TECHNOLOGIE STAVEBNÍCH PRACÍ II

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA STAVEBNÍ ÚSTAV TECHNOLOGIE, MECHANIZACE A ŘÍZENÍ STAVEB

ING. BARBORA KOVÁŘOVÁ

TECHNOLOGIE STAVEBNÍCH PRACÍ II MODUL 2 DOMOVNÍ INSTALACE - ÚSTŘEDNÍ VYTÁPĚNÍ

2005 STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA

Technologie staveb II · Modul 2

© Ing. Barbora Kovářová, Brno, 2005

- 2 (22) -

Obsah

OBSAH 1 Úvod ............................................................................................... 4 1.1 Cíle ........................................................................................ 4 1.2 Požadované znalosti ............................................................... 4 1.3 Doba potřebná ke studiu ......................................................... 4 1.4 Klíčová slova.......................................................................... 4 2 Zřizování ústředního vytápění ...................................................... 5 2.1 Základní údaje........................................................................ 5 2.2 Přehled systémů a materiálů ................................................... 5 2.3 Konstrukční zásady ................................................................ 6 2.4 Technologie montáže topného systému................................. 11 2.5 Nářadí a pomůcky ................................................................ 16 2.6 Zkoušky a kontrola jakosti.................................................... 16 2.7 Bezpečnost práce a ochrana zdraví ....................................... 17 2.8 Kotle pro vytápění ................................................................ 17 3 Závěr ............................................................................................ 19 3.1 Shrnutí ................................................................................. 19 3.2 Studijní prameny .................................................................. 19 3.2.1 Související normy........................................................ 19 3.2.2 Seznam použité literatury ............................................ 19 3.2.3 Seznam doplňkové studijní literatury........................... 19 3.2.4 Odkazy na další studijní zdroje a prameny................... 19 4 Kontrola znalostí ......................................................................... 20 4.1 Kontrolní otázky................................................................... 20 4.2 Autotest................................................................................ 20 4.3 Klíč ke kontrolním otázkám.................................................. 21 4.4 Klíč k autotestu .................................................................... 22

- 3 (22) -


1

Úvod

1.1

Cíle

Cílem tohoto modulu je seznámit studenty s problematikou zřizování ústředního vytápění jako jedné části provádění domovních instalací. Na problematiku je nahlíženo především z úhlu oboru technologie provádění. Student by se měl seznámit s jednotlivými fázemi vlastního provádění konstrukce v procesu výstavby.

1.2

Požadované znalosti

Studijní text je koncipován formou technologického předpisu tak, aby si student mohl znalosti získané v oboru technických zařízení budov utřídit a rozšířit z pohledu vlastního provádění dané konstrukce v procesu výstavby. Z tohoto důvodu se předpokládají základní znalosti z oboru technických zařízení budov.

1.3

Doba potřebná ke studiu

Předpokládáná doba ke studiu je cca 1 hodiny na nastudování vlastních učebních statí a potom ještě cca 30 min na provedení autotestu a jeho vyhodnocení. Při studiu tohoto modulu doporučuji nejprve se vrátit ke znalostem TZB a utřídit si základní pojmy této problematiky. Potom přistoupit k vlastní učební stati, která je zpracována formou technologického předpisu a na závěr vyhodnotit získané vlastnosti formou autotestu.

1.4

Klíčová slova

Ústřední vytápění, kotel, otopná tělesa, podlahový systém, stěnový systém, zdroj tepla, elektrická energie, plyn, tuhá palivy, solární energie.

- 4 (22) -

Technologie staveb II – Modul 2

2

Zřizování ústředního vytápění

2.1

Základní údaje

Pod pojmem zřizování ústředního vytápění se rozumí zřizování systémů, ve kterých se teplo z instalovaných zdrojů tepla dodává do více místností nebo prostorů potrubními rozvody k topným tělesům. V souladu s běžnou praxí budeme za teplovodní médium předpokládat vodu (resp. v některých případech páru). Je-li teplovodním médiem vzduch, pak se systémy zařazují obvykle mezi vzduchotechnická zařízení.

