Vánoce netradiční optikou
SLOVO NA CESTU
Obsah Unitářských listů PROSINEC 2015 3 Slovo na cestu: Strom na louce (Petr Samojský) 4 Téma: Vánoce z pohledu jogínky (Barbora Hu) 5 Téma: Vánoce z pohledu buddhisty (Mark Shiels) 7 Téma: Vánoce z pohledu pohanky (Majka Lacinová) 8 Téma: Jak hledí židé na křesťanský vánoční příběh? (Mikuláš Vymětal) 13 Téma: Vánoce z pohledu unitáře 14 Meditace: Představ si (John Lennon) 15 Informace Unitářské listy v průběhu dvaceti let 18 Poděkování 19 Vzpomínka: Osudové setkání s Anette Percy roku 1965 (Zdenka Brabcová) 22 Dětská stránka (Mína Hosenseidlová ) 24 Události v pražské Unitarii: Zpráva z partnerské obce, Expedice Paramus aneb Úryvky z deníku Pavla Peška 32 Programy ve společenstvích NSČU: prosinec 2015
strom na louce Zasněžený strom na louce. Je na něj krásný pohled, ale kromě toho je to také mocný symbol. Před dávnými lety jsem potkal jednu svobodnou maminku, která zbrocena slzami na Štědrý den odpoledne jela tramvají, zoufalá z toho, že nestihla koupit stromeček pro své děti. Nabídl jsem jí svůj, a ona mi byla hluboce vděčná, prý jsem zachránil Vánoce pro její děti. A když jsem se s ní loučil, najednou se vyděsila – jak se ale vyrovnám s tím, že moje Vánoce budou bez stromečku? A když už prý jsem věřící (protože jinak bych prý nebyl tak soucitný a štědrý), jak se obejdu bez symbolu víry? Téma tohoto čísla UL se věnuje Vánocům z pohledu těch, kteří jdou duchovní cestou, která není ale totožná s křesťanstvím, a oprostili se i od zvykového i materialistického pojímání vánoc. Příjemné počtení Vám přeji, a hluboké uvažování, ale především krásné prožití tohoto času, ať už pro Vás představuje cokoli. – Petr Samojský
UNITÁŘSKÉ LISTY vydává měsíčně Pražská obec unitářů pro členy, příznivce a přátele v Pražské obci unitářů, Obci širšího společenství, Obci unitářů v Teplicích, Liberecké obci unitářů. Názory v příspěvcích nemusí vyjadřovat názor redakce; u autorů neuvádíme akademické tituly. Uzávěrka příspěvků je vždy do 7. dne každého měsíce. Příspěvky do Unitářských listů posílejte e-mailem na
[email protected] nebo do kanceláře POU, Karlova 8, 110 00 Praha 1. Redakce: Toto číslo UL vychází pod záštitou MSS POU. Technická redakce: Mirka Kmentová a Marie Pichrtová. Jazyková korektura: Miloš Hlávka Výtvarný doprovod a ilustrace: Jana Hrevušová a archivní zdroje. Grafický návrh, sazba a úprava snímků: Jiří Kloboučník. Registrace: MK ČR E 13407.
Unitářské listy • Prosinec 2015
3
vánoce netradiční optikou
vánoce netradiční optikou
VÁNOCE Z POHLEDU JOGÍNKY Barbora Hu Áhimsá v adventním čase Blíží se advent. Krásné sváteční období, které by mělo do našich životů vnést více klidu, radosti a času pro rozjímání. Pro křesťany je časem vyčkávání, pro děti časem těšení. Po většinu lidí je advent obdobím, ve kterém se naše mysl usilovně natahuje do budoucnosti – ke Štědrému dnu a vánočním svátkům, či k povinnostem, které se musí splnit do konce roku, nemá-li naše hlava bouchnout spolu s novoročním ohňostrojem. Lehce pocuchaný nervový systém naší společnosti nám už od půli listopadu hlásí, co bychom do Vánoc nepochybně „měli mít“, nicméně už se příliš nevěnuje tomu, čím bychom třeba „mohli být“. Dravé, drahé a veselé! Štastné Vánoce tak, jak nám bývají podsouvány, jsou „blahobytné Vánoce“. Zdálo by se to skoro v pořádku, kdyby za oním blahobytem nečíhaly americké TIRáky rozvážející do světa tisíce hektolitrů zakonzervovaných zvěstí, že: „Vá-no-ce-sou-ta-dy!“, místy psychedelická a sebe-vzněcující se dekorace asijské výroby, diskontoví Santové s vilným obličejem a nezdravou dávkou sojového lecitinu, či finanční supi v podobě výhodných půjček na opravdu krásné dárky z elektra. Místo předvánoční kontemplace tak podlehne většina lidí chtě nechtě jisté úrovni podprahového či neskrývaného stresu. Není uklizeno, není upečeno, nejsou peníze, práce není hotova atp.
Jiný významný jógový text pozdější datace – Hathajógapradípiká, sepsaný zhruba v 15. století svámím Svátmárámou, zmiňuje těchto jam celkem deset. Vraťme se však zpět. Áhimsá znamená neubližování – sobě i druhým, na úrovni fyzické i mentální. Tento princip zahrnuje nenásilí na úrovni činů, myšlenek, emocí. Celý koncept se zakládá na principu afinity – tedy „že podobné přitahuje podobné“. Ubližujete-li tak či onak druhým, škodíte tím zároveň sobě. Pácháte-li to či ono násilí sami na sobě (třeba to emocionální), nemůžete být zákonitě nápomocni druhým. Usilujete-li křečovitě o „nastolení zatracený vánoční pohody“, komunikujete ven křeč, nikoliv sváteční atmosféru. Nechci soby, chci klid v sobě Přestaňme se v adventním čase honit za iluzorní vizí podsunutého ideálu „jak by to mělo vypadat“. Nezapomínejme, že největší bariéry zabraňující nám spokojeně žít, před sebe většinou stavíme my sami. Když prohlédneme za vrstvu kýčovitého svátečního make-upu „obchodu s mimořádností“, zjistíme, že mohou být Vánoce skutečně krásné, klidné a pohádkové (i s vypojenou televizí ze zásuvky). Neznásilňujme zbytečně sami sebe.
VÁNOCE Z POHLEDU BUDDHISTY Mark Shiels, překlad Kateřina Midori
Áhimsá aneb neznásilňujme se vánoci Áhimsá doslova znamená nenásilí, princip neubližování. Patří mezi osm stavebních kamenů jógového systému – Pataňdžaliho aštanga jógy, královské jógy, zafixované v jógasútrách (4 knihách 195 aforismů o józe). Řadí se mezi eticko-morální pravidla prvního stupně Jam („sebeomezení“). Pataňdžali popsal pět základních imperativů či jam, z nichž mnohé začínají záporkou -a, což znamená „ne“. Mezi těchto pět morálních imperativů patří: nenásilí, pravdivost, nekradení, zdrženlivost a nehrabivost.
