1 Naučná stezka Hradisko

1

Naučná stezka Hradisko Vitajte v Beskydách – vítejte na Hradisku!

9

a

čv e B ká

ovs n ž o R

Zimní stadión

9 – U řeky Rožnovská Bečva, která teče pod Hradiskem, je skutečnou živou tepnou krajiny.

8

Přehled informačních tabulí NS Hradisko

7

1 2 3 4 5 6 7 8 9

– – – – – – – – –

Úvodní informační tabule O valašských loukách a pasíncích O klimatických lázních a dutých stromech O kopcích a kamení Historie hradu není les jako les Lesy a hospodaření v nich U lesní tůně U řeky

6 5

8 – u Lesní tůně Tyto malé vodní plochy jsou plné života. Navíc slouží jako zásobárna vláhy v období sucha a zpomalují tak vysušování krajiny.

7 – Lesy a hospodaření v nich V dnešním lesním hospodářství se už nepohlíží na les pouze jako na „zásobárnu dřeva“, ale ve větší míře se klade důraz na jeho další funkce.

1

Bučiska

4 Hradisko 3

stojíte zde

2 Palkovna

3 – O klimatických lázních a dutých stromech Stará lipová alej byla vysazena podél cesty ke zřícenině hradu Rožnov v době největšího rozkvětu lázeňství v Rožnově pod Radhoštěm.

Zemědělský statek

6 – není les jako les Přirozený les jistě pozná většina lidí, sotva do něj vstoupí – v této nadmořské výšce v něm chybí smrky, zato je zde mnoho jiných druhů stromů, bylin i živočichů..

2 – O valašských loukách a pasíncích Na loukách a pastvinách v okolí Hradiska se ještě dnes vyskytují některé druhy orchidejí.

5 – Historie hradu Hrad Rožnov byl postaven v druhé polovině 14. století. Pro jeho stavbu bylo vybráno výhodné místo na vrchu Hradisko.

Vydejte se s námi po naučné stezce do zajímavého koutku beskydské přírody, hned za posledními domy města Rožnova pod Radhoštěm. Trasa je dlouhá asi 3 km a je značena všeobecně známým symbolem pro naučné stezky. Na devíti zastaveních se můžete seznámit s přírodními zajímavostmi i historií kopce Hradisko.

4 – O kopcích a kamení Vrch Hradisko, stejně jako celé Beskydy, je součástí flyšového pásma Západních Karpat.

Prosíme, respektujte přírodu. Co je to NATURA 2000? Zjednodušeně řečeno jde o celoevropskou síť chráněných území pro vybrané vzácné druhy rostlin, živočichů, ptáků a některé typy přírodních stanovišť. V rámci Evropy se tato území označují jako ptačí oblasti a evropsky významné lokality (EVL). Vy se nyní nalézáte v EVL Beskydy, která překrývá stejnojmennou chráněnou krajinnou oblast.

NS Hradisko připravila Agentura ochrany přírody a krajiny ČR – Správa CHKO Beskydy ve spolupráci s ČSOP Radhošť / Texty: Jiří Lehký, František Šulgan / Foto: Michal Šulgan, František Šulgan, Jan Husák, Michal Kudlák, Radim Jirsák, Václav Kubeček, Ivo Sumec, archiv ZO ČSOP Radhošť / Grafické zpracování: sumec+ryšková / Tisk: Velkoplošný tisk / 2010

Tabule byla vytvořena v rámci projektu „Jednotný informační a komunikační systém ochrany přírody v NUTS II Moravskoslezsko“. Projekt je realizován s přispěním finančního nástroje Evropského společenství LIFE+. Spolufinancováno Moravskoslezským krajem.

2

O valašských loukách a pasíncích Víte, že v dobách, kdy budoucí císař Karel IV. – „Otec vlasti“, byl ještě malé pachole, halil celé Beskydy těžko prostupný, téměř souvislý les – pohraniční hvozd? Odlesňování, označované tradičně jako „valašská kolonizace“, zde na české poměry začalo dost pozdě – až po husitských válkách, ve druhé polovině 15. století.

Chrpa luční

Právě pastevcům se stády oveček a koz, kteří k nám tehdy přišli po hřebenech Karpat z východu, vděčíme za současnou pestrou krajinu i její jméno – Valašsko. V dalších staletích postupovali tzv. pasekáři stále dál a výš do hor. Část lesů vyklučili a na chudé půdě se starali o skromná políčka, „pasínky“ pro své krávy, ovce a kozy. Nechyběly ani louky, kde se sušilo seno na zimní krmení dobytka.

