TECHNOLOGIE STAVEBNÍCH PRACÍ II

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA STAVEBNÍ ÚSTAV TECHNOLOGIE, MECHANIZACE A ŘÍZENÍ STAVEB

ING. BARBORA KOVÁŘOVÁ

TECHNOLOGIE STAVEBNÍCH PRACÍ II MODUL 1 DOMOVNÍCH INSTALACE – KANALIZACE

2005 STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA

© Ing. Barbora Kovářová, Brno, 2005

Obsah

OBSAH 1 Úvod........................................................................................................... 4 1.1 Cíle.................................................................................................... 4 1.2 Požadované znalosti........................................................................... 4 1.3 Doba potřebná ke studiu..................................................................... 4 1.4 Klíčová slova ..................................................................................... 4 2 Zřizování vnitřní kanalizace..................................................................... 5 2.1 Základní údaje ................................................................................... 5 2.2 Přehled systémů a materiálových variant............................................ 5 2.3 Konstrukční zásady............................................................................ 8 2.4 Technologie montážních prací ......................................................... 13 2.5 Nářadí a pomůcky............................................................................ 14 2.6 Zkoušky a kontrola jakosti ............................................................... 15 2.7 Bezpečnost a ochrana zdraví ............................................................ 16 3 Závěr ....................................................................................................... 17 3.1 Shrnutí............................................................................................. 17 3.2 Studijní prameny.............................................................................. 17 3.2.1 Související normy ................................................................... 17 3.2.2 Seznam použité literatury........................................................ 17 3.2.3 Seznam doplňkové studijní literatury ...................................... 17 3.2.4 Odkazy na další studijní zdroje a prameny .............................. 17 4 Kontrola znalostí..................................................................................... 18 4.1 Kontrolní otázky .............................................................................. 18 4.2 Autotest ........................................................................................... 18 4.3 Klíč ke kontrolním otázkám ............................................................. 19 4.4 Klíč k autotestu................................................................................ 20

- 3 (20) -

Technologie staveb II · Modul 1

1

Úvod

1.1

Cíle

Cílem tohoto modulu je seznámit studenty s problematikou zřizování vnitřní kanalizace jako jedné části provádění domovních instalací. Na problematiku je nahlíženo především z úhlu oboru technologie provádění. Student by se měl seznámit s jednotlivými fázemi vlastního provádění konstrukce v procesu výstavby.

1.2

Požadované znalosti

Studijní text je koncipován formou technologického předpisu tak, aby si student mohl znalosti získané v oboru technických zařízení budov utřídit a rozšířit z pohledu vlastního provádění dané konstrukce v procesu výstavby. Z tohoto důvodu se předpokládají základní znalosti z oboru technických zařízení budov.

1.3

Doba potřebná ke studiu

Předpokládáná doba ke studiu je cca 1 hodiny na nastudování vlastních učebních statí a potom ještě cca 30 min na provedení autotestu a jeho vyhodnocení. Při studiu tohoto modulu doporučuji nejprve se vrátit ke znalostem TZB a utřídit si základní pojmy této problematiky. Potom přistoupit k vlastní učební stati, která je zpracována formou technologického předpisu a na závěr vyhodnotit získané vlastnosti formou autotestu.

1.4

Klíčová slova

Kanalizace, potrubní síť, splaškové vody, svařování, elektrospojky, kamenina, litina, PVC, nerezová ocel.

- 4 (20) -


2

Zřizování vnitřní kanalizace

2.1

Základní údaje

Vnitřní kanalizace musí odvádět všechny odpadní vody z objektu a z přilehlých ploch spolehlivě, hospodárně a hygienicky nezávadně. Musí být vodotěsná, plynotěsná a větraná. Vypouštějí se do ní vody splaškové, dešťové, průmyslové, infekční a za jistých podmínek i podzemní. Do komplexu kanalizace se též zahrnují žumpy, septiky a jiná zařízení pro čištění a případné zchlazování odpadních vod, která se musí na nemovitosti vybudovat, jestliže příslušná správa kanalizace nebo hygienik nedovolí nepředčištěné odpadní vody vypouštět do veřejné kanalizace. Do vnitřní kanalizace patří celá soustava domovního kanalizačního potrubí, až po vyústění hlavního ležatého svodu 1 m před budovu. Podle funkčních provozů jednotlivých částí potrubní sítě rozeznáváme: • odtokové potrubí, • připojovací potrubí, • odpadní potrubí, • větrací potrubí, • svodné potrubí, • příslušenství (vpusti, armatury).

