VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA STAVEBNÍ ÚSTAV TECHNOLOGIE, MECHANIZACE A ŘÍZENÍ STAVEB
ING. VÍT MOTYČKA, CSC.
TECHNOLOGIE STAVEBNÍCH PRACÍ II MODUL 8 PROCESY VNITŘNÍ A DOKONČOVACÍ - MALBY
2005 STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA
Technologie staveb II - Modul 9
© Ing. Vít Motyčka, CSc., Brno, 2005
- 2 (17) -
Technologie staveb II – Modul 9
OBSAH 1 Úvod .......................................................................................................... 4 1.1 Studijní cíl ......................................................................................... 4 1.2 Požadované znalosti .......................................................................... 4 1.3 Doba potřebná ke studiu .................................................................... 4 1.4 Klíčová slova..................................................................................... 4 2 Technologie provádění maleb................................................................... 5 2.1 Úvod do problematiky ....................................................................... 5 2.2 Malířské práce ................................................................................... 5 2.3 Základní malířské hmoty ................................................................... 5 2.3.1 Vápenné malířské barvy ........................................................... 6 2.3.2 Klihové malířské barvy............................................................. 7 2.3.3 Silikátové malířské barvy ......................................................... 7 2.3.4 Disperzní malířské barvy .......................................................... 8 2.4 Doprava a uložení malířských hmot na staveništi............................... 8 2.5 Příprava objektu a pracoviště pro malování........................................ 9 2.6 Nářadí, nástroje a stroje pro malířské práce........................................ 9 2.7 Pracovní žebříky, plošiny a lešení .................................................... 11 2.8 Úprava podkladu pro malbu............................................................. 11 2.9 Základní způsoby nanášení malby.................................................... 12 2.10 Kontrola jakosti malířských prací .................................................... 13 2.11 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci .............................................. 15 3 Závěr ....................................................................................................... 16 3.1 Studijní prameny ............................................................................. 16 3.1.1 Seznam použité literatury ....................................................... 16 3.1.2 Seznam doplňkové studijní literatury...................................... 16 4 Kontrola znalostí..................................................................................... 16 4.1 Příklad ............................................................................................. 16 4.2 Autotest ........................................................................................... 16 4.3 Klíč k autotestu................................................................................ 17
- 3 (17) -
Technologie staveb II - Modul 9
1 1.1
Úvod Studijní cíl
Získat základní informace a přehled o způsobech provádění maleb v interiérech budov a v jejich začlenění do sledu procesu výstavby objektu.
1.2
Požadované znalosti
Našim úkolem je seznámit se s druhy maleb, s pracovními postupy malířských prací, s jejich technologickým sledem a návaznostmi, s připraveností stavby a pracoviště a kvalitativními požadavky, tedy s jejich zařazením do kontextu procesů výstavby objektu.
1.3
Doba potřebná ke studiu
Pro získání základních znalostí uvedených v textu bude zapotřebí asi 3 hodin studia.
1.4
Klíčová slova
Malířské práce, materiály – pojivo, plnivo, barvivo, vyrovnávací hmoty. Barva vápenná, klihová, silikátová, disperzní. Příprava objektu a pracoviště. Nářadí, nástroje, stroje. Podklad pod malbu. Nanášení malby. Kontrola jakosti.
- 4 (17) -
Technologie staveb II – Modul 9
2 2.1
Technologie provádění maleb Úvod do problematiky
Úprava vnitřních povrchů stavebních konstrukcí malováním plní v zásadě dvě funkce: • ochrannou (proti působení škodlivých vlivů vnitřního klimatu v budovách) • estetickou (spoluvytváří příznivé životní prostředí pro pobyt člověka v interiéru budovy ať již v době jeho aktivní společenské činnosti, nebo době osobního života či odpočinku). Malířské práce jsou tvořeny souborem dílčích procesů, a to přípravných (úprava podkladu, příprava hmot a ev. strojního zařízení), pomocných (ev. stavba lešení, pomocných lávek, čištění) a hlavních (nanášení různých druhů maleb a malířských úprav).
2.2
Malířské práce
Do stavebních malířských prací se zpravidla zahrnují jen vnitřní malby, zatímco vnější barevné úpravy fasád patří do omítkových prací jako konečná úprava povrchu určitých druhů omítek. K úpravě vnitřních povrchů stěn a stropů se ve stavebnictví používají různé druhy maleb. Lze je hodnotit a třídit z několika hledisek, např. podle jejich funkce a estetického působení, podle odolnosti povrchu nebo podle základních hmot použitých na jejich zhotovení. Z technologického hlediska se malířské práce třídí zejména podle použitých základních hmot, které přímo ovlivňují také způsob provádění maleb. Podle toho se nejčastěji používané malby dělí na vápenné, klihové, silikátové a disperzní. Hlavní proces lze z technologického hlediska charakterizovat jako proces mokrý (vnášející do konstrukce vodu), přerušovaný (vyžadující technologické přestávky na zasychání jednotlivých vrstev) a přičleněný (neboť ho lze na staveništi provádět souběžně s procesy dalšími). Z hlediska racionalizace práce jde o proces částečně mechanizovaný (čerpadla, stříkací zařízení, nanášecí válečky, míchače barev).
