TECHNOLOGIE STAVEBNÍCH PRACÍ II

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA STAVEBNÍ ÚSTAV TECHNOLOGIE, MECHANIZACE A ŘÍZENÍ STAVEB

ING. BARBORA KOVÁŘOVÁ

TECHNOLOGIE STAVEBNÍCH PRACÍ II MODUL 7 PROCESY VNITŘNÍ A DOKONČOVACÍ - OBKLADY

2005 STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA

Technologie staveb II · Modul 7

© Ing. Barbora Kovářová, Brno, 2005

- 2 (23) -

Úvod

OBSAH 1 Úvod ...............................................................................................................4 1.1 Cíle ........................................................................................................4 1.2 Požadované znalosti..............................................................................4 1.3 Doba potřebná ke studiu .......................................................................4 1.4 Klíčová slova.........................................................................................4 2 Vnitřní obklady.............................................................................................5 2.1 Charakteristika procesu.........................................................................5 2.1.1 Stavební připravenost objektu .....................................................5 2.1.2 Členění z materiálového hlediska................................................6 2.1.3 Technologie provádění vnitřních obkladů...................................6 2.1.3.1 Technologie provádění keramických obkladů ........................6 2.1.3.2 Technologie provádění kamenných obkladů ........................11 2.1.3.3 Technologie provádění skleněných obkladů.........................12 2.1.3.4 Technologie provádění kovových obkladů...........................13 2.1.3.5 Technologie provádění dřevěných obkladů ..........................13 2.1.4 Kvalitativní požadavky na proces..............................................16 2.1.5 Kontrola jakosti .........................................................................17 2.1.5.1 Vstupní kontrola....................................................................17 2.1.5.2 Mezioperační kontrola jakosti...............................................17 2.1.5.3 Výstupní kontrola..................................................................17 2.1.6 Zimní opatření a bezpečnost práce ............................................18 2.1.6.1 Zimní opatření.......................................................................18 2.1.6.2 Bezpečnost práce ..................................................................18 3 Závěr ............................................................................................................19 3.1 Shrnutí.................................................................................................19 3.2 Studijní prameny .................................................................................19 3.2.1 Související normy ......................................................................19 3.2.2 Seznam použité literatury ..........................................................19 3.2.3 Seznam doplňkové studijní literatury ........................................19 3.2.4 Odkazy na další studijní zdroje a prameny................................20 4 Kontrola znalostí ........................................................................................20 4.1 Kontrolní otázky .................................................................................20 4.2 Autotest ...............................................................................................20 4.3 Klíč ke kontrolním otázkám................................................................22 4.4 Klíč k autotestu ...................................................................................23

- 3 (23) -


1

Úvod

1.1

Cíle

Cílem tohoto modulu je seznámit studenty s problematikou obkladů jako jedné z variant povrchové úpravy z hlediska pozemního stavitelství a procesu vnitřního a dokončovacího z hlediska technologie staveb. Student by se měl seznámit s jednotlivými typy obkladů podle materiálového hlediska a následně s odlišnostmi v postupu provádění tak, jak si to vyžadují jednotlivé materiály.

1.2

Požadované znalosti

Studijní text je koncipován formou technologického předpisu tak, aby si student mohl znalosti získané v oboru pozemního stavitelství utřídit a rozšířit z pohledu vlastního provádění dané konstrukce v procesu výstavby. Z tohoto důvodu se předpokládají základní znalosti z oboru pozemních staveb.

1.3

Doba potřebná ke studiu

Předpokládáná doba ke studiu je cca 2 hodiny na nastudování vlastních učebních statí a potom ještě cca 30 min na provedení autotestu a jeho vyhodnocení. Při studiu tohoto modulu doporučuji nejprve se vrátit ke znalostem pozemního stavitelství a utřídit si základní pojmy této problematiky. Potom přistoupit k vlastní učební stati, která je zpracována formou technologického předpisu a na závěr vyhodnotit získané vlastnosti formou autotestu.

1.4

Klíčová slova

Obklad, malty, lepidla, váhorys, spárování, dilatace, keramika, kámen, sklo, dřevo, kov.

- 4 (23) -

Technologie staveb II – Modul 7

2

Vnitřní obklady

Obklady jsou povrchovou úpravou svislých konstrukcí, lišící se od ostatních úprav tím, že na stěnách nebo sloupech vytvářejí obal, který s nimi bezprostředně nesouvisí, ale je k nim trvale připevněn plošně – plastickými prostředky (malty, lepidla, tmely,…), nebo bodově – mechanickými prostředky (skoby, příponky,…). Z technologického hlediska patří provádění vnitřních obkladů mezi práce vnitřní a dokončovací. Provádí se po dokončení rozvodů ZTI, elektro a po osazení otvorových výplní s výjimkou obložkových zárubní.

2.1

Charakteristika procesu

Vnitřní obklady svislých konstrukcí plní nejčastěji funkci estetickou. Dále mohou některé typy obkladů plnit funkci hygienickou (snadná údržba v hygienicky exponovaných prostorách), akustickou a tepelně izolační. Posledně jmenovaná vlastnost se však u vnitřních obkladů tolik nepožaduje, z hlediska stavební fyziky je výhodnější tepelně izolační obklad provádět na vnější konstrukci.

