2008 Úterý, 22. èervence - 4/2008
After Midnight... „Dobøí holubi se vracejí,“ smála se na mì Ivana Polanská v zahajovací den Folkovek. Ono to sice bylo myšleno jinak, ale hned z toho úvodního dne se nám už ponìkolikáté vrátila Iva Bittová. A jak ty roky rychle jdou, dohadovali jsme se, který roèník „znìl hlas Ivy Bittové nádvoøím“. Pøedloni? Loni jistì ne, to se nádvoøí opravovalo. Totéž v bledìmodrém se opakovalo druhý den: Kdy to tady tak rozsvítili francouzští Seržanti? Loni? Pøedloni? To je blbost, to si pleteš s jejich zimním turné, které zaèalo tím, že nechali stát auto pøes noc na Žižkovì a nìkdo jim ukradl nástroje. (To je nápad, nechat auto pøes noc na Žižkovì. Vlastnì je div, že jim neukradli i auto.) Mám to jít hledat? Ve ètvrt na tøi v noci? Ve skuteènosti to není tak dùležité, ale Stano Palúch, Marcel Comendant a Robert Ragan hráli v Námìšti tutovì loni. Jenže to se jmenovali Pacora. Letos k nim pøibyl klavírista Klaudius Kováè a bubeník Peter Solárik a všichni spoleènì si øíkají Bashavel. (Konferenciérka Ïoubalová sice øíkala „Bez Chanelu“, ale i ženy se mohou mýlit.) Mnì je koneckoncù jedno, jak se kapely, v nichž hraje Palúch, jmenují, hlavnì když slyším jeho housle. Stejnì to mám s mbirou Zuzany Novak. Loni jsme na ni zírali už jenom proto, že nic takového jsme ještì nevidìli, letos se dvìma spoluhráèi na „dýnì“ to už byla opravdová show. Nemyslím tím nic nacvièeného, naopak krásnì uvolnìné a bezprostøední vystupování. Tøeba když žádala maminku v publiku o pomoc pøi pøekladu nebo když malièký synovec po køtu cédéèka a posledním pøídavku hrdì odnášel z podia tetièèin exotický nástroj. Jak to øíkala Ïoubalová s tou globalizací? Že Seržanti pøijedou k nám, zamilují se do horòáckých písnièek, zaènou je hrát, uslyší je nìjaký èlovìk ze Zimbabwe, pozve je k nim a tam jim nìjaký venkovan z firmy Afries Scope vydá desku Sergent Pepere hrají 150 nejoblíbenìjších horòáckých melodií? Taky øíkala, že v takovém pøípadì nemá cenu proti globalizaci bojovat, dokonce rozbíjení oken v Mc Donaldu je vlastnì
protismyslné. Škoda. Zatímco Stano Palúch si dal záležet, aby u všech spoluhráèù vyjmenoval, z kterého koutu Slovenska èi Moldávie pocházejí (teï mi napadá, udìlal to u zpìvaèky Slávky Horváthové?), Kolumbijka Lucia Pulido hledìla pøed každou skladbou vysvìtlit, z které zemì píseò pochází. Jasnì vedlo pacifické pobøeží Kolumbie, za ním byla Venezuela, Argentina a Margaretiny ostrovy. (Zajímavé, v Budapešti mají taky jeden Margaretin ostrov. Co kdyby na nìj Kolumbie uplatnila nárok?)) V Dámském dnu nešlo jen o to, kdo je odkud, ale taky, kam se kdo po svìtì dostal. Zuzana Novak do Anglie, to známe z loòska. Ale Marta Töpferová putovala do New Yorku, kde podle Ïoubalové teorie globálního zhudebòování nestudovala hudbu jazzových klubù, nýbrž hudbu latinskoamerickou, pøedevším z kolumbijského pobøeží Tichého oceánu. Trošku mi z toho šla hlava kolem, trošku mì ty latinoamerické corazóny uspávaly, naštìstí se pøiblížila bluesová hodina. A tak pøesun do kovárny k Tasovským pøišel jako na zavolanou. Koneènì nìco, jak má být: Amerièan David Evans hraje v døevníku nefalšované blues z mississippské delty a nejvìtší èeský odborník na bluesovou hudbu Jan Sobotka mu pøihrává. V pozadí kácí Seržanti Tasovského artefakty, Ïoubalová už odložila ten nemožný kostým i paruku, pøestala se pitvoøit a dá se s ní zase normálnì mluvit o globálním zhudebòování. Milan Zeibert
12/12
2008 A ijou úvodníky...
Dnes... Úterý 22. 7.
