JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér divadla a výchovy Dramatická výchova
Specifická divadelní tvorba v hereckém kurzu Jarní Paka 2014
Bakalářská práce
Autor práce: Juliána Vališková Vedoucí práce: MgA. Kamila Konývková Kostřicová Oponent práce: Mgr. Jarmila Hrabalová, Ph.D.
Brno 2015
Bibliografický záznam VALIŠKOVÁ, Juliána. Specifická divadelní tvorba v Hereckém kurzu 2014 [Specific method of performance creating in Course For Actors Jarní Paka 2014]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér divadla a výchovy, 2015. 72 s. Vedoucí diplomové práce MgA. Kamila Konývková Kostřicová.
Anotace Diplomová práce „Specifická divadelní tvorba v Hereckém kurzu Jarní Paka 2014“ se tematicky zabývá hereckým kurzem v Jarní Pace uskutečněným v termínu 8. – 12. 5. 2014. Práce popisuje a hodnotí dramaturgicko-režijní přípravu lektorů dílny, zaznamenává průběh samotné dílny a reflektuje výsledný inscenační tvar. To vše s vědomím specifického procesu tvorby inscenace v extrémně krátkém čase, o jehož zachycení jde v práci především.
Annotation This thesis "Specific theatrical production in the Jarni Paka 2014 acting workshop" is thematically oriented to acting workshop Jarni Paka which was organized in May 812, 2014. Thesis describes and assesses the preparation of lecturers in the sense of dramaturgy and staging. The run of the whole workshop is noted down and the thesis also reflects the final production pattern. The thesis focuses mainly on the specifics of performance creation process in extremely short period of time.
Klíčová slova dílna, herecký kurz, divadelní inscenace, herecká tvorba, účastníci dílny, lektor, dramaturgicko-režijní koncepce, Nová Paka, Václav Martinec, Petr Pochop, Samuel Neduha
Keywords workshop, course for actors, theatre performance, acting, creating, workshop participants, lecturer, dramaturgical and directorial conception, Nová Paka, Václav Martinec, Petr Pochop, Samuel Neduha
Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 22. května 2015
Juliána Vališková
Poděkování Ráda bych poděkovala své vedoucí práce MgA. Kamile Konývková Kostřicové za cenné rady, věcné připomínky, za ochotu a vstřícnost při konzultacích a za dodání motivace ve chvílích, kdy jsem chtěla psaní práce vzdát. Dále bych poděkovala Petrovi Pochopovi a Samuelovi Neduhovi za poskytnutí všech podstatných informací a za samotný nápad zabývat se tak kontroverzním tématem. Nejvíce ale děkuji svým spolužákům za to, že i když jsem byla na pokraji sil, díky nim jsem neztratila ani na moment smysl pro humor. Poděkování patří i mé sestře Bc. Kristýně Fráňové, která se několikrát „prohrabala“ mou bakalářskou prací a snažila se minimalizovat počet chyb.
Obsah Úvod ............................................................................................................................. 7 1 Historie hereckých kurzů v Nové Pace ..................................................................... 9 1.1 Kurzy v Nové Pace pod vedením Václava Martince (2008 -2011) ................... 9 1.2 Kurzy v Nové Pace pod vedením Petra Pochopa a Samuela Neduhy (2012 2014) ...................................................................................................................... 17 2 Lektoři kurzů v Nové Pace ...................................................................................... 25 2.1 Václav Martinec .............................................................................................. 26 2.2 Petr Pochop...................................................................................................... 28 2.3 Samuel Neduha................................................................................................ 35 3 Herecký kurz Jarní Paka 2014................................................................................. 39 3.1 Účastníci hereckého kurzu Nová Paka 2014 ................................................... 40 3.2 Příprava kurzu ................................................................................................. 42 3.3 Popis povídky .................................................................................................. 43 3.4 Průběh kurzu.................................................................................................... 45 3.4.1 Čtvrtek 8. května 2014 ............................................................................... 45 3.4.2 Pátek 9. května 2014 .................................................................................. 48 3.4.3 Sobota 10. května 2014 .............................................................................. 55 3.4.4 Neděle 11. května 2014 ............................................................................. 60 3.4.5 Pondělí 12. května 2014............................................................................. 62 3.5 Výsledná inscenace ......................................................................................... 63 Závěr .......................................................................................................................... 67 Použité zdroje ............................................................................................................. 69 Seznam příloh............................................................................................................. 71 Seznam videí .............................................................................................................. 72
Úvod Má bakalářská práce je případovou studií zabývající se jistým fenoménem – specifickou tvorbou inscenace v extrémně krátkém čase. Tento na první pohled poněkud kontroverzní jev mapuji na hereckých kurzech v Nové Pace. Ty nejprve vedl Václav Martinec, který se snažil rozšířit své herecké metody a techniky mezi běžné i divadlem nedotknuté lidi. Prosazoval myšlenku, že určitou kultivovanou hlasovou a pohybovou dovednost by měl mít každý člověk. Proto byly kurzy určené nejen mladým lidem, kteří by chtěli jednou divadlo studovat, nebo lidem, kteří již navštěvují nějaký ochotnický či amatérský spolek, ale také těm, kteří se chtějí sami osobně a osobnostně zdokonalovat. Jako asistent jezdil s Martincem do Nové Paky Petr Pochop, který na Vyšší odborné škole herecké v Praze u Václava Martince studoval. Petr Pochop po čtyřech úspěšných kurzech vedených Václavem Martincem tuto vzniklou tradici v Nové Pace přebírá a na pomoc si s sebou přivádí svého kolegu z Divadla D21 Samuela Neduhu. Petr z přístupů Václava Martince vychází, zároveň však kurzy posouvá o trochu dál. A to k cílené tvorbě konkrétních inscenací. V roce 2013 zde Petr Pochop se Samuelem Neduhou vytváří jistý fenomén – čtyřdenní kurz, během kterého vzniká asi hodinové představení. Tato specifická událost se opakuje i v roce 2014, kdy Petr a Samuel vytváří s účastníky kurzu inscenaci na motivy povídky Černý mnich od Ivana Pavloviče Čechova. Právě tímto ročníkem novopackého hereckého kurzu se bude má bakalářská práce zabývat nejpodrobněji. V práci mne bude doprovázet otázka, na níž v divadelním světě často narážím: Lze vytvořit kvalitní inscenaci během omezeného času – například za čtyři dny? Za jakých podmínek a jakým způsobem? Kurzů v Nové Pace jsem byla po několik ročníků sama účastna a troufnu si proto tvrdit, že jsou jednou ze zajímavých ukázek, kde se tvorba inscenace s neprofesionální skupinou v extrémně krátkém čase praktikuje s nosnými výsledky. Proto se pokusím tento kurz (se zaměřením na ročník 2014) detailně zmapovat – od jeho východisek přes samotný a pro mne nejpodstatnější průběh tvorby až po výslednou inscenaci.
7
Práce by měla přes konkrétní příklad a podrobný popis vybídnout k otázkám výhod a nevýhod tohoto způsobu práce. Sama bych jednou chtěla takovouto tvorbu vést. Myslím, že člověk se pojmenováváním dostatků, ale i nedostatků jakékoli práce může posouvat dopředu. Proto bych ráda tuto práci nabídla každému, kdo by se chtěl inspirovat při hledání možností divadelní tvorby s neprofesionální skupinou v časové tísni, při které se nemusí snižovat nároky jak na osobu lektora, tak na účastníky tvorby.
8
1 Historie hereckých kurzů v Nové Pace Následující kapitola se nejprve zaměří na samotnou historii novopackých kurzů. Na DVD jako přílohu přikládám video-záznamy všech divadelních inscenací vzniklých v rámci těchto kurzů.
1.1 Kurzy v Nové Pace pod vedením Václava Martince (2008 -2011) V roce 2009 přijelo tehdejší Malé vinohradské divadlo do Nové Paky a v Městském kulturním středisku Nová Paka (dále jen MKS Nová Paka) uskutečnilo svůj projekt „Divadlo školám“. O něm na webových stránkách Divadla D21 uvádí: „Od roku 2003 se snažíme přivést do divadla studenty všech věkových kategorií a seznámit je nejen s divadelním prostředím, ale také jim formou dramatu přiblížit učební látku.“1 Během tohoto týdne, kdy divadlo každý den hrálo v MKS Nová Paka jedno představení, vedl Petr Pochop kurz pro studenty Gymnázia a Střední pedagogické školy v Nové Pace, kterého jsem se účastnila i já. Jednalo se asi o čtyři hodiny denně v rozsahu pěti dnů, kdy jsme s Petrem pracovali na vlastních textech, které jsme prvního dne kurzu sami napsali, a na jejich následné dramaturgicko-režijní koncepci. Během tohoto kurzu nás Petr pozval na týden intenzivní herecké průpravy probíhající každý červenec pod vedením Václava Martince (již od roku 2008), kde Petr pracoval jako asistent. Jednalo se o kurz určený hercům amatérského divadla, studentům připravujícím se k přijímacím zkouškám na divadelní školy, učitelům či lidem jiné profese zabývajícím se kultivovanou mluvou a vystupováním na veřejnosti. Václav Martinec celý kurz pro rok 2009 zaštítil několika tématy: Tyjátr ulice a dramata naší duše; Sny našeho spánku a snění bdělého dne; Já – jako otrok každodennosti, ale občas i jako tvůrce; Commedia dell´Arte; Řeč těla a lidská povaha obtisknutá do mluvy našich úst. Každý účastník si měl vybrat téma, které ho blíže zajímá, a podle toho jsme byli rozděleni do skupin a následně pracovali na etudách podle našeho 1 Divadlo školám. Divadlo D21 [online]. 2012 [cit. 2015-05-06]. Dostupné z: http://www.divadlod21.cz/text/divadlo-skolam-o-projektu
9
zvoleného tématu. (Já jsem si vybrala téma „Sny našeho spánku a snění bdělého dne“ a následující dny jsme ve vzniklé skupině zpracovávali krátkou autorskou etudu na téma snění.)2 Každé ráno v 6:00 s námi Václav Martinec chodil na rozcvičku, kde nás učil pozdrav slunci postavený nejen na základech jógy, ale propojený také s tai chi a s hereckou technikou, kterou si sám Martinec vybudoval. V porovnání s klasickým pozdravem slunci šlo o náročnější fyzické pojetí. Cílem Martince bylo uvolnění a především koncentrace účastníků. Sám Martinec o podstatě soustředění ve své knize uvádí: „Začátek své tvůrčí práce bychom neměli ponechat náhodné souhře svých nálad a nenálad, nadšení i depresi a svěžesti i únavy. Tedy: co má herec udělat ‚před tím‘, aby se mu ‚potom‘ dobře zkoušelo a hrálo? V čem mohou vstupní cvičení herci pomoci? Probudí se hlasově, pohybově, duševně a fyziologicky – tedy rozproudí si krev i své myšlenky; v případě indispozice osvěží a protáhne namožené tělo, zrehabilituje a rozezní unavený hlas; soustředí se, odloží starosti běžného dne, ukázní své odbíhavé myšlenky.“3 V dopoledních hodinách jsme se soustředili na propojení hlasu a pohybu. Dělali jsme například tzv. pumpovačky (zvětšené kontrakce do celého těla, které se doplňují zvukem) nebo nejrůznější pohybové improvizace, kdy člověk objevuje možnosti svého těla a opět daný pohyb doplňuje zvukem dle svého pocitu. Martinec dbal na to, aby pohyb, který tvoříme, byl neustále v rytmu a měl stejné fáze jako dýchání: absolutní výdech – stažení těla, nádech – rostoucí pohyb a zastavení, co nejdelší výdech – stahující pozvolný pohyb a zastavení. Většina cvičení vedla převážně k práci s dechem, hlasem a pohybem, až postupně se k nim přidávala i cvičení na rozvoj herecké obrazotvornosti. Například cvičení „asociace“, při kterém jde o absolutní odpoutání svojí pozornosti od vnějších vjemů, soustředění se sám na sebe a říkání nahlas svých asociačních myšlenek. I toto cvičení jsme museli doprovázet pohybem. Hlavním cílem bylo zcela se zbavit sebekontroly a dostat navenek své osobité představy. Václav Martinec se snažil po celou dobu kurzu naplnit své cíle, které byly uvedené již v přihlášce: 2 Video č. 1 – záznam z otevřené hodiny Václava Martince 2009 3 MARTINEC, Václav. Herecké techniky a zdroje herecké tvorby: Příručka pro adepty a studenty herectví. Praha: Pražská scéna, 2003, s. 31. ISBN 80-86102-38-6.
10
„Při herecké průpravě si osvojíte: ● techniky pohybové, hlasové a dechové, ● podněty k rozvoji obrazotvornosti ● a seznámíte se s cestami, které vedou k souladu duše a těla, abyste si udrželi nabytou kondici a mohli se sami dále rozvíjet, na závěr kurzu dostanete metodické materiály (textové i cd).“4 Odpoledne jsme se rozdělili do skupin podle již zmíněných témat a pracovali jsme na krátkých etudách. Václav Martinec a Petr Pochop si skupinky rozdělili a těm věnovali větší režijní pozornost. Na konci kurzu byl veřejný výstup, kdy jsme v první půli odehráli své etudy, a v druhé udělal Martinec tzv. otevřenou hodinu – ukazovali jsme některá cvičení, která jsme během týdne dělali. Herecký kurz, který proběhl další rok – tedy v roce 2010, byl veden hodně podobně. „Na počátku bylo slovo. To není jenom téma letošní dílny. Slovo nás provází na celé naší dlouhé cestě dějinami lidského rodu: Kde a proč v hloubi naší osobnosti slovo vzniká? Někdo svá slova jenom v tichosti šeptá, jiný v hněvu vykřikuje. Jak se slovem zacházíme? A slyšíme všechna slova, která procházejí našima ušima? Jsou to slova, která přinášejí pravdu i klam. Slovo dokáže zranit i potěšit, rozveselit i rozplakat.“5 napsal Václav Martinec do úvodního slova k přihlášce pro účastníky. Kromě nastolení tématu pro daný ročník nás Martinec také požádal, abychom si přivezli své autorské texty či texty, které nás oslovují. „Během týdne se budeme snažit sílu slova nejen poznat, ale naučíme se je i správně používat. Nezapomeneme ani na to, že slovo je svázáno s pohybem, s gestem a s mimikou, s tancem i písní. Slovem se dá snadno zalhat, ale pohyb je pravdomluvný. Řeč slov může být klamná – ale řeč těla, ta každou faleš prozradí.“6 dodává Martinec. Během kurzu 2010 jsme dělali obdobná cvičení jako rok předešlý, jen jsme nepracovali na hereckých etudách vzešlých ze zadaného tématu, ale na textech, které
4 Ostatní: TÝDEN INTENZIVNÍ HERECKÉ PRŮPRAVY - Doc. Václav Martinec a Bc. Petr Pochop. Kulturní portál Nové Paky a okolí [online]. 2009 [cit. 2015-05-06]. Dostupné z: http://www.kultura-novapaka.cz/index.php?detail=tyden-intenzivni-herecke-prupravy---docvaclav-martinec-a-bc-petr-pochop 5 MARTINEC, Václav. Emailová konverzace: Přihláška na letní divadelní dílnu v Nové Pace a další informace. Osobní archiv, 15. 6. 2010. 6 MARTINEC, Václav. Emailová konverzace: Přihláška na letní divadelní dílnu v Nové Pace. Osobní archiv, 15. 6. 2010.
11
jsme si sami přivezli. Nejednalo se o práci divadelní, ale spíše recitátorskou. Martinec nás učil správné výslovnosti a rozkrývali jsme společně podtexty předloh, se kterými jsme přijeli. Kurzu byl opět přítomný i Petr Pochop – Martinec mu přenechával určité části programu, aby nás Petr lektoroval a rozšiřoval obsah kurzu o svůj vlastní pohled na divadlo. Petr užíval podobná cvičení, ale měl jiné podání. Martinec vše vysvětloval spíše jako disciplínu, za to Petr nás skrze průvodní slovo lákal k experimentu – neměl daný cíl, kterého jsme měli dosáhnout, ale spíše po nás chtěl, abychom zkoušeli a hledali nové cesty pohybového i hlasového ztvárnění. Během kurzu jsme měli možnost zhlédnout Mastičkáře, kterého nazkoušel Martinec s šermířským spolkem sv. Simeona. „Pokušitelé Thálie Ateliéru herectví Václava Martince vyčarovali Staročeského Mastičkáře. Měl bych vlastně napsat především, že neúnavný Václav Martinec, jeden z nejskromnějších divadelních kouzelníků, očaroval své studenty staročeskou poezií. Různě mezi hučením vod po lučinách a šuměním borů po skalinách, a také v Malém Vinohradském divadle v Záhřebské 21, okouzlují diváky Staročeským Mastičkářem.“7 Těmito slovy reagoval divadelní kritik J. P. Kříž na představení zhlédnuté v tehdejším Malém Vinohradském divadle (dnes Divadlo D21). My jsme měli to štěstí vidět Mastičkáře na hradě Pecka. Martinec zahrnul svého Mastičkáře (mimo jiné) do našeho hereckého kurzu schválně – za prvé kvůli tomu, abychom viděli jeho práci, jež vznikla také s amatéry, a hlavně kvůli tomu, že Mastičkář byla inscenace postavená na perfektní mluvě a výslovnosti. Přestože jazyk Mastičkáře není vůbec snadný, herci si s ním poradili s naprostou noblesou a s odrazem Martincovy preciznosti. Závěr celého kurzu byl opět zakončen otevřenou hodinou, na jejímž závěru každý přečetl svůj vybraný text.8 Přípravy na kurz v roce 2011 začaly už v lednu, když nám – účastníkům minulých ročníků – Václav Martinec poslal svůj dopis, který stál na domluvě s Janou Řehákovou, jež pochází přímo z Nové Paky a absolvovala všechny Martincovy kurzy:
7 KŘÍŽ, Jiří P. Moje milé divadlo (3): Zvolil sem sobě milú, ta třie mé srdce pilú. Brejle.net: Svět kolem mě [online]. 2010 [cit. 2015-05-09]. Dostupné z: http://www.brejle.net/svet-kolemme/moje-mile-divadlo-3/ 8 Video č. 2 – otevřená hodina Václava Martince 2010
12
„Po skončení loňské dílny jsme s Janou vedli úvahy o tom, jestli nynější model vyhovuje všem. Shodli jsme se, že když se sejdou v jedné skupině lidé, kteří již mají nějaké divadelní zkušenosti, a pak ti, kteří se po herectví teprve rozhlížejí, tak ti druzí udělají za pár dní značný pokrok (ty staré pažby táhnou celý peloton rychle dopředu), ale ti věrní, co se do Paky vracejí, neměli velký prostor pro svůj osobní rozvoj. A tak nás napadlo, jestli by pro příště nebylo dobré, rozdělit se na dvě skupiny. Aby ta práce hodně voněla divadlem, měli bychom během těch prvních červencových dnů připravit menší produkci, kterou bychom (pokud možno několikrát) zahráli pro opravdové publikum. Nabízí se premiéra na hradě Pecka – jako vyvrcholení dílny a potom poslední srpnový víkend na festivalu ve Šporkově Kuksu. Kdyby se nám produkce podařila, tak by se jistě ještě během září a října našla nějaká příležitost k repríze. Abychom ty červencové dny plně využili, chtělo by to, aby se všichni zájemci o takovýto projekt někdy na pomezí května a června na jeden den sešli – před tím bych všem rozeslal scénář – pohovořili bychom o pojetí, rozdělili si k naučení textové party a nápěvy písní a při vlastní červencové dílně bychom začali rovnou stavět inscenaci. Na Janu spadla funkce sekretářky, tak povede celou agendu. Kolik zájemců se přihlásí, na tom tolik nezáleží, důležité je to, aby na ty, kteří se pro tuto exhibici rozhodnou, bylo spolehnutí. Obracíme se na všechny, kteří se zúčastnili některého ze tří ročníků. Nikoho nelákáme, ale jenom rozesíláme informaci o dílně, která bude nejen o herecké průpravě, ale i o konečném smyslu hereckého podnikání - vystoupit před publikem v pevném divadelním tvaru. Víme, že někdo ani nechtěl více, než jenom jednou nakouknout do lákavé herecké kuchyně, jiný je profesně už zaměřený k jinému cíli a jiní čekají na to, jak jim dopadnou letošní přijímačky. To vše bude důležité pro vaše rozhodování. Ale kdybyste měli zájem pouze se přijet podívat na naši premiéru, tak dejte také vědět, abychom vás mohli pozvat na konkrétní datum, čas a místo. Tak třeba na jaře na shledanou Vašek“9