Často se mě jako unitáře a praktikujícího buddhisty ptají, jestli pro mě mají Vánoční svátky nějaký smysl. Jako mnoho buddhistů hluboce vnímám význam Vánoc a křesťanské oslavy Vánočních svátků jsou kulturně i duchovně jednou z nejdůležitějších událostí v kalendáři naší unitářské obce. Líbí se mi, že jako unitářské společenství můžeme v tomto období roku stát po boku našich křesťanských sester a bratrů a společně objevovat význam a inspiraci těchto křesťanských svátků. Existuje mnoho mylných představ týkajících se buddhismu a křesťanství. Mnoho lidí si myslí, že pro buddhisty Vánoce a Bůh smysl nemají, což je ve skutečnosti nesprávně. Když se ptali historického Buddhy – Si-
4
Unitářské listy • Prosinec 2015
Unitářské listy • Prosinec 2015
5
vánoce netradiční optikou
vánoce netradiční optikou
ddharthy Gautamy – jestli existuje Bůh, jednoduše odpověděl, že neví. Mnoho dnešních křesťanů jsou i praktikující buddhisté a mnoho buddhistů nachází v Ježíšově životě značnou inspiraci a v příběhu Vánoc obzvlášť. V životech Buddhy a Ježíše existuje mnoho historických paralel. Jejich příběhy a učení byly předávány ústní tradicí a je to pro mě hlubokým povzbuzením, že se uchovaly až do dnešního dne. Pro mnoho praktikujících buddhistů včetně mě jsou Vánoce velmi dojemné a plné duchovní pravdy. Vánoční příběh je o “Světle, které pronikne temnotou”, vypravování o děťátku, které pro mnohé znamenalo a znamená příchod dávno slibovaného mesiáše. Já věřím, že v průběhu historie světa bylo mnoho skvělých duchovních učitelů. Jakkoli si jich vážíme, mnohem důležitější jsou pro mě životy, které žili a myšlenky co s námi sdíleli. Buddhismus zná význam neoddělitelnosti světla a temnoty. Oba principy hrají rozhodující roli v utváření našeho 24 hodinového dne a oba jsou použity jako metafora symbolizující duchovní pravdu a smysl a vstupují do našich životů, kdy se ztrácíme, když se snažíme vyřešit zásadní existenciální otázky jako 1) Proč žiji v tomto okamžiku světových dějin, 2) Jaký je smysl života? 3) Existuje Bůh? Ježíšův příběh nám nabízí jeden ze způsobů jak vnímat smysl života: že univerzální Bůh je tak soucitný, že posílá výjimečné dítě, které se narodilo, aby se stalo zakladatelem jednoho z největších světových náboženství – křesťanství. Stejně jako Siddharta, Ježíš jako dospělý ukazoval mnohým lidem odlišný a etičtější způsob života. Líbí se mi představa Ježíše jako bódhisattvy – osoby, která je schopná dosáhnout nirvány (osvícení, nebe), ale odloží to, aby mohla projevit svůj soucit se všemi trpícími bytosmi. Věřím, že na světě je mnoho bódhisattvů, a že v průběhu historie lidstva vždy byli. Tyto lidské bytosti mají výjimečnou moudrost a spojení s existenciálními pravdami a oplývají tak hlubokou láskou k ostatním lidským bytostem, že si raději zvolí znovuzrození než smrt. Bódhisattvou je ten, kdo se v koloběhu znovuzrození vrací do lidské podoby, dokud svět nebude osvobozen od utrpení a nevšímavosti. Líbí se mi myšlenka, že se Ježíš i Buddha rodili do světa znovu a znovu. Je úžasné oslavovat zrození Ježíše a vidět, jak toto vtělení Ježíšova života bylo naplněno moudrostí a odhalováním pravdy, která přežila více než 2000 let. Křesťané stejně jako buddhisté mohou být vyprávěním o Ježíšově významném zrození silně povzbuzeni. Všichni se můžeme vztáhnout k radosti ze zrození děťátka a spolu s Sofií Lyon Fahs vskutku říci: „Každá noc, ve které se narodí dítě, je posvátná!“
Vánoce – je to zvláštní, jak jsou v naší kultuře zakořeněné, navzdory rozmanitosti jejich podstaty. Všichni je slavíme, i když se lišíme v jejich vnímání. A to je vlastně dobře, řekla bych. Já jsem jako dítě byla vychována úplně klasicky, co se týče Vánoc. Každý rok ozdobený stromeček, měsíc před tím horečka „ježíškování“ (nakupování dárků), a konečně vytoužený Štědrý den. Celý den jsem se nemohla dočkat večera. A jak to vidím dnes, celé dětství pro mne Vánoce byly v první řadě o dárcích, v druhé řadě opět o dárcích, ve třetí řadě o kráse ozdobeného stromečku, vonícím františkovi a „rodinné pohodě“, kterou dávám do uvozovek schválně, protože to vyžadovalo tolik křečovitého úsilí, že to vlastně bylo směšné. V dospělosti jsem se během let od takového prožívání postupně osvobozovala. A tady záměrně říkám osvobozovala, protože jsem si bolestně uvědomovala, jak jsem to pojetí Vánoc měla v sobě zafixované – byla to odvykačka podobná, jako prožívají lidé závislí na drogách, cigaretách nebo náboženstkých dogmatech. Byl to vlastně právě tento proces vnitřního osvobozování od vánočních klišé, který mne dovedl na cestu pohanství. Když jsem se snažila objevit kořeny Vánoc, z čeho jednotlivé myšlenky a rituály pocházejí, došla jsem k našim předkřesťanským předkům. Začetla jsem se do knih, ale hlavně
6
Unitářské listy • Prosinec 2015
Unitářské listy • Prosinec 2015
Vánoční příběh pro mě znamená pozvání ke vzpomínání na radostnou událost našich vlastních zrození a zázraku samotného Života. Každý život je jedinečný a zrození Ježíška mi připomíná, že nejvyšší Jsoucno, které někteří znás nazýváme Bohem, někteří Nejvyšší Moudrost či Zdroj všehomíra nás provází už během zrození a v průběhu našich životů až k okamžiku naší smrti. Buddhistický způsob meditace a umění života mi připomínají, že nejlépe žijeme a nejlépe existenciální pravdy objevujeme, když jsou nám východiskem naše duchovní cvičení. Otevřené srdce, čistá mysl, žítí s hlubokým uvědoměním umožňujícím nám ocenit a porozumět životu tohoto velkého bódhisattvy.
VÁNOCE Z POHLEDU POHANKY Majka Lacinová
7
vánoce netradiční optikou
vánoce netradiční optikou
jsem se setkala s lidmi, kteří se o pohanství zajímají. A když jsem se pak zúčastnila poprvé oslav Slunovratu, pochopila jsem – nebo spíš prožila – vnitřní souvislosti. Když dnes chodím po městě v předvánočním čase a vidím, jak lidé blázní s nákupy, jak vyprávějí o zběsilých přípravách, vaření a pečení, jak si stěžují, že na nic nemají čas, usmívám se. A jdu procházkou lesem, v klidu, v očekávání Slunovratu. A pak se v kýžený den s přáteli sejdeme, uděláme si náš rituálek loučení se sluncem, posedíme, popijeme medovinu – a mně to všechno dává smysl. Nepočítám se mezi „pravověrné pohany“, nemám potřebu se tak vymezovat, svým způsobem se cítím doma i mezi unitáři, protože tam vnímám otevřenost a nedogmatičnost. Ale z pohledu těch, kdo Vánoce slaví „klasickým způsobem“, tedy křesťansky nebo kvazikřesťansky, určitě pohanka jsem. A tak se i chápu. Raději uctívám Dažboga, neviditelného boha Slunce, než dítě, které se mělo narodit proto, aby mohlo umřít v mukách oběti za moje chování. Dělení času roku pohanským způsobem, který má základ v přírodních cyklech slunce, dává srozumitelný řád. Ale ať si každý prožívá svůj život podle svých hodnot a priorit. Já jsem za sebe jen ráda, že jsem se našla tam, kde jsem teď.
Vánoční příběh v Novém zákoně se v průběhu dějin vyvinul do velmi významného svátku křesťanské církve. Vánoce jsou ryze křesťanským svátkem, avšak i pro jejich pochopení může být přínosné sledovat jejich vztah k židovské literatuře. Podněty, které lze studiem této literatury získat, rozdělíme v této studii do dvou skupin: Jednak jsou to zmínky v židovské – biblické i rabínské – literatuře o jednotlivých prvcích vánočního příběhu, popsaného v Novém zákoně, a za druhé jsou to, obvykle pozdní, zmínky v židovské literatuře, polemicky se vyrovnávající s Vánocemi.
