37,75 1282,1
2012 mil. Kč %
81,87
7,36
8,12
0,73
368,69 33,13
100 1112,74
673,67 81,99
2013 mil. Kč %
65,9 765,84 60,25 8,02 104,81
104,53 10,22
38,91
8,25 3,06
162,19 15,86 361,52 28,44
100 1022,38
100 1271,1
100
zdroj: zpracováno podle dat z rozpocetobce.cz Z předchozí tabulky vyplývá, že největší příjmy do rozpočtu města Karlovy Vary plynuly jednoznačně z daňových příjmů, mezi které patří právě i příjmy z místních poplatků. Daňové příjmy se v každém sledovaném roce podílely na celkových příjmech více než 50%. V roce 2011 už to bylo téměř 59%, v roce 2012 necelými 66% a v roce 2013 60%. Druhou největší příjmovou položkou byly přijaté dotace, které dosáhly, v rámci pozorovaných let, svého maxima v roce 2010 s částkou přes 480 milionů Kč. V ostatních 39
letech se, kromě roku 2012, kdy byly jen zhruba 162 milionů Kč, držely kolem částky 360 milionů Kč. Nedaňové příjmy se v podstatě rok od roku lišily. V roce 2009 tvořily 20% celkových příjmů, o rok později klesly na necelých 12% a v roce 2011 tvořily jen něco málo přes 7%. V dalších dvou letech se nedaňové příjmy podílely na celkových příjmech zhruba 8%. Nejméně výnosným článkem byly, kromě roku 2012, kapitálové příjmy. V roce 2009 měly na celkových příjmech podíl jen 0,01% a rok poté to bylo o jednu desetinu více, tedy 0,02%. V roce 2011 tvořily 0,73% celkových příjmů, v roce 2012 to bylo, co se sledovaných let týče, rekordních 10,22% a v posledním roce 2013 zase klesly na 3,06%. Obrázek 5-Daňové příjmy města Karlovy Vary v letech 2009 – 2013
800,000,000.00 700,000,000.00 600,000,000.00 500,000,000.00 400,000,000.00 300,000,000.00 200,000,000.00 100,000,000.00 2009
2010
2011
2012
2013
zdroj: zpracováno podle dat z rozpocetobce.cz Vývoj daňových příjmů lze vidět na předchozím grafu, ze kterého vyplývá, že daňové příjmy měly v pozorovaných letech 2009 – 2013 rostoucí tendenci. V roce 2009 byly 635 116 620,- Kč, v roce 2010 vzrostly na 644 108 460,- Kč, následující rok se daňové příjmy zvýšily o 10 milionů na 654 058 910,- Kč. V roce 2012 došlo k dalšímu nárůstu na 673 670 850,- Kč a v posledním sledovaném roce 2013 daňové příjmy vzrostly téměř o 100 milionů Kč, a to na částku 765 844 617,- Kč. Co se struktury daňových příjmů týče, znázorňuje ji následující graf. Na něm lze pozorovat, že největší složkou daňových příjmů města Karlovy Vary byla ve všech 40
pozorovaných letech daň z přidané hodnoty (DPH). V roce 2009 tvořila přes 30% daňových příjmů, v následujících letech přes 35% a v roce 2013 necelých 30%. Druhou nejvýznamnější složkou daňových příjmů města Karlovy Vary byla daň z příjmu právnických osob a daň z příjmu fyzických osob. Pro lepší přehlednost jsou tyto dvě daně znázorněny společně. Ve sledovaném období dosahují okolo 300 milionů Kč a tvoří zhruba 40 – 45% daňových příjmů. Další složkou je daň z nemovitých věcí, která byla v roce 2009 45 377 180,- Kč. V dalším roce vzrostla na částku 69 544 550,- Kč, v roce 2011 na 70 794 620,- Kč a vzestupný trend této daně pokračoval až do roku 2012, kdy dosáhla 74 593 580,- Kč. V roce 2013 došlo k mírnému poklesu na 73 019 738,- Kč, ale i přesto podíl této daně tvořil vždy okolo 10%. Konečně dalším článkem daňových příjmů jsou místní poplatky. V roce 2009 se místní poplatky v Karlových Varech podílely celkem 8% na daňových příjmech. Tento rok byl výjimečný tím, že částka vybraná za místní poplatky byla vyšší, než částka vybraná za daň z nemovitých věcí. V roce 2010 částka vybraná za místní poplatky trochu klesla a podíl místních poplatků tak činil 7,5%, což bylo v průběhu sledovaného období nejméně, nicméně v dalším roce opět stoupla a na daňových příjmech se poplatky podílely rekordními 9%, aby zase v roce 2012 klesly. V tomto roce jejich podíl činil necelých 8%. V roce 2013 se na místních poplatcích v Karlových Varech vybrala, co se sledovaného období týče, rekordní suma finančních prostředků, což ale tvořilo jen 7,7% daňových příjmů a tudíž je vidět, že se celý objem daňových příjmů rapidně zvýšil.
41
Obrázek 6-Struktura daňových příjmů města Karlovy Vary v letech 2009 - 2013
800,000,000 700,000,000
ostatní
600,000,000 místní poplatky 500,000,000 daň z nemovitých věcí
400,000,000 300,000,000
daně z příjmu fyzických a právnických osob
200,000,000
DPH
100,000,000 2009
2010
2011
2012
2013
zdroj: zpracováno podle dat z rozpocetobce.cz
2.4 Místní poplatky v Karlových Varech Následující graf zobrazuje, jak se místní poplatky v Karlových Varech v pozorovaném období 2009 – 2013 vyvíjely. V roce 2009 město Karlovy Vary na místních poplatcích vybralo celkem 52 016 950,- Kč. O rok později, tedy v roce 2010, místní poplatky klesly o více než 3 miliony na 48 711 950,- Kč, nicméně v dalším roce opět stouply o více než 10 milionů na částku 58 961 900,- Kč, aby zase v roce 2012 klesly na 52 597 380,- Kč. V roce 2013 se na místních poplatcích v Karlových Varech vybralo, co se sledovaného období týče, nejvíce peněžních prostředků, a to 59 065 055,- Kč. Z grafu lze pozorovat, že jejich vývoj ve sledovaných letech není ani klesající, ani rostoucí, ale že zde docházelo k jistým výkyvům. Zajímavé je, že od 1. 1. 2010 došlo k novele č. 348/2009 Sb. zákona č. 565/1990 Sb., kdy se maximální sazba místního poplatku z ubytovací kapacity zvýšila ze 4,- Kč na 6,Kč. Tato změna se v roce 2010 ovšem na celkových místních poplatcích nijak zvlášť neprojevila, podle grafu by se spíš dalo říci, že se projevila až v roce 2011.
42
Obrázek 7-Místní poplatky z vybraných činností a služeb v Karlových Varech v letech 2009 - 2013
60,000,000 50,000,000 40,000,000 30,000,000 20,000,000 10,000,000 2009
2010
2011
2012
2013
zdroj: zpracováno podle dat z rozpocetobce.cz Příjmy z místních poplatků na jednoho obyvatele ve městě Karlovy Vary je možné pozorovat na následujícím grafu. Po přepočtení příjmů za místní poplatky na jednoho obyvatele dosáhl tento příjem města Karlovy Vary v roce 2009 částky 1011,- Kč. Následující rok klesl na 949,- Kč, ale v roce 2011 se opět zvýšil na 1159,- Kč. V roce 2012 došlo k poklesu a příjem na jednoho obyvatele spadl na částku 1040,- Kč, aby se o rok později, tedy v roce 2013, zase zvýšil na prozatím nejvyšší částku 1177,- Kč. Tyto částky jsou dozajista ovlivněny nejen celkovými příjmy z místních poplatků, které v roce 2010 byly na svém minimu, ale i tím, že počet obyvatel města Karlovy Vary stále klesá. V roce 2009 to bylo 51 459 obyvatel, o rok později 51 320, další rok už jen 50 882, v roce 2012 jejich počet klesl na 50 594 a v roce 2013 na 50 172 lidí.
