TECHNOLOGIE STAVEBNÍCH PRACÍ II

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA STAVEBNÍ ÚSTAV TECHNOLOGIE, MECHANIZACE A ŘÍZENÍ STAVEB

MGR. PETR LÍZAL CSC.

TECHNOLOGIE STAVEBNÍCH PRACÍ II MODUL 5 PROVÁDĚNÍ OMÍTEK

2005 STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA

© Mgr. Petr Lízal CSc., Brno, 2005

Obsah

OBSAH 1 Úvod .......................................................................................................... 5 1.1 Cíle.................................................................................................... 5 1.2 Požadované znalosti .......................................................................... 5 1.3 Doba potřebná ke studiu .................................................................... 5 1.3.1 Klíčová slova............................................................................ 5 1.4 Použitá terminologie.......................................................................... 5 1.5 Metodický návrh na práci s textem..................................................... 5 2 Omítání na stavbách................................................................................. 6 2.1 Charakteristika procesu...................................................................... 6 2.2 Stavební připravenost objektu a podkladu ........................................ 13 2.3 Vnitřní členění procesu.................................................................... 15 2.4 Technologie daného procesu............................................................ 16 2.4.1 Technologie provádění ........................................................... 16 2.5 Kvalitativní požadavky na proces .................................................... 19 2.6 Zimní opatření ................................................................................. 21 2.7 Opatření k zabezpečení předpokládané životnosti konstrukce ......... 21 2.7.1 Opatření k nápravě ................................................................. 21 2.7.2 Náprava neshod ...................................................................... 22 2.7.3 Převzetí omítek....................................................................... 23 3 Závěr ....................................................................................................... 23 3.1 Shrnutí............................................................................................. 23 3.2 Studijní prameny ............................................................................. 23 3.2.1 Související normy................................................................... 23 3.2.2 Seznam použité literatury ....................................................... 24 3.2.3 Seznam doplňkové studijní literatury...................................... 24 3.2.4 Odkazy na další studijní zdroje a prameny.............................. 24 4 Kontrola znalostí..................................................................................... 24 4.1 Korespondenční úkol ....................................................................... 24 4.2 Autotest ........................................................................................... 25 4.3 Klíč k autotestu................................................................................ 27

- 3 (27) -

Omítání na stavbách

1 1.1

Úvod Cíle

Čtenář by měl získat přehled o základních možnostech použití různých druhů omítek a jejich provádění při různých klimatických podmínkách. Tento text je pro studenty s technologickým zaměřením, aby měli možnost vypracovat technologický předpis v dané problematice

1.2

Požadované znalosti

K přečtení textu a porozumění provádění omítek je třeba zvládnout základní znalosti o provádění zdění a znát technologická stádia která je třeba provést před zahájením omítek.

1.3

Doba potřebná ke studiu

Je velmi individuální podle znalostí čtenáře. Pro skromné znalosti je potřebná doba 10 hodin

1.3.1

Klíčová slova

Přilnavost omítky k podkladu, vlhkost podkladu před omítáním, jednotný podklad před omítáním, jednotlivé vrstvy omítky musí být v souladu, natětí na stykových plochách, pokles pevnosti omítky od jádrové vrstvy k lícní omítce (měkké na tvrdé) na velkých tvárnicích pravidlo neplatí ale uplatňuje se zásada oddělení vrstev, stavební připravenost

1.4

Použitá terminologie

Stabilní podklad, pohyblivý podklad, jednovrstvá a dvojvrstvá omítka,maltový terč,vodící omítník, jádrová vrstva omítky, lícní štuková vrstva, břízolitová omítka, sgrafitová omítka stěn

1.5

Metodický návrh na práci s textem

Text je určen pro pochopení základních principů při provádění a kontrole omítek.V současné době je třeba vědět, že při omítání maloformátových cihel platí jiné zásady než při omítání cihelných nebo pórobetonových tvárnic

- 5 (27) -


2 2.1

Omítání na stavbách Charakteristika procesu

Omítáním se v pracovním postupu rozumí ruční nebo strojní nanášení malty zhotovené dle ČSN EN 998-1, [4] – Malty pro omítky, případně příslušných technologických postupů, na povrch stěn a stropů objektů, ve shodě s požadavky projektové dokumentace a ČSN 73 2310, [1] – Provádění zděných konstrukcí. Štukové omítky Postup při ručním omítání průčelí Před zahájením omítání musí být dokončeny všechny předcházející práce podobně jako při vnitřních omítkách. Hrubé úpravy otvorů mají být hotovy v dostatečném předstihu, aby zazdívka byla stejně vyschlá jako ostatní zdivo. Provedení dvouvrstvých omítek zahrnuje: • • • •

přípravu povrchu s osazením vnějších rohových latí a zřízením omítníků, postřik ploch betonových konstrukcí (příp. i zdiva) řídkou maltou provedení jádrové vrstvy omítky zhotovení lícní vrstvy omítky.

Osazení rohových latí K dosažení rovných a ostrých hran se připevňují na nárožích a špaletách latě nebo prkna tak, aby přečnívala o tloušťku omítky po celé délce hrany. Vyváží se do svislé polohy a připevní se do spár zdiva háčky nebo skobkami. Rohy a nároží vystavená většímu opotřebení se zpevňují 10 cm širokými jutovými nebo pletivovými pásy, které se přiloží na podkladní postřik a omítnou se. Zřízení maltových vodících terčů a omítníků Maltové terče se nanesou na zeď ve vzdálenosti po 150 cm stejným způsobem jako při vnitřních omítkách. Vyváží se olovnicí ve směru svislém a vážní latí se přezkouší jejich rovinnost ve směru vodorovném. Vyvážené terče se potom spojí ve svislé vodící pásy. Pracné maltové omítky se často nahrazují ocelovými omítníky (z pásové oceli), osazenými ve vzdálenostech 120 – 150 cm od sebe. Jádrová vrstva průčelí Jádrování se provede stejným způsobem jako u vnitřních omítek. Zvlášť důležitou podmínkou jakosti omítky je zde ostré nahazování, aby malta přilnula k podkladu a vnikla do spár a prohlubní zdiva. Malta se nahazuje zednickou lžící, naběračkou nebo omítací lopatou odspodu nahoru a to vždy od omítníku. Tupé rohy se upraví železným úhelníkem asi 0,5 m dlouhým, profilované nebo zaoblené rohy se vytáhnou šablonami. Jádrová vrstva omítky se zpravidla nahazuje vápennou maltou nastavovanou - 6 (27) -