2.2

Přehled systémů a materiálových variant

Kanalizaci obecně rozdělujeme na splaškovou a dešťovou. Podle povahy odpadních vod a podle způsobu uložení se navrhuje vnitřní kanalizace nejčastěji z trub: • litinových, • kameninových, • plastových. Pro technologické účely se mohou použít potrubí z olova, skla a oceli. Betonové trouby se smějí použít jen pro odvádění dešťových, popř. podzemních neagresivních vod, pokud nepřekračuje rychlost jejich proudění 3 ms-1. Tyto trouby nesmějí být kladeny pod budovami. Trouby a tvarovky z litiny – beztlakové, lehké – se používají jen tam, kde se vyžaduje zvýšená bezpečnost ve spojích, tedy např. u zavěšených potrubí, nebo kde hrozí nebezpečí velkých tlaků, tedy např. pod základy nebo ve značné hloubce. Hrdla se těsní tradičně impregnovaným konopným provazcem a dotěsňují pružným tmelem, mohou se však těsnit i různými kroužky a jinými těsnícími hmotami. Protikorozním povlakem jsou trouby chráněny již ve výrobě, na stavbě se mohou plochy, které zůstanou viditelné, opatřit nátěrem. V agresivním prostředí je možné chránit trouby fólií nebo cementovým postřikem. Nevýhody litiny jsou značná hmotnost a vysoká cena. Výhodou je dlouhá životnost. Kameninové odpadní trouby a tvarovky se používají pro ležaté svodné potrubí vedené v zemi. Jejich hladký vnitřní povrch dobře odolává téměř všem

- 5 (20) -


škodlivým účinkům odpadních vod. Jsou levné a trvanlivé. Kameninová hrdla se spojují a těsní pryžovými kroužky. Můžeme je rovněž těsnit tradičně impregnovaným konopným provazcem a zalévat rozehřátým asfaltem. Nehodí se pro svislé odpadní potrubí, neboť nesnášejí nárazy, jsou křehké a při sedání budovy se snadno poškodí. Nejhojněji používané trouby pro vnitřní kanalizaci jsou z plastů, mezi něž patří zejména PVC, PE a polyesterové nebo epoxidové skelné lamináty. Tvarovky a trouby z polyvinylchloridu (PVC, Novodur) se používají pro svislé kanalizační odpadní potrubí, vnitřní dešťové odpady z plochých střech, svodné potrubí zavěšené i uložené v zemi a pro připojovací potrubí od zařizovacích předmětů. Hrdlové trouby a tvarovky z PVC se spojují a utěsňují pryžovým kroužkem, který umožňuje dilatování potrubí. Novodurové trubky a tvarovky, používané pro šikmá připojovací potrubí, se spolu spojují v hrdlech lepením. Potrubí z neměkčeného PVC má tyto přednosti: • je lehčí než potrubí z jiných dosud používaných materiálů, • má dobrou chemickou odolnost, • průtoková rychlost je vyšší při stejných světlostech než u potrubí kovových díky větší hladkosti vnitřního povrchu, který se navíc u kovového potrubí snižuje v důsledku inkrustace a korozních procesů v potrubí, • nemusí se opatřovat ochrannými nátěry, • snadná zpracovatelnost, snadné spojování, jak pevné, tak i rozebíratelné, pevné spoje se provádějí svařováním nebo lepením. PVC potrubí má také některé nedostatky: • velkou tepelnou roztažnost, • malý modul pružnosti, • malou rázovou a vrubovou pevnost, která ještě klesá se snižující se teplotou, • klesající pevnost, tvrdost a modul pružnosti s rostoucí teplotou. Trouby a tvarovky z polyetylénu (PE) se v současné době používají na stavbách nejčastěji. Nejrozšířenějším zástupcem v této oblasti jsou materiály systému Geberit. Jedná se o ucelený systém pro kompletní provedení vnitřní kanalizace, tzn. svislé kanalizační odpadní potrubí, vnitřní dešťové odpady z plochých střech, svodné potrubí, připojovací potrubí. Z chemického hlediska se používá nejčastěji ve variantách PE-HD a PE-S2. Druhý z uvedených materiálů je základem systému řady Geberit db20, který se používá při požadavcích na odhlučněný odpadní systém. Potrubí systému Geberit má tyto výhody: • odolává extrémním teplotám od –30 °C do 80 °C dlouhodobě a do 100 °C krátkodobě, • odolnost vůči rozpouštědlům, • vyšší odolnost proti otěru ve srovnání s ocelovým potrubím, • pružnost a odolnost vůči rázům, • odolnost vůči UV záření, • nízká hmotnost umožňuje prefabrikaci a zjednodušuje montáž, • parotěsnost. Odvodňovací a odtokové systémy z nerezavějící oceli mají dobrou odolnost proti agresivním odpadním vodám a mnoha chemickým produktům. Výrobky