2.3
Základní malířské hmoty
V zásadě se malířské barvy připravují ze tří surovin: • plniva (malířská hlinka, kaolín, plavená křída), • pojiva (minerální nebo organická a to přírodní nebo umělá, mají rozhodující vliv na jakost a trvanlivost malby), • barviva (minerální nebo organická, v obou případech přírodní nebo umělá), • vyrovnávací hmoty (pro úpravu podkladu malby, obvykle sádra). Každá z uvedených skupin zahrnuje řadu různých hmot, které musí splňovat
- 5 (17) -
Technologie staveb II - Modul 9
předepsané požadavky. U běžně používaných komponentů jsou z výrobního hlediska důležité zejména kvalitativní nároky. Tak například: • Voda musí být čistá a pokud možno měkká. • Vápno musí být dobře vyhašené, alespoň 6 týdnů uleželé a procezené sítem s maximální velikostí ok 1,5 mm. S výhodou lze použít také vápno aktivované. • Sádra má být jemně mletá, nezvětralá a pomalu tuhnoucí. • Malířská hlinka, kaolín a plavená křída musí být zbaveny písku a dostatečně suché. • Barvy přírodní i chemické nesmí obsahovat anilín, mají být syté a stálobarevné. • Latexové, disperzní a akrylátové malířské hmoty musí být čisté a neznehodnocené delším skladováním nebo nízkou teplotou. Jakost uvedených hmot je blíže určována normami nebo technickými listy výrobce, případně certifikačním dokladem nebo prohlášením o shodě výrobku. Podle druhu pojiva lze dnes dělit malířské barvy v zásadě na: • • • •
vápenné, prosté a modifikované klihové silikátové, nemodifikované a modifikované disperzní
K běžnému malování obytných prostor se dnes používají průmyslově vyráběné malířské barvy s různými obchodními názvy (Remal, Malbyt, Primalex, Klasik apod.). Obvykle jde o klihové modifikované nebo disperzní akrylátové barvy vodou ředitelné v různých barevných odstínech nebo bílé, s možností obarvení příslušnými tónovacími pastami.
2.3.1
Vápenné malířské barvy
Vápenné barvy jsou používány již několik století a dodnes nemají v některých případech uspokojivou alternativu, např. na omítkách, které jsou vystaveny větší vlhkosti a častějším změnám teplot, nebo tam, kde je třeba využít desinfekčních vlastností vápna. Pojivo zde tvoří hydrát vápenný, tedy hašené vápno. Vytvrzuje se reakcí tohoto vápna se vzdušným oxidem uhličitým, tj. karbonizací [Ca(OH)2 + CO2 → CaCO3 + H2O]. Vytvrzování má probíhat pomalu. Nátěr pak odolává vodě a má velmi nízký difúzní odpor. Barevné tónování lze provádět pouze pigmenty, které snáší alkalitu vápna. Podíl pigmentů však nemá překročit 10% hmotnosti nátěrové hmoty, neboť kvalita nátěru se tím snižuje (snížení přilnavosti, zvýšení stíravosti). Aplikace vápenného nátěru na hladké (např. betonové nebo sádrokartonové) plochy se nedoporučuje, neboť vápno se s podkladem nespojí. Pro své specifické vlastnosti došlo v poslední době ke zvýšení využívání
- 6 (17) -
Technologie staveb II – Modul 9
vápenných nátěrových hmot a výrobci dodávají nejen kvalitní odleželé vápno, ale i suché směsi modifikovaných vápenných nátěrových hmot. Kvalitu vápenných barev lze zvýšit jejich modifikací. Účelem modifikačních přísad je zejména zlepšení pevnosti a přilnavosti malby, případně i zvýšení hydrofobního účinku. V minulosti se tak dělo pomocí přídavku kaseinu, lněného oleje nebo fermeže do vápenné kaše, případně loje při hašení vápna. Výsledkem byla tvorba vápenatých solí mastných kyselin, zlepšujících pojivé schopnosti a hydrofobní vlastnosti a snižujících nasákavost malby. V dnešní době se průmyslově vyráběné modifikované vápenné barvy zlepšují zejména polymerními disperzemi. Tím získávají lepší zpracovatelnost, vyšší přilnavost k podkladu, snadnější pigmentovatelnost a nižší nasákavost při zachování vysoké prodyšnosti (sd ÷ 0,05 m).
2.3.2
Klihové malířské barvy
Pojivem u těchto v minulosti nejčastěji požívaných barev je živočišný nebo rostlinný klih. Barva se připravuje ze směsi malířské hlinky, kaolínu a plavené křídy namočené a rozmíchané v čisté vodě. Poté se přidá pojivo a roztok se nechá alespoň 2 hodiny odležet. Pro dosažení požadovaného barevného odstínu se užije tónovacích barev práškových nebo pastových. Jakost a čistota malby závisí nejen na přípravě podkladu, ale i na kvalitě smíchaných složek a správném poměru jejich míšení. Klihové barvy se používaly zejména v interiérech budov s ustálenou teplotou. Dnes jsou nahrazovány průmyslově vyráběnými barvami, u nichž je pojivo tvořeno hlavně deriváty celulózy nebo různými disperzemi.