U jeslí betlému je nápadná je absence Židů. Ježíš i všechny ostatní postavy v různých uměleckých ztvárněních betlémů obvykle nesou zásadní podobu té kultury, v níž jesle vznikají. Tak existují betlémy a jesle skautské, železničářské, asijské, africké i nesčíslné další. „Odžidovštělý“ Ježíš se ovšem stává mytickou postavou, podobnou antickým bohům, kteří nikdy nežili. K podstatě vánočního evangelia patří naopak konkrétnost a židovství jeho hlavních hrdinů. Vždyť Matoušovo i Lukášovo evangelium uvedením Ježíšových rodokmenů zdůrazňují to, co Martin Luther popsal ve svém spisu „Ježíš Kristus se narodil jako Žid“, totiž, že Ježíš je nepochopitelný bez židovské tradice spásy, do níž patří. Proto obě evangelia tolik zdůrazňují návaznost Ježíšova příběhu na příběh Mojžíšův a Davidův, a chápou vánoční příběh jako naplnění zaslíbení, vyskytujících se v Hebrejské Bibli. Právě zmiňované Ježíšovo židovství se ovšem paradoxně stalo také důvodem křesťanské nenávisti k Židům, jež se v dějinách často různým způsobem projevovala a křesťanství se s ní dodnes zcela nevyrovnalo. Z pohledu mnoha křesťanů totiž Ježíšovo mesiášství znamená také to, že Židé ho musí uznat. K tomu ovšem nedošlo. Někteří křesťané pak nutili Židy k přijetí Ježíše různě rafinovaným či tvrdým nátlakem. Židé pak byli násilně přiháněni k Ježíšovým jeslím – a to i doslova - vždyť první jesličky s postavami v životní velikosti u nás vystavili jezuité v Klementinu r. 1562 a stejný řád o sto let později podnikal v Praze agresivní židovskou misii, přičemž nutil Židy navštěvovat křesťanské bohoslužby. Židovský pohled na křesťanské Vánoce je tedy ovlivněn chováním křesťanů. Pokud sledujeme reakce na Vánoce ve velmi obsáhlé rabínské a pozdější židovské literatuře, najdeme jich překvapivě málo. Mají však většinou polemickou podobu – tedy jak pochopit křesťanské Vánoce s tím, že se na nás nevztahují. Často mají kvůli křesťanské cenzuře podobu značně zastřenou, takže není zcela jasné, zda se jedná o reakci protikřesťanskou, protipohanskou, nebo prostě o anekdotu. Uvedeme si zde několik příkladů z této protikřesťanské polemiky: Babylónský Talmud, avoda zara (Modloslužba) 8a: Když Adam poprvé spatřil, že ubývá dne, řekl: „běda mi, neboť jsem zhřešil, a svět se stmívá kvůli mně a vrací se k pustotě a prázdnotě (tohu wavohu)“ ...Ale když spatřil, že se den prodlužuje, uvědomil si, že (poměrná) délka noci a dne je součástí neměnitelného řádu světa. Šel a ustanovil osmidenní slavnost. Následující rok se konaly v tutéž dobu dva svátky – jedni uctívali Boha a druzí modly...“
8
Unitářské listy • Prosinec 2015
JAK HLEDÍ ŽIDÉ NA KŘESŤANSKÝ VÁNOČNÍ PŘÍBĚH? Mikuláš Vymětal
Unitářské listy • Prosinec 2015
9
vánoce netradiční optikou Tento výrok je méně známým zdůvodněním Chanuky - zapalováním světel se slaví slunovrat, návrat světla. Židovská interpretace přitom oslavuje dobrotu stvoření, kterou hřích nedokáže zničit, kdežto pohané přitom uctívají modly. Talmud si všímá časové shody Chanuky s „pohanským svátkem“. Není ovšem zcela zřejmé, zda se jedná o křesťanské Vánoce, nebo např. o římské saturnálie (hebr. hyylnrjs), které se slavily týden od 17. 12. a jsou zmíněny v seznamu pohanských svátků v mišnaickém traktátu Avoda zara 1,3, pojednávajícím o modloslužbě. Babylónský Talmud, Berachot 8b praví: „Rabi Jehošuo bar Chananjo, řekni nám nějakou pohádku! Řekl: Byla jednou jedna mula, která porodila syna ... Tázali se ho: Může mula rodit? Řekl: Právě to je ta pohádka. (Zeptali se:) Když zhloupne sůl, čím bude solit? Odpověděl: Potomkem muly. (Řekli mu:) může snad neplodná mula mít potomky? Odpověděl: Může sůl zhloupnout?“ Rabi Jehošua zřejmě vychází z textů Nového zákona: Příběhu o panenském početí a porodu Mariinu (Mt 1,18-21, Lk 1,27-35) a z Ježíšova výroku o zmařené soli Mt 5,13 „Vy jste sůl země. Jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena?“ Oba tyto výroky jsou vnímány jako pohádkové – sůl přece nemůže přestat být slaná („ztratit chuť ~ zhloupnout“), stejně jako tvor, který je ze své podstaty ve stavu, v němž je, neplodný (panna, neplodný kříženec osla a koně – mula) nemůže porodit syna. Jedná se tedy o polemiku s dvěma myšlenkami – panenským početím Marie a Ježíšovým výrokem o soli.
vánoce netradiční optikou
Různé podobné ojedinělé výroky z rabínské literatury – především tradice o Josefu ben Panterovi, údajném Ježíšově nemanželském otci – sloužily za základ „Toledot Ješu“ (Ježíšova životopisu), což je satira či parodie na evangelium – „jak mohou Židé chápat křesťanské texty“. Tento text, vzniklý v potalmudické době, se dlouhou dobu šířil pouze lidově a v židovském společenství okrajově, často pouze ústně. V případě, že došlo k jeho vydání, se obvykle jednalo o text podloudně získaný křesťany a vydaný v rámci varování před Židy. Toledot Ješu se nikdy nestaly oficiální židovskou literaturou a tomu odpovídá i jejich nízká literární úroveň. Protože údajně bývalo zvykem číst je právě na Vánoce, přiblížíme si rámcově obsah prvního vydání z r. 1681 (Johann Christoph Wagenseil): Ješu, nemanželský syn Mirjam a vojenského vysloužilce Josefa ben Pantery, je nejchytřejším učencem své generace a podloudným tajemstvím se naučí znát tajemství Božího jména. S jeho
pomocí činí zázraky – například uzdravuje malomocného a křísí mrtvého, takže si o něm začnou někteří myslet, že je Božím synem. Protože kvůli svému těmto názorům i svému nemanželskému původu je ve sporu se sanhedrinem, vyšlou proti němu Jehudu, který se také naučí znát tajemství Božího jména, a ve vzdušném souboji Ješuu porazí. Později je Ježíš při svém vstupu do Jeruzaléma na Pesach zatčen, a v předvečer šabatu a Pesachu je ukamenován a mrtvý pověšen na strom. Po pohřbu ukradne Jehuda Ješuovo tělo z hrobu a ukryje ho na svém pozemku. Ješuova příznivkyně, královna Helena, nalezne druhý den jeho hrob prázdný. Uvěří tomu, že Ješu jako Boží syn vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa. Tato víra se velmi rozšíří a škodí Izraeli ještě více, než předchozí Ješuovo působení, protože křesťané pobíjí Židy, jejichž situace je tak nejhorší od doby zlatého telete. V této době vystoupí Šimon Kejfa před staršími a navrhne jim, že pro záchranu Izraele na sebe vezme hřích, že se také on se naučí používat tajemství Božího jména, aby dosáhl oddělení křesťanů od Židů. Šimon s pomocí zázraků přesvědčí křesťany, že je pravým Ješuovým nástupcem a naučí je celou teologii: Ješuovo utrpení vykupuje z pekla, a křesťané právě pro něj již nemají Židům činit nic zlého. Nemají slavit židovské svátky, ale mají slavit své vlastní svátky – namísto Pesachu den Ješuovy smrti, namísto svátku týdnů (šavuot) den jeho nanebevstoupení, namísto svátku stánku jeho narozeniny a osm dnů po jeho narození den Ježíšovy obřízky. Po Šimonově smrti je na místě jeho hrobu v městě Řím postavena ošklivá budova, která