Den tøetí... Dámský den. D-a-m-s-k-y, dámy-a-muži-sunoukoncertní-ypsilon? Ne. Takhle by to mohla øíct snad jen moderátorka Ïoubal, která v naleštìných botièkách ze Snahy, v koktejlových šatièkách z pùjèovny s nebytnou kabelèièkou z kùže nabízela nalezený pytlíèek a kámošky. No, ty první byli spíše svalového charakteru. Bashavel, protékání lidové písnì s jazzem, odehrané skvìlými muzikanty a za dámy odzpívané hlasem plným skøivánkù. O pøestávce sebìhnuvší z nádvoøí na „toitoikovou scénu“ neprohloupili. Mohli zhlédnout oko drásající mordyjózní krváèky jako ze starých dobrých dob, kdy jedinou kulturou byli poulièní informátoøi zpìvavého charakteru. První dáma zimbabwské mbiry - Zuzana Novak s èeskými koøeny. Vloni královna zámecké jízdárny s sebou letos pøivezla své kamarády Manuela a Davida, abychom si i my, v Námìšti, mohli vychutnat zvuk ne jedné, ale hned tøí mbir dohromady. Pøi køtu jejího vùbec prvního CD, které z loòského koncertu bylo vydáno, diváctvem oblíbená moderátorka trošku, trošínku, docela malounko, vypadla z role, do které se pak musela pracnì vydrápat kvùli dalším kámoškám slibovaným vrcholem veèera - Kolumbijce Lucii Pulido a pùvodem Èešce Martì Töpferové. Rytmy vonící pražícím sluncem i vedrem k zalknutí však vèera na studeném nádvoøí nìjak na všechny nepùsobily. Lehce a zvolna proøídalo a v publiku si zùstaly užívat vyslovenì jižanské typy. Ty však odcházely schouleny do dek a svetrù do noèní tmy spokojeny… -já-
1/12
Muzika (zámecká jízdárna, 17.30 hodin) Žofie Kabelková Tim Eriksen (USA) Helene Blum & Harald Haugaard (Dánsko) Robert Køesan & Druhá tráva
2008
2008
Open scéna...
Zítra a pozítøí...
Od pondìlí do pátku od 13 hodin v kapli sv. Anny ve Špitálku probíhají koncerty Open scény.
Støeda 23. 7. Den blues (zámecký park, 17.30 hodin)
Program Open scény ve støedu 23. 7. Beata Bocek Slezská písnièkáøka Beata Bocek zpívá polsky a obèas èesky. Pøibližuje se k šansonu, který svébytnì mísí s prvky worldmusic, a proto se i øadí k tomuto hudebnímu žánru. Její pohodovou kytarovou hudbu a barvitý hlas podtrhují melodické housle Davida Kulišáka, osobité bubny Tomáše Maliny a tvrdící kontrabas Tomáše Kaclera. V loòském roce natoèila své první album: Czary moje dary twoje na jehož základì postoupila do finále soutìže Colours talents. Beata Bocek - kytara, zpìv Tomáš Malina - djembe, udu David Kulišák - housle Tomáš Kacler - kontrabas www.beatabocek.com
Luboš Beòa (SK) & Matìj Ptaszek Blues Session David Evans (USA) Hazmat Modine (USA)
Ètvrtek 24. 7.
Broken harp stringband
Labyrintion Jiøí Pavlica uvádí hosty (zámecký park, 17.30 hodin) Hradišan Wolfgang Saus (D) Waterson:Carthy (GB) V pøípadì nepøíznivého poèasí se koncerty pøesouvají do zámecké jízdárny.
