obsah
dukla sport
ukla sport
čtvrtletník Armádního sportovního centra DUKLA, Tělovýchovné jednoty Dukla Praha a Unie armádních sportovních klubů České republiky
ročník 1 / číslo 1 / 2006
Turínské ohlédnutí
Vydavatel Armádní sportovní centrum DUKLA Pod Juliskou 1, 160 44 Praha 6 IČ: 60162694 www.army.cz/sport
3
rozhovor s náměstkem MO Pavlem Maškem
Adresa redakce Pod Juliskou 1, 160 44 Praha 6 Telefon: 224 319 139 Fax: 224 310 910 Šéfredaktor Jaroslav Priščák (telefon: 973 203 801) E-mail:
[email protected]
4
ZOH 2006 v Turíně očima reportérů
Redaktorka Věra Černá (telefon: 973 203 811) E-mail:
[email protected] Jazyková úprava Jana Košvancová Redakční rada František Macák Pavel Nekola Cyril Schejbal Jiří Šimice Arnošt Šulc
15
Fotografové Petr Schejbal Ivana Roháčková
22
Grafická úprava Jan Brádka (AVIS)
Poslední sezóna Jana Železného
Jubileum sportu pod Ještědem 50 let Dukly Liberec
Korekce fotografií Bořivoj Beránek (AVIS)
Tisková příprava a tisk MO – ČR AVIS (Agentura vojenských informací a služeb) Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6
25
Uzávěrka čísla: 14. 3. 2006 Číslo 1 / 2006 vyšlo: 3. 4. 2006 V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje ASC DUKLA a AVIS Publikované materiály nelze rozšiřovat bez souhlasu vydavatele Redakcí nevyžádané materiály se nevracejí NEPRODEJNÉ
Na titulní straně Kateřina Neumannová Foto: majetek Českého olympijského výboru Pokud není uvedeno jinak jsou v tomto čísle použity fotografie, které jsou majetkem Českého olympijského výboru a fotografie z publikace Torino 2006, vydané nakladatelstvím Olympia, a. s.
2
Honza jede...
Jan Klapáč oslavuje a bilancuje
Editorial
20
Moderní pětiboj
10
Výsledky ZOH
22
50 let Dukly Liberec
12
Sny se opět plnily
24
Dukla Jihlava – legenda hokeje
13
HMS v atletice v Moskvě
26
Stalo se
14
Domácí halový šampionát
26
Přečetli jsme za vás
16
Cyklistika
26
Nejdůležitější výsledky
17
ME ve střelbě v Moskvě
27
Sportovní události 2/2006
17
Veslování na trenažéru
27
Otázky pro Ondřeje Polívku
18
Kam si skočit na nejlepší H2O
28
Český klub olympioniků
19
ASO Dukla parašutismu Prostějov
1
editorial
úvodní slovo
dukla sport
dukla sport
rozhovor
Turínské ohlédnutí XX. zimní olympijské hry Vážení přátelé, sportovci, jsem potěšen, že Vás mohu v prvním čísle čtvrtletníku „DuklaSport“ oslovit a podělit se s Vámi o upřímnou radost z výsledků, kterých sportovci v rudo-žlutém dresu Dukly v uplynulých letech dosahovali a v současnosti dosahují. V systému státní péče o sportovní reprezentaci reprezentovaném v resortu obrany především Armádním sportovním centrem Dukla jsou vychovávány a vyrůstají nejvýznamnější osobnosti českého sportu, které jsou vzorem ostatním příslušníkům Armády České republiky a mládeži. Jako ministr obrany mám hřejivý pocit z výsledků Štěpánky Hilgertové, Kateřiny Neumannové, Nikoly Sudové, Romana Šebrleho, Tomáše Dvořáka, Libora Capaliniho, Jiřího Gečnuka, Aleše Valenty, Jakuba Jandy, Václava Chalupy a řady dalších armádních sportovců, kteří ve svém sportovním odvětví dosahují vrcholných výkonů. S hlubokou úctou se před nimi a jejich trenéry, servismany a ostatními členy realizačních týmů skláním a děkuji jim touto cestou za vzornou reprezentaci. Jsem příznivcem Dukly od svých deseti let. Moje Dukla je spojena s fenomenálním Josefem Masopustem, Ivo Viktorem, Zdeňkem Nehodou, Ladislavem Vízkem a dalšími fotbalisty tehdejší Dukly. Přestože se na Julisce nehraje prvoligový fotbal, na Duklu jsem nezapomněl a nadále se počítám mezi „dukláky“ jako člen odboru přátel TJ Dukla Praha. Rozhodnutí vydávat čtvrtletník „DuklaSport“ považuji za dobrý počin, který pomůže do povědomí příslušníků a zaměstnanců Armády České republiky a civilní veřejnosti dostat Armádní sportovní centrum Dukla jako špičkový sportovní klub se značným podílem na propagaci a prezentaci resortu obrany. Dovolte, abych novému sportovnímu magazínu „DuklaSport“ popřál úspěšný start a všem armádním sportovcům déšť medailí v roce 2006. Karel Kühnl na otázky Jaroslava Priščáka odpovídá náměstek ministra obrany Pavel Mašek
ministr obrany České republiky
dukla sport
Pane náměstku, sedíme poslední den olympiády v českém domě, je čas zeptat se vás, jako muže, který má pod palcem armádní vrcholový sport, jak se vám líbila olympiáda. Můžu říct, že si vážím všech sportovců, kteří dokáží uspět na tomto svátku sportu. Aby byli sportovci úspěšní, musí být připraveni na den D a hodinu H. Stačí malé zakopnutí, špatně namazané lyže nebo onemocnění a řada dalších faktorů, které mají na celkový výsledek obrovský vliv. Pro mě závody na ZOH jsou ale také inspirativní, jsou zajímavé. Nasazení sportovců v závodech je enormní a příkladné. Jaký jste měl pocit z vystoupení armádních sportovců?
Vážení fandové dobrého sportu, dostává se k Vám první číslo nového časopisu „DuklaSport“. Díky spolupráci s AVISem vznikl čtvrtletník, který Vám, jak titul napovídá, bude přinášet informace o našich vynikajících sportovcích a sportovních událostech v současnosti i v minulosti. Nebudou chybět ani výhledy do budoucna s portréty nových nadějných sportovců. To vše slovem a obrazem. Vždyť „naše Dukla“ s mnohaletou a nepochybně úspěšnou tradicí si zcela jistě zaslouží, abyste Vy, příznivci armádního sportu, měli co nejvíce kvalitních informací. Jaroslav Priščák ředitel Armádního sportovního centra Dukla
2
Odmítám hodnotit počet získaných, nebo nezískaných medailí. Přece každé finálové umístění má svoji váhu a důležitost. Jistě, jako u každé lidské činnosti, jsou úspěchy a nezdary. Tady však mé poznání směřuje k tomu, že snad každý armádní sportovec udělal všechno, co bylo v jeho možnostech. Jak jste prožíval vítězství Katky Neumannové, jejíž úspěch jste si mohl vychutnat přímo v cíli? Katka je naše obrovská chlouba. Je to sportovec – maminka, který se dokázal po narození dítěte vrátit na sportoviště s plnou parádou. Měl jsem slzy v očích, když Katka zvítězila, a umocnil to ještě pohled na objetí Katky s Lucinkou. Byl to velmi, velmi emotivní závod, takový, který nedokáže člověk vymyslet, to dokáže vymyslet sám život.
Jak vidíte po skončení XX. ZOH budoucnost armádního vrcholového sportu? Armáda ČR se může ke svým sportovcům hrdě hlásit. Není to jenom fráze, myslím to doopravdy. Jsem už nějaký pátek ve funkci a za tu dobu jsem poznal, že společenství Dukly si jde za svým cílem a navíc má výsledky. Důležité jsou samozřejmě prostředky na zabezpečení sportu, ale Dukla má pořád tak, jak to pozoruji, silný lidský potenciál, který rozhoduje ve svém důsledku o úspěchu, nebo neúspěchu armádního sportu. Byla by velká chyba v budoucnosti blízké nebo daleké ochudit sport České republiky o armádní sportovce.
diny a já se vůbec nenudil. Nejvíce mě uchvátil slepý zpěvák Bocelli ze slunné Itálie. Tento typ muziky je moje krevní skupina. A měl jsem radost, že českou vlajku nesla Katka Neumannová. |
Vraťme se ještě k průběhu zimní olympiády. Kdo nebo co ve vás zanechalo negativní dojem? Jednoznačně doprava. Vzdálenosti na jednotlivé sportoviště, někdy chaotické zabezpečení dopravy autobusy a Italové asi mají kratší nohy, protože jsem se ani do jednoho sedadla pohodlně nevešel. Dále mě překvapila školácká chyba trenéra Žalčíka, který potopil štafetu na 4 x 10 km. Ale o tom se už v médiích hodně povídalo. A zklamal mě výkon našich hokejistů se Švédskem, ale tak to ve sportu chodí. Výhry a prohry k sobě patří. Dozvěděli jsme se, že jste se zúčastnil závěrečného ceremoniálu. Jak se vám líbil? Nelituji toho. Naštěstí nepršelo. Atmosféra těchto ceremoniálů se může skutečně vychutnat jenom na stadionu. Ceremoniál trval kolem dvou a půl ho-
3
reportáž
reportáž
dukla sport
Zlatá Neumannová zvažuje další
rok
Zázrak na ledě 2
Rychlobruslařku Martinu Sáblíkovou doma udrží možná jen nová hala...
Lyžařka na olympijských hrách vyhrála závod na 30 kilometrů... Kateřině Neumannové se déšť na tváři mísil se slzami, když na medailovém náměstí Piazza Castello poslouchala českou hymnu a na krku se jí houpalo vytoužené zlato. Ve svém posledním olympijském závodě konečně zvítězila. Jestli byla tahle památná bruslařská třicítka jejím posledním velkým závodem, ještě není jasné. Dva a půl roku po narození své dcery Lucie má běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová všechno, co od sportu chtěla.
VÝSLEDKY KATEŘINY NEUMANNOVÉ NA XX. ZOH 2006
VÝSLEDKY MARTINY SÁBLÍKOVÉ NA XX. ZOH 2006
Skiatlon: 2. místo 10 km klasicky: 5. místo Štafeta: 6. místo 30 km volně: 1. místo
3 000 metrů: 7. místo (4:08,42 min.) 5 000 metrů: 4. místo (7:01,38 min. – juniorský světový rekord)
Klub: Dukla Liberec
Klub: Dukla Praha
V
ítězné hokejové Nagano lidem dodnes připomíná hokejka, kterou v radosti vmetl do tváře brankářský hrdina Dominik Hašek obránci Richardu Šmehlíkovi. A Salt Lake City má zlatý odlesk sněhu, který odskočil od lyží akrobata Aleše Valenty, když ustál svůj skok s pěti vruty. Známkou turínských her bude dojemný okamžik, v kterém se k vyčerpané olympijské vítězce Kateřině Neumannové přibatolila její dcera Lucie. „Hned mi začaly téct slzy. Nemohlo to být zaranžované lépe,“ říkala Neumannová později. „Bylo nádherný, jak ke mně běžela. Když jsem viděla toho malýho panďuláka, jak tam poskakuje na sněhu, nejdřív mě napadlo, že tam nesmí. Potom to byla samozřejmě hrozná radost. Obejmout toho svýho nejbližšího človíčka zrovna v takovou chvíli, to se skloubilo to nejhezčí, co mohlo.“ Byly to první chvíle po jejím největším závodě v životě. V pátek 24. února měla Neumannová poslední šanci na olympijské zlato. V tu chvíli už měla v kapse pět olympijských medailí, čtyři z toho stříbrné. Jedno z nich přidala na právě probíhajících hrách na stadionu v Pragelatu, kde vydřela stříbro ze skiatlonu. Ale nic ze zkušeností šestnáctileté kariéry profesionální sportovkyně ji nemohlo připravit na poslední kilometr jejího posledního olympijského závodu. Den před startem netrénovala, protože na ni útočila viróza. Pak závod takticky kontrolovala, vyhýbala
4
se kolizím. Na vrcholu závěrečného stoupání ale vypadala bez sil. Když klouzala s odstupem za Polkou Justynou Kowalczykovou a Ruskou Julií Čepalovovou, zdálo se, že jí hra o zlato definitivně unikla. Famózní závěr „Byla jsem kožená, nohy jsem měla úplně kamenný,“ vzpomínala Neumannová. Přesto v klesání ke stadionu ztrátu díky rychlým lyžím po kouscích dohnala, v cílové rovince se nadýchla v těsném závěsu za dvěma soupeřkami před sebou a vyrazila vpřed. Hned, jak se kolem nich přehnala, bylo zjevné, že si schovala síly, které ji dovedou ke zlatu. Lidé na stadionu křičeli, komentátorům přeskakoval hlas a reportér České televize Pavel Čapek dokonce spadl ze židle. Uzavřel se tak nevídaný příběh sportovní kariéry, který Neumannová prožila se svým trenérem Stanislavem Frühaufem. Kouč ji objevil v roce 1990 na krajských přeborech a podle figury, stylu a především zaníceného projevu v ní poznal budoucí šampionku. Trvalo však sedm let, než Neumannová získala první medaili z mistrovství světa. A do zlatých dimenzí se dokonce dostala až poté, co její první kariéru přerušila nečekaná mateřská pauza. „Kateřina si orazila. Najednou nemusela myslet na lyžování. Vzala kočár a jela se projet do lesa,“ vysvětloval Frühauf.
Odpočinek, nový smysl života a obnovená psychická síla Neumannovou od července 2003, kdy se jí narodila dcera Lucie, hnaly dopředu. Kromě toho ale kolem sebe vybudovala početný tým odborníků a také silné sponzorské zázemí. Díky tomu trénovala za špičkové péče a mohla si dovolit i nadstandardní podmínky v přípravě, třeba nákladná vysokohorská soustředění. A tak během necelých tří let dosáhla víc než za čtyřnásobně dlouhou první část kariéry. Otázkou je, jestli by nebyla škoda, aby žena, která se loni z mistrovství světa i letos z olympijských her vracela se zlatem, končila. Neumannová těsně po olympijských hrách naznačila, že se hodlá rozhodnout až v průběhu jara. Pokračování její kariéry bude každopádně závislé na ochotě sponzorů dál ji podporovat. „Kdyby ji sponzoři podporovat chtěli, tlačil bych ji do toho. Byla by to škoda,“ řekl Josef Jindra, manažer Neumannové. „Náš odborný tým je přesvědčený, že by to měla ještě rok zkusit. Ale nejsem přesvědčený, jestli to chce.“ Pokračovat, nebo ne? Na jedné straně stojí sponzorské miliony, marketinkové zhodnocení olympijského zlata. Pak také sportovní forma. V posledních třech sezónách zažila Neumannová bezkonkurenčně nejlepší období. Šance, že by ještě rok mohla soupeřit s elitou, je velice reálná. Jako protiváha stojí psychická i fyzická únava z dlouhodobé extrémní zátěže, možná i pohodlnost civilního života ve srovnání s neustávající dřinou sportovce na vrcholové úrovni a vyhlídka odchodu na vrcholu. Reálná naděje, že výjimečná šampionka oblaží sportovní národ ještě jednou sezónou ale existuje. Po určitém váhání se Neumannová rozhodla na konec sezóny odcestovat do japonského Sappora, kde se jely závody Světového poháru jako generálka na mistrovství světa v příštím roce. „Je dobré vědět, do čeho člověk jde. I to je část rozhodnutí, proč do Sappora jedu. Abych ty tratě znala. Když se rozhodnu, že ještě rok budu závodit, je dobré je vidět,“ řekla Neumannová. |
Osmnáctiletá rychlobruslařka Martina Sáblíková se z olympijských her v Turíně nevrátila s medailí. Ovšem její příběh je možná ještě úžasnější než slavný „zázrak“ na ledě, který vstoupil do historie na ZOH 1980 v Lake Placid. Vítězný gól hokejového útočníka Mikea Eruzioneho tehdy pomohl americkým amatérům k pokoření sovětské mašiny a ke zlatým medailím. Sáblíkové, která v Česku nemá kde trénovat, chybělo v Turíně k bronzu 81 setin sekundy. Snad to pomůže k výstavbě nové rychlobruslařské haly, jinak talent může zmizet v cizině.
T
eenegerka, která trénuje po školních tělocvičnách, na Olympijských hrách v Turíně ohromila svět. Osmnáctiletá Martina Sáblíková ukázala, že i z chudých podmínek může vyrůst šampionka. Po závěrečném olympijském závodě si poplakala kvůli čtvrtému místu ve svém parádním závodě na 5 000 metrů. Ani juniorský světový rekord jí nestačil k medaili. Ačkoliv jí na bronzovou Kanaďanku Cindy Klassenovou, kterou v přímém souboji v posledním kole mohutně stahovala, scházelo jen 81 setin sekundy. Místo medaile jí čeští fanoušci v hledišti hodili pro útěchu aspoň bílou růži. Je to symbolická odměna, která jen těžko může vyvážit obdivuhodné úsilí, s kterým mladá dívka z Vysočiny prorazila do světové rychlobruslařské špičky. „Jsou to čtyři roky. Můžou přijít nové rychlobruslařky. Já můžu akorát slíbit, že se budu snažit ze všech sil. A doufám, že ve Vancouveru na stupních už stát budu,“ řekla Sáblíková k další olympiádě v Kanadě. Z Kanady už medaile? Podle předpokladů trenéra Petra Nováka by ve Vancouveru, městě mezi mořem a horami, mohla získat dvě medaile. Ze Sáblíkové jednoznačně vyrůstá nová česká hvězda, možná i formátu loučící se lyžařské legendy Kateřiny Neumannové. O její výjimečnosti
není sporu. Jedním z důkazů je fakt, že 10. února při slavnostním zahájení Sáblíková nesla českou vlajku. Pro funkcionáře Českého olympijského výboru byla sice až třetí volbou po zaneprázdněných lyžařích Neumannové a Jakubu Jandovi, jenomže Sáblíková pak na dráze ukázala, že si tuhle čest opravdu zaslouží. Ve vzduchu je však hrozba, aby její dvě plánované kanadské medaile nespadly do olympijských počtů nějaké jiné výpravě než české. „V tomto směru máme tři konkrétní nabídky. Jaké? To neprozradím,“ řekl trenér Novák. Kde je problém? Jsou jich celé hory. Není divu, že se svět o talentovanou závodnici tak zajímá. Sáblíková se dostala na dohled olympijské medaili i přesto, že v Česku pro její sport v podstatě neexistují podmínky. Jediná dráha ve Svratce nefunguje a Sáblíková tak na olympijské hry musela jezdit na soustředění do Itálie a do Německa. Je paradoxem, že velký podíl suché přípravy měl na jejím úspěchu nezanedbatelný vliv. Trenér Novák jí doma ordinuje speciální cvičení na sílu nohou. Je to know-how, které tají před světem. Pro budoucnost je ale situace neudržitelná. Sáblíkové už těsně před turínskými hrami s náklady na přípravu pomohly Český olympijský výbor a kraj Vysočina. Klíčová je ale otázka nové rychlobruslařské haly, která by podle odhadů přišla na padesát milionů korun, což je roční rozpočet nejchudších fotbalových klubů Gambrinus ligy. Po návratu z Turína Sáblíková se svým trenérem naznačili, že pokud hala nevyroste, závodnice na příští olympiádě opravdu může reprezentovat jinou zemi. Najdou se miliony? „Bylo by skvělé, kdyby se něco postavilo. Nepomohlo by to jenom mně, ale i ostatním závodníkům. Co budu muset udělat do budoucna, ví trenér. Myslím si, že to má v hlavě srovnané dobře. Protože to, co za výsledek jsme udělali bez dráhy, je velký úspěch,“ říká Sáblíková. „Já si nechci stěžovat. Mě baví trénovat jakkoliv. Ráda jezdím na kole i na kolečkových
text: Martin Hašek redaktor deníku Sport
bruslích. Na druhou stranu dělám věci, které ostatní dělat nemusejí.“ Příběh Martiny Sáblíkové potvrzuje, že důležitější než špičkové podmínky je sportovcova vůle a vášeň k tréninku. Bez zázemí se lze dostat do špičky, ale už těžko se dají porážet nejsilnější soupeři. Případy lyžařů Neumannové a Jandy dokládají, jak jsou tréninkové podmínky důležité. Neumannová v posledních letech vybudovala početný doprovodný tým a přivezla zlaté medaile z mistrovství světa i olympijských her. Janda po nástupu nového vedení úseku skoků v čele se slovinským trenérem Vasjou Bajcem získal přístup k moderním metodám i materiálům a letos vyhrál Turné čtyř můstků. Sáblíková bojuje proti světu sama se svým trenérem ve velice skromných podmínkách a ještě musí snášet ústrky soupeřek. V Turíně například těsně před závodem na 5 000 metrů dostala cédéčko s náboženským obsahem, který ji měl rozhodit. Trenér Novák naznačil, že úder mohl přijít od nizozemských závodnic Grönewoldové a Kleibeukerové. Sáblíková se ale neroztřásla. V pětikilometrovém závodě místo toho tvrdě bojovala o medaili s Kanaďankou Klassenovou, která v Turíně získala celkem pět medailí včetně zlata ze závodu na 1 500 metrů. Kdo ví, kolik setin Sáblíkové sebral pomalejší start, k němuž přispěl poraněný stehenní sval. Kvůli němu musela reprezentantka vynechat závod na 1 500 metrů. Sáblíková se v jízdě proti Klassenové stále propracovávala vpřed a v posledním kole její pětisekundový náskok téměř srazila. „Nejdřív mě přepadlo zklamání. Pobrečela jsem si, protože to zamrzí,“ řekla Sáblíková. „Ale uvědomuju si, že čtvrté místo je taky bezvadný. A jsem ráda, že ho mám.“ |
5
růže pro mladou dámu
zlatá a stříbrná
text: Martin Hašek redaktor deníku Sport
Akrobatům Akrobatům vládli rozhodčí Medailové naděje Aleše Valenty i Nikoly Sudové přišly vniveč... Horské městečko Sauze d´Oulx zničilo dva velké sny českých akrobatických lyžařů. Během turínských her tady skončilo olympijské kralování akrobatického lyžaře Aleše Valenty a medaile nezbyla ani na boulařku Nikolu Sudovou. Oba závody ale ovlivnilo sporné rozhodování sudích. Valentu jejich metr popudil dokonce natolik, že jim chce v budoucnosti fušovat do práce. Jury přísných pánů a paní měly vliv na olympijské výsledky akrobatických lyžařů Aleše Valenty a Nikoly Sudové na olympijských hrách v Turíně, respektive v horském areálu v Sauze d´Oulx blízko francouzsko-italských hranic.
