Slovo P. Jaroslava. Zlatá stezka

Køesanský obèasník FARNOST DAÈICE III ØÍJEN / 2002 náklad 150 ks

Vybíráme

1234567890123456789 1234567890123456789 1234567890123456789 1234567890123456789

Slovo P. Jaroslava ........................................... str. 1 Ohlédnutí za prázdninami ................... str. 2, 4, 5 Daèické baroknìní .......................................... str. 2 Bosé karmelitky ............................................... str. 3 Víra a internet ................................................. str. 4 3. CSM .................................................... str. 6, 7, 8 1234567890123456789

1234567890123456789

1234567890123456789 ...úvodník 1234567890123456789

Tentokrát tak krátce jak jen to pùjde. Milí ètenáøi, opravdu by bylo o èem psát, tolik událostí na politické scénì, tolik pøestaveb v Daèicích a vùbec. Jenže my jsme díky Bohu „S rezervou“ a tudíž se v tomto èísle doètete spoustu zajímavých informací úplnì z jiného soudku. A troufám si øíct, že „víno“, které Vám naléváme, je opravdu „dobrý roèník“. To mi pøipomnìlo. Víte, že je již nìjakou dobu v Daèicích otevøena vinárna? Nevíte? Tak teï to víte. Takže až si budete chtít posedìt a popovídat u sklenièky dobrého vína v pøíjemném, pro Daèice netypickém prostøedí vinárny, zeptejte se ve vinotéce, kam že to máte zajít. Nebudu tady pøece dìlat reklamu. Ne? Ještì Vás chci upozornit, že i v tomto vydání došlo k malým pøesunùm jednotlivých stálých rubrik. Vìøím, že si s tím hravì poradíte a orientace v tìchto novinách Vám nebude dìlat vìtší potíže. Tentokrát nezùstalo v mém pøípadì pouze u tohoto sloupku a co jsem nenapsal do nìj, napsal jsem na jiném místì v novinách. A protože minule jsem skonèil pozdravem „Na Žïár“, v tomto èísle nìco ze Žïáru je. „Nechte si chutnat.“ Marian Štumar Marian Štumar

Slovo P. Jaroslava

123456789012345678901234567 123456789012345678901234567 123456789012345678901234567 123456789012345678901234567

Úvodní zamyšlení nad spolupatronkou Evropy V minulém èísle jsem vám pøedstavil sv. Benedikta, patrona Evropy. V tomto vám chci pøiblížit další osobnost, která bdí nad Starým kontinentem. Je to dr. Edita Steinová - Terezie Benedikta od Køíže. Narodila se roku 1891 v židovské rodinì ve Vratislavi. Jako mladá dívka ztratila na deset let jakoukoliv víru v Boha. Studovala ve Vratislavi, Götingenu a Freiburgu. Jako filozofka se zøetelnì vyslovila k øadì skuteèností té doby (nejpalèivìjší byla problém nacismu). Vášnivé hledání pravdy ji pøivedlo 1. ledna 1922 v Bergzabern k pøijetí køtu. V roce 1933 vstoupila v Kolínì nad Rýnem ke karmelitkám a pøijala jméno Terezie Benedikta. 2. srpna 1942 ji v Echtu (Holandsko) zatklo gestapo. Své sestøe Rùženì dodávala odvahy slovy: „Pojï, vždy tam odcházíme za nᚠnárod.“ V prohlášení za spolupatronku Evropy svatý otec napsal: „Ztotožnila se zejména s utrpením židovského národa. Vytušila, že soustavné vyhlazování Židù vložilo jejímu národu na bedra Kristùv køíž. Jako osobní podíl na tomto køíži prožila svou vlastní deportaci a smrt ve smutnì proslulém vyhlazovacím táboøe v Osvìtimi - Bøezince (Polsko).“ Je to velmi zjednodušený pohled na svìtici, jejíž život trval 51 let. Byl plný èinnosti, hledání a nazírání na pravdu, která nepramenila z èlovìka, ale z Bohoèlovìka. Podle slov sv. Benedikta - všechno ostatní je ménì než Bùh. Seznamuji vás s tìmito svìtci proto, abychom svým zpùsobem vidìli jejich nespokojenost a neklid. On nevyvìral z negativních názorù nebo postojù, ale z toho jak èlovìk a lidstvo se vzdaluje svému jedinému a pravému Bohu. Protože On je všechno, ostatní je ménì. Každý má pracovat na svém místì. Dr. Edita své pole pùsobnosti mìla ve studiu a pøednáškách, v hledání a nacházení Vìèné Pravdy, v øádu Bosých karmelitek, v utrpení a muèednictví. Naše místa jsou podobná nebo jiná. Jenom, pøátelé, jednejme, dokud je èas.12345678901234567890123456789012123456 P. Jaroslav

12345678901234567890123456789012123456

12345678901234567890123456789012123456 Zlatá stezka 12345678901234567890123456789012123456 Poslední srpnová dekáda se stala pro skupinku mladých vìøících z Daèic a okolí uèinìným dobrodružstvím v náruèí šumavského podhùøí. Prvním zdolaným vrcholem se stal Bobík. Ale nedejte se mýlit jeho jménem. Jeho 1.262 m dá poøádnì zabrat. Byl ale pokoøen stejnì zdárnì jako o sto metrù vyšší Boubín. Bohužel jsou oba vrcholy zalesnìny, takže neposkytují pøílišný rozhled. To nám vynahradila rozhledna na Libínì, odkud lze spatøit i temelínskou elektrárnu. Nekonaly se ovšem pouze túry. Pobyt zpøíjemnila návštìva Prachatic, kde se narodil sv. J.N.Neumann.Zajímavým zpestøením se stala vycházka do Drslavic, v nichž nás majitel provedl pozdnì-gotickou tvrzí procházející celkovou obnovou. A neopomnìli jsme ani Husineckou pøehradu. Rekreace šla ruku v ruce s prací. Se stejnou vervou jako do výletování jsme se vrhli i do pomoci majiteli chalupy: zpracovávání palivového døeva nám šlo od ruky a ani pøi pøemísování 160 metrákù støešních (pokraèování na stranì 2)

Varhanní cet

123456789012345678901234567890121234 123456789012345678901234567890121234 123456789012345678901234567890121234 123456789012345678901234567890121234

Již 20 let hraje na varhany v Daèicích naše farnice ALENA JELÍNKOVÁ. Redakce ji jménem farnosti za její obìtavou službu dìkuje s pøáním všeho dobra. T 123456789012345678901234567

Zprávy ve zkratce

123456789012345678901234567 123456789012345678901234567 123456789012345678901234567

w Nová škola - 31. srpna byla slavnostnì otevøena nová budova Základní umìlecké školy v Daèicích. Celkový náklad èinil 33 milionù korun, pøièemž mìsto Daèice uvolnilo 4 220 000 kè, vìnovalo pozemek a bývalý Kulturní dùm nemocnice. w Barokní dni - Ve dnech 5. - 8. záøí probìhl v Daèicích II. roèník barokních dnù. Byly zahájeny ve ètvrtek veèer „barokní“ mší svatou u sv. Vavøince a zakonèil je soubor Ritornello koncertem „Loutna èeskᓠna dobové nástroje v kostele sv. Antonína. Souèást programu tvoøila pøednáška a procházka po barokních památkách mìsta s výkladem a dobovými výjevy. w Svìcení - Ve støedu 11. záøí vykonal novoøíšský opat M. R. Kosík slavnostní posvìcení nového oltáøe v chrámu sv. Petra a Pavla v Nové Øíši. w Sborový zpìv - 15. záøí se ve farním kostele v Daèicích sešel mìstský sbor z Daèic a sbor Smetana z Telèe ke spoleènému T vystoupení. w Dne 13. 10. 2002 v Daèicích