2.3.3
Silikátové malířské barvy
Také tyto barvy jsou již téměř stoletou praxí ověřeny. Jejich původním pojivem byl křemičitan sodný (sodné vodní sklo), dnes je však nahrazen křemičitanem draselným. Jejich vytvrzování probíhá rovněž působením vzdušného oxidu uhličitého. Takto vzniklý gel kyseliny křemičité pojí plnivo a pigmenty a reaguje i s pískem obsaženým v omítce. Tím váže malbu k podkladu [K2SiO3 + CO2 → (SiO2)gel + K2CO3]. Čistě silikátové barvy neobsahují žádné další pojivo a pro malířské práce se vyrábějí jako jednosložková kompletní nátěrová hmota k přímému použití. Na nesourodém podkladu však jsou náchylné k tvorbě skvrn a trhlinek. Uvedené nedostatky odstraňují dnes vyráběné silikátové barvy modifikované přídavkem polymerní disperse. Ta působí jako další účinné pojivo. Tyto barvy dále obsahují tzv. záhustku, povrchově aktivní látku, stabilizátor a přídavek hydrofobizačního prostředku. Modifikované silikátové barvy mají základní vlastnosti silikátových barev, zejména značnou paropropustnost. Jejich difúzní odpor sd je obvykle nižší než 0,1m. Mají však sníženou nasákavost, dobrou zpracovatelnost, vyšší počáteční pevnost nátěru a odolnost proti vzniku trhlinek.
- 7 (17) -
Technologie staveb II - Modul 9
2.3.4
Disperzní malířské barvy
U těchto barev je pojivo tvořeno vodními polymerními disperzemi. Jde o polymerní částice ve vodě, stabilizované tenzidem nebo ochranným koloidem. Obsah polymerní složky činí obvykle 50 – 60 %. Disperze se vytvrzují odpařením vody a zaschlý film je již ve vodě nerozpustný. Ve vodě však poněkud bobtná a měkne – v závislosti na typu polymeru a druhu i množství pomocných látek obsažených v disperzi. Disperzní nátěrové hmoty musí být zpracovány, ale i skladovány, při teplotách nad +5 °C. Mezi známé a užívané disperzní hmoty patří barvy latexové, u nichž tvoří pojivo běžné polyvinylacetátové disperze. Jsou vhodné zejména pro použití v interiéru, neboť jejich film poměrně značně ve vodě bobtná. Tuto nevýhodu odstraňují dnes více využívané barvy akrylátové, jejichž pojivem jsou disperze styren-akrylátové nebo akrylátové, s difúzním odporem sd = 0,1 až 0,3 m. Moderní disperzní interiérové barvy nahrazují rozšířené klihové malířské nátěry. Vyznačují se vysokou kryvostí, takže pro vymalování místnosti postačuje obvykle jen jeden nátěr. Natřená plocha se neotírá a dlouhodobě si zachovává původní vlastnosti a vzhled. Významnou předností těchto barev je velmi dobrá přídržnost zejména k savým podkladům, což umožňuje aplikaci mnoha vrstev bez nutnosti odstraňování starých maleb. Doba zasychání činí 2 až 4 hodiny při 20 °C a 60 % relativní vlhkosti vzduchu. Barvy se musí skladovat při teplotách nad +5 °C.
2.4
Doprava a uložení malířských hmot na staveništi
Vápno volně ložené se dopravuje a skladuje v uzavíratelných umělohmotných nebo kovových sudech, případně v zednických truhlících. Sádra, kaolín nebo hlinka je dodávána v papírových pytlích o hmotnosti 25 až 50 kg, ostatní pojiva a tónovací barvy v plastových vědrech, umělohmotných sáčcích nebo v tubách a to v různých velikostech (o hmotnosti od 0,1 do 10 kg – podle rozsahu malířských prací). Latexové barvy se obvykle plní do různě velikých plastových věder o hmotnosti od 0,5 do 30 kg, disperzní malířské barvy se dodávají v plastových vědrech o obsahu 1,5 kg, 3 kg, 7 kg, 12 kg a 30 kg. Jde o směrné údaje, které se mohou lišit podle výrobce. Hmoty plněné do papírových pytlů nebo do otevřených nádob (zednické truhlíky) musí být při přepravě na korbě automobilu chráněny proti dešti, latexové a disperzní barvy i proti mrazu. Na staveništi se malířské hmoty skladují v krytém uzamykatelném skladu, opatřeném dřevěnou podlahou, vybaveném policemi a chráněném proti mrazu (temperovaném alespoň na +5 °C). Rozsah skladovacích ploch se určí množstvím potřebných hmot, rozsahem a rychlostí prováděných malířských prací, dobou předzásobení, lhůtami dodávek, velikostí figur, velikostí manipulačních prostorů a přístupových cest. Nářadí a jiná zařízení se skladují v samostatném uzamykatelném skladišti, dle možnosti rovněž temperovaném.