Běžkaři: sláva
akrobatické lyžování
leš Valenta tam obhajoval slavné vítězství z minulé olympiády v Salt Lake City a na startu stál v bojovné náladě, i přesto, že ho limitoval natržený vaz v pravém koleni. Ten si poranil ve Špindlerově Mlýně těsně před odjezdem na olympijské hry a znovu pět dní před olympijskou kvalifikací přímo v Sauze d´Oulx. Fyzioterapeut Pavel Kolář Valentovi doporučoval čtyřtýdenní klid. Jenomže Valenta chtěl závodit. Ve dvou kvalifikačních skocích ho ale zradil dopad. Poprvé dopadl jen na jednu nohu, podruhé skok vůbec neustál a spadl na záda. Rozhodčí přitom právě dopadu a dojezdu věnují největší pozornost. „Při prvním skoku jsem trochu dopadl dopředu a strašně jsem se zabořil do sněhu. Rozhodčí mi dali málo bodů, ale nechme to,“ popisoval Valenta. „U druhého skoku jsem měl velkou nájezdovou rychlost a s tím se už nedalo nic dělat. Bylo to padesát na padesát, jestli dopad vyjde. Nevyšel.“ Valentovi zřejmě uškodila mrazivá změna podmínek, která zatvrdila můstek. Ten pak skokana vypálil do vzduchu rychleji, než potřeboval. Valentova další olympijská mise tak skončila jedenadvacátým místem v kvalifikaci, do finálové dvanáctky neprošel. Jeho olympijské trápení ale ještě nebylo u konce. Ve finále totiž musel sledovat závod, v kterém rozhodčí určili šampionem Číňana Chan Sien-pchenga. Ten přitom ve svém druhém finálovém skoku předvedl jen skok se třemi vruty. Je zvláštní, kam se akrobatické skoky posunuly od Salt Lake City. Tam Valenta k vítězství potřeboval světovou novinku, skok s třemi salty a pěti vruty, který na závodech předvedl jako první v historii.
6
V Sauze d´Oulx na překvapivě nízké známky doplatil především Bělorus Dmitrij Daščinskij, jeden z favoritů, který vedl po prvním finálovém kole, aby zůstal druhý. Úplně vyhořeli Kanaďané, kteří do té doby sezóně vládli. Američan Jeret Petterson odvážně zkusil pětivrutový skok s třemi otáčkami v prostředním saltu, přesně ten, který Valenta označil poetickým názvem „ledový dech“. Stačilo mu to ale až na sedmé místo. „Nelíbí se mi, že skok nemá chybu ve vzduchu, ale kvůli tomu dopadu ho skrouhnou. Manuály rozhodčích a jejich metodika se nezměnily za dvacet let. Ale skoky se každým rokem vyvíjejí,“ kritizoval Valenta. „V budoucnosti bych se chtěl zapojit do role rozhodčího na mezinárodní scéně. Někteří rozhodčí ani nesjedou kopec a rozhodují o bytí a nebytí profesionálních sportovců. Přijde mi to škoda.“ Tahle doba ale nepřijde hned. Valenta stále patří do špičky. Dokázal to týden po olympiádě ve švýcarském Davosu, kde skončil v závodě Světového poháru třetí. Rozhodčí chybovali Zatímco Aleši Valentovi by zřejmě ani spravedlivější rozhodování k olympijskému finále nepomohlo, boulařku Nikolu Sudovou stál podivný pohled sudích možná i medaili. Je to paradox. Sudová celý rok mluvila o tom, že na olympijských hrách bude pro místo mezi nejlepšími třemi nutné zvládnout nový skok s názvem D Spin X, tedy salto mimo osu. Lyžařka ho trénovala už od léta. Má za sebou stovky skoků do bazénu a desítky pokusů na sněhu, včetně tvrdých pádů.
Lyžařští běžci oslavují Bauerovo stříbro a litují skandálu ve štafetě...
i ostuda
VÝSLEDKY AKROBATICKÝCH LYŽAŘŮ NA XX. ZOH 2006 NIKOLA SUDOVÁ (jízda v boulích): 6. místo ŠÁRKA SUDOVÁ (jízda v boulích): 26. místo ALEŠ VALENTA (akrobatické skoky): 21. místo Klub: všichni Dukla Liberec
text: Martin Hašek redaktor deníku Sport
A
reportáž
dukla sport
dukla sport
V olympijské jízdě svůj trumf vytáhla, ale bylo to k ničemu. D Spin X v horní části a helikoptéra se zánožkou a roznožkou v dolní části trati jí vynesly šesté místo. Za nový skok dostala od rozhodčích jen 1,1 bodu… „D Spin se dal provést líp. Ale to provedení nebylo špatný, zvlášť jak jsem ho ustála. Vyjela jsem z něj do boulí moc dobře,“ pochvalovala si Sudová. „Jestli jsem za něj dostala jenom 1,1 bodu, tak to je hodně málo.“ Sudová možná doplatila na výsledek z kvalifikace, odkud postoupila do finále jako třináctá. Ve finále se začínalo od nuly, ale podle nepsaných pravidel rozhodčí dávají medaili jen těm, kteří v rozhodujícím boji startují mezi posledními šesti. „Myslím si, že do čtvrtého místa, měla Nikola být,“ stěžoval si trenér Radek Herot. „Nevím, co víc chtějí rozhodčí vidět. Mě může hřát to, že zvolila i zvládla perfektně ve finále nový skok. Jenže za něj dostala strašně malé známky.“ D Spin X nakonec nebyl takovou výhodou, jak se před závody zdálo. Zlatou medaili dostala Kanaďanka Jennifer Hailová, která předvedla daleko méně obtížné skoky. Podle mnohých měla vyhrát Norka Kari Traaová. To, že sudí, kteří rozhodovali ve finále, neměli svůj den, přiznala i mezinárodní rozhodčí Hana Kalužáková. „Po kvalifikaci za nimi byla a říkala mi, že sami přiznávali, že se sekají. Spousta lidí nebyla bodováním spokojená,“ posteskla si Sudová. |
První medaile z olympijských her pro mužské běžecké lyžování, to je skvělý výsledek mise týmu trenéra Miroslava Petráska. Stříbro Lukáše Bauera ze závodu na 15 kilometrů klasicky ozářilo výpravu mnohých nadějí. Mužstvo za sebou nemá jediný propadák, mohlo dokonce skončit ještě lépe.
U
vítací tabule v Božím Daru dává všem návštěvníkům vědět, že právě tady žije stříbrný olympijský medailista. Když se Lukáš Bauer vracel z her v Turíně, aby krajanům ukázal stříbrnou medaili, na náměstí se ukázalo sto padesát lidí. „Nečekal bych, že vás tu bude tolik,“ radoval se Bauer. Tahle pozornost ale znamená jen malou část požitků, které si osmadvacetiletý lyžař vysloužil, když v olympijském závodě na 15 kilometrů klasicky vydřel stříbrnou medaili. Především si splnil svůj životní sen. Bauer až do tohoto závodu marně usiloval o první úspěch na vrcholné akci. Rozpačitý start Dokonce i na začátku Olympijských her v Turíně si prožil další ze svých příběhů se špatným koncem. Skoro celý skiatlon se držel vepředu. Po úvodních patnácti kilometrech klasickou technikou vyjížděl z depa jako první. Na druhé polovině trati, bruslařské patnáctce, vzal osud závodu do svých rukou. Usilovně se snažil pole roztrhat, ale nenašel partnera. Nakonec jeho naděje splaskly v hromadném finiši, v kterém skončil desátý. To vše ale bylo zapomenuto, když projel cílem klasické patnáctky a podíval se na výsledkovou tabuli. Byl v tu chvíli druhý za Estoncem Veerpalu. Pro Bauerova ale bylo klíčové, že porazil Rusa Ročeva, s kterým na dálku celý závod bojoval o medaili. A když na něj v závěru ztratil i Němec Angerer, Bauerovi zůstalo stříbro. „Ptal jsem se, jestli je fakt pravda, že je to první mužská individuální medaile pro české lyžování,“ vyprávěl Bauer. „Nevěřil jsem, že ji třeba v roce 1912 nikdo neměl. Dostalo mě, že je to asi pravda. Ale že bych z toho padal na zadek, to ne.“
Kromě toho, že je prvním mužským olympijským medailistou v běžeckém lyžování, Bauer i překonal výkon své tchýně Heleny Šikolové-Balatkové. Ta získala bronzovou medaili v Sapporu v roce 1972. Bauer měl k medaili několikrát blízko už před letošní olympiádou. Na ZOH 2002 v Salt Lake City se v závodě na 30 kilometrů volně dlouho držel v přední skupině, ale padl v taktické hře v závěru. Před mistrovstvím světa 2003 měl životní formu, ale těsně před odjezdem onemocněl. A loni na světovém šampionátu mu v závodě na 15 kilometrů volně chybělo k medaili necelých pět sekund. Právě po loňském mistrovství světa v Oberstdorfu se Bauer ještě víc zatvrdil. Požádal všechny členy doprovodného týmu, aby mu dali návrhy, co se dá zlepšit. Do svého medailového projektu investoval statisíce. „Lukáš je nejpracovitější ze všech. Připadá mi jako nějakej starej profesor ve škole, který musí mít všechno ťip ťop. Jak to není, je rozzlobenej,“ řekl o Bauerovi jeho osobní servisman Vít Fousek. Bauer nebyl sám Bauer na olympiádě svůj medailový projekt zakončil úspěšně. Mužský běžecký tým tak pokračuje v silných letech. Od světového šampionátu 2003 se družstvo z žádné velké akce nevracelo bez medaile. Bauer jen vystřídal dosavadního hrdinu Martina Koukala, který před třemi lety na mistrovství světa vyhrál bruslařskou patnáctku a loni získal spolu s Dušanem Kožíškem bronzovou medaili ve sprintu dvojic volnou technikou. Tentokrát zůstal Koukal na olympijských tratích v Pragelatu bez medaile. Ovšem znovu potvrdil, že nejlepší formu umí vyladit na vrchol sezóny. Po dvaadvacátém místě ve skiatlonu se dostal
do finále ve sprintu dvojic a do play off ve sprintu jednotlivců. Jeho vrcholný kousek přišel v závěrečné bruslařské padesátce. Dva kilometry před cílem si Koukal hlídal pozici těsně za první linií a připravoval si síly k útoku. V té chvíli ale upadl Ital Pietro Piller Cottrer, kontakt s ním neustál další reprezentant Milan Šperl, přezdívaný Špek, který Koukala smetl. Koukal ještě čelo závodu dojel, ale ve finiši skončil sedmý. „Hlídal jsem si to, ale bohužel jsem nečekal, že mě sestřelí Špek,“ pravil Koukal v cíli o svém týmovém kolegovi. „Musel jsem to dojíždět a sto metrů před cílem mi síly došly. Věřím, že kdybych neupadl, ty síly by mi ve finiši stačily. Nechybělo moc.“ Rovněž Jiří Magál nezklamal. Čtrnácté místo ze skiatlonu a především osmé místo z volné padesátky, to je slušná bilance. Žalčíkův omyl Vystoupení mužského běžkařského týmu mělo jedinou vadu. Dva dny po Bauerově stříbrném závodu se běžela štafeta, v které ani česká sestava nebyla bez naděje na medaili. Vedoucí týmu Květoslav Žalčík ale na čtvrtý úsek místo Milana Šperla omylem zapsal Dušana Kožíška. Na chybu se přišlo až ráno v den závodu a už se nedalo nic změnit. „Tohle se nesmí stát na župním přeboru, natož pak na olympiádě,“ litoval Žalčík, kterého vedení výpravy ze ZOH okamžitě odvolalo. Trojice Bauer, Koukal a Magál předávala štafetu Kožíškovi na třetím místě. Nepřipravený náhradník se ale propadl až na deváté místo. | text: Martin Hašek redaktor deníku Sport
VÝSLEDKY BĚŽCŮ NA LYŽÍCH NA XX. ZOH 2006 Skiatlon: 10. Lukáš Bauer, 14. Jiří Magál, 21. Martin Koukal, 36. Milan Šperl Sprint dvojic: 10. Martin Koukal a Dušan Kožíšek 15 km klasicky: 2. Lukáš Bauer, 59. Petr Michl Štafeta: 9. Lukáš Bauer, Martin Koukal, Jiří Magál, Dušan Kožíšek Sprint: 15. Martin Koukal, 22. Dušan Kožíšek 50 km volně: 7. Martin Koukal, 8. Jiří Magál, 16. Lukáš Bauer, 27. Milan Šperl Kluby: Lukáš Bauer, Martin Koukal (oba SKP Jablonec), Jiří Magál, Milan Šperl, Dušan Kožíšek, Petr Michl (všichni Dukla Liberec)
7
běžecké lyžování
reportáž
dukla sport
Český orel
VÝSLEDKY JAKUBA JANDY NA XX. ZOH 2006 Střední můstek: 13. místo Velký můstek: 10. místo Soutěž družstev: 9. místo
skoky na lyžích
text: Martin Hašek redaktor deníku Sport
Je to smutný příběh. Jakub Janda měl ve své životní sezóně solidní šance na olympijský úspěch. Série sporů uvnitř skokanského hnutí, únava, problémy s technikou a sebedůvěrou ho ale srazily mezi poražené. Z olympijských můstků v Pragelatu se vrátil s desátým a třináctým místem. Hned po olympiádě ve Světovém poháru paradoxně pokračoval ve skvělých výkonech ze začátku sezóny. Jako by v italských Alpách zela černá díra, kam se propadlo vše dobré, co Jakuba Jandu zatím obklopovalo. Turínské olympijské hry, během nichž probíhaly skokanské závody v horském areálu v Pragelatu, budou jeho můrou a velkou životní zkušeností. „Budu se snažit na to rychle zapomenout. Prostě to nevyšlo. Je to olympiáda, kterou jsem totálně pokazil,“ povzdechl si Janda. Medaile v nedohlednu Třinácté místo na středním můstku, desáté místo na velkém můstku. Kromě toho také skandál kolem příkrého rozhovoru s televizním reportérem, kritika z domova a značné psychické utrpení. Taková byla pro Jandu olympiáda, kde se rýsovaly zlaté šance. „Je to šílený nápor. Kolikrát už mi z toho bylo hodně špatně,“ vyprávěl Janda. „Místy už jsem myslel, že už to ani nerozchodím.“ Klasická poučka praví, že bez porážek nejde dojít k vítězstvím. Janda ale znovu zjistil, že k velkým vítězstvím je nutné rovněž vyrovnat se s úspěchy. Vždyť už v minulé sezóně, v které pronikl do špičky, musel dlouho čekat na své první vítězství ve Světovém poháru. Přestože několikrát předtím po prvním kole vedl. Letos jeho úspěchy přeskočily do vyšších dimenzí. 6. ledna spolu s Finem Janne Ahonenem vyhrál Turné čtyř můstků a stál na vrcholu kariéry. V ten den se ale jeho rozlet zastavil. Janda byl v tu chvíli psychicky i fyzicky vyčerpaný. V takovém stavu jel po triumfu v Bischofshofenu nocí domů do Frenštátu pod Radhoštěm, kde ho čekaly desítky novinářů. Měsíc před startem olympijským her dosáhl tlak maximální intenzity.
8
„Po Turné mi bylo nejhůř,“ líčí Janda. „Tlak tam byl ze všech stran. Těžko jsem se od toho oprošťoval. Byl jsem úplně na dně po psychické i fyzické stránce. Když jsem viděl, jak mi na displeji naskočilo neznámé číslo, byl jsem z toho úplně hotový. Kolikrát jsem ho ani nezvedal a pak jsem ho úplně vypnul.“ Vítězství přítěží Velký triumf se tak pro Jandu stal balvanem. A byl to jenom první z mnoha dalších problémů. Týden po Turné čtyř můstků závodil na mistrovství světa v letech na lyžích. Na mamutích můstcích má přitom dlouhodobé problémy. Jeho styl s extrémním držením lyží, které se Jandovi v letu dostávají až za uši, je při vyšších rychlostech a tlacích na mamutích můstcích nevýhodný. Přesto v lednu na šampionátu v Kulmu závodil. Medaile mu ale unikla a poslední skok v závodech družstev vynechal. Ztratil pohodu. Potom vynechal závody Světového poháru v Japonsku a trénoval s reprezentačním koučem Bajcem ve slovinské Kranji. „Možná, že jsme měli pokračovat v Japonsku. Jenže v tomhle momentu je lehké být chytrý. Třeba by skákal ještě hůř. Možná i ty lety k tomu přidaly své,“ přemítá Bajc.