hraje pøedevším venkovská blues, balady a spirituály. Termín "stringband" v názvu naznaèuje spíše smìøování než aktuální stav - chronicky neobsazena zùstává funce fiddlera. Kapela hraje pøibližnì od roku 2003, kdy vznikl ze spoleèných unplugged setkání Jana Sobotky, Bøetislava Olivy a Hoochie Coochie Bandu. Sestava se mìní podle geografických podmínek, na Moravì hrává na harmoniku obvykle pan Štìpaník, v Èechách pan Oliva. Nejoblíbenìjší scénou kapely býval již zaniklý klub Støedozemì na èeskomoravském pomezí v Novém Mìstì na Moravì. V nejrùznìjších
2/12
To, to, to a to... Mùj milý deníèku, vèera jsem na tebe nemìl èas. Pøedstav si, byl jsem u tøí øad polen rozštípaných sekerou, žádným strojem, sekerou pìknì. Bylo to na velikém kolesovém parníku, èoudícím na široké ploše øeky Oslavy. Vedro k zalknutí, spousta much a komárù, ve vzduchu pot lodníkù i cestujících. A do toho hráli èernoši to svoje blues, pár lidí se shluklo okolo, ostatní línì mžourali do svítících luceren. Ve chvíli, co se ti diváci houpáním lodì tak nìjak rozestoupili, koukám, že tu kytaru tam døe chlapík docela bílej a takovej tmavší mu co chvíli pomáhá na jinou. A ten dým že není z lodì, ale z kovárny, o vedru ani památka, komáøi už dávno spali, jen my jsme tam ve svých snech poslouchali tu krásu a nechtìlo se nám vùbec jít spát. -dou-
Zuøivý „takyreportér“ David: Hamty, hamty! Pøemýšlel jsem celou noc, jak to napsat co nejkulantnìji, abych neznìl jako ukøivdìný moralista, schválnì jsem si kvùli tomu natáhl budík o pùl hodiny døív, a nakonec jsem stejnì došel k závìru, že nejlepší bude napsat to na plný pecky: nebyly by ty Folkovky ještì o chloupek lepší, kdyby se štìdrosti folkovoprázdninové kuchynì dostalo na co nejvíc lidí? Ano, mám tím na mysli veèerní chuovku v podobì škvarkové pomazánky a sádla. Ne, nemám tím na mysli požadavek, aby jí dámy z kuchynì dìlaly víc. A teï fakt nejde o to, že se tøeba na mì konkrétnì vèera nedostalo, zatímco kolem pobíhali fanoušci škvarkovky, kterým na „jejich pøídìl“ nestaèily ruce. Vlastnì mì teï napadá, že
už mùžu konèit. Co jsem chtìl øíct, je možná už jasné. Stejnì jako rozdíl mezi poøádnou veèeøí a pohoštìním. Konèím. Davi2žník
Sraz skøítkù Pøineste své vyrobené skøítky ve støedu pøed zahájením koncertu ke stromu Dojmovníku. I ti malí døevìní si totiž chtìjí spoleènì poklábosit a poslechnout muziku. Dopøejte jim to, prosím, v co nejhojnìjším poètu!
Anglické okénko (English Window) Zimbabwe, it’s irregular melody of music box is full of joy, the audience become the artists, the artists the audience in our little space between these old walls. Later on, the sounds of South America bravely show its human nature, death, love; the throats and mouths waving a song of people far away, of cows, of nature; we swallow their smiling sadness and keep it inside while we dance with them. The day of woman, a chain in which each piece has a different shape, connects with the next one, other people, other time and place, highways, unemployment, loneliness, the never ending track of those who seek liberty.
11/12
2008
Na dnení scénì a noèní koncerty... Robert Køesan & Druhá tráva (Èeská republika) Je pro Folkové prázdniny tak trochu pøíznaèné, že v jednom roèníku dokážou nabídnout èasto i nìkolik pohledù na jednu a tu samou vìc. Letos na èeské pøetlumoèení písní Boba Dylana. Zatímco ovšem Petr Kalandra s Blues Session - dej mu Pánbùh vìènou slávu - o albu celém z „dylanovek“ kdysi pouze mluvil a s ubývajícími silami už jen pouze snil a nikdy nedosnil, o osm let starší Robert Køesan ho s Druhou trávou vloni natoèil. Písnì Boba Dylana se zpívají po celém svìtì, Èechy nevyjímaje. V kontextu kulturního dìdictví téhle planety pohlcují smysly stejnì jako Michelangelova Sixtinská kaple, pomáhají zùstávat v džungli èlovìkem, zachraòovat i ten nejbeznadìjnìjší život, ale také pøivádìt k šílenství zašifrovanou mnohovýznamovostí, takøka okultnì neosobním poselstvím. Dokážou vás naladit na tuláctví, postavit proti vìtšinì a politikùm, ukázat vám lásku až za hrob nebo tøeba jen tak obyèejnì omráèit prostostí z nejprostìjších. Potíž je v tom, že snad všichni si je radìji zpívají v angliètinì - lidí, co si Dylanovy složité texty pøebásnili do rodného jazyka, zas tolik není. Není ovšem zemì, co by je nemìla. My teï hlavnì Roberta Køesana, celoživotního Dylanova obdivovatele, který si po Ianu Andersonovi z Jethro Tull, Marku Knoflerovi nebo Tomu Waitsovi - a jaký že to jsou rockoví básníci - troufl po mnohaletém váhání pøebásnit do èeštiny Dylanovy písnì v míøe nebývalé. Maggie's Farm, A Hard Rain's A-Gonna Fall, Girl of the North Country a spoustu dalších. Což rozhodnì není žádná sranda, protože nìco
jiného je vìrný pøeklad uložený na papír a úplnì nìco jiného docílit toho, aby šla èeská slova s rytmem písnì, ctila melodii, nepøekážela pøi zpìvu, nesrážela pùvodní obsah a význam. „Vìrnost nade všechno je na nic, protože by to nebylo zpívatelné; a doslovnost taky ne. Jsem zastáncem toho, aby pøeklad znìl co nejvìrnìji a pøitom zpívatelnì“, vysvìtluje Robert Køesan, ten s „úžasnì znepokojujícím napìtím v hlase“. Jeho poetika pak jde ruku v ruce s Druhou trávou, která už není pouze bluegrassová, ale i folkrocková a irská. „Je to kombinace „druhotrávovské“ muziky s urèitými principy Dylanovy hudby“, øíká Luboš Malina, hudební šéf Druhé trávy. A dylanologové mohou zùstat v klidu, jejich guru neutrpìl, pouze zní trochu jinak. „Pøátelé tvrdí, že jsem bloud, když bìhem svìta zkouším hnout. Tu a tam køídla rozepnout, to ale hodnì znamená“, zpívá Robert Køesan ve skladbì Jak mlýn se toèí svìt, jinak Simple Twist of Fate a my víme, že znamená.