- 8 (17) -
Technologie staveb II – Modul 9
2.5
Příprava objektu a pracoviště pro malování
Plynulý průběh malířských prací vyžaduje, aby objekt byl v potřebném stupni stavební dokončenosti a aby pracoviště malířů bylo řádně připraveno. Postup všech prací v objektu má dosahovat stavu, který umožní plynulé, jakostní a hospodárné provádění maleb. Ve všech prostorách budovy, které se budou malovat, musí být zejména: • Osazeny dveřní zárubně a dokončeny omítky, obklady a dlažby i s potřebným začištěním omítek. • Protaženy a vyzkoušeny domovní elektrorozvody a zavíčkovány krabice. Víčka mají lícovat s omítkou a mají být opatřena ochranným fermežovým nebo jiným nesmytelným nátěrem. • Vedení všech instalací mají být zabudována tak, aby po něm nebyly na povrchu omítek viditelné stopy. • Vyvěšena tělesa ústředního topení. Zavěšují-li se před malováním, opatří se plocha za nimi napřed dvojnásobným bílením. • Hotovy podlahy všeho druhu, vyjma vlysových, xylolitových a tabulových (tzv. plovoucích). • Truhlářské i zámečnické výrobky osazeny a omítky u nich začištěny. • Omítky musí být suché, čisté a nesmí být ojíněné nebo povrchově promrzlé. Rohy, kouty, fabiony, hrany a ostění mají být rovné, bez trhlin zvláště kolem okenních rámů a zárubní. • Budova má být uzavřena a dobře větrána. Vnitřní prostory se vytápějí na min +5 °C (měřeno ve výšce 50 cm nad podlahou). Teplota se udržuje po celou dobu provádění a vysychání malířských úprav. Nesmí se však požívat topidel bez odvodu kouřových zplodin. • Pracoviště má být vyklizeno, vyčištěno a zbaveno prachu, nejlépe průmyslovým vysavačem. Malíř musí mít volný přístup do příslušných prostor, přístupové cesty musí být vyklizeny a podlahy v místnostech uzpůsobeny pro chůzi na dvojitém žebříku. • Případné vnitřní zařízení se umístí a opatří tak, aby při práci nepřekáželo a aby nedošlo k jeho znečištění, případně poškození. • V místnostech, kde není dostatečné vnější světlo, musí být zřízeno umělé osvětlení. • Dále je třeba zajistit (tam, kde je to třeba) postavení a přemísťování pevného nebo pojízdného lešení. • Je zapotřebí také určit vhodnou místnost pro pohotovostní přípravu a skladování malířských hmot a vybavit ji popřípadě i přívodem vody a elektrické energie.
2.6
Nářadí, nástroje a stroje pro malířské práce
Nářadí, nástroje a různá strojní zařízení, která jsou zapotřebí při malování vnitřních povrchů stěn a stropů, tvoří poměrně rozsáhlý soubor vybavení, odvislých od druhu a výměry malby. Konstrukce a forma pracovních pomůcek je dána povahou malířských hmot a způsobem, jakým se na stavbě připravují a nanášejí. Pro určité druhy povrchů dnes existuje speciální nářadí, i když
- 9 (17) -
Technologie staveb II - Modul 9
některé z nich lze použít ve více případech. V zásadě je lze rozdělit do třech skupin: • Nářadí, pomůcky a přístroje sloužící k přípravě podkladů a k ručnímu nanášení barev, k provádění kreseb a dalších speciálních úprav. • Stroje potřebné k mechanizované přípravě a nanášení barev na plochy stěn a stropů. • Žebříky, lešení a různé dopravní a zajišťovací prostředky. Nejběžnějším nářadím jsou malířské štětky a štětce. Jsou vyráběny v různých tvarech a velikostech a mají téměř univerzální použití. Za nejkvalitnější jsou označovány výrobky z přírodních štětin, stále zlepšující jakost však mají i štětce ze syntetických vláken. Při výběru štětek a štětců rozhoduje (vedle druhu a rozsahu malby) jejich velikost, konstrukce, délka a hustota vláken a tvar i délka držadla. Válečky na vzorování malby se užívají (dnes již spíše výjimečně) k vzorování povrchu základní barvy stěny. Nástroj pracuje tak, že první houbovitý váleček nanáší barvu na druhý pryžový váleček, který má strukturovaný povrch a ten tiskne zvolený vzor na podkladní barevnou malbu stěny. Vzorování je obvykle prováděno jinou barvou nebo tmavším odstínem barvy podkladní. Plyšové válečky na nanášení barvy jsou v současnosti nejvíce využívanými nástroji při malbě zejména velkých ploch. Válečky mají umělohmotné jádro, na které se termofůzně navařuje nebo lepí potah z ovčí kožešiny nebo ze syntetických materiálů (polyamidový nebo polyesterový plyš o výšce vláken 4 až 20 mm). Průměr jádra a délka válečku jsou různé, v závislosti na charakteru malované plochy. Jádro bývá o průměru 16 až 58 mm, délka válečku 100 až 300 mm. Váleček se nasazuje na držák z nerezového kovu, opatřený rukojetí. Příslušenství k válečku tvoří umělohmotné vědro na barvu, kovová nebo umělohmotná stírací mřížka a teleskopická duralová prodlužovací tyč (pro malby stěna stropů bez žebříků – do výšky místnosti okolo 3,5 m). Polštářky pro nanášení barvy jsou rovněž vhodné k rychlému a snadnému provádění maleb stěn a stropů. Mají podobné vlastnosti