- 6 (20) -


vyhovují požadavkům zákazníků z hlediska rozměrů, intervalů a nákladů na čištění vzhledem k dobrým průtokovým vlastnostem potrubí. Tyto systémy jsou použitelné zejména v oblastech sanitárních zařízení, sprch, plováren, bazénů, ve farmaceutickém a potravinářském průmyslu. Ušlechtilá nerezová ocel zahrnuje celou řadu slitin různých vlastností. Různé nerezavějící slitiny obsahují minimálně 12 % chrómu. Nerezová ocel se dělí do 3 hlavních skupin a několika smíšených typů v závislosti na struktuře oceli. Mezi hlavní skupiny se řadí austenitická ocel, feritová ocel a martensitová ocel. Z těchto tří hlavních skupin je nejvýznamnější austenitická ocel, neboť se jí využívá z 90 % z celkového užití ušlechtilých ocelí. Austenitická ocel obsahuje minimálně 18 % chrómu a 8 % niklu, proto je známé označení „ocel 18/8“. Odolnost proti korozi stoupá obecně se zvyšujícím se obsahem chrómu. Ve slitinách s 12 - 13 % chrómu je pasivní vrstva tak dobrá, že ocel v normálních nebo lehce agresivních látkách nekoroduje. Slitinová složka nikl ovlivňuje hlavně strukturu a mechanické vlastnosti oceli. Při dostatečném obsahu niklu je struktura oceli austenitická. V důsledku toho má, v protikladu k čisté chromové oceli (feritová ocel), výrazně lepší mechanické vlastnosti, jako např. zvýšenou tvarovatelnost a pevnost, zvýšenou tepelnou odolnost a zlepšenou svařitelnost. Austenitická struktura zapříčiňuje také změnu fyzikálních vlastností oceli, ocel je nemagnetická a má lepší tepelnou vodivost. Nikl také zvyšuje odolnost proti korozi vůči některým látkám. Molybden má stejný vliv na strukturu jako chróm, ale má velmi pozitivní vliv na odolnost proti korozi vůči chloridům. Proto platí molybdenové slitiny za kyselinovzdorné, jelikož jsou odolné vůči mnoha kyselým látkám. Pozitivní vlastnosti nerezových materiálů jsou: • kyselinovzdornost, • odolnost proti deformaci (nárazy) při všech teplotách, • nehořlavost, při zahřátí požárem nevylučuje žádné škodlivé látky, • malý koeficient teplotní délkové roztažnosti, tvarová stálost, • malá drsnost vnitřního povrchu trubek, • velká pevnost v poměru ke hmotnosti, umožňující tenké stěny trub, • snadná manipulace při instalaci. Tab. 2.1 Srovnávací tabulka materiálů kanalizačního potrubí Srovnávací tabulka vybraných druhů materiálů kanalizačních potrubí Materiál

Vlastnosti PE-HD Odolnost proti teplotám do 80 °C krátkodobě Odolnost proti teplotám do 80 °C dlouhodobě Odolnost proti chemikáliím (rozpouštědlům) Odolnost proti oděru Odolnost proti inkrustaci Odolnost proti UV záření

- 7 (20) -

PVC

Litina


Srovnávací tabulka vybraných druhů materiálů kanalizačních potrubí Materiál

Vlastnosti PE-HD

PVC

Litina

Nutnost ochrany v agresivních půdách Odolnost proti rázům Pružnost materiálu Recyklovatelnost materiálu Účinnost zvukové izolace Snadnost spojování Umožnění prefabrikace Hmotnost materiálu Cena materiálu

Převažující přednosti potrubního systému PE-HD (Geberit) jsou zřejmé. Následující odstavce budou věnovány jeho správné aplikaci.