Ohlédnutí za prázdninami

1234567890123456789 1234567890123456789 1234567890123456789 1234567890123456789

V této èásti farních novin se spoleènì ohlédneme za uplynulými prázdninami. A když prázdniny, tak bude øeè pøedevším o našich školácích a studentech. Chaloupka pro nejmenší (30. 6. - 4. 7. 2002) Prvních pìt prázdninových dní prožily naše nejmenší dìti „na chaloupce“, kterou nám zapùjèili bratøi karmelitáni v Kostelním Vydøí (tzv. statek). u Tvým bohatsvím není majetek, Dvacet dìtí ve vìku pìt až ale bùh. sumerské pøísloví osm let rozdìlila èarodìjnice u do dvou družstev na Dobrá žena dìlá dobréhomuže. „Strašidla“ a „Trpaslíky“. Dìti èeské pøísloví spoleènì s vedoucími celé dny u Nepodvádìj, aby tì nesežral dovádìly a všem se na strach. akadské pøísloví chaloupce líbilo. Jednalo se o první akci u Není hanba být chudý, ale být podobného druhu, ve které líný. arabské pøísloví budeme pokraèovat i v pøíštím u roce. Pøedbìžnì poèítejte se Velké vìci rostou pomalu. stejným termínem, tj. první èeské pøísloví prázdninový týden. 123456789012345678901234567 foto: Dìti po høe na širokého. 123456789012345678901234567 Na loïkách po Sázavì (15. 7. - 17. 7. 2002) 123456789012345678901234567 123456789012345678901234567 Pouze pìtièlenná výprava z øad mladých vyrazila sjíždìt na (pokraèování ze strany 1) tašek jsme se nedali zahanbit. loïkách øeku Sázavu. Radost kalily jen víc než výmluvné stopy po povodni, jež byly Protože mezi námi byli dva úplní „nováèci“, zamíøili jsme patrné v nižších polohách. Vytopené domy, chybìjící most, k mírnìjšímu toku Sázavy. Utáboøili jsme se v kempu, poblíž Zruèe naplaveniny kamení a døeva. Všude však bylo vidìt pokraèující nad Sázavou, v obci zvané Horka II. Každý den jsme sjíždìli jiný lidské hemžení a nadìji na obnovu dala i sama pøíroda, když pøes dvaceti až tøicetikilometrový úsek øeky (1. den – Horka II až Èeský pískové naplaveniny v lese už vyrazily houby. Šternberk, 2. den – Týnec nad Sázavou až Kamenný Pøívoz, 3. den Pøed závìreèným podìkováním všem, kteøí se na bájeèné - Svìtlá nad Sázavou až Ledeè nad Sázavou 2x). atmosféøe podíleli a kteøí nesli tíhu organizace, je potøeba pøipomenout, že podobné pobyty nejsou samoúèelné. Kromì Nejvìtším dobrodružstvím bylo sjíždìt Stvoøidla – peøeje, které odpoèinku a pøírody dávají mladému èlovìku možnost si ovìøit, jsou bìžnì nesjízdné. Protože však druhý den a celou noc pršelo nakolik do nìj pronikly zásady vštìpované mu rodinou (což se a bouøilo, bylo dostatek vody a ony peøeje jsme poslední den pozná, když je tzv. bez dozoru), co mu ještì zbývá k tomu, aby se našeho výletu jeli dvakrát. stal skuteènì dospìlým a provìøí též mravní kvality jeho i kolektivu. V. køesanský tábor pro dìti (28. 7. - 9. 8. 2002) V neposlední øadì je neopominutelná i formace ve víøe, nebo Ano, skuteènì již pìt let poøádá mládež letní tábor pro dìti. napøíklad spoleèná modlitba èi nedìlní mše svatá je samozøejmostí. Letos však došlo k jedné podstatné zmìnì, a to v místì jeho konání. 123456789012345678 Takže díky a zase nìkdy pøíštì! T 123456789012345678 Pøedešlé ètyøi roky na Dobré Vodì (pokraèování na stranì 4) 123456789012345678 1234567890123

Zlatá stezka

1234567890123 Úsmìvy ze školy123456789012345678 1234567890123 Daèické baroknìní 1234567890123 Poznámky ze žákovských knížek: ... aneb kterak Matìj Kapeta jest k nám opìt zavítal Stalo se tak již podruhé co se v našem mìstì uskuteènily „Daèické barokní dny“. Za finanèní podpory Mìstského úøadu a Ministerstva školství jsme mohli obohatit obèany mìsta o další kulturní akce a vrátit se tak, alespoò symbolicky, do barokních èasù. Ve ètvrtek 5.9. se v chrámu sv.Vavøince uskuteènila barokní mše, na které se podíleli P. Jaroslav Pezlar a uèitelé s žáky místní Základní umìlecké školy. V pátek 6.9. byla zahájena výstava PhDr. Stehlíka „Sláva barokních Daèic“, poté pøednáška Mgr. Kubišty „Baroko pøed barokem“ a veèer pak sólový flétnový recitál Lenky Filipové. V sobotu 7.9. se po úvodních fanfárách z vìže v podání souboru Rittornello uskuteènila historická procházka barokními Daèicemi s výkladem PhDr.Stehlíka a téhož dne veèer v zahradì mìstské knihovny zaznìla barokní poezie v podání Krasohledu a za hudebního doprovodu souboru Rittornello. Slavnostní zakonèení patøilo témuž souboru, který za hojné úèasti obecenstva provedl na dobové hudební nástroje Michnovu Loutnu Èeskou. Celý prùbìh festivalu zpestøovaly divadelní vstupy daèických ochotníku, jejichž hlavní postavou byl Matìj Jiøí Kapeta s manželkou v podání V. Prokopiuse a L. Tesaøové. Bylo by velice zdlouhavé jmenovitì dìkovat všem poøadatelùm a úèastníkùm této akce a tak to èiním alespoò touto spoleènou formou. Richard Šeda

u

u u

Vyhodil spolužákovu tašku se slovy: „Pokud tì má ráda, vrátí se“. Olizuje temperové barvy a pak se diví, že zvrací. Vᚠsyn pøi hodinì hraje mariáš. Hlásí dvacet, nemá krále 123456789012345678901234567890 a pak se hádá! (Pøíštì bude nášup ! - redakce)

123456789012345678901234567890

123456789012345678901234567890 123456789012345678901234567890 Pøeètìte si Láska nad všechnu lásku - stránky této knihy jsou jako osobní dopis adresovaný každému z nás. Zakladatel Taizé, bratr Roger, ukazuje na prameny dùvìry, kde lze èerpat to podstatné a bezprostøednì hledá slova, která vstupují pøímo do srdce. Nemluví o nièem, co by døíve sám neprožil. A pøece se stále znovu ptá: „Podaøilo se mi dostateènì vyjádøit, že Bùh je jen láska, že nikdy netrestá, že nechce utrpení, ale že miluje bez výjimky všechny lidi?“ Možná, že prožívᚠi dlouhá období, kdy se ti zdá, že Bùh mlèí, kdy jakoby se nic nedìlo, a aniž tušíš, pøece jsi v blízkosti Vzkøíšeného. I tehdy se pøipravují závažná rozhodnutí. V tìchto obdobích jakoby se postupnì rozplývala ta neodbytná otázka: „K èemu je to všechno dobré?“ Když nechápeš, nerozumíš tomu, co od tebe oèekává, øekni mu to. V pokorné modlitbì mu øekni všechno, i to, co se snad ani nedá sdìlit. Když ti dochází trpìlivost, nezneklidòuj se, že se snad neumíš modlit. Jak duchovní domýšlivost, tak i pøílišná nároènost umrtvuje duši. Nechᚠse vést tak, aby se tvùj život postupnì pøetváøel v píseò lásky k Vzkøíšenému? Budeš schopen oèekávat ho i ve chvílích tìlesné i duchovní vyprahlosti? Dá vzniknout tušení, nové chuti, nadšení… V tvé vnitøní vyprahlosti zaène kdesi klíèit a vyrùstat kvìt pouštì, kvìt radosti. (Vydalo: brnìnské nakladatelství Cesta, v roce 1990)

h Dne 13. 10. 2002 v Daèicích

Hotovo Tak koneènì! Fasáda hotova, lešení rozebráno. Pøedtím ale ještì firma Uhrík Daèice opatøila novou fasádu barevným nátìrem za cca 44.OOO,- Kè. Co dál? Na „stavebním poli“ se pro letošek již skonèilo, nebo finance již byly vyèerpány. V souèasnosti se pracuje na doøešení formalit ohlednì nájemních smluv v domì èíslo 49. Další aktivity Ze stálé èinnosti spolku je potøeba pøipomenout provozování kina, jež poskytuje široké veøejnosti možnost kulturního programu, na jehož provozu se podílí mìsto. Od záøí loòského roku též spolupracuje s obèanským sdružením Krasohled na realizaci filmového klubu. Již 5. rokem zaštiuje mládežnický poøad Smíchuovka a poskytuje prostory též pro vánoèní besídky dìtí. K Mikuláši chystá pravidelnì pohádku pro dìti za snížené vstupné. Neménì podstatnou èinností je sportovní aktivita mládeže ve stolním tenise, k èemuž spolek vlastní tøi stoly. Dnes ... Naši pøedkové si postavili a zøídili spolkové budovy jako zázemí pro mimokostelní aktivity a sloužily ke sportu, zábavì i politické èinnosti. Ètyøicet let uplynuvších od tìch dob nelze ani vymazat ani ignorovat. Dnes jde jen o to, najít na aktivity dneška tu správnou odpovìï. T

