e-hluboke.qxd
■
12.11.2012
10.39
Stránka 11
Sobota, 28. dubna 2007
Oliver von Bodenstein sundal hrnek s hork˘m mlékem z plotny, zamíchal do nûj dvû lÏíce kakaového prá‰ku a nalil hork˘ nápoj do konvice. Dokud Cosima kojila, obãas se vzdal své milované kávy a projevil solidaritu. Horké kakao taky nebylo k zahození. Jeho pohled se setkal s Rosaliin˘m a usmál se, kdyÏ uvidûl kritick˘ v˘raz na tváfii své devatenáctileté dcery. „To jsou minimálnû dva tisíce kalorií,“ pronesla a nakrãila nos. „Jak jen mÛÏete!“ „AspoÀ teì vidí‰, co v‰echno ãlovûk udûlá kvÛli dûtem,“ odpovûdûl. „Já se kafe urãitû nikdy nevzdám,“ prohlásila a demonstrativnû se napila ze svého ‰álku. „Uvidíme.“ Bodenstein vyndal ze skfiíÀky dva porcelánové hrneãky a postavil je vedle konvice s kakaem na podnos. Cosima si je‰tû lehla, kdyÏ ji miminko uÏ v pût hodin vyhnalo z postele. Od narození malé Sofie Gabriely loni v prosinci se její Ïivot úplnû zmûnil. První ‰ok po zprávû, Ïe Cosima a on se je‰tû jednou stanou rodiãi, vystfiídalo radostné oãekávání, ale také obavy. Tfiiadvacetilet˘ Lorenz a devatenáctiletá Rosalie byli uÏ dospûlí a mûli po ‰kole. Jaké to bude, prodûlat v‰echno je‰tû jednou? Budou vÛbec je‰tû schopni takovou zátûÏ zvládnout? Bude to dítû zdravé? Bodensteinovy tajné obavy se projevily jako neodÛvodnûné. AÏ do dne porodu se Cosima vûnovala své práci, pozitivní v˘sledek vy‰etfiení plodové vody se pfii So11 ■
e-hluboke.qxd
12.11.2012
10.39
Stránka 12
fiinû porodu potvrdil. Holãiãka byla zdravá jako fiípa. A teì, po necel˘ch pûti mûsících, jezdila Cosima zase dennû do své kanceláfie s miminkem v autosedaãce. Vlastnû bylo v‰echno mnohem jednodu‰‰í neÏ pfii Lorenzovi a Rosalii. Oni sice tehdy byli mlad‰í a silnûj‰í, ale mûli málo penûz a mal˘ byt. Kromû toho cítil, Ïe by Cosima trpûla, kdyby se mûla vzdát svého milovaného povolání televizní reportérky. „A proã jsi tak brzo vzhÛru?“ zeptal se star‰í dcery. „Je pfiece sobota.“ „Musím b˘t v devût v zámku,“ odpovûdûla. „Máme dneska velkou akci. Uvítání se ‰ampaÀsk˘m a pak menu o ‰esti chodech pro tfiiapadesát lidí. Jedna z babiããin˘ch pfiítelkyÀ u nás slaví pûtaosmdesáté narozeniny.“ „Aha.“ Rosalie se po loÀské maturitû rozhodla, Ïe nepÛjde studovat a místo toho nastoupila do uãení jako kuchafika v elegantní restauraci Bodensteinova bratra Quentina a ‰vagrové Marie-Louisy. K velkému pfiekvapení rodiãÛ byla svou prací nad‰ená. NestûÏovala si na nekfiesÈanskou pracovní dobu ani na pfiísného a cholerického ‰éfa. Cosima mûla podezfiení, Ïe právû tenhle ‰éf, temperamentní kuchafiská hvûzda Jean-Yves St. Clair, byl hlavním dÛvodem Rosaliina rozhodnutí. „NejmíÀ desetkrát uÏ zmûnili pofiadí jídel, v˘bûr vín a poãet hostÛ.“ Rosalie strãila ‰álek od kávy do myãky. „Jsem moc zvûdavá, co nov˘ho je zase napadlo.“ Zazvonil telefon. V sobotu v pÛl deváté ráno to podle v‰ech zku‰eností nevûstilo nic dobrého. Rosalie ‰la zvednout sluchátko a za chvíli se vracela s pfienosn˘m telefonem do kuchynû. „Pro tebe, tati,“ fiekla, podala mu pfiístroj a zamávala na pozdrav. Bodenstein vzdychl. Z procházky v Taunusu a pfiíjemného obûda se Sofií a Cosimou zjevnû nic nebude. Jeho obavy se potvrdily, kdyÏ sly‰el napjat˘ hlas kriminální komisafiky Piy Kirchhoffové. ■ 12