Noèní koncerty David Evans pøišel, sedl, nazkoušel a... èekal skoro dvì hodiny, protože si myslel, že poslední koncert byla Lucia Pulido. Celou dobu se zahøíval èajem a domácí slivovicí a možná i to pomohlo k tomu, že koncert byl nakonec tak skvìlý, jaký byl. Vìøím tomu, že dnešní koncert bude neménì dobrý, mám hroznou radost, že to bude právì Zuzana Novak, kdo bude veèer hrát. Takže nezapomeòte - 30 minut po hlavním koncertu ve Špitálku! Makverere! -adam-
10/12
2008
Kolokvium...
Open scéna... sestavách absolvoval Broken Harp Stringband mimo jiné festival v Radosticích, Valašský Špalíèek, jimramovské Otevøeno, festival Ondøejov a pod jednorázovým názvem Hoochie Coochie Jug Band také šumperský Blues Alive. Jan Sobotka - kytara, mandolína Pavel Všianský - kontrabas, jug Jakub Štìpaník - foukací harmoniky zpívají více èi ménì všichni
[email protected] Marie Havlová & Milan Krejsa Jednoho krásného, slunného, èervnového dne se potkali na pøehlídce amatérských skupin a písnièkáøù - Osecké kytaøe a protože jsou oba "breptové" dali se do øeèi a bylo. Hrají vlastní tvorbu v podobì cikánského flamenga a nìžného folku ...a jejich motto? - Chceme písní nìco dát... Oba kytara, zpìv www.mm.webz.cz
Program kolokvia ve støedu 23. 7.: 10.00 - 10.15 Milan Tesaø - Trampská píseò: World, nebo Czech music? 10.20 - 10.35 Jiøí Moravèík - Koøeny rostlé z èerné burzy, poøadu Vìtrník a nenávisti 10.40 - 11.10 pøestávka 11.10 - 11.25 Jan Sobotka - T jako Texas 11.30 - 11.4 Aleš Opekar - World music v Èeském rozhlase 11.50 - 13.00 pøestávka 13.00 - 13.15 Petr Dorùžka - Koøeny: pro jednoho intelektuální spekulace, pro jiného samozøejmost 13.20 - 15.00 semináø diskuse k pøednáškám, pokoušíme se též dohodnout debatu s Waterson:Carthy a Timem Eriksenem
3/12
2008
Dílny...
2008
Na dnení scénì...