43
Obrázek 8-Příjmy z místních poplatků v Karlových Varech na jednoho obyvatele v letech 2009 - 2013
1200 1000 800 600 400 200 0 2009
2010
2011
2012
2013
zdroj: zpracováno podle dat z rozpocetobce.cz Jaký je podíl všech místních poplatků vybraných ve městě Karlovy Vary je vidět na dalším grafu. Příjem z místních poplatků tvoří opravdu jen malou část celkových příjmů města. V roce 2009 se místní poplatky podílely na příjmech 4,2%, o rok později ještě klesly na 3,8%, to bylo v pozorovaných letech nejméně, zatímco v roce 2010 byl jejich podíl v rámci sledovaného období maximální - totiž 5,3%. V následujících dvou letech ale opět klesl, v roce 2012 to bylo 5,15% a v posledním roce 2013 klesl zase pod 5%, a to na 4,65%. Lze konstatovat, že podíl místních poplatků na celkových příjmech města Karlovy Vary byl tedy v pozorovaném období celkem stabilní a držel se v rozmezí od 3,8% do 5,3%.
44
Obrázek 9-Podíl místních poplatků na celkových příjmech v Karlových Varech v letech 2009 - 2013
1,400,000,000 1,200,000,000 1,000,000,000 800,000,000
místní poplatky
600,000,000
ostatní příjmy
400,000,000 200,000,000 2009
2010
2011
2012
2013
zdroj: zpracováno podle dat z rozpocetobce.cz
2.5 Místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt Vývoj místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt ve městě Karlovy Vary v letech 2009 – 2013 znázorňuje následující graf. Na něm je vidět, že trend tohoto místního poplatku je ve sledovaném období rok od roku stoupající. V roce 2009 příjem města z místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt byl 18 533 470,- Kč. O rok později už se tato částka zvýšila na 20 099 400,- Kč, v roce 2011 stoupla o další 2 miliony na 22 149 940,- Kč a v roce 2012 ještě o milion na 23 191 440,- Kč. S rokem 2013 přišlo už jen mírné zvýšení místního poplatku v řádech statisíců na částku 23 875 726,- Kč. I přesto zde ale platí, že se na tomto místním poplatku v Karlových Varech vybere čím dál více peněz, mezi lety 2009 – 2013 se v průměru za tento místní poplatek každý rok vybralo 21,5 milionu Kč.
45
Obrázek 10-Vývoj místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt v Karlových Varech v letech 2009 - 2013
25,000,000
20,000,000
15,000,000
10,000,000
5,000,000
2009
2010
2011
2012
2013
zdroj: zpracováno podle dat z rozpocetobce.cz Příjem z místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt na jednoho obyvatele ve městě Karlovy Vary znázorňuje následující graf. Je možné pozorovat, že příjem z místního poplatku na jednoho obyvatele ve sledovaném období rostl. V roce 2009 tento příjem byl 360,- Kč, další rok 392,- Kč, v roce 2011 vzrostl na částku 435,- Kč, v roce 2012 na 458,- Kč a v posledním sledovaném roce byla tato částka 476,- Kč. Z grafu je patrné, že trend příjmu z místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt na jednoho obyvatele je v Karlových Varech také rostoucí.
46
Obrázek 11-Příjem z místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt na jednoho obyvatele v letech 2009 – 2013 v Karlových Varech
500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 2009
2010
2011
2012
2013
zdroj: zpracováno podle dat z rozpocetobce.cz
2.6 Místní poplatek z ubytovací kapacity Vývoj místního poplatku z ubytovací kapacity lze vidět na dalším grafu. Místní poplatek z ubytovací kapacity ve městě Karlovy Vary se oproti místnímu poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt pohybuje v nižších řádech Kč. Ale stejně, jako předchozí místní poplatek, má místní poplatek z ubytovací kapacity vzrůstající tendenci. V roce 2009 se za něj vybralo 3 588 230,- Kč, o rok později, tedy v roce 2010, už to bylo téměř o 2 miliony více, tedy 5 321 180,- Kč. V roce 2011 tato částka narostla na 6 149 790,- Kč, v roce 2012 na 6 245 530,- Kč a poslední rok 2013 přinesl už jen slabý nárůst v řádech statisíců na částku 6 596 385,- Kč. Částka za místní poplatek z ubytovací kapacity se tedy pohybovala v průměru okolo 5,5 milionu Kč za rok. Na následujícím grafu už je možné pozorovat, jak došlo k nárůstu příjmu za tento místní poplatek v roce 2010, kdy se maximální sazba za každé využité lůžko a den zvýšila ze 4,- Kč na 6,- Kč. Oproti grafu všech místních poplatků, kde tento rok žádná změna zaznamenána nebyla, se na výši samotného místního poplatku z ubytovací kapacity tato novela projevila významně.
47
Obrázek 12-Vývoj místního poplatku z ubytovací kapacity v Karlových Varech v letech 2009 - 2013
7,000,000 6,000,000 5,000,000 4,000,000 3,000,000 2,000,000 1,000,000 2009
2010
2011
2012
2013
zdroj: zpracováno podle dat z rozpocetobce.cz Příjem z místního poplatku z ubytovací kapacity na jednoho obyvatele v Karlových Varech v letech 2009 – 2013 je zobrazen na následujícím grafu. Při přepočtu příjmu z místního poplatku na jednoho obyvatele ve městě Karlovy Vary vyšla v roce 2009 částka ve výši pouhých 70,- Kč. O rok později došlo ale ke zvýšení na 104,- Kč, v roce 2011 se příjem zvýšil na 121,- Kč a v roce 2012 byl mírný nárůst o 2,- Kč na 123,- Kč. Poslední sledovaný rok, rok 2013, přinesl zvýšení příjmu za místní poplatek z ubytovací kapacity na 131,- Kč na jednoho obyvatele města Karlovy Vary. I o tomto vývoji lze tedy konstatovat, že byl rostoucí.
48
Obrázek 13-Příjem z místního poplatku z ubytovací kapacity na jednoho obyvatele v Karlových Varech v letech 2009 - 2013
140 120 100 80 60 40 20 0 2009
2010
2011
2012
2013
zdroj: zpracováno podle dat z rozpocetobce.cz Komparace vývoje místních poplatků za lázeňský nebo rekreační pobyt a z ubytovací kapacity v Karlových Varech v letech 2009 - 2013 je zobrazena na dalším grafu. Z grafu je patrné, že vývoj obou místních poplatků si je podobný, trend je u obou stoupající, nicméně místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt nejstrměji stoupá do roku 2011. Další vývoj je také vzrůstající, ale tempo růstu je už pomalejší. U místního poplatku z ubytovací kapacity se nejprudší nárůst odehrál z roku 2009 do 2010. Mezi lety 2010 a 2011 se tempo růstu snížilo, další rok se znovu zpomalilo a od roku 2012 do roku 2013 se tempo růstu místního poplatku z ubytovací kapacity opět zvýšilo.
49
Obrázek 14-Vývoj místních poplatků z ubytovací kapacity a za lázeňský nebo rekreační pobyt v Karlových Varech v letech 2009 - 2013 30,000,000
7,000,000
25,000,000
6,000,000 5,000,000
20,000,000
4,000,000 15,000,000
místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt
3,000,000 10,000,000
2,000,000
5,000,000
1,000,000
-
místní poplatek z ubytovací kapacity
2009
2010
2011
2012
2013
zdroj: zpracováno podle dat z rozpocetobce.cz Mezi další významné místní poplatky v Karlových Varech patřil v pozorovaném období místní poplatek za užívání veřejného prostranství, jehož objem vybraných peněžních prostředků byl ve sledovaných letech druhý nejpodstatnější (po místním poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt) – částka se pohybovala kolem 11 milionů Kč, dále to byl místní poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí města, jehož objem byl okolo 6,5 milionů Kč. Další důležitý místní poplatek vybíraný v Karlových Varech byl místní poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj, který už byl zrušen, a jehož částka byla ve sledovaném období kolem 6 milionů Kč. Chronologicky další místní poplatek byl zmiňovaný poplatek z ubytovací kapacity a poslední významný místní poplatek v Karlových Varech byl poplatek ze psů, na kterém se vybraly každoročně cca 2 miliony Kč.