e-hluboke.qxd
12.11.2012
10.39
Stránka 13
„Máme tu mrtvého. Já vím, Ïe mám dneska pohotovost, ale moÏná byste se na to mûl pfiijet podívat, ‰éfe. Ten chlap je velk˘ zvífie, navíc Ameriãan.“ To opravdu znûlo jako zkaÏen˘ víkend. „Kde?“ zeptal se Bodenstein struãnû. „Nemáte to daleko. Kelkheim, Drosselweg 39a. David Golgberg. Jeho hospodynû ho na‰la dneska ráno v pÛl osmé.“ Bodenstein slíbil, Ïe si pospí‰í, pak odnesl Cosimû kakao a oznámil jí ‰patnou zprávu. „Mrtvoly o víkendech by se mûly zakázat,“ zamumlala Cosima a zhluboka zívla. Bodenstein se usmál. Je‰tû nikdy za cel˘ch ãtyfiiadvacet let jejich manÏelství nezareagovala zlostnû nebo nevrle, kdyÏ musel neãekanû odjet, a naru‰il tím jejich plány na cel˘ den. Posadila se a vzala do ruky hrnek s kakaem. „Díky. Kam musí‰ jet?“ Bodenstein si bral ko‰ili ze skfiínû. „Jenom do Drosselwegu. Mohl bych vlastnû jít pû‰ky. Ten muÏ se jmenoval Goldberg a byl to Ameriãan. Pia Kirchhoffová se obává, Ïe by mohly nastat komplikace.“ „Goldberg,“ fiekla zamy‰lenû Cosima a svra‰tila ãelo. „To jméno jsem nedávno nûkde zaslechla. Ale uÏ nevím kde.“ „Údajnû velk˘ zvífie.“ Bodenstein se rozhodl pro modfie vzorovanou kravatu a oblékl si sako. „Aha, uÏ vím,“ vzpomnûla si Cosima. „Byla to paní Schönermarková z kvûtináfiství! Její muÏ posílá Goldbergovi obden ãerstvé kvûtiny. Pfiistûhoval se sem natrvalo pfied pÛl rokem. Pfiedtím pouÏíval dÛm jenom pfiíleÏitostnû, kdyÏ pfiijel do Nûmecka na náv‰tûvu. Ona tvrdila, Ïe byl kdysi poradcem prezidenta Reagana.“ „No, tak to byl nejspí‰ pofiádnû v letech.“ Bodenstein se sklonil ke své Ïenû a políbil ji na tváfi. V duchu uÏ byl tam, kde ho oãekávali. Jako pokaÏdé, kdyÏ ho volali k nalezené 13 ■
e-hluboke.qxd
12.11.2012
10.39
Stránka 14
mrtvole, ho ovládla zvlá‰tní kombinace sklíãenosti a vzru‰ení. Pocit se vût‰inou rozplynul, jakmile tûlo uvidûl. „Ano, byl hodnû star˘.“ Cosima s nepfiítomn˘m v˘razem upíjela vlaÏné kakao. „Ale bylo tam je‰tû nûco…“
*** Kromû nûho a knûze s dvûma ospal˘mi ministranty pfii‰lo na m‰i do kostela svatého Leonharda jenom nûkolik babiãek, které sem tak ãasnû ráno pfiivedl buì strach z blíÏícího se konce, nebo vyhlídka na dal‰í pust˘ a osamûl˘ den. Sedûly na tvrd˘ch dfievûn˘ch lavicích roztrou‰ené v pfiední tfietinû kostelní lodi a naslouchaly monotónnímu hlasu knûze, kter˘ tu a tam pokradmu zívl. Marcus Nowak kleãel v zadní lavici a upfienû zíral pfied sebe. Do kostela uprostfied Frankfurtu ho zavedla náhoda. Tady ho nikdo neznal a on tajnû doufal, Ïe mu dÛvûrnû