9 MARTINEC, Václav. Emailová konverzace: Dopis od Václava Martince. Osobní archiv, 21. 1. 2011.
13
Tento dopis zahájil nový pohled na kurzy v Nové Pace. Na jeho základě jsme se dohodli, že nazkoušíme v červenci inscenaci. A právě tvorba inscenace se stala cílem i všech následujících kurzů. Plán tohoto ročníku byl takový, že jedna polovina bude pod režijním vedením Václava Martince a budou zkoušet Královnu koloběžku první, a tu druhou skupinu si vezme na starosti Petr Pochop a divadelně zpracují Zlatou rybku. Obě předlohy vycházely z pohádek Jana Wericha. V dopise zmiňované květnové setkání sice nakonec neproběhlo, avšak domluvy probíhaly průběžně přes email. Jelikož většina účastníků tohoto kurzu už se s Martincovou prací dříve setkala, nebyl kurz zaměřen na hereckou techniku, ani na pohybová či hlasová cvičení. Většinu času jsme zkoušeli, ranní rozcvičky byly dobrovolné a průpravná cvičení byla zredukovaná na minimum. Kurz byl však velmi zajímavý právě díky druhému pohledu na Václava Martince. Nyní jsme na něj nenahlíželi jako na někoho, kdo vede k herecké technice, ale na někoho, kdo herecké dovednosti vyžaduje a následně je využívá k režii a tvorbě inscenace. V průběhu zkoušení se občas vyskytl problém u těch účastníků, kteří neměli schopnost vykonat veškeré Martincovy požadavky (ochota vydržet dlouhá štronza, namáhavé fyzické scény i náročnost písniček a hudebních částí inscenace). Nakonec však bylo dosaženo kompromisu, kdy se účastníci snažili co nejlépe naplnit Martincův záměr a Martinec naopak občas zmírnil své vstupní nároky. Výsledkem byla živá inscenace, jež působila hravě a u diváků sklidila značný úspěch. Individuálně byly pojaty jen hlavní postavy (princ, Zdenička, otec, matka), ostatní účastníci kurzu byli vypravěči, kteří vystupovali buď jako zakyslé rádkyně prince, nebo jako skupinka fanynek zblázněných do prince. Učili jsme se tak, jak příběh pomocí chóru či kolektivní postavy posouvat dopředu. Václav Martinec nás neustále upozorňoval na to, jak je takováto úloha důležitá pro výsledný tvar a mnohdy i těžší, než ztvárnění klasických postav.10 U zkoušení pohádky pod vedením Petra Pochopa jsem neměla možnost být (zkoušeli jsme zároveň), avšak jejich závěrečné představení fungovalo na
10 Video č. 3 – záznam z představení „Královna koloběžka První“
14
jednoduchých vtipech, situačních gazích a zároveň na hereckých výkonech jednotlivců (v inscenaci hráli pouze čtyři herci).11 Na závěru kurzu tohoto roku se s námi Václav Martinec rozloučil. Jako hlavní důvod uvedl to, že na jeho kurzy už jezdí stále ti samí lidé a že už nás nemá co nového učit. Dalším důvodem bylo, že už se nechtěl dále zabývat výukou herectví. Od roku 2006 učil na Pedagogické fakultě v Hradci Králové a chtěl se dál ve větší míře věnovat právě tomuto směru – zaměřit se na budoucí pedagogy a učit je správné výslovnosti a práci s hlasem, aby nespěli, jak vždycky říkal, „k ječáku české učitelky“. Z těchto důvodů se Václav Martinec rozhodl, že už v Nové Pace kurzy nepovede. Zároveň však dal příležitost Petru Pochopovi, aby dílnu vedl dál. Petr této nabídky využil. A to především kvůli tomu, že v Nové Pace vznikla skupinka nadšených lidí, kteří se tady rádi setkávali a chtěli se setkávat dál. Kurzy Václava Martince se tedy objevovaly v MKS Nová Paka od roku 2008. Byly zaměřené převážně pro ty, kteří se o herectví zajímali a chtěli ho dále dělat. Kurzy organizoval Ateliér herectví Václava Martince.12 Martinec se snažil, aby bylo vždy maximálně 20 účastníků, aby mohl pracovat co nejindividuálněji. Každou dílnu prokládal samostatnou individuální prací – každý si vybral text a pracoval na jeho výslovnosti a správné práci s hlasem i během svého volného času (během obědové pauzy, večeře apod.). Proto jsem kurzy (dva závěrečné desetidenní ročníky) brala jako možnost učení se něčemu, k čemu se chci přiblížit. Sama k sobě a nadále k divadlu. Neboli – jak zmiňuje Martinec ve své příručce pro adepty a studenty herectví: „Nejstarší ucelená technika, která směřuje k vytváření rovnováhy a propojování mezi tělesnými, duševními i duchovními vlastnostmi člověka, je jóga. Její psychofyzické postupy jsou základem nejen pro náboženskou praxi věřících, ale prostupují různé vrstvy orientálního divadla. Moderní evropské divadlo tuto inspiraci přijímá a v tomto duchu rozvíjí metodiky herecké tvorby a sugestivního přenosu hereckého prožitku na diváka (Tairov, Michail Čechov, Grotowski, Barba).
11 Video č. 4 – záznam z představení „Zlatá rybka“ 12 Více viz http://www.atelierherectvi.wz.cz/
15
Kouzlo osobnosti, osobní půvab, charisma – tato schopnost ‚vyzařování‘ má rovněž své kořeny ve zmíněných hlubinných oblastech. Ale působivý a sugestivní projev může herec plně rozvíjet a vědomě jej uplatňovat teprve, až zvládne jeho hmotné složky: dýchání, hlasové a pohybové schopnosti. Když se zabýváme postupy z oblasti hlubinných zdrojů, nelze hovořit o tom, že se něco ‚naučíme a procvičíme‘ – spíše něco probouzíme, vyvoláváme či odezníváme. A k takovému stavu se můžeme pouze přibližovat a při plném pracovním nasazení jen trpělivě očekávat, že se výsledek pouze ‚může‘ dostavit. Tuto tvůrčí snahu vyjadřuje zenový koán: ‚Cvičením se nemůžeš naučit dokonalosti, ale když nebudeš cvičit, nikdy jí nedosáhneš.‘“13
13 MARTINEC, Václav. Herecké techniky a zdroje herecké tvorby: Příručka pro adepty a studenty herectví. Praha: Pražská scéna, 2003, s. 16. ISBN 80-86102-38-6.
16
1.2 Kurzy v Nové Pace pod vedením Petra Pochopa a Samuela Neduhy (2012 - 2014) Na přelomu roku 2011 až 2012 nebylo zcela jisté, zda Petr Pochop opravdu uskuteční slib, který nám dal na konci předešlého kurzu. Nakonec si však našel lektora, který mu pomůže zhostit se tak náročného úkolu. Poprosil o spolupráci herce z Divadla D21, kde sám Petr pracuje, Samuela Neduhu. Z lektorského hlediska spolu doposud nepracovali, ale hráli spolu inscenaci na chůdách, kterou si i sami režírovali.14 Díky práci na této inscenaci Petr zjistil, že má mnoho podobných náhledů na divadlo a na práci jako Samuel. Proto se dohodli, že další ročník Nové Paky povedou spolu. Téma kurzu pro rok 2012 znělo „Median – seance – strach“. Kurz trval deset dnů. Petr Pochop se automaticky rozhodl, že chce na konci dílny prezentovat nejen otevřenou hodinu, ale především samostatné nosné představení, na kterém nebude znát, že vznikalo pouhých deset dnů. K tomu si vůbec nevzal snadné téma: „Zaměříme se na tradici vytváření nehmotných kulturních hodnot v Nové Pace a její Genius Loci, to vše na téma: ‚…V hlavních rolích duše...‘“15 Petr Pochop se tedy rozhodl pojmout kurzy v Nové Pace niterněji a zároveň si stanovil troufalejší cíle než Václav Martinec. Petr a Samuel sami napsali kostru autorského příběhu, rozdělili si účastníky na dvě skupiny a bez jakéhokoli scénáře s námi začali pomocí improvizací zkoušet inscenaci na velmi těžké a náročné téma. V pozvánce na tuto dílnu v Amatérské scéně se psalo: „Čeká vás intenzivní práce, kde si osvojíte principy autorského divadla a improvizačních dovedností. Připravili jsme pro vás základní kostru jednoduchého příběhu a studii několika postav žijících – nežijících v našem společném díle… Pokusíme se vytvořit svébytné dramatické dílo, kde bude popřena hranice mezi 14 „Chůdařská hříčka o lásce dvou mužů a jedné ženy. Popo a Pepe jsou ‚velcí‘ kamarádi. Jednoho dne spatří svou femme fatale, která oběma zamotá hlavu a změní život. Pipi to ale zas tak vážně nevidí – chce se bavit a poznávat svět, chce být hýčkána a z Popo a Pepe má hlavně legraci. Když jde ale o život, ukáže se, že tihle tři jsou opravdoví kamarádi.“ Vometáci "POPEPI". Divadlo D21 [online]. 2011 [cit. 2015-05-12]. Dostupné z: http://www.divadlod21.cz/repertoar/vometaci-popepi 15 Herecký kurz Nová Paka 2012. Amatérská scéna: Informační portál nejen o amatérském divadle [online]. 2011 [cit. 2015-05-12]. Dostupné z: http://www.amaterskascena.cz/clanek/herecky-kurz-nova-paka-2012-120509141032.html
17
životem a smrtí, mezi aktéry a diváctvem, kde zapomenutá tajemství probudí k životu přírodní sílu, magii a hysterii místního obyvatelstva. Porušíme místní tabu a to mrtvé, o čem se nemluví, co se raději nechává zapomenout, u ledu spát, probudíme k životu… Mrtvolnost kulturního života ožije a skrze divadlo se dotkne každého obyvatele Nové Paky existenciálním pařátem strachu. Představení už nebude dobrovolnou záležitostí, Paka bude přitahovat lidi z celého okolí jako magnetická hora plná Kyklopů. Umění a smích záhrobí vleze lidem do příbytků jako za starých časů mor, žloutenka či náhlý červený kohout...“16 Petr se jako dobrý řečník zaměřil převážně na téma, které ho zaujalo, a chtěl se s námi o něj podělit. Ke mně osobně (jako k účastníkovi, který byl zvyklý na Martincovu
práci)
tento
záměr
úplně
nedošel.
Stále
jsem
prahla
po
sebezdokonalování a ne po tvůrčí práci hledající způsob ztvárnění k danému tématu. Samuel a Petr však neměli tak striktně vymyšlený program ani inscenační tvar, jako míval Václav Martinec v předešlých letech. Chtěli, aby různé možnosti ztvárnění hledali účastníci kurzu s nimi, a tak si sami utvářeli názor na divadlo. Dopolední hodiny jsme věnovali společným cvičením zaměřeným převážně na pohyb a hlas. Petr, na rozdíl od Martince, tak striktně nelpěl na propojení těchto dvou elementů. Práce s hlasem se zakládala na projití všech hlasových rejstříků (podle rozdělení Václava Martince)17 a následných hlasových improvizacích, které měly až meditativní charakter. Pracovali jsme rovněž s různými typy pohybu. Největší rozdíl byl však v celodenním režimu. Martinec vždy výstižně přirovnával naši dochvilnost k „na vteřinu přesným japonským vlakům“. I ve svých skriptech Herecké techniky a zdroje herecké práce Martinec zmiňuje: „Je zřejmé, že drastické metody Orientu, jsou nepřenosné do našich kulturně společenských podmínek 20. století, ale to, že samotná podstata výuky je chápána jako stvořitelský akt, jako bolestivé zrození, jako vytváření nové osobnosti v náročných okolnostech mezní situace, která se dotýká až samotné hranice lidské existence – tento princip
16 Herecký kurz Nová Paka 2012. Amatérská scéna: Informační portál nejen o amatérském divadle [online]. 2011 [cit. 2015-05-12]. Dostupné z: http://www.amaterskascena.cz/clanek/herecky-kurz-nova-paka-2012-120509141032.html 17 MARTINEC, Václav. Herecké techniky a zdroje herecké tvorby: Příručka pro adepty a studenty herectví. Praha: Pražská scéna, 2003, s. 79. ISBN 80-86102-38-6.
18
přijímám jako inspirativní.“18 Proto my, co jsme zažili tři a někteří i čtyři roky Martincova přísného režimu, jsme najednou naráželi na Petrovu benevolentnost. Čas neustále přizpůsoboval aktuálním stavům skupiny – kdykoli někdo neměl energii, prodloužila se pauza, když někdo nestíhal, dával se činnosti větší prostor. Něco takového jsme u Martince neznali; a jelikož zvyk je železná košile, měli jsme s denním režimem trochu problém. Zkoušení probíhalo podobně jako u Martince – každý pracoval na své postavě, Petr nám jen z počátku řekl motivace, kam bychom měli se svou postavou směřovat, a dával nám prostor, ať pracujeme samostatně. Vznikala tvůrčí atmosféra, při které každý dostával prostor. Nešlo však už o klasický herecký kurz, kdy pomocí technik a metod můžeme pracovat sami na sobě a na svých hereckých dovednostech. I když Václav Martinec v loňském roce rovněž již pracoval na inscenaci, Petrův a Samuelův kurz byl směřován jinak. Martinec měl po třech letech vedení kurzů v Nové Pace pocit, že se svými účastníky už může pracovat na inscenaci a nemusí již s nimi dělat své techniky v takové míře jako v předešlých letech. Petr se však rozhodl, že nás bude samotnou inscenací učit. To znamená, že to, co bylo potřeba využít v inscenaci, jsme skrze nejrůznější cvičení nejprve zakoušeli v dopoledních hodinách. První samostatné působení Petra a Samuela bylo tedy ročníkem, kdy se účastníci měli přeladit na nový režim a udělat si nový – svůj vlastní - náhled na divadlo. Na divadlo jako na tvůrčí proces, jež se opírá o bytostné já každého účastníka, který má určité schopnosti, ale i nedostatky, které se v inscenačním procesu mohou pozitivně využít. Inscenace jsme zkoušeli pouze v odpoledních hodinách, a i tak se zvládla vytvořit bez jakýchkoli problémů. První inscenace se jmenovala „Krví země“ a režíroval ji Petr Pochop. Šlo o příběh několika holek na internátě při střední škole, které zkoušely jakýsi rituál, který se jim vymkl z rukou, a skončily v absolutním transu. Jednalo se o zvláštní příběh a – abych se přiznala – ne všechno, co se v tomto
18 MARTINEC, Václav. Herecké techniky a zdroje herecké tvorby: Příručka pro adepty a studenty herectví. Praha: Pražská scéna, 2003, s. 151. ISBN 80-86102-38-6.
19
představení dělo, jsem chápala (a to přesto, že jsem v něm hrála). Podobný problém měli i někteří diváci.19 Druhá inscenace „Krví ze mě“ měla podobný problém. Ne všechny symboly a metafory, které se na jevišti objevily, byly pro diváka čitelné. Vyprávěla příběh o dívce, která se cítí být svou vlastní sestrou, jelikož ta jí „asi“ zemřela.20 I tak však měly obě inscenace divácký úspěch – strhly svou originalitou pozornost a navíc se objevil velký obdiv, že oba kusy vznikly za pouhých deset dnů. Tato úspěšnost kurzu v Petrově a Samuelově režii byla důvodem, proč se Petr rozhodl pro zorganizování kurzu Paka 2013 – lednový kurz, který se měl odehrát za pouhý prodloužený víkend (od čtvrtka do neděle). Tento kurz nebyl otevřený pro veřejnost. Petr rozeslal informace pouze těm, co již na kurzu v Nové Pace někdy byli, a také jmenovitě oslovil některé členy svého souboru DSvPr v Praze, jejž sám založil. Účastníky kurzu byli tedy zcela konkrétní lidé, kteří s Petrem Pochopem nebo se Samuelem Neduhou už někdy pracovali. Této vybrané skupině Petr v prosinci 2012 rozeslal email se scénářem a napsal: „Půjde o velice intenzivní zkoušení, prosím, prostudujte si doma v klidu celý příběh. Vaším úkolem bude vytvořit dvě postavy v příběhu jednoho malého kluka. Jednu z jeho reálného světa a tu druhou z říše nadpřirozených bytostí z lesa ze Skleněné hůrky. Máme se Samuelem vypracovaný příběh (viz příloha), který ještě rozpracujeme do jednotlivých scén. Mám představu, že reálný svět hocha se bude odehrávat ve škole, na ulici a doma. Z toho plyne, že bude potřeba vytvořit postavu učitele, spolužáků, sousedů odnaproti apod. Kupříkladu maminku a otčíma už máme vymyšlené a obsazené a tito dva budou v tom pohádkovém světě hrát královnu a šaška. Pokud máte zájem se účastnit naší dílny, je důležité se dobře připravit, uvažovat o svých postavách, promýšlet je. Určitě ještě před příjezdem do Paky vznikne scénická kostra, dost možná s vloženými texty, o kterých vím, že by tam měli zaznít. Tu vložíme na fb - stránky, takže je bedlivě sledujte.“21
19 Video č. 5 – záznam z představení „Krví země“ 20 Video č. 6 – záznam z představení „Krví ze mě“ 21 POCHOP, Petr. Emailová konverzace: Paka 2013 - lednový kurz. Osobní archiv, 18. 12. 2012.
