Váení zákazníci, dovolujeme si Vás upozornit, e na tuto ukázku knihy se vztahují autorská práva, tzv. copyright. To znamená, e ukázka má slouit výhradnì pro osobní potøebu potenciálního kupujícího (aby ètenáø vidìl, jakým zpùsobem je titul zpracován a mohl se také podle tohoto, jako jednoho z parametrù, rozhodnout, zda titul koupí èi ne). Z toho vyplývá, e není dovoleno tuto ukázku jakýmkoliv zpùsobem dále íøit, veøejnì èi neveøejnì napø. umisováním na datová média, na jiné internetové stránky (ani prostøednictvím odkazù) apod. redakce nakladatelství BEN technická literatura
[email protected]
4. 4.1
STACIONÁRNÍ MAGNETICKÉ POLE Maxwellovy rovnice
Nejprve uveïme, e velmi pravdìpodobnì ve vesmíru existují izolovaná magnetická mnoství (náboje), magnetické monopóly. Jsou pomìrnì tìké, jejich hmotnost je asi 1016 krát vìtí ne hmotnost protonù. V elektrotechnice se ovem s ádnými magnetickými monopóly nesetkáme a budeme tedy moci pouít klasickou makroskopickou teorii pole. Z pokusù vzplývá, e teèe-li nìjakým vodièem stacionární proud, vyvolá stacionární magnetické pole. Na rozdíl od elektrostatiky nyní tedy existuje souvislost mezi elektrickými a magnetickými velièinami pole. Maxwellovy rovnice mají tvar
Ï+ O=,
(4.1.)
Ï E(
(4.2.)
G
&
GO
&
=
Ï' 6=4
(4.3.)
Ï% 6=
(4.4.)
G
6
G
6
V diferenciálním tvaru pak
+=-
(4.5.)
URW
(=
(4.6.)
GLY' = r
(4.7.)
GLY% =
(4.8.)
URW
Do této kapitoly je té zaøazena látka o permanentních (trvalých) magnetech, tedy o magnetostatice. Jiøí Myslík: Elektromagnetické pole - BEN technická literatura
57
4.2
Permanentní magnety
Pokud bychom mìli nìjaký malý volnì otoèný permanentní magnet (napøíklad jím mùe být støelka kompasu), zaujal by v zemském magnetickém poli zcela konkrétní polohu. Jeden jeho konec by míøil k severnímu magnetickému pólu zemì, druhý k jinímu. Pól magnetu smìøující na sever se oznaèuje jako severní, druhý pak jako jiní pól permanentního magnetu. Pro zajímavost uveïme, e zemské magnetické pole je buzeno proudem v zemském jádøe. Pole má dipólový charakter a jeho budicí proud je øádovì miliarda ampérù. Díky magnetickému poli je nae planeta chránìna pøed zhoubným kosmickým záøením a vysoce energetickými nabitými èásticemi a je tedy na ní moný ivot. Z dosud neznámých pøíèin dochází èas od èasu k pøepólování magnetického pole zemì. Tento jev se opakuje za sto tisíc a milión let (vlastní zmìna polohy magnetických pólù probíhá asi ètyøi tisíce let). Je to velmi významná událost, která má dalekosáhlé dùsledky pro vechno ivé. Na povrchu zemì (záleí samozøejmì na konkrétním místì) je prùmìrná magnetická indukce asi 50 000 nT. Pro srovnání uveïme, e kolní permanentní magnety mají magnetickou indukci asi 0,0001 a 0,001 T a velké elektromagnety 2 a 3 T. Magnetické pole neutronových hvìzd má fantastickou indukci øádu 1011 T. V makroskopickém prostøedí nelze oddìlit severní pól magnetu od pólu jiního. Kdybychom napøíklad permanentní magnet pøepùlili, dostali bychom dva magnety. Kadý by mìl svùj severní a jiní pól. Tuto skuteènost vyjadøuje rov. (4.4.) resp. (4.8.). Podstata magnetismu není dosud zcela jasná. Mùeme napøíklad pøijmout pøedstavu, e neustálým dìlením magnetu bychom nakonec dospìli k elementárním magnetickým