Krypta otevøena

123456789012345678 123456789012345678 123456789012345678 123456789012345678

Na pøelomu léta a podzimu se pøistoupilo k opravì zavlhlé severní stìny kostela sv. Vavøince v Daèicích. V souvislosti s tìmito pracemi byla 6. záøí otevøena i krypta. Tvoøí ji chodba smìøující doprostøed kostelní lodi, kde se pravoúhle zalamuje k obìtnímu stolu. Na jejím konci se nachází pìt

Rozumím tomu ?

truhel, v nichž jsou pravdìpodobnì pohøbeni patronové kostela z rodiny Dalbergù zemøelých v 19. století. Bohužel jsou døevìné i cínové rakve v dosti sešlém stavu. Po uložení zprávy o otevøení krypty a obnovení vìtracího otvoru, který byl zøejmì v 70. letech neodbornì zazdìn, byla krypta T 10. záøí znovu zazdìna.

Z DIÁØE biskupství Po14. 10. 18.00 Velká Bíteš - Nový Jeruzalém - poutní mše svatá, mši svatou slouží biskup Vojtìch Cikrle Po28. 10. 10.00 Slavonice - biømování mši sv. slouží Mons. V. Cikrle Moravsko-slezská køesanská akademie a Biskupství brnìnské Poøádají ve dnech 8. - 10. listopadu 2002 ve Stojanovì na Velehradì 1. Moravsko-Slezské akademické dny na než jste srdeènì zváni. Tématem bude: „Tradice naší zemì tváøí v tváø Evropské unii. Cyril a Metodìj, spolupatroni Evropy, naši prùvodci.“ Pøednášející Prof. Dr. Pavel Ambros, Prof. Dr. Josef Dolista a Georg Düchs. Èekají Vás zajímavé pøednášky o minulosti, ale hlavnì o budoucnosti a diskuse. Úèastnický poplatek: 300,- Kè (pro studenty 150,- Kè) na stravování, ubytování a konferenèní sborník. Pøihlášky zašlete na adresu: Moravsko-slezská køesanská akademie, Divišova 19, 612 00 Brno, tel.: 545 223 159, e-mail: [email protected] Pøihlášení obdrží pøed konáním konference podrobnìjší program a informace. 20. øíjna 2002 - Misijní nedìle „Pán, Hospodin, setøe slzy z každé tváøe.“ (Iz 25,8) Papežské misijní dílo (Špindlerùv Mlýn 33, 543 51, tel./fax: 499 433 058) Vás žádá o pomoc. Èíslo úètu: 5304779052/2700, variabilní symbol: 10.

SVÁTOSTINY

Rozumím tomu ?

Svátostiny (sakramentálie) - jedná se o posvátná znamení církví ustanovená k tomu, aby pøipravila lidi na pøijetí užitkù svátostí. K svátostinám patøí žehnání a posvìcení, udìlují se

znamením køíže a modlitbou. Mohou být udìleny lidem (rodièe žehnají dítìti, knìz žehná lidem) nebo i vìcem (svìcená voda, svìcení snubních prstenù apod.).

Milí ètenáøi obèasníku, nìkteøí z vás si pøáli dovìdìt se víc o životì našich sester v období po r. 1950. Celou tuto dobu prožila naše nejstarší sestra, sr. Marie Annuntiata od Nejsvìtìjší Eucharistie, která se s vámi podìlí : Na Karmel sv. Josefa v Praze jsem nastoupila v roce 1947. Èasné sliby jsem skládala v r. 1950. V srpnu toho roku jsme se dovìdìly, že musíme klášter opustit. Do dvou dnù jsme se mìly vystìhovat. Odvezli nás do františkánského kláštera v Turnovì. Jednu èást již tam obývaly sestry klarisky, ostatní místnosti daly k užívání nám. Byla tam velká ovocná zahrada, která byla pro nás velmi vzácná, protože jsme v Praze mìly jen malou zahrádku a jen 2 stromy. Netrvalo dlouho a rozdìlili nás na 4 skupiny. Sestry do 30 let do továrny ve Varnsdorfu, od 30-40 do Liberce do starobince jako pracovní síly do prádelny, od 40-50 do Broumova a od 50-70 do Jiøetína pod Jedlovou. V té první skupinì jsme byly 4 sestry. Ubytovali nás ve staré soudní budovì, kde už byly sestry i z jiných øádù. Pracovaly jsme v továrnì na punèochy. Nìkteré sestry je sešívaly, jiné kontrolovaly a v jiných místnostech balily. V únoru 1952 nás odvezli s jinými sestrami do Lánova u Vrchlabí a každý den nás vozili autobusem do Trutnova do továrny na zpracování lnu. V èervnu nás, mne a jednu naši sestru, odvezli do Hejnic do františkánského kláštera, kde nás hlídali pracovníci Stb a dohlížela na nás zmocnìnka. Jednoho veèera pøijeli páni a nìkteré

z nás odvezli do Oseka u Duchcova do cisterciáckého kláštera. Také tam jsme byly hlídané. V roce 1954 mìly sestry v Jiøetínì nouzi o pracovní síly, tak mì pøedstavená vymohla na Charitì, že jsem se mohla z Oseka odstìhovat do Jiøetína. Tam se naše sestry postupnì sjíždìly, abychom znovu utvoøily komunitu. V Jiøetínì byly svežené sestry z rùzných kongregací. Vše bylo pod hlavièkou Charity, ale byli tam nasazení lidé sloužící bývalému režimu. Byly jsme pøísnì hlídané, i návštìvy jsme musely hlásit, vèetnì èísla jejich obèanského prùkazu. Prádelna, ošetøovna, kanceláø a kuchynì byly spoleèné. Vozívali nás na brigády na sena, brambory a øepu. Já jsem byla od zaèátku v prádelnì, celkem 38 rokù. Nejprve jsme bydlely v domì se sestrami z kongregace Dcery Božské lásky, lidovì Mariánky. Bydlelo nás 6 v jednom pokoji. V r. 1974 jsme si koupily malý domek, který jsme si opravily a v jedné èásti pøistavìly cely (malé pokojíky). V nejvìtší místnosti jsme mìly kapli a dennì nám chodil jeden knìz – dùchodce - sloužit mši svatou. V roce 1986, kdy už nás bylo jen 6 sester, nám zemøela pøevorka, matka Terezie. Èasto si vzpomínám na její prorocká slova: „Dìti (sestry), nestarejte se o dorost. Pán Bùh vám pošle dìvèata, která doplní naše prázdná místa.“ Netrvalo ani rok a už se zaèaly hlásit kandidátky. První byla nynìjší sr. Benedikta. Když jsme se v r. 1992 stìhovaly do pùvodního kláštera v Praze, bylo nás už sedmnáct. V Praze také nastoupila dìvèata, že už jsme se sotva do pražského Karmelu vešly. Bylo tøeba hledat nový klášter. O ten se postarali otcové františkáni, když nám darovali zdejší budovu. Bylo tìžké se rozlouèit se sestrami v Praze. Abychom byly jako rodina, sestry si vybraly k sobì mì, abych jim dìlala babièku.