2.1.1

Stavební připravenost objektu

Kontroluje se před zahájením obkládačských prací a zaměřuje se především na splnění následujících předpokladů: • dokončení všech omítek a mazanin, • dokončení všech rozvodů ZTI a elektro, provedené zkoušky těchto rozvodů, • osazení okenních rámů, • osazení dveřních zárubní mimo obložkových zárubní, • osazení zařizovacích předmětů, jejichž styk se stěnami má obklad překrývat, • vyznačení váhorysu. Kromě těchto základních předpokladů musí být pro zajištění trvanlivosti a bezporuchovosti obkladů splněny ještě tyto podmínky: • obkládané konstrukce musí být dostatečně pevné, nesmí vykazovat dodatečnou deformaci, • povrch obkládané konstrukce musí být dostatečně rovný. Přípustné rozdíly tloušťky a nerovnosti povrchu podkladu jsou max. 5 mm v celé ploše. Při tenkovrstvém lepení obkládaček nesmí rovinnost podkladu přesahovat povolenou toleranci ±1 mm – oba údaje měřeny na lati 2 m délky, • připevnění obkladu k podkladu musí vyloučit přenášení vlhkosti obkládané konstrukce do obkladů (vzduchové dutiny mezi obkládanou konstrukcí a obkladem musí být odvětrány, zejména u dřevěných obkladů – viz dále), • obklady, které přicházejí do styku s vodou, musí mít podklad opatřen vodotěsnou izolací, protože vlastní obklad není vodotěsný.

- 5 (23) -


2.1.2

Členění z materiálového hlediska

Z materiálového hlediska lze vnitřní obklady rozdělit na: • keramické, • kamenné, • skleněné, • kovové, • dřevěné, • z hmot na bázi plastů. Keramické vnitřní obklady můžeme ještě dále dělit podle použitých obkládaček. Používají se obkládačky pórovinové glazované (bílý nebo nažloutlý střep – někdy proto označovány jako bělninové), hutné obkládačky a v některých speciálních případech obkládačky se slinutým střepem. Vnitřní kamenné obklady se zhotovují nejčastěji z desek z mramoru, žuly a travertinu. Povrch se kamenných desek je broušený a leštěný. Skleněné obkládačky jsou vyráběny z litého, barevného, neprůhledného skla (tzv. opaktního). Pro obklady se používají v rozměrech běžných obkládaček keramických, deskové, nebo jako drobné prvky ve formě mozaiky. Kovové obklady se vyrábějí z ocelových nebo hliníkových plechů, jejichž povrch je eloxovaný, smaltovaný, opatřený nátěrem, nebo jinak povrchově upravený. Vnitřní dřevěné obklady se provádějí ze smrku, dubu, borovice, z dýhy ořechu, třešně, limby, jasanu a dalších dřevin. Povrch dřevěných obkladů se upravuje impregnací, nebo transparentními laky. Zvláštním případem jsou korkové obklady. Obklady na bázi plastů se používají ve formě desek nebo fólií. Vyrábějí se jako jednovrstvé, nebo vícevrstvé z polyesterových pryskyřic, fenoplastů, aminoplastů, polystyrénu, PVC, vinylu. Někdy může být plastová fólie použita jako povrchová úprava např. pro betonové obkládací prvky.

2.1.3

Technologie provádění vnitřních obkladů

Provádění obkladů je závislé na materiálové bázi obkladu, uvedeme proto v následujících kapitolách technologické postupy pro jednotlivé druhy obkladových materiálů.

2.1.3.1 Technologie provádění keramických obkladů Před několika desetiletími byla prakticky jedinou metodou provádění obkladů tlustovrstvá metoda kladení obkladových prvků do vápenocementové malty, která s sebou přinášela spoustu nevýhod: • malta se míchala přímo na stavbě, kde byl často používán nekvalitní písek s nesprávnou křivkou zrnitosti. Protože nebylo možno přesně dodržet poměr jednotlivých složek malty, vznikalo riziko zhoršení fyzikálních a mechanických vlastností malty, • vysoká spotřeba materiálu. Minimální vrstva maltového lože se

- 6 (23) -


•

• •

pohybovala okolo 15 mm, obkladové prvky se musely předem namáčet, čímž vznikalo riziko „převodnění“ keramického střepu a důsledkem bylo špatné spojení mezi maltou a obkládačkou, nemožnost dosáhnout prakticky bezdutinového položení obkladu, velmi nízká produktivita práce, vysoké nároky na odbornou způsobilost obkládače [10].

Od počátku 90. let 20. století dochází ke značnému rozšíření nových lepících hmot, které umožňují použít tenkovrstvou technologii lepení obkladů s tloušťkou lepícího lože do 5 mm. Tato moderní technologie klade vyšší nároky na kvalitu podkladu a rovinnost obkladových prvků, má však proti dříve používané metodě několik výhod: • velmi dobré fyzikální, chemické a mechanické vlastnosti lepidel, resp. spojení podklad – lepidlo – obkladový prvek, dlouhá životnost, • rychlost a přesnost práce, • několikanásobné zvýšení produktivity práce, • možnost lepení na širokou škálu dnes používaných podkladů (sádrokarton, dřevotříska, betonová plocha, ocel, plast atd.), • časová úspora (kratší technologické přestávky – již po několika hodinách je možné položené plochy zatěžovat), • nevznikají žádné dutiny ve spojích, • možnost přímé kombinace s izolacemi proti vodě (koupelny, bazény). Vzhledem k výše uvedeným výhodám se budeme v dalším textu zabývat tenkovrstvým lepením keramických obkladů. První fází je přejímka pracoviště, kde má být pokládka obkladu prováděna, včetně zhodnocení kvality podkladů a jejich úprav před pokládkou. Tato činnost je úzce spojena s druhem lepící hmoty, rozhodujícím kritériem je vlhkost a druh podkladu. Vhodnost použití tenkovrstvých malt na bázi cementu ukazuje tab. 2.1.