se jmenuje „Petr“ (bazilika sv. Petra v Římě). Poté vystoupí veřejně ještě muž jménem Elia, který křesťany přemluví, aby ti, kdo se dosud obřezávali, se obřezávali dále, ale ostatní se jen ponořili do vody a namísto šabatu aby slavili neděli, v níž došlo ke stvoření nebes a země. Tento text se zdá v lecčem akceptovatelný i pro křesťany – mají slavit své vlastní svátky, a nevytvářet tedy nějaké hybridní náboženství na půli cesty mezi křesťanstvím a židovstvím. Ježíš je líčen jako postava tragického osudu, daného jeho nemanželským původem (zatímco v evangeliích můžeme jisté napětí v této věci vysoudit např. z Ježíšova vztahu k rodině, zvláště matce), který činí zázraky – byť nesprávné, tak přeci v Božím jménu, a je nejchytřejší učenec své generace. Velmi pozitivně je hodnocen Šimon Kejfa. Mirjamin snoubenec Jochanan má v příběhu podobně stínový osud jako Josef v evangeliích – záhy se z něj vytrácí. Mirjam je zbožná židovská dívka, která se dle svých možností brání ben Panterovi. Josef ben Pantera, svůdce Mirjamin, tak zůstává jedinou čistě negativní postavou
10
Unitářské listy • Prosinec 2015
Unitářské listy • Prosinec 2015
11
vánoce netradiční optikou příběhu: Roku 672 ve čtvrtém tisíciletí přišla veliká úzkost na „nenávistníky Izraele“, protože vystoupil někdo, děvkař, zlý muž a belial z pokolení Juda, jehož jméno bylo Josef ben Pantera. Byl vysoký, válečný hrdina a krásného vzhledu. Většinu času se věnoval cizoložství, krádežím a násilí. Nabízí nám vánoční příběh možnost kompromisního řešení mezi židovským a křesťanským pohledem? Pokusil jsem se v tomto článku nastínit dějinné židovské pochopení vánočního příběhu (v současnosti, také díky židovsko-křesťanskému dialogu, vnímají Židé křesťanské učení i Ježíše často poněkud pozitivněji). Je však možné najít mezi křesťany a Židy nějakou shodu v chápání vánočního příběhu? Domnívám se, že spojujícím textem může být chvála nebeských zástupů. Hospodinovy zástupy – cevaot – (Gn 2,1, Iz 6,3) totiž nejsou ani křesťané, ani Židé, ale další, nám blíže neznámí Hospodinovi služebníci. Jejich poselství však obsahuje to, co v křesťanství i judaismu patří k základním fundamentům života víry: (Lk 2,14) „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobrá vůle.“ Boží sláva je posledním cílem stvoření Pirkej avot 6,11: „Svatý, budiž požehnán, nestvořil nic jiného, než to, co má sloužit k jeho slávě, jak se píše (Iz 43,7): každého, kdo se nazývá mým jménem, jsem stvořil ke své slávě, vytvořil jsem ho a učinil.“ Slovy o pokoji – míru – končí modlitba Osmnácti proseb – Amida: „Dej mír, dobrodiní a požehnání, milost, lásku a soucit nám celému svému lidu Izraeli! Požehnej nám, náš Otče, světlem své tváře, vždyť jsi nám ve světle své tváře Hospodine, Bože náš, dal Tóru života a lásku k milosrdenství, spravedlnost, požehnání, soucit, život a mír! A ve tvých očích je dobré žehnat tvému lidu Izraeli svým mírem v každou dobu a v každou hodinu. Kéž jsme my a všechen tvůj lid, dům Izraele, vzpomenuti a zapsáni do knihy života, požehnání, míru a dobrého živobytí k dobrému životu a k míru! Buď požehnán ty, Hospodin, který tvoříš tento mír! Dobrá vůle (řecky eudokia eudokia, hebrejsky racon !wcr) je označením Božího zalíbení v Izraeli a jeho bohoslužbě (17. prosba Amidy): „Měj Hospodine, Bože náš, zalíbení ve svém lidu Izraeli a jeho modlitbách.“ Andělský chvalozpěv lze tedy interpretovat také tak, že zalíbení, které má Hospodin k Izraeli, se přes Izraelce Ježíše rozšiřuje i na další národy. Potom by přijít k jeslím znamenalo také přiblížit se k požehnání Boha Izraele.
vánoce netradiční optikou
VÁNOCE Z POHLEDU UNITÁŘE Unitáři mají svobodu dívat se na věci víry vlastním způsobem, protože se shodují v tom, že ke společnému cíli vede mnoho různých cest. Výborně tuto skutečnost vystihl již v roce 1929 Norbert Fabián Čapek, který čtenářům tehdejšího unitářského časopisu Cesty a cíle napsal krásné poselství, které je svým způsobem aktuální i dnes, po mnoha desetiletích, kdy se toho v našem světě, v naší zemi i v našem unitářském společenství tolik změnilo. Zamysleme se nad Čapkovými slovy: Až toto číslo přijde do rukou čtenářů, budou Vánoce. Jedni je budou slavit, protože je to krásný zvyk, plný poesie a radosti a lásky k dětem. Přidá se tedy k houfu a bude se snažit také někomu trochu radosti způsobit. A dobře učiní. Jiní k tomuto zvyku přidají víru, že se v tu dobu z lidské matky bez lidského otce narodil bůh – člověk jako nemluvně. Jestli oni při tom položí důraz na nějaké přítomné dobro, které chtějí vykonat, také bude dobře a jejich víra jim neublíží. A opět jiní budou vzpomínat, jak se slavívaly Vánoce u národů, dokud o křesťanství nevěděly, totiž jako Slunovrat, a jak na tyto pohanské slavnosti navázalo křesťanství svoji vánoční legendu, ozdobenou idylou pastýřů a mudrců od východu. Jestli při tom něco dobrého vykonají a někomu radost způsobí, také dobře učiní. Všichni budou souzeni podle slov Ježíšových, totiž podle toho, co komu dobrého učinili, a ne podle toho, co při tom věřili. Je tomu tak. Ať slavíte Vánoce, Slunovrat, nebo ať touto dobou procházíte bez oslav čehokoliv, přejeme vám jen to nejlepší. Čas prosince, ostatně jako kterýkoliv jiný čas, je výtečnou příležitostí k vykonání něčeho dobrého a způsobení radosti někomu druhému. Nechť v nás kypí uvědomění, že to nejlepší, co můžeme jedni druhým přát, je založeno právě na vykonávání toho dobrého a působení radosti jedni druhým. – red.
Poznámka: Tento text je částí delšího článku autora s názvem Vánoce v židovské literatuře, který pro jeho rozsah nemohl být zde uveden v celém rozsahu.
12
Unitářské listy • Prosinec 2015
Unitářské listy • Prosinec 2015
13
meditace
informace
PŘEDSTAV SI John Lennon Představ si, že neexistuje nebe. Je to snadné, když to zkusíš. Žádné peklo pod námi, nad námi pouze obloha. Představ si všechny ty lidi žijící pro dnešní den... Nebe je v nás, a někdy bohužel i peklo. Je ale možné žít v přítomnosti. Představ si, že neexistují státy, není těžké si to představit: nemít pro co zabíjet či umírat, a také žádné náboženství. Představ si všechny ty lidi žijící v míru... Náboženství – to je pouze vnější for-ma, která často plodí svár a nená-vist k těm, kdo uctívají jiné formy. Možná si říkáš, že jsem snílek, ale já nejsem jediný! Doufám, že se k nám jednoho dne připojíš, a svět bude v jednotě. Není snad člověka, který by nechtěl žít v míru. Ale málokdo to opravdu umí. Představ si, že není žádný majetek. Zajímalo by mě, zda to dokážeš. Není potřeba být nenasytný či hladovět. Bratrství lidstva: Představ si všechny ty lidi, jak sdílejí celý svět... Představa je to krásná a lákavá. Je však nutné pro to něco dělat. Možná si říkáš, že jsem snílek, ale já nejsem jediný! Doufám, že se k nám jednoho dne připojíš a svět bude žít v jednotě. Uděláme pro to co jen bude v našich silách.