Dne 13. 10. 2002 v Daèicích

Tentokrát pro Vaše poèteníèko uvízla v síti PROMLUVA otce biskupa ze setkání mládeže ve Žïáøe nad Sázavou. Vy jste sùl zemì a svìtlo svìta! Tato Ježíšova slova jsou zároveò povoláním každého z nás k apoštolátu. V celku i jednotlivì. Nebojíte se pøijmout toto povolání? Pøijmout je zcela osobnì? Co tì tváøí v tváø tomuto poslání napadá? Jsem ještì pøíliš mladý - neumím mluvit - jsem høíšný - jak bych mohl. Vyvol si nìkoho jiného....... Možná by mnoho z vás øeklo: nemám dùvìru v sebe sama.  Nedokážu žít svùj život odvážným a originálním zpùsobem, protože si nevìøím. To mì svazuje. A protože si nevìøím, nedokážu „zemøít sám sobì“. A protože nedokážu zemøít sám sobì, jsem závislý na tom, co si o mnì myslí druzí, a tak se vlastnì stále schovávám buï za roli mistra svìta, který mùže všechno, protože všechno nejlíp ví, nebo roli muèedníka, kterému jeho okolí vùbec nerozumí a on to musí snášet. Jestliže chceme pøijmout své povolání být solí zemì a svìtlem svìta, musíme pøedevším pøijmout pozitivnì sami sebe se svými omezeními i se svými dary. Jinak se stále budeme cítit sklíèení, neuspokojení, nenaplnìní a snít své nereálné sny o budoucnosti. Musíme pozitivnì pøijmout sami sebe a to v nìkolika rovinách. Pøijmout se na tìlesné rovinì. Svìt , ve kterém žijeme, klade na tuto rovinu velký dùraz, protože je zdrojem velkých ziskù pro kosmetický, odìvní, plastickochirurgický, èasopisecký, reklamní a nevím ještì jaký prùmysl, který vám bude stále vsugerovávat, že nejste docela „in“. Tím samozøejmì nemyslím, že o sebe nemáte dbát a tím ménì, že máte být jako strašáci do zelí, ale mluvím o pøijetí sebe bez sebestøednosti, která neumožòuje jít dál. Další rovinou, urèitì vyšší a ménì povrchní, je rovina psychická. Jedná se o pøijetí osobního bohatství jako je napø. inteligence, vlohy.... Sebenepøijetí v této oblasti vede k postoji, který by se dal charakterizovat „ode zdi ke zdi“. Buï se cítíme nulou nebo nadèlovìkem. Samozøejmì se snahou vypadat vždycky dobøe a s nervozitou, která k tomuto postoji patøí tak, jako k velbloudovi hrby. A to je vždycky zdrojem velké nejistoty, ve které žebráme o úctu druhých a èekáme na jejich ocenìní, vymýšlíme rùzné exhibice, aby druhým spadla brada, a právì to nás uzavírá pøekvapivì pøed druhými lidi a nepøekvapivì pøed Bohem. Jak øíká jeden psycholog: „Kdo se chce za každou cenu zalíbit druhým, musí se odøíci nìèeho ze sebe sama, a možná právì toho nejlepšího.“ Tito lidé prožívají hrùzu z nezdaru, nejsou schopni uznat a klidnì pøijmout vlastní høích, nejsou schopni zažít køesanskou radost z odpuštìní. Chtìjí být rovni Bohu a protože vidí, že to nedokážou, propadají malomyslnosti a pocitùm ménìcennosti. Existuje ale ještì jedna rovina pøijetí sebe. Je to rovina toho, co jsme, a toho, k èemu jsme byli povoláni. Rovina naší vlastní identity, neopakovatelnosti, originality. Jak by nᚠživot byl bohatší a ménì monotónní, kdybychom pøijali sebe a své poslání v lidské i køesanské rovinì. Znamenalo by to každodenní tvoøivost, která by se projevovala v obyèejných vìcech, v obyèejných povinnostech, která by boøila veškerou rutinu a odhalovala jedineènost každého z nás. Právì to by nám dovolilo být sami sebou. Mít úctu a dokonce radovat se z toho, co každému z nás daroval Bùh, abychom byli jeho obrazem. Netrpìli bychom žádným pocitem marnosti a objevovali v sobì stopy Boží podoby a to by uspokojovalo naši žízeò po lásce, dobru, kráse, kterou nosíme ve svém srdci.

Objevili bychom, že nᚠživot má nesmírnou cenu, protože je darem Boha a že jej buduje Bùh, jestli mu to dovolíme. Kdo objeví své povolání, vyøeší i otázku sebeúcty a také teprve tehdy, když se povoláním stane následování Krista øíkajícího: „Abba, Otèe“, plnì poznáme svou vlastní identitu a objevíme (ovšem už jako svobodní lidé bohatství psychické i tìlesné roviny). A objevíme také, že to není jen naše osobní vlastnictví, ale že jsme to dostali od Boha pro druhé. To je fantastická zkušenost sv. Pavla: už nežiji já, ale žije ve mnì Kristus (Gal 2,20) a je to zkušenost tìch, kteøí odhalili svou identitu v Bohu a dovolili, aby zmìnila jejich život. A Bùh bohatý ve své tvoøivé fantazii tvoøí z každého z nás originální dar druhým. To je postoj, ve kterém jedna izraelská dívka pøed dvìma tisíci lety dokáže øíct: „Jsem služebnice Pánì, vìøím ti a chci to, co chceš ty, protože vím, že je to pro mì i pro druhé i pro tebe to nejlepší.“ A tak se stala solí zemì a svìtlem svìta.

12345678901234567890123456789 (autor: Mons. Vojtìch Cikrle, biskup brnìnský) 12345678901234567890123456789

12345678901234567890123456789 Stojí za to !12345678901234567890123456789 Cesta k dokonalosti - Sv. Terezie od Ježíše Cesta k dokonalosti je zøejmì nejznámìjší a nejrozšíøenìjší knihou svaté Terezie z Avily, snad pøedevším pro svou srozumitelnost, ètivost a praktiènost obsahu. Svatá Terezie ji píše jako v poøadí druhou a její ètení do urèité míry pøedpokládá znalost pøedešlé životní zkušenosti svìtice, kterou popisuje v knize „Život“. brožura, 197 stran, 179,- Kè Vedeni Bohem - Augustin Józef Duchovní vedení probouzí živý zájem nejen duchovních vùdcù samých, ale i jeho „pouhých“ uživatelù a také mnoha psychologù uvìdomujících si souvislost emocionálních a psychických problémù s duchovními. brožura, 188 stran, 195,- Kè ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○

Ohlédnutí za prázdninami

(pokraèování ze strany 2) u Mrákotína byly vynikající. Ale ten letošní rok na Zvùli byl opravdu ještì o kousek lepší. Krásné místo, krásná pøíroda, les, rybník. Zámìrnì jsme snížili poèet dìtí na padesát. Všechny se tak lépe poznaly a mohly spát v hezkých stanech s podsadou. I rozcvièky byly jiné. Èást dìtí se šla ráno probìhnout a trošku se protáhnout. Druhá èást bìžela k rybníku poøádnì se po ránu namoèit (samozøejmì zcela dobrovolnì). Nikdo to dopøedu neèekal, ale o ranní zaplavání byl velký zájem. A pak už jako tradiènì: snídanì, hygiena, nástup, ranní modlitba, dopolední program, výborný obìd, siesta, témátko, odpolední program, teplá veèeøe, hygiena, nástup s vyhodnocením dne, táborová hymna, spoleèná modlitba, veèerka a pohádka na dobrou noc. Opomnìl jsem ještì svaèiny a modlitbu pøed každým jídlem. Toto je „kostra“ našeho tábora. A o èem vlastnì byla letošní celotáborová hra? To Vám prozradí dìti. Jejich pøíspìvky jsme museli hodnì zkrátit, protože farní noviny nejsou „nafukovací“. l Letos o prázdninách jsem jela na køesanský tábor na Zvùli. V autobuse jsme se dozvìdìli letošní téma. Bylo opravdu zajímavé. Pøiletìli jsme z planety Atrox, které hrozil výbuch. Jediná vìc, kterou se podaøilo zachránit, byla „Centrální výpoèetní jednotka“ (CVJ), jinak pøezdívaná „Matka“. Dokonce jsme zapomnìli, jak se kdo vlastnì jmenuje. Svoje jméno jsme získávali zpìt po slabikách (MI, KI, RI, TI) každý veèer, podle umístìní svého družstva. Do družstev nás rozdìlovala „Matka“, takže kromì ètyø kapitánù jsme byli každý den v jiném družstvu. První týden, když bylo hezky, jsme se chodili koupat do Zvùle. Byla tam pìknì teplá voda. Každý den tu hrajeme skvìlé hry. Vìtšina z nich je originální. Máme tu také osobní volno, siestu a témátka, na která se vždy moc tìšíme. Jsou zde také vynikající kuchaøky, které tady výbornì vaøí. Dne 13. 10. 2002 v Daèicích