- 7 (23) -


Staré obklady Beton Pórobeton Cementové a sádrové omítky Sádrokartonové či sádrotřískové desky Umakart Polystyrenové desky

Důkladně očistit a odmastit Starší než 28 dní Očistit od prachu

Odmastit Zajistit trvanlivost

Hydroizolace

Vlhkost odpuzující materiál

X X1) X

Starší než 28 dní Zatmelit mezery

Speciálně do koupelen a sprch se sádrovými, sádrokartonovými, pórobetonovými podklady Speciálně k lepení nenasákavých obkladových prvků

X

X

X X X2)

X X

X X X

X X2)

X

X

X

X X

X X

X

X

X

X

X

X

X

Nutnost penetrace u PC lepidel

X

Rychleschnoucí lepidla

Speciální hydraulická lepidla

X X X

Lepidla na bázi reaktivních pryskyřic (PC)

Min. tloušťka 19 mm, fixace ve vzdálenosti max. 400 mm

Disperzní lepidla (PC)

Dřevotřískové desky, dřevo

Flexibilní hydraulická lepidla (PCC)

Požadavky na podklad

Standardní hydraulická lepidla

Druh podkladu

Příprava podkladu vhodnou emulzí

Tab. 2.1 Specifikace jednotlivých druhů podkladů a vhodných spojovacích hmot

X X

X

X X

X

X

Podkladová plocha smí být jen omezeně objemově nestálá. U konstrukcí, které se smršťují, se obklad provádí co nejpozději. Stáří podkladů nesmí klesnout pod 28 dní. Jako podkladní plochy pro hydraulicky se vytvrzující tenkovrstvé malty není vhodné dřevo, prvky s obsahem dřeva, kovy a plasty. Pro použití disperzních lepidel musí být podklad suchý s maximální vlhkostí 4 až 10 % hmotnostních. Pokládací plochy musí zůstat při používání suché, zejména u sádrových podkladů. Jako podklady nejsou pro disperzní lepidla zpravidla vhodné kovy a plasty, pokud nejsou opatřeny penetrací nebo adhezním můstkem. Podkladní plochy z betonu musí být pro reaktivní (např. epoxidové) lepidlo dostatečně suché (max. vlhkost 4 % hmotnostní) a nejméně 3 měsíce staré. Na konstrukce ze smíšeného zdiva se jako pokládací plocha nanese omítka. Vlastní pokládka obkladu začíná kontrolou rovinnosti a svislosti ploch a rozměřením podkladu. Na podklad se vyznačí střed obkládané plochy, od něj se rozměří polohy obkládaček tak, aby dělené obkládačky byly na okrajích. Nejprve se rozměřuje svislý směr, potom směr vodorovný (viz obr. 2.1).

1)

při vysoce hladkém povrchu,

2)

při suchém povrchu

- 8 (23) -


Obr. 2.1 Rozměření podkladu pro keramický obklad 1 – Svislý směr rozměření – první krok 2 – Vodorovný směr rozměření – druhý krok

Podle způsobu nanášení lepidla se rozeznávají u tenkovrstvého způsobu lepení v zásadě tři způsoby: Metoda nanášení zubovým hladítkem – floating: Na podklad naneseme lepicí hmotu v prvním kroku a doplníme ji a rozetřeme zubovou stěrkou ve druhém kroku. Velikost zubů je závislá na velikosti obkladového prvku. Nanáší se pouze plocha, kterou jsme schopni v otevřeném čase lepidla (doba, po kterou můžeme obkládačky přikotvit) obložit. Mezi obkládačky vkládáme spárové kříže, které nám zajistí stejnoměrnou šířku spár. Případnou korekci polohy můžeme provést v tzv. korekčním čase lepidla. Během této doby je třeba zkontrolovat polohu obkládačky ve vodorovném a svislém směru a rovinnost obkládané plochy. Lepidlem musí být pokryto minimálně 60 % obkládačky. Obkládání provádíme z dolního rohu podkladové plochy, postupujeme zdola nahoru. U obložkových zárubní vynecháváme poslední sloupec obkládaček, ty připevňujeme po osazení zárubně (po malbách). Soklovou řadu obkládaček osazujeme jako poslední. U ní se nejčastěji používá druhý způsob – metoda natírání (buttering). Na podklad se nanese jen tenká vrstva lepidla, lepící hmota se nanáší na vlastní obkládačku. Kromě soklu se uplatňuje u zárubní a oprav rovinnosti, případně oprav obkladu obecně. Kombinovaná metoda (buttering-floating) se používá pro obkládání náročných ploch (bazény), aby bylo dosaženo bezdutinového položení obkladu. Lepidlo se nanáší zubovou stěrkou na podklad i na obkládačku. U disperzních lepidel se uplatňuje pouze metoda floating, u ostatních lepících hmot se používají všechny tři metody nanášení. Při zhotovování obkladu se nevyhneme tvarovému upravování obkládaček. To provádíme řezáním (zmenšení rozměrů, větší otvory) nebo vrtáním (menší otvory), a to buď ručně, nebo pomocí speciálních strojů tzv. malé mechanizace.