Bank
Klub: Dukla Frenštát pod Radhoštěm
Skokan na lyžích Jakub Janda si na olympijských hrách prožil trápení...
nelétal
reportáž
Rozkol týmu To vše ale byla jen předehra závěrečné názorové přestřelky mezi lidmi uvnitř skokanského hnutí. Vedení úseku bylo na internetu kritizováno nejdřív za nominaci, potom za složení realizačního týmu. Bajc, který v Česku dlouhodobě bojuje s nepřátelskou atmosférou mezi zdejšími trenéry, reagoval hrozbou, že na olympiádu vůbec neodjede. „Mám špatný pocit, malou motivaci pracovat,“ vysvětloval Bajc den poté, co dorazil do olympijské vesnice v Sestriere. „Nejenom já, celý skok má nepřátele. Jsou tu lidé, kteří jdou proti skoku. Nikdo nemá motivaci pracovat, když někdo dělá akce proti.“ A tak se během měsíce z vítěze Turné čtyř můstků stal vynervovaný závodník, který ztratil sebedůvěru. Na můstcích se to konkrétně projevovalo. Janda přišel o to nejdůležitější, křehký pocit jistoty, že má v hlavě i ve svalech nastavenou správnou cestu. Reprezentant přijel na olympijské hry po sérii nevýrazných výsledků na posledních závodech Světového poháru. Zatímco na Turné skákal téměř automaticky, v Pragelatu najednou dělal chyby. „Možná vám připadá, že je daleko od formy, co měl na Turné čtyř můstků. Já si myslím, že ne. Jen si stoprocentně nevěří,“ řekl trenér Bajc po prvním závodě na středním můstku. Janda šampion občas problesknul v tréninkových skocích. Skokanovi se ale stále nedařilo trefit ten správný pokus v závodě. Ve zkušebním kole před kvalifikací na velkém můstku šel dokonce hned za hranou k zemi a málem upadl. „Šel jsem moc rychle na lyže, což je chyba, kterou nesmím udělat, jak mi Vasja bije do hlavy. Už to docela smrdělo pádem,“ ulevil si Janda. Jít rychle na lyže? Znamená to, že Janda se ve fázi těsně po odrazu tlačil příliš agresivně dopředu, místo aby nechal skok plynule vystoupat. „Může přijít jeden skok a bude to zpátky,“ řekl Janda Návrat sebevědomí Byl to souboj s časem. Na olympiádě ho ale nebylo dost. Jandovo trápení pokračovalo ještě chvíli. Týden po návratu z olympijských her prohrál na mistrovství republiky v německém Klingenthalu s Janem Maturou. Ale když se začátkem března ohlásil Světový pohár, Janda se vrátil ve velkém stylu. Ve finském Lahti, domovském můstku svého velkého soupeře Janneho Ahonena, skončil druhý a jako první český skokan se vydal za celkovým vítězstvím ve Světovém poháru. |
napodobil Maiera text: Martin Hašek redaktor deníku Sport
Mladý sjezdař se z olympiády po těžkém pádu vrátil se šestým místem
VÝSLEDKY ONDŘEJE BANKA NA XX. ZOH 2006 Kombinace: 6. místo Obří slalom: 16. místo Klub: Dukla Liberec
sjezdové lyžování
reportáž
Vlasatý lyžař Ondřej Bank se na olympijských hrách stal televizní hvězdou nejprve kvůli drsnému pádu, který ho postihl při sjezdu speciál – královské disciplíně. Nakonec si ale vysloužil uznání i díky svému sportovnímu umění. V kombinaci skončil šestý, jen 33 setin sekundy od medaile. Ondřej Bank byl málem jako Hermann Maier. Slavný rakouský sjezdař na olympijských hrách v Naganu zažil hrůzostrašný pád, ale domů se vracel se dvěma zlatými medailemi. Také Bank na Olympijských hrách v Turíně nejdříve upoutal pozornost nepříjemnou nehodou. Během sjezdu se zřítil ze sjezdovky v osmdesátikilometrové rychlosti. „Byla to maličká chyba ve volbě trati. Najel jsem bránu moc napřímo a vyústilo to nejhorším způsobem, jak se dalo,“ líčil Bank. „Lyže mi na hraně poskočila tak blbě, že mě to úplně celýho roztočilo a letěl jsem hlavou dopředu. Ale naštěstí mi vypnula lyže a pak už je to v pohodě. Když nevypnou, je to zlé. A já mám zrovna prasklé oba menisky v koleni.“ Bankův karambol proběhl světem prostřednictvím televizních šotů. Žádný z nešťastníků, kteří nedokončili olympijský sjezd, nedopadl takhle působivě. Ačkoliv to vypadalo hrozivě, Bankovi se skoro nic nestalo. Vyvázl bez modřin i šrámů, jenom si ohnul nehet na palci levé ruky. Má za sebou už mnohem horší nehody. „Ten pád byl blbej ze začátku. Mohlo to dopadnout špatně, kdyby mi nevypnula lyže,“ vysvětloval Bank. „Ale já už jsem si na lyžích dvakrát zlomil nohu, urval koleno, pádů bylo hodně. Jednou jsem si zlomil nohu na mistrovství světa juniorů, když jsem vyskočil ze sjezdovky. Ona se zrovna rozdvojovala za hupem a já skočil rovně, kde jsem narazil do nějaký hromady. V tom druhým případě jsem dostal špicara v obřím
slalomu. Otočilo mě to zády, letěl jsem deset metrů po zádech a pak se rozšlehal.“ Lyžař dál pokračoval ve svém olympijském programu a připravoval se na start v kombinaci, který pro české sjezdaře vždycky znamená největší šanci na úspěch. A závod mu vyšel! Po sjezdařské části se držel na šestnáctém místě a slalom, svou silnější disciplínu, měl teprve před sebou. Před druhým slalomovým kolem byl už šestý a na medaili ztrácel pouhých 33 setin sekundy. „Druhé kolo slalomu jsem chtěl jet naplno. Ale nešlo to. Jel jsem jenom na tři čtvrtě možného výkonu, ale stejně to dopadlo super. I když pořád pokukuju na tabuli na ty tři desetiny,“ říkal Bank v cíli druhého kola. Šesté místo i odstup od třetího místa mu zůstaly. Bank tak vyrovnal své nejlepší umístění z mistrovství světa 2001 ve Svatém Antonu. „Tenhle výsledek je cennější. Je to olympiáda. Navíc se trošku změnily podmínky, kombinace se zpopularizovala mezi závodníky a jezdí ji víc lidí,“ říká Bank. O tom svědčí, že před pěti lety na světovém šampionátu ztrácel Bank ze šestého místa na zlato přes šest sekund. Tentokrát jen sekundu a 65 sekund. A výsledek mohl být ještě lepší, kdyby Bank lépe zvolil vosk na sjezdařskou část trati. „Blbě jsme namazali. Upnuli jsme se na jeden vosk. V trénincích jsem jezdil stejně jako Slovinec Šporn, který byl v závodě rychlejší skoro o vteřinu. Ani na to nechci myslet,“ litoval Bank. |
9
výsledková tabulka
reportáž
dukla sport
dukla sport
Výsledky
armádních sportovců
na XX. zimních olympijských hrách 2006 v Turíně
a vůbec nedopadly špatně. Naopak. V historii České republiky jsou to zatím nejúspěšnější ZOH. V celkovém množství čtyř medailí (jedna zlatá, dvě stříbrné a jedna bronzová) připadá na armádní sportovce 50% úspěšnost, když se hodnotí počet. Další úhel pohledu je hodnota medailí. Tam naši sportovci jednoznačně vyčnívají. Během olympiády na sebe upozornilo i mnoho dalších závodníků, kteří byli bezprostředními účastníky bojů o medaile a obávanými soupeři, jen to nespolehlivé sportovní štěstí se v některých případech nějak pozapomnělo. Čeští a hlavně armádní sportovci prostě na XX. zimních olympijských hrách v Turíně byli vidět. A to nás těší. Důkazem toho je výsledková tabulka všech sportovců Dukly. text: Věra Černá výsledky zpracoval: Ivo Novák
10
Sportovní odvětví
Neumannová Kateřina Neumannová Kateřina Sáblíková Martina Neumannová Kateřina Sudová Nikola Bank Ondřej Neumannová Kateřina Rajdlová Kamila Sáblíková Martina Vodseďálek Aleš Churavý Pavel Rygl Ladislav Vaculík Ondřej Magál Jiří Magál Jiří Kožíšek Dušan Janda Jakub Matura Jan Vaculík Ondřej Sedlák Vlastibor Janda Jakub Kožíšek Dušan Rajdlová Kamila Janda Jakub Novotný Michal Magál Jiří Gomola Roman Danilevič Ivo Gomola Roman Danilevič Ivo Brož Antonín Brož Lukáš Bank Ondřej Rygl Ladislav Krýzl Kryštof Churavý Pavel Matura Jan
lyžování běh lyžování běh rychlobruslení lyžování běh akrobatické lyžování alpské lyžování lyžování běh
Umístění
Disciplína
Příjmení, jméno
Sportovní odvětví
Umístění
1 2 4 5 6 6 6
30 km volnou technikou skiatlon – 7,5 km + 7,5 km 5 000 m 10 km klasicky jízda v boulích kombinace štafeta 4 x 5 km (podíl 1/2)
rychlobruslení severská kombinace
7 8
3 000 m družstvo
lyžování běh lyžování běh
8 9
50 km klasicky štafeta 4 x 10 km (podíl 1/2)
lyžování skok
9
družstvo – velký můstek
lyžování skok lyžování běh lyžování běh lyžování skok snowboard lyžování běh boby
10 10 12 13 13 14 14
velký můstek sprint dvojic (podíl 1/2) sprint dvojic (podíl 1/2) střední můstek cross skiatlon – 15 km + 15 km čtyřbob (podíl 1/2)
boby
16
dvojbob
saně
16
dvojice
alpské lyžování severská kombinace alpské lyžování severská kombinace lyžování skok
16 17 20 21 21
obří slalom sprint – skok K 120, běh – 7,5 km kombinace skok – K 90, běh – 15 km střední můstek
Valenta Aleš Kožíšek Dušan Matura Jan Hrstková Lucie Elsterová Petra Sudová Šárka Slavík Tomáš Hyman Jakub Zakouřilová Petra Šperl Milan Zakouřilová Petra Rajdlová Kamila Churavý Pavel Rajdlová Kamila Krýzl Kryštof Rygl Ladislav Šperl Milan Zakouřil Boris Mazoch Jan Hrstková Lucie Slavík Tomáš Sedlák Vlastibor Sedlák Vlastibor Vaculík Ondřej Chlum Patrik Vodseďálek Aleš Michl Petr Bank Ondřej Jeriová Markéta Trejbal Filip Trejbal Filip Krýzl Kryštof Bank Ondřej Krýzl Kryštof Zakouřilová Petra Hrstková Lucie Hrstková Lucie
akrobatické lyžování lyžování běh lyžování skok alpské lyžování snowboard akrobatické lyžování severská kombinace saně alpské lyžování lyžování běh alpské lyžování lyžování běh severská kombinace lyžování běh alpské lyžování severská kombinace lyžování běh alpské lyžování lyžování skok alpské lyžování severská kombinace lyžování skok lyžování skok lyžování skok severská kombinace severská kombinace lyžování běh alpské lyžování saně alpské lyžování alpské lyžování alpské lyžování alpské lyžování alpské lyžování alpské lyžování alpské lyžování alpské lyžování
21 21 22 22 23 26 26 27 27 27 29 31 31 32 34 36 36 36 36 36 37 38 40 45 47 47 59 – – – – – – – – – –
Disciplína skoky sprint velký můstek kombinace paralerní obří slalom jízda v boulích sprint – skok K 120, běh – 7,5 km jednotlivci obří slalom 50 km klasicky kombinace 30 km volnou technikou sprint – skok K 120, běh – 7,5 km 10 km klasicky super G skok – K 90, běh – 15 km skiatlon – 15 km + 15 km sjezd střední můstek super G skok – K 90, běh – 15 km střední můstek velký můstek velký můstek skok – K 90, běh – 15 km sprint – skok K 120, běh – 7,5 km 15 km klasicky sjezd – nedokončil nedokončila 1. jízdu kombinace – nedokončil slalom – nedokončil 2. kolo slalom – nedokončil 1. kolo super G – nedokončil obří slalom – nedokončil 1. kolo slalom – nedokončila 1. kolo slalom – nedokončila 2. kolo obří slalom – nedokončila 2. kolo
Torino 2006
Games are over – hry skončily
Příjmení, jméno
11
shrnutí zimní sezóny
Sny se opět
plnily
reportáž
dukla sport
dukla sport Český sport zažívá zimní pohádku. Už loni vzepětí lyžařů Neumannové, Jandy či Záhrobské způsobilo nadějná očekávání. V olympijské sezóně se ne všechna naplnila. Přesto však závěrečná bilance vyznívá až na výjimky, velmi přívětivě. Kromě čtyř olympijských medailí přinesla zima i spoustu dalších úspěchů. Ze skokana na lyžích Jakuba Jandy se pomalu stává živoucí legenda, běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová zdůraznila postavení lyžařské královny. K mnoha lyžařským vítězstvím zkušených borců se přidala i báječná vystoupení juniorů, například rychlobruslařky Martiny Sáblíkové nebo sjezdaře Kryštofa Krýzla.
Moskva hostila 11. halové mistrovství světa Jediný bronz české výpravy pro Romana Šebrleho Stanislav Sajdok v semifinále Propadák českých skokanů
Medailová
sinusoida
text: František Macák foto: František Fojt
Reprezentanti v zimních sportech mají za sebou už druhou sezónu skvělých úspěchů
Janda novým Raškou I bez výraznějšího výsledku na olympijských hrách zažil skokan na lyžích nejlepší sezónu kariéry. Takovou, o jakých většina sportovců marně sní. Vždyť ve skokanském světě se triumf na slavném Turné čtyř můstků cení možná výš než olympijské vítězství. A právě legendární čtyři závody na německo-rakouském pomezí Janda 6. ledna ovládl. Chvíle těsně po skončení posledního závodu v Bischofshofenu vstoupí do dějin. Janda měl totiž před druhým kolem na Fina Janne Ahonena náskok tří bodů. Když se po posledním pokusu na tabuli objevil mezi vítězným Ahonenem a druhým Jandou dvoubodový odstup, spousta lidí na stadionu podlehla klamu, že Janda v celkovém hodnocení Fina porazil. Ve skutečnosti měli oba na bod stejné celkové hodnocení. Na Turné se to stalo poprvé v historii. „Měl jsem velkou radost. Říkal jsem si, že to byl krásný závod pro diváky. Byl mezi námi minimální rozdíl. Je to fantastické,“ pochvaloval si Janda. Těsně před uzávěrkou čísla měl Janda blízko také k dalšímu velkému vítězství, celkovému triumfu ve Světovém poháru. Před posledními dvěma závody jeho bilance v seriálu čítala pět vítězných závodů a pět dalších na stupních vítězů. Vládci stopy Kateřina Neumannová a Lukáš Bauer mohou na letošní zimu v dobrém vzpomínat nejenom kvůli olympijským medailím. Oba dva mají za sebou skvělou práci ve Světovém poháru. Neumannová začala sezónu dvěma pátými místy v klasických desítkách v Norsku a Finsku. Od chvíle, kdy 27. listopadu vyhrála v Kuusamu závod na 10 kilometrů volnou technikou, už ani jednou nespadla ze stupňů vítězů. V Novém Městě na Moravě na Silvestra znovu vyhrála oblíbenou bruslařskou desítku a ve Val di Fiemme ovládla bruslařskou patnáctku s hromadným startem. Před odletem na poslední závod sezóny do japonského Sappora přidala ještě tři umístění mezi třemi, včetně druhé příčky v maratónu na Holmenkollenu. Vítězství v nejslavnějším lyžařském areálu Neumannové stále schází. Ve stínu by neměly zůstat výkony Lukáše Bauera, jehož stříbrnou sezónu podtrhla nejen medaile z olympijských her, ale také dvě druhá místa ve Světovém poháru – na bruslařské patnáctce v Novém Městě na Moravě a na klasické trati stejné vzdálenosti v estonském Otepää. Bauer formu dobře načasoval a udržel si ji do olympiády.
12
Úspěchy novátorů Ačkoliv Aleš Valenta a Nikola Sudová zůstali na olympijských hrách bez medaile, ani v jejich sezónách nechybí zářivé body. Sudová zahájila zimu třetími místy v závodech Světového poháru v Oberstdorfu a Mont Gabrielu. Všechnu svou energii pak soustředila na pilování svého nového skoku – pokrčeného salta mimo osu. Do konce sezóny už jí ale místo na stupních vítězů unikalo. Ani Valentu, před čtyřmi lety objevitele trojného skoku s pěti vruty, letos nezdobí olympijská medaile. Přesto je kandidátem na comeback roku. Vždyť na loňském mistrovství světa po pádu nevěděl, jestli bude chodit. Valenta ale už začátkem prázdnin začal trénovat, dostal se znovu do špičky a po smolné olympiádě si spravil náladu třetím místem na březnovém závodě Světového poháru v Davosu. Nová Neumannová? Fantastických úspěchů dosáhli také dva nadějní junioři. Osmnáctiletou rychlobruslařku Martinu Sáblíkovou zná celá republika díky olympijským hrám. Ona ale sbírala slávu i jinde. Na lednovém mistrovství Evropy v Hamaru skončila čtvrtá ve víceboji a získala dvě medaile v individuálních disciplínách. Na trati 3 000 metrů byla třetí a svůj trumf, závod na 5 000 metrů, proměnila ve zlato. Porazila přitom i německou legendu Claudii Pechsteinovou. „Měla jsem nervy až do konce závodu, neboť obě největší favoritky Pechsteinová a Groenewoldová startovaly v poslední rozjížďce. Dlouho jsem nechtěla věřit tomu, když jsem na tabuli viděla, že jsem je obě porazila,“ radovala se Sáblíková v cíli. K jejím dalším triumfům sezóny patří druhé místo na juniorském mistrovství světa v Erfurtu a juniorské světové rekordy na 3 000 a 5 000 metrů (4:00,69 a 7:01,38). Mladá rychlobruslařka má předpoklady, aby jednou navázala na medaile současné české sportovní královny Kateřiny Neumannové. Těsně po olympijských hrách se k Sáblíkové přidal také devatenáctiletý sjezdař Kryštof Krýzl, který na juniorském mistrovství světa v Quebecu získal bronzovou medaili v kombinaci. Jednou z mála neúspěšných disciplín zůstává severská kombinace. Po nadějné loňské sezóně, v které byl Ladislav Rygl blízko k medaili na mistrovství světa, se letos opět dostavil pokles. Rygl dokonce ztratil pozici domácí jedničky. Nejlepšího výsledku sezóny dosáhl Pavel Churavý. Byl sedmnáctý ve sprintu v Harrachově, který však vynechala značná část světové špičky. |
1 000 m – vede Niklaus před Šebrlem
60 m překážek – Stanislav Sajdok před semifinále
Start „šedesátky“ – Roman Šebrle druhý zleva
Česká atletická výprava se vrátila ze světového halového šampionátu bez fanfár. Mezi sedmičkou sportovců bylo pět závodníků Dukly. Podle očekávání přivezl medaili jen Roman Šebrle. Mezi finalisty se již nikdo z našich nedostal. Potěšil ještě postup Stanislava Sajdoka do semifinále závodu na 60 m př. a v něm statečný souboj o start ve finále. Skokanské kvinteto zklamalo, především tabulkově nejvýše postavení Svatoslav Ton s nominačním výkonem 233 cm a Barbora Laláková, která byla před HMS výkonem 199 cm dokonce na stříbrné pozici. Skokanská pětka má však šanci na reparát již při letním mistrovství Evropy v Göteborgu.