Díky vrabèáku Frnku

1234567890123456789012345678901212345678901234567890123456789 1234567890123456789012345678901212345678901234567890123456789 1234567890123456789012345678901212345678901234567890123456789 1234567890123456789012345678901212345678901234567890123456789

V okolí Velkého pole znají všichni želvu Loudalku. Želva tam totiž bydlí už tak dlouho, že už rodièe, dìdeèkové a pradìdeèkové zvíøátek žijících na Velkém poli ji potkávali, jak se rozvážnì pohybuje a nosí si svùj domeèek stále s sebou. Chodí tak pomalu, že je nemožné si jí nevšimnout. Loudalka nikdy nepospíchá. Když potká nìjaké zvíøátko, zastaví se, dá se s ním do øeèi a vyslechne si všechno, co má kamarád na srdci. Všichni ji mají moc rádi, protože dokáže vždycky dobøe poradit nebo potìšit, a udìlají pro ni všechno. Napøíklad vrabèák Frnk èasto proletí okolo krunýøe staré želvy, a když se dozví, že by nìco chtìla, snaží se jí to hned obstarat: hrozen jeøabin, hlaïouèký list salátu, šavnatou tøešeò …a pøestože je Frnk mlsný, nikdy na svou starou kamarádku nezapomíná. Zahrajte si hru na vrabèáka Frnka a želvu Loudalku: Nejprve na 6 ètvrtek papíru nakreslete dobroty, které má Loudalka ráda (hrozny, salát, jablka…). Po hrací ploše rozmístìte pár pøedmìtù jako pøekážky, aby byla dráha støednì tìžká. Prvnímu vrabèákovi zavažte oèi a potom umístìte na hrací plochu také obrázky. První želva si vybere tøi vìci, které by chtìla, a je na vrabèákovi, aby je pøinesl. Na znamení vyrazí vrabèák na hrací plochu a nechá se vést radami želvy tak, aby se dostal k vìcem, na kterých by si Loudalka ráda pochutnala. Želva smí používat jen slova: doleva, doprava, dopøedu, dozadu, nahoru, dolù a stop. Když všechny tøi vìci vrabèák najde, sejme si šátek a bìží k želvì. Hra pak zaène znovu s novými hráèi. Je však nutné vždy znovu 1234567890123456789012345678901212 zmìnit polohu obrázkù. Vyhrává nejrychlejší 1234567 1234567890123456789012345678901212 dvojice. 1234567 1234567890123456789012345678901212 123456789012345678901

123456789012345678901 123456789012345678901 123456789012345678901 123456789012345678901 123456789012345678901 Kolik vidíš listù? 123456789012345678901 123456789012345678901 123456789012345678901 123456789012345678901 123456789012345678901 123456789012345678901 123456789012345678901 123456789012345678901

Podzim

ØEŠENÍ z minulého èísla: Tajenka: PRÁZDNINY Utajená zemì: na obrázku byl schovaný klokan (obrázek se musel otoèit o 180°), zemì ve které Honza žije s tatínkem je Austrálie Tulipány: nejvíce tulipánù našla Jana

Zmatek

1234567 1234567890123456789012345678901212 1234567 1234567 1234567 Ke které stuze patøí mašle? 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567

○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○

To je asi tak vše co Vám mùžu napsat, ale na nìco jsem zapomnìla. Chtìla jsem pochválit vedoucí za to, že se o nás starají a vymýšlejí stále nové a novìjší hry. Eliška Krajíèková l Když jsme pøijeli do tábora, hned jsem poznal, že se mi tu bude líbit. Spal jsem s Jirkou. Ubytovali jsme se, seznámili jsme se a pak jsme si opíkali buøty. V pondìlí jsme se šli koupat. Veèer jsem mìl s Jirkou hlídku, ale nic zajímavého se nestalo. Další den jsme šli na celodenní výlet. Ušli jsme asi 15 km a zpátky jsme jeli autobusem. Pak jsem rád uleh do postele. Ve ètvrtek jsme hráli nìjaký hry a po obìdì zaèalo pršet, takže se kolem stanu musela vyhloubit díra. O pùl šesté k nám pøijel faráø a mìli jsme mši. V pátek ráno pršelo, takže místo rozcvièky jsme škrábali brambory. Nic pøíjemného to nebylo, ale nedalo se nic dìlat. Po obìdì jsme šli do lesa hrát hru a pøi volnu si jeden kluk zlomil kost a musel jet do nemocnice. Mysleli jsme si, že už nepøijede, ale jemu se tu líbilo, tak zase pøijel. Veèer jsme šli do lesa na bobøíka odvahy, ale já jsem se moc nebál. V sobotu jsme šifrovali zprávu a to se mi moc líbilo. Po obìdì jsme se støíkali vodou a veèer jsem pak mìl hlídku. I když bylo nìkdy špatné poèasí, tak se mi tu líbilo. Už se tìším na další tábor. Ze Zvùle Vojtìch Trèka l Vše zaèalo tím, že jsme v nedìli odpoledne nastoupili do autobusu. V nìm jsme se dozvìdìli, že naše celotáborová Dne 13. 10. 2002 v Daèicích

hra je o tom, jak jsme utekli z planety Atrox a letíme na Zemi. Na táboøe nás pøivítali dýmovnicemi. Všichni úèastníci tábora spali ve stanech. Po ubytování následovaly seznamovací hry, abychom se poznali. Druhý den jsme byli rozdìleni do družstev. Byli ètyøi vedoucí skupin, ke kterým se každý den losovaly dìti. Mìli jsme svou vlajku, hymnu, Centrální výpoèetní jednotku (Matka), každé družstvo svùj pokøik. Mìli jsme pravidelný denní program, služby v kuchyni a v noci hlídky. Poèasí bylo první týden nádherné, bylo teplo, chodili jsme se koupat, hráli jsme hry jak v lese, tak v táboøe (napø. luštìní šifer, nošení min, stavìní soploušího vozidla, všeobecný test atd.). Druhý týden bylo párkrát hezky, ale potom zaèalo pršet, být zataženo a mokro. Z úterý na støedu napršelo do nìkolika stanù, proto jsme další noc spali v klubovnì a jídelnì. Velké pøekvapení bylo, když pøivezli velký nafukovací skákací hrad. Bylo to opravdu výborné, ale jedna dívka si vyrazila zub. Jinak tento tábor byl skvìlý, hráli jsme také Kufr, Nejsladší máte žabáka a Solasido a na konci tábora nám vedoucí udìlali diskotéku. Byl to zážitek být na tomto táboøe. Jan Nehyba Tábor se nám všem velmi líbil. Proto jsme neváhali, a dojednali s DDM Jemnice zapùjèení letní základny Zvùle i na pøíští rok. Takže už se moc tìšíme na dìti a letní tábor na Zvùli, pøedbìžnì ve stejném termínu 26. 7. až 8. 9. 2003!!! Pøihlášky budeme rozesílat jako každý rok koncem ledna. køí

3. CSM

12345678901234567890123456789012123 12345678901234567890123456789012123 12345678901234567890123456789012123 12345678901234567890123456789012123

3. celostátní setkání mládeže ve Žïáru nad Sázavou Nevím, jak zaèít, a už vùbec nevím, jak srozumitelnì a pøitom krátce popsat, to co se od 13. do 18. srpna odehrávalo ve Žïáru nad Sázavou. Zkusím tedy rozdìlit svou výpovìï na více èástí. Sami si vyberte, co je pro Vás zajímavé a co ne. CESTA TAM I ZPÌT Z Daèic a blízkého okolí se pro pou do Ž.n/S. rozhodlo 13 lidí, z toho 8 mladých realizovalo odvážný plán a vydali se již v nedìli 11. 8. ráno na CSM pìšky. Vzhledem k poèasí, za kterého zaèaly také povodnì, se jim podaøilo zvládnout „pouze“ 2/3 cesty. Na první zastávce v Tøešti se k „našim“ pøidali mladí z Tøeštì okolí. Celé CSM absolvoval i otec Roman Kubín z Tøeštì a nᚠotec Jaroslav se tam byl také podívat. Zpìt ze setkání se všichni až na mì a na pár „tøešákù“ vraceli všichni po oficiálním zakonèení v nedìli odpoledne. Zajímavé je, že na cestu zpìt mìlo nìkolik tisíc mladých lidí nádherné letní poèasí.

Desítky knìží a mladých katolíkù pøi svátosti smíøení.