dipólùm. Tìchto dipólù (na úrovni molekul) je v magnetu nepøedstavitelné mnoství. V magnetu jsou vechny dipóly natoèeny stejným smìrem. Magnet je tedy magneticky zpolarizován, nikoli nabit. V magnetostatice budeme pracovat s podobnými pojmy jako v elektrostatickém poli, protoe je uiteèné vyuít ji zavedených pojmù a postupù. Zdùraznìme vak znovu zásadní rozdíl mezi obìma poli. Elektrické kladné a záporné náboje mohou existovat oddìlenì, magnetické póly (magnetické náboje) nikoli. Magnety k sobì pøitahují pøedmìty z feromagnetických materiálù, a to i pøes nemagnetické látky, jako je napøíklad mìï, papír nebo sklo. Magnetické úèinky se nejvíce projevují na pólech magnetù, uprostøed mezi nimi jsou nejslabí. Osa soumìrnosti magnetu se nazývá neutrální osa. Stejnojmenné póly magnetù se odpuzují, nestejnojmenné pøitahují. Stejnojmenné póly magnetù poloené na sebe se navenek projeví silnìjími magnetickými úèinky. Magnetické pole permanentního magnetu lze zeslabit nárazy, otøesy nebo zahøátím. Zahøátím na tzv. Curieùv bod lze magnetické úèinky zcela zruit. Pro konstrukèní ocel je tento bod asi 770 °C, pro ferity pouívané v nízkofrekvenèní technice kolem 100 °C a pro ferity pouívané ve vysokofrekvenèní technice asi 300 °C. Permanentní magnety i elektromagnety buzené stejnosmìrným proudem se projevují stejnými magnetickými úèinky. Pøi polarizaci dielektrika v elektrickém poli se dielektrikum po zániku pole opìt stává elektricky neutrálním (kromì tzv. feroelektrik). Naopak, u zmagnetovaných (feromange-
58
Jiøí Myslík: Elektromagnetické pole - BEN technická literatura
tických) materiálù i po zániku vnìjího magnetického pole zùstává urèitá remanentní (zbytková) polarizace. Je-li remanentní polarizace výrazná, mluvíme o permanentním magnetu. Zavádí se pojem magnetický moment
P = m P6
(4.9.)
L
im jsou proudy obíhající v uzavøených smyèkách s plochou S. O tìchto proudech lze jen ztìí øíci nìco konkrétního, co odpovídá fyzikální realitì. Jak jsme ji uvedli, podstata magnetismu není jetì zcela prozkoumána a zøejmì ji nepùjde vysvìtlit bez pouití kvantové mechaniky. Nicménì zùstaòme u rov. (4.9.). Konstanta m0 je permeabilita vakua, která je v soustavì SI
m =
e F
= p - + P
(4.10.)
Jednotkou magnetického momentu je Vsm, protoe jednotka henry H, kterou zavedeme dále, je Vs/A. Objemová hustota magnetických momentù
-=
ÇP
(4.11.)
9
OLP
9
byla nazvána vektorem magnetické polarizace. Jednotkou magnetické polarizace je Vs/m2 = T, tesla. Podobnì jako v elektrostatickém poli se i v magnetickém poli zavádìjí pojmy intenzita pole H a magnetická indukce B. Pokud zùstaneme u analogie mezi obìma poli, pak intenzita elektrického pole odpovídá magnetické indukci a naopak, elektrická indukce odpovídá intenzitì magnetického pole. Poznáme to v dalím. Na obr. 4.1 je nakreslen magnetický dipól. Magnetické pole o intenzitì H zpùsobí moment
0 = -9+VLQa
Obr. 4.1
+U +V
$ U
-
-
6
a
PDJQHW GLSyO (4.12.)
Z této rovnice plyne, e jednotkou intenzity magnetického pole je
1P 9VP P
=
:V = $ 9VP P
(4.13.)
V magnetostatice je
Jiøí Myslík: Elektromagnetické pole - BEN technická literatura
59
URW
+=
(4.14.)
Protoe pole je potenciální, mùeme zavést magnetický potenciál jm podle vztahu
+ = -JUDGj P
(4.15.)