N
a vícebojařích leží v halách tíha medailové povinnosti již řadu let. Roman Šebrle poctivě vozí medaile již od japonského Maebaši v roce 1999, kde získal svůj první bronz z HMS. Z dalšího šampionátu v Lisabonu přivezl první velké zlato, v Birminghamu byl bronzový a před dvěma lety v Budapešti opět zlatý. Medailová sinusoida, ale především zdraví, ho tentokrát přivedly na spodní konec křivky. „Takže snad za dva roky ve Valencii to bude zlato, kéž by,“ říkal světový desetibojařský rekordman.
Moskva očima trenéra Již od roku 2001 spolupracuje Roman Šebrle s trenérem Daliborem Kupkou. Ten měl po příletu z Moskvy čas v klidu zhodnotit Romanův bronz. Jste s bronzem spokojený, nebo ne? „Vzhledem k Romanovým zdravotním problémům to dopadlo dobře, ale štve mě, jak Roman v poslední disciplíně dělal Clayovi zajíce a málem mu pomohl ke zlatu. Že běží pomalu, zjistil až dvě kola před koncem a to už toho nemohl moc dělat. Kdyby nasadil tempo na 2:40 od prvního kola, tak by Bryan zhasnul. Zase jedna zkušenost.“ Jaký je váš pohled na Romanovy přemožitele? „Že Niklaus není špatný, jsme se přesvědčili již v Tallinu, kde oba s Romanem nasbírali stejný počet bodů. Na Moskvu byl výborně připravený, první den si udělal čtyři osobáky a druhý den má velmi silný. V tyči a na kilometru Romana porazil už v Tallinu. V létě se snad Roman opět dostane na úroveň přes 8 800 bodů, ale Niklaus ani při velkém zlepšení asi víc než 8 500 neudělá. Má dobrý oštěp, ale horší disk. Clay se porazil svými chybami. Dokonale zbabral kouli i tyč, ale také nebyl zcela zdravý. Za normálních okolností si to mohli s Romanem rozdat na úrovni 6 400 bodů a na to Niklaus rozhodně nemá. Zklamali mě Rusové, ale také nebyli zdraví.“
Zhodnoťte Romanovu cestu moskevským závodem. „Na šedesátce se nejvíc podepsala nedávná střevní chřipka a antibiotika. Startovní reakce nebyla nejhorší, ale špatných je prvních 10 m. V dálce se Roman chytil hned prvními dvěma pokusy. V kouli a ve výšce, především na 201 cm, bylo znát, že je koordinačně rozhozený. Ale 210 bylo super, zvlášť po vynucené pauze při závodě na rovince. Na překážkách byl na úrovni Tallinu, technicky jakž takž. V tyči skočil svůj průměr. Teď se na tuto disciplínu zaměříme i se Zdeňkem Lubenským, naším bývalým rekordmanem. Roman by mohl stabilizovat výkonnost kolem 520 cm.“ Jak a kde se budete připravovat na hlavní sezónu? „Teď má Roman 14 dnů volno. Možná pojede do Harrachova a snad i k moři. Sejdeme se 26. března a hned vyrazíme do maďarské Taty a potom do španělského Benidoru u Alicante. Ve vícebojích začne Roman závodit v Götzisu, tam se opět utká i s Clayem a Niklausem. Američan pak chce přijet na pár dnů do Prahy. Letos má volnější sezonu. O dalších závodech Romana se dohodneme s manažerem, bude záležet na zdraví,“ zakončil Dalibor Kupka. Výsledky víceboje: 1. Niklaus (Něm.) 6 192 b. (60 m: 7,06 – dálka: 764 – koule:14,41 – výška: 207 – 60 m př.: 8,14 – tyč: 530 – 1000 m: 2:47,80), 2. Clay (USA) 6187 b. (6,67 – 774 – 13,89 – 210 – 7,83 – 460 – 2:50,92), 3. Šebrle 6161 b. (7,10 – 776 – 15,74 – 210 – 8,08 – 480 – 2:49,28).
Umístění dalších atletů Dukly: 60 m př.: 13. Sajdok 7,74 s výška – muži: 13. Janků 224 cm 15. Ton 220 cm tyč – ženy: 16. Hamáčková 425 cm
Českou minivýpravu vedl do Moskvy ředitel ČAS František Fojt, který viděl všechna světová halová mistrovství počínaje Indianopolisem v roce 1987. Tentokrát se vracel se smíšenými pocity. „Byla to naše druhá nejmenší výprava po Torontu v roce 1993, tam jsme měli jen pět závodníků a nejlepším umístěním bylo sedmé místo Šárky Kašpárkové. Tentokrát naši sedmičku zachránil Romanův bronz. Po jeho zdravotních problémech má zlatý punc. Moc se mi také líbil Standa Sajdok, neztratil se ani v jedné z nejnabitějších soutěží šampionátu. Propadla pětice skokanů. Tomáš Janků a Iva Straková skočili výšky znamenající postup. Uspěli však až na třetí a ne na první pokusy, což bylo třeba k zařazení do finálové osmičky. Sváťa Ton a Barbora Laláková měli papírově vysoké ambice, ale propadli, tak jako Pavla Hamáčková. Organizačně bylo mistrovství na dobré úrovni. Jen tradičně „ruské“ bylo odbavení na letišti, při příletu trvalo téměř dvě hodiny. Osobnostmi mistrovství byli: půlkařka Mutolová, která získala již 10. titul mistryně světa, její halovou šňůru sedmi titulu přerušila jen v Maebaši Lída Formanová, a mezi muži si Etiopan Bekele připsal již 15. světový titul!“ Důvod k radosti měl po Moskvě Luděk Svoboda, trenér mladého překážkáře Dukly Stanislava Sajdoka: „I když jsem to sledoval jen v televizi, tak jsem byl spokojený. Mezi 33 závodníky byl Standa nakonec 13. na světě a dokonce 5. v Evropě. Z rozběhu postoupil časem 7,81 a v semifinále zůstal časem 7,74 jen čtyři setiny za osobákem. Škoda, že škrtnul o čtvrtou překážku, pak šel do kolen a nakopl i pátou překážku. Je to však dobrá předzvěst před Evropou v Göteborgu. |
13
atletika
text: Martin Hašek redaktor deníku Sport
atletika
atletika
dukla sport
Domácí halový šampionát
Hala Otakara Jandery ve Stromovce opět hostila koncem února účastníky českého halového mistrovství. Závodníci Dukly Praha získali šest titulů a celkem 13 medailí. O jediný splněný limit pro světový halový šampionát v Moskvě se postaral také atlet z Julisky, překážkář Stanislav Sajdok. Nominační kritéria pro Moskvu splnilo celkem jen sedm českých atletů, z toho pět z Dukly.
Poslední sezóna text: František Macák foto: archiv Jana Železného
atletika
text: František Macák foto: autor a Luděk Svoboda (1)
P
ři mistrovství nemohl celek z Julisky nastoupit v nejsilnější sestavě, a tak si proti loňsku pohoršil o dva tituly a pět medailí. Běžce Michala Šnebergera trápí achilovka, čtvrtkaře Bláhu klenba, Jiří Mužík halu vynechal a koulař Stehlík má výron. „Půlkaři Jardovi Růžovi umožnil Český svaz start v zahraničí, aby mohl splnit limit do Moskvy, bohužel neuspěl,“ litoval šéftrenér ČAS Václav Fišer. Radost nad překážkami Po výborném startu do sezóny se Stanislav Sajdok dočkal na setinu přesně splnění limitu v poslední chvíli ve finále mistrovské šedesátky časem 7,70. „Ale byly to nervy, časomíra v hale ukázala 7,73, věděl jsem, že je o dvě až tři setiny pomalejší. Trnul jsem, aby to nebylo 7,71. Vím, že technika nebyla ideální, zaběhl jsem to vůlí, silově, ale všechno dobře dopadlo, mám nový osobák i limit,“ radoval se syn bývalého skvělého čtvrtkaře – reprezentanta a čs. rekordmana ve štafetě na 4 x 400 m. Spokojený byl i trenér Luděk Svoboda: „Standa se letos především zrychlil, těsně před mistrovstvím běžel hladkých 60 m v dalším osobáku 6,90. To by ho v létě mělo přiblížit ke stovkovému času 10,50 a překážkám kolem 13,50. Mám radost i z Petra Svobody, při mistrácích byl druhý a v Chemnitz si zlepšil letošňák už na 7,81. Také on by mohl v létě splnit překážkový limit pro ME v Göteborgu.“ Skokanská nadvláda Ze 13 medailí putujících na Julisku je pět z tyčkařského a tři z výškařského sektoru. Svěřenci trenéra Bolka Patery vládnou tyčce již řadu let. Do Moskvy se však podívala jen Pavla Hamáčková, bronzová z loňského MS v Helsinkách. K zisku domácího titulu jí stačil výkon 435 cm, ale spokojená nebyla, chtěla skočit 451, výšku, o kterou se při mistrovství třikrát marně pokoušela. Limit pro HMS 440 cm však letos již několikrát pokořila. Další medaile si odnesly Kateřina Baďurová a Jiřina Ptáčníková za výkon 413. Obě také měly vyšší ambice. V soutěži mužů byl zlatý Štěpán Janáček (550) a stříbrný Adam Ptáček (546), ale oběma Paterovým svěřencům šlo především o moskevský
14
limit 465. O ten se oba pokoušeli dokonce čtyřikrát i v rámci rozeskakování o titul. Ani jednou neuspěli, tak jako při zahraničních startech. Po mužské výšce stanuli na stupních vítězů také jen atleti Dukly, ale z výkonů byl rozpačitý i vítězný Svatoslav Ton: „Téměř hodinu jsme čekali, než na nás došlo, a pak byl za chvíli konec, pohořel jsem,“ přiznal letos jeden z nejlepších výškařů světa s výkonem 233 cm. Zdolání výšky 218 stačilo Tomáši Janků ke stříbru a stejný výkon si připsal i bronzový Jiří Křehula. Ten po letech zdravotních problémů nyní v dresu Dukly (dříve Mor. Slavia Brno) a za spolupráce s trenérem Janem Janků st. opět vzkřísil svůj talent. Kolekci skokanských medailí doplnil stříbrem dálkař Štěpán Wagner za skok 758. Vítězný Tomáš Pour z Budějovic se zlepšil na 782. „Pro Štěpána to byl smolný závod. Měl skvělou náběhovou rychlost 10,41 m/s, což bylo na výkon k 820, ale bohužel mu nevyšel ani jeden pokus. V létě by však mohl skočit hodně daleko a snad ohrozí i 18 let starý rekord Milana Mikuláše 825,“ věří šéftrenér ČAS Václav Fišer, bývalý trojskokanský rekordman. Běžecké tituly Na středních tratích podle očekávání získali zlato běžci ze stáje Josefa Vedry. Růžu na půlce výborně zastoupil Richard Svoboda a ve finiši jasně vyhrál (1:51,60). Ještě suverénnější byl na patnáctistovce (3:52,14) Vladimír Bartůňek, který obhájil loňský halový titul. Na Julisku tak trochu patří i další medaile. V dálce byl třetí mladík Michal Čada z Klatov, který spolupracuje s trenérem Dukly Milanem Kovářem, a v kouli si odnesl také bronz Vladislav Tuláček, vrhačský veletalent z Bíliny, svěřenec Jaroslava Brabce. Při mistrovství se představili i držitelé nejlepších desetibojařských výkonů na světě Roman Šebrle a Tomáš Dvořák. Na medaile tentokrát nedosáhli. Roman byl čtvrtý na překážkách a v tyči byl blízko ke zdolání pěti metrů. Na dálku se chystal do Chemnitz, ale postihla ho viróza a s horečkou 38,5 zůstal doma. Tomáš stále zápolí se zdravotními problémy. |
J
Stanislav Sajdok se vypracoval v domácí překážkářskou jedničku
Rozum zbloudil mezi
paragrafy
an Železný, nejslavnější oštěpař historie prvního olympijského sportu, se připravuje na svůj jubilejní 20. závodní rok. „Je to opravdu moje poslední sezóna, příště pojedu do Afriky už jen jako turista anebo jako trenér,“ prohlásil v únoru před odletem do Potchefstroomu, univerzitního města v Jihoafrické republice, trojnásobný vítěz OH a MS, stále držitel světového rekordu fantastickým výkonem 98,48 m. Před cestou do Afriky Jan Železný při setkání s ředitelem ASC Dukla Jaroslavem Priščákem opět potvrdil, že po ukončení sezóny by rád dál pracoval na Julisce v roli trenéra. Na tuto profesi se nyní chystá studiem
Při minulých soustředěních si Jan dobře vyzkoušel travnaté plochy stadionů v Potchefstroomu, ležícím v nadmořské výšce 1 600 m, a také africké rybaření. Takovou rybu prý sám v Africe chytil...
trenérské školy při FTVS, a tak si do JAR odvezl nejen sportovní a rybářské „nádobíčko“, ale i vysokoškolská skripta. I nadále chce také plnit svoje poslání v Mezinárodním olympijském výboru, kam byl zvolen předními sportovci světa. Do Afriky za Janem odletěl již diskař Libor Malina a koncem března se chystal na cestu i další oštěpař Dukly Miroslav Guzdek, finalista pařížského mistrovství světa. A nejbližší závodní program Jana Železného? „Manažer Juck mi již dojednal první start na 12. května v Dauhá. Samozřejmě chci také 30. května startovat
Dukla bez poháru?
Domácí atletické mistrovství ve vícebojích kolidovalo s mezistátním utkáním a opět předvedlo, jak dogmatické jsou někdy atletické paragrafy i funkcionáři.
O co šlo? Mistrovství se konalo 10. a 11. 2. a mezistátní utkání 11. a 12. 2. vždy v hale ve Stromovce. Nikdo si tedy nemohl stěžovat, že někomu foukal větší či menší vítr, někomu pršelo, někomu ne. V mezistátním utkání obsadili atleti Dukly Josef Karas 3. místo (5 738) a Petr Svoboda 9. místo (5 625). Dále byli 11. Milan Kohout (5 525) a 12. Dominik Špiláček (5 425). A právě Kohout a Špiláček „získali“ zlato a stříbro z mistrovské soutěže. Atleti Dukly se utopili ve změti paragrafů, limitů, pustého funkcionaření. „Josefa jsem po nechutné diskusi na svazovém webu raději z mistrovského závodu odhlásil a Petr neměl limit. Úspěšně reprezentovat mohl, ale na medaili nárok neměl?! Dost mě to otrávilo,“ svěřoval se trenér Luděk Svoboda, který dovedl tým ČR ke druhému místu za Francií, ale před V. Británií, Nizozemskem a Španělskem. |
Návrat atletů Dukly ze „stříbrné cesty“ do Tivoli u Říma
V
edení atletického oddílu Dukly Praha oznámilo, že letos se klubový mistr ČR nezúčastní finále Poháru mistrů evropských zemí. To mě víc než zaskočilo. Byl jsem závodníkem a trenérem Dukly téměř 30 let. Od roku 1989 jsem na Julisce osm let působil v roli šéftrenéra a zažil všechny starty Dukly v PMEZ. Nikdy nezapomenu na ten první v roce 1981, kdy jsme v Bělehradě vyhráli a můj svěřenec Jarda Priščák byl v trojskoku stříbrný! Pak jsme opět nesměli v PMEZ startovat. Až v roce 1989 Dukla uspořádala
Jan Železný
Pavla Hamáčková kraluje českým tyčkařkám
Svatoslav Ton zahájil sezónu skvělým halovým osobákem 233, při mistrovství byl však o tucet centimetrů horší
i na ostravské Zlaté tretře, kterou jsem loni po operaci musel vynechat.“ Co bude dál, o tom ještě Železný nechtěl mluvit. V červnu to snad bude start ve Finsku, zemi zaslíbené oštěpu, kde Jana milují, pak i některé závody Golden League, a když bude forma i zdraví, tak i na mistrovství Evropy v Göteborgu. Právě to je jediná z velkých soutěží, kterou oštěpař Dukly ještě nevyhrál. Dvacetiletou atletickou kariéru by chtěl zakončit v rodné Mladé Boleslavi, kde kdysi se sportem začínal a jeho prvními učiteli a trenéry byli rodiče, bývalí vynikající oštěpaři. |
Úspěchy atletů Dukly v prvním čtvrtletí roku 2006
16. 1.
Třinecká laťka: 1. Uchov (Rus.) 2. T. Janků oba 228 cm 21. 1. Hustopečská laťka: 1. Ton 233 cm 25. 1. Bydhošť: výška mužů 1. T. Janků 230 cm, tyč žen Hamáčková 440 cm 29. 1. Drážďany: 1. Hamáčková 450 cm 30. 1. Romanu Šebrlemu se narodila dcera Kateřinka – gratulujeme 4. – 5. 2. Erki Nool cup – sedmiboj: 1. Šebrle 6 067 b, 2. Niklaus 6 067 b (rozhodla vítězství v indiv. disciplinách v poměru 5:2) 14. 2. Brněnská laťka: 1. T. Janků 228 cm 16. 2. Jablonecká laťka: 1. T. Janků 225 cm 22. 2. Čejkovická laťka: 1. Ton 222 cm
atletika
a šest titulů
v Praze B finále soutěže a mezi 14 celky si zajistila postup do elitní evropské osmičky atletických klubů. V dalších letech jsme se vždy udrželi mezi nejlepšími a také jsme přivezli řadu úspěchů. V roce 1998 z italského Tivoli u Říma to bylo dokonce stříbro za milionářským celkem Lariosu Madrid – Dukla byla druhým celkem na kontinentu. Po nezdarech prvního dne, kdy to vypadalo sotva na páté místo, předvedli kluci, co to je duklácké srdce. Můj nástupce Jarda Priščák se na závěr bez reptání nechal šťastným týmem vykoupat ve vodním příkopu.