Valašské krajině dodnes nechybí hluboké lesy, ale přesto návštěvníka zaujmou hlavně louky a pastviny, poskytující daleké výhledy, krásné květy, borůvky, vůně a cvrkot hmyzu. O Valaších a jejich kultuře se dozvíte více v rožnovském skanzenu – o valašské krajině pak třeba na této stezce.

Vřetenuška obecná

Slepýš křehký

Perleťovec stříbropásek

Rosnička zelená

Ještěrka živorodá

Na loukách v okolí Hradiska najdete v květnu a červnu kvést některé druhy našich orchidejí, jako například vstavač mužský, prstnatec májový a prstnatec Fuchsův. Kobylka zelená

Prstnatec májový

Prstnatec Fuchsův

Není bez zajímavosti, že východní pohled od hradu patřil ještě před 20 lety skládce komunálního odpadu. Dnes již rekultivovanou skládku v krajině stěží rozpoznáte.

Chřástal polní

Podivný hlas letních nocí Možná už jste za letní noci slyšeli zvláštní zvuk ozývající se z nějaké neposečené louky pod lesem – jako když nehnem přejíždíte po jednotlivých zubech hřebínku (vytrvalé hlasité kréééép kréééép kréééép). Právě tak své teritorium označuje samec chřástala polního – nenápadného, celosvětově ohroženého ptáka. Můžete jej slyšet v těchto místech, ale i jinde na Valašsku, kde (nejen) pro něj byla vyhlášena Ptačí oblast Horní Vsacko.



3

O klimatických lázních a dutých stromech Co mohou mít společného staré stromy nad pěšinou na Hradisko a zašlá sláva rožnovského lázeňství? V roce 1820 byly v městečku Rožnov založeny tzv. klimatické lázně, kde se zpočátku léčilo žinčicí a vycházkami na čerstvém horském vzduchu, později i koupelemi a elektroléčbou. Je nasnadě, že Hradisko se stalo brzy oblíbeným cílem vycházek lázeňských hostů. Asi v této době byla podél cesty na hrad vysázena lipová alej. Zatímco lázně po válce zanikly, alej zde zůstala – jen postupně splynula s okolním lesem. Rostou tu nejen mohutné lípy, ale i staré buky, jasany a duby, ve kterých zub času a zobáky strakapoudů udělaly spousty dutin. Datel černý Takové stromy označujeme krásným českým výrazem „doupné“ stromy. Hnízdí v nich nejen řada druhů ptáků (např. holub doupňák), ale žijí zde také i veverky, plši a nepřeberně hmyzu.

Kyčelnice devítilistá

Kyčelnice cibulkonosná

Puštík obecný

Krásnorůžek lepkavý

Tesařík piluna

Rožnov pod Radhoštěm z roku 1910. Uprostřed fotografie jsou “Sluneční lázně” na Kozáku a v pozadí kopec Hradisko.

Myšice lesní

Strakapoud velký

Troudnatec kopytovitý

Plch lesní

Kmeny starých odumírajících stromů často zdobí tzv. dřevokazné Vějířovec obrovský houby. Jejich posláním v přírodě je rozložit tvrdou dřevní hmotu a urychlit tak koloběh živin v přírodě. Na buku najdete např. troudnatec kopytovitý nebo vějířovec obrovský, jehož plodnice může vážit až 50 kg Celkem bylo na Hradisku zjištěno již na 100 druhů hub. Sasanka hajní

Informace do mobilu GPS:

Netopýr velký

Tajuplní letouni Že ve starých dutých stromech bydlí veverky, ví i malé děti. Méně se už ví, že stromové dutiny jsou vyhledávaným úkrytem i pro netopýry – létající savce s obdivuhodným navigačním systémem, obratné lovce létajícího hmyzu a nezbytnou rekvizitu všech čarodějů. Bohužel lidský „pokrok“ dostal většinu druhů našich letounů (jak se jim správně odborně říká) na pokraj vyhynutí a např. netopýr velký je jedním z druhů, chráněných v rámci EVL Beskydy.