14
Unitářské listy • Prosinec 2015
UNITÁŘSKÉ LISTY V PRŮBĚHU DVACETI LET Milí a vážení čtenáři Unitářských listů, v posledních letech jste byli svědky rozvoje našeho časopisu jak po stránce obsahové, tak i jeho zpracování. Snažili jsme se, aby sloužil co nejvíce lidem z unitářského prostředí a aspoň trochu pokrýval absenci časopisu celounitářského. Toto číslo s barevnou obálkou je číslem posledním, tedy v podobě, na kterou jste byli zvyklí. Nadešel totiž čas změny, a to změny velmi vítané! Po dlouhých letech už konečně budeme mít časopis, který bude sloužit všem našim obcím i zastoupí unitářský hlas na veřejnosti! Časopis Tvůrčí život bude od ledna vycházet jako dvojměsíčník a bude přinášet přílohou i aktuality do jednotlivých obcí. Unitářské listy tedy budete nadále dostávat v jeho příloze, ten druhý měsíc je dostanete přímo. Unitářské listy prošly od doby svého založení zajímavým vývojem, a když teď vykračujeme do nové etapy, neškodí se zamyslet nad jejich osudem a připomenout si jejich milníky. Vydávání Unitářských listů bylo zahájeno v roce 1994, vydavatelem byl MSS POU (dále jen MSS). Účel byl poskytovat informace členům POU v době exilu na Vinohradech. UL se postupem let rozšiřovaly o články přispívajících členů, hlavní osobou, která je zajišťovala po všech stranách po mnoho let byla Iva Fišerová. Po návratu z vinohradského exilu v roce 2000 po dobu přechodu UL obsahovaly i informace ústředí, tam také byly technicky zpracovávány. Od roku 2003 se stal odpovědným redaktorem Jiří Gabriel, který je sestavoval v rámci svého úvazku v ústředí NSČU. UL vycházely souběžně s časopisy plzeňské a brněnské obce. V roce 2007 se stala odpovědnou redaktorkou Inka Talpová, UL dostaly novou grafickou podobu, v průběhu roku MSS schválil návrh Petra Samojského na rozšíření rozsahu působnosti UL jako výpomoc skupinám v Liberci, Praha Jižní Město a Obci širšího společenství s tím, že členové těchto skupin budou aktivními členy redakční rady, jednotlivé rubriky budou rozděleny mezi ně a časopis bude mít barevnou obálku. To bylo v rámci naděje, že jednou vznikne celounitářský časopis – a UL by mohly, než taková doba přijde, tuto roli aspoň částečně suplovat. Tak tomu bylo od roku 2008, a proto UL nesly nový podtitulek – měsíčník společenství unitářů. V následujících letech byli odpovědnými re-
Unitářské listy • Prosinec 2015
15
informace
informace
daktory střídavě Petr Samojský a Josef Musil. Od roku 2009 přešel styl UL do tematické podoby, kdy každé číslo bylo zaměřeno na určité téma, rozsah se ustálil na 28-36 stranách A5, barevnou obálku zajišťovala společnost Archaia výměnou za víkendový pronájem zdarma jednou ročně na vědeckou konferenci. V roce 2012 vznikl časopis Tvůrčí život (dále jen TŽ), který byl od počátku plánován jako společné dílo, na kterém participují všechny obce, a jehož kvalita je na úrovni profesionálního zpracování. V roce 2013 MSS schválil možnost fúze s Tvůrčím životem (jinými slovy odstoupení od suplované role časopisu sdíleného více obcemi a skupinami), pokud by TŽ mohl vycházet dostatečně často. To ale nebylo možné, protože frekvence vydávání TŽ byla plánována nadále jen na dvě čísla ročně, a to by roli celounitářského časopisu nemohlo pokrýt. Proto nebyl tento záměr uskutečněn. Na podzim 2015 ÚSS schválil zvýšení frekvence TŽ 6x ročně. To je možné m.j. díky tomu, že se do přípravy čísel zapojí i duchovní NSČU, z nichž každý bude garantem jednoho čísla. TŽ bude dodáván všem členům NSČU zdarma, a bude mít jak profesionální úroveň tisku, plnit roli propagace přesahem do veřejnosti, tak i podávat informace a vzdělávat naši členskou základnu. Ústředí NSČU současně může měsíčně vydávat bulletin, který bude obsahovat seznam programů ve všech obcích NSČU. Pro šíření aktuálních interních informací, jakož i sdílení názorů a inspirace mezi členy poslouží mimo jiné nově vytvořený intranet (součást webových stránek NSČU). MSS toto posoudil a konstatoval, že v tom případě UL už nadále nemusí suplovat roli celounitářského časopisu a mohou se vrátit do podoby, kterou měly před rokem 2007. A to rovněž i z perspektivy změn ve financování obcí při přechodu na tzv. šestipilířové financování, které by už neumožnilo vydávat UL za současné finanční prostředky, které jsou vzhledem ke skutečnému dosahu UL neúměrným luxusem. V současném režimu roční náklady činí 115 920 Kč, zatímco v upravené podobě to bude 12 000 Kč. Změna je nutná i z dalšího ryze praktického důvodu, že totiž shodou okolností definitivně dosloužil letitý kopírovací stroj a jeho oprava je technicky nemožná, a kopírování jiným způsobem by náklady dále zvýšilo. Ovšem důvody nejsou jen ekonomické. Bohužel musíme konstatovat, že při snaze UL suplovat roli celounitářského časopisu této služby nebylo 16
Unitářské listy • Prosinec 2015
nijak významně využíváno, jejich dosah do obcí mimo POU byl minimální – to je zřejmé ze seznamu jejich odběratelů: POU členové 65 POU příznivci 20 OŠS 33 Liberec 9
Teplice 9 Plzeň 3 Brno 2 knihovny 29
Tvůrčí život bude mít dosah mnohem širší, protože bude distribuován všem členům NSČU, čímž bude skutečně plnit úlohu vzdělávací, informační i reprezentační. Sečteno a podtrženo, Unitářské listy nezanikají, vrací se jen ke své původní podobě a původnímu poslání. Časopis ponese nadále své jméno Unitářské listy, redakci a korektury budou zajišťovat dobrovolníci zdarma. Bude vycházet stále 1x měsíčně; v měsíci, kdy bude distribuován TŽ budou UL pro naše členy v příloze, v dalších měsících budou rozeslány samostatně. Budou opět jako dříve určeny členům POU, zajišťovat informace, sdílení a inspiraci na úrovni obce a tím doplňovat intranet. Sníží se jen jejich rozsah a náklad, obálka bude černobílá, digitální tisk bude na kopírce. I nadále však ti z jiných obcí, kteří o ně budou mít zájem, si jej formou předplatného budou moci objednat, stále bude dostupný zdarma na webu POU. -red-
Unitářské listy • Prosinec 2015
17
poděkování
vzpomínka
V
předchozím článku jste se dočetli o dramatickém vývoji, kterým prošly Unitářské listy za jejich 21 let existence. Kdybychom měli vytvořit seznam všech lidí, kteří se na nich tak či onak podíleli, bylo by to opravdu dlouhé čtení! Ať už různí odborníci, kteří pomáhali s hledáním vhodného stylu a podoby, novináři, kpravdu dlouhé čtení! Ať už různí odborníci, kteří pomáhali s hledáním vhodného stylu a podoby, novináři, kteří dávali cenné rady jak časopis šířit či profesionalizovat, ti, kdo zajišťovali jeho přípravu, výrobu a distribuci, tak i samozřejmě ti, kdo do něj přispívali. Nicméně můžeme snad rozlišit ty, kteří časopisu svým působení, vtiskli v různých etapách osobitou tvář, a zde můžeme jmenovat zejména Ivu Fišerovou, Miloše Kocmana, Petra Samojského a Josef Musila. Po stránce technické velký dík patří Jiřímu Kloboučníkovi za jeho grafické návrhy, zejména v době hledání vhodné podoby barevné obálky, a Miloše Hlávku za jeho mnohaleté korektury. Maruška Pichrtová byla (a je) duší technického zpracování, stejně jako ti, kteří se trpělivě měsíc co měsíc scházejí ke kompletaci sloupců vytištěných stránek – a to už jsme opět u toho dlouhého seznamu jmen, které pro jejich rozsah jmenovat nemůžeme.
Vám všem, jmenovaným i nejmenovaným, tedy patří hluboký vděk a srdečné poděkování – a přijměte prosím jako symbolický dárek tuto květinu: – red.