jako plyšové válečky. Jsou ploché, obdélníkového tvaru a obsahují velké množství těsně uspořádaných umělohmotných vláken. Nanáší barvu velmi rovnoměrně a jedním tahem. Mají různou velikost (od 60 x 100 mm po 120 x 220 mm), takže je lze použít jak na velké plochy, tak i na úzká ostění a nároží. Nezbytným příslušenstvím je plochá miska na barvu s okrajem upraveným pro stírání přebytečné barvy z polštářku. Dalšími pomůckami jsou špachtle a stěrky různých velikostí, pravítka, vodováha, olovnice, šňůra, šablony na vzorování povrchu malby a vědra na přípravu barev. Strojní zařízení pro malířské práce slouží především ke snížení namáhavosti práce, zvýšení kvality díla a ke zvýšení výkonnosti, tedy produktivity práce. V zásadě jsou zde mechanizovány příprava malířských hmot a nanášení barev na povrch stěn a stropů. Pro rozmíchání malířských hmot, dnes převážně dodávaných v plastových vědrech, se používají různé míchače, jejichž pohonem může být buď elektrická - 10 (17) -
Technologie staveb II – Modul 9
ruční vrtačka nebo speciální pohonná jednotka. Míchání probíhá přímo ve vědrech, v nichž se barva dodává, popřípadě s samostatných plastových vědrech většího obsahu, a to zejména u materiálů dodávaných v surovém stavu. K racionálnímu a výkonnému nanášení barev se využívají různé elektrické válečky, rozprašovače, nízkotlaká stříkací zařízení a vysokotlaké bezvzduchové pumpy.
2.7
Pracovní žebříky, plošiny a lešení
Při malířských procesech se běžně používají dvojité žebříky z měkkého dřeva nebo hliníkových slitin. Musí být zajištěny proti rozevření (zpravidla řetízkem) a proti sklouznutí opěrných noh. Žebříky sloužící při malbě schodišťových prostor mají úpravu umožňující k prodloužení jedné jeho strany. Výška žebříku (počet jeho příček) se volí v závislosti na výšce malovaných místností. Žebříky mohou být doplněny pracovními plošinami. Plošiny se usazují na příčle žebříků a vytváří tak úzké pracovní lávky. Jsou vyrobeny ze dřeva nebo hliníku, mají šířku asi 30 cm a většinou jsou roztahovací, takže překlenou délku od 1,8 do 3,6 m. Ve velkých a vysokých místnostech, v horních prostorách schodišť a v podobných situacích se využívá různých typů lehkých pracovních lešení, zejména dílcových rámových. V rozlehlých prostorách lze použít i lešení pojízdné.
2.8
Úprava podkladu pro malbu
Druh podkladu a jeho úprava má zásadní vliv na jakost a hospodárnost malby. Podkladem bývají nejčastěji omítky různého druhu a složení, mohou to však být i přímé povrchy konstrukcí nebo výrobků. Protože omítané a jiné povrchy většinou nejsou bezprostředně vhodné pro malování, musí být náležitě upraveny. Nové vápenné omítky se po řádném zatvrdnutí a vyschnutí vybrousí pemzou a případně větší hrbolky se odstraní ocelovou stěrkou. Pak se opráší a natřou řídkým vápenným mlékem, aby se řádně vyplnily póry a trhlinky v omítce. Pačok má schnout co nejpomaleji, aby vápno dokonale tvrdlo. Vápenné mléko se může vylepšit přísadou max. 5% kaseinového mazu. Hrubé omítky se pačokují dvakrát i vícekrát za sebou, aby povrch zůstal hladký, bez výčnělků a prohlubin. Hrany ostění a koutů musí být rovné a hladké. Elektroinstalační krabice nesmí vyčnívat z roviny omítky. Cementové omítky nejsou vhodným podkladem pro malby, neboť obsahují látky, které narušují barvy a pojiva. Jejich nepříznivé vlastnosti se dají zmírnit tak, že se několikrát omývají slabým roztokem kyseliny solné a potom se dobře opláchnou vodou. Lze použít též kyselinu fluorokřemičitou a fluátové soli, které zlepšují vlastnosti omítky. Nové sádrové omítky se upravují, až když jsou úplně suché. Vybrousí se jemným skelným papírem a napouští horkou fermeží. Pak se všechny trhlinky
- 11 (17) -
Technologie staveb II - Modul 9
vyrovnají lakovým tmelem a udělá se druhý nátěr fermežovou barvou bílou, která chrání sádrovou omítku před zvětráním. Staré malby všeho druhu se omývají vodou, seškrabují ocelovou stěrkou a zbytky v pórech omítky se vymývají krátkou štětkou. Tím se odstraní ze stěn i prach, špína a choroboplodné zárodky. Pak se vyrovnají nerovnosti sádrou, uhladí se štětkou namočenou ve vodě a po zatvrdnutí se obrousí skelným papírem. Zvětralé omítky se pačokují směsí vápenného mléka s mýdlem, kaseinem nebo fermežovým olejem. Mají-li se malovat zakouřené místnosti (po požáru apod.) izolují se stěny a strop od nové malby látkou, která na nich utvoří pevný podklad a zabrání prorážení dehtových látek přes malbu. Jako izolační vrstva slouží např. nátěr ze směsi vápna a mýdla, nebo ze směsi vápna a tuku, oleje, mléka nebo kaseinu. Touto směsí se natřou povrchy dvakrát, přičemž se do druhého nátěru přidá asi 10% denaturovaného lihu, aby zmizely rezavé a hnědé skvrny. Pro tento účel jsou však dnes