2.2

Přehled systémů a materiálů

Vzhledem k tomu, že hlavní náplní tohoto učebního textu jsou funkční celky pro objekty pro občanskou a bytovou výstavbu, budeme se převážně zabývat systémy pro ústřední vytápění v těchto objektech. Teplovodní otopné systémy můžeme dále klasifikovat podle nejrůznějších kriterií. • podle použité energie: plynové, elektrické, na tuhá paliva, olejové, solární, • podle zdroje tepla: s vlastním kotlem, dálkové, • podle způsobu předávání tepla do okolí: radiátory, podlahové a stěnové systémy, sálavá tělesa, ohřívače vzduchu, • podle potrubních vedení: jednotrubkové, dvoutrubkové, • podle materiálu rozvodů: ocelové, měděné, plastové. Topné soustavy mohou být přímotopné, nebo s akumulací tepla. Do topné soustavy bývá začleněna i příprava teplé užitkové vody (dále jen TUV). Se stále se rozvíjejícím osobním vlastnictvím bytů jsou nejčastější topné systémy (dříve označované jako etážové topení) s vlastním kotlem pro každou bytovou jednotku. Podle použitých kotlů je možné topné systémy členit dále. V dalším textu budou zvýrazněně označeny v současné době nejčastěji používané resp. navrhované varianty kotlových jednotek. • podle konstrukčního materiálu: z litiny, z oceli, z nerezu, • podle velikost: malé, střední, velké, • podle tlaku v kotli: nízkotlaké, vysokotlaké, • podle tlaku v topeništi: s přirozeným tahem, s přetlakem, • podle umístění: v podzemním podlaží, v nadzemním podlaží, na stěně, na střeše, • podle teploty topné vody: pod 90 °C, 90 °C, nad 90 °C. Další třídícím kriteriem může být charakteristika topných těles: • radiátory článkové, trubní, ocelové, litinové, • desková tělesa nástěnná, nástropní, • konvektory podokenní, podlahové, • trubní tělesa z trub hladkých, žebrovaných, v podlahách. Bylo by možné pokračovat ve výčtu kriterií, výše uvedená kriteria jsou však z hlediska technologie zřizování ústředního vytápění základní.

- 5 (22) -


2.3

Konstrukční zásady

Montáž se zahajuje obecně u zdroje tepla. Tím může být kotel, předávací stanice, jiný zdroj. Osadí se topná tělesa (buď do definitivní polohy – podlahové vytápění, nebo provizorně – radiátory). Nařežou se trubky a provede se jejich vzájemné propojení a uchycení. Uveďme nyní konstrukční zásady pro v bytové výstavbě nejčastěji v současné době používané měděné potrubí. Materiál trubek je fosforem dezoxidovaná měď. Trubky jsou distribuovány v polotvrdém nebo tvrdém vyhotovení s povlakem nebo bez povlaku. Při montáži měděných trubek se používá kapilárního pájení, nebo spojek s přesuvnými maticemi se zářeznými nebo přítlačnými kroužky. Následující tabulka srovnává nejdůležitější faktory v montážní technologii měděných a ocelových trubek. Tab. 2.1 Srovnávací tabulka měděných a ocelových potrubí Srovnávané vlastnosti Měděná trubka

Ocelová trubka

Údaje o rozměrech

V metrické soustavě

V anglických palcích

Měrná hmotnost

Menší

Větší

Dopravitelnost

Snadnější, levnější

Nákladnější

Skladovatelnost

Výhodnější

Prostorově náročnější

Složitost montážních úkonů

Jednoduché, úsporné na živou Složité, náročné na živou práci práci

Dělení

Snadné

Ohýbání

Snadné, měkké měděné trubky Nesnadné, jenom s velkými oblouky i ručně s ohýbačkami, časově náročné

Řezání závitů

Není potřebné

Spojovací technika

Jednoduchá, zpravidla měkké Složitá – svařované a závitové pájení spoje

Frekventovanost spojů

Trubky ve svitku – spoj jen při Jeden spoj připadá na armaturách každých 0,8 až 1,0 m potrubí

Ochrana proti korozi

Není potřebná

Potřebné odrezivění, nové a obnovovací nátěry

Izolace

Není potřebná pro trubky s plastovým povlakem

Jen v určitých případech

Vedení trasy potrubí

Jednoduché

Komplikované

Potřeba živé práce

Nízká

Vysoká

Nesnadné

Je nevyhnutelné

Mezi nejdůležitější vlastnosti měděných trubek patří: • vysoký stupeň odolnosti proti korozi, • odolnost vůči stárnutí, • recyklovatelnost. Měď velmi dobře odolává korozním účinkům, je však třeba znát podmínky, za kterých je provoz měděných potrubních sítí bezporuchový. Při vytváření potrubních soustav je nutné vyhnout se přímému spojení měděných a ocelových trubek nebo zařízení (např. otopných těles). V takovém případě je potřeba mezi spojované kovy zařadit izolační článek. V otopných soustavách je