- 9 (23) -


a)

b) Obr. 2.2 Tvarová úprava obkládaček ručně: a) řezání s následným přelomením, b) vylomení

Nároží a kouty se opatří plastovými nebo kovovými profily, které se lepí k podkladu před osazením krajního sloupce obkladu. Po položení obkladu následuje s odstupem cca 24 hodin spárování spárovacími tmely, event. barvenou cementovou kaší. V současné době se používají spárovací materiály na silikonové bázi (dilatační spáry s většími rozměrovými změnami), epoxidové, polyuretanové, akrylátové. Spárování se provádí nanášením spárovací hmoty stěrkou šikmo ke spárám. Čištění zaspárovaného obkladu začíná přibližně 30 minut po spárování (v závislosti na teplotě prostředí a obkladu). Provádí se vlhkou houbou kolmo ke spárám, hranou houby se upravuje nepravidelnost spár. Spáry u okenních rámů, zárubní dveří a koutové spáry se spárují pružným silikonovým tmelem. Pro obkládačské práce platí obecně optimální teplota 12 °C až 25 °C, technické listy používaných materiálů připouští aplikace většinou již od 5 °C, při nižších teplotách se však prodlužují doby zrání. Obklady je třeba dilatovat. Dilatace musí vycházet z možných deformací podkladových stavebních konstrukcí. Dilatační spáry dělíme na: • objektové – dělí objekty nebo jejich části navzájem, • plošné – rozdělují konstrukci na menší pole (6 × 6 m), při změně druhu a tloušťky podkladu, • obvodové – přechod mezi netuhou a tuhou konstrukcí, • napojovací – styk obkladu s materiály s rozdílným koeficientem teplotní roztažnosti. Zvláštním případem je obkládání bazénů. Před započetím prací je potřeba zpracovat detailně projekt, který je vhodné konzultovat s odbornými firmami. Na připravenou konstrukci se nanáší hydroizolační nátěr, který je odolný vůči tlakové vodě. Nátěr se nanáší ve více vrstvách (2 – 3), musí být flexibilní, aby byl schopen přemostit trhliny. Lepení se provádí kombinovanou metodou (buttering-floating) jemně mletou polymercementovou maltovinou. Spárování se provádí hmotou na stejné bázi. Veřejné bazény a termální lázně, kde je větší zatížení chemikáliemi, se spárují většinou dvousložkovými epoxidovými pryskyřicemi. K lepení se používá, kromě epoxidů, polyuretanové lepidlo [10]. Četa provádějící keramické obklady je obvykle složena ze tří obkládačů a jednoho pomocného dělníka. Kvalifikovaný obkládač je absolvent učebního oboru obkládač, zedník-obkládač, nebo v současné době bohužel jen zedník, a to i rekvalifikant Úřadu práce. Důležitá je praxe, kterou získal obkládač pod - 10 (23) -


vedením obkládačského mistra. Dobrý obkládač má mít tyto schopnosti: • umí sestavit obkládačský plán (spárořez), • umí pracovat s předloženým obkládačským plánem, • ovládá všechny technologie pokládky známé v současné době, • ovládá práce s různými druhy lišt, včetně jejich použití, • ovládá práce s vyrovnávacími maltovými hmotami a zná jejich použití pro různé povrchy, • umí pracovat s penetracemi a určit pro ně vhodné použití, • ovládá práce s tekutými vodotěsnými izolacemi a fóliemi, • zná užití různých lepících hmot. Při provádění keramických obkladů se používá především toto nářadí: • měkká tužka, rýsovadlo z tvrdého kovu, • vodováha, olovnice, • řezačka obkladů, • děrovač a fréza na obkládačky, • obkladové kříže, • špachtle, • zednická lžíce, • hladící a ozubená lžíce a stěrka, • ocelové pravítko, • gumové kladívko, • gumová stěrka na spáry, • aplikační pistole na tmel, • houba, hadr, vědro. Pro obkládače nabízejí výrobci další pracovní pomůcky, které ulehčují práci. K těmto patří kolečkové podvozky, chrániče kolen, nebo podložky pro klečení. Nelze rovněž podceňovat používání ochranných rukavic – jednorázové rukavice z tenkostěnných materiálů prakticky nesnižují citlivost prstů. Ochrana zraku je prvořadou záležitostí při provádění některých úkonů obkládačské práce (řezání obkladu, štípání,…). Na obalech lepících tmelů i dalších hmot je uvedeno zajištění ochrany zdraví při práci s těmito hmotami a s tím související pracovní pomůcky.