2.7 Struktura vybraných místních poplatků v Karlových Varech Následující subkapitola se zabývá tím, jak se vybrané místní poplatky podílely na celkových příjmech z místních poplatků ve městě Karlovy Vary v letech 2009 – 2013 a jaká byla jejich struktura.
50
Karlovy Vary jsou nejvýznamnějším lázeňským městem České republiky a jejich věhlas překračuje i státní hranice, a proto jsou vybrané místní poplatky takové, které mají co dočinění s cestovním ruchem. Mimo již zmíněný místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt a místní poplatek z ubytovací kapacity je zde zobrazen i místní poplatek za užívání veřejného prostranství a místní poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí města. Následující graf zobrazuje procentuální složení místních poplatků v Karlových Varech v roce 2009. Jde vidět, že největší zastoupení měl místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, a to 36%. Objemově druhý největší místní poplatek byl místní poplatek za užívání veřejného prostranství, který tvořil 24% všech místních poplatků v Karlových Varech. Třetí největší zastoupení měl místní poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí města s 11%. Objemově nejmenší část peněz se vybralo za místní poplatek z ubytovací kapacity, a to 7%. V roce 2009 byla ještě maximální sazba posledního zmiňovaného poplatku za každé využité lůžko a den 4,- Kč. Ostatní místní poplatky, které město Karlovy Vary vybíralo, tvořily dohromady 22%. Obrázek 15-Struktura místních poplatků ve městě Karlovy Vary v roce 2009
místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt
22%
36%
11%
24%
7%
místní poplatek z ubytovací kapacity místní poplatek za užívání veřejného prostranství místní poplatek za povolení k vjezdu ostatní místní poplatky
zdroj: zpracováno podle dat z rozpocetobce.cz
51
Na dalším grafu je znázorněna struktura vybíraných místních poplatků v roce 2010. I v roce 2010 tvořil v Karlových Varech procentuálně největší podíl na místních poplatcích místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, který participoval 41%. Jeho část tedy byla ještě o 5% vyšší než předešlý rok. Druhé místo zůstalo také stejné, místní poplatek za užívání veřejného prostranství tvořil 20%. Podíl tohoto místního poplatku se tedy o 4% snížil. Místní poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí města tvořil 14%, jeho část se tak o 3% zvýšila. Nejmenší část peněz město i v tomto roce vybralo z místního poplatku z ubytovací kapacity i přesto, že v roce 2010 proběhla již zmíněná novela zákona, která navýšila maximální sazbu tohoto místního poplatku. Jeho podíl se ale ze 7% zvýšil na 11%, takže jistá změna je zde viditelná. Část ostatních místních poplatků vybíraných v Karlových Varech se snížila z 22% na 14%, což svědčí o rostoucím významu analyzovaných místních poplatků a o čilém cestovním ruchu. Obrázek 16-Struktura místních poplatků ve městě Karlovy Vary v roce 2010
místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt
14% 41%
14%
místní poplatek z ubytovací kapacity místní poplatek za užívání veřejného prostranství
20%
místní poplatek za povolení k vjezdu
11%
ostatní místní poplatky
zdroj: zpracováno podle dat z rozpocetobce.cz Následující graf zobrazuje strukturu místních poplatků v roce 2011. Největší podíl na místních poplatcích v Karlových Varech měl opět místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, a to 38%, tedy o 3 % méně než v roce 2010. Ani druhé místo nezaznamenalo nějakou změnu, opět tam byl místní poplatek za užívání veřejného prostranství s 22%. Tento místní poplatek se oproti předchozímu roku podílel na 52
celkových místních poplatcích 2% navíc. Třetí nejvyšší objem vybraných peněz byl zaznamenán u místního poplatku za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí města, což bylo o 2% méně než v roce 2010 – tedy 12%. Na místním poplatku z ubytovací kapacity se jako obvykle i v roce 2011 vybralo nejméně peněz, což bylo 10% všech místních poplatků. U něj je tedy zaznamenán mírný pád o 1%. Ostatní místní poplatky tvořily v roce 2011 dohromady 18%, to bylo o 4% více než předešlý rok. Obrázek 17-Struktura místních poplatků ve městě Karlovy Vary v roce 2011
místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt
18% 38% 12%
místní poplatek z ubytovací kapacity místní poplatek za užívání veřejného prostranství
22%
10%
místní poplatek za povolení k vjezdu ostatní místní poplatky
zdroj: zpracováno podle dat z rozpocetobce.cz Struktura místních poplatků v Karlových Varech v roce 2012 je znázorněna na následujícím grafu. Z něj je patrné, že první místo v objemu vybraných peněžních částek zůstalo znovu nezměněno a je na něm místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, jehož podíl byl 44%, což bylo v pozorovaných letech nejvíce. Druhý byl opět místní poplatek za užívání veřejného prostranství s podílem 22%, tedy stejným, jako rok předtím. Další byl místní poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí města, který tvořil 13% veškerých vybíraných místních poplatků. Zaznamenal tedy mírný nárůst o 1%. Místní poplatek z ubytovací kapacity se podílel 12% a bylo to vůbec poprvé a ve sledovaném období naposledy, kdy objem vybraných prostředků za tento místní poplatek byl vyšší, než objem všech zbývajících místních poplatků, které na 53
struktuře místních poplatků v roce 2012 participovaly pouhými 9%, tedy dosud nejnižším podílem. V porovnání s předchozím rokem, kdy tvořily 18%, to byl opravdu velký pád. Obrázek 18-Struktura místních poplatků ve městě Karlovy Vary v roce 2012
místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt
9% 13%
44%
místní poplatek z ubytovací kapacity místní poplatek za užívání veřejného prostranství
22%
místní poplatek za povolení k vjezdu
12%
ostatní místní poplatky
zdroj: zpracováno podle dat z rozpocetobce.cz Následující graf zobrazuje složení místních poplatků v Karlových Varech v posledním sledovaném roce - 2013. Z místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt se i v tomto roce vybralo nejvíce peněžních prostředků. Jeho zastoupení bylo ovšem o 4% nižší než v předchozím roce, a to 40%. Na druhém místě byl jako vždy místní poplatek za užívání veřejného prostranství, z kterého se vybralo 21% všech peněžních příjmů z místních poplatků. Bylo to tedy o 1% méně než v roce 2012. Místní poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí města tvořil 13% příjmů z místních poplatků, což bylo stejné procentuální zastoupení, jako v předchozím roce. Za místní poplatek z ubytovací kapacity se opět vybrala nejmenší částka peněz, která tvořila 11% příjmů z místních poplatků, což bylo tedy o 1% méně oproti roku 2012. Co v tomto roce znovu narostlo, byl objem peněžních příjmů z ostatních místních poplatků, který narostl o 6% na 15% všech příjmů z místních poplatků v Karlových Varech. V roce 2013 byl příjem z místních poplatků téměř o 7 milionů vyšší než v roce 2014, ale příjmy ze zkoumaných místních poplatků zůstaly téměř nezměněny (trochu se změnilo jen jejich
54
procentuální zastoupení). Z toho plyne, že největší nárůst zaznamenaly v tomto roce ostatní místní poplatky. Obrázek 19-Struktura místních poplatků ve městě Karlovy Vary v roce 2013
místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt
15% 40%
13%
místní poplatek z ubytovací kapacity místní poplatek za užívání veřejného prostranství
21%
místní poplatek za povolení k vjezdu
11%
ostatní místní poplatky
zdroj: zpracováno podle dat z rozpocetobce.cz
2.8 Porovnání
místních
poplatků
v Karlových
Varech
s ostatními