- 6 (22) -


potřeba mezi např. ocelové vytápěcí těleso (radiátor) a měděnou trubku vložit izolační článek z mosazi nebo z poniklované mosazi. V případě hliníkového otopného tělesa je potřeba osadit kadmiované mezišroubení, k tomuto mezišroubení připojit izolační prvek z mosazi nebo poniklované mosazi a až potom měděnou trubku. Dále je třeba navrhovat uzavřené topné systémy, zejména u hliníkových topných těles. U otevřeného systému vzniká nebezpečí obohacování vody kyslíkem. Měď vstupuje do reakce s kyslíkem a na stěně trubky se vytváří ochranná vrstva oxidu mědi. Po dobu tvorby této vrstvy je ve vodě stále přítomné určité malé množství „rozpuštěné“ mědi. Jestliže měď přijde do styku s pozinkovanou ocelí, nejprve rozleptá zinkovou vrstvu a potom působí korozi samotné oceli. Dále je třeba dodržet hodnotu pH vody nad 7, při které nehrozí nebezpečí koroze měděných trubek. Jestliže dodržíme výše uvedené zásady, uplatní se ve zhotoveném systému výhodné vlastnosti mědi. Nenastane pomalá koroze tak, jako je tomu u soustav ocelových a ocelových pozinkovaných. Přitom se v porovnání s plastovými trubkami nemění její mechanické vlastnosti, měděné trubky stárnou pouze minimálně. Pro rozvody ústředního vytápění se nejčastěji používají měděné trubky s plastovým povlakem. Tyto trubky se mohou montovat ve dvou soustavách: jednotrubkové a dvoutrubkové. Vytápěcími trubkami 15 mm × 1 mm nebo 15 mm × 0,8 mm s centrálním rozdělovačem realizují jednotrubkové a trubkami 12 mm × 1 mm, resp. 12 mm × 0,8 mm dvoutrubkové soustavy. Společnou vlastností obou soustav je, že trubky ukládáme do podlahového potěru bez spojů. V současné době se stále více rozšiřuje jednotrubková soustava vzhledem ke své hospodárnosti. Speciálními ventily se dosahuje toho, že z cirkulujícího množství vody protéká topnými tělesy jen určitá část (20 – 60 %). Pro jednotrubkový rozvod je charakteristické, že teplota vody v tělese se snižuje směrem od zdroje. Možnosti uspořádání ukazuje následující obrázek.

Obr. 2.1 Jednotrubková topná soustava [9]

- 7 (22) -


U dvoutrubkové topné soustavy je každé těleso připojeno vlastním přípojným potrubím na centrální rozdělovač a vlastním zpětným potrubím na centrální sběrač. Možnosti uspořádání systému ukazuje následující obrázek.

Obr. 2.2 Dvoutrubková topná soustava [9]

Při prostupu potrubí stropem, nebo jinou konstrukcí je třeba použít ochranné pouzdro. Při instalaci trubek by se trubky neměly přímo dotýkat sádry, omítky nebo betonu. Pro vyloučení této možnosti je třeba trubky obalit (např. plstí). Na uchycení potrubí slouží plastové třmeny. Při rozmisťování třmenů je třeba dbát na dilataci, 1 m měděné trubky se nezávisle od jejího průměru prodlouží při změně teploty o 60 °C o 1 mm. Měděné trubky s plastovým povlakem do teploty 90 °C a do délky 3 m mezi dvěma oblouky je možné zabudovat i bez doplňkových dilatačních opatření, neboť jeho funkci přebere plastový povlak. V každém případě však v blízkosti oblouků, ohybů a kolen se úchytky neumisťují. Při navrhování rozvodu je třeba dbát na to, aby rozvod nebyl veden ve vnějším zdivu (pro snížení tepelných ztrát). Měděné trubky je třeba izolovat proti tepelným ztrátám pomocí izolačních materiálů (např. ztuhlou pěnou - POLIFOAM apod.). Při uložení do potěru u podlah je izolace vhodná, pokud vlastní potrubí neslouží jako topné těleso (podlahové vytápění). Podlahové vytápění se používá zejména kvůli výhodám vyplývajícím z hospodárného využití energie při teplotě vody pod 50 °C a kvůli výhodám optimalizace teplotního pole v místnosti. Je však třeba dodržet pro podlahové vytápění určitá pravidla: • strop má být rovný, • jednotlivé vrstvy musí být dostatečně rychle zhotovitelné, • je možné použít „mokrého technologického procesu“, • má být co nejmenší počet vrstev skladby, • provoz a realizace mají být bezpečné. Příklady skladeb podlahy ukazuje obr. 2.3.

- 8 (22) -


Trubky můžeme klást ve tvaru spirály nebo meandru. Při kladení trubek do spirály nebo při kladení do dvou větví zajišťují přívodní a zpáteční trubky uloženy vedle sebe stejnoměrnou teplotu podlahy. Oblouky do 90° se mohou ohýbat ručně. Při kladení do meandrovitého tvaru klesá teplota vody mezi přívodní a zpětnou větví plynule, v důsledku čehož vzniká v místnosti i teplotní spád.