Støeda 23. 7. 2008 9:30 - 12:00, 13:00 - 16.00 Kreslení a malování pro dìti od 2 do 100 let (stálá dílna) 9:30 - 12:00, 13:00 - 16.00 Dílna textilní tvorby (stálá dílna) 9:30 - 12:00, 13:00 - 16.00 Grafická dílna (stálá dílna) 9:30 - 12:00, 13:00 - 16.00 Dílna smaltu a tažených korálkù (stálá dílna) 10:00 - 14:00 Hrajeme si s dìtmi 10:00 - 11:30 Alikvotní zpìv s Wolfgangem Sausem 10:00 - 12:30, 13:30 - 16:00 Keramika toèení na kruhu (stálá dílna) 10:00 - 12:00, od 14:00 Filmování a videoklipování (3. èást) 10:00 - 15:00 Výroba pastýøských píšal 10:00 - 16:00 Kováøská dílna 10:00 - 16:00 Ruèní tkaní na døevìných stavech 10:00 - 16:00 Keramika Raku 10:00 - 16:00 Kovorytecká dílna 10:00 - 14:00 Døevìné skládaèky Le Puc Le 10:30 - 13:00 Skøítci : výroba skøítkù ochráncù stromù 11:00 - 15:00 Lampióny trochu jinak 11:00 - 14:00 Výtvarné pøekvapení 12:15 - 13:45 Bøišní tance - hudba, rytmus a ženství 13:00 - 14:30 Taneèní a pohybová dílna na téma Variace 13:00 - 15:00 Zpívání podle tvarových not (shape note singing) - Tim Eriksen 13:00 - 15:00 Žonglování a kejklování 14:00 - 15:30 Dílna tvùrèího psaní 14:30 - 15:30 Taekwon-Do
Zpívání podle tvarových not (shape note singing) Shape note singing pøedstavuje hudební notaci navrženou tak, aby i ti, kteøí neznají „klasické noty“ byli schopni zpívat a pøipojit se ke sborovému zpìvu. Jeden z tìchto systémù se jmenuje Sacred Harp (Posvátná harfa), což je více než 250 let stará tradice køesanského ètyøhlasého chorálu, pùvodem z jihu USA. Název Sacred Harp odkazuje k lidskému hlasu a zároveò ke stejnojmennému zpìvníku, vydanému v Hamiltonu, Georgii, roku 1844. Nic není podivnìjšího, než Sacred Harp. Její hlavní témata - poutník, smrt, hrob a Kristova krev - jsou drsná; její hudební styl - strohé kvarty a mysticky znìjící otevøené kvinty - zastaral a byl pøekonán již více než pøed sto lety. Její notace, kde trojúhelníky, koleèka a ètvereèky urèují výšku tónu, vypadá jako klínové písmo. Nicménì vyzaøuje sílu a integritu. Pìt lidí už zní jako sbor, tucet jako stovka zpìvákù. Je to jedna z nejdemokratiètìjších sborových forem: žádné publikum, žádný stálý sbormistr, jen lidé oslavující Boha a obdarovávající sebe navzájem. Tim Eriksen je dnes jedním z nejvìtších popularizátorù Sacred Harp a má obrovský podíl na jejím vzkøíšení. Díky jemu se chorál Sacred Harp objevil i v oscarovém filmu Návrat do Cold Mountain. (dílna st, èt, lektor Tim Eriksen, USA, èeský pøeklad)
4/12
profesore, jakkoliv jím na Akademii Carla Nielsena je a zasloužil se tu o, v Dánsku nevídané, vznik oboru lidová hudba. Osmnáctiletý Harald Haugaard sice po nástupu do Akademie nosil mazákùm stojánky s notami, jinak je ale strèil spolehlivì do kapsy. Málokdo z nich toho mìl tolik za sebou jako on. „Dìda Johannes Kristensen se vedle øezbáøství živil hudbou. Mìl vlastní tanèírnu a já v ní od šesti let každý pátek veèer hrál na housle. Také jsem s ním jezdil po celém Jutlandu. Matka uèila lidový tanec a nepøála si nic jiného, než aby ze mì byl taneèník. Do kursù ale chodili skoro samé holky, no a pøinute devítiletého kluka, aby tancoval s holkama! Tak jsem je radìji doprovázel. Ètyøikrát za týden. Dokázal jsem zahrát cokoliv z dánských lidovek a dodnes z tohoto období èerpám“, vzpomíná Harald. Na akademii nejprve studoval klasiku, pak se odhodlal dojít za dìkanem a požádat o pøeložení k Petru Uhrbrandovi, legendárnímu houslistovi z Faerských ostrovù a Poulu Lendalovi s tím, že by se s nimi radìji vìnoval tradiènímu pojetí. A tak Haugaard jako první student akademie v její historii promoval jako „lidový hudebník“. V roce 1998, kdy na základì zkušeností s jeho studiem akademie spustila Folk Music Programme, usedl Haugaard do køesla vedoucího katedry lidové hudby. „Mùžete se jí nauèit mnoha zpùsoby. Napøíklad zajít ke starému houslistovi, léta s ním sedìt v kuchyni, poslouchat co øíká a hraje, nechat si od nìho zpívat zapomenuté písnièky a vstøebávat patinu minulosti. A nebo navštìvovat naši školu. Má-li pøežít, musí se pro to nìco udìlat a já rozhodnì nemìl v úmyslu èekat na dobu, až našim dìtem
budeme vypravovat, že pøed dávnými èasy vedle popmusic nìco takového vùbec existovalo“, øíká Haugaard. Vedle toho hrál a hraje s trojicí Sorten Muld (Èerná zem); rozdíl je v tom, že pro nì je hlavní nástroj poèítaè a vyjadøovacím prostøedkem techno s hip hopem. Èerná zem se sice chvìje a mysticky jemnocitnou náladu obèas prorve srdcervoucí køik vraždìné nevìrnice, strach tu má ovšem vláènìjší dimenze, kdežto u pìtice Haugaardových spolužákù z další skupiny, s níž spolupracuje - Serras, už pøestává být sranda. Když už je k nìkomu pøipodobnit, nabízejí se ranní King Crimson. Za zmínku stojí, že pøevážná èást skladeb pochází na Haugaardovo doporuèení od respektovaných dánských houslistù z 18. století Rasmuse Storma a Jense Christiana Svaboniuse. Na chvíli kolem toho nastal v Dánsku zmatek, s tak agresivním zvukem se nìkteøí ne a ne porovnat, s pøibývajícími úspìchy v zahranièí ale všechen vztek vyšumìl. Pøesto, že je pro Haugaarda létání z kapely do kapely naprosto normální - ostatnì znaèná èást dánských muzikantù je podobnì vytížená - v té úplnì nejmenší se drží už deset let. S kytaristou a zpìvákem Morten Alfredem Høirupem pøedstavují pro Dánsko, s pøihlédnutím k zahranièním úspìchùm, národní poklad, nejvìtší hudební vývozní artikl posledních ètyøiceti let. Nerozluèné duo s „divoce krásným zvukem a neskuteènou technikou trhající posluchaèe zaživa“ prožívá svou hudbu, do níž Høirup vkládá originální techniku otevøeného ladìní, s vášní a pøedstavivostí.