ZÁZEMÍ Ve Žïáru bylo již nìkolik dní pøed zahájením CSM více jak 200 usmìvavých a ochotných dobrovolníkù, kteøí nám „poutníkùm“ nachystali troufám si øíci opravdové zázemí. Stavbaøi, animátoøi, zdravotníci, informátoøi, ubytovatelé a mnoho dalších pomocníkù pro všechno. Ti, o kterých byla øeè, toho z programu mnoho nemìli. Nemìl bych však zapomenout na nemalé množství vojákù, kteøí se taktéž starali o naši bezpeènost a o technické zázemí. Hned první den se do Žïáru sjelo od odpoledních hodin do veèera nìco kolem 3 tisícovek mladých ze všech koutù Èeské republiky. Jak jsem zaslechl od poøadatelù, z nìkterých míst naší republiky byly dokonce vypraveny vlakové a autobusové speciály. Ale abyste si nemysleli, že nás na SCM bylo „tak málo“. Již druhý den, tedy ve støedu 14. 8., nás ve Žïáru bylo na 5.000 a to je víc než dost. Pokud si pøedstavíte, že by zhruba polovina obyvatel Daèic odjela nìkam jinam na jedno místo a všichni mìli kde spát, co jíst a každý by vìdìl, kam mùže nebo nemùže jít, pro každého byl nachystán minimálnì jeden program, který by ho zaujal, pak máte také docela dobrou pøedstavu o tom, co to musí dát práce. Ubytováni jsme byli po diecézích prakticky po celém Žïáru. K dispozici nám bylo 9 „ubytoven“, které za normálních okolností slouží jako základní a støední školy, odborné uèilištì, gymnázium, vyšší odborná škola, ale také domov mládeže. Prostì jsme Žïár nad Sázavou „obsadili“ dokonale. K dispozici nám byly všechny rùzné sokolovny, kulturní domy, rùzné úøady, divadla, hotely, sportovní haly i dráhy a samozøejmì i všechny chrámy a kaple. 6 dní jako z jiného svìta DEN PRVNÍ V úterý odpoledne kolem 19.00 mìlo být oficiální zahájení na hlavním pódiu, které bylo zbudováno na louce u Bránského rybníka. Louka, o které je øeè, je vlastnictvím jedné známé osoby

neøku-li osobnosti, která nám ji dala zdarma k užívání po dobu konání CSM. Tou osobností nebyl nikdo jiný než hrabì Dr. Radoslav Kinský, který nás mimochodem pøišel pøivítat na náhradní místo konání zahájení, do klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Všichni, kteøí jsme dorazili do Žïáru již promoklí z neutuchajících dešù, které sužovaly celou zemi již od rána, jsme veèer vyrazili na cca 3,5 km cestu ke klášternímu kostelu. To, co nebylo mokré dosud, promoklo dokonale na této cestì. Pomalu jsme usychali v prùbìhu zahájení pøímo v kostele a velkým požehnáním bylo to, že to nikdo „neodnesl“ na zdraví, a to ani po noèní cestì zpìt, taktéž v hustém dešti. Na zahájení nás pøišel kromì pana hrabìte pøivítat jménem zastupitelstva a obèanù Žïáru nad Sázavou sám pan starosta. Kromì zpívání, modliteb, scének, promítání krátkých filmù z diecézí a informací o pøíjezdu mladých ze zahranièí (napøíklad: Poláci, Bìlorusové, Slovinci, Volynští èeši z Rumunska) byl do chrámu pøinesen putovní Køíž svìtových dnù mládeže, který nám mladým daroval o Velikonocích v roce 1984 papež Jan Pavel II. Ještì veèer k nám promluvil také zástupce vojákù, který nám pøipomnìl, že v armádì není snadné nalézt velké množství vìøících mužù a tudíž ne všichni kteøí, se o nás budou starat, jimi jsou. Doslova øekl že: „… prostì nejsou k nalezení …“ Z jeho slov však neplynul pesimizmus, ale víra, že se jim pøesto podaøilo sehnat nemálo vìøících vojákù. Pøi odchodu se pak louèil slovy: „… jdeme si hrát na pobøežní hlídku!“ To totiž už i ve Žïáru voda pøipomnìla, že na jiných místech republiky øádí v mnohem vìtší míøe. DEN DRUHÝ Stále pršelo a stavaøi s vojáky zaèali budovat náhradní hlavní pódium. Dále od vody. Slovo na den a tedy slovem støedy byla Ježíšova výzva: „Pojïte za mnou.“ Mše a další program se konal provizornì ve velkém kulturním domì, nebo nové pódium se teprve stavìlo. A protože nás bylo ve Žïáru, jak jsem se již zmínil, opravdu hodnì, byli jsme rozdìleni na dvì pùlky. Tudíž i program byl dvojí. Seznámím Vás jen s tím, který jsem zažil já osobnì. Po modlitbì a slovu na den bylo pásmo svìdectví. Napøíklad mladá èeská dívka, která byla 10 mìsícù v Guayanì na misiích, nám vyprávìla o rozhodnutí pro službu a o výchovì dívek v sirotèinci. Mladý manželský pár nám pøinesl svìdectví o rozhodnutí pro manželství a o lásce. Také mezi nás pøišli mladí èeši, kteøí byli v èervenci na setkání

Tisíce mladých èekají na pøijetí Tìla Pánì.

s papežem v Torontu. Mluvilo se tedy o „toronácích“. O tom, jak byli ubytováni v diecézi St. Catrin o mších s Janem Pavlem II., o návštìvì pana Bati s manželkou, kteøí je mimochodem sponzorovali, a o promluvì biskupa Mons. Esterky (má na starosti èeské misie). V krátkosti se zmínili také o výstavách, koncertech a muzikálech na torontském výstavišti. Po „toronácích“ pøišel páter Pimáèek, který pøeèetl poselství kardinála Angela Sodána, který je ve Vatikánu nìco jako pøedseda vlády. Animátoøi nás poté nažhavili (pokraèování na protìjší stranì) Dne 13. 10. 2002 v Daèicích

3. CSM

12345678901234567890123456789012123 12345678901234567890123456789012123 12345678901234567890123456789012123 12345678901234567890123456789012123