18
Unitářské listy • Prosinec 2015
OSUDOVÉ SETKÁNÍ S ANETTE PERCY ROKU 1965 V listopadu 1964 jsem poprvé vstoupila mezi unitáře v 1. patře v Karlova 8. Uvítaly mě udivené oči staroušků, jako jsem teď já. Přivedla mě maminka, která tam chodila na přednášky a říkala mi: „Macíčku, mohla bys jet do Haagu za 140,-Kč. Bude o tom zajímavá přednáška!“ A byla. Účastníci kongresu IARF v Haagu (Kafka jako ústřední duchovní a Antropius jakopředseda POU) vyprávěli a promítali. Hodně jsem litovala, že tam není žádná mládež. Antropius řekl, tak si to zařiď. Ani nevím jak, ale stalo se a sešlo se několik unitářských vnoučat a mezi nimi i Mikuláš Nevan, který se tady věnoval esperantu, což ho zavedlo až do zahraničí. A skupinka se začala narůstat. V té době byl členem Pražské obce Boris Merhaut, který jen tak mezi řečí zmínil konferenci IRF (mezinárodní náboženská organizace mládeže), které se zúčastnil ve Skotsku a i jeho sekretářka. A tak jsme Annette do Prahy pozvali. Za sychravého prosincového večera jsme s Václavem a Borisem čekali na poloprázdném a potemnělém smíchovském nádraží. Vlak přijel a vystoupila Annette. Měla krásný kabát cyklamenové barvy a já ji vítala s kytičkou bramboříků stejné barvy. Nic nebylo snadné, ale od té chvíle jsme pilně pracovali, na tom, abychom se mohli připojit k setkávání v zahraničí na jejich každoročních konferencích. Ale my jsme byli hostiteli. S Annette přijeli další Angličané, Holanďané, Švýcaři a tehdejší NSR. Ubytovali jsme je v rodinách i v unitářské ubytovně. Nikdo nás doma finančně nepodporoval. Ze zahraničí jsme dostali pozvání s tím, že jsme si mohli vyměnit u nás v bance na celý pobyt 5 dolarů. Z vlastních peněz jsme koupili suvenýry (gramodesky, broušené sklo, knihy o Praze), které v zahraničí prodávali v bazarech uspořádaných pro tyto příležitosti a výnos sloužil jako částečná záplata na výdaje s námi. Politická situace pak u nás přitvrdila, a protože jsme nechtěli povolit, tak se nás Kafka zbavil na zákrok církevního odboru Ministerstva kultury. Unitářská mládež se již nesměla scházet, někteří po roce 1968 emigrovali
Unitářské listy • Prosinec 2015
19
vzpomínka do zahraničí, ale s Annette jsme kontakt neztratili. Ta si naší zemi tak oblíbila, že se za Čecha i provdala. Sašenka přijal její příjmení. Bohužel již dávno není mezi námi. Annette byla ve své unitářské obci vždy velice činorodá a svou lásku k českému kraji vyjadřuje tím, že je předsedkyní Společnosti Antonína Dvořáka v Londýně. Letos poprvé nebyla na naší Květinové slavnosti, ale věříme, že se její zdravotní stav zase zlepší a budeme se s ní potkávat, kdykoli přijede mezi nás. – Zdenka Brabcová
Účastníci Expedice Paramus po shromáždění u našich nových přátel v Central Unitarian Church. Zleva: Petr Samojský, Katka Flídrová, Pavla Stine, Pavel Pešek. 20
Unitářské listy • Prosinec 2015
dětská stránka
dětská stránka
Milé děti, tak už zase po roce se nám blíží Vánoce. I když už dávno nejsem dítě, tak společně s vámi všemi tajně doufám, že letos budou bílé. Sníh uklízím sice nerada, ale Vánoce jsou okamžikem, kdy bílá nadílka tak nějak pomůže světu i všem kolem. Vánoce jsou okamžikem, kdy má mnoho věcí šanci, aby se uskutečnilo, přestože to dosud nešlo. Je to svátek zrození, příchodu něčeho nového, proměněného lidství. To jsou pro vás ale jistě zbytečně složitá slova. Vždyť vy se nejspíše těšíte, že se doma sejdete, přijde Ježíšek a nadělí vám dárečky pod stromeček. Alespoň takhle vypadá obvyklá oslava Vánoc tady v Čechách. Z televize asi víte, že v Americe naděluje dárky Santa, ale jak je to jinde, to možná ani nevíte, ať už je to však skřítek nebo Mikuláš, to důležité je v onom okamžiku tajemství, které jeho příchod provází. Jeho příchod je téměř vždy zahalen tajemstvím, přichází velmi nenápadně, ale najednou tu je a něco vloží do našich duší. O Vánocích nastane okamžik, kdy se něco malého v každém z nás promění. Jsme obdarováni láskou lidí, kteří jsou okolo nás a stejně tak i my jim dáváme svou lásku. To nás všechny povznáší, a je to ten zdaleka největší dar, který si můžeme přát. Ale vy si přeci přejete pod stromečkem najít panenku nebo auto, motorku či jinou hračku... Přeji vám, aby se vaše přání vyplnilo a připojím příběh o holčičce, která dostala nejkrásnější dárek ještě před Vánoci. Žila, byla jedna holčička jménem Anetka, která bydlela ve městě. Měla kamarádku Darinku a s tou si ukazovaly, co umí jejich panenky. Jedna před druhou se trochu předváděly, protože každá chtěla, aby toho právě ta její panenka uměla a měla víc. Jednou se takhle trumfovaly, když byla Anetka u Darinky na návštěvě a ta jí zrovna ukazovala, že korálky její panenky jsou daleko lepší, protože ve tmě svítí. Bylo odpoledne, den před Vánoci, ale venku už byla tma, a když Darinka zhasla, aby ukázala, že korálky její panenky opravdu svítí, přišlo to Anet-
22
Unitářské listy • Prosinec 2015
ce v tu chvíli tak líto, že nemá, čím by Darinku trumfla, že se v okamžení rozplakala a vyběhla ven. Byla jen tak ve svetříku, bez kabátku a v bačkůrkách, ale jak byla rozpálená zlobou, zimu zpočátku ani nevnímala. Utíkala ulicí pořád pryč. Po chvíli se ale zastavila, protože už byla unavená a zadýchaná. Rozhlédla se kolem sebe a zamyslela se, co dál. Uviděla obchody na ulici. Lidé ji míjeli. Anetku zaujala výzdoba jedné výkladní skříně, kde byl takový řetěz na vánočním stromečku, který svítil a blikal a vypadal docela jako barevné svítící korálky pro její panenku, a tak vešla dovnitř, do obchodu, že se zeptá, jak se dá takový řetízek pro její panenku opatřit. Nejdříve se rozhlížela po obchodu a hledala, koho se zeptat, bylo tam mnoho lidí, každý koukal do regálů obchodu. Anetka se rozhodla, že se zeptá jedné paní pokladní, která tam seděla hned na kraji a brala zboží lidí z pásu, pípala s ním u své pokladny a dávala je lidem do košíčku. Paní pokladní měla vlasy vyčesané nahoru a na krku měla také pěkné korále. Anetka chvíli přemýšlela, jestli ty její korále také svítí, a pak se rozhodla, že se jí zeptá. Paní pokladní byla překvapená otázkou, ale holčičce neodpověděla, jen se jí pořád ptala, kde má maminku. Anetku to začalo trochu rozčilovat, ale pak si na maminku vzpomněla a najednou jí přišlo líto, že vlastně neví, kde maminka je. Dostala strach, že se ztratila a začala plakat. Paní pokladní volala do mikrofonu, aby se maminka ztracené holčičky dostavila na pokladnu číslo 5, ale maminka pořád nešla. Nakonec místo maminky dorazila na pokladnu jiná paní. Paní pokladní jí říkala paní vedoucí, a ta si odvedla Anetku za dveře a začala se jí ptát, jak se sem dostala – ve svetříčku a v bačkůrkách, a kde má maminku? Anetka propadala zoufalství, protože na spoustu otázek té paní neuměla odpovědět, nevěděla, ani odkud sem přiběhla, ani kde je teď maminka, ani kde bydlí… Myslela si, že je nadobro ztracená a svítící korálky ji v tu chvíli vůbec nezajímaly. Byla hrozně nešťastná a stále jen plakala. Paní se ji snažila utěšit, udělala jí kakao a stále někam telefonovala. Trvalo to hrozně dlouho, a Anetka byla čím dál tím nešťastnější a nešťastnější. Ale nakonec si do krámu pro ni přišli všichni najednou – maminka s tetou i Darinkou a nějakým panem policistou. Anetka byla najednou nejšťastnější holčička na světě, a takhle den před Vánoci dostala ten nejkrásnější dárek. Zase se našla a dokázala v tu chvíli mít jenom radost. – Mína Hosenseidlová