2.3

Konstrukční zásady

Doporučuje se, aby svodná potrubí (s výjimkou potrubí od čerpadel) byla vedena pokud možno v jednotném sklonu. Nejmenší sklon svodného potrubí do světlosti 200 mm (200 mm × 4,9 mm), které odvádí splaškové vody, jsou 2 %; pro potrubí, které odvádí dešťové vody a chemicky čisté průmyslové odpadní vody bez ohledu na světlost je 1 %. Doporučuje se současně, aby jednotlivá svodná potrubí měla sklon nejvýše 5 % (při větším sklonu odtéká tekutá část splaškových vod rychleji – nebezpečí usazování). Největší sklon svodného potrubí nesmí překročit 15 %. Změny sklonu na jednom úseku nejsou vhodné. Zavěšená potrubí se mohou provádět s nosným korýtkem nebo bez něho (viz. následující obrázek).

Obr. 2.1 Podchycení zavěšených svodů z potrubí systému Geberit [6]

- 8 (20) -


Změny směru hlavních a vedlejších svodných potrubí se smějí provádět jen s použitím kolen s úhlem maximálně 45°. Doporučuje se vkládat u změn směru o 90° mezi 2 kolena 45° přímou část trubky.

Odpadní potrubí se má vést přes jednotlivá podlaží svisle bez jakýchkoliv změn světlosti. Pokud se nelze vyhnout změnám směru (odskokům), musí se provést taková opatření, kterými se odstraní možné nežádoucí účinky na připojené zařizovací předměty. U odpadních potrubí, která vedou nejvýše přes tři podlaží, tato opatření odpadají. U odpadních potrubí, která procházejí přes 4 až 9 podlaží, se musí změna směru na ležaté potrubí i na svislé provádět dvěma koleny 45° s přímým mezikusem délky min. 250 mm, nebo se mohou použít obtoková potrubí, jestliže se použijí kolena s úhlem 87°. U odpadních potrubí, která procházejí přes 9 podlaží nebo více, se musí použít obtoková potrubí vždy.

Obr. 2.2 Způsoby vyřešení odskoků na odpadním potrubí u vysokých budov [6]

Použití 2 kolen 45° s vloženým mezikusem vytvoří v odpadním potrubí mírný přetlak (vzdutí vody), díky němuž dojde ke snížení hluku, který vzniká narážením odváděné vody na stěny trubky. V ležatých potrubích se tím poněkud sníží rychlost proudění, které zaručí lepší proplachování. Do svodných (ležatých) potrubí se smějí umísťovat odbočky pouze pod úhlem max. 45°. Dvojité odbočky jsou nepřípustné. Do svodného potrubí se smí odpadní a sběrné potrubí zaústit jen pod úhlem asi 45° ve směru průtoku. Boční odbočky musí být obloukové, avšak nikdy pod úhlem větším než 45°.

- 9 (20) -


Obr. 2.3 Umístění odboček na svodném potrubí [6]

Odbočky pod úhlem 45° se nesmějí nikdy instalovat do odpadních potrubí. V připojovacím potrubí by se v oblasti zaústění vytvářel hydraulický uzávěr, který způsobuje samovolné odsávání zápachových uzávěrek zařizovacích předmětů. Odpadní potrubí se musí instalovat svisle bez jakýchkoliv změn světlosti potrubí v jednotlivých podlažích. Pro napojení připojovacích potrubí na odpadní potrubí se musí použít odbočka s úhlem 87° nebo 88,5°. V připojovacích potrubích musí mít vzduch možnost cirkulovat nad odtékající vodou. V odpadním potrubí nesmí voda, která přitéká z připojovacího potrubí, využít celý průřez. Jinak by mohl nastat případ, při kterém se vytvoří hydraulický uzávěr s následným poklesem tlaku v připojovacím potrubí.

a

b

c

Obr. 2.4 Umístění odboček v odpadním potrubí [6] a, b – správné řešení; c – chybné řešení