Jednotkou potenciálu je ampér, A. Pro ilustraci vyetøíme magnetické pole tyèového permanentního magnetu pro body dostateènì vzdálené od magnetu (v porovnání s jeho délkou). Pro tento pøípad mùeme magnet nahradit magnetickým dipólem umístìným ve støedu magnetu. Dipól má stejný moment m jako magnet. Situaci znázoròuje obr. 4.1. Uvaujme, e prostøedím je vzduch (prostøedí je tedy homogenní a má pomìrnou permeabilitu mr @ 1; tento pojem zavedeme dále). Potom je
jP =
P FRVa
(4.16.)
pm U
Intenzitu pole v libovolném bodì A vyjádøíme jeho radiální slokou Hr a slokou Hs, která je kolmá k r. Potom je
+
U
=-
Gj P P = FRVa GU pm U
(4.17.)
+
V
=-
Gj P P VLQa Gj P == GV U Ga pm U
(4.18.)
a výsledná intenzita
+= +
U
P
+ + V = pm U FRV a + VLQ a
(4.19.)
Prùbìh siloèar a ekvipotenciál je podobný jako na obr. 2.5. Namísto rov. (4.14.) mùeme psát rovnici
Ï+ O= O
G
&
(4.20.)
V analogii s elektrostatickým polem mùeme zavést pojem magnetické napìtí mezi body A a B %
8
P = Ï + O GO = j P$ ± j P% $
60
(4.21.)
Jiøí Myslík: Elektromagnetické pole - BEN technická literatura
V magnetickém poli je magnetické napìtí závislé jen na poloze bodù A a B, nikoli na tvaru dráhy l. Jednotkou magnetického napìtí je ampér, A. Magnetické napìtí nelze definovat pomocí práce nutné k pøenesení magnetického mnoství (z A do B). V makroskopické teorii pole (zcela postaèující pro bìnou elektrotechnickou praxi) tato mnoství neexistují.
4.3
Magnetické materiály
Materiály se dìlí do tøí skupin, na diamagnetické, paramagnetické a feromagnetické. Diamagnetické materiály mají pomìrnou permeabilitu o nìco málo mení ne jedna. Po vloení do magnetického pole toto pole ponìkud zeslabují. K tìmto materiálùm patøí vìtina kovù (kromì feromagnetik), dále napøíklad voda a sklo. Paramagnetické materiály mají pomìrnou permeabilitu o nìco vìtí ne jedna a magnetické pole tedy (nepatrnì) zesilují. Patøí mezi nì nìkteré kovy, jako napøíklad platina, mangan a hoøèík. V bìné technické praxi mùeme pomìrnou permeabilitu diamagnetických i paramagnetických materiálù povaovat za rovnu jedné. Závislost této permeability na teplotì je prakticky zanedbatelná. Feromagnetické materiály mají pomìrnou permeabilitu mnohem vìtí ne jedna (elezo napøíklad kolem 7 000). Po vloení do magnetického pole toto pole velmi zesilují. Pomìrná permeabilita feromagnetik velmi závisí na intenzitì magnetického pole a na teplotì. Feromagnetické materiály umoòují dosáhnout velkých magnetických tokù pøi relativnì malých prùøezech. Jsou tedy velmi dùleité pro magnetické obvody. Magnetizaèní køivka feromagnetických materiálù, tj. % D Q REODVWQDV\FHQt závislost magnetické indukce þ WH na intenzitì magnetického pole se získává mìøením a je 3 uvedena na obr. 4.2. ZpoèátNROHQR ku do bodu P1 stoupá indukce 3 v závislost na intenzitì velmi %QDV rychle. Potom køivka tvoøí ko% leno. V bodì P1 se materiál % mU zaèíná sytit, v bodì P2 je nasy+ I cen. %d m + mPD[ % S Od bodu P2 magnetická ina m m+ m dukce roste velmi pomalu i pøi + velkém zvìtování intenzity + pole. Od bodu P2 magnetizaè+ ní køivka probíhá jako pøímka
Obr. 4.2 Jiøí Myslík: Elektromagnetické pole - BEN technická literatura
61
rovnobìná s magnetizaèní pøímkou vzduchu Bd . Pro ádanou magnetickou indukci B1 z køivky urèíme potøebnou intenzitu pole H1 (nebo naopak). Magnetická indukce nasycení závisí na druhu materiálu. U plechù pro transformátory je kolem 2,1 T, u plechù pro toèivé stroje kolem 2,2 T, u litiny asi 1,1 T atd. Z magnetizaèní køivky lze urèit pomìrnou permeabilitu
mU =
% m +
(4.22.)