20
Kostru inscenace Skleněná hůrka vymyslel Petr se Samuelem. Petr bral tyto čtyři dny víceméně jako svůj vlastní projekt, který chtěl zrealizovat, a atmosféra Nové Paky a také účastníci, co se zde každoročně setkávali, mu k tomu přišli ideální. Jednalo se tedy o touhu vytvořit inscenaci se skupinou lidí, kteří nepochází z jednoho kraje, ale chtějí nějakým způsobem spolupracovat. Petr měl vymyšlený pouze jednoduchý příběh a líbilo se mu, že účastníci těchto dvou skupin (DSvPr a z kurzů Nové Paky) chtějí tvořit a také jsou na jeho práci zvyklí. Největší motivací pro práci byla snaha a nadšení lidí, kteří chtěli společně vytvořit inscenaci, a to na úkor všech možných indispozic (vyčerpání, nemoci apod.). Proto velkou část práce nechával na samotné skupině a sám spíše hleděl na téma a snažil se vést a tzv. čistit celek. Ráno jsme vždy hráli nejrůznější hry zaměřené na soustředění a stmelení skupiny. Poté nás Petr nechal vymyslet si postavy a v improvizacích rozehrávat situace. Jediné, co nám před tím sdělil, bylo prostředí – škola, svět fantazie apod. Bylo nám vždy řečeno, kam má určitá scéna dojít a jaký je její záměr, a poté jsme dostali čas, během kterého jsme se snažili zadání naplnit. Samuel byl s námi a snažil se z improvizací vybrat ty nejlepší nápady. Petr mezitím zkoušel scény v domácnosti (s klukem, matkou, otčímem), kde takový prostor pro improvizace příliš nebyl. Dalším typem procesu tvorby bylo popisování atmosféry situace Petrem nebo Samuelem a jejich průvodní slovo, kterým ji někam směřovali. My jsme paralelně s jejich výkladem zadání kolektivně naplňovali hereckou akcí na jevišti. Samuel s námi poté scény tzv. čistil – korigovali jsme, co v situacích zanecháme a co je v nich naopak zbytečné. Jak už jsem zmiňovala výše, Petr se Samuelem přijeli na kurz pouze s kostrou příběhu a nikoli se scénářem. Jednoduchou linii nám Petr zaslal měsíc dopředu emailem: „Je to příběh kluka, který je odstrčený ze společnosti. Díky své hluboké vnímavosti je jiný než ostatní. Ve škole je šikanovaný a doma jej vychovává maminka a otčím. Maminka na jeho výchovu nestačí, otčím je buď bez zájmu, anebo svoji pevnou ruku nadužívá. Před tvrdým světem utíká hoch do přírody do lesa. Jednoho zimního dne uteče do místa, kterému se říká ‚Skleněná hůrka‘. Stane se, že mu uklouzne noha, sveze se po svahu dolů, udeří se do hlavy a omdlí... Probere se na
21
planině s ohněm uprostřed sněmu nadpřirozených bytostí.“22 Tento příběh se účastníkům rychle dostal pod kůži. Myslím, že převážně kvůli velkému vypětí a snaze dotáhnout inscenaci do konce. Na vině byla ale také originalita kouzelného světa. Kdyby se Petr a Samuel rozhodli vzít předlohu např. Nekonečného příběhu, nikdy by svět fantazie nezprostředkovali tak, jako když vznikal přímo z vnitřních podnětů účastníků. Byl to vlastně náš svět fantazie. A především z toho důvodu probíhalo zkoušení bez větších problémů. Záměrně píši „zkoušení“, jelikož již nešlo o dílnu či kurz, kde by nás lektoři něco učili, ale spíše o proces vzniku inscenace (jen v krátkém časovém rozmezí), při kterém se každý učí sám.23 Premiéra (a zároveň derniéra) se odehrála v MKS Nová Paka a u diváků sklidila úspěch. Setkala jsem se s názory, že to bylo zatím nejlepší veřejné zakončení kurzů v Nové Pace. Účastníci si mohli na scéně hrát, nemuseli se příliš mnoho věcí učit a také (řekla bych) šlo o nejzkušenější skupinu, která se kdy v Nové Pace sešla. Další setkání v Nové Pace (v červenci 2013) mělo opět o trochu blíže k dílně, ač ne nějak zásadně. Zpočátku kurzu se pracovalo více na technikách a vystavění konkrétních postav, zásadní byla však opět výsledná inscenace. Petr Pochop řekl v rozhovoru pro Novopacký deník: „Pracovní název představení je: ‚Štika v motoru‘ – je to zároveň téma dílny, vychází podobně jako vloni z Genia Loci, jen se budeme tentokráte zabývat zaprášenými oktany ve ‚Štikovské rokli‘, což je místo, kde se pořádají závody bugin a sajdkár a motorek, ale téma je jen jakýmsi vodítkem, nemusíte se bát, že z vás uděláme techniky, vždy se snažíme vycházet z postoje a zájmu klienta.“24 Petr Pochop se v tomto kurzu zaměřil na to, že se během našeho kurzu v Nové Pace koná Mistrovství Evropy v autokrosu. Trasa v Nové Pace ve Štikovské rokli je nazývána Mekkou autokrosu. Každoročně ve městě potkáváme celou řadu specifických cizinců milujících jen své buginy. Proto se Petr rozhodl, že se jejich životem necháme inspirovat a vytvoříme příběh o nich. V rámci dílny se všichni účastníci byli podívat na Mistrovství Evropy 2013 a dokonce jsme měli jedinečnou příležitost promluvit si s některými závodníky.
22 POCHOP, Petr. Emailová konverzace: Paka 2013 - lednový kurz. Osobní archiv, 18. 12. 2012. 23 Video č. 7 – záznam z představení „Skleněná hůrka“ 24 Herecký kurz s lektory Petrem Pochopem a Samuelem Neduhou. Nová Paka oficiální web města [online]. 2013 [cit. 2015-05-12]. Dostupné z: http://www.munovapaka.cz/herecky-kurz-slektory-petrem-pochopem-a-samuelem-neduhou/a-1132
22
Tento rok opět vznikaly dva příběhy naráz. Jeden měl pod palcem Petr a druhý Samuel. Kostry příběhů si každý vymýšlel sám už před kurzem. Obsazení hlavních postav měli kluci opět rozdělené už dopředu. Sám Petr v rozhovoru pro jičínský zpravodaj uvádí: „První polovina jedenáctidenního kurzu je věnována zdokonalování hereckých schopností a osvojování nových technik. Prostřednictvím řady her a cvičení si účastníci rozvíjejí pohybové a hlasové dovednosti, schopnost vcítit se emočně do dramatické postavy, nebo naopak, co nejvíce se odpoutat od dění na scéně. Trénují i postřeh a rychlé reakce, které využijí při jevištní improvizaci.“25 Druhá polovina kurzu byla již věnována tvorbě inscenace. Ta byla z velké části založena opět na improvizaci, proto to, co jsme dělali v první části kurzu, bylo kompletně využito v konkrétních scénách samotné inscenace. V rozhovoru Petr dále popisuje: „Vedoucí a zároveň režisér skupiny přichází nejprve s obecnou představou, tématem, vizí. Neexistuje však žádný pevný scénář. Ten se rodí až improvizací herců během zkoušek. Co funguje, zůstává, co neobstojí, musí pryč.“26 Tímto způsobem jsme se postupně dostali k dvěma výsledným tvarům, které jsme poslední den dílny předvedli veřejnosti. První příběh (v režii Petra Pochopa) se jmenoval „4tyři“ a vyprávěl o dívce, která patří do prostředí závodníků. Měla dvě personifikace svého já – rozumná a soběstačná žena, možná až příliš emancipovaná žena vs. dítě, které potřebuje oporu kohokoli, které si chce hrát a chce jít za svým štěstím. Příběh vyprávěl o jejích čtyřech vztazích. Postupně její dětinské já umíralo.27 Druhá inscenace (režie Samuel Neduha) nesla název „7“ a vyprávěla o muži, který se zabil v autě. Byla hodně citlivá a dojemná. Muž byl hvězdou ve svém oboru a vždy si uměl sehnat jakoukoli ženu – žena mu poté hrála jeho automobil. Takže podle toho, jak mu vyšel večer románek, druhý den jel. Poslední žena byla jeho osudová.28
25 Herecká škola se v novopackém městském kulturním středisku představila veřejnosti. Jicinskozpravy.cz [online]. 2013 [cit. 2015-05-12]. Dostupné z: http://www.jicinskozpravy.cz/archiv/zpravy/2013/12/922-herecka-skola-se-v-novopackemmestskem-kulturnim-stredisku-predstavila-verejnosti.htm?hled=nov%E1+paka 26 tamtéž 27 Video č. 8 – záznam z představení „4tyři“ 28 Video č. 9 – záznam z představení „7“
23
Soudě minimálně dle reakcí publika na vzniklé výstupy měly herecké kurzy pod vedením Samuela Neduhy a Petra Pochopa doposud vzestupnou tendenci. Petr ani Samuel se kurzu proto nechtěli vzdát – v roce 2014 uspořádali tentokrát jarní kurz (tentokrát na motivy povídky Černý mnich), jenž je hlavním jádrem této mé práce (viz kapitola třetí), a i po Černém mnichovi proběhl v létě další herecký kurz. Další rok – tedy léto 2015 je už téměř naplánované.
24
2 Lektoři kurzů v Nové Pace V předchozí kapitole jsem se zabývala historií hereckých kurzů v Nové Pace, jelikož si myslím, že kdyby Václav Martinec nevytvořil tuto divadelní tradici v Nové Pace, nemohla by specifická tvorba inscenace vůbec vzniknout. Navíc je zřejmé, že Petr Pochop zakládá nejen svou divadelní, ale převážně pedagogickou práci právě na svých zkušenostech s Václavem Martincem. Vymezuje se proti jeho metodám, či je naopak plně využívá a upravuje tak, aby se dostal co nejblíže ke svému cíli. Navíc stále značná část účastníků, kteří jezdili právě za Martincem, mají i nadále (a to i když sem Václav Martinec už nejezdí) důvod každoročně do Nové Paky přijet. Mají pocit, že jim kurzy něco dávají, a chtějí dále pracovat i pod jiným vedením. V následující kapitole se pokusím blíže seznámit čtenáře s osobou Václava Martince, ale především pak Petra Pochopa a Samuela Neduhy. Stručně představím jejich dosavadní divadelní, případně pedagogickou, práci a pokusím se pojmenovat, jaké mají zkušenosti, jakým směrem se ubírají a z jakého důvodu se zajímají právě o práci s neprofesionálními skupinami. Důležitým zdrojem pro tuto kapitolu mi byly rozhovory s Petrem Pochopem a Samuelem Neduhou, jež jsem uskutečnila speciálně pro účely této práce.
25
2.1 Václav Martinec Václav Martinec je divadelní pedagog, režisér a choreograf. Narodil se 5. března 1937 v Praze. V roce 1954 začal studovat herectví na DAMU u Vlasty Fabiánové29 a Evy Kröschlové.30 V rámci studia se zajímal převážně o mluvu v recitačním a dramatickém souboru, zavedl soubor lidových písní a tanců a absolvoval tréninky na cirkusové škole. Jeho divadelní začátky směřují do Divadla Petra Bezruče v Ostravě (1959 – 1964). Od druhé poloviny 60. let se přesunul do Laterny magiky v Praze, kde se uplatnil jako tanečník. „Poté prošel řadou angažmá, v nichž později většinou nedokončil své záměry pro nároky, které kladl na své spoluhráče v psychofyzické přípravě a připravenosti ke skutečné divadelní činnosti.“31 je uvedeno na přebalu Martincovy knihy Herecké techniky a zdroje herecké tvorby. Václav Martinec v této době (2. pol. 60. let) pracoval se soubory, kde se snažil uplatnit své nároky na herce a vytvořit divadlo opírající se o Antonina Artauda a o rituální principy. Tak založil divadlo Křesadlo (1971 – 1975), „kde zaujal mj. inscenacemi Vagantské putování, Naivní mystérium – Ze života hmyzu; po zákazu činnosti Křesadla pokračoval od r. 1975 s Ninou Vangeli ve Studiu pohybového divadla (Proměny, Knihy mrtvých ad.).“32 Dále se Václav Martinec snažil pracovat na mluveném projevu. Proto začal vést celou řadu dílen, a to jak v České republice, tak i v zahraničí. Od roku 1989 vyučoval na brněnské Divadelní fakultě JAMU, oboru činoherní herectví, kde se mj. potkal i s Alexejem Pernicou. Jako pedagog působil externě i na pražské DAMU a později i na VOŠ herecké v Praze. Václav Martinec klade na své studenty vysoké nároky, snaží se především o komplexnost mluvy a pohybu. V roce 2003 pomohl svému ročníku na VOŠ herecké založit vlastní divadlo – Malé vinohradské divadlo (nynější Divadlo D21). 29 Česká filmová a divadelní herečka, 1912 – 1991 30 Česká tanečnice a choreografka, 1893 – 1983 31 MARTINEC, Václav. Herecké techniky a zdroje herecké tvorby: Příručka pro adepty a studenty herectví. Praha: Pražská scéna, 2003, přebal. ISBN 80-86102-38-6. 32 Docent Václav Martinec byl oceněn Medailí MŠMT 1. stupně. Asociace středoškolských čtenářů [online]. 2015 [cit. 2015-05-14]. Dostupné z: http://www.ascestinaru.cz/docent-vaclavmartinec-byl-ocenen-medaili-msmt-1-stupne/
26
V roce 2005 založil své vlastní soukromé studio Ateliér herectví Václava Martince, kde nabízí přípravu na divadelní školy, kurzy zaměřené převážně na mluvu, workshopy pro celé soubory (divadelní, taneční i šermířské) či individuální průpravu a péči. Toto studio funguje až do dnešních let. V posledních letech věnuje své úsilí převážně studentům Pedagogické fakulty Univerzity v Hradci Králové, kde od roku 2006 až dodnes vyučuje. Na stránkách Asociace středoškolských češtinářů je o Václavovi Martincovi velmi trefně a pravdivě napsáno: „Jak vidno, působení Václava Martince se zdaleka nevyčerpává oborem, který si původně zvolil. Už dnes je také zřetelné, že si ve všech oblastech získal přirozenou autoritu a zcela přirozeně vychoval žáky – v duchu své životní filozofie spíše spolupracovníky–, kteří jeho myšlenky dále rozvíjejí. Podstatné je, že při veškeré své životní kázni a maximalistických nárocích je Václav Martinec oceňován jako osobnost strhávající ostatní osobním příkladem a entuziasmem, osobnost velmi otevřená a obětavá, vždy ochotná se rozdělit o své znalosti a věnovat své síly tomu, kdo jeví o poznání upřímný zájem.“33
33 Docent Václav Martinec byl oceněn Medailí MŠMT 1. stupně. Asociace středoškolských čtenářů [online]. 2015 [cit. 2015-05-14]. Dostupné z: http://www.ascestinaru.cz/docent-vaclavmartinec-byl-ocenen-medaili-msmt-1-stupne/
27
2.2 Petr Pochop Petr Pochop se narodil 3. 11. 1975 v Jilemnici. K herectví se dostal právě v tomto místě; sám Petr o tom vypráví takto: „Když mi bylo asi 14 let, viděl jsem Zejerovu Radůze a Mahulenu, kterou režíroval Zdeněk Karásek.34 Dostal se k jilemnickým ochotníkům a přinesl tam určitou kvalitu. Já jsem se šel podívat na svého tátu, který hrál v tom představení. A po skončení ze mě vypadla jediná věta: Já chci taky!“35 Asi rok a půl na to Petr nastoupil do ochotnického Divadla v Roztocké. S inscenací „Nevěsta“ od Adolfa Hoffmaistera, kde hrál Petr dokonce titulní roli, a s inscenací „Hra lásky osudná“ od Karla Čapka se tento soubor dostal až na přehlídku Jiráskův Hronov. „To bylo pro soubor trochu zničující, protože najednou začal přemýšlet o tom, jestli je nějaká kvalita, nebo ne, a o tom, že vám najednou někdo říká, že to děláte dobře nebo špatně a že někdo to dělá líp a někdo hůř.“36 Po maturitní zkoušce na SOU Obchodní Turnov se Petr hlásil na herectví na DAMU, ale jelikož ho nevzali, rozhodl se, že půjde rovnou do pracovního procesu. Nejprve (r. 1996) šel na vojenskou základní službu. Poté se vrátil do ochotnického spolku a strávil čas nejrůznějšími zaměstnáními, která mu přinesla celou řadu zkušeností, o něž se do dnešní doby opírá (pracoval například jako noční barman v Krkonoších, prodával sportovní oblečení a obuv v Praze, či byl zaměstnaný jako noční vrátný). O hraní v Divadle v Roztocké mi Petr prozradil: „Vůbec mě to neuspokojovalo. Zdeněk Karásek odešel. Nevedli to úplně špatně, ale dělali to jenom nějak intuitivně a bylo to hodně ochotnické. Člověk od toho chtěl něco víc.“37 V roce 2000 se tedy rozhodl, že opět zkusí své štěstí na herecké škole. Jelikož mu už bylo dvacet pět let, rozhodl se pro Vyšší odbornou školu hereckou v Praze (dále jen VOŠ herecká). Tam byl úspěšně přijat. Jeho ročníkovým vedoucím byl Václav Martinec. „Zajímavé je, že sám Vašek si nás nevybral, on nás dostal. Náš
34 35 36 37
Režisér, dramaturg, studoval na DAMU s Ivou Janžurovou VALIŠKOVÁ, Juliána. Rozhovor s Petrem Pochopem. Osobní archiv, 13. 5. 2015. VALIŠKOVÁ, Juliána. Rozhovor s Petrem Pochopem. Osobní archiv, 13. 5. 2015. VALIŠKOVÁ, Juliána. Rozhovor s Petrem Pochopem. Osobní archiv, 13. 5. 2015.