lázeňskými městy v západních Čechách Tato subkapitola je věnována komparaci objemu místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt a místního poplatku z ubytovací kapacity Karlových Varů s ostatními lázeňskými městy v západních Čechách jako jsou Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, Lázně Kynžvart a Jáchymov. Na následujícím grafu je zobrazen objem místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt v Karlových Varech, Mariánských Lázních, Františkových Lázních, Lázních Kynžvart a v Jáchymově v letech 2009 - 2013. Je možné pozorovat, že rostoucí objem vybraných peněžních prostředků za tento místní poplatek je v Karlových Varech téměř dvojnásobný v porovnání s ostatními lázeňskými městy. Druhý nejvýznamnější objem místních poplatků ve všech letech byl vybrán v Mariánských Lázních, a to i přesto, že je zde pacient v rámci komplexní lázeňské péče od plateb osvobozen (v Karlových Varech tomu tak není). V roce 2009 byl objem tohoto místního poplatku 11 892 000,- Kč, o rok později tato 55
částka mírně klesla na 11 540 230,- Kč, což bylo v pozorovaných letech nejméně, ale v roce 2011 už opět vzrostla na částku 12 079 120,- Kč. V roce 2012 se na místním poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt v Mariánských Lázních vybralo téměř stejně jako předchozí rok, a to 12 060 300,- Kč a v posledním sledovaném roce to byla nejvyšší částka 12 196 129,- Kč. Trend tohoto místního poplatku v Mariánských Lázních tedy nelze jednoznačně určit – nebyl ani rostoucí, ani klesající. Na třetím místě v objemu vybraných peněz z místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt skončily Františkovy Lázně, ve kterých se v roce 2009 vybralo za tento místní poplatek celkem 4 700 730,- Kč, o rok později to bylo 4 823 700,- Kč. V roce 2011 tato částka klesla na 4 323 540,- Kč, v roce 2012 se zvýšila na 4 882 690,- Kč a v posledním roce 2013 mírně klesla na číslo 4 657 651,Kč. Ani ve Františkových Lázních není vývoj tohoto místního poplatku jednoznačný, držel se téměř na stejné úrovni. Na čtvrté místo, co se objemu vybraných peněz za místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt týče, se zařadil Jáchymov, ve kterém se v roce 2009 za tento místní poplatek vybralo 3 132 060,- Kč, což bylo ve sledovaném období nejvíce. Další rok tato částka nepatrně klesla na 3 056 090,- Kč, v roce 2011 se snížila na 2 974 800,- Kč, v roce 2012 ještě na 2 916 520,- Kč a v posledním pozorovaném roce byla 2 603 325,- Kč. Lze tedy říci, že trend objemu peněz za místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt byl v Jáchymově jednoznačně klesající. Jako poslední se umístily Lázně Kynžvart, ve kterých se v roce 2009 vybralo 248 350,- Kč, následující rok to bylo nejvíce, a to 261 040,- Kč, v roce 2011 tato částka klesla na 249 100,- Kč, další rok na 218 520,- Kč a poslední rok 2013 dokonce klesla pod 200 tisíc na částku 199 260,- Kč. Lze tedy říci, že v roce 2010 byl nárůst v objemu vybraných peněz za tento místní poplatek, ale od roku 2011 už objem pouze klesal.
56
Obrázek 20-Objem místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt v Karlových Varech, Mariánských Lázních, Františkových Lázních, Lázních Kynžvart a v Jáchymově v letech 2009 - 2013 25,000,000
20,000,000 Karlovy Vary 15,000,000
Mariánské Lázně Františkovy Lázně
10,000,000
Lázně Kynžvart Jáchymov
5,000,000
2009
2010
2011
2012
2013
zdroj: zpracováno podle dat z rozpocetobce.cz Další graf znázorňuje objem vybraných peněžních prostředků v Karlových Varech, Mariánských Lázních, Františkových Lázních, Lázních Kynžvart a v Jáchymově v letech 2009 – 2013 za místní poplatek z ubytovací kapacity, který je opět mnohonásobně nižší, než objem vybraných peněžních prostředků za místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt. Na grafu lze jasně vidět, že u tohoto místního poplatku už Karlovy Vary nemají tak dominantní pozici, jako tomu bylo u předchozího místního poplatku, nicméně trend byl ve sledovaném období u Karlových Varů opět rostoucí. Co se Mariánských Lázní týče, ty vybraly v roce 2009 na místním poplatku z ubytovací kapacity celkem 3 483 210,- Kč, což bylo pouze o 100 tisíc méně, než se vybralo v Karlových Varech. V roce 2010 se tato částka prudce zvýšila o téměř milion a půl na 4 912 330,- Kč, což bylo v pozorovaném období nejvíce. S rokem 2011 přišel pád na částku 4 902 800,- Kč, další rok se objem vybraných peněz snížil ještě na 4 625 360,- Kč a v posledním roce 2013 přišel mírný nárůst na 4 712 141,- Kč. Z grafu vyplývá, že od roku 2010 až do roku 2013 se rozdíl ve vybraných penězích za tento místní poplatek v Karlových Varech a v Mariánských Lázních velmi zvětšoval a v roce 2013 už byly tyto částky od sebe vzdáleny více než 2 miliony. Na třetím místě v objemu vybraných peněžních prostředků za místní poplatek z ubytovací kapacity 57
byly opět Františkovy Lázně, jejichž objem až na jednu výjimku rostl. V roce 2009 se vybralo 605 270,- Kč, další rok došlo ke zmiňovanému k poklesu na částku 601 700,- Kč, ale s rokem 2011 už přišel nárůst na 757 680,- Kč, tedy o více než 150 tisíc, další rok se vybralo 963 830,- Kč a v roce 2013 částka poprvé překonala milion a byla rekordní 1 025 180,- Kč. Ani čtvrté místo se nezměnilo, byl na něm opět Jáchymov, ve kterém se v roce 2009 vybralo celkem 214 490,- Kč. Další rok to bylo 167 650,- Kč, v roce 2011 částka vzrostla na 245 020,- Kč a v roce 2012 klesla na 237 290,- Kč. V posledním roce 2013 se opět o trochu snížila na 229 145,- Kč. Lze říci, že vývoj vybraných peněžních prostředků za místní poplatek z ubytovací kapacity měl v Jáchymově spíše kolísavou tendenci. Na posledním místě skončily Lázně Kynžvart, které v roce 2009 na tomto místním poplatku vybraly 8 950,- Kč, další rok se částka snížila o více než o polovinu na 4 110,- Kč. V roce 2011 vzrostla na 7 970,- Kč, v roce 2012 byla úplně nejnižší, a to pouhých 480,- Kč, což se s penězi vybranými v Karlových Varech nedá vůbec srovnávat a na grafu je tato částka velmi nepatrná. V posledním roce se v Lázních Kynžvart za místní poplatek z ubytovací kapacity vybralo 3 024,- Kč. Obrázek 21-Objem místního poplatku z ubytovací kapacity v Karlových Varech, Mariánských Lázních, Františkových Lázních, Lázních Kynžvart a v Jáchymově v letech 2009 - 2013 7,000,000 6,000,000 5,000,000 Karlovy Vary Mariánské Lázně
4,000,000
Františkovy Lázně 3,000,000
Lázně Kynžvart Jáchymov
2,000,000 1,000,000 2009
2010
2011
2012
zdroj: zpracováno podle dat z rozpocetobce.cz
58
2013
Je třeba se zamyslet, na co se investují peníze vybrané za místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt a za místní poplatek z ubytovací kapacity. Zákon č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích neurčuje, na co mají být vybrané peněžní prostředky použity. Bylo by logické, aby se tyto peníze investovaly zpět do podpory cestovního ruchu, což znamená do výstavby lázeňských budov, do oprav lázeňských zařízení a kolonád apod. Jak je tomu v Karlových Varech nám může napovědět dotazník Vysoké školy hotelové v Praze, která zpracovává studii pro Ministerstvo pro místní rozvoj ČR na téma „Vliv místních poplatků na rozvoj cestovního ruchu.“ Podle primátora města Karlovy Vary, který zde cestovní ruch shledává zásadním odvětvím, na němž místní ekonomika stojí, se z rozpočtu obce podporuje činnost turistického informačního centra, činnost místních spolků v oblasti kultury, dále nejen kulturní akce, které mají návštěvnost nad 50 % nerezidentů, ale v podstatě jakékoliv kulturní akce, činnost kulturních zařízení jako jsou muzea, divadla, galerie nebo kulturní střediska, činnost organizací destinačního managementu. Pak jsou z rozpočtu obce financovány i propagační materiály, cyklostezky nebo třeba orientační systém ve vztahu k cestovnímu ruchu v obci. Podle tohoto dotazníku tedy lze říct, že peníze vybrané za místní poplatky vztahující se k cestovnímu ruchu (místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, místní poplatek z ubytovací kapacity) jsou využívány na podporu turismu značně, a že jejich výběr tak není zbytečný. Podle dotazníku se ale průměrně ročně v posledních pěti letech investovalo do podpory cestovního ruchu něco kolem 18 % z rozpočtu obce, a to včetně investic do infrastruktury cestovního ruchu. Je tedy otázka, jestli je 18 % hodně, nebo málo pro přední lázeňské město, ve kterém sám primátor města označil cestovní ruch za zásadní odvětví, na kterém ekonomika Karlových Varů stojí.