cementem nebo cementovou maltou, podle povahy podkladu a druhu omítky. Zhotovení lícní vrstvy omítky Na zatuhlý a zdrsněný jádrový podklad se natahuje lícní omítková vrstva provedená z vápenné, štukové malty. Postup práce je rovněž v podstatě stejný jako u vnitřní omítky. Profilované články říms, okenních rámování apod. se vytahují najemno šablonami, upravenými do potřebného tvaru. Zdivo se nejprve postříká cementovou maltou nebo cementovým mlékem a nahodí se jádrovou maltou. Pak se profil vytáhne nahrubo tím, že se šablona posune po vodících lištách. přitom se silně tiskne ke stěně a posunuje se po zešikmené ploše profilovaného výřezu. Po nahození vrchní vrstvy se profil vytahuje najemno tak dlouho, až dosáhne potřebné hladkosti. Nakonec se ještě protáhne druhou, nezešikmenou stěnou výřezu . K práci je tedy zapotřebí dvou šablon – první ke srovnání profilu nahrubo a druhé k vytahování najemno. nejvhodnější jsou šablony s posuvným plechem. Po vytažený profilu nahrubo se šablona přizpůsobí k jemnému vytahování posunutím plechu. Obloukovité tvary i polokruhové a kruhové ozdoby se vytahují šablonami usazenými na ramenech připevněných jedním koncem ke středu oblouku. Vytažené profily mají být hladké, ostrohranné, čistých tvarů a bez trhlin. Tomu vyhovují články tažené ze štukové nebo vápenné malty, která je vazná, dobře zpracovatelná, netrhá se a zvolna tuhne. K zajištění pevnosti zdobných článků se části, vystupující víc než 2 až 3 cm z líce zdi, armují nebo se opatří vhodnou podkladní konstrukcí. Rozbor procesu omítání, který je souhrnným složeným pochodem, je stejný jako u vnitřních omítek. Z důvodu bezpečnosti a dělby práce jsou však pomocné pochody zřízení a rozebírání lešení a příslušné dopravní pochody vykonávány kolektivem odborných lešenářů. Podrobný sled pracovních operací zahrnuje: očištění fasádních ploch – vyvážení a osazení rohových latí – navlhčení – postřik ploch řídkou maltou – zřízení maltových terčů – zhotovení maltových pásů – nahození jádrové vrstvy omítky – vytažení říms apod. – urovnání jádra – nanesení lícní vrstvy omítky – vytažení říms jemnou maltou – úpravu lícní vrstvy omítky – provedení lícní vrstvy soklu. Strojní omítání povrchů stěn Při strojním nanášení vnějších omítek se postupuje podobným způsobem jako u vnitřních omítek, do malty se však přidává určené množství cementu. Pracuje se z trubkového nebo žebrového lešení. Polohu omítacích strojů je nutné předem promyslet tak, aby manipulace s maltovými hadicemi byla co nejsnazší. S omítáním se začíná od shora dolů a postupuje se po výškách podlaží.

- 7 (27) -


Okna se před omítáním zakryjí vložkami z dřevěných rámečků, potažených průhlednými fóliemi nebo lepenkou. Jednovrstvá omítka Provádění této omítky spočívá v nanesení omítkové vrstvy v potřebné tloušťce přímo na spojovací cementový postřik (s vynecháním samostatné jádrové vrstvy omítky). tím dochází k úspoře malty i spotřeby práce na stavbě bez újmy na předepsané jakosti omítky. Při práci se postupuje takto: a) Na zdivo se nahodí řídký postřik z cementové malty připravené v poměru 200 kg cementu na 1 m3 písku. b) Po zatuhnutí postřiku se nahodí omítková vrstva v tloušťce 1,5 až 2 cm. Případné nerovnosti podkladu se touto vrstvou zarovnávají. Nahazuje se proto místy nadvakrát plynule za sebou, aby nevznikaly vlasové trhliny. Maltová směs se míchá takto: ostrozrnný písek nebo drť 1,12 m3 vápenná kaše hustoty 12 - 400 litrů portlandský cement zn. 350 - 90 kg barvivo – podle předepsaného tónu omítky - cca 8 kg barvy na 1 m3 malty. Množství barviva je závislé od druhu a barvy plniva; proto se doporučuje napřed zhotovit malé zkušební plošky 50/50 cm velké. Směs se ovšem může nanášet i bez barviva - omítka má pak tón přírodního pískovce. c) Po mírném zatuhnutí omítky (zpravidla druhý den) následuje zdrsnění povrchu (klínovým škrabákem, který umožňuje krouživé pohyby) – podobně jako u břizolitové omítky. Škrabáním se smí omítka porušit jen v povrchové vrstvičce, aby se nezhoršila její trvanlivost. jemné škrabání dává také menší odpad a umožňuje omítkáři podat větší výkon, což je vzhledem na sezónní povahu venkovních omítkářských prací velmi důležité. V zájmu hospodárnosti je třeba vyčistit před škrábáním plochu pod omítanou stěnou a po ukončení práce posbírat opadanou směs k opětovnému použití jako plniva do malty. Vnější tepelně izolační omítky Jednou z možností jak zateplovat vnější stěnové konstrukce je provádění vnějších tepelně izolačních omítek. Zateplování těmito omítkami spadá do oblasti tzv. mokrých procesů. Tato skutečnost předurčuje provádění zateplování pouze ve stavební sezóně, což je jednou z nevýhod tohoto způsobu zateplování. Obecně o vnějších tepelně izolačních omítkách platí, že ve srovnání se systémy dodatečného zateplování stěny tepelnou izolací s účinnými izolanty (jako např. pěnový polystyrén) mají relativně nízký tepelný odpor. Na druhé straně však mají vnější tepelně izolační omítky řadu výhod, které potvrzují skutečnost, že je lze považovat za jednu z možných dodatečných tepelných izolací.

- 8 (27) -


Tyto izolace je možné s výhodou použít při vrstvě omítky do 60 mm, kdy lze počítat se zvýšením tepelného odporu R cca 0,7 m2kW-1. Při silnější vrstvě než 60 mm lze provést další vrstvu po časové prodlevě na zdrsněnou první vrstvu. Je rovněž vhodné vyztužit omítku pletivem. K vyschnutí 10 mm každé vrstvy je potřebná doba min. 3 dny. Tyto extrémně silné vrstvy se provádí jen výjimečně - např. nad únikovými dveřmi. Jinak je vhodné u novostaveb využít dobrých tepelných vlastností těchto omítek již při projektování obvodových zdí, které je možno dimenzovat na tepelný odpor nižší než R = 2,0 m2kW-1, nebo raději dimenzovat stavby na doporučenou hodnotu R = 2,9 m2kW-1, kterou současně používané zdící materiály nedosahují. Výhody tepelně izolačních omítkovin: • • • •

nízké nároky na rovinnost podkladu, malé nároky na lidský činitel při provádění, dobrá odolnost z hlediska požární bezpečnosti, relativně nízká pracnost.

Tepelně izolační omítky se obvykle skládají z několika vrstev, přičemž určující bývá vlastní izolační vrstva. Podle pojiva v izolační vrstvě se dělí omítkoviny na: • omítkoviny na bázi anorganických pojiv, • omítkoviny na bázi organických pojiv spolu s anorganickými pojivy. Vícevrstvé tepelně izolační omítky.Jedná se o omítky, které v zahraničí vedle zateplování pomocí desek z pěnového polystyrénu a následnou úpravou tenkovrstvou omítkovinou představují jeden z vhodných progresivních způsobů zateplování vnějších stěnových konstrukcí na silikátové bázi. Tepelně izolační omítky se skládají z těchto vrstev: • kotvící vrstva • tepelně izolační vrstva • ochranná vrstva Kotvící vrstva slouží k vytvoření jednotného podkladu pro nanášení vlastní izolační vrstvy, obdobně jako v případě tradičních omítek. Na rozdíl od tradičních postřiků může kotvící vrstva zásluhou svého složení podstatně napomáhat tepelně izolačnímu efektu celé omítky. Z hlediska materiálového složení bývá kotvící vrstva dodávána jako suchá pytlovaná směs anorganických pojiv, izolačních a modifikujících přísad. Suchá směs se stejně jako suché směsi pro následující vrstvy smíchá před použitím pouze s vodou. Někteří výrobci omítkovin používají pro vytváření kotvící vrstvy běžnou vhodnou omítkovinu bez izolačních plniv. Pro tyto účely lze také použít cementový postřik. V těchto případech je však nutné počítat s tím, že kotvící vrstva nebude napomáhat celkovému tepelně izolačnímu účinku. Pokud se použije pro kotvící vrstvu omítkovina s izolačním plnivem, nanáší se na podklad v tloušťce cca 10 mm. Tepelně izolační vrstva vytváří účinnou tepelnou izolaci. Je možno říci, že při tloušťce 50 mm je z hlediska měrné tepelné vodivosti tato vrstva ekvivalentní