(pokraèování z pøedchozí strany) pohybovou písní z Toronta: „Jesus I love You“ (Ježíši mám Tì rád.) Dopolední mši svatou sloužil Mons. Vojtìch Cikrle, který pøi kázání zastupoval v té dobì vodou obklíèeného Mons. Františka Radkovského. Pøi mši hrála „vesmírná kapela“ VeKa a urèitì mi všichni pøítomní dají za pravdu, když øeknu, že to byl fakt náøez v tom nejlepším smyslu slova. Po mši sv. nás pøišli pozdravit skauti ze Slovinska, kteøí nám svou pøítomnost dali najevo mohutným pokøikem. Odpoledne byly pøednášky. Nebylo jich tedy rozhodnì málo a vìtšinou byl problém se pro nìjakou rozhodnout, ne že by za to nestály, spíše naopak. Osobnì jsem se zúèastnil pøednášky na téma „Život s médii.“ Co jsem si vzal asi tak nejvíce k srdci, jsou následující myšlenky. Pøedevším TV reklama je agresivní zdroj informací. V reklamì se využívají emoce. Vše je dovoleno a vše je dobré k dosažení cíle. Je úplnì jedno, jestli kýžený výsledek pøedchází šok, úzkost, radost, vzrušení, údiv nebo i zdìšení z reklamy. Dùležité je, že v daný okamžik nad reklamou pøemýšlíte a to i v tom smyslu: „… to je ale uhozený…“. Výsledek se dostaví = znaèka výrobku je nesmazatelnì zapsána do vašeho vìdomí, v horším pøípadì do vašeho podvìdomí. Kolem osmé hodiny veèerní pøišla na pódium Eva Henychová, která se nám sdìlila se svým pøíbìhem konvertitky z nevìøící rodiny a zahrála a zazpívala nám dvì skladby. Veèerní katechezi mìl Mons. Jiøí Païour. Jeho hlavní myšlenku bych Vám ve zkratce rád pøedal. Každý èlovìk je takový, jakou má pøedstavu o Bohu. Bùh mùže být pro nìkoho stejnì dobøe trestající dozorce jako pro druhého milujícím otcem. Jako konkrétní pøíklady pak pøedložil život Matky Terezy a papeže Jana Pavla II. Po skonèení programu jsme se za mírného pršení vydali zpátky na ubytovny. DEN TØETÍ Ve ètvrtek byla slavnost Panny Marie nanebevzaté. Dopoledne jsme se shromáždili u nového venkovního pódia, abychom slavili mši svatou. Pøi mši byli na hlavním pódiu biskupové, arcibiskup Graubner a celebrantem byl kardinál Vlk. Celkem s námi slavilo mši svatou také více jak 100 knìží z celé republiky. Zástupci všech diecézí v krojích pøinesli dary. Po mši svaté nám zahrál a zazpíval sbor ze Slovácka. A hlavním hostem byl muž z Uherského Hradištì, který založil slavnou hudební skupinu Hradišan. Ano správnì, Jiøí Pavlica, i pøesto že byl znaènì nachlazený a v noci ho èekal odlet tuším do USA, pøišel mezi nás, aby nám i on podal své svìdectví a aby nám zazpíval. Odpoledne jsme mìli na výbìr ze spousty koncertù, divadelních pøedstavení, muzikálù atd. Mimochodem jsem zavítal na koncert kapely Svítání, kterou jste mohli slyšet už i v Daèicích. Stálo to za to, takže vøele doporuèuji. Kolem 20.00 jsme byli svìdky „rybaøení“ v podání Mons. Vojtìcha Cikrle, zahrál si totiž ve scénce. Po katechezi pøišla na øadu svìdectví. Manželé Novákovi nám pøišli øíct, jak se potkali a zamilovali na podobném diecézním setkání mládeže. Po nich pøišly na øadu „školské“ sestøièky Františkánky (sestra Beáta a Zdislava), které nám øekly nìco o zasvìceném životì mimo klauzuru, nebo jejich náplní je výchova a vyuèování mládeže. Nejzajímavìjší bylo ten den svìdectví Petra (pochází ze Znojma), který nám pøišel øíct o své pìší pouti na Svatou horu do Jeruzaléma. DEN ÈTVRTÝ V 9.00 zaèaly na rùzných místech Žïáru skupinky. Každý si mohl vybrat tu, která byla jeho srdci nejbližší (rùzné øády, sdružení). Osobnì jsem byl na skupince E.R.A. – modlitba s meditací. Osm animátorù se vcelku bez problémù postaralo asi o stovku posluchaèù, z èehož jsem byl já jeden z 10 klukù, to jen jako perlièka. Po jednotlivých programech, vìtšinou šlo o modlitbu, šly všechny skupinky skrz mìsto (pokraèování na stranì 8) Dne 13. 10. 2002 v Daèicích

Podnikatel zemøel ve svých dvaaètyøiceti letech. U nebeské brány podal ihned protest, že odchází na vrcholu svých sil. “Ale, ale.“ Podivil se sv. Petr a nahlédl do záznamù.“Podle hodin, které jsi naúètoval za práci svým zákazníkùm, jsi už starý nejménì 92 let!“ Manželé Hodináøovi se ne a ne vypravit do kostela. Nakonec pøece odešli a když se vrátili, zeptala se jich babièka: “Dìti, nepøišly jste pozdì?“ „Ani ne, odpoví mladí. Zrovna hráli: Vítej, hosti, nejvzácnìjší.“ Katechetka probírá s dìtmi pøikázání. Chtìla se pøesvìdèit, jak tomu dìti porozumìli a tak se vyptávala: „Dìti, když nìkdo koèce usekne bezdùvodnì ocas, proti èemu se prohøešil?“ Chlapec pohotovì odpoví: “Proti pøikázání: co Bùh spojil, èlovìk nerozluèuj!“ 123456789012345678901234567890

123456789012345678901234567890 123456789012345678901234567890 123456789012345678901234567890

Katecheze „Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha.“ (Ex 20,7)

Druhé pøikázání pøedpisuje respektovat jméno Pána. Mezi slovy zjevení má jedno zvláštní význam, je to slovo zjevující Boží slovo. Bùh je svìøuje tìm, kdo v nìj vìøí. Zjevuje se jim ve svém osobním tajemství. Dar jména náleží do øádu dùvìrnosti. Nevyslovuje je, pokud by jím nechtìl chválit, velebit nebo oslavovat. Úcta k Božímu jménu vyjadøuje uctivý postoj, jaký se sluší mít k tajemství samého Boha. Týká se to i jména Panny Marie a svatých. Rouhání se staví pøímo proti 2. pøikázání. Spoèívá v tom, že èlovìk pronáší vnitønì nebo navenek nenávistná, vyèítavá slova proti Bohu, špatnì o Nìm mluví. Rouhání se vztahuje i na slova proti Církvi, proti svatým a posvátným vìcem. Rouhání odporuje úctì, kterou jsme povinni vzdávat Bohu a jeho svatému jménu. Toto pøikázání také zahrnuje køivou pøísahu. Udìlat slavný slib nebo pøísahat znamená brát Boha za svìdka toho, co se tvrdí. Dovolávat se božské pravdivosti jako záruky vlastní pravdy. Kodex vysvìtluje, že pøísaha je vzývání Božího jména na svìdectví pravdy, mùže být uèinìna pouze pravdivì, uváženì a spravedlivì. Pøi køtu dáváme køesanské jméno. Patronát svìtce poskytuje vzor lásky a zajišuje jeho pøímluvu. Jméno mùže také vyjadøovat nìjaké køesanské tajemství nebo ctnost. Bùh volá každého jménem. Proto i jméno každého èlovìka je posvátné. Vyžaduje úctu jako znamení dùstojnosti toho, kdo je nosí. Ještì. Køesan zaèíná svùj den, modlitby a práce znamením køíže. Zasvìcuje den oslavì Boha a prosí Spasitele o milost, která mu pomáhá jednat v Duchu svatém jako dítì Otce. Jsme vedeni ke dvojí úctì - k Bohu a èlovìku. P. Jaroslav Pezlar

- ØÍJEN - LISTOPAD -

24. 10. 2002 Èerná koèka, bílý kocour (1998) 19.30 hod. režie: Emir KUSTURICA (Nìmecko, Fr., Jugoslávie) Emoce, radosti a vášnì zbavené nánosu falešné civilizovanosti.

Adaptace literárního génia

9. 11. 2002 Prosperovy knihy (1991) 17.00 hod. režie: Peter Greenaway (Velká Británie) Pøepis Shakespearovy „Bouøe“, obohacen o vizuální stránku, je filmovou lahùdkou. 23. 11. 2002 Dekameron (1970) 17.00 hod. režie: P. P. Pasolini (Itálie, Francie, NSR) Boccacciovo dílo v podruèí národního ducha, lidovosti, ale i se zøetelnými politickými ostny. vstupné pro èlena klubu: 30,- Kè; vstupné pro ostatní: 50,- Kè

3. CSM

12345678901234567890123456789012123 12345678901234567890123456789012123 12345678901234567890123456789012123 12345678901234567890123456789012123