Obr. 2.3 Příklady skladeb podlahových vrstev [9]

- 9 (22) -


Obr. 2.4 Příklady tvaru spirál a meandrů při podlahovém vytápění [9]

Jako nášlapné vrstvy podlah je vhodné použít přírodní kamenné a keramické dlažby. Při použití těchto materiálů je třeba pamatovat na tepelnou roztažnost. Textilní nášlapné vrstvy nesmějí mít tepelný odpor větší jak 0,15 m2 KW-1. Z dřevěných nášlapných vrstev jsou vhodné tenčí, tepelně zpracovávané druhy. Při instalaci podlahového vytápění z měděných trubek je třeba dodržet následující zásady: • trubky se ukládají vodorovně bez spádu, • potrubí vodního okruhu má být vytvořeno z jednoho kusu. Pokud to není možné, je dovolen pouze spoj s tvrdým pájením, • před kladením je třeba trubky propláchnout a uzavřít zátkami, zátky odstranit před připojením trubky na rozdělovač nebo sběrač, • u obvodových stěn je nutné vytvořit po obvodu pružný izolační pás pro vyrovnání dilatačních změn. Další v současné době velmi používanou variantou podlahového vytápění je používání elektrických topných rohoží zabudovaných do skladby podlahy. Tohoto způsobu vytápění se užívá většinou v koupelnách a kuchyních bytů většinou v kombinaci s vytápěním radiátory. Pro skladbu podlahy a konstrukční uspořádání platí stejné podmínky jako pro podlahové vytápění z měděných trubek. Pro podlahové topení lze ovšem použít i některé typy plastových trubek.

- 10 (22) -


2.4

Technologie montáže topného systému

Technologický návod pro ústřední vytápění je zpracován jako ilustrativní příklad pro montáž měděného potrubí jako systému rozvodu v otopné soustavě s radiátory a na podlaží umístěným zdrojem tepla (kotlem). Pro vytápěcí zařízení jsou vhodné měděné trubky. Pro vytápěcí zařízení není předepsána technika spojování měděných trubek. Všeobecným pravidlem pro vytápěcí zařízení je akceptování technických předpisů. Z hlediska spojování potrubí existují dva typy spojů: • nerozebíratelné spoje, • rozebíratelné spoje.

Obr. 2.5 Příklady rozebíratelných spojů měděného potrubí [9]

Nerozebíratelné spoje se mohou zhotovit pájením, svařováním. U instalací měděných potrubí jsou nejčastějšími spojovacími metodami měkké a tvrdé pájení. Instalace začíná rozvinutím svitku potrubí a jeho dělením. Konce trubky v délce cca 1 m vyrovnáme ručně. K dělení trubek používáme pilku s jemným ozubením, řez musí probíhat kolmo na osu trubky. Menší oblouky ohýbáme ruční ohýbačkou, větší oblouky ohýbáme ručně. Pokud je trubka chráněna plastovým povlakem, odstraní se tento povlak nožem. Při použití nože se trubka nesmí naříznout nebo poškrábat. Speciálním nářadím (příp. pilníkem nebo škrabkou) se provede očištění konce trubky tak, aby v potrubí nezůstaly třísky. Připraví se konce trubek pro spojování kalibrováním. Vnější kalibrace se dělá kroužkem, vnitřní trnem nebo kalibračními kleštěmi. Pro pájené spoje měděných trubek v případě spojů s měkkým nebo tvrdým pájením přichází v úvahu jenom kapilární pájení. To znamená, že pájecí mezera musí být rovnoměrná a natolik tenká, aby při tekuté pájce došlo ke kapilárnímu účinku. Pájecí mezera musí mít minimální šířku 0,2 mm, v případě potrubí s vnějším průměrem do 54 mm nesmí překročit 0,3 mm. Pro větší vnější průměr nesmí mezera překročit 0,4 mm. Pájený otvor se nesmí posunout vůči ose trubky a musí zajistit rovnoměrnou pájecí mezeru po celé délce překrytí (viz dále).

- 11 (22) -


Při měkkém pájení nepřesáhne pracovní teplota 450 °C. Spoje zhotovené měkkým pájením se mohou používat u potrubí s provozní teplotou do 110 °C. Pro spoje s měkkým pájením je vždy potřebné použít tavidel. Úkolem tavidel je zajistit roztékání pájky po dobu ohřívání pájky na pracovní teplotu a udržení kovových ploch bez kysličníků. Proto tavidla působí na kovy vždy korozívně. Tavidla musí začít reagovat jen krátce před dosažením pracovní teploty, to znamená, že účinná teplota tavidla je vždy o něco nižší než pracovní teplota pájky. Je důležité, abychom natřeli jenom vnější povrch pájeného konce trubky nebo tvarovky tenkou vrstvou tavidla, aby se při zasunutí do sebe a po dobu zpracování nedostalo nadbytečné tavidlo do potrubí. Proniknutí tavidla do vnitřku potrubí však nelze zcela zamezit ani v případě profesionálně provedených spojů. Po ukončení pájení očistíme zbytky tavidla z vnějších ploch. Na měkké pájení měděných trubek jsou povolena následující tavidla: • F-SW 21 • F-SW 22 • F-SW 25 Podle DIN 1707 zejména z hlediska hygieny jsou povoleny následující měkké pájky: • L-SnAg5 pro oblast tavících teplot 220 – 240 °C • L-SnCu3 pro oblast tavících teplot 230 – 250 °C Pájku je třeba roztavit bez přímého účinku plamene jenom dotekem místa pájení ohřátého na pájecí teplotu. Tavidlo se nesmí přehřát, protože se spálí a stane se neúčinným. Odborně zhotovený spoj technologií měkkého pájení je těsný a vydrží i vysoký tlak. Při zkoušce na maximální tlak praskne trubka, nikoliv pájený spoj. Oproti tvrdému pájení (viz dále) je třeba při měkkém pájení na instalačních místech (odbočky, změny profilu) použít tvarovky. Výjimku tvoří jednostupňová redukce maximálně do 35/28 mm. Tyto spoje se mohou pájet měkkou pájkou i bez tvarovek, jestliže vnitřní průměr pájeného konce potřebného na překrytí upravíme rozšířením za pomoci vhodného ručního nářadí. Takto upravená trubka musí kapilární mezerou vyhovovat požadavků uvedeným výše a délkou překrytí požadavkům dle tabulky: Tab. 2.2 Závislost vnějšího průměru trubky a hloubky zasunutí Vnější průměr trubky 6 8 10 12 v mm Hloubka zasunutí v mm 5 6 7 7 Vnější průměr trubky 35 42 54 64 v mm Hloubka zasunutí v mm 15 18 22 25