Vím, že start v PMEZ není laciný, ale vedení armádního sportu našlo i letos finance. Vím, že zajistit úspěšnou účast představuje strašně práce, mnohdy i přesvědčování atletů a trenérů majících svoje individuální plány, ale dobrovolně vzdát finále PMEZ…? | text: Václav Fišer, šéftrenér ČAS foto: František Macák
15
cyklistika
4
veslování / střelba
dukla sport
dukla sport
Čtyři medaile střelců plzeňské Dukly z ME Januš trefil zlato a stříbro, Caknakis mezi juniory dvakrát druhý
Lada Kozlíková na SP v Manchesteru 2005
Kvarteto
cyklistika
v naději
text: Jiří Černý foto: Jan Kopač
D
Martin Bláha (první zprava) při SP v Manchesteru 2005
Lada Kozlíková
16
o zahájení příštích letních olympijských her nás sice dělí ještě více než dva roky, cyklisté však už před vánočními svátky slavnostně představili nové trikoty, v nichž by reprezentanti měli v Číně 2008 závodit. Jsou barevně výrazné, v pelotonu nepřehlédnutelné, celkem slušivé, otázkou však je, kdo v nich nastoupí na start pod pěti kruhy. Vedení Českého svazu cyklistiky představilo na slavnostním piedestalu deset vyvolených (sedm mužů a tři ženy), reprezentujících nejenom tři tradiční odvětví – silnici, dráhu (obě měly olympijskou premiéru již v Aténách 1896), horská kola (prvně v Atlantě 1996), ale také premiérové BMX. Početné zastoupení mají v oné desítce cyklisté oddílu Dukla Praha. Jde o kvarteto: Martin Bláha, Milan Kadlec, Lada Kozlíková, Petr Lazar. Prvně jmenovaný zatím na olympijských hrách nestartoval, zatímco další tři již atmosféru závodu pěti kruhů ochutnali. V Aténách startovala i Martina Růžičková, která spolu s Jarmilou Machačovou bude o start v Pekingu také bojovat. Machačová se momentálně připravuje ve Světovém cyklistickém centru ve švýcarském Aigle na svůj premiérový start na nadcházejícím světovém šampionátu v kategorii Elite. Je otázkou, zda všichni vyvolení zvládnou výsledkové úskalí druhé poloviny olympijského cyklu. Nejde jen o obhájení domácího prvenství, ale především o splnění tvrdých nominačních kritérií. A ta jsou stanovena Mezinárodní cyklistickou unií. Nejprve nutno zvládnout Světový pohár, a zajistit si v něm postup na mistrovství světa. Z šampionátu se pak postupuje do Číny. Zatím tedy možno hovořit jen o naději, o jistotu bude nutno svést ještě mnohou bitvu. |
ři dějství měl za sebou Světový pohár dráhových cyklistů na konci měsíce ledna. Reprezentanti více než 40 zemí změřili síly v Moskvě, Manchesteru a Los Angeles. Soutěž bude ještě gradovat, protože jen dostatečný počet výsledkových bodů zajistí postup na mistrovství světa. Jak vypadala průběžná situace z českého pohledu, přesněji řečeno očima z Julisky? Lapidárně by šlo říci – střídavě oblačno. Už tradičně je největší zájem soustředěn na zkušenou dvojici Martin Bláha-Petr Lazar, která v minulosti dokázala Světový pohár vyhrát a při loňském mistrovství Evropy vybojovala stříbrnou medaili. V Moskvě skončila až jedenáctá, v Manchesteru však už čtvrtá. Nutno zdůraznit, že právě v této disciplíně je dnes asi nejtvrdší konkurence. Alespoň její historický král Patrick Sercu z Belgie (vyhrál 88 šestidenních závodů dvojic!) řekl novinářům, že tato disciplína má momentálně největší motivaci. Spočívá v možnosti startu při šestidenních a tím i jistého solidního výdělku. Zatímco jiní jen paběrkují, nejlepší dvojice si přijdou na své. Dostat se do kolotoče profesionálních šestidenních však předpokládá stabilně vysoké výsledky při Světovém poháru a šampionátech. Právě ty v lednu zajistily start i naší dvojici. Svoji premiéru si odbyli ve Stuttgartu, kde je místní specialitou závod trojic, a tudíž byli doplněni třetím závodníkem Michaelem Mourečkem. Již jen ve dvou pak pokračovali na další závod kolotoče šestidenních do Berlína. V této souvislosti není bez zajímavosti, že členy tohoto kolotoče byli v přebohaté historii šestidenních profesionálních dvojic (premiéra se uskutečnila v New Yorku v roce 1899!) pouze tři naši cyklisté, z nichž dva (Martin Penc a Theodor Černý) byli odchovanci Dukly Praha, konkrétně trenéra Pavla Vršeckého. Dosti však závodu dvojic, oba reprezentanti se představili i v jiných disciplínách – Manchester: bodovací závod – 3. Bláha, scratch – 18. Lazar. Moskva: bodovací závod – 3. Lazar, scratch – 11. Bláha,. Kdo ještě startoval z Julisky ve Světovém poháru 2005/2006? V Los Angeles Milan Kadlec, který v bodovacím závodě skončil až na 16. místě. Ve dvojicích jezdil s brněnským Hochmannem a skončili třináctí. Nadějný 19letý mladík Hochmann pak ve scratchi obsadil pěkné 6. místo a zajistil si start v této disciplíně na MS. A co ženy z Julisky? V moskevském bodovacím závodě startovaly dvě, na bronzovém postu skončila Lada Kozlíková, na 31. místě Martina Růžičková. Scratch zvládla Kozlíková na šestém místě, Machačová na místě devátém. A v Manchesteru se Kozlíková ani Machačová příliš vysoko nedostaly (bodovací závod – 8. Kozlíková, stíhací závod – 10. Kozlíková). V Los Angeles obsadila 9. příčku ve stíhačce jednotlivkyň Machačová, získala tím body do žebříčku SP a potvrdila oprávněnost své kandidatury pro start na MS. |
Když jsem na počátku nastávajícího roku viděl nešťastně rozříznutou ruku Ondřeje Synka, neměl jsem z toho dobrý pocit. Sezóna na krku a teď tohle, no snad to dobře dopadne a pod tíhou dalších událostí jsem to hodil za hlavu. Teprve až za mrazivého rána 28. ledna před sportovní halou v Neratovicích si v duchu říkám, jak asi ta Synkova ruka vypadá. Vypadala dobře a na otázku, jak to půjde na trenažéru, Ondra s lehkostí odpověděl, že to bude v pohodě. Tenhle Synek, to je boží talent a naše veslování mělo obrovské štěstí, že po Vencovi Chalupovi přišel právě on.
text a foto: Filip Koudela
A
le to už neratovická sportovní hala hučela trenažérovou soutěží, program byl nabitý a soutěž stíhala soutěž. Dorostenky, dorostenci, juniorky, junioři a přes poledne legrační soutěž veteránů, které už dlouhá léta dominuje osmdesátiletý pan Jánus. „Přežil jsem“, komentoval svůj výkon. V pauzách mezi jednotlivými kategoriemi na rozdíl od jiných domácích trenažérových soutěží pořadatel v Neratovicích nenechá nic náhodě, je stále na co koukat. Bylo super, jak bývalí neratovičtí veslaři vyplnili jednu pauzu krásným komickým spartakiádním vystoupením. Když šestice nastoupila na volnou plochu, obtížená svými bříšky, oblečena do červených trenýrek a bílých tílek, publikum řvalo smíchy.
jedním ze základních předpokladů pro zařazení na OH a tu chystaná forma běžícího terče splňuje. Ale vraťme se ke „zlaté“ sobotě Miroslava Januše jeho očima: „Po pátečních pomalých bězích jsem na tom byl dobře, ale o kolik vedu, jsem nevěděl. Až později jsem zjistil, že to bylo o dva body. V sobotu jsem hlavně nechtěl pokazit rychlé běhy. Podle nových pravidel střílejí nejlepší nakonec, takže já byl na řadě jako poslední. To člověku na psychické pohodě zrovna nepřidá, ale cítil jsem se v pohodě a docela si věřil,“ říkal po závodě Miroslav Januš. „Jenže při čtvrté ráně nástřelu mi selhala zbraň. Nestřílela, ale plivala. Z tutové desítky byla jen pětka... Ohlásil jsem rozhodčím chybu a šel pušku k firmě opravit. Asi po dvaceti minutách jsem se vrátil. Tohle není pro střelce nejlepší situace tím spíš, že všichni konkurenti, kteří měli odstříleno, čekali jenom na mě, jestli to ustojím. Nervozita při opravě odešla, nemyslel jsem v tu chvíli na závod a pomohlo to. Těch 296 bodů v pomalých bězích je opravdu nástřel, který se nepovede každý den a ještě když se k tomu přidá slušný výsledek v rychlých bězích, tak jsem moc spokojený,“ dodal Januš, jehož sbírka medailí z olympiád, mistrovství světa, Evropy a Světových pohárů se blíží stovce. „Individuální titul mistra Evropy ve vzduchovce jsem ale získal naposledy v roce 1997 ve Varšavě. Škoda, že už nejsme olympijskou disciplínou,“ pravil.
Zbývající dva střelci z pětičlenné skupiny za nás startovali v puškových disciplinách. Ondřeji Malinkému vzduchová puška tentokrát nevyšla, 47. místo a 587 bodů nejsou zdaleka jeho maximem, přesto má předpoklady pro další výkonnostní růst. Stejné platí o juniorském mistru Evropy v libovolné malorážce vleže Petru Šmolovi, jehož 36. místo a 577 b. ve vzduchové pušce také neodpovídá jeho možnostem, ale ne každý závod se v nevyzpytatelné střelbě povede. Na šampionátu v Moskvě chyběla pro zranění lokte stříbrná medailistka z OH v Aténách Lenka Hyková. Rozumné rozhodnutí neriskovat a nechat ji doléčit dává předpoklad k jejímu úspěšnému vystoupení na letním MS v Chorvatsku, kde se bude bojovat o účastnická místa na OH 2008 v Pekingu. |
střelba
T
ěžící terč je nadále parádní disciplínou plzeňské Dukly a české sportovní střelby. To je bilance pětičlenné skupiny plzeňských střelců,kteří nás reprezentovali na ME ve střelbě ze vzduchových zbraní v Moskvě ve dnech 28. 2. – 4. 3. 2006. Jeden z nejlepších střelců světové historie třiatřicetiletý Miroslav Januš získal zlato na 30 + 30 ran za 583 bodů a stříbro v mixu na 20 + 20 ran (386 b.), dvě druhá místa ve stejných disciplínách v juniorské kategorii vybojoval Tomáš Caknakis (568 a 377 b.). Bedřich Jonáš v seniorské kategorii skončil v mixu pátý (384 b.) a ve druhé disciplíně v tvrdé konkurenci borců z jedenácti zemí sedmnáctý (562 b.). I když byl běžící terč vyřazen z olympijského programu, podpora vedení Dukly se vyplácí a nese ovoce v podobě medailí z vrcholných soutěží. Ty nelze přehlédnout vzhledem k počtu zemí a účastníků ani z hlediska MŠMT ČR a jeho podpory. Také Českému střeleckému svazu se vyplácí, že běžící terč zcela nezavrhl, i když tíhu podpory nese Dukla. Účast reprezentantů z jedenácti zemí na moskevském šampionátu navíc potvrzuje, že běžící terč není ani mezinárodně zdaleka mrtvou disciplínou. Světová střelecká federace mu garantuje existenci v podobě světových a evropských šampionátů minimálně do roku 2010. Chystaná divácky atraktivní finále na sklopné terče pak dávají naději jeho návratu do olympijského programu. Atraktivita se stává
text: Karel Felt foto: archiv ASC Dukla
Miroslav Januš při střelbě
mistrovství
na trenažéru
rekordy z Neratovic
Mrtvá bitva Mistrovství graduje, nastupují do soutěže lehké váhy mužů a očekává se dramatický souboj mezi mistrem světa v lehkých vahách veslařů Michalem Vabrouškem a bratry Vetešníky. Souboj stojí skutečně za to, už po polovině závodu je jasné, že padne osm let starý český trenažérový rekord. V závěru Vabroušek stále lehce vede, ale bratři neustále útočí na jeho vedoucí pozici. Poslední tempa a máme tu mrtvý závod Vabroušek a Ondra Vetešník. 6:13,1 je výrazně vylepšený rekordní čas a pouhé tři vteřiny za nimi je Honza Vetešník. Prostě skvělá bitva a jejich soupeři na mezinárodních regatách se mají na co těšit.
veslování
Velká motivace dvojic
B
Václavem rozhodující náskok. Teď už je rozhodnuto a každý jede jen nato, aby urval co nejlepší místo a vylepšil svůj osobní čas. Synek jasně vítězí a 5:42,8 je nový český rekord na trenažéru. Chalupa zůstává čtyři vteřiny zpět. Po těchto dvou borcích dojíždějí opory nepárového veslování Schindler a Makovička za 5:51,2 a 5:51,9. Pod šest minut se dostávají ještě stříbrní z OH Hanák a Karas. Mistrovství se zdařilo, téměř každý z ASO Dukla veslování si udělal osobní rekord a to je pro nastávající veslařskou sezónu skvělý vklad. | Ondřej Synek poráží Václava Chalupu
Synek versus Chalupa Jen co dozněl tento zážitek, už je tu dvanáctihlavé finále toho nejlepšího, co české veslování má, Ondra Synek, Venca Chalupa, Jakub Hanák, Tomáš Karas, Honza Schindler, Kuba Makovička a další. Na velkoplošné projekci se objevuje R O W a větráky se svištivě rozjíždějí. Ondra Synek s Vaškem Chalupou doslova uletěli startovnímu poli. Na tyto borce už asi nikdo v daný moment mít nebude. Diváci neví, kam se dřív podívat, jestli na startovní pole, nebo na velkoplošnou projekci, kde jede závod v grafické podobě. K řadě trenažérů jsou diváci doslova namáčknuti a hlasitě povzbuzují. Před polovinou závodu Ondra nikoho nenechá na pochybách a vytváří si před
17
H O nejlepší H O?2 vodní slalom
dukla sport
Kam si skočit na
parašutismus
Technická data slalomové závodní tratě délka šířka převýšení/spád průtok
text: Jiří Blaška foto: Jan Wantula a Jakub Pavlíček
240 m 12 – 18 m 4,2 m/17,5 ‰ 10 – 25 m3
2
Příznivci a fanoušci armádních vrcholových sportovců – ti, kteří jsou srdcem „dukláci“ a ví, co Dukla ve sportu i v cítění národní hrdosti znamená, si zvykli, že i počtem malý, ale svým významem prezentace typicky armádního sportu a zároveň dlouhodobě úspěšný parašutistický oddíl v Prostějově patří k těm, kteří dělají čest armádnímu sportu.
vodní slalom
text: Věra Černá foto: Luboš Hilgert
Celý areál vznikl za přispění těchto organizací: Ministerstvo obrany ČR, ASC Dukla, Povodí Vltavy s.p., Nadační fond H2O, Metrostav a.s.
Zvládne
ASO Dukla parašutismu Prostějov vstup do nové sezóny?
V
odní slalomáři Dukly to vědí. Do Prahy na Štvanici. Své vlastní zázemí mají sice v Brandýse nad Labem, ale často je uvidíme trénovat právě na pražském ostrově Štvanice. Tam byla totiž nedávno dobudována nejprofesionálnější umělá slalomová dráha u nás. V minulých letech našim slalomářům ztrpčovalo život přetížení dráhy v Tróji a sportovní areál na Štvanici byl jen přirozeným řešením. Divoká voda byla budována po 2 roky ve třech etapách, kdy se postupně přeměňovala do dnešní podoby moderního bezpečného vodáckého stadionu. Otázku vodních překážek dostala na starost francouzská firma Hydrostadium, známá jako projektant a dodavatel například olympijských umělých slalomových tratí v Sydney, Aténách a Pekingu. Celá trať je vystavěna na systému plastových překážek zasazených do děrovaných panelů kotvených ke dnu. Tyto sloupy umožňují velmi snadné a rychlé sestavení bezpečných a estetických překážek s možností takové manipulace, aby se mohl měnit režim proudění podle potřeby. Dnes je kanál hotový, ale už jsou tu další smělé plány do budoucna. Připravovaný projekt počítá s přistavěním vratného kanálu s výtahem, z jedné strany zázemí pro závodníky a doprovod, z druhé strany pro média a technické zázemí, mobilní diváckou tribunu a také zastřešení kanálu. Pokud by Praha kandidovala na pořádání OH, takto připravené sportoviště by beze zbytku splňovalo parametry pro olympijské závody. A že si „nové vody” slalomáři z Dukly opravdu váží? Aby ne. Vždyť tu, když bylo potřeba, vlastními silami odpracovali spoustu náročných brigádnických hodin. A když budete mít štěstí, můžete tu při tréninku vidět takové špičky, jako například Štěpánku Hilgertovou (dvojnásobnou olympijskou vítězku a mistryni světa) nebo deblkanoisty Volfa-Štěpánka (medailisty z olympiády v Aténách, mistry světa i Evropy). |
18
L
oňský podzim byl pro prostějovské parašutisty velmi důležitý. V podstatě poprvé v historii se na území České republiky konala parašutistická soutěž nejvyšší kategorie – 4. mistrovství Evropy v parašutismu v klasických parašutistických disciplínách. Přestože na domácím letišti parašutisté podmínky znají, nezávodí se před domácím publikem lehce. Tréma určitě „víc svazuje ruce“ a pocit odpovědnosti klidu a koncentraci na vlastní sportovní výkon určitě nepřidá. Přesto čeští parašutisté evropský šampionát dobře zvládli. Titul vicemistrů Evropy v absolutním hodnocení družstev je velkým úspěchem. Ten získalo družstvo složené právě s příslušníků ASO Dukla para Prostějov: Jindřich Vedmoch, Miloš Jurča, Jiří Gečnuk, Libor Jiroušek a Hynek Tábor. K tomuto titulu kluci přidali stříbrnou medaili v přesnosti přistání družstev a stejného úspěchu dosáhla i česká děvčata pod vedením dlouholetého „dukláka“ Ivana Hošša. Medailový úspěch doplnil junior Jirka Nytra (člen družstva juniorů prostějovské Dukly) bronzovou medailí v individuální akrobacii. Úspěch minulé sezóny měl však zlatou tečku. Celkové vítězství v Evropském poháru v přesnosti přistání jak v kategorii družstev (Vedmoch, Jurča, Gečnuk, Tábor, Jiroušek, Hovorka), tak v kategorii jednotlivců – Jirka Gečnuk. Po úspěšném evropském šampionátu v Prostějově tento úspěch tak trošičku zapadl a nedostalo se mu patřičné medializace a jeho oslava byla také spíše jen v Dukle Prostějov, ale jinde se nijak výrazně nepromítl. Jako by někdy i moc dobrých výsledků najednou nebylo tou správnou cestou k popularitě. Ale sport je sport. Někdy se daří, někdy je jen třeba pogratulovat soupeřům, že byli lepší. Opravdu nelze výsledky přesně plánovat dopředu, na dobu, kdy je to z jiných důvodů nutné či potřebné.