v èele s køížem až k hlavnímu pódiu. Každá skupinka nesla køíž na nìjaký úmysl, který byl také pøeèten na hlavním pódiu. Následovala katecheze Mons. Hrdlièky. Po katechezi pøišlo nìco, co nikdo neèekal. Èásteènì hrané, ale pøevážnì mluvené opravdové svìdectví odsouzeného vraha. Tento èlovìk mìl již v roce 1989 odsezeno 8 let z 20-letého trestu. Jeho životní pou byla dost pohnutá již od 15 let, kdy se mu zastøelil otec, který na nìj nemìl za celý jeho život èas. I jeho matka byla spíše kariéristka a o nìj jako o syna moc zájmu nejevila. Kromì toho, že fetoval, byl také v psychiatrické léèebnì. V roce 1997 byl propuštìn. Podmínky jeho propuštìní nejsou až tak dùležité, ale dùležité je, že o rok pozdìji od svého propuštìní byl pokøtìn a nyní je ženatý s ženou, která zná celou jeho minulost a pøijala ho. On pracuje v charitativní organizaci. Jak sám øekl, jeho vztahy s matkou jsou na „rozumné“ úrovni. Celé svìdectví provedl v anonymitì za plentou, ale dùležitìjší než jeho tváø byla jeho slova. „Našel jsem smysl svého života.“ Stal se vìøícím a dalo by se øíci, že jeho motem jsou Ježíšova slova: „Vezmi svùj køíž a následuj mì.“ Po mši svaté, která zaèala kolem 20.00 a celebroval ji Mons. Graubner, byla katecheze, kterou mìl právì pan arcibiskup. Vìnoval se svátosti smíøení a poukazoval na „bombastické“ zprávy, které jsou nám dnes a dennì pøedkládány v televizi, rozhlase èi novinách. Alespoò struènì bych Vám jeho slova nyní pøiblížil. Nikde se nepíše ani nefilmuje o tom, že se dnes a dennì dìjí zázraky. Mnohdy si to neuvìdomují ani vìøící. Je snad uzdravení duše nìco menšího než uzdravit chromé nohy nebo slepé oèi? Je to zázrak! A to se dìje ve svátosti smíøení. V dobách Ježíšových zažívali apoštolé radost v srdci nad uzdravením nemocných, dnes mùžeme zakoušet nìco obdobného a snad v ještì jasnìjší formì ve svátosti smíøení. Na závìr dne pøišel se svým posláním také herec Èinohry Národního divadla a pedagog FAMU, který dostal øád Cyrila a Metodìje, cenu Tálie, jehož hlas znají mladí i staøí filmoví i rozhlasoví posluchaèi. Pøi vstupu Radovana Lukavského se rozeznìl silný potlesk tisícù mladých lidí, kteøí neopomnìli vzdát této osobnosti hold tím, že povstali. Zøejmì do jednoho. Jeho slova o morálce a studu byla chvílemi možná pøísná, ale o to mìla silnìjší dopad na nás všechny. A jeho poslání? „Nebojte se stydìt, to je normální.“ DEN PÁTÝ Ráno byly opìt tématické skupinky a pøednášky. Já jsem se zúèastnit velmi zajímavé pøednášky otce Kodeta. Pøednáška „Uzdravení ze strachu“ trvala necelé dvì hodiny a mìli jsme i možnost anonymnì na lísteècích položit své otázky a také jsme se za uzdravení modlili. Místo výkladu pøednášky Vám odcituji úryvek ze slova Hospodinova (Iz 41,8-16): (pokraèování ze strany 7)

w „A ty, Izraeli, služebníku mùj.

Neboj se, vždy já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivì, já jsem tvùj Bùh.

w Já

jsem Hospodin, tvùj Bùh, držím tì za pravici, pravím ti: „Neboj se, já jsem tvá pomoc.“

w Neboj se, èervíèku Jákobùv, hrstko Izraelova lidu.

Já jsem tvá pomoc, je výrok Hospodinùv, tvùj vykupitel je Svatý Izraele.

Tìmito slovy si dovoluji ukonèit snad poutavé seznámení s prùbìhem CSM. Pro nás mladé už bych jen zopakoval slova papeže Jana Pavla II.: „Vy jste svìtlo svìta, Vy jste sùl zemì.“ Snažme se tedy, a buïme v oèích našich blízkých tímto svìtlem a touto solí. maš

Hold jubilantovi !

123456789012345 123456789012345 123456789012345 123456789012345

P. Metodìj František Minaøík O. Carm. se narodil 20. 8. 1912 ve Slavièínì. Do Kostelního Vydøí pøišel 17. øíjna 1933. Po studiu teologie v Bambergu se 6. 6. 1938 stal knìzem a od 1. 9. 1939 pùsobil jako kaplan v Kostelním Vydøí. Od roku 1950 strávil 5 let v internaci v klášteøe v Želivi. Poté pùsobil na rùzných místech u sester a v domovech dùchodcù. V souèasnosti žije na odpoèinku v komunitì bratøí v Kostelním Vydøí. 24. 8. 2002 byla sloužena dìkovná mše svatá, pøi níž pøijal èetné gratulace bratrù od nás i z ciziny, terciáøù, zástupcù obce i vìøících. Ke gratulantùm se pøipojujeme. T 1234567890123456789012

1234567890123456789012 1234567890123456789012 Co asi odpoví ? 1234567890123456789012 Letošní povodnì asi zanechaly stopy v srdcích nás všech. A už køesanù nebo i ostatních lidí. Vìtšina z nás se snažila nìjak pomocinìkdo pøispìl finanènì, nìkdo hmotnì, nìkdo pracovnì a my køesané vìøím že jsme pøidali i modlitby, nebo bez Pána by vše bylo marné. Prostøedníky pomoci se mj. staly i farní charity, a ta naše nemohla být výjimkou. Nyní si mùžete pøeèíst rozhovor s vedoucí Farní charity v Daèicích, paní Marií Zamazalovou. Letos je tomu 10 let, co Oblastní charita Jihlava zaèala fungovat. Co se k této pøíležitosti uskuteèní? Mùžete èinnost zrekapitulovat? Za tu dobu vešla Charita do podvìdomí obèanù a vykonala velký kus práce jak doma, tak i v zahranièí. Napø. pøi válce v Jugoslávii, pøi povodních na Moravì r. 97 a nyní pøi povodních v Jižních a Severních Èechách. „Oslavy“ tohoto výroèí asi ponìkud zastíní letošní povodnì. A nyní již k záplavám. Kdy zaèala finanèní sbírka a kam byla urèena? Letošní povodnì, které zaèaly na Blanensku, se pozdìji rozšíøily do Èech a Charita pøispìchala na pomoc lidem v nouzi. 15. srpna byla zorganizována sbírka jak finanèní, tak hmotná. Finanèní sbírka ze 16 pokladnièek v Daèicích a okolních obcích èinila 144 892, 70 Kè. Peníze bude rozdìlovat povodòová komise složená z charitních pracovníkù podle pøedložených požadavkù a projektù. Za celou oblastní charitu se vybralo 673 299,70 Kè. Jak to vypadalo s pomocí hmotnou? Pøi hmotné sbírce bylo darováno znaèné množství vody, rukavic, desinfekèních a èistících prostøedkù a potravin. Napø. vody bylo 882 ks, dále 30 pìtilitr. kanystrù, 310 lahví Sava apod. Èást hmotné pomoci (0,5 t) jsme REDAKCE - REALIZACE dìtský koutek: 20. 8. dovezli do Plané nad Lužnicí. Zbytek Bára Piáèková byla plná Avie (4t) do Mìlníka. Zde byl sklad víra a internet & pro postižené obce. Touto cestou bych chtìla rozumím tomu: podìkovat všem, kteøí jakýmkoli zpùsobem Bc. Lenka Korbelová pøispìli ke zmírnìní utrpení lidí. pøeètìte si: h - Hanka Neužilová Máte nìjaké postøehy z cest do èlánek odjinud: zaplavených míst? køí - Petr Køížek Navštívili jsme obec Hoøín na soutoku Labe s rozumy a vtipy: Vltavou, kde voda místy dosahovala 4m i více. T - Miloslav Tùma Ještì zde pracovali hasièi, statici, obec rozhovory: pùsobila smutným dojmem. Omítky byly aš - Antonín Štìpánek otluèené, venku nepoužitelný nábytek… Bylo pøi zájmu volejte 728 967 535 nám smutno a v duchu jsme dìkovali všem, EXTERNISTÉ: kteøí pomohli jakýmkoli darem, by i malým, otec Jaroslav Pezlar ale daným z lásky. dotazy a pøipomínky: Které èinnosti má Domovinka v plánu? - tel.: 603 530 115 Bude to ukázka vazby suchých kvìtin, která - [email protected] se uskuteèní v listopadu. Opìt bude - na lístcích do krabic pokraèovat realizace nápadù vyšívání, korektor: palièkování a další ruèní práce. Antonín Štìpánek sazba, grafika, tisk: Dìkuji Vám za rozhovor.

INFO PRUH PRO TY, KTEØÍ HLEDAJÍ: FARA Daèice - P. Pezlar, tel.: 384 420 297, mobil: 732 173 181 = SPOLEÈENSTVÍ mladých køesanù - každý pátek na faøe v 19.00 hodin MŠE SVATÉ v Daèicích: farní kostel sv. Vavøince - Pá 8.00, So 18.00, Ne 9.00; klášterní kostel sv. Antonína - Po - Pá 18.00, So 7.00, Ne 10.30 výjimky vždy ohlašovány.

www.vira.cz = www.pastorace.cz = www.krestanstvi.cz = www.katolik.cz = www.biskupstvi.cz = www.christnet.cz

maš - Marian Štumar Vydáno pro vnitøní potøebu farnosti.

13. èíslo vyjde v nìdìli 15. 12. 2002

Dne 13. 10. 2002 v Daèicích