na trhu i průmyslově vyráběné speciální prostředky. Vznikly-li na malbě skvrny od vlhka, stará malba se oškrábe a umyje vodou. Po zaschnutí se podklad přetře nitrobarvou nebo syntetickou základní bílou barvou. Latexové barvy nejsou pro tento účel vhodné, neboť nezamezí dalšímu prolínání skvrn. Mají-li se malovat kovové předměty, je třeba nejdříve odstranit rez a kov natřít základní suříkovou barvou nebo jinou rezuvzdornou barvou. Po jejím zaschnutí je třeba podklad opatřit nátěrem matné bílé akrylátové barvy a teprve poté nanášet malbu. Bandážování rohů, spár, koutů a apod. se dělá na místech, kde lze předpokládat vznik trhlinek (např. ve styku tenkostěnných příček se stropem a hlavními zdmi, na dilatačních spárách, ve styku různorodých stavebních hmot a na místech vystavených nárazům, jako rohy apod.). K bandážování slouží bavlněné, jutové nebo skelné tkaniny, dodávané v pásech. Příslušná místa musí být předem řádně očištěna od zbytků starých maleb a trhlinky zaceleny jemnou maltou nebo sádrou. Po napuštění upravených míst se namočená tkanina přilepí a přihladí malířskou štětkou tak, aby řádně přilehla. Okraje pásů tkaniny se po uschnutí zatmelí do ztracena a bandážovaná místa se napustí fermeží. Také při úpravě ploch lze využít vhodné mechanizmy, zejména různé čističky a brusky. Čističky pracují na bázi vodních rotačních trysek s účinným odsáváním a odváděním vody a nečistot.
2.9
Základní způsoby nanášení malby
Malby stěn a stropů se obvykle provádí ve dvou vrstvách. Jednotlivé vrstvy malby se nanášejí buď ručně, nebo mechanizovaně. V zásadě se na stavbách malířské hmoty natírají štětkou a štětcem, nanášejí válečkem anebo stříkají pistolí a to nejprve na strop, pak na stěny. Nejvhodnější způsob se volí hlavně podle druhu používaných malířských hmot a podle kvalitativních požadavků na malbu. Trvanlivější malbu dává pracnější způsob natírání barvy štětkou, hlavně proto, že se při něm barva na povrchu omítky řádně roztírá a lépe se s omítkou spojuje. Naproti tomu mechanizované stříkání barvy svádí mnohdy k zanedbání řádného očištění povrchu, takže nastříkaná vrstva barvy nepřilne
- 12 (17) -
Technologie staveb II – Modul 9
dokonale k povrchu omítky, snadněji se otírá a odlupuje. Při malování stěn štětkou se vždy postupuje shora dolů, začíná se tedy pod stropem. Způsob práce není jednotný. Vyžaduje v jednotlivých případech určitých úprav podle povahy malířských hmot použitých k přípravě barvy i podle funkce jednotlivých vrstev malby. Válečkování nahrazuje natíraní barvy štětkou na jednoduchých a hladkých plochách stěn i stropů. Váleček má povrch obvykle z umělé střiže a může být opatřen plynulým přívodem malířské barvy, která pod tlakem proniká perforací válečku a potahem. Válečkování je rychlé a poměrně dobře kryje eventuální nedostatky v přípravě stěny. Hodí se pro jakékoliv malířské hmoty. Váleček se nasazuje uprostřed stěny a tahy nahoru a dolů se barva roztírá. Stříkáním se upravená malířská barva rovnoměrně rozprašuje na povrch omítky. Lze to provádět několika způsoby: • Ručním stříkáním pomocí tlakové nádoby a nanášecí trysky. Užívá se u malých ploch. Nádoba se naplní řidší barvou a potřebný tlak vzduchu pro dopravu a nanášení malby se vyrobí ruční hustilkou, která je součástí tlakové nádoby. Barva je pak hadicí dopravena přes prodlužovací trubici k trysce a je rozprašována na omítku. Nanášení se provádí krouživými pohyby. • Mechanizovaně pomocí speciálního čerpadla. Čerpadlo nasává barvu ze samostatného vědra a dopravuje ji do prodloužené stříkací pistole. Rozprašování se provádí podobně jako při ručním stříkání. • Mechanizovaně pomocí nízkotlakých stříkacích zařízení pro kvalitní povrchové úpravy rozsáhlejších ploch. Tyto soupravy sestávají z nízkotlakého kompresoru s vyrovnávací tlakovou nádobou, přívodní hadice vzduchu a ze speciální stříkací pistole s nádobou na barvu. Nanášení barvy se provádí křížově. • Mechanizovaně pomocí vysokotlakých bezvzduchových stříkacích agregátů určených pro rozsáhlé malířské práce. Jsou velmi produktivní a dosahují značných výkonů. Teoretické množství nástřiku malby je 2,0 až 4,0 l/min podle typu zařízení, což činní asi 12 až 24 m² jednovrstvé malby. Také zde se nanášení barvy provádí kruhovým nebo křížovým pohybem ústí stříkací pistole. Barvu si čerpadlo nasává ze samostatné nádoby nebo přímo z plastového vědra, v němž je barva dodávána. Speciální dekorativní malířské úpravy se užívají v případech, kdy se požaduje zpestření běžné malby, zdůraznění některých ploch interiéru budovy, u reprezentačních prostor a při jejich rekonstrukcích, modernizacích a regeneracích. Mezi speciální techniky lze zahrnout vzorování, linkování, linkrustace, voskování a mramorování.