28
ročník byl takový ‚odpad‘ – pedagogové, kteří nás nechtěli, nás dali Vaškovi – řečeno trochu s nadsázkou... Nebyl ani u přijímaček. A ten náš ročník se proto zakousl do studia.“38 VOŠ herecká se na svých internetových stránkách představuje takto: „Vyšší odborná škola herecká s.r.o. je soukromá škola s dvacetiletou tradicí, založená v rámci systému českých vyšších odborných škol. Umožňuje složení absolventské zkoušky a získání diplomu akreditovaného státem (titul ‚DiS.‘) v oborech Herectví a moderování nebo Herectví s loutkou.“39 Jako třináct důvodů, proč studovat právě na VOŠ herecká, stránky dále uvádí: „Co činí studium u nás zajímavým: 1. Subtilní a operativní administrativa a pružnost školy jako instituce 2. Poměrně vysoká míra uplatnění absolventů v hlavních i příbuzných oborech 3. Unikátní výuka moderování v rámci samostatného předmětu 4. Výuka tradičního i moderního loutkářského umění 5. Praktická výuka vedoucí ke zveřejnění již ve druhém ročníku a ke korekci v průběhu repríz 6. Praktická připravenost studentů blízká požadavkům praxe 7. Zkušenost studenta s divadelním provozem (studenti ve 2 inscenacích, každá má více než 20 repríz) 8. Profesionální příprava a režijní práce výrazných osobností na studentských inscenacích 9. Komplexní pohled na divadelní formy (avantgarda, orient, autorská tvorba, improvizace, klasika) 10. Studium nedělí herectví a loutkoherectví na alternativní a klasické, pracuje s oběma formami 11. Školní divadlo (až 30 představení / měsíc), kam chodí i budoucí zaměstnavatelé
38 VALIŠKOVÁ, Juliána. Rozhovor s Petrem Pochopem. Osobní archiv, 13. 5. 2015. 39 Historie školy. Oficiální stránky vyšší odborné školy herecké [online]. 2015 [cit. 2015-05-14]. Dostupné z: http://www.vosherecka.cz/o-nas/historie-skoly/
29
12. Mezinárodní spolupráce škol (Velká Británie, Německo, Slovensko, Itálie, Slovinsko a Polsko) 13. Letos naposledy zvýhodněné školné 19000,-Kč za rok pro první ročník 2015/16“40 Na VOŠ herecká měl Petr vedle Václava Martince i další výrazné pedagogy, např. Fen Jüng Song41 či Antonii Hegerlíkovou.42 Jedná se o úplně jiné přístupy v pohledu na divadlo než u Martince. Hana Mathauserová, jedna z Petrových spolužaček, uvedla v rozhovoru pro školní bulletin: „Byla to velmi dobrá kombinace. Fen Jüng Song nám představila východní kulturu a vše, co to s sebou neslo, drilovala nás v tom myšlení, v přesvědčení a ve výdrži. Puberťákům, kteří se nedokázali pořádně koncentrovat, hodně dalo cvičení tai-či a podobné věci, které vyžadují naprosté soustředění a úplně jiný způsob vnímání prostoru a času. Byl to dobrý základ pro vnímání dalších podnětů. Tonička byla naprosto bytostný divadelník tělem i duší, ctila veškeré divadelní principy a učila nás, že divadlu je potřeba obětovat úplně všechno, včetně osobního života. Naučila nás základům divadelního řemesla od A do Z, ale také důvěře a víře v řemeslo. A pak tu byl Václav Martinec se svými experimenty, s neustálým hledáním něčeho nového, se svými metodami a technikami. Takže se to šťastně prolínalo, a jsem přesvědčená, že jedno bez druhého by nemělo takovou sílu.“43 Právě s Hanou Mathauserovou a několika dalšími spolužáky založil v roce 2003 Petr Pochop Malé vinohradské divadlo, kde Václav Martinec dělal uměleckého šéfa a režíroval hned několik inscenací. Zaměřili se převážně na divadlo pro děti. „S konceptem Divadlo školám přišel Vašek Martinec. Od začátku jsme směřovali dramaturgii k tomu, nabídnout školám určitý prostor k paralelnímu či doplňkovému vzdělávání, kde se děcka ve škole o něčem učí a současně to mohou zhlédnout i na jevišti. Tomu jsme podřizovali výběr titulů, ale i malé obsazení her, a délku 40 Co činí studium u nás zajímavým. Oficiální stránky vyšší odborné školy herecké [online]. 2015 [cit. 2015-05-14]. Dostupné z: http://www.vosherecka.cz/vzdelavani/12-duvodu-ke-studiu-navosh/ 41 Čínská zpěvačka, hlasová pedagožka se zaměřením na dech a tělo. 42 Česká herečka a divadelní pedagožka, od roku 1946 členka hereckého souboru Divadla na Vinohradech v Praze, 1923 – 2012. 43 Příznivé divadelní konstelace: Rozhovor s Hanou Mathauserovou. SOPROVÁ, Jana. Bulletin 2013/2014 [online]. 2014 [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://www.vosherecka.cz/www.vosherecka.cz/www/wp-content/uploads/Bulletin-201314.pdf
30
představení (hodina bez přestávky). Tak jsme fungovali dlouho, vlastně až do odchodu Václava.“44 dodává Hana Mathauserová v rozhovoru. Od roku 2012 toto divadlo funguje jako nezávislá divadelní skupina, přejmenovalo se na Divadlo D21 a Petr Pochop zde má stálé angažmá do dneška. Po ukončení VOŠ herecké (r. 2003) dělal také Petr Václavu Martincovi asistenta, a to převážně při divadelních dílnách na přehlídce Jiráskův Hronov a právě při kurzech v Nové Pace. „Nechci říct, že jsem byl Vaškův nejoblíbenější žák, ale ono to tak nějak vyplynulo. Já jsem šel na hereckou školu s jasným cílem – dozvědět se, jak se divadlo dělá. A Vašek mi jasně odpověděl. Neříkám, že on má jako jediný patent na to, jak to dělat, ale my jsme to spolu objevovali.“45 komentuje jakési myšlenkové a tvůrčí spojení s Martincem sám Petr. Pomáhal mu i při několika jednorázových projektech zaměřených na mluvu – například při půldenním kurzu „Čtení pohádek v krkonošské chalupě za pecí“ (r. 2014). Dále byl Petr spjat i s Martincovými kurzy chystající účastníky na studium na hereckých školách či s kurzy pro veřejnost zaměřené na rétoriku. „Bral jsem to tak, že tam dělám takovou ‚podržtašku‘ a sám se od toho Vaška dozvídám spoustu věcí, hlavně systémových. Jak přistupuje k lidem, jak je oslovuje, jaký má náboj, jak s nimi komunikuje, jak vytváří hodinu. Když je člověk pod ním, tak to tolik nevnímá, spíš vnímá obsah hodiny. Ve chvíli když jste lektorem, máte potřebný odstup. Najednou vidíte, jak je Vašek intuitivní. Vždycky se mi zdálo, že je systematický, ale když jsme spolu začali pracovat jako lektoři, najednou jsem zjistil, jak často dá na intuici. A v tomhle se hodně podobáme.“46 Právě díky Václavu Martincovi měl Petr Pochop tendenci zajímat se nejen o herectví, ale právě i o divadelní lektorství. „Václav Martinec nás učil herectví tak, že nás bral jako lektory na své semináře a učil nás tak učit.“47 řekl Petr v jednom z rozhovorů pro jičínský zpravodaj. 44 Příznivé divadelní konstelace: Rozhovor s Hanou Mathauserovou. SOPROVÁ, Jana. Bulletin 2013/2014 [online]. 2014 [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://www.vosherecka.cz/www.vosherecka.cz/www/wp-content/uploads/Bulletin-201314.pdf 45 VALIŠKOVÁ, Juliána. Rozhovor s Petrem Pochopem. Osobní archiv, 13. 5. 2015. 46 VALIŠKOVÁ, Juliána. Rozhovor s Petrem Pochopem. Osobní archiv, 13. 5. 2015. 47 Paka na chůdách je výjimečná, tvrdí divadelník. Se svými svěřenci vyrazí hrát do ulic města. Jicinskezpravy.cz [online]. 2014 [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://www.jicinskozpravy.cz/archiv/zpravy/2014/9/919-paka-na-chudach-je-vyjimecna-tvrdidivadelnik-se-svymi-sverenci-vyrazi-hrat-do-ulic-mesta.htm?hled=nov%E1+paka
31
V roce 2010 Petra požádali herci z Divadla Sentiment,48 aby je učil herectví. Ten nejprve odmítl. „Ale podíval jsem se na jednu jejich inscenaci - každý hrál na sebe, nevznikaly žádné situace, každý se staral jen, jak bude vypadat on sám. Začal jsem jim klást jednoduché otázky: proč...? A postupně jsme spolu postavili úplně nového Cyrana.“49 A tak s těmito amatérskými herci začal Petr pracovat – někteří u něj zůstali, někteří se od této práce odpojili. Později Petr požádal o pomoc Anežku Navrátilovou, která právě ukončovala bakalářské studium na JAMU, obor dramatická výchova. S ní pak založil dnešní soubor DSvPr. Jedná se o divadelní společnost, která výrazně pracuje s autorskou tvorbou. Petr se zde staví nejen do pozice režiséra, ale právě i lektora. Tento soubor má za sebou zatím tři inscenace. První inscenací je Město má duše, která se stále hraje. Jde o mozaiku krátkých etud, které jsou propojené chůzí v prostoru a dohromady vytváří krátké příběhy jednotlivých lidí. „Děj se odehrává na scéně tvořené pouze bílým textilním pozadím, ostatní rekvizity zdařile znázorňují herci vlastními improvizačními technikami (vtipné znázornění chrámu svatého Víta, které dochází i méně vnímavým jedincům jako jsem já). Jednotliví herci se stylizují do jakýchsi prototypů postav, které mají své osudy a příběhy a které mezi sebou marně hledají kontakt. Jejich touha po navázání vztahů je někdy marná, často nenaplněná, ale jak ukazuje konec představení, může mít i svůj happy end. Přes bloudění osamělých duší anonymním městem naplněným smutkem se rýsuje určitá vágní naděje, že nemusíme všichni končit v odcizeném světě jako bludní osamělci.“50 Další inscenací je Médea. Petr do anotace představení napsal toto: „Mýtus ve vyspělé společnosti funguje jako jakýsi hraniční patník, který napomáhá rozkrýt ty nejprostší a zároveň nejtěžší filosofické otázky. Co je to pravda? Existuje něco jako předurčení? A pokud ano, co znamená pro současného člověka? Médea J. Anouihla je precizní studií vztahu muže a ženy s předurčením vládnout. Muže a ženy, jimž vytyčili cestu nejen bohové, ale i jejich rodiče svým původem. Mýtus zde stojí na okraji a my jsme svědky boje osamocené Medei za její nevšední lásku, pro niž je 48 Divadelní a šermířská společnost v Praze 49 VALIŠKOVÁ, Juliána. Rozhovor s Petrem Pochopem. Osobní archiv, 13. 5. 2015. 50 Město má duše. Veni Vidi Scribi [online]. 2012 [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: https://zarox21.wordpress.com/2012/02/09/mesto-ma-duse/
32
schopná přinést tu nejvyšší oběť, jakou člověk může poznat – smrt vlastních dětí.“51 Poslední inscenace, kterou DSvPr hraje, je Kill Ill. Jde o divadelní hru na motivy tragické komedie Friedricha Dürrenmatta Návštěva staré dámy. Petr s Anežkou vychází vždy ze skupiny, se kterou inscenaci tvoří. Snaží se zkoušet nejrůznější postupy – od autorského divadla až po klasické zkoušení dramatického textu. Petr sám experimentuje s novými režijními přístupy a chce skupině zprostředkovat různorodé pohledy na divadlo. Od tohoto roku (2010) je Petr Pochop také zaměstnaný jako pedagog dramatické a literární tvorby na LDO ZUŠ Biskupská v Praze. A to převážně kvůli tomu, aby si přivydělal. Má zde tři skupiny, které sám vede. Kvůli těmto pedagogickým aktivitám si Petr musel doplnit i své vzdělání. Zvolil Katedru autorské tvorby a pedagogiky u Ivana Vyskočila na DAMU formou dvouletého kurzu pedagogického minima, který v roce 2013 úspěšně zakončil. „Moje hlášení se na KATaP má prozaický důvod, a to že VOŠka neobsahovala pedagogické minimum. Václav Martinec je člověk, který učí tím, že učí učit. To znamená, že když se něco naučíš, tak to máš předávat dál. To je vlastně jeho životní postoj, až bych řekl poslání. Proto nás bral s sebou učit a my jsme se snažili předávat to, co jsme uměli – nějak. Chtěl, ať sami vidíme, jak je to těžké. A to je jedna z věcí, co jsem si od něj odnesl. Myslím si, že když už se člověk něco dozví, tak by to měl poslat dál. Právě KATaP pedagogické minimum nabízela a hlavně mě lákal i Ivan Vyskočil jako osobnost.“52 Od roku 2001 si Petr Pochop přivydělává externě jako herec i v Národním divadle v Praze nebo jako moderátor dětských koncertů Pražské komorní filharmonie v Rudolfinu (2007-2012). Petr se o divadlo zajímá velice široce a komplexně. Navíc ve všem, co dělá, se snaží dále zdokonalovat. „Lektorování, herectví i režie se mi propojují. Myslím, že jedno bez druhého nemůže existovat. Dobrý učitel dramatické výchovy by měl být i dobrý režisér. Měl by i částečně z vlastní zkušenosti vědět, co po lidech na jevišti chce, takže by měl být 51 Medea - Divadlo D21. 365 dní [online]. 2014 [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://programy.sms.cz/kultura/praha/divadlo-d21/medea-5 52 VALIŠKOVÁ, Juliána. Rozhovor s Petrem Pochopem. Osobní archiv, 13. 5. 2015.
33
vlastně i dobrý herec. Samozřejmě nemusí to být špičkový herec, který vyleze na jeviště, a všichni z něj budou paf. Takoví herci možná ani učit neumí. Vždycky jsem směřoval k jisté komplexnosti a opět to vychází z nějaké Vaškovy idey. Chtěl, aby se v herci propojoval nejenom dobrý režisér, ale i dramaturg. Tedy abychom četli, abychom měli přehled, abychom se zabývali tématy. Jde o takovou divadelní všestrannost. A já to mám tak, že v určitý okamžik plním určitou roli. Nemůžu být hercem, když jsem zrovna lektorem. V rámci lektorování, když už jdu do závěru nějaké inscenace, nemůžu být úplně lektorem, ale musím být už více režisérem. Stejně tak, když budu stát před nějakým lektorem nebo před nějakým režisérem, tak mu do toho nemůžu zasahovat, ale musím být především v roli herce. A další mou rolí je samozřejmě táta.“53 řekl mi Petr, když od mikrofonu odtrhával svého půlročního syna Jonáše. Petr žije už několik let v Praze se svou přítelkyní, ale i když je pro něho rodina vždy na prvním místě, stále hledá odpovědi na otázku, jak se vlastně divadlo dělá.
53 VALIŠKOVÁ, Juliána. Rozhovor s Petrem Pochopem. Osobní archiv, 13. 5. 2015.
34
2.3 Samuel Neduha Samuel Neduha se narodil 25. února 1987 ve Vídni. Většinu svého života však přebývá v České republice. Jak sám vzpomíná, k divadlu se dostal úplnou náhodou: „Zaskakoval jsem. Hrál jsem Baltazara ve Vánoční komedii. Díky tomu jsem byl poprvé na scéně a zalíbilo se mi to. Pak jsem do sedmé třídy zaskakoval v Moravských Budějovicích, kam jsem přestoupil. Tam jsem hrál prince.“54 V Moravských Budějovicích studoval Střední školu řemesel a služeb (2003 – 2005), obor kuchař – číšník a maturitní zkoušku si dokončil na oboru podnikání. Během těchto let založil Samuel vlastní mládežnický divadelní soubor Horáček pod patronátem Besedy v Moravských Budějovicích. „Domlouval jsem se s lidmi v parku, po hospodách... Oslovoval jsem nejrůznější zajímavé lidské typy. Pak jsem napsal scénář, zapracoval na scéně a vzniklo první představení.“55 Samuel se souborem Horáček zrežíroval pět celovečerních inscenací. S inscenací Diogenes dokonce získal 1. místo na Přehlídce studentských amatérských divadel Ostrava 2006. Na internetových stránkách města o vzniku souboru píší: „Městu Moravské Budějovice se podařilo získat finanční podporu z Fondu Vysočiny na založení dětského ochotnického divadelního souboru ‚HORÁČEK‘ v rámci grantového programu ‚Volný čas 2005‘. Přidělená dotace spolu s podílem města bude použita jak na samotný vznik ochotnického divadelního souboru dětí a mládeže, tak rovněž na zajištění jeho celoroční pravidelné činnosti, která předpokládá divadelní přípravnou činnost 1x týdně, realizaci dvou divadelních představení a minimálně 5 veřejných vystoupení v Moravských Budějovicích a obcích mikroregionu.“56 Když jsem se Samuela ptala, proč se hlásil na VOŠ hereckou v Praze, odpověděl mi: „Já se na tu školu vůbec nehlásil. Jelikož jsem z Vídně, tak jsem ráčkoval a neuměl jsem říkat „ř“. A týden před přijímačkami mi kamarádi ze souboru řekli, že mě přihlásili, tak ať tam jdu. Došel jsem tam a zahrál jim nějaké 54 VALIŠKOVÁ, Juliána. Rozhovor se Samuelem Neduhou. Osobní archiv, 9. 5. 2015. 55 VALIŠKOVÁ, Juliána. Rozhovor se Samuelem Neduhou. Osobní archiv, 9. 5. 2015. 56 Dětský ochotnický divadelní soubor "HORÁČEK". Moravské Budějovice [online]. 2005 [cit. 2015-05-19]. Dostupné z: http://www.mbudejovice.cz/vismo/dokumenty2.asp?id=140132
35
věci, co jsem před tím hrál. A tak jsem byl z té své skupiny jediný, kdo divadlo dělal a dělá dál.“57 V roce 2007 se tedy Samuel Neduha dostal na VOŠ hereckou v Praze a v roce 2010 absolvoval. O tomto období mi Samuel vyprávěl takto: „Jsem za to hrozně rád, že jsem měl na VOŠce více pedagogů. V prváku jsem měl Andreje Kroba, Táňu Fischerovou, Karla Kříže. Ve druhém ročníku Ritu Jasinskou, Lilian Malikynu a ve třetím ročníku Kateřinu Pindejovou... Také jsem měl veliké štěstí, že jsem pracoval i v dalších skupinách, kde byla Emma Černá, Mirek Pokorný, Honza Lepšík – s tím jsem dokonce spolupracoval i dál. David Česaný, Viktorie Čermáková... Divadlo se dá dělat spousta způsoby a já díky tomu, že jsem byl na VOŠce takový rozlítaný, tak jsem si mohl vybrat, jakým způsobem to divadlo budu dělat já. Nejvíce mě ale nadchl workshop u Erenburga,58 což bylo tedy krátce po škole. On je vystudovaný chirurg, pak studoval ještě psychologii, pak byl herec, nakonec i režíroval. Má to všechno neuvěřitelně propojený a pro mě tím dával divadlu a tvorbě opravdu různé rozměry. Naučil mě jednoduchosti a přímočarosti, což je na jevišti někdy víc, než když se člověk snaží zahrát všechno přes styl, přes gesto. Práce Erenburga je internější a funguje to taky.“59 Během svého studia na VOŠ herecké získával Samuel Neduha i celou řadu dalších divadelních zkušeností. Například, když pracoval na autorské inscenaci „Citybanka“60 pod pedagogickým vedením Radima Vizváryho.61 Zajímal se však z velké části také o hudbu. Ve studentských letech založil kapelu „Veš na pleši“, později přetransformovanou do punk-kabaretu „Die Blaue Trottelparade“. Na hudebním serveru Bandzone.cz se píše: „Postapokalyptická hudební skupina z Rakousko / Meziříčka, Znojma a Třebíče hrající trottel core. Osazenstvo: Samuel Neduha - zpěv, Martin Neduha - kytara, Ondřej Ferdan 57 VALIŠKOVÁ, Juliána. Rozhovor se Samuelem Neduhou. Osobní archiv, 9. 5. 2015. 58 Lev Borisovič Erenburg (* 1953) – režisér a umělecký šéf Nevelkého činoherního divadla (Nebolšoj dramatičeskij teatr) v Sankt Peterburgu, je žákem proslulého režiséra G. Tovstonogova; v současné době patří k absolutní špičce ruské divadelní režie a pedagogiky. 59 VALIŠKOVÁ, Juliána. Rozhovor se Samuelem Neduhou. Osobní archiv, 9. 5. 2015. 60 Citybanka - autorské představení Samuela Neduhy a jeho přátel (trailer). Youtube.com [online]. 2010 [cit. 2015-05-19]. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=JKm7fy4N3MY 61 Český mim, performer, režisér, pedagog a choreograf. Patří mezi jedny z nejvýraznějších mezinárodně uznávaných osobností současného mimického divadla v Evropě.