2.1.3.2 Technologie provádění kamenných obkladů Kamenný obklad představuje velmi ušlechtilou a trvanlivou úpravu povrchu se staletou životností bez nejmenších nároků na údržbu. Je však značně drahý a pracný, proto se ve větším měřítku uplatňuje jen u reprezentačních budov. Pro vnitřní obklady se používá přírodní kámen s jemnozrnnou texturou, barevně výrazný (mramor, žula, travertin). Povrch bývá broušený i leštěný. Na rozdíl od keramických obkladů kamenný obklad tvoří zpravidla samostatnou vrstvu, která není součástí nosné svislé konstrukce (stěny), ale je jí nesena. Upevnění se provádí kotvením obkladů, nebo suchou montáží (na rošty). Mezera mezi obkladem a podkladem se obvykle ponechává volná. Velikost obkladových

- 11 (23) -


desek je určována druhem kamene a architektonickými požadavky. Pro obklady stěn interiérů se používají desky tloušťky 20 až 40 mm [8]. Kotvení obkladů spočívá v samostatném uchycení každé kamenné desky na spodním i horním okraji tak, aby nezatěžovala ostatní obklady. Jednotlivé desky se navzájem spojují kovovými sponami z antikorozní oceli, mědi nebo bronzu. Při suché montáži se používají kovové podkladní rošty, kotvené ke svislé nosné konstrukci. Do nich se vkládají jednotlivé obkladové desky. Rošt je vytvořen ze svislých nosných profilů a z vodorovných lišt, které jsou na svislých prvcích posuvně upevněny. Kamenné obkladové desky musí mít přesně provedenou úpravu hran s vytvarovanými drážkami.

a) axonometrie b) řez Obr. 2.3 Osazení kamenného obkladu na podkladní rošt 1 – kamenná deska, 2 – svislý nosný profil roštu, 3 – vodorovná lišta podkladního roštu, 4 – šroubový spoj, 5 – pryžový profil

Provádění kamenných obkladů probíhá ve dvou fázích. V první fázi obkládač provede rozměření podkladu podle projektu a osazení kotevních prvků, případně kotevních lišt, resp. kotevního roštu. Ve druhé fázi se vloží kamenné obkladové desky do kotevních prvků (obr. 2.3). Kromě nářadí, používaného pro keramické obklady, je četa stejného složení vybavena navíc příklepovou vrtačkou a odpovídajícími vrtacími nástroji.

2.1.3.3 Technologie provádění skleněných obkladů Skleněné obkladové desky se řežou z tabulí litého válcovaného ve hmotě probarveného skla, tzv. opakního. Lícní plocha je obvykle mechanicky broušená s následným leštěním, rub je rýhován. Druhou variantou skleněných

- 12 (23) -


obkladů je obklad skleněnou mozaikou. Ta se kromě litého skla vyrábí též ze skla sintrovaného. Mozaikové kameny mají obvykle velikost 20 × 20 mm. Jednotlivé kameny jsou sestaveny do různých vzorů a rubem nalepeny na perforovaný papír do sestav rozměrů odpovídajících běžným keramickým obkládačkám [9]. Z technologického hlediska je provádění skleněných obkladů shodné s prováděním keramických obkladů tenkovrstvým lepením metodou floating. Rozhodujícím kritériem je volba vhodného lepidla vzhledem k nenasákavosti skleněného materiálu. Skladba čety a její vybavení je stejné jako pro provádění keramických obkladů.

2.1.3.4 Technologie provádění kovových obkladů Kovové obklady se dělají z tenkých (0,5 až 1 mm) ocelových a hliníkových plechů plných nebo perforovaných s vhodnou povrchovou úpravou. Nejčastěji se uplatňují při vytváření obkladů s převažujícími požadavky na akustické vlastnosti. Velikost obkládacích prvků může být jakákoliv: od malých formátů velikosti normálních keramických obkládaček až po velké a dlouhé pásy. Kovové obklady se přichycují ke kovovému roštu, upevněnému na nosné konstrukci. Při navrhování kovových obkladů je nutno brát v úvahu, že rozdílný elektrochemický potenciál kovů způsobuje galvanickou korozi (např. mezi hliníkem a ocelí, hliníkem a mědí apod.). Styky těchto kovových součástí je proto nutno izolovat (nátěrem, povrchovou úpravou, vložkou, pokovením) [12]. Z technologického hlediska je provádění kovových obkladů analogické provádění obkladů kamenných. Jako první krok je zhotovení nosného roštu pro vlastní obklad, ve druhém kroku je do tohoto roštu vložen vlastní obklad. Pracovní četa je vybavena jako u provádění kamenných obkladů, výbava je doplněna o nástroje k délkové úpravě podkladního roštu a obkladových desek (pokud to situace vyžaduje a dovoluje), tj. nůžky na plech, pilka na železo, úhlová bruska, kotoučová diamantová pila.

2.1.3.5 Technologie provádění dřevěných obkladů Dřevěné obklady mají především funkci estetickou, neboť vytvářejí příjemný interiér. Uplatňují se v architektonicky náročných interiérech (kulturní sály, zasedací síně, restaurace apod.). Jako ochrana stěn a sloupů proti mechanickému poškození se uplatňují na schodištích, ve vstupních halách, v čekárnách a podobně frekventovaných prostorách. Obklad se osazuje na latě a laťové podkladní rošty, kterými je od stěny oddělen vzduchovou dutinou 20 až 40 mm širokou. Dutina musí být odvětraná, aby na obklad nemohla působit vlhkost nosné konstrukce. Jednotlivé obkladové prvky se navzájem spojují na drážku, polodrážku, nebo se styky lištují.