- 9 (27) -


se stěnou z plných cihel tloušťky cca 450 mm, přičemž tato hodnota kolísá u jednotlivých výrobců. Značnou předností omítkoviny je skutečnost, že ji lze nanášet v jednom technologickém záběru, a to jak strojně, tak i ručně až do tloušťky 50 mm. Izolační vrstva je vyráběna jako suchá směs anorganických pojiv, izolačních plniv a modifikujících přísad. Izolačním plnivem jsou kuličky z pěnového polystyrénu. Při tloušťkách omítkových vrstev větších než 30 mm je nutné užívat výztužné sítě. Ochranná vrstva je obdobou tradiční škrábané omítky. vytváří jak ochranu izolační vrstvy, tak zároveň finální povrchovou úpravu. Účinnost ochrany je dána její relativně dobrou vodotěsností a lepšími mechanickými parametry proti tepelně izolační vrstvě omítkovin. Ochranná vrstva dodávaná některými výrobci napomáhá (obdobně jako v některých případech kotvící vrstva) celkovému tepelně izolačnímu efektu kompletní omítky. Tato vlastnost je dána podstatně nižší objemovou hmotností, než mají tradiční běžné břizolity. Dobrá vodotěsnost této vrstvy je základní podmínkou, vzhledem k tomu, že např. zvýšení vlhkosti izolační vrstvy za suchého stavu na 10 % hmotnosti představuje zvýšení měrné tepelné vodivosti o cca 20 %. Ochranná vrstva je svým vzhledem podobná tradiční škrábané omítce. Rozdíl je však ve složení, kde tato omítka obsahuje modifikační přísady, zvyšující vodotěsnost, popřípadě snižující objemovou hmotnost. Pro dosažení nízké objemové hmotnosti a tím pro snížení měrné tepelné vodivosti používají někteří výrobci lehkého kameniva. Obecně pro použití tepelně izolačních omítek na bázi polystyrénu platí, že při aplikaci je nutné bezpodmínečně dodržovat základní pravidla pro vytváření běžných tradičních omítek (např. ochrana před deštěm, provádět omítky pouze při vhodných klimatických podmínkách, zajišťovat dostatečnou vlhkost nanesených vrstev atd.). Při použití tepelně izolačních omítek je třeba počítat se skutečností, že teplo vzniklé dopadem slunečního záření nemůže být s ohledem na existující tepelně izolační vrstvu odváděno v běžné míře. Z těchto důvodů se mají pro ochranné vrstvy volit především světlé barvy, které snižují koeficient pohlcení ve viditelné oblasti záření. Vzhledem k tomu, že jednotlivé omítkoviny jsou formulovány na bázi plniv o značně rozdílné objemové hmotnosti, doporučuje se dávkovat do míchačky vždy celý pytel suché omítkové směsi. V opačném případě by mohlo docházet k nerovnoměrnosti ve výsledných vlastnostech omítkoviny. Důležitou podmínkou u třívrstvých tepelně izolačních omítek jsou technologické přestávky, kdy se u většiny výrobků doporučuje provádět jednotlivé vrstvy v krátkém časovém odstupu po sobě (24 - 48 hodin). Plochy, kde se předpokládají objemové změny podkladu (např. plochy velkorozměrových prvků - panelů, konstrukce vytvořené z nosného a výplňového zdiva, styk nestejnorodých materiálů apod.) s nežádoucími důsledky - jako je vznik trhlin - se překrývají celoplošně pletivem. Pletivo se přistřeluje na stavební podklad ještě před prováděním kotvící vrstvy. Při větších tloušťkách izolačních vrstev a při velkých plochách zateplování je nutné se zabývat dilatačními spárami. Sanační omítky WTA Jedním z účinných opatření proti škodlivým účinkům vlhkosti a s ní spojeným problémům s krystalizací solí na povrchu zdiva je použití sanačních omítek.

- 10 (27) -


Termín „sanační omítka“ byl dříve širokým pojmem, který se používal pro omítky s různými přísadami. Speciální omítky pro sanace jako suché maltové směsi se začaly vyrábět koncem sedmdesátých let. V roce 1985 vyšla Směrnice WTA (WTA = Vědeckotechnický spolek pro stavební údržbu a památkovou péči - SRN) č. 1 - 85, zabývající se sanačními omítkami. V roce 1991 pak byla vypracována Směrnice WTA 2 - 2 - 91 pro sanační omítkové systémy. Společnost WTA INTERNATIONAL vydává vlastní jedině platné certifikáty pro jednotlivé výrobce od roku 1998, a to proto, aby nedocházelo pouze k částečnému odzkoušení v různých zkušebnách. Vzhledem k tomu, že sanační omítka s označením WTA je chráněný název přesně technicky specifikovaný a kontrolovaný, je rozhodnutí společnosti WTA INTERNATIONAL přínosem ve prospěch kvality. K zajištění jakosti výrobků slouží trvalý dohled výrobní organizace a jedenkrát ročně i dohled nezávislé organizace. Sanační omítka je suchá maltová směs s vysokou paropropustností, nízké kapilární vzlínavosti a vysokou porezitou. Bez označení WTA může být jakýkoliv výrobek považován za sanační, ale v nezaručené kvalitě. Označení „Sanační omítka WTA“ jednoznačně deklaruje, že výrobek splňuje uvedené vlastnosti. Funkčnost takové omítky je závislá na složení a homogenitě malty a je třeba ji nanášet v určité minimální tloušťce. Existují ještě různé typy omítek používané při sanaci vlhkého zdiva, jako jsou omítky pro snížení obsahu solí (ty se po určité době nahrazují), nebo štukové omítky, u kterých je požadavek na nízký difuzní odpor. U vlastních sanačních omítek WTA je rozhodující jejich dlouhodobá odolnost proti solím obsaženým ve vodě. Vzhledem k hydrofobizaci těchto omítek je roztok solí proniknutých ze zdiva jednou z hlavních příčin destrukce omítek. Po odpaření vody dochází ke krystalizaci solí, které zvětšují svůj objem a zaplňují póry nebo vstupují do materiálů plniva. Pro ilustraci uvádíme některé typy běžně přítomných solí ve zdivu (sírany, chloridy, nitráty). Chemické degradační děje a procesy jsou charakteristické změnou pórového systému v důsledku chemických reakcí rozpuštěných solí se složkami pojiva. Vznikají méně stabilní složky, které mají vliv na dilatometrické vlastnosti, pórovitost, hydroskopicitu, nasákavost, pevnost, elektrickou vodivost a potenciál a také na modul pružnosti. Rozpuštění solí a jejich migrace a po odpaření následná krystalizace způsobuje trhání materiálů, protože krystalizační tlaky při zvětšování objemu (např. při přeměně síranů na hydráty) se pohybují v rozmezí od 25 do 110 MPa. Při výskytu výkvětů pod omítkou je třeba takovou omítku beze zbytku odstranit (a to i ze spár) alespoň do hloubky 20 mm a použít neutralizačních roztoků - např. fluáty. Degradační procesy lze rozdělit na chemické a fyzikální. K chemickým patří různé typy chemických reakcí od acidobazických po komplexotvorné. Fyzikální procesy narušují strukturu látek hydratačními tlaky při zvětšování objemu, protože růst krystalů je omezen malým prostorem. Odpařováním dochází k dehydrataci krystalů a jejich rozpadu, avšak při zvýšené vlhkosti opět rekrystalizují. Tímto opakovaným procesem spolu s vymýváním pojiva dochází k porušení struktury. Ve vlhkém prostředí je živná půda pro růst mikroorganismů, které degradační účinek ještě zvyšují. Směsi, které budou vyráběny na stavbě s použitím přísad, nemohou být uznány