znám˘ prÛbûh m‰e svaté vrátí du‰evní rovnováhu. Nic takového se nestalo. Spí‰ naopak. Ale co mohl ãekat, kdyÏ do kostela nevkroãil uÏ léta. Pfiipadalo mu, Ïe na nûm kaÏd˘ vidí, ãeho se minulé noci dopustil. Nebyl to Ïádn˘ z hfiíchÛ, jichÏ se ãlovûk prostû zbaví ve zpovûdnici a napraví ho deseti otãená‰i. Nemûl právo tady sedût a doufat, Ïe mu BÛh odpustí, protoÏe jeho lítost nebyla upfiímná. Krev se mu nahrnula do obliãeje a on zavfiel oãi, kdyÏ pomyslel na to, jak moc se mu to líbilo, jak ho to omámilo a ob‰Èastnilo. Pofiád pfied sebou vidûl jeho tváfi, jak se na nûj díval a nakonec si pfied ním klekl. Proboha. Jak to jen mohl udûlat? PoloÏil ãelo na sloÏené ruce a cítil, jak mu po neoholené tváfii stéká slza, protoÏe si uvûdomil cel˘ dosah svého provinûní. Jeho Ïivot uÏ nikdy nebude jako dfiív. Kousl se do rtÛ, otevfiel oãi a s pocitem odporu se zadíval na své ruce. Ani za tisíc let nedokáÏe tuhle vinu sm˘t. Nejhor‰í ale bylo, Ïe to udûlá znovu, jakmile se naskytne vhodná pfiíleÏitost. Kdyby se o tom nûkdy dozvûdûla jeho Ïena, dûti nebo rodiãe – nikdy by mu ■ 14
e-hluboke.qxd
12.11.2012
10.39
Stránka 15
neodpustili. Z jeho hrudi se vydral tak hlubok˘ povzdech, Ïe se po nûm uÏasle ohlédly dvû Ïeny z pfiedních fiad. Rychle zase poloÏil hlavu na ruce a proklínal svou víru, která z nûj dûlala zajatce v‰típen˘ch morálních pfiedstav. AÈ se na to díval z kterékoli strany, nemûl ‰anci, dokud svého ãinu nebude upfiímnû litovat. Bez lítosti neexistovalo pokání ani odpu‰tûní.
*** Star˘ muÏ kleãel na zrcadlovû se lesknoucí mramorové podlaze ve vstupní hale, necelé tfii metry od domovních dvefií. Jeho trup se skácel kupfiedu, hlava leÏela v kaluÏi sraÏené krve. Bodenstein si jen s nechutí pfiedstavil, jak asi vypadá jeho tváfi, nebo to, co z ní zbylo. Smrtící kulka vnikla do t˘lu hlavy. Mal˘ tmav˘ otvor se tváfiil klamnû nevinnû, zato v˘stup v˘stfielu zpÛsobil znaãné ‰kody. Krev a mozek se rozstfiíkly po okolí, byly nalepené na decentnû vzorované hedvábné tapetû, na rámu dvefií, na obrazech a velkém benátském zrcadle vedle vstupních dvefií. „Zdravím, ‰éfe.“ Pia Kirchhoffová vy‰la ze dvefií na protûj‰í stranû chodby. UÏ skoro dva roky patfiila k t˘mu K11 oblastní kriminální inspekce v Hofheimu. PfiestoÏe byla vyloÏenû ranní ptáãe, dnes ráno vypadala dost ospale. Bodenstein tu‰il proã, ale spolkl pfiípadnou poznámku a k˘vl jí na pozdrav: „Kdo ho na‰el?“ „Jeho hospodynû. Vãera mûla voln˘ veãer a ráno ve‰la do domu pfied pÛl osmou.“ Pfiijeli kolegové z pátrací a vy‰etfiovací sluÏby, od dvefií vrhli rychl˘ pohled na mrtvolu a pak si venku oblékli bílé overaly a boty na jedno pouÏití. „Pane vrchní komisafii!“ zavolal jeden z muÏÛ a Bodenstein se otoãil ke dvefiím. „Tady leÏí mobil.“ Úfiedník vylovil pravicí v rukavici mobilní telefon z kvûtinového záhonu vedle domovních dvefií. 15 ■
e-hluboke.qxd
12.11.2012
10.39
Stránka 16