Zařizovací předměty stejného druhu lze napojit na odpadní potrubí dvojitou odbočkou, záchodové mísy se smějí napojit pouze dvojitou odbočkou s vnitřním úhlem max. 135°. Zaústění sousedních zařizovacích předmětů odlišného druhu do odpadního potrubí ve stejné úrovni se smí provádět pouze použitím dvojité odbočky s maximálním vnitřním úhlem 90°. U ležatých potrubí, zejména u svodných potrubí uložených v zemi, se musí používat čistící tvarovky s oválnými otvory. Za účelem čištění je třeba do odpadních potrubí osadit přístupnou čistící tvarovku, nebo umožnit čištění jiným způsobem v nejnižším podlaží 1 m nad podlahou a v blízkosti změny - 10 (20) -


směru potrubí. Čistící tvarovky se na svodném potrubí umisťují v závislosti na druhu odpadní vody a světlosti potrubí na jeho přímých úsecích podle tabulky (viz níže), před změnou směru splaškového svodného potrubí při použití 45° kolen, před zmenšením sklonu svodného potrubí (je-li nezbytně nutné) a v místech se zvýšenou možností ucpávání potrubí.

Obr. 2.5 Použití dvojitých odboček [6] Tab. 2.2 Umístění čistících otvorů ve svodném potrubí Světlost potrubí mm

Největší vzdálenost mezi čistícími tvarovkami m

< 100

12

Splaškové a dešťové

100 až 200

18

Dešťové

100 až 200

25

Druh vod ve svodném potrubí Splaškové

U zavěšených potrubí se musí dbát na to, aby čistící tvarovky byly od rohů a stropu vzdáleny alespoň 600 mm, aby byl u nich dostatečný volný prostor.

Obr. 2.6 Umístění čistících otvorů na potrubí [6]

Z výzkumu je zřejmé, že u horizontálních nevětraných připojovacích potrubí se dosáhne použitím excentrické redukce, která se umístí tak, aby v horní části byl rovný povrch, lepších průtokových podmínek. Použití excentrické redukce

- 11 (20) -


přináší i další výhody. Excentrické redukce snižují odsávání, protože se nevytváří vzdutí vody v místě redukce. Tím je vždy zajištěno dostatečné proudění vzduchu v potrubí. Nenastává zpětné proudění a tím se vylučuje možnost zanášení zápachových uzávěrek.

Správná montáž Chybná montáž

Obr. 2.7 Připojovací potrubí s excentrickou redukcí [6]

Připojovací potrubí musí být provedena tak, aby mezi vodní hladinou zápachové uzávěrky a dnem přívodní trubky do odbočky byl minimální výškový rozdíl alespoň velikosti světlosti připojovacího potrubí.

Obr. 2.8 Znázornění výškového rozdílu vodní hladiny [6]

Změny délky potrubí, které jsou způsobeny rozdílem teplot, se musí vhodným upevněním (mohou k tomu posloužit pevné body, kluzné objímky) přenést na dlouhá (dilatační) hrdla nebo kompenzace ohybem.

Obr. 2.9 Kompenzace změny délky potrubí [6]

- 12 (20) -


Pomocí přírub lze spojovat trubky PE, mohou se také použít jako přechody na jiné materiály (např. ocelové a litinové trubky). Dále se používají pro připojení armatur (uzávěrů, klapek).

Obr. 2.10 Zřizování přírubového spoje [6]

2.4

Technologie montážních prací

V objektu, který je připraven pro montáž kanalizace, jsou v základech připraveny prostupy. Rýhy vykopané v suterénních prostorách mají srovnané dno a upraveno pískem, šachty jsou stavebně dokončeny. Ve stěnách a stropech jsou připraveny drážky a prostupy. Před zahájením montáže vnitřní kanalizace musí být dokončena a odzkoušena domovní přípojka kanalizace. Materiál je na stavbu dopravován převážně nákladními auty. Po staveništi se předpokládá horizontální doprava ruční, vertikální doprava případně stavebním výtahem. Kanalizační svody v suterénu budou uloženy ve výkopu. Instalatéři ukládají potrubí v předepsaném sklonu počínaje nejvzdálenějšími odvodňovanými místy. Při průchodu svodů revizními šachtami se na svody osadí čistící tvarovky s oválnými otvory. Zde není možné přímé navaření čistící tvarovky na trubky PE, je nutné napojení hrdlovým spojem. Při umístění svodů pod stropem nebo na stěnách platí zásady pro upevňování potrubí, jak byly uvedeny výše.