- 13 (23) -


a) b) Obr. 2.4 Odvětraná mezera za dřevěným obkladem a) řez, b) situování větracích otvorů v lištách, 1 – lať, 2 – obklad, 3 – krycí lišta, 4 – soklík

Provádění dřevěného obkladu začíná kotvením nosného dřevěného roštu na obkládanou konstrukci. Nejčastěji se používá kotvení pomocí vrutů, zašroubovaných do plastových hmoždinek, osazených v podkladu. Po osazení roštu je třeba zkontrolovat, zda je zajištěna možnost cirkulace vzduchu v dutině za obkladem. Vlastní obkladové prvky stykované na pero a drážku se nejčastěji připevňují hřebíky, zatloukanými přes pero šikmo do nosného roštu. Druhou možností je požití plechových příponek, kterými je přichycena hrana drážky – toto řešení se používá rovněž, pokud není možnost kotvit přes pero (obr. 2.5) [6].

- 14 (23) -


Obr. 2.5 Připevnění obkladových prvků k nosnému roštu 1 – nosný rošt 2 – obkladový prvek 3 – péro 4 – hřebík 5 – průbojník

Povrchová úprava hotového obkladu se provádí mořením, nebo transparentními lakovými nátěry. Jedním typem dřevěných obkladů je obklad z maloformátových desek, kdy jednotlivá pole vytvářejí dojem náročného kazetového obkladu. Obkladové desky (dýhované překližky s dýhou z tvrdého dřeva) volíme zpravidla čtvercového rozměru. Obkladové desky mohou být řešeny s plastickou profilací vytvořenou lištami z tvrdého dřeva. Desky se připevňují na dřevěný laťový rošt. Připevňují se vruty, profilace je pak přilepena k deskám tak, aby kryla místa s vruty.

- 15 (23) -


a) Obr. 2.6 Obklad z maloformátových desek a) celková axonometrie konstrukce 1 – nosný rošt 2 – deska b) detail profilované desky 1 – deska 2 – nalepené profily z lišt z tvrdého dřeva 3 – vruty

b)

Četa pro provádění dřevěných obkladů je navíc vybavena kotoučovou pilou, pilou ocaskou a průbojníkem. Zvláštním případem dřevěných obkladů jsou obklady korkovými deskami. Korkové obklady se provádějí jako obklady keramické přímým lepením tenkovrstvou technologií na vyrovnaný (předem omítnutý) podklad. Lepení se provádí beze spár na sraz. Upevnění obkladové desky do lepidla se provádí dřevěným válečkem, čímž je zajištěno dokonalé spojení obkladu s podkladem. Finální povrchová úprava korkového obkladu se provádí transparentními laky.

2.1.4

Kvalitativní požadavky na proces

Kvalitativní požadavky na proces vyplývají z charakteru prováděného obkladu, tedy z použitého obkladového materiálu. V první etapě je vždy rozhodujícím kvalitativním kritériem příprava podkladu, tj. jeho potřebná pevnost a rovinnost. V následujících technologických fázích je rozhodující dodržení polohy a rovinnosti roštové nosné konstrukce (pokud se pro daný typ obkladu používá). Pro upevnění vlastního obkladového materiálu je rozhodující jeho správná poloha, vodorovnost, svislost a šířka spár, rovinnost obloženého povrchu a kvalita lepícího tmelu.

- 16 (23) -


2.1.5

Kontrola jakosti

2.1.5.1 Vstupní kontrola Vstupní kontrola se zaměřuje především na „přejímku pracoviště“. Tu je nutné provést velice důkladně. Kontroluje se zejména rovinnost stěn a podlahy a kolmost podlaha-stěna, stěna-stěna. Stěny se kontrolují v navzájem kolmém směru – svisle i vodorovně, pak příčně z rohu do rohu za použití vodováhy. U podlahy je třeba zkontrolovat nejen vodorovnost, ale i potřebné spádování.

2.1.5.2 Mezioperační kontrola jakosti Mezioperační kontrola se liší podle materiálové základny obkladu. Pro keramické obklady a obklady s analogickým technologickým postupem provádění spočívá v kontrole pokládky před finálním spárováním. Detailně se kontroluje celková rovinnost položení obkladových prvků pomocí dvoumetrové latě. Dále se kontrolují odstíny obkladů. Ve větší ploše jsou chyby lépe viditelné. Ve spárách nesmí být lepící hmota, spáry nesmějí vykazovat velké odchylky. Pro kamenné obklady a obklady s analogickým technologickým postupem provádění spočívá mezioperační kontrola jakosti v kontrole polohy nosného roštu. Kontroluje se jeho polohové umístění (vodorovnost, svislost), rovinnost konstrukce. Nosný rošt musí umožňovat bezproblémovou montáž obkladových prvků.