36
klávesy, Jiřina Robličková - bicí a Mára Vaňoušek - baskytara. Poctivý příděl rytmického trottel-core říznutého šaškovstvím villonovského stylu.“62 Samuel byl také tři roky členem skupiny historického šermu Milites pod vedením Bohuslava Strnada,63 jenž na svých webových stránkách uvádí: „Skupina historického šermu MILITES připravuje léta chlapce od pátých tříd výše na dráhu historických šermířů. Tato skupina se poněkud liší od běžných dětských kroužků. Je vedena v duchu dospělých šermířských skupin. Výcvik je fyzicky náročný a v prvních létech více méně stereotypní. Součástí výcviku je i teoretická příprava, která zahrnuje dějiny šermu a boje vůbec a dějiny naší země. Výsledkem naší práce je představení našeho umění před diváky v různých bitevních akcích po celé republice.“64 Po ukončení VOŠ herecké hrál Samuel v několika divadlech – například v Eliadově knihovně65 hrál v inscenaci „Matka“ pod režijním vedením Jana Lepšíka, či v inscenaci „Dlouhá cesta domů“ pod režijním vedením Jana Kačeny apod. Objevil se i v několika filmech. Nakonec dostal stálé herecké angažmá v Divadle D2166 (2011 – 2014). Samuel Neduha se zajímá také o lektorskou činnost. Vedl krátký herecký kurz v rámci festivalu sdružení Alternativa67 či víkendový herecký kurz pro děti a mládež v Jilemnici. I z toho důvodu ho Petr Pochop požádal o spolulektorství v Nové Pace. Pro Samuela to byla další zkušenost do svého již tak pestrého divadelního života: „Člověk se celý život učí hrát a nekončí to školou. Myslím, že zásadní věc u hereckých kurzů je odhadnout, co ti lidi očekávají, a snažit se jim vyjít vstříc, aby se co nejvíce uvolnili.“68 Dále tuto práci vztáhl sám na sebe: „Mě na tom láká, že účastníky mohu nějakým způsobem otevřít. Je krásné, že jim můžeš dodat odvahu. Když předstírají 62 Die Blaue Trottel Parade. Bandzone.cz [online]. 2007 [cit. 2015-05-19]. Dostupné z: http://bandzone.cz/dieblauetrottleparade?at=info 63 Jeden ze zakladatelů historického šermu v České republice 64 Historický šerm. Základní škola Moravské Budějovice [online]. 2015 [cit. 2015-05-19]. Dostupné z: http://zshavl.cz/ddm/blizezcinnosti/historicky/index.htm 65 Více viz http://www.nazabradli.cz/cz/ek 66 Více viz http://www.divadlod21.cz/ 67 Alternaiva o.s. je mladé sdružení usilující o aktivizaci mládeže na poli kulturním, uměleckém, neformálně vzdělávacím. Více viz http://alternaiva.webnode.cz/ 68 VALIŠKOVÁ, Juliána. Rozhovor se Samuelem Neduhou. Osobní archiv, 9. 5. 2015.
37
někoho jiného nebo aspoň hrají tu hru, pořád hledají cestu jen sami k sobě. Myslím, že to je to nejdůležitější. A navíc mě to jako lektora také obohacuje. Naučil jsem se různé metody, a tak jsem se je snažil na ty lidi aplikovat, ale ne vždycky to prostě funguje. Proto se učím i já.“69 Nakonec ještě z osobní zkušenosti dodal: „Byl jsem hodně zakřiknuté dítě. Přestěhovali jsme se z Vídně a divadlo mi dokázalo otevřít oči, naučilo mě komunikovat s ostatními lidmi. Myslím, že právě herecké kurzy mohou takto pomoci lidem, kteří se tam přihlásí.“70 Proto od roku 2012 vede s Petrem Pochopem dílny a snaží se zprostředkovat svůj pohled na divadlo nejrůznějším účastníkům.
69 VALIŠKOVÁ, Juliána. Rozhovor se Samuelem Neduhou. Osobní archiv, 9. 5. 2015. 70 VALIŠKOVÁ, Juliána. Rozhovor se Samuelem Neduhou. Osobní archiv, 9. 5. 2015.
38
3 Herecký kurz Jarní Paka 2014 Třetí a tedy klíčová kapitola mé práce bude již směřována k samotnému hereckému kurzu Jarní Paka 2014. Nejprve čtenáře seznámím se všemi účastníky kurzu, kteří do Nové Paky v tomto roce přijeli. Myslím, že to, jací lidé to byli, jestli už se kurzů v Nové Pace účastnili či jaké mají divadelní zkušenosti, úzce souvisí se samotným průběhem tvorby. Práce lektorů byla velmi individuální a vycházela z účastníků natolik, že pokud by se pracovalo s někým jiným, bezpochyby vznikne zcela jiná inscenace. Dále popíši, jak se lektoři na kurz připravovali. Zda své přípravy zaměřovali pedagogickým směrem nebo vypracovávali „pouze“ dramaturgicko-režijní koncepci. Poté přiblížím východisko tvorby – obsah a postavy povídky A. P. Čechova, aby čtenář netápal v pozdějších odkazech na povídku při popisu vlastního průběhu kurzu. Hlavní částí této kapitoly bude popis průběhu celého kurzu. Pokusím se popsat každý detail, který se během čtyř dnů odehrál a měl vliv na práci v dílně a na tvorbu inscenace. Zkusím najít zobecnitelný přístup lektorů k účastníkům právě skrze konkrétní detailní popis jednotlivých situací a momentů kurzu. Tím myslím nejlépe vystihnu specifika samotné tvorby a smysl této práce. Zaměřím se na to, jak lektoři během kurzu jednali, a jaký vliv to mělo na samotné účastníky. To vše v časové chronologii. Jelikož jsem však byla jednou ze zúčastněných, v představení jsem sama hrála a nechala jsem na sebe působit atmosféru i vypjatost situací, bude tato část popsaná z pohledu jednoho z účastníků. Nemohu mít tedy zcela odstup a popisovat kurz objektivně, na druhou stranu mohu o to více čtenáře přiblížit celé problematice. Průběh kurzu jsem si na základě metody přímého pozorování zaznamenávala v podobě deníkového zápisu, který zde zpracovávám v doplnění již zmiňovaných rozhovorů s lektory dílny. Na závěr této kapitoly popíši, jak vypadala výsledná inscenace a jaký ohlas vzbudila jednotlivá představení. Jak působila na diváky, jak na lektory a i jak na samotné účastníky. V příloze práce je doložen rovněž záznam z premiéry představení pro možné utvoření vlastního pohledu na výsledný tvar.
39
3.1 Účastníci hereckého kurzu Nová Paka 2014 Vojta (16 let) – Jezdí na kurz už delší dobu, jeho máma bydlí v Nové Pace a chodila na kurzy už od roku 2008, Vojtu brala často s sebou, jelikož ho bavila práce ve skupině apod. Již před rokem se rozhodl, že chce být na kurzech po celou dobu. Vojta často říká, že dílny v Nové Pace je to jediné zábavné, co se ve městě děje. Radek (38 let) – Hraje u Petra Pochopa v amatérském souboru DSvPr. Na kurzy v Nové Pace jezdí už třetím rokem, a to především kvůli úzkému kolektivu, který v Nové Pace za ty roky již vznikl. Petr dal Radkovi týden před dílnou text Černého mnicha a poprosil ho, aby se naučil text Jegora Semjonyče. Dorka (23 let) – Dorka se již poněkolikáté hlásí na hereckou školu (DAMU, JAMU). Kurz jí doporučila její sestra, která pracuje s Petrem Pochopem v Divadle D21. Na dílny jezdí už od roku 2012, jelikož chce pracovat na svých hereckých dovednostech. Michal (22 let) – V květnu 2014 ukončoval VOŠ hereckou v Praze. Tato dílna už byla třetí, na kterou Michal přijel, a to především kvůli Petru Pochopovi, který si ho velmi váží po herecké stránce. Petr dal Michalovi text Černého Mnicha týden dopředu, jelikož postava Kovrina, kterého měl hrát, je po textové stránce náročná. Kateřina (18 let) – Přijela s Vojtou jako jeho přítelkyně. O kurzech v Pace nic konkrétního předem nevěděla, ale jelikož chodí do dramatického kroužku, určité zkušenosti s divadlem má. Bylo na ni velice znát, že je všemu otevřená a chce poznávat nové věci. Lukáš (36 let) – I když nestudoval herectví, pracuje jako externista v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a také ve středisku AMU v Poněšicích. V Týně nad Vltavou také často hraje na otáčivém hledišti. Jelikož se v divadelním prostředí pravidelně pohybuje, má o divadelním procesu své jasné představy. Proto jsem ho pozvala na kurz do Paky, aby viděl trochu jiný – komornější - přístup k herectví, než zná z velkých divadel. Klára (19 let) – Studuje na střední škole v Brně stavebnictví. Pochází z Týna nad Vltavou, kde často hrála v amatérském souboru na otáčivém hledišti. Kláru jsem
40
pozvala na kurz, protože mě poprosila, jestli nevím o nějaké divadelní akci, jelikož se poslední dobou k hraní nedostane. Kláře se moc nezdálo, že může za 4 dny vzniknout inscenace, i tak se ale chtěla přijet přesvědčit. Lenka (42 let) – Přijela na doporučení Radka, původně chtěla na dílnu pozvat svého syna, ale když zjistila, že se bude zkoušet Černý mnich, rozhodla se jet sama. Zná tuto povídku již dlouho a má k ní silný osobní vztah. S divadlem žádné předchozí zkušenosti nemá. Já (23 let) – Do Nové Paky jezdím už od roku 2009. Dílny, které vedl Václav Martinec, pro mne byly skvělou možností, jak na sobě pracovat, a to převážně po herecké stránce. Od té doby, co kurz vede Petr Pochop a Samuel Neduha, beru dílnu jako inspiraci, jak se dá pracovat na inscenaci s neprofesionální skupinou.
41
3.2 Příprava kurzu K předloze Černého mnicha od A. P. Čechova se Petr dostal zajímavým způsobem. Narazil na malou knížečku doma v knihovně, přečetl si pár stran, a jelikož si knížky, které ho zaujmou nechává „na potom“, nabídl ji k přečtení Samuelovi Neduhovi. Ten z ní byl tak nadšený, že ji Petr hned musel dočíst, a bylo jasné, že ji někde chtějí inscenačně zpracovat. Kurz v Nové Pace byl k tomu jedinečnou příležitostí. Když jsem se Petra zeptala, jak se na kurz chystali, začal vyprávět: "Nejprve člověk přečte spousty věcí od Čechova, aby měl nějakou představu o tom, jak uvažoval a psal. Také jsem byl rozhodnut, že přijedu do Nové Paky s dramatizací, abych mohl během kurzu už jenom škrtat, a myslím, že to celkové práci hodně pomohlo. Zároveň člověk hledá v předloze všechny motivy, které tam Čechov vložil; a i tak nás další při samotné práci překvapily. Vím, že Lenka tenkrát studovala informace i o kabale,71 takhle hluboce jsem to já nastudované neměl, ale faktem je, že jsem tam tohle úplně podtrhovat nechtěl. Připadalo mi to až příliš filozofické. Mě v knize nejvíc chytilo to téma šílenství proti normalitě. Že člověk může zešílet. Že to může být z úplně obyčejných normálních věcí. Zároveň, že šílenství může nést určitou genialitu a že bez něho by Kovrin nebyl geniální. Se Samuelem jsme se dlouze bavili o tématu a pak jsme se snažili, aby bylo naplněné. A ten způsob, jak to uděláme, tím se vždy zabýváme tak dva dny dopředu, protože víme, že se to bude ještě vyvíjet."72 Petr nás v přihlášce ke kurzu požádal, abychom si předlohu všichni přečetli. Samozřejmě to úplně všichni neudělali (převážně z časových důvodů). S tím jak Petr, tak Samuel počítali, proto na kurz nedovezli pouze zpracovanou dramatizaci, ale i samotnou předlohu, kterou si s námi chtěli hned z počátku přečíst.
71 Druh židovské mystiky 72 VALIŠKOVÁ, Juliána. Rozhovor se Samuelem Neduhou. Osobní archiv, 9. 5. 2015.
42
3.3 Popis povídky Povídka od A. P. Čechova vypráví o vědci a profesorovi Kovrinovi. Ten je poslední dobou přepracovaný a unavený. Proto mu jeho přítel doporučí, ať odjede na nějaký čas z města a odpočine si. Kovrinovi se to zrovna náramně hodí, jelikož mu přišlo pozvání od Pesockých do jejich sadu, kam jezdil jako malý kluk. Když Kovrin přijede k Pesockým, potkává Taťánu, která od té doby, co ji viděl naposledy, vyrostla do krásy. Její otec Jegor Semjonyč dává svůj život do sadu. Má strach, že až jednou zemře, nebude se mít o sad kdo starat, proto by i schválil, kdyby si Táňa vzala Kovrina. Kovrin se jednou prochází s Táňou sadem a začne jí povídat o jedné legendě, která vypráví o černém mnichovi, který byl před dávnými lety spatřen na několika místech najednou jako přelud, jako fata morgana. Táňa na legendu nijak zvlášť nereaguje, zato Kovrin o ní začíná přemýšlet víc a víc. Jednou, když se sám procházel sadem, za ním černý mnich přišel. Kovrin si s ním začínal povídat – o životě, o štěstí, o smyslu bytí. Kovrin se najednou cítil mnohem šťastnější, dokonce i Táňu požádal o ruku. Po čase se Táňa a Kovrin přestěhovali zpět do města, což Jegora málem zničilo, protože byl najednou na všechno ohledně sadu úplně sám. Kovrin se ve městě dále stýkal s černým mnichem. Měl tušení, že se jedná o halucinaci a že je tedy duševně nemocný, díky mnichovi byl ale šťastný, a proto se tomu nebránil. Měl pocit, že černý mnich mu rozumí, že ho jediný chápe. Jednoho večera si Kovrin opět povídal s černým mnichem, jeho žena Táňa se však probudila a viděla ho, jak se baví sám se sebou. Odvezla ho tedy k doktorovi. Po čase se Kovrin opět odstěhoval na ves a od základů změnil svůj život. Začal pít mléko, přestal kouřit a pít alkohol. Změnil se ale i jinak. Už nevídal černého mnicha. Od té doby však už nebyl klidný, necítil se moudrým. Byl neustále zatrpklý, podrážděný, naštvaný. Neustále se s Táňou i Jegorem hádal. Po čase mu došlo, že takto dál žít nemůže, a rozhodl se, že Táňu, Jegora i sad opustí. Dostal univerzitní stolici, ale na univerzitu už nenastoupil, jelikož přišly zdravotní problémy, začal plivat krev.
43
Kovrin už nežil s Táňou, ale měl o dva roky starší ženu Varvaru. Ta o něj pečovala, jak o své dítě. Odvezla ho na Krym, aby se mu udělalo lépe. Kovrin zase začal pít a kouřit, i když ne nijak přespříliš. Jednoho dne mu přišel dopis od Táni. Psala, že Jegor zemřel a jediný, kdo za to může, je právě Kovrin. To on ho zničil. Kovrin nejprve dopis roztrhal, poté o tom však začal přemýšlet. Pod okny slyšel píseň, která ho zajímala. Najednou opět viděl černého mnicha. Začal chápat, jak ublížil Táně, jak se vůči ní i Jegorovi zachoval. Začal věřit tomu, že je vyvolený. Začal chrlit krev. Umíral. Napadlo ho, že teď už je na všechno pozdě, ale mnich mu šeptal do ucha, že je génius a že nepotřebuje svou lidskou schránku. Kovrin jen tiše šeptal: „Táňo!“ a volal nejen ji, ale i rozkvetlý a krásný sad, kde zažil to nejlepší ve svém životě.
44
3.4 Průběh kurzu 3.4.1 Čtvrtek 8. května 2014 Zahájení kurzu lektoři
účastníci
22:00 Petr a Samuel se představují skupině.
Poté se představí účastníci a pojmenovávají svá očekávání. Petr vypráví o Čechovovi. „Autorovi, Z proslovu Petra je nejnadšenější který si ho našel.“ Lenka. Má podobný pocit jako Petr Petr mluví o tom, že Nová Paka má – že si ji povídka sama našla. pro něj neuvěřitelného genia loci, a když přišel k povídce o bláznovství a o hledání pravdy a životní filozofie, neměl dále o čem uvažovat. Dřív se vždy snažil vycházet z místa, tentokrát našel konkrétní povídku a genius loci si ho našel sám. V Nové Pace je voda šílenců (pověst o studánce, po které se blázní) a také zde byl kdysi blázinec. Poprvé se Petr tedy rozhodl, že uděláme představení podle předlohy, kterou zdramatizuje. Petr ukazuje dramatizaci, kterou se Samuelem vypracovali ještě před dílnou. Okamžitě však vysvětluje, že se jedná Lukáš znervózňuje. Za každou cenu o velmi přibližnou dramatizaci, že je nevěří na práci, kde se striktně zde napsána celá řada bodů, které neřekne, co se má dělat. To je pro budou muset vzniknout tady, které něj nepřipravenost a amatérismus. záleží na nás, jak my budeme pracovat a jak my se k celé věci postavíme. Samuel registruje Lukášovu negaci a Lukáš je u tohoto rozhovoru zcela začíná všem vysvětlovat, že nechceme odmítavý. Nikdy však nic neřekne vytvořit narychlo představení, které už nahlas. je do detailu vymyšlené, které jen odehrajeme a odjedeme. „Máme představu, kterou nebudeme chtít za každou cenu naplnit.“ dodává Petr. Petr vysvětluje, že z velké části chce Klára je z proslovu nadšená, ale pracovat s obrazností a atmosférou, stále neví, co čekat a zda plně věřit. kterou společně z příběhu nabudeme. U zbytku skupiny však získává Petr Vysvětluje, že tím, že máme málo času stoprocentní důvěru. na přemýšlení a vymýšlení divadelního „JAK“, musíme se rozhodovat rychle.