2.9 Místní poplatky a vývoj lázeňství v Karlových Varech Tato subkapitola se věnuje porovnání vývoje místních poplatků, jež souvisí s cestovním ruchem, tzn. místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt a místního poplatku z ubytovací kapacity, s vývojem lázeňství v Karlových Varech. Na následujícím grafu je zobrazen vývoj místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt a místního poplatku z ubytovací kapacity, vývoj počtu hostů v lázeňských
59
ubytovacích zařízeních a vývoj počtu přenocování v lázeňských ubytovacích zařízeních v Karlových Varech v letech 2009 – 2013. Obrázek 22-Vývoj místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt a místního poplatku z ubytovací kapacity, vývoj počtu hostů a vývoj počtu přenocování v lázeňských ubytovacích zařízeních v Karlových Varech v letech 2009 - 2013 25,000,000
500,000 450,000
20,000,000
400,000 350,000
15,000,000
300,000
místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt místní poplatek z ubytovací kapacity
250,000 10,000,000
200,000 150,000
5,000,000
100,000 50,000
-
0 2009
2010
2011
2012
2013
počet přenocování v lázeňských ubytovacích zařízeních počet hostů v lázeňských ubytovacích zařízeních
zdroj: zpracováno podle dat z czso.cz Z grafu je patrné, že vývoj objemu vybraných peněžních prostředků za místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt a za místní poplatek z ubytovací kapacity je v obou případech rostoucí, i když je místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt řádově mnohem vyšší. Počet hostů v lázeňských ubytovacích zařízeních je ovšem rovněž rostoucí. V roce 2009 se v lázeňských zařízeních ubytovalo celkem 372 322 hostů, o rok později už to bylo 396 465 hostů, v roce 2011 toto číslo vzrostlo o více než 30 tisíc hostů na 426 976. V roce 2012 byl nárůst v počtu hostů na 437 301 a v posledním roce 2013 se v lázeňských zařízeních ubytovalo celkem 447 212 hostů. Trend v počtu přenocování byl až na rok 2013 také stoupající. V roce 2009 byl počet přenocování v lázeňských ubytovacích zařízeních celkem 3 307 988 nocí, o rok později toto číslo stouplo na 3 382 010 nocí, v roce 2011 se počet nocí zvýšil ještě na 3 551 482 a v roce 2012 dosáhl, co se sledovaného období týče, svého vrcholu s 3 638 590 nocemi. Další rok, tedy v roce 2013, počet přenocování v lázeňských ubytovacích zařízeních klesl na 3 480 165 nocí. 60
Z analýzy těchto dat je tedy patrné, že společně s růstem objemu vybraných peněžních prostředků za tyto místní poplatky se zvětšoval i počet hostů v lázeňských ubytovacích zařízeních a vyjma roku 2013 měl vzrůstající tendenci i počet přenocování v lázeňských ubytovacích zařízeních.
2.10 Místní
poplatky
v Karlových
Varech
a
počet
přenocování
v hromadných ubytovacích zařízeních (HUZ) Tato subkapitola je věnována vývoji objemu vybraných peněžních prostředků za místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt a za místní poplatek z ubytovací kapacity, vývoji počtu přenocování v Karlových Varech a jejich porovnání. Obrázek 23-Vývoj vybraných peněz města Karlovy Vary za místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt a za místní poplatek z ubytovací kapacity, vývoj počtu přenocování v hromadných ubytovacích zařízeních a vývoj počtu příjezdů hostů v letech 2012 – 2013 25,000,000
263,500 263,000 262,500
20,000,000
počet přenocování v HUZ
262,000 261,500
15,000,000
261,000 260,500 10,000,000
260,000 259,500
5,000,000
259,000 258,500
-
258,000 2012
místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt místní poplatek z ubytovací kapacity počet příjezdů hostů
2013
zdroj: zpracováno podle dat z czso.cz Předchozí graf zobrazuje vývoj vybraných peněz za místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt a za místní poplatek z ubytovací kapacity a zároveň zachycuje vývoj počtu přenocování v hromadných ubytovacích zařízeních v Karlových Varech a vývoj počtu příjezdů v letech 2012 – 2013. Z grafu je patrné, že oba místní poplatky mají vzrůstající tendenci, kdežto počet přenocování v hromadných ubytovacích zařízeních a počet 61
příjezdů hostů do Karlových Varů má klesající tendenci. V roce 2012 byl počet přenocování v hromadných ubytovacích zařízeních roven 1 850 351 nocím. O rok později, tedy v roce 2013 se ovšem tento počet snížil o více než 40 tisíc na 1 806 917 nocí. Počet příjezdů hostů byl 262 814 v roce 2012 a v roce 2013 došlo ke snížení o více než 3 tisíce na 259 665 nocí. Lze tedy říci, že na rozdíl od vývoje objemu vybraných peněžních prostředků za místní poplatky související s cestovním ruchem, který byl ve sledovaném období rostoucí, se počet přenocování v Karlových Varech stejně tak, jako počet příjezdů hostů do města, snížil. Mezi objemem místních poplatků za lázeňský nebo rekreační pobyt a z ubytovací kapacity a počtem přenocování i počtem příjezdů hostů tedy nebyla zaznamenána přímá úměrnost.