15

18

22

28

8

9

11

13

76,1

88,9

108

30

34

41

Pod pojmem tvrdého pájení rozumíme zhotovení pájených spojů pájkami, u kterých je pracovní teplota vyšší než 450 °C. Pro spoje zhotovené tvrdým pájením neexistuje aplikační omezení při instalaci měděných trubek. U instalací s nejčastějšími spoji měď-měď při použití tvrdé pájky s obsahem fosforu, nebo tvrdé pájky L-Ag2P s obsahem fosforu a malého množství stříbra je možné vynechat použití tavidla. Obsah fosforu v pájce působí stejně jako tavidlo. Při pájení tvarovek z bronzu nebo mosazi je třeba použít tavidla i u pájky obsahující fosfor. V případě použití pájek s vysokým obsahem stříbra musíme použít tavidla vždy. V souladu s vyšší pracovní teplotou tvrdých pájek mají i tavidla - 12 (22) -


jiný účinný rozsah a složení, než tavidla určená pro měkké pájení. Při instalaci měděných trubek je třeba ke spojům s tvrdým pájením používat tavidlo F-SH 1. Tavidla pro tvrdé pájení pohlcují vlhkost. Proto zbytky tavidla, které se nezúčastnily reakce, po určitém čase vytvoří na vnějším povrchu trubky nebo tvarovky zelené produkty reakce, které nejsou z estetického hlediska žádoucí. Podle zkušeností však neovlivňují stav potrubí. Jestliže chceme předejít vzniku těchto produktů reakce, pak zbytky tavidla, které se nezúčastnily reakce při pájení je třeba odstranit např. mosazným kartáčem. Tavidlo, které se nezúčastnilo reakce, se pozná podle toho, že se lehce odstraňuje. V nabídce jsou i takové pruty pájek, které jsou obaleny tavidlem. Množství tavidla však při větších rozměrech trubek nepostačuje a místo spoje je třeba natřít tenkou přídavnou vrstvou tavidla. Z tvrdých pájek se doporučuje užití pájek podle následující tabulky. Tab. 2.3 Doporučené pájky pro tvrdé pájení Značka DIN

Složení

Oblast tavení °C

Pracovní teplota °C Tavidlo podle DIN 8511

L-CuP6

5,9 - 6,5 % Ag

710 - 880

730

*)

L-Ag2P

1,5 - 2,5 % Ag

650 - 810

710

*)

675 - 735

730

F-SH 1

630 - 730

710

F-SH 1

640 - 680

670

F-SH 1

5,9 - 6,6 % P zbytek Cu L-Ag44

43 – 45 % Ag 29 – 32 % Cu zbytek Zn

L-Ag34Sn

33 – 35 % Ag 35 – 37 % Cu 2,5 - 3,5 % Sn

L-Ag45Sn

44 – 46 % Ag 26 – 28 % Cu 2,5 – 5 % Sn

Profesionálně zhotovený spoj má větší pevnost než samotný polotovar, který může při vysokých teplotách změknout. Pájení na tupo není povoleno. U rozvodů pro vytápění se mohou zhotovit hrdlové spoje a redukce stejných trubek i bez použití tvarovek určených ke kapilárnímu pájení tvrdým (a v některých případech i měkkým) pájením. K tomu je třeba upravit vnitřní průměr konce trubky vhodným nářadím tak, aby se dosáhla správná kapilární mezera a překrytí pájených ploch. V případě spojů provedených tvrdým pájením *)

V případě spojování mědi s mědí se tavidla nepoužívají. Jestliže pájíme odlitek z mědi nebo mosazi, pájené plochy vyleštíme do kovového lesku a použijeme F-SH 1

- 13 (22) -


je třeba dodržet hloubku vkládání rovnající se trojnásobku tloušťky stěny trubky, minimálně však 5 mm. Praktické zkušenosti ukazují, že optimální hloubka vkládání je 7 – 10 mm.