45
„Musíme oddělovat zrno od plev. Stres a spěch totiž pomáhá čistit myšlenky. Musíme koukat dopředu a nápady vymýšlet stejně rychle jako je odhazovat.“ Svůj proslov zakončuje Petr tím, že nás čekají čtyři dny plné šílenství. Genius loci nad námi převezme moc a my budeme vyčerpaní, ale čím víc energie do inscenace dáme, tím víc se nám jí vrátí. Už u tohoto zahájení bylo vidět, jakou roli kluci budou mít. Samuel pozorně poslouchal, co Petr říká, a sledoval každou reakci, která by mohla být v další práci problematická nebo naopak nápomocná. Petr je velmi dobrý řečník, jeho promluva měla velký vliv na vztah účastníků k samotnému workshopu. Jeho pojmenování konkrétností, upozornění na genia loci i líčení hektické a vyčerpávající práce bylo podáno tak poeticky a opravdově, že muselo vzbudit zájem u všech účastníků. Myslím, že Lukáš přijel především kvůli tomu, aby mi dokázal, že takováto práce fungovat nemůže a že inscenace za čtyři dny se zvládnout nedá. Alespoň ne dobrá. Tento start kurzu Petr Pochop zpětně (v našem rozhovoru téměř rok po té) komentoval takto: „Aby práce mohla fungovat, účastníci museli věřit, že to zvládneme, a taky tomu věřili. Ty řeči ze začátku o tom, že se to nezvládne a že se to nestihne, museli přijít. Ale viděl jsem, že ti lidi něco říkají, ale něco jiného si myslí. Ta touha to zkusit byla u všech.“73 Seznámení s předlohou – čtení povídky 23:00 lektoři
účastníci
Petr nás vyzývá, abychom si společně nejprve přečetli samotnou povídku a teprve poté se seznámili s jeho dramatizací.
Lenka okamžitě vytahuje svou vlastní knihu a nadšeně začíná se čtením. Během celého čtení nás Lenka zastavuje a doplňuje informace, které považuje za důležité. Při čtení
73 VALIŠKOVÁ, Juliána. Rozhovor s Petrem Pochopem. Osobní archiv, 13. 5. 2015.
46
Petr chce číst také svoji dramatizaci, avšak kvůli času (1:00) jej přesunuje až na ráno. Dodává ale, že tento časový skluz není problémem, naopak, že pochopení samotné předlohy je velmi podstatná část procesu.
rozhovorů Černého mnicha a Kovrina nám vysvětluje, že Černý mnich je nejen Kovrinův „Seeleführer“ ztělesňující „věčnou pravdu a moudrost“, ale spíše jeho mystagog stimulující jeho duchovní hledání.
Čtení skončilo asi v jednu ráno, přesto jsme se všichni společně ještě přesunuli do hospody, kde vznikla spontánní a velmi plodná diskuze o mystickém a filozofickém tématu povídky. Petr se Samuelem si na delší čas odsedli k vedlejšímu stolu, kde se domlouvali na programu na další den. Přišla zde i řeč na to, jak účastníci po prvním večeru působí a jak práci pro právě tyto jednotlivce, resp. skupinu, na míru upraví. Samuel byl během zahájení tou empatickou složkou a nyní měl o účastnících značný přehled – o tom, že Klára bude potřebovat vlastní roli, protože kolektivní práce by pro ni mohla být problematická, že Lukášovi přidají také nějakou postavu, aby se mohl více angažovat, nebo že Lenku budou muset nechat do příběhu a výkladu tématu zasahovat, jinak by ztratila veškerou důvěru ve zkoušení.
47
3.4.2 Pátek 9. května 2014 10:00 – uvolňovací cvičení, společné masáže, rozehřívací hra – Ninja distrakcion Petr při vysvětlování používá nejrůznější metafory, čímž drží nadšení účastníků. (Například když Petr přirovnává dech k situaci: Má začátek, průběh a závěr.) Ovlivňuje tak celkový náhled účastníků na divadlo. Rozdání rolí 10:30 lektoři
účastníci
Petr rozdává scénáře a informuje skupinu o tom, že Michal a Radek znají své role už celý týden. Michal bude hrát Kovrina a Radek Jegora Semjoniče. Petr také vysvětluje, že dopředu rozdal role hlavně kvůli textu, protože jako herec ví, že není možné naučit se text za tak krátkou dobu a následně ho i vzít za svůj. Petr dále navazuje tím, že roli Táni dostane Klára, která se na ni nejvíce hodí typově. Tím, že text dopředu neměla, čeká ji velmi náročný a namáhavý úkol. Další podstatnou rolí je druhá Kovrinova manželka Varvara, kterou dostává Lenka. Petr vysvětluje, že by měla být o mnoho starší než Kovrin a měla by mít pečovatelské a mateřské sklony, což vzhledem k věku a k její rodině má jediná ze skupiny. Dále nás Petr seznamuje s další podstatnou rolí – klavíristou. Ten sice nemá žádný text, ale je velmi důležitý pro samotný příběh. Jde o postavu, do které se zamiluje Táňa, jež je tak postavena před těžkou životní volbu. Tuto roli dávají Petr se Samuelem Lukášovi, protože je herec a má mnoho zkušeností. Ostatním Petr vysvětluje, že jsou ti, na kterých bude celý příběh stát, jelikož budou vytvářet atmosféru konkrétních situací prostřednictvím sadu, společnosti na plese apod. Postavu Černého mnicha si Petr 48
Michal je velmi pečlivý herec, takže je na tuto situaci připraven, text skoro umí a udržuje profesionální výraz. Podobně na tom je i Radek. Ostatní účastníci nic nenamítají a chápou, že jde o jistou pomoc v časové tísni.
Klára má ze své role radost, je na ní vidět, že se cítí důležitě, a je vděčná i za zodpovědnost, která je na ni naložena. Lenka se trochu děsí a začíná vysvětlovat, že není herečka a že nám to bude kazit apod. Ze skupiny jako jediná nemá žádné herecké zkušenosti a tímto úkolem je trochu zaskočena.
Lukáš má neutrální výraz a hledá ve scénáři konkrétní situace, kde se jeho postava ukazuje. Čekal, že dostane větší roli vzhledem ke svým zkušenostem.
Nikdo ze skupiny si na rozdělení rolí nestěžuje, ani se netváří, že mu to vadí. Naopak. Jelikož Dorka, Vojta a já máme rádi pohybové ztvárnění, začínáme se na zkoušení doslova těšit.
představuje jako župan, který právě naše skupina povede jako loutku. Po rozdělení rolí nám Samuel vysvětluje, že bude dramaturgem inscenace – bude hlídat, aby se neodběhlo od tématu, a také bude herecky pracovat se skupinou. Petr si vezme na starosti především ústřední trojici postav, se kterými chce pracovat individuálně, aby vše snáze zvládli. Petr se vymezuje jako režisér, který má poslední slovo a se kterým se Závěrečnou diskuzi před čtením nediskutuje. A to především proto, scénáře všichni berou jako něco, co se že je málo času a nemůžeme si musí říct, ale všem je to jasné. dovolit nad každým nápadem diskutovat. Samuel ještě upozorňuje, že to neznamená, že nemáme být nápadití. Nemáme se bát vymýšlet, tvořit a hlavně se bavit. Čtení scénáře 10:45 lektoři
účastníci
Petr na začátku čtení ještě znovu podotýká, že scénář nemáme brát jako dogma, že je spíše pracovní. Úpravy v něm jsou nezbytné a určitě k nim bude celý víkend docházet. Petr na základě společné diskuse vpisuje detaily do scénáře či některé scény upravuje.
Probíhá čtení scénáře. Rozebíráme každou scénu, řešíme atmosféru jednotlivých scén, podtexty dialogů a konkrétních replik. Účastníci se na čtení scénáře soustředí a diskutují s Petrem. Někteří nemají vůbec žádný text, jelikož hrají pouze v skupinových scénách (ples, sad apod.) I tak ale o dramatizaci přemýšlí a komentují ji. Každý z účastníků vkládá do diskuze o scénáři své vlastní zkušenosti s šílenstvím. Například Lenka vypráví, jak sama byla v blázinci, já mluvím o své kamarádce apod.
Během čtení scénáře jsme si pojmenovali, o čem pro nás Černý mnich je. Bavili jsme se o tom, zda je šílenství opravdu šílenstvím. Hledali jsme
49
význam slova normálnost a vyprávěli jsme si příběhy o lidech, kteří utíkají do vlastního světa. Shodli jsme se, že v určité míře to potřebuje každý člověk. Při čtení scénáře se občas stalo, že se absolutně odbočilo od tématu. Vznikalo to i z důvodu osobních příběhů, které jsme do diskuze vkládali. Petr často mluvil o svém režijním záměru. Někdy nevěděl přesnou cestu či způsob a v takových momentech měli ostatní tendence vymýšlet situace za něj, což bylo v tu chvíli bezpředmětné, jelikož vymýšlet konkrétní situace, aniž by se vědělo, jak se k nim dospěje, čtení nijak neposouvalo. Pokud se něco takového stalo, Samuel se snažil diskuzi ukončit anebo na zbytečné zdržení aspoň upozornil. Zkoušení expozice 12:30 lektoři
účastníci
Petr přináší župan a vysvětluje nám svoji vizi jeho fungování jako loutky černého mnicha. Kdo konkrétně tuto kostýmovou loutku povede, Petra moc nezajímá, proto s námi dále komunikuje právě Sam.
Petr si nakonec vybírá, jak bude vedení vypadat a jak se s tím bude nadále po zbytek zkoušení pracovat. Vysvětluje nám, že lépe fungují pomalé pohyby, že je efektivnější, pokud mnicha vedou minimálně čtyři vodiči apod.
50
Na vedení mnicha se okamžitě hlásí Lukáš, který se chce více angažovat, a Vojta, který pokud nemá nějakou činnost, nudí se. Ostatní se dohadují, že se budou střídat podle scén, ve kterých mnich bude. Konečně se čtyři lidé (Vojta, Lukáš, Katka a Lenka) chopí županu a začíná se zkoušet, jak konkrétně se bude mnich pohybovat, jak bude veden a jak bude mluvit. Zkouší se nejrůznější možnosti, aby mnich lítal, plul vzduchem či se realisticky pohyboval. Zkoušení a hledání toho nejlepšího je baví, a tak nabízejí celou řadu možností. Převážně Lukáš a Vojta tak ukojí svou potřebu realizovat se.
Během zkoušení práce s černým mnichem Samuel začíná vybírat vhodnou hudbu, která by mnicha podbarvovala a doprovázela celé představení. Samuel pouští hudbu, co si nachystal (Schnittkeho).
13:30 Petr bere do ruky scénář a vybízí ke zkoušení první scény. Petr se chytá iniciativy a popisuje svou detailní představu první scény. Vysvětluje nám, že v expozici chce ukázat Kovrina ve sprše, aby se zdůraznil přechod scény v blázinci, kdy Kovrin bude pod studenou sprchou. Poté ho ukážeme ve škole na přednášce, kde se vysvětlí jeho přepracovanost a objasní se tak důvod, proč jede na venkov za Pesockými. Petr také rovnou řeší potencionální světla, navrhuje mizanscénu a konkrétní ztvárnění. Avšak často odbočuje, a tak je jeho vysvětlování až příliš dlouhé. Ve chvíli, kdy se do diskuze zapojuje přespříliš lidí, musí Samuel zasáhnout, jelikož činnost se stává neefektivní. Samuel dokáže pojmenovat, kde je problém, pomáhá Petrovi se rozhodnout a skupinu bez jediného problému utišuje. Na Kláru má Petr tendenci reagovat, na všechno ji odpovídat. Postupně dokáže Kláru získat na svou stranu.
51
Michal s Radkem se přidávají k Samuelovi a hledají vhodnou hudbu. Postupně s nimi vybírají všichni, kromě čtyř vodičů mnicha. Michal představuje hudbu (Osamělý vlk z Romea a Julie), kterou doma vybral na základě scénáře. Lenka upozorňuje na to, že v textu je zmíněná skladba Gaetana Braga, a tedy že by se měla využít. Vzniká samovolná diskuze, kdy se pouští všechno, co někoho napadne. Účastníkům vůbec nevadí, že takovou dobu nezkoušeli, i když se to na začátku řeklo. Naopak mají dobrý pocit z doposud vykonané práce. Všichni Petra poslouchají a jsou připraveni jeho požadavky znázornit.
I když jdeme na jeviště a chceme vyzkoušet vizi první scény v prostoru, Petr neustále mluví a pořádně se nezkouší. Začínáme být unavení. Účastníci se rozdělují na dvě skupiny. Na ty, co nevědí, co mají dělat, a ty, kteří do řešení scény neustále zasahují. Především Klára se neumí ve svých připomínkách zastavit a kdykoli má přijít na jeviště hrát, zkoušet, nabízet, spíše o všem diskutuje (kde má stát stůl, že tohle nejde, když bude mít šaty apod.) Kvůli tomu se zkoušení často zastavuje, ostatní účastníci musí čekat a ztrácí tak energii.
Z počátku působilo na účastníky zkoušení tvořivě, nutilo je to podílet se, nabízet, uvažovat. Zkoušení se posouvalo pomalu, bylo vidět, že Petr potřebuje přemýšlet a celou scénu vlastně vymyslet. Postupem času bylo diskuze přespříliš, všichni se unavili a ve výsledku chtěli, aby jim „někdo“ konečně řekl, co mají dělat. Bez nabízení a vlastního přemýšlení. Oběd 14:30 – 16:00 16:30 – cvičení na rozehrání a na práci s energií Prvním cvičením byl tzv. „kříž emocí“. Pracovali jsme v něm s náladou a atmosférou. Jde o herecké cvičení, při kterém se učí herci pracovat s vnitřní energií. Toto cvičení vidí Petr jako důležité hlavně kvůli předloze A. P. Čechova, který vyžaduje klidné realistické hraní, avšak plné energie. Ze stejného důvodu si každý připravil hereckou etudu, kdy sám během příchodu na jeviště musí ukázat nějakou náladu a ostatní hádají jakou. Petr se soustředil na to, abychom neměli tendence hrát „velké divadlo“, ale abychom byli přirození a zároveň sdělní. Zkoušení první a druhé scény 17:45 lektoři
účastníci
Petr si odvádí Kláru, Michala a Radka a jdou samostatně zkoušet své scény. Samuel s ostatními hraje japonská cvičení.
Po těchto cvičeních nás Samuel informuje o tom, že takto bude vypadat sad.
52
1. Děláme dvojice, jeden má pevný postoj a uvolní jen horní část svého těla. Druhý zkouší jeho uvolnění – dovede jeho horní část těla svým tělem do nějaké polohy, ve které se první zpevní. Vzájemně se tvarují. 2. Každý si udělá pevný postoj. Všichni mají zavřené oči. Představují si, že na ně svítí Slunce – nabírají energii. Slunce zapadá – postupné uvolňování. Zahřáté dlaně přiloží k obličeji, uvolnění, protřepání celého těla. Cvičení fungují na účastníky pozitivně. Všichni se nabíjejí pozitivní energií a zároveň chápou smysl, proč jsou cvičení potřeba před zkoušením sadu udělat. Zkoušíme rozmístění v prostoru.
19:00 Petr se se svou skupinou vrací, zahajuje společné zkoušení.
Začínáme spojovat samostatně nazkoušené věci. Všichni jsou na scéně. Michal, Klára a Radek už mají hotovou další část dialogů. My ostatní vytváříme atmosféru k tomu, co se na scéně děje – během odehrávaného dialogu ztvárňujeme denní prostředí na základě předchozího japonského cvičení. Všechny nás zkoušení baví. My, co jsme v davových scénách, si můžeme hrát a zkoušet dle sebe, vymýšlet si nejrůznější tvary stromů a snažit se vyjádřit atmosféru. Zároveň nemusíme čekat, než se naaranžují hlavní dialogy a situace. Improvizujeme s vědomím oka zvenčí – díky Samuelovi víme, co je dobré a co nikoli. Na bále se poprvé vyskytuje Lukášova postava. Proto se mírně vyčlení z kolektivu a začíná samostatně pracovat.
Petr iniciuje zkoušení scény, ve které probíhá první bál.
Samuel dává připomínky k práci davu.
Toto zkoušení bylo velmi nosné. Už jen díky využití nejrůznějších cvičení přímo do inscenace. Velký význam měla japonská cvičení, jelikož díky nim taková maličkost, jako je zkoušení stromů, dostala energický nádech a silné herecké zpracování. Myslím, že dospět k finální jevištní verzi skrze uzpůsobená průpravná cvičení bylo efektivní a mělo pro všechny účastníky větší smysl. Vše se začalo spojovat, a tedy mělo smysl takto zkoušet. Večeře 20:00 – 21:00 Zkoušení první, druhé, třetí a čtvrté scény (první a druhé propojení) 21:00 lektoři
účastníci
Dále zkoušíme všichni dohromady. Petr pracuje na vztazích Kovrina, Táni a Jegora. Samuel je s námi v zadním plánu, říká nám, co máme dělat, a snaží se oba plány propojit. Poslední slovo má však vždycky Petr. Samuel si po chvíli všímá, že se naše skupina začíná nudit, a tak 53
Tento typ zkoušení jde celkem rychle. Všichni vědí, co dělat.
Já, Vojta, Lukáš a Dorka jsme trochu roztěkaní, jelikož na nás je zkoušení už
nám dává speciální úkol, kdy máme vymýšlet mikrosituace, které můžeme v zadním plánu rozehrávat. Také nám zadává úkol, jak vytvořit pouze z těl nejrůznější předměty a objekty (např. lavičku). Samuel je s námi a říká nám, které nápady jsou dobré a které už jsou mimo. Dále se zkouší první příchod černého mnicha. Zde Petr neví, jak nejefektivněji ztvárnit postavu, proto nás prosí, ať vymýšlíme všichni.
22:30 Petr zahajuje zkoušení „accén“. Jedná se o situaci na jevišti, kdy její charakter dohrávají ostatní postavy. Petr tento způsob tvorby používá často i ve své režijní práci.
Petr cvičení propojuje se zkoušením Mnicha.
příliš dlouhé a nevíme, co máme dělat. Toto zadání nejvíce oslovuje mě, Dorku, Lukáše a Vojtu. Začínáme vymýšlet nejrůznější možnosti ztvárňování objektů skrze tělo.