Obr. 2.11 Nasouvání čistícího kusu do potrubí (v šachtě) [6]

Montáž odpadního potrubí zahájí instalatéři od přechodových kusů. Odpadní potrubí se musí instalovat svisle a bez jakýchkoliv změn světlosti potrubí v jednotlivých podlažích. Nad posledními nejvýše položenými odtoky se osadí větrací trouby a vyvedou se nad střešní rovinu. Upnou se ke krovu nebo jiné nosné konstrukci a opatří se ventilačními hlavicemi. Potrubí procházející stropní konstrukcí se obalí plstěnými pásy a zabetonuje se, nebo se utěsní montážní pěnou. Připojovací potrubí je obvykle vedeno v drážkách ve zdivu, jako předstěnová instalace většinou bez mokrých procesů nebo v konstrukci podlahy. Dělení tvarovek a trub se při průměrech 40 – 160 mm provádí řezáním na ruční pile s výškou zdvihu do 170 mm.

- 13 (20) -


Trubky systému Geberit se spojují svařováním. Používá se většinou svařovacího zrcadla. Přesně seříznuté a očištěné konce trubek se k němu přistaví a teplem nažhaveného zrcadla vyhřejí. Svařovací zrcadlo je z výroby nastaveno na teplotu 230 °C, doba ohřevu ploch je asi 10 minut. Trubku nejdříve na zrcadlo zlehka přitlačíme, potom jen lehce držíme, aby se teplo rovnoměrně přenášelo. Po dosažení žádoucí teploty se zrcadlo ze spoje vysune, trubky se k sobě přisunou a dotlačí. Doba přestavování má být co nejkratší, konce trubek není možné otáčet, ale pouze posunovat. Tlak při svařování pomalu zvyšujeme na požadovanou úroveň. Ochlazování spoje nikdy neurychlujeme žádným způsobem. Dostatečná pevnost se dosahuje zhruba po 30 sekundách při tlaku 150 kPa na průřezovou plochu. Tam, kde není vhodné nebo možné použití svařovacího zrcadla, např. při opravách nebo v těsném prostoru, lze použít tzv. elektrospojky. Jsou to krátké tvarovky, ve kterých je zalisován odporový drát. Konce spojovaných trubek se do nich zasunou na doraz. Proudem z programově řízené svářečky (ESG 40 – 160) se spoj vyhřeje natolik, že dojde k provaření trubek navzájem i k přivaření elektrospojky. Elektrospojky, poměrně nákladné, jsou tedy jen pro jednorázové použití. Pro připojování kameninových a jim podobných hrdel (umývadla, výlevky) se používají smršťovací hrdla. Pryžový kroužek nebo ploché těsnění se navlékne na trubku a přes něj se nastrčí smršťovací hrdlo. Nyní se opatrně plamenem nebo horkým vzduchem zvolna smršťovací hrdlo zahřívá. Při tom se hrdlo smršťuje, až dosedne těsně na konec trubky. Další upevňování již není potřebné. Při připojování potrubí průměru nad 125 mm je třeba použití dvou zdrojů tepla pro rovnoměrný ohřev.

Obr. 2.12 Napojování smršťovacím hrdlem [6]

2.5

Nářadí a pomůcky

Pro práci se systémem Geberit je zapotřebí toto nářadí: • svařovací zrcadlo KSS 160 – 220 V, řízené termostatem s doplňky, • svářečka Geberit typ Media, • dorazové korýtko pro svary na tupo, • mastná tužka, • odhrotovací nůž, • ruční pila Geberit, nastavitelný úhel, výška řezu do 170 mm, • řezák na trubky, • elektrosvářečka Geberit typ ESG 40 – 160,

- 14 (20) -

Technologie staveb II · Modul 1 • • •

přípravek pro vystředění, škrabka na trubky, ruční hoblík.

Obr. 2.13 Svářečka plastového potrubí Geberit [6]

2.6

Zkoušky a kontrola jakosti

Při montáži vnitřní kanalizace se musí již od počátku soustavně provádět kontroly a zkoušky jednotlivých prací. Zkoušky vykonávají pracovníci montážní firmy za dozoru pracovníka správy kanalizace a za účasti investora nebo jeho zástupce. Předmět a způsoby provádění kontroly: • svodné potrubí – kontrola spádů potrubí, správnost prostorového uspořádání, zkouška vodotěsnosti, • odpadní a připojovací potrubí – zkouška plynotěsnosti, • kontrola těsnosti spojů trub systému Geberit: • ruční svařování – kvalita svaru je závislá na správném tlaku při svařování (dostatečná pevnost je, když při orientační zkoušce není možné do švu - 15 (20) -


•

zatlačit nehet), pomocí elektrospojek – smršťovací efekt elektrospojky je patrný pouhým okem a zaručuje dobré svaření, kromě toho kontrolu svařování umožní teplotní indikátor.