62
3 NÁVRHOVÁ ČÁST Podle mého názoru by bylo efektivnější legislativně upravit zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích a to tak, aby se místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt a místní poplatek z ubytovací kapacity sloučily do jednoho místního poplatku, jelikož se hodně jejich konstrukčních prvků shoduje. Bylo by dobré vytvořit jediný místní poplatek, jenž by měl dopad na osoby v obci, které jsou tam přechodně a za úplatu ubytované, a u tohoto nového místního poplatku by se měla v co největší míře využít stávající právní regulace v zákonu č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zejména při sestavení jeho konstrukčních prvků. Navrhuji, aby poplatníkem byl ubytovaný, jelikož je to právě on, který nejvíce čerpá služby, jež mu obec jako turistovi, který přijede, poskytuje. Charakteristika přechodné doby a úplatnosti by zůstala stejná, a to v hotelech, motelech, penzionech i v ostatních ubytovacích zařízeních jako jsou ubytovny, internáty, koleje, svobodárny, kempy a skupiny chat či bungalovů, které jsou vybavené pro poskytování přechodného ubytování. Změnou by bylo, že by se poplatek vybíral v každé obci, nikoliv jen v turistických centrech a lázeňských místech, což znamená, že by se ze zákona odstranila definice místa soustředěného turistického ruchu. Pouze zastupitelstvo obce by přijetím, nebo nepřijetím obecně závazné vyhlášky rozhodovalo o zavedení tohoto místního poplatku. Další změny by se týkaly osvobozených osob od takového místního poplatku. Zákon by měl určovat jenom základní typy osvobození, které by mělo být osobní a vázané na osobu poplatníka. Obce by, jako příjemce vybraných peněz z místních poplatků, měly mít větší prostor. Osvobozené osoby by samozřejmě zůstaly osoby nevidomé, závislé na pomoci jiné osoby a osoby s těžkým zdravotním postižením a ohled by se bral i na podporu sociálního cestovního ruchu jak ze strany Evropské komise (program Calypso), tak ze strany Ministerstva pro místní rozvoj ČR (Národní program podpory cestovního ruchu). Mezi osvobozené osoby by již nepatřily osoby mladší 18 let a starší 70 let věku, protože i tito lidé využívají služeb v obci, a proto osvobození závislé na věku poplatníka nelze doporučit. 63
Plátcem místního poplatku by i nadále byl ubytovatel, což znamená, že by stále vybíral poplatek vedle ceny za ubytování. Stejně, jako doposud, by měl povinnost vést evidenční knihu, do které by se ale už nemusel zapisovat účel pobytu, jež stejně není pro placení poplatku nijak významný, čímž by se značným způsobem zvýšilo soukromí ubytovaných hostů. Co se sazby spojeného (sloučeného) místního poplatku týče, doporučila bych její výši na 20 Kč za osobu a den, avšak v zákonu by žádná maximální sazba místního poplatku stanovena být nemusela. Konkrétní výši poplatku stejně tak, jako způsob jeho výběru, by si každá obec určila sama. Využívala by buďto individuálního nebo paušálního výběru místního poplatku podle toho, o jaký druh a jakou velikost ubytovacího zařízení by se jednalo. Sazba místního poplatku by se mohla, oproti stávajícímu stavu, zvýšit klidně i více, jelikož je tento poplatek politicky i ekonomicky neutrální – neplatí ho voliči, ale turisté, kteří si cíl své dovolené nevybírají podle výše místního poplatku, ale podle zcela jiných kritérií a s ohledem na ceny ubytování je výše poplatku téměř zanedbatelná. Když budou mít turisté pocit, že za své peníze uhrazené formou poplatku od obce obdrželi odpovídající protiplnění, tak se opět vrátí, ať už byla výše místního poplatku v podstatě jakákoliv. Pokud by se v České republice nepodařilo sloučit stávající místní poplatky za lázeňský nebo rekreační pobyt a z ubytovací kapacity do jediného místního poplatku, měly by se alespoň přesněji definovat předmět zpoplatnění a poplatník obou poplatků, aby bylo zřejmé, jestli může poplatky vybírat každá obec. Bylo by dobré se zamyslet, jestli mezi osvobozené osoby od poplatků mají patřit osoby mladší 18 let a starší 70 let a také osoby, na které náleží přídavky na děti. Když by se ale i přesto zákonodárci „osvobození“ podle věku vzdát nechtěli, bylo by příhodné, aby byl v evidenční knize také zaznamenáván údaj o datu narození toho ubytovaného, jelikož v opačném případě nemůže správce poplatku poplatek efektivně kontrolovat. Naopak z hlediska správy poplatku je zbytečné uvádět číslo cestovního dokladu nebo občanského průkazu. Tato vylepšení zákonného textu by urychlila proces přijímání obecně závazných vyhlášek obcí v dané oblasti a zároveň by zlepšila výkon správy obou místních poplatků.
64
Další doporučení se týká lepší účelové vázanosti místních poplatků, kdy by se obce a podnikatelé v cestovním ruchu měli domlouvat o konkrétním použití vybraných peněžních prostředků z místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt a místního poplatku z ubytovací kapacity zpátky do rozvoje cestovního ruchu v konkrétní obci. Využití místních poplatků spočívá také v marketingu. Například ve Spolkové republice Německo jsou v propagačních materiálech obcí vidět, jaké konkrétní aktivity z vybraných peněz za místní poplatky jsou za to financovány, a jejich výběr je tedy tímto způsobem zdůvodňován pozitivními efekty. Obce používají místní poplatky jednak k zajištění komunálních služeb, jako je provoz turistického informačního centra, zajištění bezpečnosti, fungování místní hromadné dopravy, k údržbě pláží a pořádání kulturních akcí a jednak jimi zajišťují fungování karty hosta, jež obstarává pro turisty výhody z konzumovaných služeb, například různé zvýhodněné nabídky nebo volné vstupy. Navrhovala bych proto, aby takovéto marketingové aktivity byly uplatněny i u nás, jelikož v České republice lidé nevědí, na co se jejich peníze, kterými uhradili místní poplatky související s cestovním ruchem, použily. Jestli to bylo na zvelebení lázeňského prostředí města, nebo jestli se finanční prostředky použily na něco diametrálně odlišného. Jelikož já jsem se touto problematikou ve své diplomové práci zabývala, můžu jen potvrdit, že nikde nelze dohledat, na co byly příjmy z místních poplatků vydány a zdalipak se vložily zpátky do cestovního ruchu a jeho podpory, a proto není efektivita placení místních poplatků v České republice tak vysoká, jako právě ve Spolkové republice Německo. Proto by bylo dobré, aby každá obec, která místní poplatky vybírá, zveřejňovala právě třeba ve svých propagačních materiálech, na webových stránkách apod., kam jednotlivé vybrané místní poplatky jdou. Zejména výběr místních poplatků související s cestovním ruchem by se podle mého názoru výrazně zefektivnil, protože např. místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt platí lidé, kteří do té konkrétní obce přijedou jako hosté, turisté, a kteří mají své peníze na něco vydat, by jistě uvítali možnost vědět, na co se jejich peníze použily, a že ten výběr byl opravdu k něčemu dobrý. Brali by to do jisté míry jako příspěvek společnosti v dané obci, a když by se sem někdy opět vrátili a spatřili zcela zrekonstruovanou kolonádu, divadlo, revitalizovaný park, na čemž se v podstatě tímto také podíleli, věděli by, že je to i jejich zásluhou. 65
Tímto by mohlo také dojít k efektivnímu navýšení sazby obou místních poplatků, vztahujících se k cestovnímu ruchu, nebo sloučeného poplatku, jelikož si myslím, že lidé radši vydají 40,- Kč s tím, že vědí, že tato částka bude použita ke zvelebení daného místa nebo města, jeho části, historické nebo třeba technické památky, než aby vydali 10,- Kč jen tak, bez ničeho. Aby nevěděli, co s touto částkou město bude dělat a zdali s ní něco dělat vůbec bude. Kdyby se tak stalo a sazby místních poplatků za lázeňský nebo rekreační pobyt a z ubytovací kapacity by se navýšily třeba o 100% (nebo by sazba spojeného místního poplatku byla stanovena několikanásobně vyšší), tak by to přineslo pozitiva samozřejmě i pro dané destinace nebo města, protože by disponovaly s mnohem větším objemem finančních prostředků a mohly by tak více peněžních prostředků do rozvoje cestovního ruchu v dané oblasti opravdu dávat. Proto si myslím, že by marketingové aktivity tohoto typu byly nejúčinnějšími propagacemi vůbec a byla by to podle mě jediná možná cesta, jak přispět v této oblasti k rozkvětu cestovního ruchu a zároveň zvelebovat mnohá místa v České republice jak pro domácí turisty, tak i pro ty zahraniční.