- 11 (27) -


dle technického listu jako sanační omítky - WTA, protože nelze zajistit zaručené složení, homogenitu a hlavně dlouhodobou odolnost proti solím, tak jako u sanační omítky - WTA. Dnes jsou známy systémy, které byly použity před více než 15 lety a stále plní svou funkci na zasoleném a vlhkém zdivu. Lze tvrdit, že životnost omítky je určena stupněm zasolení a typem pojiva a také vytvořenou strukturou sanační omítky.Ke stanovení stupně zasolení a procentuální vlhkosti zdiva je třeba provést podrobný průzkum, který musí zjistit příčiny poruch a v neposlední řadě hydrogeologický průzkum včetně prostudování archivních podkladů. Na základě vyhodnocení poznatků je možné navrhnout komplex sanačních opatření. Při nedostatečném průzkumu a výběru zhotovitele s nedostatečnými zkušenostmi, případně při výběru omítky bez označení WTA s nižší cenovou nabídkou ve většině případů dochází k dodatečným sanacím, kde pak výsledné cenové náklady jsou několikanásobně vyšší než sanace provedená renomovanou firmou, která dokáže správně vyhodnotit výsledky průzkumu, případně ho doplnit a používá jen sanační omítky s označením WTA. Většinou však jen samotné provedení sanační omítky nestačí. Při vyšších vlhkostech je třeba provést komplex opatření, kde sanační omítky WTA jsou jen součástí tohoto komplexu. Životnost omítek může nepříznivě ovlivnit nevhodně použitá povrchová úprava na bázi disperzních omítek nebo nátěrů s vysokým difuzním odporem. Důležité je vyřešit přídržnost povrchové vrstvy k vysoce hydrofobizovaným sanačním omítkám. Je třeba případným zdrsněním povrchu sanační omítky zvětšit měrný povrch a tak zvýšit mechanické spojení těchto vrstev. Vzhledem k možnému zvýšení difuzního odporu lze rovněž doporučit vyhýbat se penetračním nátěrům.Jako fasádní barvy s dobrou paropropustností můžeme použít barvy vápenné, silikátové nebo silikonové, které však na památkově chráněných historických objektech mohou působit příliš uměle, protože prakticky nestárnou. Každý stavební materiál má svou rovnovážnou vlhkost při určité teplotě a vlhkosti vzduchu. Při relativní vlhkosti ovzduší 70 % je hmotnostní vlhkost pálených cihel cca 0,6 %. Je třeba si uvědomit, že vlhkost vápenné malty je 2 x a cementové malty až 4 x větší. Při určování vlhkosti ve zdivu lze klasifikovat vlhkost těmito kritérii: menší než 4,0 % = vlhkost nízká, nedochází k destrukci omítek mrazem 4,0 - 7,5 % = vlhkost zvýšená 7,5 - 10,0 % = vlhkost vysoká více než 10,0 % = vlhkost velmi vysoká Při použití vhodných sanačních omítek by vlhkost měla po dvou letech poklesnout pod 5 % hmotnostní vlhkosti. Ke zvyšování vlhkosti přispívá rovněž nedostatečné větrání, zastínění objektu stromy a popínavými rostlinami, nepříznivé změny klimatických poměrů vně i uvnitř objektu, případně změna paropropustnosti podlah, ale i velké parotěsné plochy v bezprostředním okolí objektu (jako jsou lité asfalty apod.). Příčin vlhnutí zdiva je mnoho, protože voda se dostává do stavebních konstrukcí

- 12 (27) -


jako kapalina (ve skupenství tekutém) i jako vodní pára (ve skupenství plynném), a to mnoha různými cestami. Nejdůležitější a typické transportní cesty, kterými voda a vlhkost proniká do zdiva, jsou uvedeny na obr. 2.1.

1. 2. 3. 4. 5. 6.

Voda srážková Voda vzlínající Difundující vodní pára Voda s hydrostatiským přetlakem Hygroskopicky vázaná voda Voda z působení bioflóry

Obr. 2.1 Rozdělení zdrojů vlhkosti

Mimo uvedených nejzákladnějších příčin vlhnutí jsou to dále zavlhlá místa vlivem kapilární kondenzace u staviv s velmi jemnými póry, rozvody studené vody na nichž se sráží vlhkost z ovzduší, zavlhlá místa vlivem neodvětraných duti ve zdivu. Účinkem zvýšené vlhkosti se pomalu rozpadají stavební hmoty (škody mrazem, krystalická pnutí vyvolaná vysokým obsahem solí). Vlhkost je příčinou hniloby zabudovaných dřevěných konstrukcí a značně snižuje tepelněizolační vlastnosti zdiva. Uložené věci ve vlhkých místnostech rychleji chátrají.Vzhledem k dostupnosti a úrovni současné měřící techniky je třeba konstatovat, že problematika provádění vlhkostních průzkumů není dosud na dostatečné technické úrovni a výsledky těchto průzkumů jsou přímo úměrné odborným zkušenostem, praktickému umu a zejména diagnostické erudici jednotlivých hodnotitelů. Vzhledem k závažnosti zásahů při sanaci vlhkého zdiva doporučujeme provést podrobný průzkum vlhkosti a stanovit stupeň zasolení. Tuto skutečnost by si měli uvědomit jak realizátoři sanačních prací, tak zejména jejich odběratelé. Finanční náklady vynaložené na vlhkostní průzkum jsou nesrovnatelně nižší než oprava neúspěšných vysoušecích zásahů, a to jak pro dodavatele sanačních prací, tak i pro jejich odběratele. Jsou-li průzkumné práce a vlastní realizace provedeny neodborně nebo neúplně, nelze očekávat zázraky, ani když se použije sanační omítka - WTA.

2.2

Stavební připravenost objektu a podkladu

Rozhodující vliv na trvanlivost omítek má spojení čerstvé malty s podkladem. Proto je nutné důsledně dodržovat obecné technologické zásady: • podklad pod omítku musí být čistý a bezprašný

- 13 (27) -


• podklad musí být přiměřeně rovinný, aby tloušťka vrstvy malty byla pokud možno konstantní • savé podklady musí být dostatečně provlhčeny • nerovnoměrně savé podklady musí být opatřeny cementovým nebo vápenocementovým postřikem • plochy nevhodné jako podklad pod omítky (dřevo, ocel. prvky) musí být opatřeny nosičem (rabic. pletivo, rákos. rohože, keramické pletivo apod.) • musí být dokončena stavební připravenost, tj. ◊ dokončeny a odzkoušeny veškeré instal. rozvody pod omítky ◊ dokončeno zastřešení objektu ◊ osazeny truhlářské a zámečnické výrobky • dodržena minimální teplota podkladu a prostředí ( +5 oC ) • spáry musí být ošetřeny podle druhu realizované omítky a)

Zděné konstrukce

Lícová plocha zdiva nesmí mít hrubé nerovnosti a přelitky malty. Mezní odchylka odstupu mezi jednotlivými zdícími prvky v lícové ploše zděné konstrukce, která se omítá, nesmí překročit 5 mm. Před omítáním se všechny podkladové plochy očistí od prachu a nečistot, mastných skvrn a na povrch vystupujících solí a odstraní se závady, které by mohly jakost omítky nepříznivě ovlivnit. Ze spár se odstraní nesoudržné části malty a spáry se upraví dle druhu omítky. Zdivo se před omítáním navlhčí v závisloti na druhu omítky. Vlhkost zdiva omítaného v zimě nemá být pro tradiční omítky větší než: 4% u zdiva z pálených cihel 3,5% u zdiva z vápenopískových cihel 4% u zdiva z betonových cihel a tvárnic 6% u zdiva z lehkých betonových tvárnic 8% u zdiva z pórobetonových a křemelinových tvárnic b)