Zkouška vodotěsnosti svodného potrubí se provádí vodou bez mechanických nečistot. Před započetím zkoušky se svody plní vodou tak, aby se všechen vzduch z potrubí volně vytlačil a aby se dosáhl tlak potřebný pro zkoušku daného úseku. Mezi naplněním potrubí a zkouškou vodotěsnosti musí uplynout přiměřený čas, aby se teplota a vlhkost potrubí ustálily, stěny potrubí dočasně nasákly vodou a aby všechen vzduch měl možnost uniknout. Tento čas je pro potrubí z plastů (stejně jako pro ocelové potrubí) 0,5 hodiny. Po uplynutí času se provede prohlídka, při které se zjišťuje, zda nedochází k viditelnému úniku vody (odkapávání, průsaky). Vodotěsnost svodného potrubí se zkouší vodou přetlakem nejméně 3 kPa, nejvíce 50 kPa. Zkouška vodotěsnosti trvá 1 hodinu. Během této doby se sleduje úroveň hladiny vody a její případné dolévání se měří. Vodotěsnost svodného potrubí je vyhovující, jestliže únik vody vztahující se na 10 m2 vnitřní plochy potrubí nepřesahuje 0,5 lh-1. Při negativním výsledku zkoušky je nutné zkoušku po odstranění závad opakovat. Zkouška plynotěsnosti se může provádět po osazení zařizovacích předmětů a napuštění zápachových uzávěrek vodou. Odpadní potrubí se v nejnižších místech čistících trub dočasně utěsní. Větrací potrubí zůstane dočasně otevřené až do začátku unikání zkušebního plynu. Zkouška se provádí zdravotně nezávadným, nejedovatým, nevýbušným, nehořlavým, ale zapáchajícím, nebo barevným plynem, nebo směsí plynů. Na nejníže položenou čistící tvarovku odpadního potrubí osadíme zkušební víko s plnícím kohoutem a manometrem. Plnícím kohoutem se napouští plyn z tlakové nádoby nebo kompresorem na přetlak 0,4 kPa při utěsněném větracím potrubí. Zkouška plynotěsnosti je vyhovující, jestliže v celém objektu po 0,5 hodině po naplnění potrubí plynem není cítit nebo vidět přítomnost zkušebního plynu.

2.7

Bezpečnost a ochrana zdraví

Při používání odpadního systému Geberit nevznikají téměř žádné odřezky, materiál je recyklovatelný, takže chrání životní prostředí. Z hlediska bezpečnosti je třeba provést zajištění rýh výkopů proti sesunutí v souladu s normou ČSN 73 3050. Na stavbě musí být připraveny bezpečné přístupy k montážním místům, musí být připraveno spolehlivé lešení. Je třeba dodržovat zvýšenou bezpečnost při svařování potrubí pomocí svařovacího zrcadla (možnost popálenin) a při dělení potrubí řezáním. Obecně platí vyhlášky a předpisy ČÚBP a ČBÚ.

- 16 (20) -


3

Závěr

3.1

Shrnutí

Student byl v tomto modulu seznámen s problematikou zhotovování vnitřní kanalizace jakožto jedné části provádění domovních instalací. Je nutno si uvědomit,že technologické předpisy postupu provádění jsou vždy závislé především na použitém materiálu. Podrobnější informace uvádí vždy výrobce každého materiálu.

3.2

Studijní prameny

3.2.1

Související normy

[1]

ČSN EN 12056 – 1 až 5 Vnitřní kanalizace – gravitační systémy

[2]

ČSN 75 6760 Vnitřní kanalizace

3.2.2

Seznam použité literatury

[3]

Žabička Z. Vodovod a kanalizace, Era group, 2003

[4]

Vrána J. Voda a kanalizace v domě a bytě, Grada, 2005

[5]

Valášek, J. a kol. Zdravotně technická zařízení a instalace, Bratislava, Jaga group, 2001

3.2.3 [6]

3.2.4

Seznam doplňkové studijní literatury Katalog firmy Geberit – zdravotní technika, Brno 2002 / 2005

Odkazy na další studijní zdroje a prameny

[7]

www.prefa.cz

[8]

www.betonkanalizace.cz

[9]

www.zabicka.cz

[10]

www.geberit.cz

- 17 (20) -


4

Kontrola znalostí

4.1

Kontrolní otázky 1. Co je úkolem kanalizace? 2. Vyjmenujte jednotlivé části potrubní sítě. 3. Jaké je využití trub z PVC a Novoduru? 4. Jaké jsou přednosti nerezových materiálů používaných pro kanalizaci? 5. Co je to ušlechtilá ocel? 6. Popište svařování trubek za pomoci svařovacího zrcadla.

