Po několika letech jsme letos v říjnu oživili myšlenku občas vstát o víkendu od televizí a počítačů a jít si prohlédnout zajímavá místa v našem kraji, či jeho nejbližším sousedství. První letošní podzimní „vejšlap“, se uskutečnil 15. října a zamířili jsme s dětmi a paní uč. Jordanovou na jednu z nejrozsáhlejších zřícenin, na hrad Rokštejn nedaleko Jihlavy. Do batůžků jsme si dali pití, buřty s chlebem, nůž a pár korun na vlak. Na nádraží v Třebíči se nás sešlo dvanáct. Nasedli jsme jako správní trampové do posledního vagónu, a nabrali jsme směr Jihlava. V naší konečné stanici v Přímělkově jsme vystoupili a já zjistil, že už si cestu moc nepamatuji. Tak jsem začal usilovně vzpomínat na dobu, kdy jsem tady byl na vejšlapu naposled. Za chvíli jsem si díky své ženě vzpomněl. Zeptal jsem se, jestli půjdeme kousek po silnici nebo raději přes les. Všichni chtěli jít lesem, a tak jsme vyrazili. Byla to sice delší, ale za to horší cesta (a pro nás tudíž zajímavější). Přesto, že už bylo skoro říjnové poledne, brouzdali jsme se chvílemi i namrzlou trávou, ale krásný zážitek z procházky překrásným údolím řeky Brtničky nám to nezkazilo. Kousek před hradem jsme rozdělali oheň, hlavně díky „úlovku dřeva“, který
přitáhla p. učitelka. Ti mladší jaksi nemohli nic najít. Ořezali jsme si klacky a opékali uzeniny. Za chvíli jsme uslyšeli v lese nezvyklý hluk. Čekali jsme a tu se u ohniště objevila asi 30 členná skupinka dětí se třemi učitelkami, zjevně zklamaných, že je ohniště obsazené. My jsme jim však nabídli pohostinství, rozdělaný oheň a zbytky dřeva. V klidu jsme dojedli, sbalili jsme se a paní učitelky z cizí školy nám poděkovaly a my už jsme mířili na prosluněný Rokštejn. Zde jsme si vše pořádně prohlédli, vyzkoušeli jsme si práci s honáckým bičem, a protože zbyl ještě čas, zahráli jsme si kuličky. Potom už nás čekala cesta na zpáteční vlak. Ve vlaku byla velká legrace, zejména holky se skoro pořád hihňaly, zvláště, když nastoupili příznivci hokejistů z Ústí nad Labem, kteří hráli ten den s Třebíčí. Po vysmáté cestě jsme dorazili na třebíčské nádraží a o půl třetí už si rodiče mohli vyzvednout své ratolesti. Bylo to moc fajn a už se těšíme na příště. Nakonec - nejlépe krásnou atmosféru výletu vystihují fotky. Pár jich můžete najít na stránkách školy a celou fotoreportáž na serveru www.rajce.net odkaz Valec u Hrotovic. Za všechny zúčastněné výletníky zapsal Petr Jordan
V úterý 18. října k nám na 3. a 4. hodinu přijeli dva pánové s dravci. Nejprve nám ukázali pár menších dravců, kteří nám poté předvedli, jak umí létat. Potom nás seznámili s většími dravci. Byl mezi nimi i orel, který byl ovšem nebezpečný, proto ho měli přivázaného. Nakonec nám ukázali pár krásných sov např.: sovu pálenou. Toto představení se všem moc líbilo, protože jsme se dozvěděli něco o dravcích. Největší zážitek pro nás všechny byl, když jsme si mohli podržet na ruce menšího dravce. T. Číháková 9. tř.