Obr. 2.6 Minimální hloubka zasunutí odbočky T [10]

U potrubí se smějí zhotovit i T-kusy a šikmé odbočky bez použití kapilárně pájených tvarovek, pájení se musí provést tvrdou pájkou. Tyto T-kusy a šikmé odbočky se zhotovují jenom tam, kde průměr odbočky je menší než průměr trubky v hlavním směru. Potřebnou hloubku vkládání zabezpečíme vytvořením krčku na průchodní trubce. Vkládací hloubka má odpovídat minimálně trojnásobku tloušťky stěny odbočky. Zhotovení T-kusů nebo šikmých odboček ručním nářadím se začne navrtáním otvoru do stěny trubky. Otvory se nesmějí vypálit. Pak následuje žíhání okolí otvoru na měkko a lemování otvoru lemovacím hákem a to tak, aby překrývání pájených ploch se rovnalo trojnásobku tloušťky stěny odbočky. Lemování (tvorba krčku) se může zhotovit i speciálním nářadím, které vytvoření délky překrytí a průměru odbočky zabezpečí jednou nebo dvěma operacemi. Zpravidla i v tomto případě je třeba změkčit okolí otvoru. Při vkládání odbočky dbáme na to, aby chyba tvaru odbočky (chyba kruhovitosti) nebo hluboké zasunutí nezmenšily průtokový průřez hlavní trubky. Před pájením je třeba trubku vyrovnat a spojované místo přistehovat.

Obr. 2.7 Zmenšení průřezu následkem hluboko zasunuté odbočky [10]

- 14 (22) -


Pro svařování měděných trubek se doporučuje minimální tloušťka stěny 1,5 mm. Svařování potrubí pro zařízení podléhající kolaudačním odevzdávacím zkouškám musí vykonávat kvalifikovaný svářeč. K trubkám s průměrem většim než 108 mm se tvarovky nevyrábějí. Proto se tyto trubky spojují především svařováním. V případě svařovaného spoje je třeba zvolit tupý svar. Když při vytvoření redukce je změna průměru provedena jednostranným tvarováním trubky, při jejím vodorovném uložení je třeba tvarový skok umístit směrem dolů, v opačném případě hrozí možnost vytváření vzduchových bublin. Ty pak mohou podpořit vznik místní koroze. T-kusy se zhotovují vytažením lemu (jako při spojích s tvrdým pájením). Průměr lemu je třeba sladit s průměrem odbočky a odbočka se přivaří tupým svarem. Pro svařování měděných trubek přicházejí v úvahu následující postupy: • svařování WIG – svařování v prostředí inertního plynu s wolframovou elektrodou, • svařování MIG – svařování v prostředí inertního plynu s kovovou elektrodou, • autogenní svařování – kyslík-acetylénové. Při instalaci měděných trubek se vyskytují závitové spoje jenom jako šroubované spoje a tvarovky, např. při odběrných zařízeních. Závitový spoj je proveden běžným způsobem. Rozebíratelné spoje se obvykle používají u armatur, odběrných zařízení nebo na spojování měděných trubek s trubkami z jiného materiálu. Nejčastěji se používají následující způsoby spojování: • závitový spoj s těsněním kužel/kužel, resp. kuželové, kulové a ploché těsnění, • přítlačný závitový spoj s kovovým těsněním, • přítlačný závitový spoj s měkkým těsněním, • hrdlové trubkové spojky, • přírubové spoje. Jako přírubové spoje se mohou používat: • pájený přírubový spoj z bronzu, • přírubový spoj s předvařeným lemem z mědi a volnou přírubou z oceli, • přírubové spoje s připájeným osazením (pájený lem), • z bronzu s volnou ocelovou přírubou. Ručně lemované konce trubek se nesmějí používat. Rozebíratelné spoje s měkkým těsněním musí být vždy přístupné. Při instalaci pod omítku je třeba zajistit přístup ke spojům kontrolními otvory. Co se týká ochrany měděných potrubí proti vnějším vlivům, je třeba konstatovat, že díky dobré odolnosti mědi vůči korozi ve většině případů není nutná protikorozní ochrana. Vnitřní rozvody z měděných trubek zpravidla nepotřebují protikorozní ochranu ani v místnostech se zvýšenou vlhkostí. Při spojování zařízení a článků z méně vzácných kovů s měděným potrubím je třeba tento spoj odizolovat izolačními kusy, abychom vyloučili vznik galvanických jevů. Vztahuje se to i na styk potrubí s upevňujícími prvky. Izolační kusy nesmí zabudovat, jestliže je potrubí chráněno společnou katodovou ochranou. Potrubí

- 15 (22) -


je potřeba opatřit katodovou ochranou i v případě, že je ve spojení s nádrží, která má vlastní katodovou ochranu. Potrubí je třeba opatřit podle projektu tepelnou izolací, abychom minimalizovali tepelné ztráty. Izolační materiál je třeba chránit před působením vlhkosti, jinak se nezaručují jeho izolační vlastnosti. Proto je třeba vláknité izolační materiály a pěnové materiály s otevřenými póry chránit vodotěsnou vrstvou a přelepit místa jejich spojení. Potrubí je třeba v některých případech izolovat rovněž proti přenášení hluku. Zejména je třeba věnovat pozornost vytvoření správných detailů pro potrubí umístěné v podlaze s ohledem na přenos kročejového hluku.