2.10 Kontrola jakosti malířských prací Podklad pod malbu musí být pevný, suchý, odmaštěný, čistý, zbavený prachu a nesoudržných vrstev, řádně zatmelený a zabroušený. U nových omítek i dostatečně vyzrálý, jinak hrozí nebezpečí barevných změn. Vápenný pačok se
- 13 (17) -
Technologie staveb II - Modul 9
nesmí provádět u následujících disperzních nátěrů, neboť může dojít k nežádoucí chemické reakci mezi volným vápnem a disperzním pojivem. Při malování se má teplota vzduchu, podkladu i barvy pohybovat v rozmezí 15 – 25 ˚C. Nízká teplota a vyšší vlhkost zpomaluje zasychání, přičemž nízké teploty také zhoršují roztíratelnost barvy. Naopak vyšší teplota a nižší vlhkost schnutí nátěru urychlují, což se může projevit v nestejnorodosti a vzhledu povrchu malby. Malířské práce musí být provedeny v souladu s předepsaným druhem, odstínem a povrchovou úpravou malby, stanovenou podle vzorníku nebo podle předem schváleného vzoru. Vrstva malty musí být v celé ploše stejnoměrná, hladká, bez hrbolků a prohlubenin, bez skvrn a viditelných tahů štětky, a nesmí se odlupovat ani stírat. Jednotlivé tóny malby mají být rovně a ostře ohraničeny. U zvláštních druhů maleb (u nichž je to specifikováno) musí být malba schopna občasného čištění vodou. U malířských hmot vyráběných průmyslově (Primalex, Remal, Klasik, Brilant apod.) je třeba důsledně dodržovat pokyny výrobců, které jsou zpravidla součástí dodávky barev. Jde např. o technické listy, technologické pokyny, návody a výrobní programy. Je třeba mít na zřeteli, že každá nově zaváděná malířská hmota je výsledkem výzkumu a praktického ověřování a jejich vlastnosti jsou garantovány jen při dodržení stanovených podmínek a pracovních postupů. Malby na stavbách tyto požadavky mnohdy nesplňují a vykazují často i vážné nedostatky, jejichž příčinou může být zejména: • Nadbytek pojiva v barvě. Pojivo sice utváří pevnou vrstvu, ale barevná tělíska jsou v ní řídce rozložena, takže nátěr zůstává průzračný (lazurový). Teplem sesychá, objevují se v něm vlasové trhlinky, začne se loupat a odpadává. • Špatná příprava podkladu. Zůstaly-li na stěně zbytky starých zvětralých barev, nový nátěr sice utváří pevný povlak, není však spojen s omítkou. Zvětralá vrstva vlivem vlhka a páry bobtná a zvedá malbu, která odprýskává. Tento proces urychluje překlížená barva. Neodstraněná stará malba je také hygienicky závadná. Neočištění podkladu má zejména vážné důsledky při stříkaných malbách, kdy nedochází k rozetření povrchového prachu a špíny do nátěrové vrstvy a jemná stříkaná vrstva se s podkladem nespojí. Nastříká-li se z těchto důvodů tlustší vrstva, tím spíše opadá. • Působení oxidu uhličitého ze vzduchu. Oxid rozkládá vodová pojiva a porušuje soudržnost malby. Zvlášť rychle se rozkládá celulózový klíh. • Plíseň nebo pára, sražená na povrchu malby, stravuje nebo vyluhuje pojivo obsažené v barvě a barevná vrstva práškovatí. Jakost používaného materiálu i vhodnost a kvalita úpravy podkladu ploch se na stavbě soustavně zjišťuje hmatem a pohledem, a podle potřeby i přesnějšími zkouškami. Dokončené malby se pak pozorně kontrolují hlavně těmito způsoby: • • • •
Škrábáním – přilnutí malty k podkladu. Hlazením – nestíratelnost hotových maleb. Pohledem – stejnoměrnost povrchu maleb. Přeměřením – rovnost ohraničujících linek a soklíků.