V úterý 18. 10. k nám do školy přiletěli dravci. Nejdříve nás překvapila čiperná poštolka. Pepa byl unesen sovicí sněžní, protože právě čte díl Harryho Pottera. Všichni vzpomínáme na pohádkového puštíka-Rozárku. Natka a Verunka měly na levé ruce krále sokolů. Celé třídě však imponoval orel mořský-symbol USA. Dravci úspěšně opustili naší školu. Šťastný let. 5. ročník
Dne 18. 10. 2011 se celá Základní i Mateřská škola Valeč zúčastnila přehlídky dravců FALKER. Vše se uskutečnilo zhruba od 8:30 do 11:00 v tělocvičně ve Valči. Dva pánové sokolníci přijeli až z Kladna předvést své „miláčky“ dravce a sovy. Jako první shlédli přehlídku školkáčci a poté šli hromadně školáci. Za dravce tu byli např. orel bělohlavý, sokol, kondor, který byl dříve týrán a objeven v kleci v Holandsku. Zajímavé u dravců bylo, že zbytky, které nestráví, se sloučí v jeden vývržek (peří, kamínky,…), který jde z trávící soustavy zobákem ven. Mezi sovami se představili například sovice sněžní, výr velký, kalous ušatý (který ovšem uši neměl) a také oblíbená sova paní učitelky Strnadové - sova pálená neboli puštík. Sokolník celou dobu s různými ptáky obcházel z laviček poskládaný oblouk a dával možnost žákům i učitelům si tyto kusy prohlédnout. Některé dokonce nechal po tělocvičně létat volně nebo některé nechal přiletět i žákům na ruku, resp. na rukavici. Celou dobu ptáky krmil malými kuřátky. Mně osobně se toto vystoupení moc nelíbilo, jelikož se ptáků štítím a pořád se před nimi krčit, to taky nebylo zrovna nejlepší ☺, ale někteří jedinci si zřejmě přišli na své. D. Procházka 8. tř.
Najděte pravopisné chyby, rozdíly v obsahu (přepsané řepsané a originální verze) a řešení odevzdejte v 9. třídě nejpozději do 30. 11. (nezapomeňte uvést jméno a třídu).
POD LESEM Bylo to jednou o prázdninách. Mach a Šebestová šli do lesa a tam potkali Křemílka, Vochůmůrku, Mrzouta, Šmoulinku, Nešiku, Gargamela a Koumáka. Gargamel je popadl do pytle a chtěl z nich udělat zlato. Mach a Šebestová ho okřikli: „Co to děláš, uličníku!“ Gargamel odpověděl: „ No, no, prosím – nesu je do svého království a jdu z nich udělat zlato.“ Vtom to uviděl Taťka Šmoula a řekl: „Gargameli, hned je pusť!“ „Ne!“ říká Gargamel. Taťka Šmoula vysypal kouzelný prach, Gargamel se proměnil v semeno a šmoulové utekli zpátky do vesnice.
KUKY A DEŠŤOVÁ VÍLA Byl jednou zelenej Kuky, ten měl dům pro panenky. Jednou, když pršelo, šel Kuky ven a zjevila se mu Dešťová víla. Ptala se Kukyho: „Půjdeš se mnou na rande?“ „Půjdou také Šmoulové?“ ptal se Kuky. „A Shrek a Bořek stavitel a Týna?“ „Ano“. „Tak jdeme na svatbu!“ řekl Kuky. Začala svatba. V tom se objevil Gargamel. Dešťová víla vyčarovala mrak na Gargamela a Gargamel utíkal pryč. …………………. Pokračování příště ………………….
1. Druh kachny 2. Léčivá rostlina 3. Existovat 4. Domácí zvířata 5. Budova u vody 6. Část úst 7. Hlodavec 8. Chyba TAJENKA: Rodištěm Bedřicha Smetany je město…………………………………….
Jmenuji se Eňo Něňo. Pocházím z planety Bleňo Feňo. Narodil jsem se ve městě Běnot, kde také žiji. Je mi sto patnáct let. Moje matka Eňa Leňa pracovala jako kontrolorka Vesmíru. Můj otec Endo Peňa pracoval jako ochránce města Běnot. Tuto práci jsem po otci převzal já. Zaměstnání mé matky vykonává sestra Eňa Moňa, které je sto dvacet let. Žiji v malém létajícím talíři s manželkou a dvěma dětmi. Manželka se jmenuje Keňa Koňa a pochází z města Koňot. Máme dceru Eňu Veňu, které je padesát let, a syna Koňa Peňa, kterému je třicet osm let. Mluvíme mimozemštinou. Vystudoval jsem gymnázium Koňon a manželka gymnázium Keňona. Pracuje jako učitelka ve škole Kukulum, do této školy chodí i naše děti. Máme zájem navštívit vaši planetu Zemi, protože rádi jezdíme na dovolenou. Můj zdravotní stav je velmi dobrý, i když mi chybí jedno oko, které jsem si při práci vypíchnul. Žena je ve velmi dobrém zdravotním stavu, i když čeká dítě. Syn hraje mimboš a dcera je baletkou. Eňo Něňo z planety Bleňo Feňo
Vypiš všechna jména a přidej k řešení předchozího úkolu.