„Zabalte ho,“ odpovûdûl Bodenstein. „Tfieba budeme mít ‰tûstí a patfií pachateli.“ Pak se obrátil zpátky. Sluneãní paprsek, kter˘ padl dovnitfi domovními dvefimi, zasáhl velké zrcadlo, které na okamÏik jasnû zazáfiilo. Bodenstein strnul. „Vidûla jste tohle?“ zeptal se kolegynû. „Co myslíte?“ Pia Kirchhoffová pfiistoupila blíÏ. Svûtlé vlasy mûla zapletené do dvou copÛ a nebyla vÛbec nalíãená, coÏ svûdãilo o tom, Ïe mûla ráno naspûch. Bodenstein ukázal na zrcadlo. Uprostfied cákancÛ krve bylo namalované ãíslo. Pia pfiimhoufiila oãi a pozornû si prohlíÏela pût ãíslic. „1-6-1-4-5. Co to má znamenat?“ „Nemám tu‰ení,“ pfiipustil Bodenstein a opatrnû, aby nezniãil Ïádnou pfiípadnou stopu, obe‰el mrtvolu. Nezamífiil rovnou do kuchynû, nahlédl do místností, které sousedily se vstupním prostorem a chodbou. DÛm byl vlastnû bungalov, mnohem vût‰í, neÏ se zdálo pfii pohledu zvenku. Jeho zafiízení bylo staromódní, stál tady hlavnû mohutn˘ nábytek z vyfiezávaného dubu a ofiechu. V ob˘vacím pokoji leÏely na béÏové podlahové krytinû vybledlé perské koberce. „Mûl zfiejmû náv‰tûvu.“ Pia ukázala na konferenãní stolek, na jehoÏ mramorové desce stály dvû sklenice a láhev ãerveného vína, o nûco dál bílá porcelánová miska s peckami od oliv. „Domovní dvefie nebyly po‰kozené a na první pohled nejsou nikde vidût stopy vloupání. MoÏná popíjel se sv˘m vrahem.“ Bodenstein do‰el k nízkému stolku, naklonil se a pfiimhoufiil oãi, aby si pfieãetl etiketu na láhvi s vínem. „To snad není moÏn˘!“ UÏ natahoval ruku po láhvi, ale vãas si uvûdomil, Ïe nemá rukavice. „Co je?“ zeptala se Pia. Bodenstein se narovnal. „To je Château Petrus roãník 1993,“ pronesl témûfi uctivû s pohledem upfien˘m na nenápadnou zelenou láhev ■ 16
e-hluboke.qxd
12.11.2012
10.39
Stránka 17
s ãerven˘m nápisem uprostfied etikety, tak povûstn˘m ve svûtû znalcÛ vín. „Tahle láhev stojí pfiibliÏnû tolik jako men‰í auto.“ „To je ‰ílenost.“ Bodenstein nevûdûl, jestli kolegynû hodnotí poãínání lidí, ktefií za láhev vína vydají tolik penûz, nebo skuteãnost, Ïe obûÈ vraÏdy krátce pfied smrtí – moÏná dokonce se sv˘m vrahem – pila takovou vzácnost. „Co víme o mrtvém?“ zeptal se, kdyÏ zjistil, Ïe láhev je poloprázdná. Pocítil upfiímnou lítost nad tím, Ïe aÏ doputuje do laboratofie, nûkdo bez okolkÛ vylije zbytek vína do v˘levky. „Goldberg tady trvale bydlel od fiíjna minulého roku,“ informovala ho Pia. „Pocházel z Nûmecka, ale víc neÏ ‰edesát let Ïil v USA, a musel to b˘t dÛleÏit˘ ãlovûk. Hospodynû tvrdí, Ïe jeho rodina je velmi bohatá.“ „Îil sám? Byl pfiece hodnû star˘.“ „Dvaadevadesát. Ale zdravotnû na tom byl dobfie. Hospodynû má byt v suterénu a dvakrát t˘dnû voln˘ veãer, o ‰abatu a pak nûjak˘ den podle vlastního v˘bûru.“ „Goldberg byl Ïid?