66
ZÁVĚR Tato diplomová práce pojednávala o vlivu místních poplatků z ubytovací kapacity a za lázeňský a rekreační pobyt v Karlových Varech na rozpočet města. Jejím cílem bylo kvantifikovat přínos uvedených místních poplatků na rozpočet města Karlovy Vary v pětileté časové ose. Zároveň byla provedena analýza, jak objem vybraných peněz za místní poplatky souvisí s intenzitou cestovního ruchu v dané lokalitě. Stanovená hypotéza, že příjem z místních poplatků tvořil ve sledovaném období méně než 10%, se potvrdila, jelikož se příjem z místních poplatků pohyboval v rozmezí od 3,8 do 5,3%. V teoretické části byly nejprve vymezeny rozdíly mezi daněmi a poplatky. Daně i poplatky jsou veřejným příjmem, který slouží k realizaci obecních a veřejných potřeb, avšak poplatky jsou na rozdíl od daní částkou nepravidelnou a více účelovou. Dále byl osvětlen pojem místní daně a místní poplatky, které upravuje zákon č. 565/1990 Sb. Bylo zjištěno, že se legislativní úprava místních poplatků v průběhu historie několikrát měnila, a že i skladba místních poplatků prošla několika změnami až do té finální verze, ve které máme dnes celkem osm místních poplatků. V další části práce bylo zjištěno, že mají místní poplatky několik poplatkových prvků a ty základní zde byly rozebrány. Dále se práce zabývala příjmy a výdaji obecního rozpočtu. Analytická část diplomové práce objasnila, že jsou místní poplatky z ubytovací kapacity a za lázeňský nebo rekreační pobyt v Karlových Varech upraveny obecně závaznými vyhláškami zastupitelstva obce, a že jsou oba stanoveny na své maximální výši, tedy sazba místního poplatku z ubytovací kapacity činí 6,- Kč za každé využité lůžko a den a sazba místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt činí 15,- Kč za osobu a za každý i započatý den pobytu, není – li tento dnem příchodu. Mimo zákonná osvobození od místních poplatků jsou od místního poplatku z ubytovací kapacity osvobozena i zařízení ve vlastnictví Města Karlovy Vary. Dále bylo zjištěno, že Karlovy Vary byly prvním městem na světě, kde se místní poplatky od roku 1471 vybírají, a že jejich historie sahá až do konce 15. století. Rozpočet města Karlovy Vary v pozorovaných letech 2009 – 2013 velmi kolísal, nicméně v porovnání prvního a posledního sledovaného roku došlo k jeho zvýšení, jelikož v roce 67
2009 byl značně deficitní a v roce 2013 už byl přebytkový. Co se výdajů týče, ty měly v letech 2009 - 2013 klesající tendenci a jejich struktura byla téměř stejná. Nejvíce výdajů se spotřebovávalo na průmysl, tělovýchovu a zájmovou činnost, veřejnou správu a na sociální věci. Trend celkových příjmů města Karlovy Vary nelze jednoznačně určit, jelikož v pozorovaném období ani jednoznačně nerostly, ani významně neklesaly. Když se ale porovná rok 2009 s rokem 2013, tak došlo k jejich nárůstu. Co se struktury příjmů města týče, největší příjmy do rozpočtu plynuly jednoznačně z daňových příjmů, mezi které právě patří i příjmy z místních poplatků. Druhou největší příjmovou složkou byly přijaté dotace, které se od roku 2009 do roku 2013 zvýšily, dále to byly nedaňové příjmy, jež se naopak v porovnání roku 2009 s rokem 2013 značným způsobem snížily a nejméně výnosným článkem byly příjmy kapitálové, u nichž došlo k nárůstu. Daňové příjmy měly ve sledovaném období rok od roku rostoucí tendenci. Největší složkou daňových příjmů města Karlovy Vary byla ve všech pozorovaných letech daň z přidané hodnoty (DPH), druhou nejvýznamnější složkou daňových příjmů byla daň z příjmu právnických osob a daň z příjmu fyzických osob. Další součástí daňových příjmů byla daň z nemovitých věcí, jejíž trend byl rostoucí a konečně následným článkem byly místní poplatky, jejichž tendence byla v porovnání roku 2009 s rokem 2013 vzrůstající. Vývoj vybraných finančních prostředků z místních poplatků nebyl v letech 2009 – 2013 ani významně rostoucí, ani dramaticky klesající. Když se ale srovnal počáteční rok 2009 s rokem 2013, lze říci, že došlo v Karlových Varech ke zvýšení objemu vybraných peněžních prostředků za místní poplatky. Je nutné zmínit, že od 1. 1. 2010 je platná novela zákona č. 565/1990 Sb., kdy se maximální sazba místního poplatku z ubytovací kapacity zvýšila ze 4,- Kč na 6,- Kč. Tato změna se v roce 2010 ovšem na celkových místních poplatcích nijak zvlášť neprojevila. Příjmy z místních poplatků po přepočtení na jednoho obyvatele s výjimkou jednoho roku rostly, ale jejich výše byla dozajista ovlivněna i postupným snižováním obyvatel města Karlovy Vary. Příjem z místních poplatků ve městě tvořil opravdu jen malou část celkových příjmů města, i když v porovnání roku 2009 s rokem 2013 jejich procentuální podíl nepatrně stoupl. V pozorovaných letech lze říci, že byl stabilní a držel se v rozmezí od 3,8% do 5,3%.
68
Vývoj místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt ve městě Karlovy Vary v letech 2009 – 2013 byl rok od roku stoupající, a právě na tomto místním poplatku vybralo město každoročně nejvíce finančních prostředků, v průměru to bylo 21,5 milionu Kč za rok. Taktéž příjem z tohoto místního poplatku na jednoho obyvatele byl rostoucí. Objem vybraných peněžních prostředků za místní poplatek z ubytovací kapacity se oproti místnímu poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt pohyboval v daleko nižších řádech Kč, ale stejně jako předchozí místní poplatek měl i tento vzrůstající tendenci. Částka za místní poplatek z ubytovací kapacity se pohybovala v průměru okolo 5,5 milionu Kč za rok. Také příjem z tohoto místního poplatku na jednoho obyvatele byl ve sledovaném období rostoucí. Co se procentuálního složení místních poplatků v Karlových Varech v jednotlivých letech týče, z vybraných místních poplatků souvisejících s cestovním ruchem měl největší zastoupení vždy místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, v průměru to bylo okolo 39 – 40%, další byl místní poplatek za užívání veřejného prostranství, což bylo průměrně necelých 22%. Třetí největší zastoupení měl místní poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí města, který měl průměrně okolo 12,6% a objemově nejmenší část peněz se každoročně vybralo za místní poplatek z ubytovací kapacity, což bylo průměrně 10,2% v letech 2009 – 2013. Při porovnání objemu místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt a místního poplatku z ubytovací kapacity Karlových Varů s ostatními lázeňskými městy v západních Čechách (Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, Lázně Kynžvart a Jáchymov) bylo zjištěno, že objem vybraných finančních prostředků za místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt byl v Karlových Varech téměř dvojnásobný oproti ostatním městům, druhý nejvýznamnější objem za tento místní poplatek byl vybírán v Mariánských Lázních, a to navzdory tomu, že je zde pacient v rámci komplexní lázeňské péče od plateb osvobozen (v Karlových Varech tomu tak není). Další byly Františkovy Lázně, Jáchymov a Lázně Kynžvart. Trend v těchto městech nebyl zaznamenán ani rostoucí, ani klesající. U objemu vybraných peněžních prostředků za místní poplatek z ubytovací kapacity už Karlovy Vary neměly tak dominantní pozici, jako tomu bylo u předchozího místního poplatku, nicméně trend byl ve sledovaném období u Karlových Varů opět rostoucí. Následující pořadí bylo stejné jako u místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt. 69
Při porovnání objemu místních poplatků s vývojem lázeňství v Karlových Varech v letech 2009 – 2013 bylo zjištěno, že byl rostoucí nejen vývoj obou místních poplatků, ale i vývoj počtu hostů v lázeňských ubytovacích zařízeních. Oproti tomu vývoj počtu přenocování v lázeňských ubytovacích zařízeních byl rostoucí jen do roku 2012. Co se týče vztahu vybraných finančních prostředků za místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt a místní poplatek z ubytovací kapacity s počtem přenocování v hromadných ubytovacích zařízeních a počtem příjezdů hostů do Karlových Varů, bylo zjištěno, že navzdory tomu, že objem vybraných finančních prostředků za tyto dva místní poplatky byl ve sledovaném období vzrůstající, počet přenocování v hromadných ubytovacích zařízeních stejně tak, jako počet příjezdů hostů do Karlových Varů se v pozorovaném období snižoval. Výsledkem této analýzy tedy bylo, že mezi objemem místních poplatků za lázeňský nebo rekreační pobyt a z ubytovací kapacity a počtem přenocování v hromadných ubytovacích zařízeních i počtem příjezdů hostů do Karlových Varů tedy není přímá úměrnost. Z práce je patrné, že vliv místních poplatků z ubytovací kapacity a za lázeňský nebo rekreační pobyt, nebo místních poplatků vůbec, není velký a v rozpočtu města Karlovy Vary tvoří opravdu jen malé procento. Nicméně konkrétně v místním poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt tkví velký potenciál, jelikož právě na tomto místním poplatku město v letech 2009 - 2013 každoročně vybralo suverénně nejvíce finančních prostředků ze všech místních poplatků, a proto jeho spojením s místním poplatkem z ubytovací kapacity, jak je navrženo v návrhové části práce, by mimo jiné daleko lépe reprezentovalo sílu cestovního ruchu v Karlových Varech, zpřehlednilo by to statistické údaje, urychlilo by to proces vydávání obecně závazných vyhlášek a zjednodušilo legislativu obecně. Při zpracování diplomové práce jsem se musela setkávat s nedostatkem statistických dat přímo pro Karlovy Vary, jelikož český statistický úřad disponuje především daty buďto za Karlovarský kraj, turistický region (Západočeské lázně) nebo za okres Karlovy Vary, nicméně cíl práce byl z mého pohledu naplněn a vliv místních poplatků z ubytovací kapacity a za lázeňský nebo rekreační pobyt na rozpočet Karlových Varů zde byl zanalyzován a kvantifikován. Proto přínos mé diplomové práce vidím v tom, že je to první práce o vlivu místních poplatků za lázeňský nebo rekreační pobyt a z ubytovací kapacity 70
na rozpočet města Karlovy Vary, nebo vůbec první práce o místních poplatcích jako takových v Karlových Varech.