V praxi nás velmi èasto zajímá poèáteèní permeabilita mp pøi H = 0 a nejvìtí permeabilita mmax. Zøejmì je
a=
WJ
% m m +
(4.23.)
U
%
Uvaujme nìjaký feromagnetický materiál, který dosud nebyl zmagnetován. Bude$ %PD[ me-li zvìtovat H, poroste i B podle % magnetizaèní køivky OA (obr. 4.3). Bod A odpovídá nasycení. Popsané køivce se øíká køivka prvotní magnetizace (døíve té panen%U ská køivka). Pøi zmenování intenzity H bude nyní mag& ) netická indukce B klesat po køivce AB. ±+PD[ +. +PD[ Indukce se tedy bude opoïovat za intenzi±+ + tou, co se nazývá hystereze (tj. zpoïování). Klesne-li H na nulovou hodnotu, bude materiál vykazovat remanentní (tj. zbytkovou) ( magnetickou indukci Br. Ke zruení remanent' ±%PD[ ního magnetismu je tøeba intenzity Hk, která se oznaèuje jako koercitivní síla magneticObr. 4.3 kého pole. Pøi dalím zvìtování H opìt roste i B podle køivky CD. Bod D je pøiblinì støedovì soumìrný s bodem A. S dalím zmenováním H na nulu klesá B podle køivky DE atd. Køivka A-B-C-D-E-F-A se nazývá hysterezní smyèka (køivka). Plocha hysterezní smyèky je úmìrná práci potøebné pro jeden magnetizaèní cyklus. Tato práce se vynakládá na natáèení molekulárních magnetických dipólù a mìní se v teplo. Tuto (ztracenou) energii nazýváme hysterezní ztrátou. Rozliují se magneticky mìkké a magneticky tvrdé materiály. Magneticky mìkké materiály mají hysterezní smyèku úzkou, tj. mají malou koercitivní sílu a velkou permeabilitu. Pro ilustraci uveïme, e materiál zvaný permaloy (slitina 21,5 % Fe a 78,5 % Ni) má poèáteèní permeabilitu kolem 10 000, maximální asi 50 000, remanenci 0,6 T a koercitivní sílu 4 A/m. Naopak, magneticky tvrdá slitina zvaná alnico (63 % Fe, 20 % Ni, 5 % C
62
Jiøí Myslík: Elektromagnetické pole - BEN technická literatura
a 12 % Al) má poèáteèní permeabilitu 4, remanenci 0,7 T a koercitivní sílu 34 000 A/m. Na obr. 4.4 je pro ilustraci nakresleno nìkolik hysterezních smyèek tého materiálu pro rùzné maximální intenzity magnetického pole. Jejich vrcholy leí na tzv. komutaèní køivce, která pøiblinì odpovídá køivce prvotní magnetizace.
%
+
Obr. 4.4
4.4
Magnetické pole pøímého vodièe
Vyetøeme magnetické pole dlouhého pøímého vodièe kruhového prùøezu v homogenním a izotropním prostøedí. Vodièem protéká stejnosmìrný proud I, rovnomìrnì rozloený v prùøezu vodièe. Na rozdíl od pole permanentních magnetù je nyní magnetické pole vírové, protoe
Ï+
O
GO
=,
&
(4.24.)
tj. URW
+=-
(4.25.)
Siloèárami magnetického pole jsou krunice souosé s vodièem v rovinách kolmých na tuto osu. Vektor intenzity H je jejich teènou. O orientaci vektoru byla uzavøena tato dohoda: Polome dlaò pravé ruky na vodiè tak, aby odtaený palec byl ve smìru proudu. Potom ostatní prsty ukazují smysl H (tzv. pravidlo pravé ruky, nìkdy té zvané pravidlem pravotoèivého roubu). Vyjdìme z rov. (4.24.). Integrujme po siloèáøe s polomìrem a > r. V dùsledku soumìrnosti je na siloèáøe intenzita vude stejnì veliká a vektor H má smìr dráhy. Je tedy
Ï+
O
GO
= pD+ = ,
&
(4.26.)
odkud (pro a > 0)
+=
,
pD
(4.27.)
Uvnitø vodièe obepíná siloèára s polomìrem x proud (za ji uvedeného pøedpokladu rovnomìrného rozloení proudu) Ix2/r2. Podle rov. (4.26.) je nyní
Jiøí Myslík: Elektromagnetické pole - BEN technická literatura
63