9/12
2008
Na dnení scénì...
2008
Dílny...
Helene Blum (Dánsko) Vloni se tahle možná nejlepší dánská zpìvaèka Folkovými prázdninami pouze mihla. Zazpívala nìkolik písnièek a jinak postávala pod pódiem a nechávala oèi na svém èerstvém manželovi Haraldovi Haugaardovi. A než šel hrát, vrazila mu pusu jako barák. A také se poøád smála. Otázka na Haralda tedy mìla svou logiku. V èem je vaše žena Helene tak výjimeèná? „Nemohu mluvit za jiné, nicménì pro mne pøedstavuje tu nejlepší zpìvaèku na svìtì a nejkrásnìjší hudbu, co jsem kdy slyšel“, odpovìdìl. Nìco na tom bude, v Dánsku o ní zase píší jako o Dívce s hlasem andìla. „Znal jsem Helene odmalièka. Vyrùstali jsme v mìstech vzdálených pouhých dvanáct kilometrù. Ona pak nastoupila k matce do taneèních kursù, kde mì požádala, abych ji uèil na housle. Nakonec jsem ji pøesvìdèil ke studiím na akademii”, vysvìtluje Haugaard. Od šesti let sice Helene hraje na housle, cello a klavír, zpìv lidových písnièek a hluboký zájem o severskou tradici ji ale pøivedl do chrámù, které pøi bohoslužbách a svatbách naplòuje svým nádherným hlasem. Sama s houslemi pod bradou, varhaníkem Poulem Skjoelstrupem, specialistou na církevní hudbu. „Instrumentální hudba se v Dánsku jakž takž držela, zato zpìv nevytáhl paty z domovù a kostelù. Jinak si lidé pøes dvacet let nezpívali. Teï už ano, a každý by to chtìl umìt jako Helene”, øíká pyšný manžel. Èasto spolu vystupují a když Helene pøestane zpívat, spoleènì s knìzem èekají na to, až sochy andìlù vzlétnou do chrámové kopule. Helene je blízká severská a pøedevším irská melodika do té míry, že mnoho mìsícù žila
v Irsku a studovala tamní vokální tradici. Se zpìvaèkou Karen Mose natoèily vynikající album Solen a ona sama potom En SØd Og Liflig Klang, oznaèené v Dánsku za nejlepší folkovou nahrávku roku 2006. Je ironií, že pøestože Dánsko vlastní v Evropì jednu z nejvìtších sbírek balad, tamní zpìváci to mají tìžké k vìtšinì z nich nenáleží noty ani melodie. Helene Blum se proto musela dost dlouho prohrabovat archívy, ve švédských a norských písních identifikovat pùvodní dánské texty a nakonec se stejnì rozhodnout pro vlastní melodie. Tehdy se ukázalo, že ji Pánbùh nepodaroval pouze výjimeèným hlasem, ale také požehnal coby autorku. A dobøe udìlal.