“ Bodenstein se rozhlédl po ob˘vacím pokoji. Vyslovenou domnûnku nepfiímo potvrzoval sedmiramenn˘ svícen stojící na bufetu. Ve‰li do kuchynû, na rozdíl od zbytku domu svûtlé a modernû zafiízené. „To je Eva Ströbelová,“ pfiedstavila Pia ‰éfovi Ïenu, která sedûla u kuchyÀského stolu a pfii jejich pfiíchodu vstala. „Hospodynû pana Goldberga.“ Byla tak vysoká, Ïe navzdory nízk˘m podpatkÛm ani nemusela zvednout hlavu, aby Bodensteinovi pohlédla do oãí. Podal jí ruku a prohlíÏel si její bledou tváfi. Bylo v ní zfietelnû vepsané zdû‰ení. Eva Ströbelová vypovûdûla, Ïe ji pfied sedmi mûsíci zamûstnal Sal Goldberg, syn zavraÏdûného. AngaÏoval ji jako hospodyni pro svého otce. Od té doby bydlela v suterénním bytû a peãovala o starého pána a jeho domácnost. Goldberg byl údajnû je‰tû velmi samo17 ■
e-hluboke.qxd
12.11.2012
10.39
Stránka 18
statn˘, du‰evnû ãil˘ a nanejv˘‰ disciplinovan˘. Kladl velkou váhu na denní fiád a pravidelné jídlo, dÛm opou‰tûl jenom zfiídka. Její vztah ke Goldbergovi byl údajnû ponûkud odtaÏit˘, ale dobr˘. „Chodily za ním ãasto náv‰tûvy?“ zajímalo Piu. „âasto ne, spí‰ pfiíleÏitostnû,“ odpovûdûla Eva Ströbelová. „Jednou mûsíãnû pfiijíÏdûl jeho syn z Ameriky a zÛstával dva nebo tfii dny. Kromû toho za ním obãas pfiicházeli známí, ale vût‰inou veãer. Jména vám fiíct nemÛÏu, protoÏe své hosty mi nikdy nepfiedstavil.“ „âekal náv‰tûvu i vãera veãer? V ob˘váku na stole stojí dvû sklenice a láhev ãerveného vína.“ „Pak tu nûkdo musel b˘t,“ potvrdila hospodynû. „Já jsem víno nekupovala a v domû taky Ïádné není.“ „Zjistila jste, jestli nûco nechybí?“ „Je‰tû jsem se nedívala. KdyÏ jsem pfii‰la do domu a… a uvidûla tam leÏet pana Goldberga, zavolala jsem policii a poãkala na nû pfied domem.“ Neurãitû mávla rukou. „Prostû, byla tady ta krev, v‰ude. Bylo mi jasné, Ïe nemÛÏu nic dûlat.“ „Jednala jste naprosto správnû.“ Bodenstein se na ni laskavû usmál. „Nic si nevyãítejte. Kdy jste vãera opustila dÛm?“ „Kolem osmé. Je‰tû jsem mu pfiipravila veãefii a také tabletky.“ „Kdy jste se vrátila?“ zeptala se Pia. „Dneska ráno krátce pfied sedmou. Pan Goldberg si potrpûl na pfiesnost.“ Bodenstein pfiik˘vl. Pak si vzpomnûl na ãísla na zrcadle. „¤íkají vám nûco ãísla 16145?“ Hospodynû se zatváfiila udivenû a zavrtûla hlavou. V hale zaznûly hlasy. Bodenstein se otoãil ke dvefiím a zjistil, Ïe se dostavil osobnû doktor Henning Kirchhoff, zástupce ‰éfa frankfurtského Ústavu soudního lékafiství a b˘val˘ manÏel jeho kolegynû. Pfied pár lety, v dobû, kdy ■ 18
e-hluboke.qxd
12.11.2012
10.39
Stránka 19
Bodenstein slouÏil u K11 ve Frankfurtu, s Kirchhoffem ãasto a rád spolupracoval. Ten muÏ byl ve svém oboru kapacita, brilantní vûdec s pracovním nasazením hraniãícím s posedlostí, navíc jeden z mála nûmeck˘ch odborníkÛ na forenzní antropologii. Kdyby se potvrdilo, Ïe Goldberg byl za svého Ïivota skuteãnû v˘znamnou osobností, jistû by vefiejn˘ a politick˘ zájem znaãnû zv˘‰il tlak na K11. Je tedy jenom dobfie, Ïe se prohlídky mrtvého a pitvy ujme uznávan˘ specialista. Bodenstein vûdûl, Ïe na pitvû bude trvat, bez ohledu na to, jak zjevná byla uÏ nyní pfiíãina smrti. „Ahoj Henningu,“ zaslechl za sebou hlas Piy Kirchhoffové. „Díky, Ïe jsi pfiijel sám.