Monolitické betonové konstrukce

Monolitické betonové konstrukce nesmí mít v povrchu štěrková hnízda, případně nezakrytou betonovou výztuž. Tolerance místní rovinnosti vztažené na 2 m nesmí u stěn překročit 6 mm a u stropů 5 mm. Mezní odchylky svislosti stěn a sloupů nesmí překročit: Tab. 2.1 Mezní odchylky svislosti stěn a sloupů

u výšky konstrukce do 2 m

od 2,5 do 4,0 m

nad 4 m

u stěn

± 5 mm

± 8 mm

± 12 mm

u sloupů

± 4 mm

± 6 mm

± 10 mm

- 14 (27) -


Betonový povrch musí být zbaven prachu, mastných nečistot, případně zbytků odbedňovacích přípravků. Vlhkost povrchu nesmí v zimním období překročit 4 %. Úprava povrchu monolit. betonových konstrukcí k zajištění přídržnosti omítek je třeba provést penetrací vodní disperzí nebo postřik cementovou maltou s přídavkem disperze, speciální výrobky je třeba odsouhlasit s projektantem. Vytvoření kontaktního můstku mezi podkladem a omítkou je obzvláště nezbytné při použití systémového bednění. c)

Montované betonové konstrukce

Montované betonové konstrukce musí být smontovány tak, aby hodnoty mezních odchylek osazení svislých nosných konstrukcí nepřekročily ve hraně úložné plochy styku dvou prvků 5 mm a vybočení osy úložné plochy nebylo větší než 8 mm. Mezní odchylka svislosti svislých prvků nesmí překročit hodnotu ± h/200, maximálně však 30 mm. U vodorovných dílců nesmí protilehlé hrany dílců ve spáře překročit odchylku 5 mm. Úprava podkladu je shodná jako u monolitických konstrukcí. d)

Oprava omítek

Zvětralá stará omítka musí být odstraněna až na zdivo, spáry zdiva vyškrábány do hloubky, rovnající se šířce spáry a okraje stávajících omítek ostře zarovnány. Vadné zdivo musí být odstraněno a vyzděno znovu na VC maltu. e)

Provádění omítek na nestejnorodé materiály

Spáry mezi nestejnorodými materiály, v nichž by se mohly po zatvrdnutí omítky vytvořit trhliny, se musí opatřit bandážemi nebo rabicovým pletivem, s přesahem 150 mm na každou stranu spáry. Lícuje-li omítka s neomítaným dřevem, betonem, kamenem, ocelí a podobně, oddělí se od něho spárou nejméně 5 mm širokou a 5 mm hlubokou. Pevnost spojení jednotlivých vrstev s povrchem a mezi sebou se kontroluje informativně lehkým poklepem.

2.3

Vnitřní členění procesu

Vstupní materiály mohou být buď: • nakupované hotové omítkové směsi – součástí dodávky musí být buď certifikát výrobku, výsledek schvalování nebo výsledky průkazních zkoušek směsi a ZTP zpracování materiálu a technologie postupu nanášení • nebo hmoty pro výrobu omítkových malt, které musí odpovídat požadavkům příslušného technologického postupu nebo ČSN EN 998-2,[4] a ČSN EN 998-1,[3], doložené výsledky příslušných laboratorních zkoušek.

- 15 (27) -


2.4

Technologie daného procesu

Stavební četa pro provádění omítek sestává minimálně ze 3 zaměstnanců, z čehož alespoň dva musí být vyučeni v oboru zedník.

2.4.1

Technologie provádění

Před prováděním vnějších omítek by měly být osazeny osazovací rámy výplní otvorů. Hrubá vápenná a vápenocementová omítka Hrubá vápenná nebo vápenocementová omítka se provádí v tl. 15 – 20 mm z vápenné nebo vápenocementové malty na postřik z vápenocementové malty. Povrch se upravuje dřevěným hladítkem. Vápenná omítka Provádí se z vápenné malty o tl. 15 – 20 mm na postřik z vápenocementové malty. Povrch se buď upraví dřevěným hladítkem nebo se opatří nástřikem. Štuková omítka Štuková omítka se provádí ve dvou vrstvách – jádrové a štukové. Spodní jádrová vrstva o tl. max. 12 mm se nanese na předem navlhčené zdivo. jsou-li na povrchu větší nerovnosti, provede se vyrovnávací podhoz z vápenocementové malty. Povrch jádra se před nanášením štuku musí zdrsnit. Vlastní štuková vrstva se nanáší v tloušťce 3 – 5 mm tak, aby byla barevně stejnorodá. Šlechtěné omítky • Šlechtěné omítky vápenocementové ◊ Šlechtěná omítka stříkaná Provádí se jako dvou nebo vícevrstvá. Jádro se dělá z vápenocementové malty o tl. 15 mm a povrch se zarovná dřevěným hladítkem. Po zavadnutí jádra se provede nástřik barevné vrstvy, připravené z umělé omítkové směsi. Spojování ploch nesmí být znatelné. ◊

Šlechtěná omítka škrábaná

Provádí se jako dvouvrstvá. Na zavadlé jádro z vápenocementové malty o tl. 15 mm, mírně zdrsněné, se po navlhčení nanese vrstva umělé omítky. Po dostatečném zavadnutí se líc omítky škrábe ocelovými škrabkami vždy jedním směrem tak, aby omítka měla všude stejnou strukturu. • Šlechtěné omítky cementové, omítky z umělého kamene Šlechtěné omítky z umělého kamene se provádí jako dvouvrstvé omítky. Před omítáním jádra se spáry vyškrábou do hloubky 15 – 20 mm a zdivo se navlhčí. - 16 (27) -


Na jádro z cementové nebo z vápenocementové malty o tl. 10 – 15 mm dostatečně zavadlé, se po zdrsnění nanese lícní vrstva z umělého kamene (dle tvaru povrchu a způsobu opracování tl. 6 – 8 mm) a uhladí dřevěným hladítkem. Líc může být upraven např. vyhlazením, broušením, vymýváním vodou nebo kamenickým opracováním. • Sgrafito Technika sgrafita je velmi stará, která se začala uplatňovat v Itálii a odtud se rozšířila po celé Evropě. Podstatou této omítky je plastické působení hlíny a ploch vyjádřených v několika barvách na principu kontrastu. Sgrafito tvoří několik vrstev omítky, přičemž je každá vrstva jinak zbarvená. Vrstvy se vyškrabují do různé hloubky a tak vznikají několikabarevné plastické motivy. Sgrafita mohou být jednobarevné až vícebarevné a to podle toho kolik je nanesených barevných vrstev. Lícní vrstva bývá poměrně tenká asi 1 mm, a proto se často nanáší štětkou. Nejspodnější vrstva je tlustá až 8 mm. Zrnitost písku se volí podle ztvárnění jak má hotové sgrafito působit. • Bosáž Je úprava venkovní omítky, která napodobuje kamenné kvádry členěním omítky. Pro vyložené kvádry se vysazují cihly již při zdění a při omítání se jejich profil vytáhne šablonami. Bosáž se může dělat i na rovném zdivu, v šlechtěné nebo nastavované omítce případně i v umělém kameni. Na jádrovou omítku se připevní rošt z dřevěných latěk. Po nahození malty se po zatvrdnutí laťky odstraní, hrany a spáry se začistí a plochy bosáže se vyrovnají. Vzhledově je možno bosáž napodobit sgrafitem případně technikou řezané omítky. Tepelně izolační omítky Nanášení jednotlivých vrstev tepelně nanášecími zařízeními nebo ručně. S čerpadla doplněná rozmíchávacím případech dávkuje ve formě suché přičemž voda se dávkuje plynule.