2.5

Nářadí a pomůcky

Většina používaného nářadí a pomůcek pro rozvody topení měděnými trubkami již byla vyjmenována v rámci popisu postupu instalace, proveďme tedy jeho rekapitulaci. Pro montáž měděného potrubí pro vytápění je třeba: • pilka s jemným ozubením, • ruční ohýbačka trub, • nářadí na odstranění otřepů a třísek, • nůž, • pilník, • škrabka, • kalibrační kroužek, kalibrační trn, kalibrační kleště, • lemovací hák, • pájecí nebo svařovací souprava.

2.6

Zkoušky a kontrola jakosti

Pro vytápěcí potrubí, pro soustavy s uzavřenou expanzní nádrží s proměnlivým objemem je zkušební tlak 0,25 MPa (otevírací tlak bezpečnostního ventilu), s trváním 1 hodiny. Za tento čas nesmí tlak poklesnout. Jestliže je rozdíl mezi teplotami napájecí vody a okolí rozvodů větší než 10 K, je třeba po dosažení zkušebního přetlaku dodržet navíc časový limit 30 minut pro vyrovnání teplot. Přístroj musí umožnit odečítání tlakové změny o 10 kPa. V případě netěsností je třeba chybu odstranit a tlakovou zkoušku opakovat. Kvalita vytápěcí vody má vyhovět normě „pitné vody“, kvalifikované podle fyzikálních a chemických vlastností. Hodnota pH pro vytápěcí vodu má být v intervalu od 7,0 do 8,5. Po zkoušce těsnosti je třeba provést ještě zkoušku dilatační a topnou. Při ní se systém vyhřeje dvakrát na nejvyšší přípustnou teplotu. Zkouška je úspěšná, pokud se nikde neobjeví netěsnosti nebo poruchy v důsledku dilatace potrubí. Topnou zkouškou se zkouší celý systém za účelem ověření a seřízení jeho správné funkce.

- 16 (22) -


2.7

Bezpečnost práce a ochrana zdraví

Instalatéři často svařují nebo pájejí. Připomeňme tedy, že soupravy tlakových nádob s plyny nebo svařovací zdroj musí být umístěny a chráněny tak, aby nebyly ohroženy pádem nebo vysokou teplotou. Ventily nádob se nesmějí mazat tukem. Svářečské hadice musí být řádně vyvěšeny, opravované hadice se nesmějí používat. Při svařování kdekoliv (tedy i ve výšce) musí mít svářeč bezpečnou stabilní polohu, hadice musí být umístěny tak, aby při náhlém sesunutí nemohly svářeče strhnout. Svářeči nesmějí pracovat nad sebou, nejsouli odděleni pevným stropem bez otvorů.

2.8

Kotle pro vytápění

Současná nabídka kotlových jednotek pro vytápění bytů by vydala na samostatnou publikaci. Omezme se pouze tedy na popis vlastností nejrozšířenějších typů. Z hlediska zdroje tepla jsou nejvíce zastoupeny plynové kotle, kde se teplo získává spalováním plynu nejčastěji v hermeticky uzavřené spalovací komoře napojené na odtah spalin a přívod vzduchu nejčastěji koaxiálním komínovým průduchem. Další rozšířeným typem kotlů jsou kotle přímotopné elektrické. Zdrojem tepla je elektrická ohřívací vložka. Z hlediska umístění rozlišujeme kotle stacionární a závěsné. Velmi časté je sdružení funkcí vytápění s přípravou TUV. Proto se můžeme setkat také s kotlovými jednotkami vybavenými zásobníkem TUV.

- 17 (22) -


Obr. 2.8 Ukázka řešení kotle [11]

Obr. 2.8 Průřez kotlem [12]

- 18 (22) -


3

Závěr

3.1

Shrnutí

Student byl v tomto modulu seznámen s problematikou zhotovování ústředního vytápění jakožto jedné části provádění domovních instalací. Je nutno si uvědomit,že technologické předpisy postupu provádění jsou vždy závislé především na použitém materiálu. Podrobnější informace uvádí vždy výrobce každého materiálu.

3.2

Studijní prameny

3.2.1

Související normy

[1]

ČSN 06 0310 Ústřední vytápění. Projektování montáž.