4

O kopcích a kamení Hradisko je 522 m vysoký kopec, výrazně vystupující nad levým břehem řeky Bečvy. Pro svou strategickou polohu byl jeho vrchol vybrán pro stavbu hradu, díky kterému později získal kopec i jméno.

pískovec

jílovec

slepenec

Hrad byl postaven z místního kamene – slepence a pískovce. Tyto typické beskydské horniny, vznikaly v éře dinosaurů usazováním v mořích (druhohory). Ve třetihorách pak došlo k velkým horotvorným pohybům, které daly vzniknout Alpám i dnešním Beskydám. Další práci na modelování tváře krajiny převzala voda, počasí a gravitace. Tyto síly – básníky označované jako „zub času“, doslova ohlodaly vrstvy měkčích usazenin. Vyhloubily tak Rožnovskou brázdu – sníženinu mezi horami. Z ní ční několik kopců tvořených tvrdšími horninami – jedním z nich je Hradisko. Změny reliéfu (zemského povrchu) dosud neskončily. Především díky síle vody můžeme sledovat časté sesuvy, vytváření a zvětšování strží a následný odnos jemného materiálu (tzv. eroze). Majitel hradu Jaroslav ze Šelenberka začal okolo roku 1526 na úpatí Hradiska dobývat stříbrnou rudu a na kopci Svatoněk také železnou rudu. V dolech pracovali ve velmi nelidských podmínkách obyvatelé Starého Zubří. Jak praví kronika: „Nemohouce snésti trýzně, zkazili doly, v noci opustili osadu a prchli do Uher.“

Les plný kamení Snad žádný jiný typ lesa není tolik ovlivněn geologickou stavbou a tvary terénu, jako tzv. suťový les, který je také v „hledáčku“ zájmu Evropské unie. Říkáme tak lesu na strmých a kamenitých svazích, roklích. Půdy jsou zde vlhčí, bohatší na živiny a tomu odpovídá i pestřejší květena. Charakter lesa udávají javory, lípy, jilmy, z bylin pak třeba kopřivy či statná měsíčnice vytrvalá se stříbřitými penízky plodů.



5

Historie hradu

Hrad Rožnov byl založen na ochranu východní hranice s Uhrami (dnešní Slovensko). První zmínka o něm je z roku 1310 v listině biskupa Bruna ze Schauenburka. V té době byl hrad poměrně malý – pouze okolo současné vrcholové plošiny. V průběhu dalších desetiletí, jak rostly nároky panstva a zdokonalovalo se válečnictví, byl několikrát přestavován a rozšiřován. Objevily se rozsáhlé valy a parkánové hradby, později bastiony; byla vykopána hradní studna, která se dochovala dodnes – můžete ji vidět cestou k zastavení č. 6.

Erb pánů z Kravař

Na hradě se vystřídali majitelé z řad významných moravských šlechtických rodů – na počátku 15. století pánové z Kravař, později patřil pánům z Cimburka, pánům z Pezinku a Kunštátům. Roku 1526 jej získal Jaroslav ze Šelenberka, po roce 1535 byl již hrad opuštěn. Usadila se na něm loupeživá rota uherského šlechtice Jana Podmanického z Podmanína, čítající na 250 lupičů, která se stala postrachem širokého okolí. Proto byl hrad v roce 1539 z příkazu krále Ferdinanda I. obsazen a pobořen. Svému účelu pak do konce 17. století sloužily pouze hospodářské objekty v předhradí.

Z hradu muselo být vidět Aby se hrad lépe střežil před nepřáteli, bylo nezbytné svahy kopce zbavit stromů a křovin, které by případnému útočníkovi poskytly úkryt. Kdoví, zda část luk a pastvin pod Hradiskem nevděčí za svůj vznik právě těmto účelům. Každopádně dnes tzv. květnaté louky patří k tomu nejhezčímu, co příroda Beskyd nabízí nejen svým obyvatelům, ale prakticky celé Evropě.

Nejstarší nápisy jsou z období 2.světové války

Zkázu hradu dokonali obyvatelé Rožnova, kteří v roce 1862 dostali povolení obecního úřadu zbytky hradu rozebrat pro stavby svých obydlí „aby také nějak té památky oučastní byli“. Kořeny mohutných buků dnes, k nemalé radosti archeologů, spolehlivě konzervují zbytky přes 600 let starého zdiva. Proto prosíme návštěvníky, aby nepátrali po pokladech, nerozebírali zbytky zdiva ani nepoškozovali stromy.