Do vymýšlení se zapojuje hlavně Vojta a Lukáš. Ostatní se trochu vzdalují a čekají, co z vymýšlení vzejde. Já a Dorka dále vymýšlíme nejrůznější pohybová ztvárnění. Nakonec se rozhodne, že naše stromové pahýly či srdce z těl se určitě nějak využijí. Realizujeme cvičení, kdy se stane nějaká událost na jevišti (například přijde někdo divný) a ostatní si postupně všímají, avšak ne rovnou dané postavy, ale reakcí ostatních herců. Proto ústřední postavu vnímají postupně a postupně ji nějakým způsobem vymezují. Tato hra, kdy je někdo vymezen z kolektivu a postupně to ostatní účastníci vnímají, všechny baví. Zkoušíme nejrůznější situace, kdy se toto reagování hodí. Cvičení aplikujeme na příchod černého mnicha a na bál s postavou Kovrina.
Zkoušení se ukončuje v 01:30 hodin. Když jsme přestali na chvíli zkoušet a začali jsme dělat opět nějaké cvičení, všem se nám ulevilo. Šlo o odpočinkovou zábavnou činnost a zároveň jsme neměli pocit, že je to zbytečné. Již od odpoledního zkoušení se pozitivně projevilo, že Samuel nerežíruje celou skupinu, ale pracuje s námi v zadním plánu. Neustále nás mohl nějakým způsobem vést, podněcoval v nás tvořivou atmosféru a zároveň zabránil tomu, abychom ostatní rušili a byli otrávení z toho, že na rozdíl od Michala, Kláry a Radka nemáme žádné texty.
54
3.4.3 Sobota 10. května 2014 10:00 – rozehřívací hry – samurajové, zrcadla ve dvojici – naladění skupiny, vzájemná důvěra Projetí nazkoušených scén 10:30 lektoři
účastníci
Petr nás informuje o tom, že se máme snažit na všechno soustředit, nic nezapomenout, dávat si pozor na načasování. Slibuje nám, že nebude nic zastavovat, ať získáme ve scénách jistotu. Všichni se snažíme vzpomenout si na všechny situace, ale bohužel zapomínáme a převážně přestavby nám dělají potíže. Petrův slib (jak se dá předpokládat) Zpočátku jsme všichni nastartovaní, nevychází – Petr scény zastavuje a snažíme se a nevadí nám, že nás Petr přerušuje. zastavuje a upozorňuje nás na některé opomenuté herecké akce. Po chvíli se však práce natolik rozpadá, že jsme všichni unavení. Lenka neustále vstupuje se svými dramaturgickými poznámkami. Vojta se začíná nudit a vymýšlet jakékoli jiné činnosti, než se na jevišti mají dít. Po projetí všech scén si s námi Petr sedá do kruhu a baví se o charakteru a motivacích postav. Připomíná nám, jakou úlohu má náš zadní plán. Převážně se ale soustředí na Kláru, která má občas problém všechno zahrát tak, jak by bylo v rámci předlohy potřeba. Petr chce, aby si každý z nás určil Každý říká Petrovi, jaké má vztahy k za svoji postavu vztahy ke všem dalším postavám. Lukáš je zkouší i ostatním postavám na jevišti a zahrát, naráží se na to, že hraje pokusil se je pojmenovat. přespříliš. Samuel se snaží Lukášovi vysvětlit To má však opačný vliv a Lukáš je spíš bytí na jevišti. odmítavý a tvrdí, že oni to neumí vysvětlit, protože on to všechno hraje Samuel i Petr po chvíli zkoušení s tak, jak říkají. Lukášem zastavují. Nechtějí na něj nijak tlačit.
55
Někteří účastníci (převážně Klára s Lukášem) měli problém s herectvím, které po nich Petr vyžadoval. Jednalo se hlavně o to, že Petrův typ herectví je spíše komornější a snaží se, aby velká část vývoje postav byla zahrána pouze ve výrazu a minimalisticky. Klára i Lukáš mají zkušenosti s divadlem na Otáčivém hledišti v Týně nad Vltavou, proto moc nechápali, co po nich Petr požadoval. Myslím, že Lukáš tomuto typu herectví navíc zkrátka osobně a profesně nedůvěřuje. Určitou váhu mělo i to, že Lukáš ani Klára neměli s Petrovou prací žádné předchozí zkušenosti. Petr ani Samuel tomu ale nepřikládali větší váhu. Zpětně (v našem rozhovoru) v této souvislosti zmiňovali, že je pochopitelné, že dané okolnosti a forma práce jsou pro některé lidi nové a že to chce pouze čas, že nepotřebují nikoho dostat k dokonalosti, ale pouze je přiblížit společnému cíli. V podobné situaci byla i Kateřina, avšak ta se na kurz přišla učit, a byla více otevřená a ochotná poznávat všechno nové. Zkoušení páté scény účastníci
12:10 lektoři Samuel nám, co vedeme černého mnicha, říká, že si máme vymyslet vlastnost (každý jinou), kterou Kovrin má, a podle ní říkat text. Nemáme to však brát po povrchu – klidně menší přesnost, ale větší opravdovost. Petr zahajuje společnou čtenou zkoušku pátého obrazu a rozebírá s námi podtexty vět. Pak Petr s Klárou a Radkem odchází pryč pracovat na dalších scénách. Samuel se s námi snaží pracovat, ale po chvíli to vzdává, nechává nás pracovat samostatně a jde se s Michalem učit text v pátém obraze.
56
Dostáváme instrukce k páté scéně. V ní se dovídáme, že Kovrin je vlastně mnichem – černým mnichem. Rozdělujeme si charaktery – jsem bohém, jsem vášeň, jsem vnitřní klid apod. S tímto zabarvením se snažíme text říkat.
Ve skupině s mnichem je jistá nesoustředěnost. Nikdo z nás se text nechce učit. Jelikož ho máme málo, neustále musíme čekat, což vede k tomu, že se nesoustředíme a děláme úplně něco jiného. Po odchodu Samuela jsou Lukáš, Vojta a Lenka naštvaní, Kateřina se moc nevyjadřuje, já s Dorkou vymýšlíme další pohybové nápady, které bychom chtěly v inscenaci využít.
Samuel odešel z našeho zkoušení, protože měl pocit, že nás musí do práce nutit. Chtěl nás nechat, ať si sami uvědomíme, co máme dělat a navzájem se motivujeme k další práci. Jeho odchod však měl spíše opačný odmítavý dopad. Oběd 14:00 – 15:30 Zkoušení šesté, sedmé a počátku osmé scény 16:00 lektoři
účastníci
Začíná se zkoušet tam, kde jsme před obědem skončili.
Petr pracuje s Klárou a Michalem. Samuel s ostatními čistí vedení mnicha. 17:45 Další scénu nemá Petr dopředu vymyšlenou, proto se různě pohybuje po jevišti a vymýšlí. Samuel neví, co Petr přesně chce vyjádřit, a proto odchází opodál a jenom přihlíží.
Opakujeme scénu s mnichem, tentokrát už bez textu a v prostoru. Vedení mnicha jde mnohem lépe, když už umíme texty. Všichni si tohoto pokroku všímají, proto jde práce mnohem lépe. Když začínáme opět vymýšlet další část, Lenka a Kateřina se nudí. Lenka jde proto k Petrovi a vstupuje mu do režie svými dramaturgickými postřehy.
Účastníci jsou zmatení, jelikož neví, co se přesně děje. Lenka a Kateřina fascinovaně pozorují Petra. Vojta s Lukášem a Dorkou se nudí a vůbec nedávají pozor. Já se bavím s Petrem a snažím se situaci řešit, po chvíli jsem ale ztracena podobně jako Samuel a nevím, co Petr řeší. Tato situace všechny úplně vyčerpává.
18:00 Petr dělá pauzu, během které se baví se Samuelem a vymýšlejí, co dál. 18:20 – odreagování – hra Bomba a štít 18:40 lektoři
účastníci
Po hře vyzývá Petr opět ke zkoušení. Stále je však znát, že zkoušení neběží tak, jak by Petr chtěl.
Nikdo neví, jak se bude vlastně pokračovat. Kdo chce, zůstává zkoušet a mluví do Petrova hledání dalších variant metaforičnosti. Kdo nechce, ze zkoušení v tuto chvíli odchází. Nastává jistý „tvůrčí šprajc“.
57
Na Petrovi bylo stále vidět, že se trápí s časovým posunem v ději. Na řadě byl osmý obraz, který se odehrával po několika letech, co jsou Táňa a Kovrin spolu, což nebylo jednoduché na zobrazení. Myslím, že bylo v určité míře dobře, že Petr neměl vše dopředu vymyšlené, a bylo pochopitelné, že mnohé promýšlel až na místě. Avšak účastníci kurzu tím ztráceli v procesu jistotu a důvěru. Večeře 21:30 – 22:30 Projití dnes nazkoušených scén a vytvoření závěru inscenace 23:00 lektoři
účastníci
Petr nás vyzývá, abychom si zkusili na všechno vzpomenout, ať se také soustředíme na vztahy mezi postavami a ať myslíme na to, proč celou hru hrajeme. Samuel k nám směřuje také několik povzbuzujících slov. Petr nás nezastavuje a pouze si píše poznámky.
Všichni jsou hodně unavení, ale také skupinou vládne atmosféra snahy a vidiny blížícího se výsledku.
01:00 Petr si s námi sedá do kruhu a říká nám připomínky k přehrání druhé půle. Samuel ho občas doplňuje, ale spíše směřuje poznámky k účastníkům, co vystupují v zadním plánu jeviště. Petr s ním nesouhlasí. Tvrdí, že ani vznik inscenace za čtyři dny nemůže být uspěchaný.
Všichni Petra i Samuela poslouchají.
Zkoušíme od druhé půlky až do místa, kam jsme se zatím dostali. Pak rychle stavíme úplný závěr – devátý obraz. Všichni plně pracují a soustředí se, proto jde práce velmi rychle.
Lenka tvrdí, že takto by se zkoušet nemělo, že je jedna ráno a kdybychom všichni do vymýšlení scén před tím nezasahovali, práce by byla rychlejší.
Petr nás celkově chválí a děkuje Podobný názor jako Lenka má i Lukáš a za stoprocentní přítomnost i v tak vysvětluje, že něco takového by se v pokročilou hodinu. Omlouvá se profesionálním divadle nemohlo stát. nám za váhání během zkoušení a vysvětluje, že to ke zkoušení patří, že i díky tomu je předposlední scéna jedna z nejlepších.
58
Samuel však podotýká, že takové prodlevy si nemůžeme dovolovat často, jelikož kdybychom to opakovali pravidelně, vůbec nejsme tak daleko jako nyní. Ke konkrétním připomínkám jsou Poté nám Petr a Samuel říkají všichni přístupní a doptávají se, jak svůj konkrétní připomínky v výkon zlepšit, či co přesně mají dělat. konkrétních situacích. Diskusi končíme v 01:45 hodin. Po ukončení zkoušky jsem si šla sednout se Samuelem a Petrem. Bavili jsme se o tom, jestli se takovéto zkoušení dá ještě nazývat kurzem. Petr mi vysvětloval, že se přeci účastníci takovýmto procesem učí. A to nejen hrát, ale i chápat divadlo jako takové. Oponovala jsem tím, že se jedná spíše o specifický divadelní zážitek, který může mít takový dopad na účastníky, ale není to hlavním záměrem. Také jsme se bavili o Lukášovi a jeho neustálé nedůvěře až kritičnosti. Vysvětlila jsem jim, že jsem Lukáše pozvala na tento kurz převážně proto, aby viděl i jinou práci než jen netvořivé zkoušení, ale že je k takovým přístupům odmítavý. Petr podotknul, že nemá pocit, že by to bylo nějak extrémní a že je na každém, za jak dlouho začne důvěřovat a zdali vůbec. Petr také podotkl, že má pocit, že Lukáš pracuje dobře a nenarušuje kolektiv, takže to tvorbě nebrání a je zcela na Lukášovi, s jakým pocitem z kurzu odjede.
59
3.4.4 Neděle 11. května 2014 Přehrání celé inscenace 10:00 lektoři
účastníci
Petr si s námi sedá do kruhu a prosí nás, ať si přeříkáme scény, jak jdou za sebou. Každý má říkat, co v daných situacích dělá. Po projití celé kostry inscenace si máme jít opakovat text.
Všichni se soustředí a snaží si vizualizovat scény na jevišti a vybavit si, co všechno mají na starosti. Každý po skupinkách někam odchází a učí se texty. Učení textů nás ale moc nebaví a nechce se nám. Proto to trvá dlouho a stejně nám to moc nejde.
11:45 Petr zahájí aranžovací „projížděčku“ celku. Upozorňuje nás ale na to, že nemáme nic hrát, pouze si projít prostor, abychom na nic nezapomněli.
Soustředění účastníků je už směřované na večerní premiéru, proto jsou všichni mírně nervózní, projíždění je ale i tak odlehčené a zábavné.
12:30 Poslední fáze zkoušení je generálka. Petr nás informuje o tom, že generálka nikdy není úplně ideální a že z toho nemáme být nervózní. Že jde převážně o to, abychom si vše pořádně zafixovali. Upozorňuje, že jelikož jsme měli málo času, musíme se teď koncentrovat, abychom to zvládli, ale že s energií nemusíme na sto procent. Ať si ji necháme na večer. Samuel Petra občas doplňuje a vysvětluje podstatu toho, abychom si teď všechno od začátku projeli a upevnili. Během generálky si Petr i Samuel píší ještě nějaké poznámky.
Všichni jsou koncentrovaní a snaží se vše naplnit.
13:40 – 14:00 – krátká pauza
60
Všichni se snaží, navzájem si pomáhají a radí si. Funguje zde najednou celý kolektiv. Jako bychom se všichni znali celou věčnost a ne že jsme se s mnohými poznali teprve před pár dny.
Připomínky a svícení 14:00 lektoři
účastníci
Petr nám říká konkrétní připomínky, ale ne nijak zásadní. Spíš nás upozorňuje na práci s energií a nasazením a připomíná věci, na které jsme případně zapomněli.
Všichni Petra poslouchají, zároveň se baví spolu o některých situacích v představení, řeší poslední maličkosti. Klára začíná řešit kostýmy, čímž ji prý Petr už v pátek zaúkoloval. Klára je trochu nervózní, že se k tomu dostává až teď.
Petr nevidí až v nynějším řešení kostýmů vůbec problém a Kláru uklidňuje. Všichni se dle svých možností Samuel chodí jednotlivě za herci a chystají na večerní premiéru. vysvětluje jim nějaké drobnosti, kterých si při zkoušení všiml. Během toho se už Petr domlouvá s technikem na světlech. Po chvíli se znovu vrací za námi a prosí nás, abychom byli poblíž kvůli svícení, ale ať odpočíváme nebo si opakujeme texty. 14:50 – 16:00 – oběd 16:00 – 18:30 – volno, řešení posledních maličkostí 19:30 – 20:30 – premiéra 20:30 lektoři
účastníci
Petr a Samuel nám děkují za inscenaci. Snaží se především pojmenovat, že úspěšnost inscenace byla v našem nasazení. Petr nás prosí, abychom si všechny rekvizity a kostýmy nachystali tam, kde je potřebujeme na úplném začátku, jelikož zítra hrajeme už v 8:00 naši první reprízu, tak abychom nemuseli ráno po divadle věci hledat.
Účastníci mají dobrý pocit z odehraného představení. Podpora od Petra i Samuela navnazuje skupinu na pondělní představení. Všichni si chystáme rekvizity i kostýmy tam, kde je potřebujeme. Kdo má potřebu a chuť, řeší v individuálních rozhovorech momenty, které byly na premiéře opomenuty nebo nevyšly přesně dle plánu.
Večer s námi Petr i Samuel řešili konkrétní situace, více méně nás ale chválili. Bylo vidět dojetí i nadšení lektorů, že představení dopadlo nad jejich očekávání dobře. Diváci byli nadšení. Řekla bych, že v kontextu jiných kurzů asi nejvíce. 61
3.4.5 Pondělí 12. května 2014 7:45 – 8:00 – chystání na první reprízu 8:00 – 9:00 – první repríza 9:00
lektoři
účastníci
Petr se Samuelem nás vyzývají Všichni poctivě uklízíme, snažíme se co k úklidu jeviště. V MKS bylo nejrychleji vyklidit celý sál, abychom dohodnuté, že do 10:00 už na nezdržovali. jevišti nebudeme nic mít. 10:00 Petr nás všechny svolává na malý sál. Petr nás vyzývá, abychom každý řekli, jestli kurz naplnil naše očekávání a co si odvážíme domů. Také nás prosí, aby každý řekl, co bychom zlepšili, aby mohl pracovat na dalších kurzech.
11:30
Někteří (já, Dorka) pospícháme domů, ale přesto máme potřebu práci na celém kurzu ještě zreflektovat. Každý si bereme na chvíli slovo. Všichni účastníci ale mluví hodně pod vlivem euforie vzniklé z ranního představení. I Lukáš říká na konci celého kurzu, že je za tuto práci vděčný, že se podíval na tvorbu inscenace zase z nového úhlu. A i když nevěřil, že může vzniknout dobré představení, musí uznat, že bylo skvělé. Pouze namítá, že některé momenty mohly být více promyšlené dopředu a neměly by se vymýšlet tak na poslední chvíli. Lenka je zase hodně vděčná za to, že mohla povídku Černého mnicha zažít tak zblízka. Jen má problém v tom, že některé momenty pro ni byly až příliš vypjaté a že už není nejmladší a odpočinek je pro ni hodně podstatný. Celkově je hodnocení účastníků velmi pozitivní. Účastníci začínají postupně odjíždět, ostatní čekají na své autobusy a dále si s lektory povídají.
Druhé představení bylo o mnoho hektičtější (málo spánku, příprava na poslední chvíli). Přesto bylo ale energičtější a zároveň jistější.