Unitářské listy • Prosinec 2015
23
události v pražské unitarii ZPRáva z partnerské obce Hlavními událostmi v říjnu byly Rummage Sale (Bazar) a návštěva z naší partnerské obce v Praze. Předpokládáme, že o návštěvě se podrobně dozvíte od účastníků, a tak se soustředíme na náš Bazar. Bazar je celotýdenní událost, která má v CUC už šedesátiletou tradici. Slouží jako významný zdroj fondů pro rozpočet CUC, sdružující tucty členů pracujících společně na jednom projektu, a slouží jako významný výstup do komunity. Členové a přátelé CUC se ve svých domácnostech poohlédnou po věcech, které už nepotřebují, ale které jsou ještě v dobrém stavu, hraček, her, knih, DVD, nábytku, různých domácích, sportovních, zahradních přístrojů, ubrusů a ubrousků, záclon, obrazů a tak podobně. Tyto věci se přinášejí do CUC od neděle až do středy, kdy se zároveň třídí a oceňují. Bazar je k dispozici členům CUC od čtvrtka, pro veřejnost se otevře v pátek. Díky reklamě v místních novinách a na internetu, letákům a velké reklamy nad vchodem přicházejí stovky lidí . Prodej je otevřen od rána až do devíti hodin večer. Bazaru využívá několik set lidí z našeho okolí, mezi nimiž jsou i členové emigrantských komunit. Ti si u nás nakoupí levně šaty, obleky, košile a kalhoty a často je posílají příbuzným v zemích jejich původů. Účastníci si užívají dobrý pocit spolupráce a kamarádství, a mimo to je to pro všechny i zábava. Všechno je výsledek práce více než 60 členů dobrovolníků během týdne; někteří třídí zboží, druzí provozují prodej, další přináší a připravují jídlo a pití pro dobrovolníky. Ostatní zase potom vyklidí, co zbylo, a to je převezeno do skladu Armády Spásy. Je to skutečně hodně práce! Tento rok se Bazar skoro nekonal, protože zpočátku bylo k dispozici jen málo ochotných lidí. Naštěstí se skoro v poslední chvíli věci chopilo pár lidí, kteří převzali velení, a pak už se všechno podařilo. Bazar je naší snahou přispět místní společnosti. Přivede to lidi, kteří nejsou členy CUC, a kteří by jinak nikdy nepřišli a nikdy by o nás nic nevěděli. Je to také služba společnosti. A nakonec Bazar přináší výdělek obci, přibližně 12 000 dolarů. I když to představuje jenom asi 5 procent našeho ročního rozpočtu, což by se dalo nahradit, kdyby každá členská domácnost přidala ročně 100 dolarů k svému členskému příspěvku, můžeme bez nadsázky říci, že opravdová cena přínosu daleko převyšuje tuto sumu. Video z našeho Bazaru můžete vidět na YouTube pod názvem „Central Unitarian Church-Rummage Sale“. – Josef Machač 24
Unitářské listy • Prosinec 2015
události v pražské unitárii EXPEDICE PARAMUS aneb ÚRYVKY Z DENNÍKU PAVLA PEŠKA V říjnu se skupina reprezentující POU ve složení Kateřina Flídrová, Pavel Pešek, Pavla Stine a Petr Samojský vydala na pouť do partnerské obce v Paramus, NJ. Zajímavý pohled na události nabízí denník Pavla Peška, který si po celou dobu pečlivě vše dokumentoval. Pro účely sdílení zde byl ale text pochopitelně krácen a upraven, a zachycuje pouze tři první dny cesty. Pátek 23. října Ráno zápasím s americkým zvedacím oknem. Auty odjíždíme na Manhattan v doprovodu šesti členů naší partnerské obce. Vysedáme v Midtownu a po 59th street míříme k jihozápadnímu rohu Central Parku na Columbus Circle a pak vcházíme do Central parku. Jsou tu ta známá místa z filmů Hair, Forrest Gump, Fisher king. Není snad žádný film z New Yorku, aby si v něm tenhle park nezahrál. A to tu mají i jiné parky. Při chůzi vedeme neustálý dialog. Míříme k místu zvanému Strawberry field, což je památník Johna Lennona, který nechala zbudovat Yoko Ono. Fotíme se v kruhu s nápisem Imagine. Obědváme na venkovní zahrádce restaurace Tavern on the green. Je opravdu krásný a teplý podzimní den. Hezky se tu povídá. Kolem Trump tower docházíme ke katedrále Sv. Patrika. Tahle stavba se mezi mrakodrapy docela vyjímá. Odtud je to kousek k Rockefellerovu centru. Na kluzišti tu bruslí lidé a hodně mě to láká. Najednou se tu objevila skupinka černochů a krásně nám tu sborově zazpívala. Večer nás čeká společenský večer s členy partnerské obce v Brooklyn‘s Coal Brick Oven Pizza. Scházíme se tu se všemi našimi hostiteli. Objednávají se 3 obří pizzy. Jsou vynikající a patří k nejlepším co jsem kdy jedl. Opět se diskuje a pijeme americké pivo Samuel Adams. Po večeři ještě jedeme na vyhlídku, ze které vidíme noční Manhattan. Začíná nás silně dohánět tzv jetlag (změna času). Vždyť naše těla mají 4 hodiny ráno. Navzdory tomu diskutujeme s našimi přáteli do poslední chvíle. Sobota 24. října Vyrážíme v půl desáté ráno. Naším průvodcem je Josef Machač, hos-
Unitářské listy • Prosinec 2015
25
události v pražské unitarii
události v pražské unitarii
titel a organizátor expedice na straně partnerské obce. Josef je lékařem a profesorem v nemocnici Mount Sinai Hospital na Páté avenue, jeho obor je nukleární medicína. Blížíme se k newyorskému Českému Centru. Postavil ji kdysi Spolek českých krajanů a po revoluci ji prodal za symbolický 1 dolar státu České Republiky. Stát jí zrekonstruoval a nyní to je reprezentativní prostor. I když bylo zavřeno, tak černoška z ochranky nás vpustila dovnitř. To bylo velmi milé. Josef nám vykládal o této čtvrti. Byli tu Češi, Slováci, Maďaři a Němci. Hned v další ulici jsme narazili na Jan Hus Presbytarian church. Míříme k unitářskému kostelu All Souls, kde nás čeká domluvená prohlídka. Pak sedáme na metro a z Upper East Side se přesunujeme k One world centru a památníku na 11. září. Prohlížíme si památník. Je to velmi působivé a smutné místo. Na místě obou dvojčat, jsou hluboké vodní nádrže, z jejichž okrajů stéká voda na dno. Uprostřed je další hlubina, na jejíž dno nelze dohlédnout. Okraj je lemován vyrytými jmény všech obětí teroristického útoku. Následuje návštěva One world centra. Po nezbytné bezpečnostní prohlídce, stejné jako na letišti, nastupujeme do výtahu a za 60 sekund jsme ve 103. patře o více jak 500 metrů výš. Je tu úchvatný výhled na dolní část New Yorku. Dostatečně nasyceni pohledem na NY z výšky sjíždíme dolů a jdeme se podívat na pupek finančního světa Wallstreet. National bank, burza, dále se touláme městem. Večer nás čeká tzv potluck dinner. Jsem velice překvapen, když nám Josef sděluje, že se večeře koná v sousední židovské synagoze. V CUC je totiž již jiná dlouhodobě naplánovaná akce. Tohle je hezký příklad toho, jak tu jednotlivé komunity a nesmyslím jenom ty náboženské spolupracují a respektují se. Nikdy jsem potluck nezažil, a tak jsem zvědavý, co se bude dít. V místnosti jsou tři velké kulaté stoly pro 15 lidí a na bočních stolech je jídlo a pití. Každý z účastníků přinesl nějaké jídlo z domova. Vše je bez masa (vzhledem k tomu, že jsme v synagoze). Josef nás představuje a my se rozcházíme k jednotlivým stolům. A začíná několika hodinová a konverzace u společného jídla. Je to velmi zajímavé, lidé se různě promíchávají a člověk se tu dozví mnoho věcí ze života místních.