izolačních omítek lze provádět různými dobrými výsledky se používají šneková zařízením. Omítkovina se v těchto směsi přímo do nanášecího agregátu,

Použití agrefátů zaručuje velmi nízkou pracnost. Při použití tlakového agregátu bylo např. dosaženo pracnosti 0,389 Nh/m2 na vytvoření kompletní tepelně izolační omítky v tloušťce izolační vrstvy 30 - 40 mm. Nízkou pracnost napomáhá dosáhnout i použití kovových lišt na rozích upravovaného objektu, při spodním ukončení a na ostěních. Jedná se většinou o děrované lišty z pozinkovaného plechu ve tvaru V nebo L, opatřené na hraně, která lícuje s finálním povrchem, profilem z PVC. Lišty nejen napomáhají snížení pracnosti, ale také zlepšují konečný vzhled rohů a hran. Upevňování lišt se obvykle provádí speciální rychle tuhnoucí hmotou. Výhody třívrstvé tepelně izolační omítky: • nižší pracnost, • vyšší tepelně izolační efekt, • vyšší kvalita konečných materiálů (z důvodu výroby omítky ve - 17 (27) -


specializovaných výrobnách), • vyšší životnost ochranné vrstvy (z důvodu používání tenkovrstvých umělých omítek a omítky perlitové), • lepší parametry difúze vodní páry ve srovnání s tenkovrstvou omítkou na makromolekulární bázi. Volba použití tepelně izolačních omítek v jednotlivých případech zateplování by měla být vždy výsledkem posouzení základních ukazatelů (jako jsou např. tepelně-technické vlastnosti budovy, estetické vlastnosti budovy apod.), kromě toho by měla být i výsledkem posouzení z hlediska návratnosti vložených investic. Poslední uvedené hledisko by nemělo být zanedbáváno rovněž při stanovení vlastních izolačních vrstev. Aby byly dostatečně eliminovány chyby při výrobě a provádění, byl vytvořen „Cech pro zateplování budov“, který sdružuje zatím 38 členů. První podmínkou jistoty kvality prováděných prací je dosažení certifikace systému a proškolení pracovníků v provádění příslušného zateplovacího systému. U vnějších tepelně izolačních omítek je třeba věnovat pozornost hlavně rohům a koutům, kde je vhodné použít armovací pletivo a rovněž je nutno dbát na konečnou úpravu. Vnější úpravy povrchů Stavební hmoty používané na vnější finální povrchové úpravy tepelně izolačních vrstev (omítky, nátěry, nástřiky) podléhají ve zvýšené míře erozivnímu a korozivnímu procesu, který může způsobit jejich rozpad a ohrozit tak kvalitu tepelně izolační vrstvy. Platí to společně pro všechny materiály jako dřevo, ocel, omítky apod. Funkce vnější finální omítky, nátěru či nástřiku je tedy víceúčelová. Poskytuje tepelně izolační vrstvě mechanickou, fyzikálně chemickou a biologickou ochranu. Dále má plnit také funkci hygienickou a estetickou. Rozhodující vlastností vedle vyjmenovaných je také difuzní odpor finální uzavírací vrstvy omítky, který rozhoduje zvláště o chování a životnosti vícevrstvých kontaktních konstrukcí vnějších stěn. Vnější ochranná vrstva musí tedy chránit tepelně izolační vrstvu před pronikáním srážkové vody. S ohledem na tepelně technický režim stěny je však nutné, aby tato vrstva v určité míře umožňovala propouštění vodních par, vznikajících v konstrukci stěn při jejich provádění a v průběhu provozu objektu. Ve stěnové konstrukci tedy nesmí kondenzovat vlhkost. Ochrana izolační vrstvy je tvořena formou štuku. S ohledem na funkci omítky by nemělo docházet ke zvyšování vlhkosti izolační vrstvy. U dosud používaných perlitových omítek se vodotěsnost zajišťuje buď přímo hydrofobizací vlastní izolační vrstvy pomocí emulze solí mastných kyselin a volných mastných kyselin nebo nástřikem umělé disperzní omítkoviny na uzavírací štukovou vrstvu. Je třeba upozornit na to, že nabídka tuzemského perlitu z hlediska zrnitosti značně kolísá a nezaručuje tedy vždy provedení bez případných negativních kvalitativních projevů (jako je např. vznik trhlin). Je tedy nutné před prováděním perlitových omítek vlastnosti materiálů vždy znovu prověřit.

- 18 (27) -


Další nevýhodou perlitových omítek je skutečnost tzv. lidského faktoru při přípravě tepelně izolační směsi. Velmi často je poměr mísení pojiva (cement, případně vápno) a tepelně izolační složky upravován ve prospěch dobré zpracovatelnosti a tím v neprospěch tepelně izolačních vlastností omítky. Tento typ omítek neřeší spolehlivě požadavky na zateplování a stává se pouze doplňkovým řešením zateplování. Ze srovnání obou uvedených druhů omítek s pojivem na anorganické bázi vyplývá výhodnost třívrstvé tepelně izolační omítky s izolační vrstvou na bázi pěnového polystyrénu.

2.5

Kvalitativní požadavky na proces

Provádí se kontrola připravenosti podkladů, surovin a práce, a to v různých stádiích výrobního procesu jako je vstupní, mezioperační a výstupní kontrola. Vstupní kontrola • Kontrola podkladu V rámci vstupní kontroly musí být provedeno převzetí pracoviště, tj. podkladu pod omítky se zápisem do stavebního deníku v případě, že pracoviště je přejímáno od investora nebo vyššího dodavatele stavby. Kontrola podkladu obsahuje: ◊

kontrolu rovinnosti, příp. svislosti ◊ kontrolu čistoty ◊ kontrolu savosti ◊ kontrolu teploty • Kontrola materiálů Kontrola materiálů se realizuje zkouškami – průkazními a kontrolními, případně zvláštními. Zkoušky může provádět pouze zkušebna, kterou odběratel uzná za odborně způsobilou. Zkoušky zahrnují: ◊ ◊ ◊

odběr vzorků dopravu vzorků z místa odběru do zkušebny provedení zkoušky včetně protokolu

Průkazní zkoušky Jsou pro omítky předepsány v případě, že se k jejich výrobě použije karbidové vápno nebo se použijí přísady a příměsi. Dále se musí provádět u malt pro vnější omítky vyráběné na staveništi, je-li spotřeba větší než 15 m3 pro jeden stavební objekt. Zjišťují se zejména tyto vlastnosti: • přídržnost k podkladu • pevnost v tahu za ohybu: nejmenší hodnoty jsou druh malty

- 19 (27) -


tah za ohybu [Mpa]

přídržnost [Mpa]

vápenná

0,18

0,10

ze směs. hydraul. pojiva

1,20

0,15

vápenocementová

0,70

0,18

cementová

2,00

0,30

vápenosádrová

0,80

0,12

sádrová

0,90

0,12

• objemová stálost • propustnost vůči vodním parám pro kamenivo na omítky jsou předepsány pouze v případě, že je dodáno bez osvědčení o jakosti. Zkouší se podle ČSN EN 13139, [5] u vápna (vzdušné, vápennou kaši, vápenný hydrát, hydraulické vápno) – dokládají se vlastnosti: • zrnění dle ČSN EN 459-1, [6] a vydatnost vzdušného vápna ČSN EN 459-2, [7] • hustota vápenné kaše ◊ zrnitost a objemová stálost vápenného hydrátu podle ČSN EN 459-2, [7] ◊ zrnitost, normální hustota, počátek tuhnutí, pevnost a objemová stálost hydraulického vápna podle ČSN EN 459-2, [7] ◊ pro pitnou vodu není nutné ověřovat její vhodnost. Jiná použitá voda se zkouší podle ČSN EN 1008, [8]. Mezioperační kontrola Obecné zásady pro mezioperační kontrolu jsou uvedeny v dokumentovaném postupu společnosti č.:…………….. . Zahrnuje kontrolu následujících technologických uzlů: • • • • • • • • • • •

kontrolu teploty prostředí (min. +5 oC) kontrolu případného bandážování spár různorodých podkladů kontrolu provedení spojovacího můstku případně cementového postřiku kontrolu rovinnosti a svislosti omítek kontrolu přímosti hran kontrolu přídržnosti omítek (poklepem) kontrolu dokončeného povrchu, drsnosti, stejnoměrnosti kontrolu přímosti a čistoty koutů kontrolu osazení rohových lišt kontrolu provedení dilatačních spár kontrolu oddělení omítky od OK, zárubní a dalších zabudovaných prvků v úrovni omítky • kontrolu ošetřování dokončené omítky