Parašutisté prostějovské Dukly využili ještě závěr roku k intenzivnímu tréninku. V říjnu absolvovali tréninkové soustředění pro trénink skupinové akrobacie za volného pádu ve Španělsku na letišti Empuria Brava, kde mají dlouhodobě kvalitní podmínky pro trénink. Ještě v prosinci kluci doslova dřeli v aerodynamickém tunelu v Paříži, kde každý ze sportovců „nalétal“ přes devadesát minut. Takže i čas po sezóně parašutisté efektivně využili pro přípravu. Teď na začátku sezóny další nejlepší závodníci parašutistické Dukly odjíždí do USA, kde by v klimaticky perfektních podmínkách měli dohnat určitý „handicap“ v tréninku individuální akrobacie tak, aby si i na dvou letošních světových šampionátech (civilní FAI i vojenský CISM) obhájili postavení světové velmoci v této disciplíně. Takže po stránce objemových ukazatelů je vše v normě. Trénink je naplánován a probíhá podle toho, co finance a počasí dovolí. Vedle toho je však třeba myslet i na psychologickou přípravu a mezilidské vztahy. Laik si myslí, že když je družstvo úspěšné a všude se o něm pochvalně píše, je vše v pořádku. Není to tak. Stálý tlak na psychiku, aby družstvo stále vozilo medaile, věčný boj o nominaci, kdo pojede na mistrovství světa, a vztahy v kolektivu, který spolu tráví v podstatě každý den v roce, způsobuje i negativní jevy, před kterými není dobré zavírat oči. Někteří sportovci hovoří o ukončení kariéry, šeptá se i o možném odchodu trenéra. Je třeba i všechny tyto věci související s životem a sportovní přípravy ASO Dukla para Prostějov řešit a zvládnout ku prospěchu dalších sportovních úspěchů „prostějovských paragánů“. |
19
dukla sport
dukla sport
Moderní pětiboj
má v Dukle budoucnost
moderní pětiboj
Kdo závodníky v oddílu trénuje? Funkci vedoucího trenéra-koordinátora zastávám já. Zastřešuji přípravu našich závodníků jako celku a zajišťuji tréninkové prostory, finanční prostředky a ostatní nezbytnosti pro hladký průběh tréninkového procesu. U jedné skupiny závodníků se podílím i na vlastním trénování, o další skupiny se starají trenéři Pavlína Boudníková, Vladimír Münzberger a Olga Voženílková. Šéfem našeho Sportovního centra mládeže je Mgr. Daniel Kašpar. Trenérem Sportovní třídy je Jan Jakubiček, který je aktivním závodníkem ASC Dukla a trenérské činnosti se věnuje v rámci plnění
Jaká je vazba mezi oddílem moderního pětiboje TJ Dukla Praha a Armádním sportovním centrem Dukla? Samozřejmě velmi úzká, už i proto, že současně působím ve funkcích předsedy oddílu moderního pětiboje TJ Dukla a trenéra mládeže ASO Dukla moderního pětiboje Dukla. Hlavním cílem oddílu moderního pětiboje TJ Dukla je připravit mladé závodníky pro vrcholový sport, tedy pro Sportovní družstvo juniorů ASO Dukla moderního pětiboje, odkud se pak z těch nejlepších rekrutují profesionální sportovci a reprezentanti České republiky.
Moderní pětiboj je v posledních letech jedním z nejrychleji se rozvíjejících sportovních odvětví TJ Dukla Praha. Závodníci tohoto klubu patří mezi naši absolutní špičku a dosahují výborných výsledků na evropských a světových šampionátech a na olympijských hrách. Abych se o činnosti oddílu dozvěděl co nejvíc, požádal jsem o rozhovor osobu nejpovolanější, tedy jeho předsedu, jímž je bývalý vynikající závodník Dukly a reprezentant České republiky v moderním pětiboji Tomáš Janko.
na otázky Pavla Nekoly odpovídá Tomáš Janko foto: archiv TJ Dukla Praha-moderní pětiboj
Kdy a jak vznikl v TJ Dukla Praha oddíl moderního pětiboje? Vznik pětibojařského oddílu TJ Dukla Praha se váže k roku 1998. Tehdy jsme se s dalšími závodníky Armádního sportovního centra Dukla Praha Liborem Capalinim, Zbyňkem Ambrožem a s naším trenérem Danem Žákem domluvili, že pod hlavičkou TJ Dukla založíme civilní pětibojařský oddíl. Existence oddílu byla zpočátku spíše formální, protože jeho členy jsme byli pouze my čtyři. Změna nastala až v roce 2000, kdy jsem skončil s aktivní sportovní činností a přijal jsem nabídku ASC Dukla na funkci trenéra mládeže. V témže roce jsem se stal předsedou oddílu moderního pětiboje v TJ Dukla a začal jsem aktivizovat jeho činnost. Kolik má oddíl v současné době členů a jaká je jejich věková skladba? Oddíl má momentálně 101 členů, z nichž asi 60 je sportovců, kteří za oddíl závodí. V oddíle máme zastoupeny všechny věkové kategorie, ale zaměřujeme se především na mládež, a to od mladších žáků po juniory.
20
praktické části studia na UK FTVS. Nesmím zapomenout ani na trenéry-specialisty, kteří našemu klubu pomáhají v určitých disciplínách. V šermu je to Jiří Adam (jinak vedoucí trenér Armádního sportovního oddílu Dukla moderního pětiboje ASC Dukla) a Jan Miňo z Pětibojařského sportovního centra v Plzni, v jízdě na koni pak Robert Kopecký z Jezdeckého klubu Poděbrady. Někteří z trenérů jsou členy našeho oddílu, jiní pro nás pracují jako externisté. Zmínil jste se o sportovní třídě a o Sportovním centru mládeže. Jak jsou provázané s činností oddílu? Představu o tom, jak by oddíl moderního pětiboje měl správně fungovat, jsem měl od samého začátku, bylo ji však nutné převést do praxe. Věděl jsem, že musíme pracovat hlavně s mládeží, takže v první řadě jsme potřebovali rozšířit členskou základnu oddílu především o mladé sportovce a k nim získat kvalifikované trenéry. Dalším krokem bylo založení sportovní třídy v základní škole v Bílé ulici v pražských Dejvicích, kde máme nyní deset dětí v různých ročnících. Sportovní centrum mládeže pod hlavičkou TJ Dukla pak vzniklo k 1. 1. 2005 a je koncipováno jako spádové pro Prahu a okolí. Postupně se nám tak ve spolupráci s ASC Dukla podařilo vytvořit systém, který zastřešuje závodníky od malých dětí až po dospělé.
Družstvo dívek na ME „B“ 2005 v Montepulcianu – zleva: Natálie Dianová (SCB), Tereza Bayerová (DP), Barbora Kodedová (PSC) a Lenka Silberhornová (DP)
o činnosti našeho oddílu jsou k dispozici na internetových stránkách TJ Dukla a ČSMP. V roce 2005 jsme společně s několika dalšími oddíly začali na Dukle pořádat dny otevřených dveří, v jejichž rámci děti přijdou na stadion na Julisce, setkají se tu se špičkovými závodníky a samy si zasportují. V rámci TJ Dukla bychom chtěli též vytvořit společnou přípravku pro moderní pětiboj, plavání, atletiku, cyklistiku, šerm, házenou a možná i další sportovní odvětví, kde by si dítě mohlo vyzkoušet různé druhy sportu a teprve pak by si vybralo, co by ho bavilo nejvíc a k čemu by mělo nejlepší předpoklady. Především pro moderní pětiboj není totiž raná specializace dětí příliš vhodná. Děti by se především měly naučit dobře plavat a k tomu by měly dělat veškeré pohybové aktivity, aby byly co nejvšestrannější.
Jaké jsou mládežnické věkové kategorie a ve kterých disciplínách děti soutěží? Věkové kategorie mládeže jsou značeny „A“ až „E“. Kategorie E (mladší žáci a žačky) je určena pro nejmenší děti do 10 let, kategorie D (žáci a žačky) zahrnuje věkové rozpětí od 11 do 12 let, kategorie C (starší žáci a žačky) je pro děti ve věku od 13 do 14 let, kategorie B (mladší dorostenci a dorostenky) sdružuje závodníky ve věku 15 a 16 let, kategorie A (starší dorostenci a dorostenky) je určena pro borce ve věku 17 a 18 let. Nad těmito kategoriemi jsou ještě junioři, kteří tvoří věkovou skupinu od 19 do 21 let. Mezinárodní pětibojařská federace předepisuje, aby ti nejmenší sportovci závodili pouze ve dvojboji, tedy v běhu a v plavání, a teprve postupně se jim jednak prodlužují distance těchto disciplín a jednak se jim přidává střelba, šerm a nakonec i jízda na koni. V kategorii E tedy děti plavou 50 m a běhají 500 m, v kategorii D se jim délky tratí zdvojnásobí, takže plavou 100 m a běhají 1 000 m, a v kategorii C se distance pro plavání a běh nemění, ale přidává se střelba. V kategorii B se opět zdvojnásobují délky tratí, takže závodníci plavou 200 m a běhají 2 000 m, a zůstává střelba a v kategorii A se délkou tratí dostávají na úroveň juniorů a dospělých, čili plavou
Z jakých prostředků je oddíl financován? Základním finančním zdrojem našeho oddílu jsou samozřejmě členské příspěvky, nejvíce peněz však dostáváme prostřednictvím Českého svazu moderního pětiboje z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Jedná se převážně o dotace na činnost Sportovního centra mládeže, sportovní třídy a o příspěvky na talentovanou mládež, které jsou z větší části vázány na výkonnost a výslednost závodníků. Nějaké prostředky se nám daří získávat i od sponzorů, hlavními našimi „sponzory“ jsou však rodiče mladých závodníků, protože moderní pětiboj opravdu není levný sport. Jak získáváte do oddílu talentovanou mládež? Do oddílu přijímáme děti všech věkových kategorií, tedy od osmi do patnácti let. Cesty, jak dítě získat pro sport, jsou různé. Tradičním způsobem je nábor malých sportovců ve školách v Praze 6 a v přilehlých čtvrtích. Nábor provádíme také v plaveckých oddílech, protože řada vynikajících moderních pětibojařů začínala jako plavci. Náborové letáky umisťujeme i na vývěsky Úřadu městské části Praha 6 či armádních institucí včetně Ministerstva obrany. Informace
200 m a běhají 3 000 m, střelba samozřejmě zůstává a přidává se šerm. Poslední disciplínu moderního pětiboje, jízdu na koni, absolvují na svých závodech až junioři. S tréninkem jednotlivých disciplín se ovšem musí u dětí začít mnohem dřív, než v nich mohou začít soutěžit, protože k dosažení potřebné úrovně výkonnosti je třeba několika let přípravy. Kde trénujete a na jaké úrovni jsou vaše tréninkové podmínky? Podmínky pro trénink jednotlivých disciplín moderního pětiboje jsou v TJ Dukla velmi dobré, protože v rámci spolupráce s ASC Dukla můžeme využívat jeho sportoviště. Úroveň sportovních zařízení pro moderní pětiboj na Dukle se navíc v posledních letech výrazně zlepšila, na čemž má největší zásluhu vedoucí trenér ASO Dukla moderního pětiboje Jiří Adam. Výsledkem nejen jeho snažení byl vznik nového tréninkového centra moderního pětiboje v prostorách tribuny fotbalového stadiónu na Julisce, otevřeného v roce 2004. Nachází se tu šermírna se šesti šermířskými planšemi, střelnice s celkem devatenácti střeleckými stavy, posilovna, odpočívárna a klubovna. Běžecké tréninky absolvujeme v létě na atletickém stadionu na Julisce nebo v terénu, v zimě při nepříznivém počasí využíváme běžecký trenažér nebo chodíme trénovat do atletické haly PSK Olymp Praha ve Stromovce. K tréninku plavání nám slouží především plavecký bazén na Julisce a jízdu na koni trénujeme v JK Poděbrady. Jaké jsou u nás pro mládežnické kategorie pořádány závody? Všechny domácí závody jsou zařazeny do Českého poháru mládeže, v jehož rámci se pak konají i mistrovství České republiky jednotlivých věkových kategorií. Většina závodů MČR je pořádána jako mezinárodní. Závody ČPM probíhají po celý rok, takže každý měsíc od března do listopadu s výjimkou letních prázdnin se koná jeden závod. Pořadatelé jednotlivých závodů se střídají, ale ty pražské se většinou konají na Julisce. Do celkového hodnocení ČPM se započítávají tři nejlepší bodové výsledky dosažené na jednotlivých závodech v průběhu celé sezóny. Jaká je v mládežnických kategoriích mezi českými oddíly moderního pětiboje konkurence? V České republice je devět oddílů moderního pětiboje. V Praze jsou to TJ Dukla, ADOS, MOPE, PORTHOS a Fakulta stavební, dva oddíly jsou v Ústí nad Labem, a to Tatran a TJ, tradiční baštou moderního pětiboje je PSC v Plzni a jediným pětibojařským klubem na Moravě je SC Bystřice. Největší konkurencí je pro nás v současné době asi bystřický oddíl, kde se výchovou mládeže zabývají systematicky už řadu let, kvalitní mladé závodníky mají i v Plzni a v Ústí nad Labem. V Praze se kromě Dukly pracuje s mládeží asi nejvíc v nedávno vzniklém klubu PORTHOS, jinde to však trochu vázne, takže se jako oddíl, pod nějž spadá SCM, snažíme ostatní pražské kluby přimět v tomto ohledu k větší aktivitě.
Aleš Preiszler při šermu na MS „A“ 2005 v Plzni
rozhovor
Kterých úspěchů dosažených vašimi svěřenci v poslední době si nejvíce ceníte? Naši závodníci dosáhli od roku 2000 řady vynikajících výsledků. Prvním výrazným úspěchem bylo vítězství Petra Lebla (ročník narození 1985) na ME „B“ ve španělské Melille v roce 2001, kde získal i stří-
Ondřej Polívka v cíli běhu na MS „A“ 2005 v Plzni (rozhovor s Ondřejem Polívkou na str. 27)
brnou medaili v soutěži družstev. O dva roky později na ME „A“ v Budapešti opět vyhrál a navíc získal zlato i v soutěži družstev a štafet. O to víc nás může mrzet, že tento velmi nadějný závodník před časem z osobních důvodů ukončil aktivní činnost. Na budapešťském ME se však hned za Lebla zařadil další náš závodník David Svoboda (1985), který v individuálním závodě získal stříbrnou medaili. Jeho sportovní kariéra úspěšně pokračuje pod vedením trenéra Jiřího Adama, protože v současné době je již členem seniorského reprezentačního výběru. Důstojným nástupcem obou borců je Ondřej Polívka (1988), který v roce 2004 na ME „B“ v Budapešti získal stříbrnou medaili v závodě jednotlivců i v soutěži štafet. Členem této štafety byl i další náš závodník Petr Sláma (1988). Na tento úspěch navázal Ondřej Polívka hned o rok později, kdy na MS „A“ v Plzni získal mezi jednotlivci bronz. Ve stejné věkové kategorii nás na tomto MS reprezentoval i Aleš Preiszler (1987). O něco mladší jsou Tereza Bayerová (1989) či Lenka Silberhornová (1990), která loni na ME „B“ v italském Montepulcianu získala stříbrnou medaili v závodě štafet a bronzovou v soutěži družstev a v individuálním závodě obsadila výborné páté místo. Jaké mezinárodní mistrovské soutěže čekají na mladé moderní pětibojaře Dukly v tomto roce? Závody mistrovství světa a Evropy jsou soustředěny především do jarních a letních měsíců. Junioři mají své ME již od 22. do 29. 4. v Torres Vedras v Portugalsku a MS absolvují od 7. do 13. 8. v čínské Šanghaji. V kategorii A se ME letos uskuteční od 26. do 30. 7. v polské Lodži a MS proběhne od 23. do 27. 8. v italských městečkách Popoli a Sulmona. V kategorii B se pořádá pouze ME a to se bude letos konat od 6. do 9. 7. v Praze na Julisce. Naši patnáctiletí a šestnáctiletí závodníci v trojboji (střelba-plavání-běh) budou mít tedy tentokrát výhodu domácího prostředí, což je jistě povzbudí k vynikajícím výkonům. |
21
moderní pětiboj
rozhovor
z historie armádního sportu
dukla sport
text: Otto Janoušek foto: archiv TJ Dukla Liberec
50 let Dukly Liberec
Jubileum sportu pod
z historie armádního sportu
Nelehké začátky Sportovní odvětví, jak bylo uvedeno, tvořila organizační základ v počátcích vzniku Armádního střediska Dukla Liberec. Nejcennějším vkladem do úspěšné, leč ještě vzdálené budoucnosti byl – lidský potenciál. Nesmírná obětavost trenérů a většiny funkcionářů směřovala k hlavnímu cíli – vybudovat středisko, které bude odpovídat modernímu pojetí přípravy vrcholových sportovců. Bylo celkem jasné, že takovému pojetí musí odpovídat i materiální technická základna. V tomto směru byly začátky velmi prozaické a stará tereziánská budova se stala centrem veške-
Zlepšení podmínek K 1. červnu 1975 bylo v součinnosti s ČSTV zřízeno při Dukle Liberec Středisko vrcholového sportu mládeže (SVSM). Talentovaným sportovcům z řad mládeže se tak dostala možnost přípravy v podmínkách armádního vrcholového sportu, včetně ubytování, stravování a péče o školní vzdělání. Řízením SVSM byl pověřen Stanislav Řehák, který se mohl opírat o práci trenérů Miloslava Bělonožníka, Rudolfa Höhnla, Zbyňka. Hubače, Josefa Smolky a dalších. Dosahovanými výsledky se SVSM zařadilo mezi nejlepší v rámci ČSTV.
Zleva: Jiří Parma, Pavel Ploc a Jiří Malec
Shora a zleva: „Bronzoví“ z Calgary Václav Korunka, Radim Nyč, Ladislav Švanda a Pavel Benc
Ústřední postavou skokanů těchto let byl Pavel Ploc. Jeho bronzová medaile ze ZOH 1984 byla doplněna stříbrnou medailí ze ZOH 1988. Zde mu skvěle sekundoval Jiří Malec, který získal bronz. Neméně úspěšný byl Jiří Parma, mistr světa z roku 1985, který spolu s dalšími libereckými dukláky Ladislavem Dluhošem a Františkem Ježem, doplněnými banskobystrickým Martinem Švagerkem, získává bronzovou medaili v soutěži družstev na ZOH v roce 1992. Krize severské kombinace pokračuje, prapor drží pouze jednotlivci, jako Miroslav Kopal, František
Pavel Ploc
Jiří Malec a Pavel Ploc
Stotisícové město Liberec je známo svými bohatými sportovními tradicemi, zájmem veřejnosti i dobrými podmínkami pro přípravu špičkových sportovců v řadě odvětví. Výstavba moderních zařízení a dosahované výsledky v nejvyšších domácích i mezinárodních soutěžích tyto tradice umocňují. Významný podíl patří armádním sportovcům. Když jsem byl požádán Pavlem Bencem, abych do nového sportovního magazínu DuklaSport napsal něco o počátcích a budování Dukly Liberec, uvědomil jsem si, že uplynulo již 50 let od položení prvních základů budoucího centra pro přípravu armádních sportovců. Toto výročí jistě nezůstane bez povšimnutí a bude dostatek příležitostí pro oživení vzpomínek těmi, kteří se do historie Dukly svou prací a zejména sportovními výsledky zapsali.
P
roto se vrátíme do minulosti s cílem připomenout některé významné okolnosti, které měly na vznik a budování střediska rozhodující vliv. Jak známo, v roce 1956 byl rozpuštěn oddíl reprezentantů Ústředního domu armády (ÚDA) a jednotlivá sportovní družstva byla dislokována do posádek, kde se stala součástí příslušných vojenských útvarů. Celý tento proces postrádal zásadní koncepční řešení, což se později projevilo v dalších redislokacích armádních sportovních družstev (ASD) a nižší kvalitě sportovní přípravy. Výjimku tvořila ASD, která se stala součástí Vojenské tělovýchovné školy Miroslava Tyrše (VTŠ MT) a kde bylo možné navázat na integrovaný systém přípravy sportovců v bývalé organizační struktuře ÚDA. Podíl velitelů Přestože podmínky pro život ASD u některých útvarů byly nepříznivé, je třeba v zájmu objektivního posouzení uvést, že někteří velitelé potřebám sportovců vyhověli. Tak tomu bylo například v Jihlavě, kam bylo ASD ledního hokeje po krátkém působení v Olomouci v roce 1958 přemístěno a pod vedením trenéra Jaroslava Pitnera byly vytvořeny dobré podmínky pro přípravu hráčů a budoucí vynikající výsledky. Podobně dobré podmínky nalezli lyžaři v Liberci u 24. raketometné brigády pod vedením Jaromíra Frýdy a krátce poté Emila Belly s trenéry Zdeňkem Remsou, Milanem Špačkem a Václavem Mečířem. Polovina šedesátých let byla charakteristická snahou docílit redislokace některých ASD z českých zemí na Slovensko s cílem vytvořit jejich proporcionální rozdělení. Ukázalo se, že nejde o pouhé přemístění některých ASD, ale víceméně o vytvoření „zrcadlového“ systému, což podporovalo vedení slovenské tělovýchovy. Pro tento záměr se ukázaly jako vhodné podmínky v Banské Bystrici, což vedlo ke zřízení Armádního střediska Dukla k 1. září 1967. O těchto skutečnostech se zmiňuji záměrně, neboť „ve hře“ byla i otázka redislokace těch ASD, která měla v nepříliš vzdálené budoucnosti tvořit základ Armádního střediska Dukla Liberec.