62
3.5 Výsledná inscenace Celá inscenace začíná krátkou expozicí, kdy nahý Kovrin (Michal Šturman) stojí ve sprše (světelný efekt + reprodukovaný zvuk tekoucí vody). Kolem něj stojí všichni ostatní v bílých pláštích, dívají se do diváků a ohraničují tak prostor. Další obraz se odehrává ve škole. Kovrin má na sobě pouze šedý župan a baví se s jedním profesorem na fakultě. Všichni ostatní vytváří prostředí přednášky. Stávají se studenty, loučí se s profesorem, registrují Kovrina a tedy dohrávají tu skutečnost, že je ve škole pouze v županu. Z tohoto obrazu vyplývá, že Kovrin je přetažený a vážně přepracovaný a že pojede na venkov k Pesockým. Tento začátek jsou opravdu jen krátké obrazy, během kterých se naznačí situace hlavní postavy. My (všichni kromě Kovrina a druhého profesora) máme značnou volnost a můžeme si jako studenti vymýšlet a do určité míry improvizovat. Další obraz začíná rozhovorem Táni a Jegora. Volají si na scénu služebnictvo. Chodíme na jeviště a stavíme scénu, každý si vymýšlí své vlastní situace. (Při druhém představení jsme si mnohem více užívali a rozehrávali mikrosituace typu otráveného služebnictva nebo naopak služebnictva přespříliš snaživého a nešikovného). Po nachystání scény ztuhneme zády ve tvaru stromů. Zatím je Táňa s Kovrinem v nočním sadu a povídají si o dětství. (Scéna fungovala jak ve večerním, tak raním představení. Michal měl spoustu energie a obraz vyzníval krásně poeticky.) Ráno se stromy otáčí do diváků a zde uplatňujeme japonská cvičení od Samuela Neduhy a energicky se jako stromy probouzíme. V dalším obrazu se poprvé objevuje mnich. Čtyři herci pouze prochází s šedým županem, který měl Kovrin v expozici. Kovrin chce říct Táně, co zažil. V tu chvíli se mění celý obraz: Všichni se stáváme tanečníky na plese. Táňa s Jegorem sedí vpředu a baví se o sadu. Kovrin se snaží dojít k Táně, tanečníci mu ale vstupují do cesty a nepustí ho dopředu. Zde vzniká konflikt přímo na jevišti, což se velmi dobře hraje, neboli – hrát se ani nemusí. Michal zcela čistě znázorňuje únavu Kovrina, která přechází až do nemoci (kašlání). Další obrazy jsou postavené vesměs stejně. Střídají se plesy a sad.
63
Rozehráváme si krátké mikrosituace (opilost na plesech, šikana sluhy apod.). Mezi těmito obrazy se objevuje černý mnich častěji a častěji a vede s Kovrinem filozofické dialogy o štěstí. Tento princip končí šestým obrazem, kdy začíná svatba. Do té doby vzniká mezi Táňou a Kovrinem jakýsi vztah. Svatba naruší dosavadní princip. Táňa stojí vepředu s Kovrinem a Jegorem. Všichni ostatní si broukají svatební pochod a postupně do něho přidávají ironický smích, protože tahle svatba nebyl dobrý nápad. Hned v dalším obraze si Táňa všimne jednoho dialogu Kovrina s černým mnichem. Vychází najevo, že si Kovrin povídá vlastně sám se sebou – herci, kteří vedou mnicha, předávají župan Michalovi a odchází. Táňa odvádí Kovrina do psychiatrické léčebny. Opět je využito principu, že nikdo se nemusí nikam přesouvat, ale léčebna vznikne pomocí ostatních herců. Vzniká obraz stejný jako při expozici. Nahý Kovrin stojí v zadním plánu jeviště, kolem něj stojí herci s bílými plášti. Tentokrát se ale dívají na něj a sprcha není udělána světlem ze shora, ale bodovým světlem zepředu. Michal má za úkol jediné – před proudem vody uhýbat. Tím opět vzniká reálný konflikt, což vyvolává trýznivý pocit s trpícím Kovrinem. Během osmého obrazu se Kovrin vrací domů za Táňou. Nastává Kovrinovo absolutní vyhoření. Jídelní stůl je položen i s židlemi na zemi. Očima diváka tato poloha vypadá jako letecký pohled. Kovrin, Táňa i Jegor sedí tak, aby tuto iluzi podpořili. Táňa nabízí Kovrinovi mléko. Každé ráno. Dny jsou rozděleny světlem. Scéna působí stereotypně. Toto se opakuje dokud Kovrinovi neprasknou nervy. Vstává od stolu – narušuje tak letecký pohled – dostává sám nad sebou nadhled. Uvědomuje si, že když byl blázen, byl šťastnější, že teď je jeho život úplně prázdný a bez jediného smyslu. V dalším obraze se chová k Táně zle, až agresivně. Na scénu přichází Jegor a Táňu si odvádí pryč. Na scénu opět přichází sad. Ke Kovrinovi přichází Lenka jako jeho nová žena Varvara a epicky vysvětluje časový posun. Říká, jak je Kovrin nemocný, že nyní žije s ní a že na Pesocké už jen vzpomíná. Nese Kovrinovi dopis od Táni. Ten ho otvírá a čte. Dovídá se o zničeném sadu a o zničeném životě Táni, která mu to jednoznačně vyčítá. Shora začínají padat malé bílé papírky, které vyvolávají pocit sněžení. Sad v zadním plánu vadne a Kovrin umírá. Jen ještě
64
zjišťuje, v čem je to pravé štěstí: „Jsem obyčejný profesor, budu vykládat nudným a mdlým jazykem cizí obyčejné myšlenky.“74 Představení (jak nedělní, tak pondělní) dopadla z mého pohledu velmi dobře. Koncentrovanost, která mezi námi herci fungovala, byla z nějakého pohledu až neuvěřitelná. Myslím, že energie, kterou jsme dali do samotného zkoušení, se zúročila a vrátila i s úroky. I tak jsem ale chtěla znát pohled někoho zvenčí. Proto jsem poprosila Janu Řehákovou (mámu Vojty), která viděla obě dvě představení, aby je pro mne písemným způsobem zhodnotila. Napsala mi: „Navštívit divadelní představení podle Čechovovy povídky Černý mnich jsem považovala za svou radostnou povinnost – hrálo zde několik mých hereckých kamarádů a také můj syn. Musím přiznat, že jinak bych si cestu k této akci asi nenašla. Plakátek v tmavých barvách75 na mě působil smutně a jiné propagace jsem si nevšimla. V divadelním hledišti seděli většinou příbuzní herců a jen několik lidí ‚z venku‘. Příliš jsem si od hry neslibovala, věděla jsem, že za tři dny se nedá stihnout všechno. Brzy jsem si uvědomila, jak se mýlím. Herci svým nasazením a režisér Petr Pochop a dramaturg Sam Neduha svými nápady a zkušeným vedením dokázali oklamat čas a vytvořili kvalitní divadelní kus. Velký dojem ve mně zanechal Michal Šturman v hlavní roli šíleného filozofa pátrajícího po věčném štěstí. Jeho klopýtavá, ale vášnivá cesta brala člověku dech. K nejkrásnějším scénám patřily jeho rozhovory s černým mnichem, kterého představoval prázdný župan voděný jako loutka několika herci. Právě těch šest herců obstarávalo všechny bezejmenné role i doslova křoví (stromy), a to s velkou péčí a grácií. Myslím, že jejich soustředění a stoprocentní společné nasazení vytvořilo magický prostor, v jakém vzniká dobré divadlo. Náladu podporovala jemná hudba Arva Pärta. Co mě trochu vytrhovalo z divácké pohody, byl projev hrdinovy dívky a později manželky, které jsem nerozuměla ani co říká, ani co se v ní odehrává. Tehdy jsem si uvědomila, že tři dny nestačí herce vybavit vším a že určitá technická připravenost je velká výhoda. Je ale jasné, že nikdo se nemohl vyrovnat Michalu Šturmanovi, který právě končí studium herectví na VOŠ. U jindy skvělého Radka Holce se zdálo, že by se mu 74 Scénář k inscenaci Černý mnich (Pochop, Neduha, 2014), str. 12, viz příloha práce. 75 Plakát – viz příloha práce.
65
hodilo více času, aby se vypořádal s rolí hrdinova tchána, těžkopádného venkovana. Stačilo ale jedno opakování druhý den ráno (hrálo se pro studenty) a role mu sedla daleko víc – začínala se rodit další zajímavá postava."76 Samuel i Petr si po celou dobu zkoušení byli vědomi, že Michal je pro představení hodně důležitou složkou. Samuel mi to zpětně vysvětlil takto: "Měli jsme Michala Šturmana, který byl tahoun skupiny, a na něm to stáhlo. On byl vevnitř, všechno se poctivě naučil. To dělají i ochotníci, že si zaplatí profesionálního herce a ten jeden člověk dokáže zvednout celý soubor na vyšší úroveň. Namotivovat je."77 Já osobně – účastna procesu více zevnitř – jsem od Michala zas takovou sílu necítila. Pojmenovala bych to spíše tak, že jsme všichni chtěli dosáhnout skvělého výsledku a věřili jsme mu. Dali jsme do obou představení velikou energii a koncentrovanost. Sám Michal se jako úplným tahounem během dílny necítil a jako ohlédnutí za dílnou mi napsal: "Udělat kvalitní představení – Čechova – za čtyři dny? To je šílený nápad – říkám já. Do takového projektu, by se nepustila spousta profesionálů, natož členů amatérských souborů. Přitom se do něj ale pustili lidé, kteří se jednou za čas vidí, nebo se neznají vůbec a někdy si pro zábavu stoupnou na jeviště, aniž by měli nějaké velké herecké ambice. Tím myslím, že dělají divadlo hlavně ve volném čase. Dobře, v tom případě z toho ale nemůže vzniknout kdo ví jak dobrá inscenace. Z téhle hurá akce vznikne akorát tak podivný divadelní pseudo-paskvil – přemýšlím si tak v duchu, zatímco se ALE učím svou roli. Jenže pak vidím, že jsem jediný, kdo se podobnými úvahami zaobírá, protože ostatní projektu bezmezně věří. Všichni do něj jdou naplno a po hlavě a nakonec vzniká velice - velice kvalitní inscenace. Člověk se neustále učí a já jsem se na Černém Mnichovi naučil, jak silná může být právě lidská víra a že se hned nemá házet flinta do obilí."78
76 ŘEHÁKOVÁ, Jana. Reakce na divadelní představení Černý mnich. Osobní archiv, 25. 5. 2014. 77 VALIŠKOVÁ, Juliána. Rozhovor se Samuelem Neduhou. Osobní archiv, 9. 5. 2015. 78 ŠTURMAN, Michal. Reakce na herecký kurz Jarní Paka 2014. Osobní archiv, 18. 9. 2014.
66
Závěr Herecký kurz Jarní Paka 2014 proběhl bez jakýchkoli větších komplikací a s dobrým výsledkem. Proto bych s klidným svědomím napsala, že inscenace za čtyři dny se dá zvládnout, a dokonce i velice kvalitní. Myslím si, že tento fenomén je velmi podstatnou složkou divadelní výchovy. Při vedení divadelních kroužků se často naráží na nedostatek času, kvůli kterému nejsou pedagogové těchto skupin schopni vytvořit prezentovatelný jevištní tvar a mají problém svým žákům zprostředkovat zážitek vznikající při tvorbě opravdové inscenace. Myslím si proto, že právě v těchto případech je intenzivnější nárazová tvorba jedním z možných řešení. Intenzivnost práce je právě tou výhodou, která pro neprofesionální herce může být vodítkem, jak ze sebe dostat to nejlepší. Pokud člověk pracuje pod určitým tlakem, ale v příjemné a pozitivní atmosféře, nezaobírá se nepodstatnými problémy a čistěji směřuje k cíli. Dá se však takováto práce stále nazývat kurzem či dílnou? A hereckou dílnou? Co se účastníci takového procesu tvorby učí? Přijíždí s tím, že se chtějí stát hercem? Či chtějí poznat, jak se divadlo dělá? Určitě se jedná o specifický zážitek a účastníci mohou nahlédnout pod skořápku divadelní práce svých lektorů i obecnějších divadelních zákonitostí. Není pochyb, že se účastníci něčemu učí, přibližují se k divadlu a překonávají své vlastní možnosti, ale tento proces se děje v životě úplně běžně. Aby účastníci mohli zdokonalovat své dovednosti, naučili se správně pracovat se svým hlasem, tělem apod. (jako se o to snažil Václav Martinec na počátku éry kurzů v Nové Pace), k tomu setkání v Nové Pace dle mého názoru už dávno nevede. Takové výsledky vznikají spíše mimoděk a musí sám účastník chtít. Co se však účastníci opravdu poctivě učí, je vytváření si vlastního názoru na divadlo vůbec. Poznávají jednu z možností, jak může taková divadelní inscenace vznikat. Z tohoto důvodu by byl název divadelní kurz jistě blíže pravdě. Možná bych se dokonce nebála přiznat, že se jedná o tvorbu inscenace, která probíhá za specifických podmínek. Proč účastníky nelákat na samotnou tvorbu? Další otázkou je, kdo má být takového kurzu/tvorby lektorem? Petr Pochop se živí jako herec, ale během novopackých kurzů se staví převážně do role divadelního
67
lektora a ještě více do role režiséra. Může tedy takový kurz vést pouze dobrý režisér, nebo je zapotřebí, aby měl lektor pedagogickou průpravu, aby uměl se skupinou pracovat? A naopak – stačí být pouze zkušeným „dovednostním“ lektorem, nebo potřebuje skupina na závěr kurzu vystoupit s inscenací, která má nějakou divadelní hodnotu? Odcházeli by účastníci z kurzu obohaceni, kdyby inscenace neměla určitý úspěch u diváků? Myslím si, že úspěšnost celého kurzu vyplývá z toho, že oba lektoři (Petr Pochop i Samuel Neduha) mají celou řadu režijních zkušeností, a proto jim herec může až slepě věřit a nemusí se strachovat, že se na konci kurzu „znemožní“ před lidmi, kteří se na představení přijdou podívat. Tento fakt je velmi podstatný i pro mě. Jezdím na kurzy do Nové Paky, které vede Petr a Samuel, jelikož si vážím jejich režijní práce. Fascinuje mne, jak umí pracovat s tématy, a já osobně se tím učím pro svou budoucí práci. Vidím, jak Petr jemně pracuje s hranicí mezi lektorstvím a režírováním. Snaží se každého jedince pochopit a vycítit, co si může vůči němu dovolit a co nikoli. Zároveň tento přístup nijak nenarušuje kvalitu inscenace. Něco takového bych se chtěla do své budoucí praxe také naučit. Myslím, že tento přístup by měl být nedílnou součástí každého pedagoga divadelní výchovy.
68
Použité zdroje Co činí studium u nás zajímavým. Oficiální stránky vyšší odborné školy herecké [online]. 2015 [cit. 2015-05-14]. Dostupné z: http://www.vosherecka.cz/vzdelavani/12-duvodu-ke-studiu-na-vosh/ Dětský ochotnický divadelní soubor "HORÁČEK". Moravské Budějovice [online]. 2005 [cit. 2015-05-19]. Dostupné z: http://www.mbudejovice.cz/vismo/dokumenty2.asp?id=140132 Die Blaue Trottel Parade. Bandzone.cz [online]. 2007 [cit. 2015-05-19]. Dostupné z: http://bandzone.cz/dieblauetrottleparade?at=info Divadlo školám. Divadlo D21 [online]. 2012 [cit. 2015-05-06]. Dostupné z: http://www.divadlod21.cz/text/divadlo skolam-o-projektu Docent Václav Martinec byl oceněn Medailí MŠMT 1. stupně. Asociace středoškolských čtenářů [online]. 2015 [cit. 2015-05-14]. Dostupné z: http://www.ascestinaru.cz/docent-vaclav-martinec-byl-ocenen-medaili-msmt-1stupne/ Herecká škola se v novopackém městském kulturním středisku představila veřejnosti. Jicinskozpravy.cz [online]. 2013 [cit. 2015-05-12]. Dostupné z: http://www.jicinskozpravy.cz/archiv/zpravy/2013/12/922-herecka-skola-se-vnovopackem-mestskem-kulturnim-stredisku-predstavilaverejnosti.htm?hled=nov%E1+paka Herecký kurz Nová Paka 2012. Amatérská scéna: Informační portál nejen o amatérském divadle [online]. 2011 [cit. 2015-05-12]. Dostupné z: http://www.amaterskascena.cz/clanek/herecky-kurz-nova-paka-2012120509141032.html Herecký kurz s lektory Petrem Pochopem a Samuelem Neduhou. Nová Paka oficiální web města [online]. 2013 [cit. 2015-05-12]. Dostupné z: http://www.munovapaka.cz/herecky-kurz-s-lektory-petrem-pochopem-a-samuelemneduhou/a-1132 Historický šerm. Základní škola Moravské Budějovice [online]. 2015 [cit. 2015-0519]. Dostupné z: http://zshavl.cz/ddm/blizezcinnosti/historicky/index.htm
69
Historie školy. Oficiální stránky vyšší odborné školy herecké [online]. 2015 [cit. 2015-05-14]. Dostupné z: http://www.vosherecka.cz/o-nas/historie-skoly/ KŘÍŽ, Jiří P. Moje milé divadlo (3): Zvolil sem sobě milú, ta třie mé srdce pilú. Brejle.net: Svět kolem mě [online]. 2010 [cit. 2015-05-09]. Dostupné z: http://www.brejle.net/svet-kolem-me/moje-mile-divadlo-3/ MARTINEC, Václav. Herecké techniky a zdroje herecké tvorby: Příručka pro adepty a studenty herectví. Praha: Pražská scéna, 2003. ISBN 80-86102-38-6. Medea - Divadlo D21. 365 dní [online]. 2014 [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://programy.sms.cz/kultura/praha/divadlo-d21/medea-5 Město má duše. Veni Vidi Scribi [online]. 2012 [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: https://zarox21.wordpress.com/2012/02/09/mesto-ma-duse/ Ostatní: TÝDEN INTENZIVNÍ HERECKÉ PRŮPRAVY - Doc. Václav Martinec a Bc. Petr Pochop. Kulturní portál Nové Paky a okolí [online]. 2009 [cit. 2015-05-06]. Dostupné z: http://www.kultura-novapaka.cz/index.php?detail=tyden-intenzivniherecke-prupravy---doc-vaclav-martinec-a-bc-petr-pochop Paka na chůdách je výjimečná, tvrdí divadelník. Se svými svěřenci vyrazí hrát do ulic města. Jicinskezpravy.cz [online]. 2014 [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://www.jicinskozpravy.cz/archiv/zpravy/2014/9/919-paka-na-chudach-jevyjimecna-tvrdi-divadelnik-se-svymi-sverenci-vyrazi-hrat-do-ulicmesta.htm?hled=nov%E1+paka Příznivé divadelní konstelace: Rozhovor s Hanou Mathauserovou. SOPROVÁ, Jana. Bulletin 2013/2014 [online]. 2014 [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://www.vosherecka.cz/www.vosherecka.cz/www/wp-content/uploads/Bulletin201314.pdf Vometáci "POPEPI". Divadlo D21 [online]. 2011 [cit. 2015-05-12]. Dostupné z: http://www.divadlod21.cz/repertoar/vometaci-popepi
70
Seznam příloh Příloha č. 1: Scénář k inscenaci Černý mnich (Pochop, Neduha, 2014) Příloha č. 2: Plakát k inscenaci Černý mnich Příloha č. 3: DVD se záznamy z představení
71
Seznam videí Video č. 1 – záznam z otevřené hodiny Václava Martince 2009 Video č. 2 – otevřená hodina Václava Martince 2010 Video č. 3 – záznam z představení „Královna koloběžka První“ Video č. 4 – záznam z představení „Zlatá rybka“ Video č. 5 – záznam z představení „Krví země“ Video č. 6 – záznam z představení „Krví ze mě“ Video č. 7 – záznam z představení „Skleněná hůrka“ Video č. 8 – záznam z představení „4tyři“ Video č. 9 – záznam z představení „7“
72