- 20 (27) -


Malty pro omítky se podrobují kontrolním zkouškám, pouze je-li to uvedeno v technické dokumentaci nebo hospodářské smlouvě. Jinak se kontrolní zkoušky provádějí tehdy, vzniknou-li pochyby o složení malty. Tab. 2.2 Tabulka mezní odchylky svislosti stěn a sloupů v jednom podlaží

mezní odchylky v mm pro rozměry v [m] dle ČSN 73 0205 do 4,0 svislost stěn a sloupů

od 4,0 do 8,0 od 8,0 do 16,0

± 10

± 12

± 15

nad 16,0 dle funkce

Výstupní kontrola Zahrnuje kontrolu následujících technolog. uzlů: • • • • • • • •

kontrolu rovinnosti a svislosti omítek kontrolu přímosti hran kontrolu přídržnosti omítek (poklepem, odtrhoměrem) kontrolu dokončeného povrchu, drsnosti, stejnoměrnosti kontrolu přímosti a čistoty koutů kontrolu osazení rohových lišt kontrolu provedení dilatačních spár kontrolu oddělení omítky od OK, zárubní a dalších zabudovaných prvků v úrovni omítky

2.6

Zimní opatření

V zimním období není vhodné provádět venkovní omítky, protože při změně teplot pod bodem mrazu dochází k zmrznutí a poškození omítek, které je třeba v jarním období složitě opravovat nebo provést znovu.

2.7

Opatření k zabezpečení předpokládané životnosti konstrukce

2.7.1

Opatření k nápravě

1)

po opravě nesplňuje specifické požadavky, ale dovoluje zamýšlené použití:

• zákazník specifikoval ve smlouvě přísnější kritéria než je stanoveno v ČSN 73 0205,[2]. Dodavatel tyto požadavky nesplnil, ale omítka je funkční 2)

na základě výjimky, dohody s odběratelům zůstává omítka v provedení jak byla realizována, nesplňuje specifické požadavky, ale dovoluje zamýšlené použití.

- 21 (27) -


3)

omítka je natolik vadná, že nesplňuje specifické požadavky, ani nedovoluje zamýšlené použití:

• • • •

nedostatečná přídržnost k podkladu omítka se drolí, odpadá značné množství širokých trhlin omítka s velkými nerovnostmi, velmi hrubým povrchem s množstvím výstupků nebo kaveren, nestejnorodým povrchem • jednotlivé vrstvy omítek se od sebe oddělují • omítka je provedena jinou technologií, z jiných materiálů než požadoval zákazník ◊ trhliny se buď přebandážují, nebo proškrábnou, navlhčí a vyspraví štukovou, závěrečnou vrstvou malty ◊ výstupky na povrchu omítek se obrousí ◊ rovinnost koutů a hran se vyrovná stejně jako u prvního bodu ◊ dodržení ostrosti nebo zaoblení hran a koutů se vyspraví buď přebroušením nebo nanesením nové vrstvy omítky po předchozí úpravě podkladu jako v bodě jedna. ad 1) opravy se provádí stejně jako v bodě 1) avšak po opravě i přes veškerou péči nedojde ke splnění zvýšených specifických požadavků zákazníka. Nápravné opatření pak závisí na jednání se zákazníkem (sleva z ceny, nová oprava, nová omítka) ad 2) nápravná opatření závisí na jednání se zákazníkem (sleva z ceny, prodloužení záruční lhůty apod.) ad 3) omítky jsou natolik vadné, že musí být buď v dílčí části, nebo v celé ploše odstraněny a provedeny znovu

2.7.2

Náprava neshod

U jednotlivých neshod jsou opatření k nápravě následující: • pro dosažení místní i celkové rovinnosti se po zdrsnění, očištění a navlhčení podkladu nanesou vyrovnávací vrstvy omítek. Povrch omítek se sjednotí s okolní stávající omítkou, dále se postupuje obdobně jako u původního druhu omítky • drsný a nestejnoměrný povrch se sjednotí přebroušením (smirkový papír, brusky, stěrky apod.) Neshody a typy neshod zjištěné při mezioperační a výstupní kontrole omítkářských prací můžeme rozdělit na ty, které: po opravě splňují specifikované požadavky a i dovolují zamýšlené použití: • • • • • • •

nedodržení místní rovinnosti na 2m lať 2 mm (3 mm) nedodržení celkové rovinnosti nedodržení stejnoměrné struktury povrchu výstupky v omítce, případně tahy po hladítku trhlinky v omítce rovinnost hran a koutů dodržení zaoblení, nebo ostrost hran a koutů - 22 (27) -


2.7.3

Převzetí omítek

Při převzetí omítek vnitřních i venkovních se: A. Hodnotí závěry a výsledky výstupní kontroly, zejména se zaměřením na: • dodržení místní i celkové rovinnosti ploch • dodržení místní i celkové rovinnosti hran a koutů • dodržení specifických požadavků zákazníka uvedených ve smlouvě nebo PD (vodovzdornost, mrazuvzdornost, kyselinovzdornost, barevnost, členění atd.) • dodržení rovnoměrnosti, drsnosti, hladkosti struktury, členění, barevnosti omítek • provedení dilatací, oddělení omítek od jiných materiálů • způsob a vzhled osazení zařizovacích předmětů v omítkách • dodržení předepsané pevnosti a přídržnosti omítek • ověření tloušťky jednotlivých vrstev omítek v případě, že jsou předepsány v PD, smlouvě, nebo požadavcích výrobce omítkových směsí • atesty použitých materiálů • návody k údržbě • dodržení technologických předpisů nebo postupů výrobce omítkových směsí • dodržení technologických postupů při extrémních podmínkách ) v zimě, v létě) B. Jednoznačně stanoví, jak jsou v oblasti jakosti splněny požadavky zákazníka a ustanovení technických norem (ČSN EN 998, [3], [4], ČSN 73 2310, ČSN 73 1101, [9], ČSN 73 2577, [10]) C. Stanoví záruční doba Záruční doba se započítává ode dne přejímky omítek od subdodavatele objednateli. Délka záruční doby je stanovena mezi „zhotovitelem“ a „objednatelem“ ve „Smlouvě o dílo“.

3

Závěr

3.1

Shrnutí

Z uvedeného textu je možné pochopit, že je třeba respektovat různé druhy omítek pro které je třeba vypracovat technologický postup, aby nedocházelo při provádění prací k nevhodnému použití. Je třeba si uvědomit, že nanášení omítek je závěrečnou fází procesu výstavby domu a že každé technologické pochybení může výsledný efekt buď vyzdvihnout nebo znehodnotit. Je velmi důležité stanovit stavební připravenost, kterou je třeba dodržet před zahájením vlastního omítání.