Døevìné skládaèky Le Puc Le Výroba døevìných skládaèek a stolohrátek pro malé puclíky i velké hráèe. (dílna st, èt, max. poèet úèastníkù cca 10, lektoøi Julie a Vilém Kalodovi)
Lampiony trochu jinak Nepotøebná sklenice, hrst starých tìstovin, kousek drátku, trochu lepidla, barev a fantazie … a lampion je hotový! (dílna st, poèet úèastníkù cca 10-15, lektorky Jana Jochèa Petrová, Lída Jelínková)
Alikvotní zpìv s Wolfgangem Sausem Dílna alikvotního neboli hrdelního zpìvu. V souèasné dobì patøí Wolfgang Saus mezi nejlepší alikvotní zpìváky na svìtì, je schopný zpívat dvojhlasnì barokní skladby. Poøádá semináøe alikvotního zpìvu po celé Evropì. (dílna st, poèet úèastníkù cca 15-20, lektor Wolfgang Saus)
Zpráva z pondìlní dílny tvùrèího psaní Dílnu tvùrèího psaní jsme vèera slavnostnì zahájili malinkým „testem kreativity“, ne že bychom snad chtìli ovìøovat zdatnosti úèastníkù naší dílny, spíše jsme potøebovali pøedvést, z jakých uhlù je dovoleno se dívat a jak nádhernì nevyèerpatelná a neohranièitelná tvoøivost je. Metodou brainwritingu (necenzurovaného zápisu) jsme k abstraktní pøedloze zaznamenávali jakékoliv nápady. Opulentní seznam divokých pøedstav jsme vzápìtí využili k psaní krátkých textù. Následovalo tvoøení dle vázanìjší formy akrostichu a akroteleutonu (nebo se tato pojmenování nestala oblíbenými, byla brzy nahrazena slovem „akrovìc“). Akrostich jsme nacvièili na majestátném slovì strom a vyzkoušeli ještì jednou (naostro) se slovem psaní. Takto jsme si sami pro sebe i jeden pro druhého odhalili, co pro nás vlastnì to psaní znamená... S pocitem dobøe vykonané práce jsme se pak nechali „rozfouknout“ do všech svìtových stran. -paflapé-
Ukázky z dílny: Text z nápadù:
Harald Haugaard (Dánsko) Houslista Harald Haugaard vloni na Folkových prázdninách každého doslova uhranul, a proto muselo pøijít pozvání také pro letošní rok. Pøijel s kapelou a manželkou, vynikající zpìvaèkou Helen Blum. Pøes svá Kristova léta patøí Harald podle odborníkù mezi tøi nejlepší houslisty na svìtì. Když se ho na to zeptáte, uvedete ho do rozpakù. A už vùbec se mu nepokoušejte øíkat pane
8/12
dílna Davida Evanse
V dnešní dobì metrosexualismu neexistuje, aby èlovìk vyšel na ulici tak, jak se ráno vzbudil. Tedy snad až na mì. Pøi jednom takovém ranním výletu, asi ve tøi odpoledne jsem narazil na Zverimex. Vypadal útulnì, tak jsem nahlédl. Srovnané pytle s krmivy lemované vystavenými zvíøátky podél stìn. Klasika, nuda, rutina, standard, hrùza. Od otoèení se na podpatku mì odradil pouze záblesk. Šel jsme blíže. V malém akváriu plavala rybka, malý punk mezi bárbínami. Rozcuchaná ryba. Pøehlíženou rybku jsem si témìø bez rozmyslu vzal. Nahrazuje mi zrcadlo. (Martin)
5/12
2008
Oranová scéna a výlet...
Dílny... Akrostichy na slovo „strom“: Starý ale velmi malý kousek Takového kusu látky, který mám, se èasto nevidí, jeho Rudá barva pøímo záøí, i když je po prababièce Ona ho dostala jako svatební dar, zvláštní co? Možná že svou barvu nikdy neztratí (Míša, 11 let) Starý strážce smutných Trsù trav Rozvíjí rùži rudou rozkoš Otrokùm otvírá oèi Milým mrakùm maluje modø (Bára) Strništìm Troubím Romanticky. Omdlévá Milovaná.
Již tøetím rokem se setkáme v zámeckém parku s Oranžovým stanem generálního partnera festivalu Folkové prázdniny Skupiny ÈEZ.
Støeda 23. 7. 2008 Energie kolem nás i v nás - Komedianti na káøe: Kejklíøi na chùdách - Broken harp stringband - žlièkoulená - slalom - trefovaná - skákání v pytli - hon atomù - malování, kreslení, èmárání na téma Energie kolem nás
Na ètvrtek je pøipraven Oranžový výlet za taji
(Drobek)
Nápady k fotografii: došky, klenba chrámu, šupiny, prùhledná ryba, rozcuchaná ryba, kola, silnice, mosty pøes øeku, vlny, beránci, krápníky v jeskyni, moøe, krajka, dav lidí, mozaikové okno, drátovaná okenice, maska, soví peøí
Ve ètvrtek 24. èervence zveme všechny návštìvníky Folkových prázdnin v Námìšti nad Oslavou i místní obèany na Oranžový výlet za taji výroby elektrické energie v Jaderné elektrárnì Dukovany a zlatavého moku v Akciovém pivovaru Dalešice. Od 13 do 13.30 hodin vás bude na Masarykovì námìstí pøed Informaèním centrem oèekávat autobus, který vás zaveze do Informaèního centra v Jaderné elektrárnì Dukovany. Zde se budete moci názornì obeznámit na mnoha modelech s tajemstvím výroby jaderné energie. V 15 hodin pøejedete do Akciového pivovaru Dalešice, známého z legendárního filmu Postøižiny. Projdete si místní expozici o výrobì piva i o natáèení filmu a budete moci ochutnat z celé øady místních druhù piv. Návrat do Námìštì nad Oslavou je oèekávaný v 16.30 hodin. Tento Oranžový výlet za taji probìhne opìt za podpory generálního partnera festivalu skupiny ÈEZ.