71
LITERATURA [1] BABČÁK, V. Miestne dane a miestne poplatky – stav a perspektiva. in: RADVAN, M.; MRKÝVKA, P. (ed.). Financování územní samosprávy ve sjednocující se Evropě – Sborník 1. mezinárodního právnického symposia (CD-ROM). Brno: Masarykova univerzita, 2005, 30 s. ISBN 80-210-3677-X. [2] BELL, Michael E, David BRUNORI a Joan M YOUNGMAN. The property tax and local autonomy. Cambridge: Lincoln Institute of Land Policy, c2010, viii, 299 p. ISBN 978155-8442-061. [3] BONĚK, Václav. Lexikon - daňové pojmy. Vyd. 1. Ostrava: Sagit, 2001, 626 s. ISBN 80720-8265-5. [4] ENGLIŠ, K. Národní hospodářství (příručka). Brno : Borový, 1924, s. 610. in: Boháč, R. Pojem daň v daňových zákonech. Sborník z konference Dny práva 2011 (doposud nepublikováno). [5] ERNST a YOUNG. Ey tax guide 2015. S.l.: John Wiley, 2014. ISBN 11-188-6698-3. [6] HAMERNÍKOVÁ, Bojka a Alena MAAYTOVÁ. Veřejné finance. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 340 s. ISBN 978-80-7357-497-0. [7] HILDRETH, W a James A RICHARDSON. Handbook on taxation. New York: Marcel Dekker, c1999, xiii, 998 p. ISBN 08-247-0197-6. [8] JIRÁSKOVÁ, Zdeňka a Alena ŠNEBERKOVÁ. Místní poplatky v praxi. 3. dopl. a aktualiz. vyd. Praha: Polygon, 2004, 155 s. ISBN 80-727-3099-1. [9] JÍLEK, Milan. Fiskální decentralizace, teorie a empirie. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2008. ISBN 80-735-7355-5. [10] KADEČKA, Stanislav. Zákon o místních poplatcích a předpisy související: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2005, xxviii, 399 s. Beckovy texty zákonů s komentářem. ISBN 80-717-9918-1. [11] KRÁLIK, J, a D. JAKUBOVIČ. Slovník finančného práva. Bratislava: VEDA, 2004. ISBN 978-80-2240-814-1. [12] KŘÍŽEK, Vladimír. Obrazy z dějin lázeňství. 2. vyd., v Libri 1. Praha: Libri, 2002, 263 s. ISBN 80-727-7092-6. [13] MARKOVÁ, Hana. Finanční hospodaření územních samosprávných celků. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2008, 152 s. Scripta iuridica, 6. ISBN 978-808-7146-088. 72
[14] MARKOVÁ, Hana. Vlastní nebo sdílené daně obcím? in: KANDALEC, P.; KYNCL, L.; RADVAN, M.; SEHNÁLEK, D.; SVOBODOVÁ, K.; ŠRAMKOVÁ, D.; VALDHAUS, J.; ŽATECKÁ, E. (ed.). Days of public law: sborník příspěvků z mezinárodní konference (CD-ROM). Brno: Masarykova univerzita, 2007, 2 s. [15] Místní poplatek z ubytovací kapacity. Deník veřejné správy [online]. 2014 [cit. 201503-19]. Dostupné z:http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6636715 [16] Místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt. Deník veřejné správy [online]. 2013 [cit. 2015-03-19]. Dostupné z:http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6600079 [17] MUSGRAVE, Richard A. Veřejné finance v teorii a praxi. 1.vyd. Praha: Management Press, 1994, 581 s. ISBN 80-856-0376-4. [18] NEJDL, K. Statistiky cestovního ruchu. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. 230 s. ISBN 978-80-7357-717-9. [19] PAŘÍZKOVÁ, Ivana. Finance územní samosprávy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 220 s. ISBN 80-210-4511-6. [20]
, Ivana.
. Vyd. 1. Brno:
Masarykova univerzita, 1998
,
178 s. ISBN 80-210-1997-2. [21]
. . Praha: C. H. Beck, 2013, xvii, 220 s. ISBN 978-807-4004-544.
[22]
.
. 1. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose
Komenského, 2013, 224 pages. ISBN 80-745-2032-3. [23] PLZÁKOVÁ Lucie, Petr STUDNIČKA a Šárka TITTELBACHOVÁ. Vliv místních poplatků na rozvoj cestovního ruchu: Praha, VŠH, 2015, 103 s. [24] POMP, Richard D a Oliver OLDMAN. State. 2nd ed., rev. 1997. Hartford, Conn.: R.D. Pomp, c1997, 2 v. (xxiv, 1152 p.). ISBN 09-653-7220-0. [25] Předpis č. 250/2000 Sb. Zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Zákony pro lidi [online]. 2010 [cit. 2015-03-19]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-250 [26] Předpis č. 565/1990 Sb. Zákon České národní rady o místních poplatcích. Zákony pro lidi [online]. 2012 [cit. 2014-10-06]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1990-565 73
[27] Příjmy rozpočtu obce. Portál veřejné správy [online]. 2013 [cit. 2014-12-01]. Dostupné z:http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?page=0&idBiblio=49567&recShow= 6&nr=250~2F2000&rpp=15#parCnt [28] RADVAN, Michal, Petr MRKÝVKA, Ivana PAŘÍZKOVÁ a Dana ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 509 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 417. ISBN 978-807-2392-308. [29] RADVAN, Michal. Místní daně. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 243 s. Téma (Wolters Kluwer). ISBN 978-807-3579-326. [30] RODDEN, Jonathan, Gunnar S ESKELAND a Jennie I LITVACK. Fiscal decentralization and the challenge of hard budget constraints. Cambridge, Mass.: MIT Press, c2003, x, 476 p. ISBN 02-621-8229-7. [31] Rozpočet obce [online]. 2014 [cit. 2015-03-22]. Dostupné z: http://www.rozpocetobce.cz/ [32] SJOQUIST, David L. State and local finances under pressure. Northhampton, MA, USA: E. Elgar, c2003, xiv, 340 p. ISBN 18-437-6011-8. [33] SPÁČIL, Bedřich. Teorie finančního práva ČSSR. 1. vyd. Praha: Orbis, 1970, 115 s. [34] STUDNIČKA, Petr, Jana KALABISOVÁ, Lucie PLZÁKOVÁ a Veronika TINKOVÁ. Efekty cestovního ruchu na lokální úrovni: případová studie Lipno nad Vltavou. Vyd. 1. Editor Petr Studnička. Praha: Press21, 2013, 125 s. ISBN 978-80-905181-4-8. [35] TITTELBACHOVÁ, Šárka. Turismus a veřejná správa. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011. ISBN 978-80-247-3842-0. [36] VYBÍHAL, Václav. Veřejné finance. Hradec Králové: E.I.A. - Ekonomická a informační agentura, 1995, 218 s. ISBN 80-854-9045-5. [37] Zákony pro lidi [online]. 2015 [cit. 2015-04-25]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/
74