3.2

Studijní prameny

3.2.1

Související normy

[1] ČSN 73 23 10 – Provádění zděných konstrukcí [2] ČSN 73 02 05 – Geometrická přesnost ve výstavbě – Navrhování geometrické přesnosti

- 23 (27) -


[3] ČSN EN 998 – 1 Specifikace malt pro zdivo – Část 1: Malty pro vnější omítky [4] ČSN EN 998 – 2 Specifikace malt pro zdivo – Část 2: Malty pro zdění [5] ČSN EN 13139 Kamenivo pro malty [6] ČSN EN 459-1 Stavební vápno – Část 1: Definice, specifikace a kritéria shod [7] ČSN EN 459-2 Stavební vápno – Část 2: Zkušební metody [8] ČSN EN 1008 Záměsová voda do betonu [9] ČSN 73 1101 Navrhování zděných konstrukcí [10]ČSN 73 2577 Zkouška přídržnosti povrchové úpravy stavebních konstrukcí k podkladu Obecné a závazné předpisy: - zákon č. 30/1968 o stát. zkušebnictví ve znění zákona č. 84/87 Sb, zákona č. 194/88 Sb a zákona č. 20/1993 Sb. - zákon č. 50/1976 Sb, ve znění zákona č. 262/92 Sb. - Obchodní zákoník č. 513/1991 Sb.

3.2.2

Seznam použité literatury

[11] Zapletal a kol. Technologia stavieb-dokončovacie práce [12] Zapletal, I., Musil, F. a kol. Technologie staveb-dokončovací práce 1, STU Bratislava 2002

3.2.3

Seznam doplňkové studijní literatury

[13] Havel, M. Stavební kniha 1999, Sanace vlhkého zdiva, EXPO DATA Brno 1999 [14] Katalog: Suché omítkové a maltové směsi, PROFI, Ernstbrunner Kalktechnik 2000

3.2.4

Odkazy na další studijní zdroje a prameny

[15] www.hasit.cz [16] www.cemix.cz

4 4.1

Kontrola znalostí Korespondenční úkol

Vypracujte technologický předpis pro provedení dvojvrstvé štukové omítky. Předpis bude obsahovat tyto části:

- 24 (27) -


1) platnost a závaznost předpisu. 2) Stavební připravenost a obecné podmínky. 3) Použité materiály a jejich kontrola. 4) Personální obsazení čety. 5) Pracovní pomůcky a stroje. 6) Pracovní postup. 7) Jakost a kontrola prací. 8) Bezpečnost a ochrana zdraví při práci. 9) Ekologie a likvidace odpadu. 10) Normy a předpisy.

4.2

Autotest

1) Omítáním se rozumí a) veškerá činnost při provádění zdění a omítání stěn a stropů b) provádění jen vnitřních omítek stěn a stropů c) ruční nebo strojní nanášení malty na povrch stěn a stropů ve shodě s požadavky d) ruční nanášení vnitřních a vnějších omítek 2) Postup při ručním omítání štukové omítky zahrnuje a) osazení rohových latí, omítníků a provedení jádrové a lícní vrstvy omítky b) osazení rohových latí, omítníků, případný postřik a provedení jádrové a lícní vrstvy c) osazení rohových latí, postřik a provedení závěrečné lícní vrstvy d)

3)

zřízení vodících terčů a omítníků, postřik a zhotovení závěrečné vrstvy omítky

Postup při jednovrstvé omítce zahrnuje a)

zakrytí oken, osazení rohovníků a terčů, nanesení omítky a zdrsnění škrabákem

b) nahození řídkého postřiku a po jeho zatuhnutí nanesení 15-20 mm vrstvy omítky a po zavadnutí se povrch zdrsní klínovým škrabákem c)

nahození postřiku a nanesení omítky v tloušťce 30 mm

d) zřízení omítníků a rohovníků a nanesení omítky v tloušťce 30 mm ve dvou vrstvách - 25 (27) -


4) Tepelně izolační omítka se skládá

5)

a)

z podkladní ochranné vrstvy a tepelně izolační vrstvy

b)

z tepelně izolační vrstvy a vrchní ochranné vrstvy

c)

z kotvící, tepelně izolační a vrchní ochranné vrstvy

d)

z nástřiku provzdušněné vrstvy v minimální tloušťce 30 mm

Sanační omítka WTA je a) suchá maltová směs s vysokou propustností,nízkou kapilární vzlínavostí a vysokou porezitou se stanovenými vlastnostmi s označením WTA

6)

7)

b)

suchá maltová směs od různých výrobců s vysokou propustností, nízkou kapilární vzlínavostí a vysokým obsahem pórů

c)

suchá maltová směs s tekutými přísadami které zvyšují propustnost a omezují kapilární vzlínavost

d)

směs vyrobená na stavbě s přídavkem provzušňovadel a zvýšené dávky cementu

Životnost sanačních omítek nepříznivě ovlivňuje a)

povrchová úprava málo pevných vápenných nátěrových hmot

b)

vlhkost pokladních cihel větší než 3 %

c)

nevhodně použitá povrchová úprava na bázi disperzních omítek

d)

vysoký měrný povrch omítek

Kritéria vlhkosti jsou podle % vlhkosti a) do 1 % nízká, do 3 % zvýšená do 4 % vysoká a nad 4 % velmi vysoká vlhkost b) 5 % nízká, 10 % střední, 12 % vysoká c)

2 % nízká,4 % střední 8 % vysoká a víc než 10 % velmi vysoká

d) do 4 % nízká, do 7,7 % zvýšená do 10 % vysoká a nad 10 % velmi vysoká 8)

Stavební připravenost k omítání je, když a)

je podklad čistý, rovný, stejně savý a jsou dokončeny instalace a střecha za teploty vyšší než +5 oC

b) je čistý a jsou zapraveny drážky po instalačních rozvodech c)

jsou vyškrabány spáry, dokončeny a odzkoušeny instalační rozvody a zaplněny drážky po nich

d)je povrch cihel smočen a teplota prostředí je vyšší než +3 oC - 26 (27) -


9) Vlhkost zdiva před omítáním v zimě nesmí přesáhnout a) 4 % u pálených cihel a betonových tvárnic a 8 % u pórobetonových tvárnic b) 4 % u pórobetonových tvárnic a 8 % u pálench cihel a u betonových tvárnic c) u zdiva z lehkých betonových tvárnic 3,5 % d) u vápenných a pískových cihel 6 % 10)

Při vstupní kontrole se kontroluje a) přímost hran, přídržnost omítek, přídržnost cementového postřiku a savost podkladu b) rovinnost a svislost, čistota podkladu, savost, teplota a jakost použité omítky c)

vlastnost čerstvé omítky a provedení postřiku

d) rovinnost a svislost omítky, osazení rohových lišt a oddělení omítky od ocelových konstrukcí 11) Provádění venkovních omítek v zimním období je a) vhodné teprve při zajištění objektu plachtou b) nevhodné protože při teplotách pod bodem mrazu dochází k poškození c) není vhodné při teplotě -5 oC dochází k poškození omítek d) je možné provádět za předpokladu přidáním nemrznoucích směsí do omítek 12) Při převzetí omítek je třeba kontrolovat a) atesty použitých materiálů, průkazní zkoušky pytlovaných směsí, dodržení rovinnosti zdiva a hran b) dodržení technologických předpisů a postupů výrobce omítkových směsí c) trhlinky v omítce a úhel zaoblení rohů a koutů d) rovinnost pomocí 4 metrové lati

4.3

Klíč k autotestu

Správné odpovědi k autotestu 1c, 2b, 3b, 4c, 5a, 6c, 7d, 8a, 9a, 10b, 11b, 12b. Pokud máte zodpovězeno správně osm otázek jsou vaše znalosti dostatečné k absolvování této části kurzu.

- 27 (27) -

TECHNOLOGIE STAVEBNÍCH PRACÍ II

Recommend Documents