Neděle 25. října Vyrážíme v půl deváté do půjčovny vyzvednout auto. Ve sboru jsme se přivítali asi tak se stovkou lidi. Každý se hned začne bavit a ptát. Je to docela náročné. Samotné shromáždení je vedeno trochu jinak než u nás. Mimo samotného duchovního se na něm podílí i další lidé. Začíná místní duchovní David Horst. Oznamuje shromáždění naší návštěvu a mluví o navázání vzájemného partnerství mezi Central Unitarian Church a Pražskou obcí unitářů. Potom, a to jsem byl překvapen, začíná společná promluva Petra a Davida. Téma se točí kolem porovnání problematiky uprchlické krize v Evropě a americkým problémům s rasismem a policejní brutalitou. Věcný průběh shromáždění je také velice zajímavý. Dnes tu hraje kapela, která je složena z členů a zároveň i z profesionálních hudebníků. I my jsme si zazpívali podle zpěvníku píseň od Norberta Fabiána Čapka. Další velice užitečnou zajímavostí jsou jmenovky. Každý ji má na sobě, takže hned víte, jak máte daného člověka oslovovat. Tahle zkušenost pro mě byla velmi příjemná. Hodně se tu věnuji dobrovolnické pomoci ve svém okolí a i na shromáždení se o tom mluví. Je zde znát, že lidé si tu komunitu budují sami a také, že si činnost CUC platí ze svého. Když jsme u financování, tak zde provozují několik tříd školky. Příjem z této činnosti jim pomáhá financovat jejich činnost. Svojí humanitární pomocí se ale nesnaží spasit svět. Pomáhají bezdomovcům v okolí, hladovějícím v okolí a přispívají potravinami do okresní potravinové banky. Po unitářském kafi a sušenkách a nezbytných konverzacích jsme měli prezentaci o českém unitářství od sametové revoluce. Petr vysvětlil všechny strasti a slasti unitářů a Katka měla výbornou prezentaci o svatbách. Překvapili mě místní, kteří měli spoustu relevantních otázek.
26
Unitářské listy • Prosinec 2015
Unitářské listy • Prosinec 2015
27
PROGRAMY VE SPOLEČENSTVÍCH NSČU PROSINEC 2015 PRAŽSKÁ OBEC UNITÁŘŮ NEDĚLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ, Anenská 5, Praha 6. 12. Bůh jako otazník? Bůh jako vykřičník!
Petr Samojský Mnoho představ se dá odvodit od jednoho prostého slova – Bůh. Je jen třeba rozlišit ty správné od špatných – a to se právě jeví jako jeden z nejtěžších úkolů člověka. Po shromáždění následuje prezentace Myšlenkové proudy unitářství.
13. 12. Čekání jako duchovní praxe
Petr Samojský V naší kultuře jsme zvyklí na jízdní a jiné řády, čas se pečlivě sleduje a měří, jsme nespokojeni, když věci nejsou, jak mají být. V jiných kulturách to je jinak, někdy až opačně. Základ života je v prodlévání nad časem! Po shromáždění následuje představení Uni-Dráma Vánoční překvapení.
20. 12. Pravda skrytá za zrcadlem
Petr Samojský Upíři se údajně vyhýbají pohledu do zrcadla. Ale i pro běžného smrtelníka pohled do zrcadla nemusí být snadný, když v něm hledáme pravdu.
27. 12. Čtvrtá neděle: Vánočně novoroční zrnka moudrosti
Tak zvaná čtvrtá neděle, která patří účastníkům shromáždění a na které se všichni účastníci mohou aktivně podílet.
DALŠÍ PROGRAMY
út 15. 12. Havárie UFO u Roswellu
17:00, přednáší Luděk Pivoňka V červenci roku 1947 nalezl americký farmář Mac Brazel na svém pozemku podivné trosky havarovaného objektu. Byly to části spadlého meteorologického balónu nebo se jednalo o pozůstatky neznámého létajícího mimozemského objektu?
út 22. 12. Při svíčkách nad duchovní literaturou 16:00, vedou Markéta Drtinová a Jana Hrevušová
čt 17. 12. Miluj svůj život
18:00, vede Jája Marková Sdílení a praktikování cesty lásky k sobě i druhým.
PRAVIDELNÉ PROGRAMY
konají se vždy v Anenské 5, Praha 1
Zkouška pěveckého sboru Uni-Sono Po od 18:00, vede Ondřej Scholtz
Zkouška dětského dramatického kroužku Uni-Hraníčko St od 18:00, vede Jana Doležalová
Zkouška divadelního souboru Uni-Drámo
St od 20:00 a Ne od 20:00, vede Jana Doležalová
The International Unitarian Church of Prague www.pragueunitarians.com Anenská 5, Praha 1
Shromáždění
konají se vždy v Anenské 5, Praha 1
vždy 1. a 3. sobota v měsíci •••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
út 1. 12. Čtení z Bhagavadgíty
Plzeň – www.unitaria.cz/plzen
16:00, vede Vladimír Švanda
Tomanova 3, Plzeň
út 8. 12. HOSTEM U SLUNEČNICE: Vývoj evropského kalendáře
Duchovní setkání s promluvou
18:00, přednáší Prof. PhDr. Marie Bláhová, DrSc. Stručné dějiny evropského kalendáře od jeho počátků v starém římském kalendáři, juliánská reforma, převzetí juliánského kalendáře křesťanskou církví, gregoriánská reforma, pokusy o reformu gregoriánského kalendáře.
pondělí od 17.00
ne 13. 12. Vánoční překvapení
Obec unitářů Teplice – www.unitaria.cz/teplice
12:30, divadelní soubor Uni-Drámo Repríza autorské pantomimy. Příběh jednoho všedního dne v parku.
28
Unitářské listy • Listopad 2015
Přednášky
středa od 17.00 ••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• Potěminova 2938/2b, Teplice Shromáždění v Regionální knihovně každé pondělí od 16.30
Unitářské listy • Listopad 2015
29
Liberecká obec unitářů – www.unitaria-liberec.cz Přístav Unitaria Liberec, Pražská 155/40
programy úterý až pátek •••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
Návod pro život zdroj: údajně z tibetské lidové moudrosti
Obec širšího společenství – www.sirsispolecenstvi.cz
Shromáždění vždy 1. a 3. neděli v 9:00 na www.slovonacestu.cz •••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
Obec unitářů Brno – www.unitaria.cz/brno Staňkova 18a, Brno
Zpěv duchovních písní a manter Úterý od 17:30
Setkávání
Středa a pátek od 17:00 •••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
Místní skupina Ostrava – www.ostrava.unitari.net Vrázova 5, Ostrava
Shromáždění
Pátek od 16:30 •••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
30
Unitářské listy • Listopad 2015
1. Když se ti něco líbí – řekni to 2. Když se ti něco nelíbí – řekni to. 3. Když se ti po někom stýská, zavolej mu. 4. Když něčemu nerozumíš, zeptej se. 5. Když se chceš s někým setkat, pozvi ho. 6. Když něco chceš, popros. 7. Nikdy se nehádej. 8. Chceš-li, aby ti porozuměli, vysvětluj. 9. Když ses provinil, řekni to rovnou a nehledej výmluvy. 10. Mysli vždy na to, že každý má svou pravdu – a ta se nemusí vždycky shodovat s tvou vlastní. 11. Nestýkej se se špatnými lidmi. 12. Nejdůležitější v životě je láska. 13. Naše problémy jsou pouze v naší hlavě. 14. Okolní svět není ani dobrý ani špatný – je mu zcela lhostejné, jestli existuješ. 15. Z každé události se snaž získat pro sebe něco užitečného. 16. Nebuď přesmíru vážný. 17. Pamatuj, že nikomu nejsi nic dlužen. 18. Nezapomeň, že nikdo není nic dlužen tobě. 19. Nelituj ani času ani peněz na štěstí z poznávání světa. 20. V životě vždycky spoléhej pouze sám na sebe. 21. Věř svým pocitům. 22. K druhým lidem, a to včetně dětí, buď trpělivý a trochu shovívavý. 23. Pokud máš špatnou náladu, zamysli se nad tím, že až zemřeš, nebudeš mít ani tu. 24. Žij dneska, protože včerejšek už není a zítřek být ani nemusí.
Unitářské listy • Listopad 2015
31
Unitářské listy prošly zajímavým vývojem samozřejmě především obsahově, ale o vývoji svědčí i jejich titulní strany.