“ „Tvoje pfiání mi bylo rozkazem.“ Kirchhoff si dfiepl vedle Goldbergova mrtvého tûla a zkoumavû je pozoroval. „Ten staroch pfieÏil válku a Osvûtim, aby byl nakonec popraven˘ ve vlastním domû. To zní neuvûfiitelnû!“ „Ty jsi ho znal?“ Pia vypadala pfiekvapenû. „Osobnû ne.“ Kirchhoff zvedl hlavu. „Ale ve Frankfurtu to byl váÏen˘ ãlovûk. Nejen v Îidovské obci. Jestli si dobfie vzpomínám, pÛsobil léta ve Washingtonu, nûkolik desetiletí jako poradce Bílého domu, dokonce jako ãlen Národní bezpeãnostní rady. Mûl nûco spoleãného se zbrojním prÛmyslem. Kromû toho údajnû udûlal hodnû pro smífiení mezi Nûmeckem a Izraelem.“ „Odkud to ví‰?“ Bodenstein zaslechl v hlase kolegynû nedÛvûfiiv˘ tón. „To sis ho rychle progoogloval, abys na nás udûlal dojem?“ Kirchhoff se zvedl a vrhl na ni uraÏen˘ pohled. „Ne. Nûkde jsem to ãetl a uloÏil do pamûti.“ Tomu Pia Kirchhoffová uvûfiila. Její b˘val˘ muÏ mûl fotografickou pamûÈ a kromû toho byl nadprÛmûrnû inteligentní. V mezilidsk˘ch vztazích v‰ak vykazoval nûkolik závaÏn˘ch slabin, byl cynik a misantrop. Soudní lékafi ustoupil stranou, aby policisté z pátrací 19 ■
e-hluboke.qxd
12.11.2012
10.39
Stránka 20
sluÏby mohli udûlat potfiebné snímky místa ãinu. Pia ho upozornila na ãíslo napsané na zrcadle. „Hm.“ Kirchhoff si zblízka prohlíÏel pût ãíslic. „Co to mÛÏe znamenat?“ zeptala se Pia. „To musel napsat vrah, ne?“ „To lze pfiedpokládat,“ potvrdil Kirchhoff. „Nûkdo nakreslil ãíslice do krve, dokud byla ãerstvá. Ale nemám ponûtí, co by mohly znamenat. Mûli byste to zrcadlo taky poslat do laboratofie.“ Otoãil se zpátky k mrtvole. „Posly‰te, Bodensteine,“ prohodil jako mimochodem, „nepfieslechl jsem va‰i otázku o dobû úmrtí?“ „Obvykle se ptám nejdfiív po deseti minutách,“ odpovûdûl Bodenstein su‰e. „Za jasnovidce vás ale pfii v‰í úctû nepovaÏuju.“ „Zcela nezávaznû bych fiekl, Ïe smrt nastala dvacet minut po jedenácté.“ Bodenstein a Pia se na nûj uÏasle zadívali. „Sklíãko jeho hodinek prasklo a v tu chvíli se zastavily,“ Kirchhoff s mírn˘m úsmûvem ukázal na levé zápûstí mrtvého. „No, to teda bude poprask, aÏ se roznese, Ïe Goldberga nûkdo zastfielil.“ Bodensteinovi to pfiipadalo jako velmi stfiízlivé hodnocení situace. VÛbec se mu nelíbila pfiedstava dal‰í ostré diskuse o antisemitismu, která by mohla vy‰etfiování pfiípadu posunout do centra vefiejného zájmu.
*** Chvíle, v nichÏ si Thomas Ritter pfiipadal jako hajzl, vÏdycky rychle pominuly. Úãel pfiece svûtil prostfiedky. Marleen uvûfiila v ãirou náhodu, která ho onoho listopadového dne zavedla do bistra v Goethovû pasáÏi, kde pravidelnû obûdvala. Podruhé se „náhodou“ setkali pfied ordinací fyzioterapeuta na Escherheimer Landstraße, u nûhoÏ se kaÏd˘ ■ 20