4.2

Autotest

1. Co patří do komplexu kanalizace? a)

žumpy, septiky a jiná zařízení pro čištění odpadních vod

b)

sestava kanalizačních potrubí až 1m před objekt

c)

sestava kanalizačních potrubí v objektu

d)

ležatá potrubí až 1m před objekt

e)

žumpy, septiky a jiná zařízení pro čištění a zchlazování vod

2. Jaké je správné využití betonových trub? a)

veškeré ležaté potrubí

b)

veškeré svodné potrubí

c)

odvádění ležatých vod rychlostí menší než 3 m/s

d)

potrubí pouze před budovou

e)

potrubí pouze v budově

3. Jaký je nejmenší dovolený sklon svodného potrubí do světlosti 200mm? a)

vždy 2 %

b)

vždy1 %

c)

2 % a pro splaškové vody 1 %

d)

1 % a pro splaškové vody 2 %

4. Jaký je správný způsob vedení odpadního potrubí přes jednotlivá podlaží? a)

vždy pouze svisle beze změn světlosti

- 18 (20) -


b)

tak, aby to nejlépe vyhovovalo konstrukci budovy, s dovolenou změnou světlosti

c)

Tak, aby to nejlépe vyhovovalo dispozičnímu řešení stavby, s dovolenou změnou světlosti

d)

Pouze svisle, beze změn světlosti, ale jsou normou povolené výjimky

5. Odbočky pod úhlem 45° jsou u odpadního potrubí vnitřní kanalizace:

4.3

a)

povoleny bez omezení

b)

nesmějí se použít

c)

smějí se použít pouze v jednom podlaží budovy.

Klíč ke kontrolním otázkám

1. Vnitřní kanalizace musí odvádět všechny odpadní vody z objektu a z přilehlých ploch spolehlivě, hospodárně a hygienicky nezávadně. Musí být vodotěsná, plynotěsná a větraná. 2. Podle funkčních provozů jednotlivých částí potrubní sítě rozeznáváme: • odtokové potrubí, • připojovací potrubí, • odpadní potrubí, • větrací potrubí, • svodné potrubí, • příslušenství (vpusti, armatury). 3. Tvarovky a trouby z polyvinylchloridu (PVC, Novodur) se používají pro svislé kanalizační odpadní potrubí, vnitřní dešťové odpady z plochých střech, svodné potrubí zavěšené i uložené v zemi a pro připojovací potrubí od zařizovacích předmětů. 4. • • • • • • •

kyselinovzdornost, odolnost proti deformaci (nárazy) při všech teplotách, nehořlavost, při zahřátí požárem nevylučuje žádné škodlivé látky, malý koeficient teplotní délkové roztažnosti, tvarová stálost, malá drsnost vnitřního povrchu trubek, velká pevnost v poměru ke hmotnosti, umožňující tenké stěny trub, snadná manipulace při instalaci.

- 19 (20) -


5. Ušlechtilá nerezová ocel zahrnuje celou řadu slitin různých vlastností. Různé nerezavějící slitiny obsahují minimálně 12 % chrómu. Nerezová ocel se dělí do 3 hlavních skupin. 6. Při svařování se většinou používá svařovacího zrcadla. Přesně seříznuté a očištěné konce trubek se k němu přistaví a teplem nažhaveného zrcadla vyhřejí. Svařovací zrcadlo je z výroby nastaveno na teplotu 230 °C, doba ohřevu ploch je asi 10 minut. Trubku nejdříve na zrcadlo zlehka přitlačíme, potom jen lehce držíme, aby se teplo rovnoměrně přenášelo. Po dosažení žádoucí teploty se zrcadlo ze spoje vysune, trubky se k sobě přisunou a dotlačí.

4.4

Klíč k autotestu

1) b,e, 2) c,e, 3) c, 4) d, 5) b

- 20 (20) -

TECHNOLOGIE STAVEBNÍCH PRACÍ II

Recommend Documents