6

Není les jako les

Všimli jste si, že les v okolí hradu má jiný charakter, než les v těchto místech? Je to tím, že po opuštění hradu tam vyrostl bez větších zásahů člověka. Podobá se tak lesům, které pokrývaly beskydské podhůří odedávna. Je druhově bohatý – tzn. roste tu více druhů stromů, keřů, bylin a tudíž je domovem i více druhů živočichů.

Káně lesní

Na tomto místě můžete porovnat rozdíl mezi lesem přirozeným a lesem vysázeným člověkem pro hospodářské účely. Dnes se naštěstí již upouští od praxe výsadby čistě smrkových porostů v těchto nadmořských výškách. Ve smrkovém lese najdete v podrostu jen několik druhů rostlin, hnízdí zde daleko méně ptačích druhů. I tento les ale čeká časem obnova ve prospěch jiných druhů, které budou lépe čelit třeba suchu, kůrovcům či větrným smrštím.

Kyčelnice žlaznatá

Udatna lesní

Česnek medvědí

Srnec obecný

Zatímco na jaře nelze přehlédnout růžově kvetoucí kyčelnice žláznaté, v létě si možná všimnete žlutě kvetoucí šalvěje lepkavé. Oba druhy jsou doma pouze v Karpatech – v Čechách byste je v lesích hledali marně.

Prvosenka vyšší

Brhlík lesní

Pojďte do háje! Už asi nezjistíme, proč se slovní obrat „jít do háje“ stal obratem pro odpuzení nějaké osoby. Jako háj obvykle označujeme nějaký listnatý les, a není v Beskydech pěknějšího lesa, nad dubohabrový háj – obzvlášť na jaře, kdy pod duby, habry, lípami rozkvetou tisíce pestrých jarních květů. Není divu, že se karpatské dubohabřiny dostaly do seznamu zajímavých „tzv. prioritních“ stanovišť v rámci evropské soustavy Natura 2000.

V listnatém lese lze vzácně nalézt orchideje kruštík modrofialový a kruštík širolistý. Po dešti je tu možné potkat chráněného mloka skvrnitého. Jeho výskyt je známkou velmi čistého prostředí, neboť se rozmnožuje pouze v čisté vodě a jeho larvy se vyvíjejí hlavně v potůčcích.

Mlok skvrnitý



7

Lesy a hospodaření v nich Lesy pokrývají značnou část Beskyd a byly odjakživa zdrojem obživy mnoha lidí. Bez dřeva si člověk neuměl představit svou existenci v minulosti, a bez dřeva a výrobků z něho – třeba papíru, se neobejdeme ani ve 21.století.

List javoru

Dnes už naštěstí nevnímáme les jen jako „továrnu na dřevo“ – lidé od lesa očekávají více. Bez lesů by nás více ohrožovaly povodně a další výkyvy počasí. Je to místo k odpočinku a načerpání nových sil. Můžeme si zde, samozřejmě mimo rezervace, sbírat pro vlastní potřebu lesní plody nebo klestí na ohníček před chalupou – což na západ od našich hranic není vůbec samozřejmé!

List buku

List jilmu

List jasanu

Les, byť hospodářský, ovšem nejsou jen stromy. Je to složitý ekosystém, kde mají svou nezastupitelnou roli i tak „neoblíbené“ organismy, jako jsou dřevokazné houby (třeba choroše) či hmyz (známí kůrovci). Zjednodušeně lze říct, že čím je les pestřejší, co do druhové, tak do věkové a výškové skladby porostu, tím lépe plní všechny své ekologické funkce. Mnohdy stačí jen ponechat přírodě volnější ruku a chránit malé stromky – přirozené zmlazení, před mlsnými hubami srnek a jelenů. Víte,že předtím, než se všude začaly ve velkém vysazovat smrky, byla nejrozšířenějším jehličnanem beskydských lesů jedle? Z jedlového dřeva se štípaly šindele na střechy chalup. Tento krásný statný strom je dnes téměř na pokraji vymizení – důvodů je několik. Je citlivý na znečištění ovzduší. Malé jedle dokáží zdárně růst pouze v silném zastínění mateřského porostu – proto jim nevyhovuje hospodaření spojené s těžbou dřeva, kdy vznikají velké paseky. Mladé jedličky nadmíru chutnají zvěři. Může být les zdravý jako buk? Je dobře, že po desetiletích upřednostňování smrku se do beskydských lesů pomalu vrací více buků – vždyť zde byly vždy doma a jsou tedy zvyklé na zdejší kamenité půdy i drsné klima. Nejzachovalejší zbytky původních bučin a jedlobučin jsou dnes chráněny jako přírodní rezervace a jsou cenným přírodním dědictvím celé Evropy. Zde na Hradisku byste typické bučiny hledali marně, ale z vyhlídky u hradu je můžete vidět na jižních svazích Radhoště či Kamenárky.