- 14 (17) -
Technologie staveb II – Modul 9
2.11 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci Zdraví malířů ohrožuje zejména: • působení prachu a plynů na průdušky a plíce (které způsobuje katar průdušek a plic) • trvalé působení rozpustidel a silic na podkožní tkáň a svalstvo (z nichž vznikají vyrážky, záněty apod.) • látky leptavé: vápno, louh, kyseliny (ohrožují pokožku a oči) • práce se stříkacími aparáty (působení onemocnění dýchacích cest a plic) • možnost nákazy při obnovování maleb místností zamořených nakažlivými chorobami • práce při špatném osvětlení – ohrožuje zrak následkem trvalé námahy • úrazy a pády při pracích na vysokých žebřících a lešeních • úrazy elektřinou • práce v zimě v průvanu, míchání barev rukou ve studené vodě apod. • všechny barvy, které obsahují antimon, baryum, olovo, kadmium, chrom, měď, rtuť, uran, cín a zinek. • kyselina pikrová a všechny její sloučeniny, dinitrokresoly a jejich sloučeniny, barvy obsahující kovy (zejména žluté barvy), šťavelové soli jinak neškodných zásaditých barev. V zájmu ochrany zdraví pracujících je třeba při malování dodržovat bezpečnostní opatření uvedená v zákoníku práce a ve vyhlášce o bezpečnosti práce při všech činnostech na stavbách. Důležité jsou zejména opatření týkající se práce ve výškách na žebříčcích a lešeních, předpisy o práci s jedovatými barvami a některými žíravinami, při práci s elektrickými přístroji i ustanovením o práci v prašném a infikovaném prostředí. Je třeba dodržovat i bezpečnostní opatření specifikovaná v konkrétních technologických předpisech. Většina dnes dodávaných malířských barev je zdravotně a ekologicky nezávadná. Nepoužité zbytky se mají nechat vyschnout za přístupu vzduchu a pak se deponují na skládkách jako inertní odpad. Plastové nádoby jsou po řádném vymytí vodou recyklovatelné. Jen některé speciální nátěrové hmoty (např. nátěr na překrytí vodních a nikotinových skvrn, proti plísním nebo určité stěrkové hmoty) mohou nepříznivě ovlivňovat zdraví pracovníků. To však je vždy uvedeno v technických listech a v návodech na použití té které hmoty. Tak např. u nátěru ISO DEGK pro překrytí nikotinových skvrn se doporučuje: • Při zanedbání pravidel osobní hygieny může mít hmota nepříznivý vliv na pokožku a sliznici. • Při práci chraňte tělo ochranných oděvem, ruce rukavicemi a oči brýlemi nebo ochranným štítem. • Nevdechujte výpary. • Při požití nevyvolávejte zvracení – vyhledejte ihned lékaře a ukažte obal dodané hmoty. • Po ukončení práce si důkladně umyjte ruce mýdlem a ošetřete ochranným krémem.
- 15 (17) -
Technologie staveb II - Modul 9
3
Závěr
3.1
Studijní prameny
3.1.1
Seznam použité literatury
[1]
Heidingsfeld, V. a kol. Nátěry fasád. Grada Publishing a.s. 2002
[2]
Musil, F. a kol. Provádění pozemních staveb II. – Dokončovací procesy 1, SNTL, Praha 1984 (5. vydání)
3.1.2
Seznam doplňkové studijní literatury
[3]
Cassel, J., Parkem, P. Malujeme a tapetujeme, Garda Publishing a.s. 2001
[4]
Výrobní program – Interiérové a fasádní barvy. Kolektiv autorů, fa. HET s.r.o., 2004
[5]
Katalog výrobků firmy STORCH Praha a.s. kolektiv autorů, Praha 2003
[6]
Rádce Weber 2004, kolektiv autorů, Saint-Gobain Weber Terranova s.r.o., 2004
4
Kontrola znalostí
4.1
Příklad
Zde by snad bylo vhodné uvést obrázky k textu, tj. z katalogových listů firem vyrábějících štětky a štětce, různá míchací a stříkací zařízení a další pracovní pomůcky (viz obrázky uveřejněné v textu pro III. díl připravované učebnice o dokončovacích pracích).
4.2
Autotest
1. Které dílčí procesy zahrnují malířské práce? 2. Uveď druhy malířských barev podle druhu jejich pojiva. 3. Kde lze s výhodou použít vápenné malby? 4. Jaké zásady platí pro uskladnění malířských hmot na staveništi? 5. Jaká musí být připravenost stavebního objektu před zahájení malířských prací? 6. Jak má být připraveno pracoviště pro provedení maleb? 7. Vyjmenuj základní nářadí, nástroje a stroje, které se u malířských prací používají. 8. Jak musí být upraveny vápenné a cementové omítky před nanášením malby?
- 16 (17) -
Technologie staveb II – Modul 9
9. Uveď technologický postup provádění malby stěny pomocí plyšového válečku. 10. Co je předmětem kontroly jakosti u malířských procesů? 11. Jaká rizika z hlediska bezpečnosti práce vznikají při provádění malířských prací? Poznámka: Neodpovíš–li alespoň 8 otázek správně, prostuduj stať znovu.
4.3
Klíč k autotestu
Odpovědi k jednotlivým otázkám: Otázka č. Viz část 1
2.1
2
2.3
3
2.3.1
4
2.4
5a6
2.5
7
2.6
8
2.8
9
2.9
10
2.10
11
2.11
- 17 (17) -