22
Liberecký start K 1. lednu 1970 dochází ke zřízení Armádního střediska Dukla Liberec, kterému předcházela řada ne vždy jednoduchých jednání o podmínkách umístění nového útvaru v posádce Liberec. Pamětníci mi jistě potvrdí, že toto, řekl bych přípravné období bylo velmi důležité pro zahájení činnosti, zejména v oblasti sportovní přípravy. Do organizační struktury střediska byla začleněna ASD ledního hokeje (se sídlem v Jihlavě), ASD ragby (se sídlem v Přelouči), ASD vodního slalomu (se sídlem v Brandýse nad Labem), ASD odbíjené, lyžování a saní. Přestože personální obsazení funkcí bylo zpočátku nedostatečné, dařilo se vcelku uložené úkoly plnit. V Jihlavě se veškerý život ASD ledního hokeje opíral o zkušenosti trenéra Jaroslava Pitnera, kterému asistoval Stanislav Neveselý. Město přijalo armádní hokejisty za své, což přispělo k jejich vynikajícím výsledkům jak v ligové soutěži, tak v podílu na státní reprezentaci. Známé přirovnání o jihlavské „hokejové univerzitě“ neslo punc progresivních metod tréninku. Jihlavská Dukla sedmdesátých let vychovávala nejlepší světové hokejisty a byla rozhodující zásobárnou hokejové reprezentace. Odbíjená ASD odbíjené po anabázi z Prahy do Kolína a Jihlavy vedl Karel Paulus, bývalý vynikající hráč, který se mohl opírat o neméně zkušeného Josefa Smolku, svého budoucího nástupce ve funkci trenéra. Příchod volejbalistů znamenal velký zájem diváků a vytvoření skutečně domácího prostředí. Kapacita tělocvičny TJ Lokomotiva bohužel tomuto zájmu neodpovídala. Přesto si však družstvo v Liberci našlo své věrné příznivce, vznikla základna mládeže a již v letech 1973, 1975 a 1976 se stali armádní volejbalisté domácími mistry, v roce 1975 zvítězili v Poháru mistrů evropských zemí. Hráči Lubomír Zajíček, Jaroslav Stančo, Vlastimír Lenert, Lubomír Potáč, Milan Kosař, Jaroslav Tomáš a další pravidelně oblékali reprezentační dres.
Lyžování - saně ASD lyžování (včetně biatlonu), jak bylo uvedeno, působilo v Liberci již od roku 1956 a mělo ve svých řadách zkušené závodníky, kteří prakticky tvořili základ reprezentačních družstev. Působení takových trenérů, jako byli Jaroslav Honců, Štefan Olekšák, Dalibor Motejlek, Jaroslav Janda, bylo úspěšným navázáním na práci předchůdců. Nevýhodou byla skutečnost, že nebyly k dispozici vlastní objekty a zařízení pro trénink v zimním období, přesto si starší rádi vzpomínají na pohostinnost hotelu „Hubertus“, ubytovnu ve Svatém Petru ve Špindlerově Mlýně, „Rýžoviště“ v Harrachově či další zařízení v českých a slovenských horách. ASD saní v době svého ustavení nemělo v armádě svoji tradici. Jinak tomu však bylo v samotném Liberci, Tanvaldu a Smržovce, kde působila řada trenérů a funkcionářů tohoto sportovního odvětví. Právě o spolupráci s těmito zkušenými a svému sportu oddanými lidmi se opíral trenér ASD Luboš Spáčil. Dobré výsledky na sebe nedaly dlouho čekat. Vodní slalom ASD vodního slalomu našlo v Brandýse nad Labem celkem dobré podmínky pro svoji specifickou činnost. Trenér Miroslav Jelínek prozíravě využíval zkušeností bývalých úspěšných závodníků Zdeňka Fifky, Jiřího Dejla, Vlastimila Ouředníka a dalších. Proto přechod ASD z dřívějšího působiště v Bechyni do nového prostředí byl krokem ke zlepšení tréninkových podmínek. Ragby Spíše krátkou epizodou v životě střediska bylo ASD ragby. Tento tvrdý sport měl po 2. světové válce jistě i pod francouzským vlivem v armádě svoji podporu. Snaha byla ve spolupráci s útvarem v Přelouči vytvořit příznivé podmínky pro trénink a účast v ligové soutěži. Vzhledem k početnímu stavu sportovců bylo ASD převedeno do systému výkonnostního sportu v rámci Vojenské tělovýchovné jednoty (VTJ).
rého dění, včetně ubytování a stravování sportovců. V poměrně krátké době se podmínky života střediska zlepšily. Trenérům tehdy nevadilo, že „úřadují“ v jedné velké místnosti, určené kdysi pro vojáky, kde každý měl svůj stůl a skříň pro osobní potřeby. Tento baťovský systém měl sice jisté výhody, ale do budoucna mělo být vše trochu jiné. První úspěchy Výrazné zlepšení podmínek sportovní přípravy přineslo v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let své ovoce. Trenér Jaroslav Honců, který armádní lyžaře vedl plných 18 let, přivedl do světové špičky Jana Fajstavra, Václava Peřinu, Karla Štefla, Karla Sackého, později Stanislava Henycha, Jiřího Berana, Milana Jarého, Františka Šimona a další. První „velkou“ medaili přivezl v roce 1974 z Mistrovství světa (MS) ve Falunu ze závodu na 50 km Stanislav Henych. Vysokou výkonnost prokazovali skokani vedení skvělým trenérem Zdeňkem Remsou. Josef Matouš 4. místem na ZOH 1964 v Innsbrucku, Dalibor Motejlek světovým rekordem v letech výkonem 142 m, Jaroslav Balcar 4. místem na ZOH 1972 potvrdili správnost nastoupené cesty podmíněné zavedením moderních tréninkových metod. V dresu liberecké Dukly se objevují další skokani, jako Zbyněk Hubač, Rudolf Höhnl, František Rydval, Ladislav Divila, Leoš Škoda, Josef Samek, František Novák. Díky jim se v těchto letech stalo Československo světovou skokanskou velmocí. Za svými kolegy nezaostávali ani závodníci severské kombinace. Skvělé 4. místo Tomáše Kučery na ZOH v roce 1968, potvrzené o čtyři roky později šestým místem, bylo výsledkem kvalitní práce trenérů Štefana Olekšáka a Josefa Kutheila. Později však přišel útlum, který trval až do devadesátých let.
Vítězství v PMEZ V témže roce dosáhli volejbalisté Dukly významného úspěchu na mezinárodním poli – vybojovali vítězství v PMEZ. Po zásluze se jim dostalo ocenění, ale největší radost byla z následného rozhodnutí MNO o vybudování sportovní haly s odpovídající kapacitou pro diváky. Po určitých problémech s výběrem staveniště mohla opět firma SOKO Mostar práce zahájit. Na podzim roku 1983 krásná hala přivítala volejbalisty i liberecké diváky. Vleklý problém byl tím vyřešen. Další mistrovské tituly v letech 1980 a 1983 byly na dlouhou dobu poslední. Po transformaci volejbalu na příspěvkovou organizaci přišly další tituly v letech 2001 a 2003. Titul v roce 2003 byl celkově šestnáctým, věřme, že ne posledním. Dukla do Harrachova Rok 1983 byl vůbec obdobím stavebních aktivit střediska. Cestou civilních orgánů státní správy se podařilo zajistit finanční prostředky na výstavbu výcvikového zařízení v Harrachově s ubytovací kapacitou 80 lůžek. Uvedením výcvikového zařízení v Harrachově v zimě roku 1993 do provozu byly realizovány nejdůležitější projekty dlouhodobého plánu výstavby Dukly Liberec. Ke komplexní vybavenosti přispělo i vybudování tenisových kurtů a volejbalového hřiště s umělým povrchem a osvětlením v areálu střediska. Devadesátá léta se vyznačovala skvělými výsledky běžců a skokanů. Běžecká parta kolem trenéra Bohuslava Rázla svojí pílí, tvrdou přípravou podmíněnou dřinou, sebezapřením, ale i notnou dávkou ctižádosti dosahuje skvělých výsledků. Radim Nyč, Václav Korunka, Pavel Benc a Ladislav Švanda přivážejí ze ZOH 1988 v Calgary bronzovou medaili ze štafety 4 x 10 km, v roce 1989 přivážejí stejní závodníci bez Pavla Bence s Martinem Petráskem medaili stejné hodnoty z MS.
Máka, kvalitní výsledky dosahují junioři Milan Kučera a Ladislav Rygl. Éra Neumannové V roce 1994 přichází do liberecké Dukly Kateřina Neumannová, která do současnosti získala 6 olympijských medailí.Konec dvacátého a začátek jedenadvacátého století je skutečně v armádním lyžování nesmazatelně spojen s Kateřinou Neumannovou. Nejenže se v roce 1994 stala první ženou v armádním vrcholovém sportu v jeho novodobé historii, ale stala se zejména po skvělém výsledku na ZOH 2006 v Turíně druhou olympijskou vítězkou v padesátileté historii liberecké Dukly a celkovým ziskem olympijských medailí fenoménem českého sportu. Její výsledky, úspěchy Jakuba Jandy, Ladislava Rygla, Jiřího Magála, Ondřeje Banka a dalších ukazují, že v liberecké Dukle jsou vytvořeny optimální podmínky pro přípravu nejlepších armádních sportovců. Jsem přesvědčen, že tento názor bude potvrzen i při MS 2009 v klasickém lyžování, které rozhodnutím FIS bude organizovat město Liberec. Na závěr I když cesta k dosažení vytčených cílů v roce 1970 nebyla jednoduchá, jejich splnění potvrzuje správnost rozhodnutí o zřízení sportovního střediska Dukly v Liberci. Proto věřím, že ten, kdo by se chtěl blíže seznámit s moderním centrem pro přípravu vrcholových sportovců – je na správné adrese. |
23
dukla sport
Dukla Jihlava
legenda československého hokeje
Při setkání s osobou, které je věnována tato stránka, se mi opět potvrdilo lety a praxí získané poznání. Z většiny lidí, kteří v životě skutečně něčeho dosáhli nebo byli něčím výjimeční, vyzařuje neobyčejná skromnost. Navíc když si chvíli povídáte s panem Honzou, okouzlí Vás svou bezprostředností, inteligencí, přirozeným a noblesním vystupováním a získáte přesvědčení, že s touto elegantní osobností se kdykoliv příště velmi rádi znovu setkáte.
Jan Klapáč
dukla sport
text: Věra Černá foto: Věra Černá a archiv Jana Klapáče
Dukla Jihlava
DUKLA JIHLAVA v hokejové sezóně 1977 – 1978 Sedící zleva: Jiří Holík, Jaroslav Holík, Jaroslav Jágr, trenér Stanislav Neveselý, náčelník ASVS Otto Janoušek, trenér Jaroslav Pitner, Jiří Králík, Jan Suchý, Jan Hrbatý. 2. řada: Miloš Kupec, Petr Brdička, Vladimír Veith, Miloš Novák, Josef Vondráček, Josef Augusta, Milan Chalupa, Petr Adamík, Jiří Seidl, František Černík, Otta Klapka. 3. řada: Karel Horáček, František Výborný, Vítězslav Ďuriš, Pavol Švarný, Peter Ihnačák, Ladislav Vysušil, Vladimír Šandrik, Jaroslav Stuchlík, Luboš Kšica, Josef Paleček.
text: Josef Sobota foto: archiv ASC Dukla
D
o historie československého ledního hokeje se jihlavská Dukla zapsala nesmazatelným písmem. Ať bude její budoucnost jakákoliv, bez názvu tohoto klubu se neobejde žádný přehled bohaté historie československého ledního hokeje. Dukla, mnohými milována, mnohými nenáviděna, ale málokomu byla lhostejná. Byla označována jako ta, která chudým brala, aby se sama obohatila. Při svém vzniku a v podstatě až do konce minulého století byla pro mladé začínající hokejisty jedinečnou příležitostí, jak jednak hokejově vyrůst a jak navíc „přežít“ povinnou vojenskou základní službu. Slovo „přežít“ by většina z těch, kteří Duklou prošli, označili za plně na místě, protože tréninkové metody byly
vždy náročné a pouze ti, kteří je zvládli, se mohli stát osobnostmi československého a světového ledního hokeje. Za všechny se sluší jmenovat Jana Klapáče, Jaroslava a Jiřího Holíkovy, Jana Suchého, Ladislava Šmída, Josefa Augustu, Milana Chalupu, Jaroslava Benáka, Bedřicha Ščerbana a řadu dalších, kteří oblékli rudo-žlutý dres. Nelze zapomenout na ty, kteří tvrdé tréninkové dávky naordinovali, trenéry Jaroslava Pitnera, Stanislava Neveselého, Josefa Augustu nebo Jaroslava Holíka. Mezi nesporné legendy patří bezesporu MUDr. Milan Kartůsek, Pavel Křížek a Josef Sobota. Dukla Jihlava byla reprezentantem krásné Vysočiny a celého Československa a je nejúspěšnějším klubem v naší stoleté hokejové historii a na tomto faktu nelze nic změnit. |
Rok založení: 1956 Klubové barvy: rudá a žlutá Kapacita stadionu: 7 500 míst Úspěchy Mistr ligy v letech: 1967, 1968, 1969, 1970, 1971, 1972, 1974, 1982, 1983, 1984, 1985, 1991 Finalista PMEZ: 1968, 1971, 1973, 1977, 1983, 1985, 1986 Vítěz Spenglerova poháru: 1966, 1967, 1969, 1979, 1983 Finalista světového poháru: 1972, 1974
Jiří Holík, v Dukle od 1963 do 1978 počet zápasů: 553, počet branek: 282 Jaroslav Holík, v Dukle od 1961 do 1979 počet zápasů: 602, počet branek: 266 Jan Suchý, v Dukle od 1963 do 1979 počet zápasů: 561, počet branek: 164 Jiří Holík, *1944 útočník (levé křídlo)
24
Jaroslav Holík, *1942 útočník (centr)
Jan Suchý, *1944 obránce
Jan Hrbatý, *1942 útočník
Jan Hrbatý, v Dukle od 1961 do 1980 (hráč) od 1995 do 1998 (trenér) počet zápasů: 572, počet branek: 222
P
oznali jste, že mluvím o jednom ze slavného útočnického tria Jan Klapáč, Jiří Holík a Jaroslav Holík? O skvělém pravokřídelním útočníkovi, jenž má se svými týmovými kolegy a trenérem Pitnerem na svědomí téměř revoluční převrat v pojetí národního hokeje? Ano, Jan Klapáč je ten, kdo se právem dostal jako první na naši stránku největších osobností Dukly. Posuďte sami: Jako hráč Dukly Jihlava v letech 1960 – 1975 odehrál 524 zápasů, jeho hokejka se zasloužila o 354 branek. Je držitelem stříbrné medaile z OH 1968 v Grenoblu a bronzové z OH 1964 v Innsbrucku. Sedmkrát bojoval na MS a vybojoval jedno zlato, čtyři stříbra a dva bronzy. A jak to začalo? Ačkoliv byl rodák z Prahy, rodiče se přestěhovali do Karových Varů. Tam osud rozhodl za něj. Naproti domu, kde bydleli, postavili zimní stadion, a tak Jan Klapáč prostě jednoho dne přešel ulici ... a stal se nejlepším střelcem všech dob s kreditem nejslušnějšího hráče. Také jeho o šest let mladší bratr Mirek se stal ligovým hokejistou. Dnes pracuje v Plzni a jezdí trénovat do Německa. Jan Klapáč coby odchovanec Dynama Karlovy Vary po přestupu do Dukly už nikdy neoblékl jiný klubový dres. Tenkrát byla jiná doba, a tak nabídky například z francouzského Chamonix nebo z italské Cortiny musel nechat u ledu. Mezi svými klubovými kolegy se cítil dobře a vzpomíná na výborné vztahy po sportovní i lidské stránce. Termín ponorková nemoc pro ně byl neznámý pojem. Nestačilo, že se vidí celou sezónu. O dovolené pro změnu spolu a se svými rodinami jeli třeba do Jugoslávie. Jako absolvent pedagogické fakulty se nějakou dobu uplatnil i jako trenér mládeže v jihlavské Modetě. Když v roce 1975 skončil s aktivním hokejem, byl rád, že se může přestěhovat do Prahy už kvůli
sportovní osobnost
Honza jede.....!!!!!
Slavné útočnické trio Jan Klapáč, Jaroslav Holík a Jiří Holík
A ještě několik otázek: dceři, která se věnovala krasobruslení a přecházela do skupiny trenérky Novákové. Pro aktivního sportovce nebyla výměna ledu za kancelář jednoduchá. Přesto se na Ministerstvu obrany, kde řídil celou oblast armádního sportu, uplatnil velmi dobře. Velice hezky vzpomíná na dvouleté období, po které působil jako velitel Armádního střediska vrcholového sportu Dukla Liberec. Poté přešel do Prahy jako náčelník Armádního sportovního centra Dukla a zasloužil se o spoustu zásadních změn, které pomohly zlepšit podmínky pro vrcholový sport v armádě. Působil také jako tajemník v pražské Hvězdě, kde se opět mohl těšit z bezprostřední blízkosti hokejového světa. Proto si dnes může zaslouženě užívat důchodu. A opravdu si ho užívá, jak už tak má ve zvyku, s plným nasazením a přímým tahem na bránu. To, oč tentokrát kráčí jsou, jeho vnoučata. Dcera, která se provdala za svého spolužáka ze studií právnické fakulty Janka Ledeckého (zpěváka, hudebního skladatele a protagonistu dvou úspěšných muzikálů v divadle Kalich), se mu postarala o životní náplň, která ho mimořádně těší. Většinu svého času tráví se svými vnoučaty a svou ženou, bývalou učitelkou ve Špindlerově Mlýně. Dvanáctiletý Jonáš a desetiletá Esterka se tu závodně věnují snowboardingu a lyžování. A že Honza jede..., ukázal nedávno i vnoučatům, která ho přemlouvala na sjezdové lyže. V podstatě na nich nikdy předtím nestál. Nechal se přesvědčit a po malém tréninku na modré sjel s dětmi ve Svatém Petru i hank na černé sjezdovce. Tolik stoupl v ceně v očích svých vnoučat, že mu zhotovili diplom a Jonáš večer hned volal mamince do Prahy tu novinu, že děda jezdí jako Pražák (nesmírná pochvala). Děda Honza má prostě srdce sportovce i ve svých 65 letech, které oslavil předposlední únorový den. |
Pane Klapáči, když se naprosto zjednodušeně ohlédnete za svojí kariérou, který moment byste ohodnotil jako svůj nejsilnější zážitek? Jednoznačně mistrovství světa v Praze 1972. Tomu se nerovnají snad ani zážitky z olympiád. Jednak jsem tenkrát dal celkem devět gólů, byl jsem u šesti přihrávek, stal jsem se autorem prvního a posledního gólu šampionátu a jednak ta atmosféra byla neopakovatelná. Kromě nádherného hokejového vítězství to tenkrát mělo i trochu politický podtext. My jsme bojovali proti ruským okupantům. A vyhráli. Tak neuvěřitelně silný emotivní náboj mezi národem jsem v životě zažil snad už jen v roce 1989 na Václaváku. Co vás dnes dokáže naštvat? Taková ta zvýšená brutalita a bezohlednost mezi dětmi. Rodiče z různých důvodů dnes nemají na výchovu čas a výsledkem je zločinnost mezi mládeží. Když si děti ubližují mezi sebou, když ničí věci okolo sebe. To mě dokáže vždycky rozčílit. Co vám naopak udělá největší radost? Vnoučata a to, že se jim můžu věnovat. To, že dcera má hezké manželství, že Janek je zeť, se kterým si rozumím, že má smysl pro rodinu a umí dětem vytvořit šťastné rodinné zázemí. Co jste si přál k narozeninám? Hokejovou medaili na olympiádě. Nebo alespoň dobrý hokej. Jinak mně už se v životě všechno splnilo. Z materiálních věcí si nic nepřeju. To je pomíjející. Při povídání na téma rodina a vnoučata mě napadl jeden Platonův citát: „Starajíce se o štěstí jiných, nacházíme své vlastní”. Moc bych panu Klapáčovi přála, ať má toho „vlastního štěstí” stále dostatek.