2.1.5.3 Výstupní kontrola Výstupní kontrola hotového obkladu probíhá podle smluvního vztahu mezi objednatelem a zhotovitelem. Obklady se kontrolují podle vzhledu – ze vzdálenosti nejméně 2 m, pokud to prostory dovolí. Detaily provedení, spáry apod. se kontrolují ze vzdálenosti 0,3 až 2 m. Při kontrole obkladu jako celku se posuzuje průběh svislých a vodorovných spár, jejich pravidelnost a stejnoměrnost, návaznost spár na ostění nebo jiné členění plochy, vyváženost a souměrnost členění v ploše. Při kontrole obkladu v detailu se posuzuje, zda obklad má maximální odchylku 1,5 mm na 2 m. Obkládačky přitom nesmějí vyčnívat z roviny obkladu více, než je dovolená křivost ploch obkládaček. Ukončení ploch obkladu musí být rovné. Rohy a kouty musí být vyvážené. Otvory v obkladech smějí být jen tak velké, aby je bylo možno zakrýt růžicemi nebo jinými krycími prvky. Šířka spáry mezi obkládačkou a instalačními nebo jinými vývody nesmí překročit 5 mm, u krabic elektrického vedení 2 mm. Spáry musí být hladké, rovné, stejně hluboké a široké. Přilnutí k podkladu se kontroluje poklepem na obklad, při kterém se nesmí ozvat dutý zvuk. Přídržnost obkladu ke spojovací maltě nebo tmelu a podkladu lze na žádost objednatele stanovit nejdříve po 28 dnech od provedení obkladu. Stanoví se síla potřebná k odtržení jednoho obkladového prvku kolmým tahem bez jeho předchozího separování od okolní obkladové plochy. Výsledná hodnota přídržnosti nesmí být nižší než 0,3 MPa. Provedení této zkoušky je povinen zajistit dodavatel obkládačských prací.

- 17 (23) -


2.1.6

Zimní opatření a bezpečnost práce

2.1.6.1 Zimní opatření Při pokládce obkladů je potřebná správná teplota vzduchu a podkladu. Většina výrobců směsí uvádí minimální teplotu +5 °C, ale minimální optimální teplota se pohybuje v rozmezí +12 °C až +15 °C. doba zrání se úměrně prodlužuje s klesající teplotou podle druhu použité lepící hmoty. Provádění obkladů patří mezi práce vnitřní a dokončovací, splnění těchto požadavků proto nečiní obvykle žádné problémy.

2.1.6.2 Bezpečnost práce Obkládání je odborná práce, která vyžaduje vyučené pracovníky, schopné pracovat kvalitně a bezpečně. Při dělení obkládaček se nesmí naříznuté kusy rozlamovat rukou, je třeba použít kleští. Ostří hrany dílců je třeba zabrousit. Totéž platí pro otvory. Při vysekávání obkládaček je nutná ochrana očí brýlemi. Míchání směsí pro lepení na bázi syntetických pryskyřic je povoleno jen mimo pracovní prostor a na místě větraném v souladu s technologickým předpisem. Podrobnosti stanoví Vyhláška ČÚBP a ČBÚ č. 324/1990, zejména část 11 – práce se stroji a strojními zařízeními. Obecně platí následující požadavky: • o všech bezpečnostních opatřeních a předpisech musí být pracovníci proškoleni, • pracovníci musí být upozorněni na nebezpečí práce s chemikáliemi, zejména na výpary z lepidel a laků, které působí škodlivě na zdraví, • na pracovišti je zakázána manipulace s otevřeným ohněm, • pracovníci jsou povinni užívat ochranné pomůcky (rukavice, ochranné štíty, brýle). Při práci s elektrickými mechanizačními prostředky platí příslušné předpisy a nařízení.

- 18 (23) -


3

Závěr

3.1

Shrnutí

Student byl v tomto modulu seznámen s problematikou zhotovování vnitřních obkladů jakožto jedné z variant povrchové úpravy ve fázi dokončovacích prací v procesu výstavby. Vzorové technologické předpisy uvedené v učebních statích jsou pouze základním vodítkem a ukázkou na co je třeba brát ohled při zhotovování obkladů v závislosti na materiálové variantě.Podrobnější informace uvádí vždy výrobce daného materiálu.

3.2

Studijní prameny

3.2.1

Související normy

[1]

ČSN 72 1820 Obkladové a dlažební desky z přírodního stavebního kamene

[2]

ČSN EN 12004 Malty a lepidla pro keramické obkladové prvky – Definice a specifikace

[3]

ČSN EN 87 Keramické požadavky a označování

[4]

ČSN 72 5149 Keramické obkládačky a dlaždice. Názvy a definice

[5]

ČSN 73 3450 Obklady keramické a skleněné

3.2.2

obkladové

prvky.

Názvy,

klasifikace,

Seznam použité literatury

[6]

Bastian H.-W. Stěny, podlahy a stropy ze dřeva. Desky, palubky, parkety. Rebo productions, Dobřejovice, 2001

[7]

Benda J. a kol. Keramické obklady a dlažby. Paradise studio Hradec Králové, 2002

[8]

Berka J., Matoušková D. Stavitelství II. SNTL Praha, 1980

[9]

Cassell J., Parham P. Obkládáme. Grada Publishing, Praha, 2001

[10]

Drochytka R. a kol. Keramické obklady a dlažby. Správné užití keramických obkládaček a dlaždic. Vega, s.r.o., Hradec Králové, 2000

[11]

Hájek V. Obklady stěn a stropů. Grada Publishing, Praha, 2000

3.2.3

Seznam doplňkové studijní literatury

[12]

Firemní prospekty

[13]

Matoušková D., Sedlák J., Šmoldas L. Konstrukce pozemních staveb II. SNTL Praha, 1985

- 19 (23) -


3.2.4

Odkazy na další studijní zdroje a prameny

[14]

www.estav.cz

[15]

www.chkz.cz

[16]

www.drevo-obklady.cz

[17]

www.lasselsberger.cz

4

Kontrola znalostí

4.1

Kontrolní otázky 1. Jaká je nutná stavební připravenost pro provádění obkladů? 2. Rozdělte obklady podle materiálového hlediska. 3. Vysvětlete pojmy tlustovrstvá a tenkovrstvá technologie u keramických obkladů, 4. Jaké je dovolené stáří podkladu u keramických obkladů? 5. Jaká minimální plocha keramické obkladačky musí být pokrytá lepidlem? 6. Co je to metoda floating a buttering? 7. Jaké znáte druhy dilatace v soucislosti s pojmem obklady? 8. Popište fáze provádění kamenných obkladů. 9. Vyjmenujte typy spojů u dřevěných obkladů.