8

U lesní tůně

Voda v krajině je dnes už velkou vzácností. Podobných tůněk bývalo ještě před sto lety nepočítaně – a s nimi i žab, čolků, vážek a další „havěti“. Lidé nepotřebovali mít doma akvárium – stačilo se na chvíli zastavit u lesní tůňky či rybníčku na návsi a dívat se.

Kuňka žlutobřichá

Skokan hnědý

Čolek horský

Čolek obecný

Dnes si už dobře uvědomujeme, že malé vodní plochy, stejně jako třeba zamokřené louky, fungují v krajině jako přirozená „klimatizace“. Vajíčka skokana hnědého

Zadržují vodu v krajině a mají i funkci protipovodňovou. Ovšem přírodovědci si nejvíce cení jejich druhové pestrosti – málokde najdete v přírodě pohromadě tolik různých druhů rostlin i živočichů, jako poblíž vody. Vážka ploská (sameček)

Blatouch bahenní

Detail hlavy šídla

Střemcha obecná

Vážka ploská (samička)

Užovka obojková

Malí, krásní, hladcí, ocasatí, obojživelní – co je to ? Před padesáti či sto lety by nikdo nezaváhal a vyhrknul – čolci ! Opravdu, kdysi žili čolci i další obojživelníci (žáby, mloci) prakticky v každé louži, tůňce, rybníčku. Chemizace a odvodňování krajiny je přivedlo na pokraj vyhynutí prakticky na celém kontinentu. I proto je právě čolkům věnována zvláštní pozornost v rámci soustavy Natura 2000.

V těchto tůních lze v jarních měsících objevit hned několik druhů našich chráněných druhů obojživelníků. Mezi nejvzácnější patří kriticky ohrožený čolek velký. Budete-li mít štěstí, můžete zastihnout čolka obecného a horského.

Čolek velký



9 Skorec vodní

U řeky

Řeka je pro krajinu totéž, co tepny a žíly pro člověka – platí to samozřejmě i pro Rožnovskou Bečvu, v jejíž nivě stojíte. Chrostíci

Konipas horský

Staré české slovo „niva“ označuje území ovlivňované řekou, v našem případě jsou to mohutné náplavy štěrků, které Bečva a její přítoky přinesly z hor a v blízkosti řeky jsou porostlé zbytky tzv. lužních lesů. Ty tvoří hlavně vlhkomilné dřeviny jako je olše šedá, vrba křehká a nachová či jasan ztepilý. Jelec tloušť

Nedaleká řeka je jedinečná i výskytem ryb, které bychom v jiných našich řekách těžko hledali, např. mřenka mramorová, vranka obecná i vzácná ouklejka pruhovaná.

Ouklejka pruhovaná

Kalina obecná

Ledňáček říční

V příkrých svazích pod Hradiskem hnízdí ledňáčci a na balvanech v korytě můžete často pozorovat i otužilé skorce, kteří loví svou potravu na dně. Pozornému návštěvníkovi neujdou na březích ani stopy přítomnosti vydry říční, která trvale obývá tento úsek řeky. Některé druhy živočichů jsou citlivé na čistotu životního prostředí. Jedním z nich je ohrožený a chráněný rak říční. Tento druh se dlouhodobě vyskytuje v Rožnovské Bečvě a je důkazem její stálé čistoty.

Devětsil lékařský

Čáp černý

Okus stromu bobrem evropským

Vydra říční

Vydra žere ryby, raky. Někdo tomu říká paradox ochrany přírody – to když celoevropsky ohrožená vydra loví a s chutí požírá jiné chráněné druhy. Je však třeba si uvědomit, že raky, vranky, ouklejky, střevle a další dnes již vzácné obyvatele našich vod mnohem víc ohrožuje činnost člověka – na vydru jsou zvyklí. Nadějí pro všechny pak je i soustava Natura 2000, která chrání nejen živočichy, ale i jejich biotop – řeku Bečvu.

Rak říční



1 Naučná stezka Hradisko

Recommend Documents