[2]

ČSN 06 1102 Otopná tělesa pro ústřední vytápění

[3]

ČSN EN 1264 – 1,2,3,4 Podlahové vytápění

[4]

Vyhláška 324/1990 S. BOZP

3.2.2

Seznam použité literatury

[5]

Cihlář, Gebauer, Počinková Ústřední vytápění I, Cerm, 1998

[6]

Recknagel, Sprenger Vytápění, větrání, klimatizace, Bratislava, 1986

[7]

Valenta a kol. Topenářská příručka, GAS 2001

3.2.3

Seznam doplňkové studijní literatury

[8]

Počinková M., Trefová L. Stavíme vytápění, ERA,2002

[9]

Hungarian copper promotion centre Aplikace měděných trubek, Budapešť, 1998

[10]

Hungarian copper promotion centre: Odborná instalace měděných trubek, Budapešť, 1998

[11]

Firemní prospekty Vaillant

[12]

Firemní prospekty H&I Trading Company, Praha, 1998

3.2.4

Odkazy na další studijní zdroje a prameny

[13]

www.vaillant.cz

[14]

www.kopriva.cz

[15]

www.devi.cz

- 19 (22) -


[16]

www.regulus.cz

[17]

www.termokomfort.cz

4

Kontrola znalostí

4.1

Kontrolní otázky 1. Objasněte pojem ústřední vytápění. 2. Vyjmenujte přednosti mědi jako materiálu na rozvod . 3. Jaké jsou zásady pro nášlapné vrstvy podlah při montáži podlahového vytápění. 4. Jaké jsou zásady pro montáž podlahového vytápění? 5. Co je to tavidlo u technologie tzv. měkkého pájení? 6. Vyjmenujte typy rozebíratelných spojů.

4.2

Autotest

1. Od kterého místa se zahajuje montáž ústředního vytápění? a) u kotle b) u předávací stanice c) u expanzní nádrže d) u krajního bodu každého podlaží 2. U jakého materiálu se používá kapilární pájení? a) měď b) ocel c) plast d) hliník 3. Kde se používají spojky s přesuvnými maticemi? a) ocel b) plast c) měď d) hliník 4. Jaká je teplota vody jako media při podlahovém vytápění? a) do 50 °C

- 20 (22) -


b) do 30 °C c) do 90 °C 5. Jaká je max. pracovní teplota u měkkého pájení? a) 100 °C b) 200 °C c) 350 °C d) 450 °C 6. Jaký je zkušební tlak a zkušební doba pro zkoušky vytápění u soustavy s uzavřenou expanzní nádrží s proměnlivým objemem? a) 0,40 Mpa a 1 hod. b) 0,35 Mpa a 0,5 hod. c) 0,25 Mpa a 1 hod. d) 0,25 Mpa a 0,5 hod.

4.3

Klíč ke kontrolním otázkám

1 Pod pojmem zřizování ústředního vytápění se rozumí zřizování systémů, ve kterých se teplo z instalovaných zdrojů tepla dodává do více místností nebo prostorů potrubními rozvody k topným tělesům. 2. • • •

vysoký stupeň odolnosti proti korozi, odolnost vůči stárnutí, recyklovatelnost

3. Jako nášlapné vrstvy podlah je vhodné použít přírodní kamenné a keramické dlažby. Při použití těchto materiálů je třeba pamatovat na tepelnou roztažnost. Textilní nášlapné vrstvy nesmějí mít tepelný odpor větší jak 0,15 m2 KW-1. Z dřevěných nášlapných vrstev jsou vhodné tenčí, tepelně zpracovávané druhy. Při instalaci podlahového vytápění z měděných trubek je třeba dodržet následující zásady: • trubky se ukládají vodorovně bez spádu, • potrubí vodního okruhu má být vytvořeno z jednoho kusu. Pokud to není možné, je dovolen pouze spoj s tvrdým pájením, • před kladením je třeba trubky propláchnout a uzavřít zátkami, zátky odstranit před připojením trubky na rozdělovač nebo sběrač,

- 21 (22) -

Technologie staveb II · Modul 2 •

u obvodových stěn je nutné vytvořit po obvodu pružný izolační pás pro vyrovnání dilatačních změn

4. • • • •

strop má být rovný, jednotlivé vrstvy musí být dostatečně rychle zhotovitelné, je možné použít „mokrého technologického procesu“, má být co nejmenší počet vrstev skladby

5. Pro spoje s měkkým pájením je vždy potřebné použít tavidel. Úkolem tavidel je zajistit roztékání pájky po dobu ohřívání pájky na pracovní teplotu a udržení kovových ploch bez kysličníků.

6. • • • • •

4.4

závitový spoj s těsněním kužel/kužel, resp. kuželové, kulové a ploché těsnění, přítlačný závitový spoj s kovovým těsněním, přítlačný závitový spoj s měkkým těsněním, hrdlové trubkové spojky, přírubové spoje.

Klíč k autotestu

1) a,b, 2) a, 3) c, 4) a, 5) d, 6) c

- 22 (22) -

TECHNOLOGIE STAVEBNÍCH PRACÍ II

Recommend Documents