25
osobnost
z historie armádního sportu
stalo se
V
připravila: Věra Černá
Jednou dole, jednou nahoře – Jakub Janda první v SP
Po ne zcela vydařených ZOH v Turíně si skokan Jakub Janda ve slovinské Planici převzal křišťálový glóbus jako cenu za celkové prvenství ve Světovém poháru. V sedmadvacetileté historii SP se stal prvním českým vítězem, a potvrdil tak svůj kredit nejlepšího skokana sezóny.
Co si Nikola Sudová nadělila k narozeninám?
První místo v závodě Světového poháru. Bezchybným stylem jízdy v boulích, saltem s krosem, helikoptérou se zánožkou a roznožkou oslavila v kanadském Apexu Nikola 24. narozeniny, které měla den před závodem. V celkovém hodnocení SP obsadila krásné čtvrté místo.
Sapporo zpečetilo pořadí SP
Poslední závod skiatlonu v Japonsku byl tvrdý pro Kateřinu Neumannovou i její soupeřky. Doběhla pátá a to rozhodlo o jejím celkovém umístění. Pátou příčku vybojovala i v konečném pořadí Světového poháru.
Rekordů není nikdy dost
Na mistrovství světa v kanadském Calgary překonává rychlobruslařka Martina Sáblíková jeden rekord za druhým – český juniorský a seniorský rekord v závodě na 500 m, světový juniorský a český seniorský a juniorský rekord na 5 000 m. Ve stejném závodě dojela druhá a deváté místo jí náleží v celkovém pořadí MS.
Nečekaný triumf v Japonsku
Snowboardista Michal Novotný jako první český závodník vyhrál závod ve snowboardcrossu na Světovém poháru v Furanu. Čtyřiadvacetiletý závodník (juniorský vicemistr světa a vítěz světové univerzidády) patří k našim velkým talentům v této sportovní disciplíně.
Ivan Satrapa v radě ČT
Bývalého olympionika Ivana Satrapu zvolili ve středu 15. března 2006 poslanci v tajné volbě jako patnáctého člena Rady České televize. Radní jsou nyní kompletní. Ivan Satrapa získal 87 hlasů. |
přečetli jsme za vás
15. – 19. března 2006
ýjimečnost dvou největších osobností české atletiky Emila Zátopka a Jana Železného potvrdila i historická bilance nejznámějšího atletického časopisu světa - amerického Track and Field News. Podle celkové bilance úspěšnosti v celosvětových žebříčcích, které tento časopis již desítky let sestavuje, obsadil Emil Zátopek díky svým triumfům na tratích 5 000, 10 000 m i v maratonu ziskem 170 bodů 5. místo. Před slavným běžcem, který sbíral pro Československo slávu ještě v dresu ATK, předchůdci dnešní Dukly, jsou jen 1. Carl Lewis, USA se 332 b. (100 m, 200 m, dálka), 2. Haile Gebrsellassie, Eth. 189 b. (5 000 m, 10 000 m, maraton), 3. Michael Johnson, USA 187 b. (200 m a 400 m), 4. Parry O´Brien (USA) 172 b. (koule a disk). V součtu úspěšnosti v jedné disciplíně vede tabulku světových atletických osobností Jan Železný (oštěp) 150 b., 2. Carl Lewis 148 b. (dálka), 3. Sergey Bubka (SSSR) 147 b. (tyč). Oštěpař Dukly se zařadil mezi kvarteto legend, které se dostaly do první světové desítky v 18 sezónách. Dlouhověkostí úspěšného závodění se mu vyrovnali jen diskař Jürgen Schult (Něm.), kladivář Jurij Sedych (SSSR) a oštěpař Janis Sidlo (Pol.). Poslední tři již nezávodí, a tak má po letošní sezóně Jan Železný naději stát se světovou „1“ i v této kategorii atletických legend. V soutěži žen je historicky nejúspěšnější Irena Szewinská (Polsko) se 342 body ale ze šesti disciplín (100 m, 200 m, 400 m, 400 m př., dálka, víceboj) před dodnes běhající Marlene Otteyovou (Jam. – Slovinsko), která 286 bodů nasbírala jen ve sprintech na 100 a 200 m. Dlouhověkostí vrcholné výkonnosti Heike Drechslerová předčila i muže. V první světové „10“ se objevovala plných 21 let. |
očekávané
sportovní události
ve II. čtvrtletí 2006
Atletika
MM Zlatá tretra Dukla mítink – MJO EP družstev
30. 5. 5. 6. 17. – 18. 6.
Ostrava Praha Praha
Cyklistika
MS dráha MZ dráha – Mem. Hargaše
13. – 16. 4. 16. 6.
Francie – Bordeaux Brno
Kanoistika
SP
12. – 14. 5. 26. – 28. 5.
Polsko – Poznaň SRN – Duisburg
Vodní slalom
MS sjezd SP slalom
24. – 29. 5. 26. – 28. 5. 2. – 4. 6. 9. – 11. 6.
Velká Británie – Bala Řecko – Atény SRN – Augsburg Španělsko – Seo
Veslování
Pražské Primátorky
Parašutismus
EP – přesnost přistání
Sport. střelba (broky)
Sport. střelba (kule)
připravil: František Macák
4. – 5. 2. / MZ víceboje – Tallinn – Estonsko muži / sedmiboj – 1. Šebrle – 6 067 bodů Cyklistika Praha 3. – 5. 3. / SP dráha – Sydney – Austrálie ženy / scratch / SDJ – 2. Machačová Lyžování – běh 14. – 15. 1. / SP – Val di Fiemme – Itálie muži / 4 x 10 km štafeta – 4. ČR A – Magál, Šperl – pod. 1/2 ženy / 15 km vol. (hr. st.) – 1. Neumannová 21. 1. / SP – Oberstdorf – Německo ženy / skiatlon – 3. Neumannová Lyžování – skok 31. 12. – 1. 1. / SP „Turné 4 můstků“ – GA-PA – SRN muži / velký můstek – 1. Janda 3. – 4. 1. / SP „Turné 4 můstků“ – Innsbruck – Rakousko muži / velký můstek – 2. Janda
12. – 15. 1. / MS v letech – Kulm – Rakousko muži / jednotlivci – 7. Janda družstva – 8. ČR – Janda, Matura, Hájek, Sedlák 28. – 29. 1. / SP – Zakopané – Polsko muži / velký můstek – 4. Janda 25. 2. / MČR – Klingenthal – Německo muži / K 125 – 1. Matura 4. – 5. 3. / SP – Lahti – Finsko muži / velký můstek – 2. Janda Akrobatické lyžování 7. – 8. 1. / SP – Mont Gabriel – Kanada ženy / boule – 3. N. Sudová 13. – 14. 1. / SP – Deer Valley – USA muži skoky – 4. Valenta 20. – 22. 1. / SP – Lake Placid – USA ženy boule – 4. N. Sudová 4. – 5. 2. / SP – Špindlerův Mlýn ženy / boule – 4. N. Sudová
5. – 6. 1. / SP „Turné 4 můstků“ – Bischofshofen – Rakousko muži / velký můstek – 2. Janda 2. 3. / SP – Jisan – Korea celkové pořadí – 1. Janda ženy / boule – 5. N. Sudová
26
3. 3. / SP – Davos – Švýcarsko muži / skoky – 3. Valenta
MS CISM SP
EP Pu 300 m CISM Regional VC osvobození
výsledky zpracoval: Petr Eliáš
Moderní pětiboj
5. 3. / SP – Inawashiro – Korea ženy / boule – 4. N. Sudová Parašutismus 24. – 26. 2. / MČR v paraski – Strakonice muži / jednotlivci – 1. Taršinský
SP
VC Hradce Králové
přehled sportovních výsledků za měsíce leden až březen 2006 – výběr Atletika 21. 1. / MZ „Hustopečské skákání“ – Hustopeče muži / výška – 1. Ton – 233 cm
kalendář / otázky a odpovědi
dukla sport
dukla sport
MS CISM SP muži ženy
Windsurfing
SP
Rychlobruslení 13. – 15. 1. / ME – Hamar – Norsko ženy / 3 000 m – 3. Sáblíková – 4:08,60 ženy / 5 000 m – 1. Sáblíková – 7:05,10 ženy / celkem víceboj – 4. Sáblíková – 2,62 Sportovní střelba Plzeň 1. – 5. 3. / HME a HMEJ – Moskva – Rusko muži / VzBT 20 + 20 mix – 2. Januš – 386 b. muži / VzBT 20 + 20 mix – 5. Jonáš – 384 b. muži / VzBT 30 + 30 – 1. Januš – 583 b. junioři / VzBT 20 + 20 mix – 2. Caknakis – 377 b. junioři / VzBT 30 + 30 – 2. Caknakis – 568 b. junioři / VzBT 30 + 30 / družstvo – 5. ČR – Šmol – pod. 1/3
přehled připravila: Věra Černá
3. – 4. 6.
Praha
1. – 6. 6. 15. – 18. 6.
Rakousko – Lochen CRO – Rjeka
3. – 9. 4. 4. – 11. 5. 21. – 28. 5. 10. – 15. 6. 19. – 21. 5.
Čína – Donnguang USA – Kerville Egypt – Cairo SRN – Suhl Hradec Králové
21. – 28. 6. 25. – 31. 3. 23. – 30. 4. 22. – 28. 5. 1. – 4. 6. 10. – 13. 5. 24. – 28. 4. 3. – 7. 5.
Norsko – Rena Čína – Guangzhou Brazílie – Rescude SRN – Mnichov Itálie – Miláno Plzeň Plzeň Plzeň
24. – 30. 5. 22. – 26. 3. 6. – 9. 4. 20. – 23. 4. 11. – 14. 5. 11. – 14. 5., 1. – 4. 6. 8. – 14. 4. 22. – 28. 4. 10. – 20. 5. 24. – 28. 5. 17. – 25. 6.
Litva – Kaunas Mexico – Acapulco GBR – Millfield SRN – Berlín Rusko – Moskva Maďarsko – Budapešť Španělsko – Mallorca Francie – Hyeres Rakousko – Neusiedlersee Holandsko SRN – Kiel
ptal se: Pavel Nekola foto: archiv TJ Dukla Praha-moderní pětiboj
Tucet otázek pro
Ondřeje Polívku 1. Datum a místo narození: 17. 3. 1988, Praha. 2. Povolání: Student technického lycea SPŠST v Panské ul. v Praze. 3. Začátek sportovní kariéry (rok, sport, klub): 1994, plavání, PSK Olymp. 4. Jak jste se dostal k modernímu pětiboji? O moderním pětiboji jsem se dozvěděl od kamaráda ze školy. Jelikož se mi v té době zdálo plavání již stereotypní, neváhal jsem a zkusil jsem to. 5. Oddílová příslušnost v minulosti: PSK Olymp – plavání, PORTHOS – moderní pětiboj. 6. Současný klub a trenéři: ASC/TJ Dukla Praha; Tomáš Janko – moderní pětiboj, Robert Kopecký – jízda na koni. 7. Dosažené úspěchy v domácích a mezinárodních juniorských závodech: 1. místo na MČR „B“ (2004), 2. místo na MČR „A“ (2004, 2005), 3. místo na MČR „J“ (2005), 2. místo na ME „B“ v jednotlivcích i ve štafetě (2004), 3. místo na MS „A“ (2005). 8. Nejlepší dosažený bodový výkon: 5 326 bodů, International German Championships Junior Men, 2005. 9. Oblíbená disciplína moderního pětiboje: Všechny trénuji se stejným úsilím. Moderní pětiboj se sice skládá z pěti různých disciplín, ale dá se o něm říct, že sám o sobě je jedinou disciplínou. 10. Sportovní vzor: Nemám. 11. Zájmy a koníčky: Lyžování, jízda na kole, turistika. 12. Sportovní a osobní cíle: Sportovní: nadále sportovat se stejnou chutí a jít v úspěších, kam až to půjde, třeba i startovat na olympijských hrách. Osobní: vystudovat vysokou školu. |
Veslování 28. 1. / MČR v trenažéru – Neratovice muži / 1 x – 1. Synek – 5:42,8 – český senior. rekord muži / 1 x LV – 1. Vabroušek – 6:13,1
27
moderní pětiboj
aktuality a výsledky
Český klub olympioniků
dukla sport
Olympijské jubileum
Pod taktovkou Dukly
Prvořadou událostí sportovního roku byla nepochybně zimní olympiáda v Turínu. Mezi čestnými hosty byla i řada slavných českých sportovců, členů Českého klubu olympioniků. Jistě není bez zajímavosti nahlédnout do historie i současnosti prestižního sdružení sportovců, prvního svého druhu na světě. Nejvhodnějším mužem k rozhovoru pro DuklaSport je nepochybně současný předseda klubu – slavný veslař a držitel stříbrné olympijské medaile – Oldřich Svojanovský, který sbíral medaile v dresu Československa, ale i Dukly Praha.
olympionici
Při oslavách 40 let Klubu českých olympioniků převzali Dana Zátopková a Oldřich Svojanovský za přítomnosti předsedy ČOV Milana Jiráska dar od slovenských olympioniků , který přivezl Michal Staňo (vpravo)
Členové Klubu českých olympioniků v Kopřivnici u památníku Emila Zátopka
Předsednické žezlo jste převzal koncem roku 2004 po dalším sportovci Dukly, také držiteli olympijského stříbra, házenkáři Ivanu Satrapovi. Vaši oddíloví kolegové vládli klubu po většinu funkčních období… „To je pravda. Všechno začalo 10. června 1975, kdy se v Praze ustavil Československý klub olympioniků a do jeho čela byla zvolena Olga Modrachová-Davidová, bývalá členka týmu slavného ATK, předchůdce Dukly. O čtyři roky později byl zvolen předsedou Jiří Kynos, člen zlaté štafety mistrů Evropy. Po něm převzal předsednictví olympijský vítěz ve střelbě Jan Kůrka, také „duklák“. Po rozpadu Československa se ustavil Český klub olympioniků, v jehož čele stanul diskař Ludvík Daněk, kterému v roce 1997 předsednický mandát opět potvrdilo tehdy 336 registrovaných členů našeho klubu. Po nešťastném odchodu Ludvíka převzal jeho roli Ivan Satrapa.“
světě, pro které byl inspirací zrod a činnost Klubu československých olympioniků.“
Takže až na Daňka vládli klubu armádní sportovci. V úvodu také tvrdím, že jste nejstarším společenstvím tohoto druhu na světě. Opravdu je to tak? „Je to pravda. Náš klub je opravdu nejstarší na světě. Teprve podle našeho vzoru ze zrodily podobné kluby v celém světě. Jedinečnost našeho společenství ocenil několikrát i předseda MOV pan Juan Antonio Samaranch. Osobně vedení našeho klubu poblahopřál při své návštěvě Prahy v roce padesátého jubilea Velké kunratické, které se jako divák také zúčastnil. Právě za předsednictví pana Samaranche došlo ke vzniku řady národních klubů olympioniků po celém
Náplň klubu je velmi pestrá. Vaši členové nechybí na žádné velké sportovní i společenské události. Jaké jsou však hlavní úkoly? „Prvořadým cílem je podpora olympijských myšlenek, Olympijské charty, myšlenek fair play, snaha podchytit a sdružovat české olympioniky a přispívat k rozvoji našeho sportu. Významný je rovněž sociální program. Je opravdu nedůstojné, že průměrný důchod našich starších medailistů nedosahuje ani 8 000 Kč. Jistě jim pomůže nastartovaný sociální program olympijského výboru. S určitou částkou počítáme i na rekvalifikaci olympioniků po ukončení sportovní kariéry a pomoc
28
text: František Macák foto: Ladislav Kořán
Kolik členů dnes váš klub sdružuje? „Nyní je nás kolem 650. Počet členů výrazně vzrostl po změně statutu. Původně klub sdružoval jen medailisty a olympioniky, kteří obsadili bodovaná místa. Dnes však mohou být členy klubu všichni aktivní účastníci olympiád, tedy i trenéři. Máme zájem zapojit do činnosti v klubu rovněž mladé, ještě aktivní sportovce a dát jim příležitost podílet se na jeho vedení. Z mladých se do předsednictva již v minulých letech dostali tenistka Helena Suková a lyžař Pavel Benc, dnes šéf Dukly Liberec. V posledních volbách dostal důvěru členů i desetibojař Tomáš Dvořák a předsednictvo chceme dále omlazovat. Jako veslař bych ve vedení rád viděl i dalšího armádního sportovce – veslaře Vaška Chalupu.“
při zařazení do normálního života. Budeme přispívat i na důchodové připojištění olympioniků. Rádi bychom také realizovali myšlenku seniorského domu pro olympioniky. Již jsme vstoupili do jednání s Ministerstvem obrany. A nezapomínáme ani na zdraví našich členů, rehabilitaci, lázeňskou péči. Buďme nyní konkrétní, které akce mají podporu vašeho klubu? „To by byl dlouhý výčet. Vzpomenu jen na ty hlavní. Už začátkem roku jsme se zúčastnili zahájení Dětské olympiády v Hradci Králové a v lednu byl v Brně regionální ples olympioniků. S Danou Zátopovou jsme byli při vyhlašování sportovců roku v Uherském Hradišti, ve Zlíně i mém rodišti Otrokovicích. Koncem března se v Praze konal ples olympioniků a hned po něm Běh E. Zátopka v Mikulčicích. Také jsme otevřeli regionální klub Severní Morava, který povede Jirka Raška. Na Moravě již řadu let působí klub v Brně. Vede ho basketbalista Zdeněk Konečný. Čekají nás oslavy 50 let Dukly Liberec a pak už letní soutěže. Je to především memoriál Ludvíka Daňka v Turnově, běh Emila Zátopka Kopřivnice – Rožnov, Velká cena Brna v gymnastice, Běhy olympijského dne a řada dalších memoriálů našich bývalých členů. Ročně je to přes 200 akcí.“ | Ještě bych měl připomenout tradiční setkání ČKO, která jsou vždy přehlídkou toho nejlepšího z českého sportu. Děkuji za rozhovor a přeji klubu hodně úspěchů.