6/12
2008
Na dnení scénì... Tim Eriksen (USA) Rodák z Nové Anglie natáèí alba s písnìmi, co nahánìjí hrùzu. Sám, pouze s bezpražcovým banjem, kytarou, houslemi a naléhavým, po apalaèsku nosovým hlasem pøipomínajícím Kurta Cobeina „mìnícího se v baptistického knìze“. Nezøídka u jejich poslechu pocítíte nutkání slyšet je v mohutném sboru. A nebudete daleko od pravdy: hodnì z nich totiž bylo pùvodnì složeno výhradnì pro sborové zpívání; pro pravdìpodobnì nejstarší americkou hudbu, které se øíká Sacred Harp. Hudbu starší než gospel, blues a jazz, na kterou se málem úplnì zapomnìlo, nebýt filmu Návrat do Cold Mountain, kam ji z úcty a s ohledem na dìj vložil Tim Eriksen. „Šla jsem na Cold Mountain kvùli Jude Lawovi a odcházela uchvácená Sacred Harp“, napsala režisérovi Anthony Minghellovi dvacetiletá holèina. Americké hudební prehistorii se Tim Eriksen soubìžnì vìnuje v postpunkové kapele Cordelia´s Dad, øazené kamsi mezi Ramones, Motorhead a Stravinského. „Hlavnì o nás neøíkejte, že jsme folkrocková skupina“, žádá po celá léta veøejnost Eriksen. U Cordelia´s Dad totiž nebylo nikdy jasné, jestli v pøíštím okamžiku dají pøednost punku a hardcoru nebo akustickému posazu. Aèkoliv od pùvodních skladeb postupnì pøešli k a cappela stylu Sacred Harp a pøebírání lidových balad ze sbírek Anne a Franka Warnerových, zachovali si hutný energický zvuk. „Tlumoèníci americké tradice Cordelia´s Dad dokáží vykovat zvuk stejnì tak rockovì pøekvapující jako dùvìrnì známý“, napsali o nich v Rolling Stones. Akustické album Spine je považováno za vrchol tvorby Cordelia´s Dad a zároveò za mezník v uchopení americké „old time music“. S filmem Návrat do Cold Mountain dosáhl Tim Eriksen svého: o Sacred Harp se zaèalo
mluvit, lidé objevovali zapomenuté nahrávky a zakládali sbory. Samou chválu sklízející Timovy desky obsahují pár vlastních, vìtšinou ale lidovky od Warnerových, pøípadnì pro osamocený fantastický hlas „desperátský jako The Clash a se smrtí laškující po vzoru Nicka Cavea“ - upravené hymny Sacred Harp. Pak už jen obèas kytara, bendžo a poskrovnu houslí. Nejkrystaliètìjší forma americké tradice, k níž anglický folkaø Martin Carthy, co si Timùv koncert v Námìšti rozhodnì nedá ujít, podotknul: „Timovo heslo je vášeò. Nikdy nepouští ze zøetele skuteènost, že tohle všechno znamená cítit se bájeènì“.
Žofie Kabelková Zpívala s nìkolika kapelami (Los Folkloristas, Èerstway vzduch), jako samotná písnièkáøka s kytarou jezdí od roku 1998 na festivaly (napø. Folkový kvítek, Porta, Zahrada, Køídla), obèas jí doprovázeli kytarista Tomáš Honsa a baskytarista Petr Vacek. V roce 2003 vydala své písnièkáøské album Žiju, od té doby ale spíše jen zpívá, v souèasné dobì v amatérské skupinì Chakra Bandoleros a s Panoptikem, sdružením tøí mladých písnièkáøù (Žofie Kabelková, Ivo Cicvárek, Marcel Køíž a jejich doprovodná kapela). Spolu s písnièkáøkami Martinou Trchovou a Magdou Brožkovou tvoøí humorné trio Ježibabinec. (pøevzato z cs.wikipedia.org)
7/12