4.2

Autotest

1. Tlustostěnná metoda provádění keramických obkladů je: a) do maltového lože tloušťky 5 mm b) do maltového lože tloušťky 15 mm c) do vrstvy lepidla tloušťky 5 mm d) do vrstvy lepidla tloušťky 10 mm 2. Tlustostěnná metoda provádění keramických obkladů je: a) do maltového lože tloušťky 5 mm b) do maltového lože tloušťky 15 mm c) do vrstvy lepidla tloušťky 5 mm d) do vrstvy lepidla tloušťky 10 mm

- 20 (23) -


3. Pro keramický obklad lepený na dřevo nebo dřevotřísku je vhodné: a) disperzní lepidlo bez předchozí penetrace b) disperzní lepidlo s předchozí penetrací c) hydraulické standardní lepidlo bez penetrace d) hydraulické flexibilní lepidlo s předchozí penetrací e) rychleschnoucí lepidlo bez ohledu na penetraci 4. Vlastní pokládka keramického obkladu se zahajuje: a) kontrolou rovinnosti a svislosti podkladu b) malbou místnosti c) rozměřením podkladu d) transportem materiálu do místnosti e) rozmícháním lepidla f) penetrací podkladu 5. Vlastní kladení obkladaček se provádí: a) od levého horního rohu stěny b) od pravého dolního rohu stěny c) od středu stěny 6. metoda floating v obkládání znamená: a) stříkání maltového lože stříkací pistolí b) natírání lepící hmoty štětkou c) nanášení lepící hmoty zubovým hladítkem d) nanášení maltového lože zubovou stěrkou 7. Spárořez je: a) typ řezačky obkladů b) obkladačský plán kladení c) architektonický návrh obkladu 8. Kotvení kamenného obkladu kladeného do maltového lože se děje: a) na spodním i horním okraji každé desky tak, aby deska nezatěžovala okolní desky b) na horním okraji desky bez ohledu na přitížení okolních desek c) ve středu desky tak, aby deska nezatěžovala okolní desky

- 21 (23) -


d) ve středu desky bez ohledu na přitížení okolních desek 9. Opakní sklo je: a) drátosklo b) speciální tvrzené sklo c) speciální sklo s prvky mozaiky d) speciální probarvené sklo 10. Technologie kovového obkladu je velmi příbuzná s prováděním: a) kamenného obkladu b) dřevěného obkladu c) keramického obkladu d) skleněného obkladu

4.3

Klíč ke kontrolním otázkám

1. • • • • • •

dokončení všech omítek a mazanin, dokončení všech rozvodů ZTI a elektro, provedené zkoušky těchto rozvodů, osazení okenních rámů, osazení dveřních zárubní mimo obložkových zárubní, osazení zařizovacích předmětů, jejichž styk se stěnami má obklad překrývat vyznačení váhorysu.

2. • • • • • •

keramické, kamenné, skleněné, kovové, dřevěné, z hmot na bázi plastů

3. Tlustovrstvá metoda – kladení obkladových prvků do vápenocementové malty, tenkovrstvá technologie – lepení obkladů s tloušťkou lepícího lože do 5 mm.

- 22 (23) -


4. Podkladová plocha smí být jen omezeně objemově nestálá. U konstrukcí, které se smršťují, se obklad provádí co nejpozději. Stáří podkladů nesmí klesnout pod 28 dní. 5. 60 % 6. Floating – metoda nanášení zubovým hladítkem: Na podklad naneseme lepicí hmotu v prvním kroku a doplníme ji a rozetřeme zubovou stěrkou ve druhém kroku. Buttering metoda natírání – na podklad se nanese jen tenká vrstva lepidla, lepící hmota se nanáší na vlastní obkládačku. 7. • • • •

objektové – dělí objekty nebo jejich části navzájem, plošné – rozdělují konstrukci na menší pole (6 × 6 m), při změně druhu a tloušťky podkladu, obvodové – přechod mezi netuhou a tuhou konstrukcí, napojovací – styk obkladu s materiály s rozdílným koeficientem teplotní roztažnosti.

8. Provádění kamenných obkladů probíhá ve dvou fázích. V první fázi obkládač provede rozměření podkladu podle projektu a osazení kotevních prvků, případně kotevních lišt, resp. kotevního roštu. Ve druhé fázi se vloží kamenné obkladové desky do kotevních prvků. 9. Drážka, polodrážka, pero a drážka nebo pomocí lišty.

4.4

Klíč k autotestu

1) b, 2) c, 3) b, 4) a,c, 5) c, 6) c, 7) b, 8) a, 9) d, 10) a

- 23 (23) -

TECHNOLOGIE STAVEBNÍCH PRACÍ II

Recommend Documents